63 A 25/2022– 53

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: M. K., narozen dne bytem zastoupen advokátem Mgr. Janem Aulickým sídlem Za Tiskárnou 327, 381 01 Český Krumlov proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, IČO 70890650 sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: ENE20 a.s., IČO 03785645 sídlem Ohradní 1087/63, 140 00 Praha 4 zastoupené advokátem Mgr. Vítem Růžičkou sídlem Václavská 316/12, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2022, č. j. KUJCK 99936/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 14. 10. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný postupem podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu – Městského úřadu Český Krumlov ze dne 20. 8. 2021, č. j. MUCK 43309/2021.Vyvlastňovací úřad tímto prvostupňovým správním rozhodnutí rozhodl ve věci „omezení vlastnického práva k zajištění příslušných práv /zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni vedení inženýrské sítě/ k pozemku pro zajištění řádného užívání veřejně prospěšné stavby Čerpání skládkových vod Lověšice–JIP–Větřní – kanalizační řad včetně objektu na potrubí“ na pozemku p. č. XA, XB a XC v k. ú. XA a p. č. XD v k. ú. XB (dále také jako „stavba“ či „kanalizace“), ve prospěch právního předchůdce vyvlastnitele (osoby zúčastněné na řízení) společnosti Skládka Lověšice, a. s., dle geometrického plánu a za úplatu. Věcné břemeno bylo zřízeno za účelem vedení inženýrské sítě v předmětných pozemcích, vstupu a vjezdu na tyto pozemky za účelem opravy, údržby, úpravy, rekonstrukce a kontroly inženýrské sítě. Služebnost byla zřízena jako věcné břemeno in personam na dobu neurčitou.

2. Správní orgány rozhodovaly poté, co zdejší soud rozsudkem ze dne 9. 11. 2020, č. j. 51 A 31/2020–49, zrušil jejich dosavadní rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost (dále takové jako „předcházející rozsudek“).

3. Na prvním místě žalobce namítá, že nebyl řádně zjištěn a prokázán veřejný zájem na vyvlastnění, čímž byl porušen § 4 odst. 2 a § 3 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), v rozhodném znění. Dle žalobce nelze za veřejný zájem považovat soukromý podnikatelský záměr týkající se odpadového hospodářství, byť slouží řadě obcí. Žalobce poukazuje na to, že nebyly provedeny žádné důkazy, v jakém rozsahu má být využívána předmětná skládka komunálního odpadu a zda je omezení vlastnického práva žalobce v tomto směru zcela nezbytné. Užívání skládky i větším počtem obcí dle žalobce nevede automaticky k naplnění veřejného zájmu, když nebyly vůbec zkoumány žádné možnosti využívání obdobných skládek a to, jakým způsobem by došlo například k tvrzenému prodražení, pokud by byly užívány i jiné skládky.

4. V této souvislosti žalobce namítá i to, že žalovaný se nevypořádal s námitkou, že by měl být veřejný zájem zkoumán k předmětu vyvlastnění, nikoli ke stavbě skládky jako takové.

5. Žalobce má dále za to, že nebyla naplněna podmínka vyvlastnění dle § 5 zákona o vyvlastnění, neboť smlouva, kterou by se vyvlastnitel pokusil získat práva k pozemku potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění, nebyla žalobci doručena. Návrh smlouvy byl zaslán na adresu žalobce, nikoli však do vlastních rukou, žalobce jej nepřevzal a s návrhem vyvlastnitele se nemohl řádně seznámit. Správní orgány dle žalobce nesprávně vychází z fikce doručení dle § 573 občanského zákoníku, který nelze ve správním řízení aplikovat.

6. Napadené rozhodnutí se dle žalobce nevypořádává ani s jeho námitkou, že předmětná stavba není vedena na pozemcích, na kterých byla povolena v roce 1997. Porovnání geometrických výkresů a konstatování žalovaného, že stavba vede po totožných pozemcích není dle žalobce dostačující, když došlo ke změně trasy stavby, nejen ke změně v číslování pozemků.

7. Žalovaný se dle žalobce nevypořádal ani s jeho námitkou, že stavba od počátku absentuje soukromoprávní souhlas s umístěním kanalizačního zařízení na daných pozemcích, což nemůže být zhojeno tím, že takové právo bude vyvlastněno.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení

8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22. 12. 2022 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V podrobnostech žalovaný odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, zejména na jeho strany 4 a 5 ve vztahu k otázce naplnění veřejného zájmu na dosažení účelu vyvlastnění. Vyvlastnitel zaslal návrh smlouvy o zřízení služebnosti inženýrské sítě, znalecké posudky a geometrické plány na adresu žalobce dne 5. 11. 2018, kde je převzala jeho matka. Tím se tyto listiny dostaly do jeho dispoziční sféry. Co se týče umístění stavby, tato byla umístěna a povolena v souladu s právními předpisy, čemuž svědčí jednotlivá rozhodnutí příslušných orgánů.

9. Vyvlastnitel, osoba zúčastněná na řízení, navrhl ve svém vyjádření ze dne 25. 11. 2022 žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Vyvlastnitel má za to, že podmínky pro vyvlastnění byly splněny a poukazuje i na předcházející rozsudek zdejšího soudu, ve kterém bylo konstatováno naplnění § 3 odst. 1 věty druhé zákona o vyvlastnění. Žádnou novou argumentaci žalobce dle vyvlastnitele nyní nepřináší. Podmínku veřejného zájmu na vyvlastnění považuje vyvlastnitel za splněnou, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1857/2011 s tím, že veřejný zájem může být dán i tehdy, je–li nutné umožnit užívání věci v soukromém vlastnictví. Vyvlastnitel souhlasí s žalovaným, že skládka včetně odpadní kanalizace je stavbou technické infrastruktury a její řádný provoz je ve veřejném zájmu. Za účelem naplnění veřejného zájmu na řádném užívání věci, jak správní orgány zjistily z podmínek pro kolaudaci, je úprava práv uložení této kanalizace věcným břemenem. I tím byl naplněn vyvlastňovací titul ve smyslu § 170 odst. 2 stavebního zákona. Vyvlastnitel rovněž poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3138/2010, v jehož souladu měl žalobce specifikovat svůj zájem, který by mohl převážit veřejný zájem na vedení předmětné kanalizace, což žalobce neučinil. S ohledem na povahu omezení vlastnického práva může dle vyvlastnitele žalobce bez dalšího svůj pozemek nadále využívat tak jako doposud. Co se týče umístění kanalizace, oproti stavebnímu povolení došlo ke změně parcelních čísel, což ale nemění nic na tom, že stavba je nadále povolena ve stavebním povolení vymezených hranicích na konkrétních pozemcích (konkrétních částech zemského povrchu). Tvrzení, že průběh trasy kanalizace je i jiný, než jak byl povolen, žalobce žádným způsobem nedokládá. Vyvlastňovací úřad prověřil průběh kanalizačního vedení a potvrdil, že vyvlastnění se týká kanalizace povolené stavebním povolením a prostý nesouhlas žalobce dle vyvlastnitele toto prověření nevyvrací.

III. Posouzení věci krajským soudem

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

11. Žaloba není důvodná.

12. Žádostí o vyvlastnění se vyvlastnitel domáhal zřízení věcného břemena inženýrské sítě kanalizace, jejímž účelem je čerpání skládkových vod. Tato skládka, jak je popsáno v prvostupňovém správním rozhodnutí, je ve zkušebním provozu již od roku 2012 a bez kanalizačního řádu, který slouží k odvádění skládkové odpadní vody do čističky odpadních vod, nemůže být používána.

13. Na prvním místě krajský soud konstatuje, že žalobcem namítanou nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí nezjistil (blíže viz níže). Žalovaný rovněž neopomněl žalobcem poukazované odvolací námitky, jak ostatně plyne i z toho, že žalobce nyní proti těmto částem odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí brojí. III.A K námitkám týkajícím se veřejného zájmu na vyvlastnění a právu provést stavbu na dotčených pozemcích 14. Podle § 170 odst. 2 stavebního zákona právo k pozemku nebo stavbě lze odejmout nebo omezit též k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě.

15. Podle § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění platí, že vyvlastnění je přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je–li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. V souladu s § 4 odst. 1 téhož zákona dále platí, že vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Tímto zvláštním zákonem, resp. úpravou je zde § 170 odst. 2 stavebního zákona, podle kterého právo k pozemku nebo stavbě lze odejmout nebo omezit též k vytvoření podmínek pro nezbytný přístup, řádné užívání stavby nebo příjezd k pozemku nebo stavbě. Dále dle § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění platí, že veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.

16. Krajský soud ve svém předcházejícím rozsudku vycházel z toho, že „Žalobci je od roku 2012 opakovaně prodlužován zkušební provoz stavby, neboť zkolaudování stavby, a tudíž řádnému užívání stavby brání právě doposud nevyřešená vzájemná práva a povinnosti mezi žalobcem a osobou zúčastněnou. Krajský soud je přesvědčen, že tato nastalá situace jednoznačně naplňuje situaci předpokládanou § 170 odst. 2 stavebního zákona, a to znemožnění řádného užívání stavby.“ (bod 14 odůvodnění předcházejícího rozsudku). Účel vyvlastnění přitom může být dán nejen co do faktické nezbytnosti, ale i právní nezbytnosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2022, č. j. 61 A 7/2021–228, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2022, č. j. 10 As 166/2022–93).

17. Jak uvedl zdejší soud již ve svém rozsudku ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 10 Ca 65/98 (SJS744/2001), a shrnul v právní větě k tomuto rozsudku, „[v]eřejný zájem na vyvlastnění nelze spatřovat pouze v zájmu státu či státních institucí; může být dán i tehdy, je–li nutné umožnit užívání věci v soukromém vlastnictví. Vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni k vytvoření podmínek pro zajištění přístupu k pozemku a stavbě je ve veřejném zájmu.“ S tím koresponduje i vyvlastnitelem poukazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn 28 Cdo 1857/2011, C 1197, dle kterého „[v]eřejný zájem na vyvlastnění (…) nelze spatřovat pouze v zájmu státu či státních institucí; může být dán i tehdy, je–li nutné umožnit užívání věci v soukromém vlastnictví. Proto i vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni k vytvoření podmínek pro zajištění přístupu k pozemku a stavbě je ve veřejném zájmu.“ (rovněž viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013, č. j. 7 As 2/2013–39). Tyto závěry sdílí i komentářová literatura, ve které je k § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění shrnováno, že „…je vyvlastnění přípustné i k zajištění nezbytného přístupu, řádného užívání stavby nebo příjezdu k pozemku či stavbě. Toto ustanovení odráží poznatky, plynoucí z judikatury, která stojí na závěru, že byla–li stavba správními orgány řádně povolena, existuje veřejný, a nikoliv jen soukromý zájem na jejím nerušeném užívání a zajištění přístupu k ní (k tomu srov. rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 31.10.2000, čj. 31 Ca 82/2000–51, a rozsudek KS v Českých Budějovicích ze dne 20.5.1998, sp. zn. 10 Ca 65/98).“ (BAHÝĽ, J., GREGOROVÁ, J., HAMRLOVÁ, E., NEUBAUEROVÁ, S., PRŮCHA, P., PŮČEK, P., STUDNIČKA, M., VAŠÍKOVÁ, J., VEČEŘOVÁ, J. Stavební zákon: Praktický komentář. [Systém ASPI]. Nakladatelství Leges [cit. 2023–4–21]. ASPI_ID KO183l2006CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336–517X.). S těmito závěry se krajský soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.

18. Z rozhodnutí o umístění stavby „Čerpání skládkových vod Lověšice – JIP Větřní“ ze dne 17. 9. 1997 plyne, že podmínkou pro umístění stavby bylo i to, že „Na pozemcích dotčených stavbou budou vyřešeny majetkové vztahy následujícím způsobem: Zřídit věcné břemeno podléhající vkladu do katastru nemovitostí plus finanční odškodnění nebo dotčené pozemky v nezbytné míře odkoupit.“ Z rozhodnutí dále plyne, že účastníci řízení nevznesli žádné námitky. Z rozhodnutí Okresního úřadu Český Krumlov ze dne 17. 9. 1998, o povolení ke zřízení vodohospodářského díla „Čerpání skládkových vod – JIP Větřní“ dle zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, plyne, že tato stavba byla povolena dle předložené projektové dokumentace. Okresní úřad uvedl, že stavebník prokázal své právo provést stavbu na dotčených pozemcích. Uvedená rozhodnutí založená ve správním spise korespondují se závěry vyvlastňovacího úřadu a žalovaného o tom, že předmětná stavba kanalizace byla řádně umístěna a povolena. Není zřejmé, co přesně má žalobce na mysli uvádí–li, že stavba od počátku absentuje soukromoprávní souhlas s umístěním kanalizačního zařízení na daných pozemcích, je však zřejmé, že správní orgány se s touto argumentací žalobce s poukazem na uvedená rozhodnutí, jejichž správnost je nutno presumovat, vypořádaly. Z uvedeného rovněž plyne, že nyní již není vyvlastňováno právo provést stavbu na daných pozemcích (jakkoli i s tím zákonná úprava dané služebnosti počítá), neboť tímto právem tehdejší stavebník již disponoval. Z výpisů z katastru nemovitostí založených ve správním spise plyne, že žalobce nabyl vlastnické právo ke svým pozemkům na základě smlouvy v roce 2014 a jako právní nástupce původního vlastníka a účastníka příslušných řízení souvisejících s umístěním a povolení stavby kanalizace musí stav, který z těchto rozhodnutí plyne, akceptovat.

19. Vyvlastňovací úřad se naplněním veřejného zájmu zabýval na straně 4 a následující svého rozhodnutí, kde vycházel z toho, že ačkoli má vyvlastnitel na provozování skládky soukromý zájem, zájem na řádném provozu skládky je i zájmem veřejným. Stavba skládky, která se bez dané kanalizace nemůže obejít, je provozována ve veřejném zájmu, je využívána větším počtem obcí ze širokého okolí včetně Horní Plané, Černé v Pošumaví, Frymburku, Lipna nad Vltavou, Větřní nebo Českého Krumlova. Jedná se o skládku pro ukládání komunálního i nebezpečného odpadu, její kapacita dostačuje pro ukládání odpadu na dalších dvacet let. Ukončení činnosti skládky by dle vyvlastňovacího úřadu mělo negativní dopad na obce v širokém okolí, případně i na zaměstnavatele v regionu, kterým by se odvážení odpadu na jiné vzdálenější skládky prodražilo. K tomu vyvlastňovací úřad poukázal i na § 2 odst. 1 písm. k) bod 2) stavebního zákona (ve znění do 31. 12. 2020), dle kterého se veřejnou infrastrukturou rozumí i stavby a zařízení pro nakládání s odpady a kanalizace. Dále vyvlastňovací úřad popsal, že skládka včetně kanalizace byla řádně umístěna, bylo vydáno povolení ke zřízení a následně byl opakovaně prodlužován zkušební provoz skládky včetně kanalizace. Samo získání práv k užívání stavby kanalizace bylo jednou z podmínek rozhodnutí o umístění. Na tomto základě učinil vyvlastňovací úřad závěr, že danou kanalizací je odváděna skládková voda, jedná se o veřejnou infrastrukturu a stavbu ve veřejném zájmu a řádné užívání kanalizace, včetně práva vjezdu ke kontrolám a opravám je ve veřejném zájmu. Žalovaný poté na str. 4 a násl. napadeného rozhodnutí kde krom již uvedeného doplnil, že stavba kanalizace slouží k čerpání skládkových vod a představuje neoddělitelnou součást fungování skládky. Postavení vyvlastnitele jako soukromoprávního subjektu dle žalovaného nemá vliv na existenci veřejného zájmu, který plyne z povahy stavby jako takové, resp. z nutnosti jejího řádného užívání.

20. Na obě správní rozhodnutí je nutno nahlížet jako na jeden celek, ze kterého plyne, že krom veřejného zájmu odvozeného od významu skládky v regionu byl shledán i veřejný zájem na řádném soukromém užívání skládky včetně stavby kanalizace, tj. řádném výkonu práv spojených s užíváním stavby, která byla v souladu se zákonem umístěna a povolena.

21. Řádné užívání stavby kanalizace je nerozlučně spjato s užíváním skládky, neboť sama o sobě tato stavba kanalizace nemá žádný hospodářský účel. Svůj účel získává a naplňuje až ve spojení se skládkou, ze které odvádí skládkové vody. Skládka bez této kanalizace nemůže být užívána. Z tohoto důvodu správní orgány nepochybily, pokud naplnění veřejného zájmu na vyvlastnění hodnotily i s přihlédnutím k provozu dané skládky, nikoli výhradně ke stavbě kanalizace jako takové.

22. Je nutno vycházet z toho, že stavba kanalizace, stejně jako skládka, byla v souladu s rozhodnou právní úpravou řádně umístěna a následně i povolena (resp. řádné umístění a povolení skládky samotné není nikým rozporováno). Stavebník kanalizace disponoval všemi potřebnými doklady, které prokazovaly, že k pozemkům dotčených stavbou disponuje právem, které jej opravňuje na nich předmětnou stavbu zřídit tak, jak plyne z rozhodnutí okresního úřadu o povolení stavby, resp. o povolení ke zřízení vodohospodářského díla. Jelikož toto rozhodnutí nebylo zákonem předpokládaným způsobem zpochybněno, je nutno z něj v souladu se zásadou presumpce správnosti vycházet. Zda zde došlo k majetkovému vypořádání a naplnění podmínek územního rozhodnutí není podstatné, neboť pokud by k němu došlo, nebylo by nyní přezkoumávané vyvlastňovací řízení vůbec vedeno.

23. S námitkami žalobce týkajícími se obecnosti konstatování významu dané skládky v regionu a absenci dokazování skutečností s tím spjatých je nutno souhlasit. To však automaticky neznamená, že je dán důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Nejde o vadu mající vliv na zákonnost rozhodnutí, pokud lze dovodit, že by výrok rozhodnutí byl stejný, i pokud by zde taková vada nebyla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2005, č. j. 6 Ads 57/2004–59). Tak tomu je i v této věci, neboť závěr správních orgánů o naplnění veřejného zájmu obstojí i bez odkazu na regionální význam dané skládky odpadu, neboť je zde dán veřejný zájem na umožnění řádného výkonu vlastnického práva, řádného užívání nemovité věci, která byla v souladu se zákonem umístěna a povolena (viz výše).

24. Krajský soud na základě shora uvedeného uzavírá, že otázka veřejného zájmu na vyvlastnění spočívajícího v zajištění řádného užívání povolené stavby byla v řízení zjištěna a prokázána. III.B Doručování návrhu na uzavření smlouvy 25. Žalobce namítá nesprávnou aplikaci § 573 občanského zákoníku při doručování návrhu smlouvy ve smyslu § 5 zákona o vyvlastnění, přičemž tento návrh nebyl žalobci doručován do vlastních rukou. Tato námitka není důvodná.

26. Dle § 573 občanského zákoníku platí, že má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla–li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

27. Dle § 5 zákona o vyvlastnění platí, že vyvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Lhůta k uzavření smlouvy s vyvlastňovaným počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy vyvlastňovanému.

28. Citovanou úpravou § 5 zákona o vyvlastnění zákonodárce upřednostňuje soukromoprávní dohodu o právech potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění před samotným vyvlastňovacím řízením. Jedná se o kontraktační postup eventuálního vyvlastnitele před zahájením samotného vyvlastňovacího řízení a jako takový se na něj v tomto případě vztahuje i soukromoprávní úprava kontraktačního procesu, včetně § 573 občanského zákoníku upravující nikoli fikci doručování, jak žalobce nesprávně uvádí, ale domněnku doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb. Jedná se o vyvratitelnou domněnku, která se uplatní pouze tehdy, nelze–li datum dojití zjistit jiným způsobem.

29. Zákon o vyvlastnění nestanovuje, jakým způsobem má být návrh na uzavření smlouvy doručen, ani to, že v případě doručování prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb se má jednat o zásilku adresovanou výhradně do vlastních rukou adresáta. Z tohoto důvodu, není–li návrh doručen osobně, použije se § 570 občanského zákoníku a násl. upravující právní jednání vůči nepřítomné osobě, včetně domněnky dojití.

30. Vyvlastnitel dokládal doručení návrhu dodejkou s vyznačeným datem odeslání dne 1. 11. 2018 žalobci na adresu Z. n. x, Č. K., zásilka byla převzata dne 5. 11. 2018 matkou žalobce paní K.. Z uvedeného je zřejmé, že vyvlastnitel zaslal na adresu žalobce žalobci zásilku, která měla obsahovat návrh smlouvy o zřízení služebnosti inženýrské sítě. Tato zásilka došla do sféry žalobce, když ji dne 5. 11. 2018 převzala na adrese žalobce jeho matka.

31. Z uvedeného plyne, že domněnka dojití dle § 573 občanského zákoníku se zde neuplatní, neboť datum dojití zásilky je známo a je jím den 5. 11. 2018, kdy zásilku převzala matka žalobce. Zároveň z uvedeného plyne, že daného dne se dostala tato zásilka do sféry dispozice žalobce a ten se s ní mohl seznámit. I zde je možno vycházet z ustálených závěrů civilní judikatury, kterou shrnuje komentářová literatura takto: „O dojití projevu vůle lze hovořit tehdy, pokud se projev vůle dostane do sféry adresáta tak, že je možné počítat za normálního běhu věcí s tím, že se adresát s tímto projevem vůle seznámil. Adresát se tedy s projevem vůle fakticky seznámit nemusí, nýbrž postačí, že se s ním mohl seznámit, tedy měl objektivně příležitost se s ním seznámit (shodně Švestka In: Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. 2009 s. 410, z judikatury například NS 29 Odo 805/2006, NS 32 Odo 442/2003, NS 26 Cdo 864/2004, přičemž tato rozhodovací praxe je použitelná i v poměrech současného občanského zákoníku – NS 20 Cdo 4016/2017). (…) Pokud jde o podmínku dojití do sféry adresáta, nemusí se samozřejmě jednat jen o faktické předání zásilky „z ruky do ruky“, postačí například, pokud bude předána jiné osobě než adresátovi, která je v dosahu sféry adresáta (například osoba, která s ním žije ve společné domácnosti), nebo pokud bude vhozena do adresátovy schránky poštovním doručovatelem. Judikatura dovodila, že je–li hmotněprávní úkon doručován prostřednictvím držitele poštovní licence, má adresát objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem, zdržuje–li se v místě, kde je mu doručováno (NS 26 Cdo 441/2012).“ (DOBROVOLNÁ, Eva. § 570 [Právní jednání vůči nepřítomné osobě]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1826, marg. č. 7.). S těmito závěry se krajský soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. III.C Trasa kanalizace 32. Ani námitka žalobce týkající se toho, že žalovaný se nevypořádal s tím, že stavba kanalizace není vedena na pozemcích, na kterých byla povolena, není důvodná.

33. Žalobce tuto námitku poprvé vznesl ve svém vyjádření vyvlastňovacímu úřadu ze dne 29. 8. 2018, poté i ve vyjádření ze dne 14. 5. 2021 kde poukázal na to, že v povolení ke zřízení vodohospodářského díla, tak v rozhodnutí o zkušebním provozu stavby, není uveden pozemek XC v k. ú. XA a pozemek p. č. XD v k. ú. XB (oba pozemky jsou ve vlastnictví žalobce, viz výpisy z katastru nemovitostí založené ve správním spise). Tyto pozemky, resp. tato parcelní čísla zde skutečně uvedená nejsou.

34. Žalovaný na straně 7 v odst. 5. uvádí, že již vyvlastňovací úřad na základě těchto námitek provedl porovnání trasy stavby dle územního rozhodnutí s předloženými geometrickými plány a dospěl k závěru, že trasa vyznačená v územním rozhodnutím je shodná s trasou věcného břemene, o jehož zřízení je žádáno. Vyvlastňovací úřad na straně 11 shora svého rozhodnutí popsal, že porovnal „…trasy stavby tak, jak je zakreslena v ověřených situacích umístění stavby v rámci vydaného územního rozhodnutí, s předloženými geometrickými plány s vyznačenou navrženou trasou věcného břemene. Porovnáním dospěl k závěru, že trasa, vyznačená v územním rozhodnutí na umístění stavby a navržená trasa věcného břemene je shodná. Pokud v průběhu doby došlo ke změně hranic nebo ke změně očíslování pozemků, nemá to na věc vliv, pořád se jedná o stejnou stavbu ve stejné trase.“. V odvolání ze dne 3. 9. 2021 žalobce pouze zopakoval již vznesenou námitku a s citovaným posouzením vyvlastňovacího úřadu konkrétně nepolemizoval. Z tohoto důvodu má krajský soud za to, že odkázal–li žalovaný na závěry vyvlastňovacího úřadu, odpovídá takovéto vypořádání podobě a obsahu samotné odvolací námitky.

35. Ani v podané žalobě neuvádí žalobce nic, co by učiněné hodnocení vyvlastňovacího úřadu zpochybnilo. Uvádí–li žalobce pouze to, že „…bylo provedeno porovnání trasy stavby s předloženými geometrickými plány, což však žalobce nepovažuje za správné a řádné provedení, neboť nedošlo pouze ke změně číslování pozemků, ale i ke změně průběhu trasy předmětného zařízení“, není zřejmé, proč právě porovnání trasy stavby dle územního rozhodnutí a dle geometrického plánu služebnosti má být nesprávným postupem, ev. není zřejmé, v čem by mělo být učiněné porovnání vadné. Měla–li by se změnit trasa stavby, tj. byla–li by stavba fakticky postavena na jiných pozemcích, než na kterých byla umístěna a povolena (nehledě na ev. změny v parcelních číslech pozemků), právě takové porovnání by tuto změnu odhalilo. Důvody nesprávnosti postupu žalovaného či jeho závěrů žalobce neuvádí. Úkolem krajského soudu není domýšlet za žalobce jeho argumentaci a vybírat střípky skutečností, které by svědčily podané žalobě. Neuvedl–li žalobce v samotné žalobě, v čem konkrétně má spočívat jím spatřovaný nesoulad, nemohl se krajský soud touto obecnou námitkou podrobněji zabývat.

IV. Závěr a náklady řízení

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

38. V případě osoby zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.