63 A 29/2024–40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: POMPO spol. s. r. o., IČO 25089595 se sídlem Lidická 481, 273 51 Unhošť zastoupena advokátem Mgr. Janem Stínkou se sídlem Strouhalova 2646, 272 01 Kladno proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Gorazdova 1969/24, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 8. 2024, sp. zn. ČOI 119006/23/2000 SŘ 0422/24, č. j. ČOI 102297/24/O100/Sy/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Výrokem I. rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihočeského a Vysočiny ze dne 14. 6. 2024, č.j. ČOI 67391/24/2000/Ži, byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle § 19a odst. 4 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o technických požadavcích na výrobky“), kterého se měla dopustit tím, že jako distributor porušila povinnost stanovenou v § 13 odst. 9 zákona o technických požadavcích na výrobky, když dne 22. 9. 2023 ve své provozovně POMPO 17 na adrese Masarykova 1656 v Humpolci distribuovala 2 druhy hraček (Kubus pyramidy II a Pyramidy kulaté), které zjevně nesplňovaly požadavky zákona o technických požadavcích na výrobky podrobněji specifikované nařízením vlády č. 86/2011 Sb., o technických požadavcích na hračky (dále jen „nařízení vlády č. 86/2011 Sb.“). Uvedené výrobky měla žalobkyně dodat na trh v rozporu s § 7 odst. 1 uvedeného nařízení, neboť hračky neměly identifikaci výrobce s jeho kontaktními údaji a identifikaci výrobku přímo na sobě. Výrokem II. byla žalobkyni za uvedený přestupek uložena dle § 19a odst. 6 písm. d) zákona o technických požadavcích na výrobky ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), pokuta ve výši 3 000 Kč.

2. Odvolání žalobkyně proti uvedeným výrokům prvostupňového rozhodnutí žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a toto rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 20. 9. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně úvodem žaloby krátce shrnula dosavadní průběh řízení před správními orgány a aplikovanou právní úpravu.

5. S odkazem na ust. § 13 odst. 1 nařízení vlády č. 86/2011 Sb. žalobkyně uvedla, že hračka uváděná či dodávaná na trh musí být opatřena označením CE. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení pak toto označení musí být viditelně, čitelně a neodstranitelně připojeno k hračce, k připojenému štítku nebo k obalu. V případě malých hraček a hraček skládajících se z malých částí lze označení CE alternativně připojit na štítek nebo průvodní leták. V případě nyní řešených hraček žalobkyně (Kubus pyramidy II a Pyramidy kulaté) byly všechny potřebné údaje uvedeny na připojeném štítku dle dikce uvedeného podzákonného ustanovení. Z něj pak dle žalobkyně neplyne povinnost uvést údaje přímo na hračce, když zákonodárce výslovně uvádí možnost jejich zveřejnění na připojeném štítku či dokonce na obalu. Dodavatel žalobkyně k její výslovné žádosti o doplnění požadovaných informací přímo na hračku uvedl, že splnit takový požadavek je pro něj technicky nemožné z důvodu nemožnosti změny již existující formy, a zároveň též z důvodů ekonomických.

6. Žalobkyni tak nebylo možné v případě snahy dostát svým povinnostem shledat nečinnou, neboť štítek, který byl k oběma hračkám připojen, obsahuje veškeré zákonné náležitosti a je výrazný i čitelný. Zákon přitom výslovně připouští uvést požadované údaje právě na připojený štítek a současně neukládá distributorovi povinnost uvádět vyžadované informace přímo na hračkách.

7. Dle žalobkyně pak je na žalované, aby prokázala, že zákonem stanovené údaje lze umístit přímo na hračku, aby to zároveň bylo technicky možné a ekonomicky realizovatelné. Bez tohoto důkazu žalobkyně nemohla být z daného přestupku uznána vinnou. V této souvislosti žalobkyně zdůraznila, že nijak nebyl ohrožen veřejný zájem, obě hračky byly výrazným způsobem oštítkovány a spotřebitel tak obdržel jednoznačné a přehlednější informace, než by tomu bylo v případě, kdy by tyto informace byly přímo na hračkách. Povaha obou hraček navíc neumožňuje, aby zákonem stanovené údaje byly uvedeny přímo na nich, neboť by to kazilo dojem a tím fakticky znemožnilo jejich prodej. Tímto se však žalovaná nijak nezabývala a nezabývala se ani tím, zda na sobě hračky mají dostatečný prostor, aby bez poškození funkce a estetického vjemu bylo možné na nich údaje uvést. Žalovanou uváděná skutečnost, že umístění údajů na přiloženém štítku je nedostatečné, neboť spotřebitel obal a štítky vyhodí, nemůže jít k tíži žalobkyně. Štítek je součástí hračky v okamžiku prodeje a pokud spotřebitel štítek odstraní, jedná s rozmyslem a vědomím, že takovou část na hračce nechce. Spotřebitele však nelze chránit neomezeně.

8. Žalobkyně dále poukázala na výkladové stanovisko, které žalovaná poskytla Sdružení pro hračku a hru, z. s., v němž uvedla, že v obdobných případech se jedná o bagatelní porušení zákona, které by mělo být primárně řešenou domluvou. Dále pak sdělila, že ke splnění dané zákonné povinnosti postačí uvést požadované údaje na silně lepící samolepku umístěnou na hračky. Dle žalobkyně je tedy otázkou, jaký je pro spotřebitele reálný rozdíl v tom, zda jsou zákonem požadované údaje uvedeny na štítku přímo spojeném s hračkou či zda jsou na samolepce nalepené na hračce.

9. Zásah do chráněného zájmu je dle žalobkyně v projednávaném případě tak nicotný, že nemůže způsobit následek, který by odůvodňoval závěr o tom, že se dopustila přestupku. Sama žalovaná akcentovala nízkou individuální závažnost kontrolního zjištění.

10. Rozhodování správních orgánů v nynější věci je dle žalobkyně taktéž v rozporu se zásadou legitimního očekávání, žalovaná po více než 10 let provedla bezpočet kontrol u tisíce subjektů, kdy musela zjistit stejné skutečnosti jako v případě žalobkyně, avšak toto pochybení kontrolovaným osobám nikdy nevytýkala. Aktuální přístup žalované spojený s plošnými kontrolami soustředícími se na uvedení povinných údajů označila žalobkyně za zvůli kontrolních orgánů, nemající oporu v právních předpisech ani v dosavadní praxi žalované.

11. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

12. Žalovaná ve svém vyjádření nejprve obsáhle shrnula obsah žaloby a dále zdůraznila, že žalobou uváděná absence označení CE přímo na hračkách žalobkyni vytýkána není. Prvostupňovým rozhodnutí bylo řízení o tomto přestupku žalobkyně částečně zastaveno. Argumentace ust. § 13 odst. 2 nařízení vlády č. 86/2011 Sb. tak není dle žalované relevantní. Naproti tomu ust. § 4 odst. 3 a 4 nařízení vlády č. 86/2011 Sb. stanovuje povinnost uvést přímo na hračce požadované údaje a jen v odůvodněných případech tyto údaje alternativně uvést na obalu či přiloženém dokladu. Výklad uvedeného ustanovení je dle žalované jednoznačný. V projednávaném případě nebyly dány žádné objektivní důvody, na základě kterých by nebylo možné označení uvést přímo na hračkách. Žalobkyně v žalobě žádné technické důvody, pro které by nebylo možné údaje uvést přímo na hračce nekonkretizuje. Dle žalované velikost výrobku i jeho materiál umožňovaly za přiměřených ekonomických podmínek umístění údajů přímo na hračce. Jakkoli se zákonem stanovené údaje uvedené na štítku mohly k uživateli dostat, zákonodárce z určitých důvodů stanovil povinnost tyto údaje uvést přímo na výrobku. Tato povinnost je v evropských předpisech stanovena zejména z důvodu dohledatelnosti výrobku v dodavatelském řetězci. Skutečnost, že šlo o drobné pochybení, se promítla při ukládání sankce, na druhou stranu byla zohledněna taktéž recidiva žalobkyně. V projednávaném případě nedošlo ani k porušení zásady legitimního očekávání, žalovaná postupuje stejným způsobem i ve vztahu k dalším subjektům na trhu a nejedná se o jakkoli nový přístup k věci. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

14. O věci krajský soud rozhodl během nařízeného ústního jednání dne 20. 11. 2024, v rámci kterého strany sporu setrvaly na svých dosud uplatněných stanoviscích.

15. Žaloba není důvodná.

16. Krajský soud s ohledem na popsaný obsah žalobní argumentace v prvé řadě uvádí, že žalobkyně nebyla ve správním řízení shledána vinnou z porušení povinností vztahujících se k označení CE (conformité européenne – potvrzení o souladu výrobku s příslušnými požadavky harmonizačních norem Evropské unie), vymezených žalobou citovaným § 13 zákona o technických požadavcích na výrobky. Řízení o tomto přestupku bylo výrokem IV. prvostupňového rozhodnutí zastaveno, neboť správní orgán dospěl k závěru, že skutek, o němž se v této souvislosti řízení vedlo, není přestupkem. Žalobní argumentace vztahující se k dikci § 13 zákona o technických požadavcích na výrobky, které umožňuje označení CE alternativně připojit na štítek či průvodní leták, je proto mimoběžná.

17. Jak naopak plyne z žalobou napadených výrokových částí správních rozhodnutí, žalobkyně byla uznána vinnou z přestupku, kterého se měla dopustit tím, že distribuovala na trh hračky, které nesplňovaly zákonné požadavky na výrobky, neboť tyto hračky dodala na trh bez identifikace výrobce s jeho kontaktními údaji a bez identifikace výrobku přímo na těchto výrobcích.

18. Žalobkyně se proti takovému závěru brání a uvádí, že takovou povinnost jí zákon, resp. podzákonný předpis, neukládá, ona svou povinnost splnila, neboť veškeré požadované údaje uvedla na štítcích přiloženým k hračkám. Velikost a povaha hraček navíc svým charakterem znemožňuje umístění požadovaných údajů přímo na výrobku bez toho, aniž by takovým umístěním byl znemožněn její prodej.

19. Přestupek, ze kterého byla žalobkyně uznána vinnou, je vymezen v § 19a odst. 4 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky, podle něj se „[p]rávnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jako distributor nesplní některou z povinností podle § 13 odst. 9“. Jedná se o povinnosti distributora jednat tak, aby „[z]abránil distribuci stanovených výrobků, které zjevně nesplňují požadavky zákona, zejména výrobků, které nejsou opatřeny stanoveným označením a dalšími označeními. U výrobků stanovených nařízením vlády nesmí distributor dodávat na trh stanovený výrobek, u kterého se domnívá nebo má důvod se domnívat, že nesplňuje technické požadavky stanovené podle § 12 odst. 1 písm. b). Pokud navíc stanovený výrobek ohrožuje zdraví, informuje o tom distributor příslušný orgán dozoru, výrobce a dovozce.“ 20. Technické požadavky na výrobky jsou v souladu s § 12 odst. 1 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky blíže vymezeny nařízením vlády č. 86/2011 Sb., které v § 4 konkretizuje povinnosti výrobce týkající se označení výrobků, dle jeho odst. 3 „výrobce zajistí, aby byl na hračce, kterou uvádí na trh, uveden typ, série, sériové číslo nebo číslo modelu nebo jakýkoli jiný prvek umožňující její identifikaci, nebo v případech, kdy to velikost nebo povaha hračky neumožňuje, aby byla požadovaná informace uvedena na obalu nebo v dokladu přiloženém k hračce“, dle odst. 4 „uvede na hračce, nebo není–li to možné, na obalu nebo v dokladu přiloženém k hračce své jméno, popřípadě jména a příjmení, obchodní firmu, název, popřípadě ochrannou známku, pokud ho lze na jejím základě jednoznačně identifikovat, a dále adresu jediného místa, na kterém ho lze kontaktovat.“ 21. Z dikce citovaných ustanovení vyplývá, že výrobce je povinen dodržet zákonem stanovené technické požadavky na označení výrobků, přičemž tyto požadavky v nynějším případě spočívaly v uvedení identifikačních znaků výrobku a identifikačních znaků výrobce primárně na hračce a teprve v případě, kdy to není možné/velikost či povaha hračky to neumožňuje, uvedení daných údajů na obalu či dokladu přiloženému k hračce. Dodavatel pak je povinen před distribucí výrobků revidovat splnění jejich technických požadavků a zabránit distribuci těch výrobků, které nesplňují požadavky na jejich označení.

22. Z uvedeného lze dovodit, že povinnost výrobce uvést údaje o identifikaci výrobku a jejího výrobce přímo na hračce jej netíží v případě, kdy povaha či velikost hračky neumožňuje jejich uvedení přímo na hračce. Dodavatel výrobků se tak zbaví odpovědnosti za přestupek spočívající v distribuci výrobků nesplňujících zákonné technické požadavky v případě, kdy prokáže, že údaje o identifikaci výrobku a výrobce není možné (povaha či velikost výrobku to neumožňuje) uvést přímo na výrobku. Důkazní břemeno tak v tomto případě tíží dodavatele, nikoli správní orgán, neboť pouze dodavatel nese odpovědnost za dodání na trh jen těch výrobků, které splňují technické požadavky. Je tomu tak proto, že pouze dodavatel ve spolupráci s výrobcem disponují potřebnými informacemi o povaze hračky, která svými technickými vlastnostmi nemusí být pro umístění identifikačních údajů vhodná, např. s ohledem na materiál, z něhož je vyrobena. Správní orgán takové informace o výrobku nemá, a proto po něm nelze spravedlivě požadovat, aby prokázal, že požadované údaje lze přímo na výrobek umístit.

23. Jde přitom o objektivní odpovědnost za výsledek spočívající v tom, že na trh byl uveden výrobek s označením, které je v rozporu s § 13 odst. 9 zákona o technických požadavcích na výrobky. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2015, č. j. 1 As 159/2015–27)

24. Žalobkyně v průběhu správního řízení o přestupku neuvedla žádné konkrétní skutečnosti a nepředložila žádné důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že povaha či velikost dotčených hraček neumožňují uvést příslušné identifikační údaje přímo na nich.

25. Ve vyjádření k provedené kontrole v prodejně žalobkyně v Humpolci dne 22. 9. 2023 tato uvedla, že „uvedením identifikačních údajů na obalu (obě pyramidy) nebo štítku (tyčový bublifuk) splnila svou zákonnou povinnost, protože v případech, kdy to velikost nebo povaha výrobku neumožňuje, může být požadovaná informace na obalu. Obě pyramidy jsou dodány v průhledné smršťovací zatavené folii a na etiketě je přímo uvedeno „uchovejte pro další použití“. Proto je etiketa na obalu či štítku, který je nedílnou součástí výrobku“, v odporu proti příkazu prvostupňového orgánu ze dne 16. 4. 2024, č.j. ČOI 46465/24/2000/Ži, žalobkyně argumentovala tím, že veškeré zákonem požadované informace jsou obsaženy na papírových štítcích kontrolovaných výrobků. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně pouze citovala vysvětlující pokyny z 22. 9. 2021 ke směrnici 2009/48/ES, které dle jejího názoru hovoří jasně „Na hračce musí být uveden typ, série, sériové číslo nebo číslo modelu nebo jiný prvek umožňující její identifikaci. Identifikace musí být zpravidla připojena na hračce. Výjimečně však může být z hračky přesunuta, nelze–li toto pravidlo dodržet. To by bylo odůvodněné v případě, kdy velikost a/nebo povaha hračky vedou k tomu, že jsou údaje nečitelné nebo není jejich uvedení na hračce technicky možné. V těchto případech je nutno identifikaci uvést na obalu, pokud existuje, nebo v dokladu přiloženém k hračce. Identifikaci na hračce nelze neuvést nebo přemístit na obal nebo do přiložených dokladů z čistě estetických či ekonomických důvodů. Toto ustanovení znamená, že pokud hračka nemá obal nebo k ní není přiložen žádný doklad, musí být identifikace uvedena na samotné hračce.“ 26. Popsaná argumentace uplatněná žalobkyní v průběhu správního řízení žádným konkrétním způsobem nezdůvodňuje, proč přímo na kontrolované hračky nelze umístit zákonem požadované údaje.

27. Pokud jde o v odvolání citované „Pokyny k používání směrnice 2009/48/ES o bezpečnosti hraček“ (dále jen „Pokyny“), ty byly zpracovány příslušnými útvary Generální ředitelství Evropské komise, která v jejich úvodu výslovně uvedla, že „nepřijímá žádnou odpovědnost ani žádné závazky v souvislosti s informacemi obsaženými v těchto pokynech, a jejím záměrem je pouze dát doporučení“ (viz Poznámky na str. 2 Pokynů). Tyto Pokyny na str. 20 skutečně uvádějí, že „Toto ustanovení znamená, že pokud hračka nemá obal nebo k ní není přiložen žádný doklad, musí být identifikace uvedena na samotné hračce.“ Uvedený závěr se váže k čl. 4 bodu 5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES ze dne 18. 6. 2009 o bezpečnosti hraček (dále jen „směrnice 2009/48/ES“), podle kterých „Výrobci zajistí, aby byl na jejich hračkách uveden typ, série, sériové číslo nebo číslo modelu nebo jakýkoli jiný prvek umožňující jejich identifikaci, nebo v případech, kdy to velikost nebo povaha hračky neumožňuje, aby byla požadovaná informace uvedena na obalu nebo v dokladu přiloženém k hračce.“ 28. Dle názoru krajského soudu shora popsaný závěr, dle kterého musí být identifikace hračky uvedena na samotné hračce v případě, kdy tato hračka nemá obal nebo k ní není žádný doklad přiložen, z dikce čl. 4 bodu 5 směrnice 2009/48/ES, nevyplývá, což plyne mj. i z předchozího závěru uvedeného v Pokynech, podle nichž: „Identifikace musí být zpravidla připojena na hračce. Výjimečně však může být z hračky přesunuta, nelze–li toto pravidlo dodržet. To by bylo odůvodněné v případě, kdy velikost a/nebo povaha hračky vedou k tomu, že jsou údaje nečitelné nebo není jejich uvedení na hračce technicky možné. V těchto případech je nutno identifikaci uvést na obalu, pokud existuje, nebo v dokladu přiloženém k hračce. Identifikaci na hračce nelze neuvést nebo přemístit na obal nebo do přiložených dokladů z čistě estetických či ekonomických důvodů.“ 29. Z čl. 4 bodu 5 směrnice 2009/48/ES, stejně jako z § 4 odst. 3 a 4 nařízení vlády č. 86/2011 Sb., jednoznačně vyplývá povinnost výrobce připojit požadované identifikační údaje o hračce a jejím výrobci přímo na tělo hračky, pouze v případech, kdy to není s ohledem na povahu a velikost výrobku technicky možné, lze tyto údaje umístit na obal či na připojený doklad. Žalobkyně však v projednávaném případě ve správním řízení konkrétně neuvedla ani neprokázala, že umístění údajů přímo na hračky možné není. Neučinila tak ostatně ani v žalobě, kde rovněž pouze obecně uvedla, že k jejímu dotazu výrobce sdělil, že to není technicky ani z ekonomických důvodů možné. Jak plyne z citovaných závěrů Pokynů, ekonomické důvody nejsou z hlediska důvodnosti přemístění identifikačních údajů na obal či připojený doklad relevantní, naopak jedinými relevantními důvody pro přemístění údajů jsou velikost a povaha výrobku. Žalobou uváděná technická nemožnost umístění na tělo hračky blíže osvětlena ani prokázána nebyla (např. ve vztahu k charakteru materiálu, z něhož je hračka vyrobena), pročež žalobkyně je odpovědná za nedodržení technických požadavků na kontrolované hračky.

30. Krajský soud nepřisvědčil ani žalobou namítané absenci ohrožení chráněného zájmu za situace, kdy zákonem požadované informace byly uvedeny na připojeném štítku. Účelem směrnice 2009/48/ES, jež byla do českého právního řádu implementována prostřednictvím nařízení vlády č. 86/2011 Sb., je, aby hračky uváděné na trh byly pro děti bezpečné. Stejný účel pak plyne i ze zákona o technických požadavcích na výrobky, který hračky řadí mezi výrobky, které by ve zvýšené míře mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob. Za tímto účelem jsou směrnicí i zmiňovaným zákonem stanoveny požadavky, které hračky musí splňovat, aby mohly být na trh uvedeny. Výrobci musí provést analýzu a posouzení rizik, vypracovat a uchovávat technickou dokumentaci a připojit označení CE jako důkaz shody a musí zajistit, aby sériová výroba zůstala v souladu s požadavky a aby byly prováděny pravidelné kontroly kvality. Distributor musí jednat s řádnou péčí při uvádění hraček na trh a ověřit, že hračky nesou označení CE a jsou doprovázeny potřebnou dokumentací a bezpečnostními informacemi. Za účelem plnění těchto povinností musí být hračky uváděné na trh opatřeny potřebnými údaji jak o výrobku, tak o výrobci, aby je bylo možno bezpečně identifikovat a provést potřebnou kontrolu či následný postih z hlediska plnění požadavků na ně kladených.

31. Za této situace je bezpochyby nanejvýš žádoucí, aby sama hračka obsahovala zákonem požadované údaje, neboť v případě, kdy jsou tyto údaje uvedeny na obalu či připojeném štítku, dojde jejich oddělením od hračky ke ztrátě potřebných informací. Je přitom běžnou zákaznickou praxí, že po vyjmutí hračky z obalu tento není dlouhodobě uchováván. K ohrožení veřejného zájmu na prodeji pouze bezpečných hraček tak bezpochyby došlo i v případě nyní projednávaném, neboť tím, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro uvedení identifikačních údajů o hračce a jejím výrobci na obalu hračky či přiloženém dokladu, se významným způsobem zvýšilo riziko ztráty těchto údajů.

32. Pokud jde o žalobou uváděné sdělení žalované ze dne 18. 7. 2024, č. j. ČOI 82564/24/O100, adresované předsedovi Sdružení pro hračku a hru, z. s., z něj plyne, že v případě bagatelních nesrovnalostí týkajících se umístění požadovaných informací mimo výrobek, bude věc primárně řešena neformální domluvou na místě. V případě zjištěných opakovaných nedostatků v povinném označení u stejného subjektu ovšem není následný postih možné vyloučit, byť se zohledněním nízké nebezpečnosti zjištěného pochybení. V nynější věci jde právě o takový případ, neboť žalobkyně se již v minulosti porušení povinnosti stanovené v § 13 odst. 9 zákona o technických požadavcích na výrobky dopustila a jedná se tak o opakované zjištění daných nedostatků. Za tohoto stavu pak k odklonu od závěrů uvedeného sdělení nedošlo. K postihu žalobkyně prostřednictvím uložené pokuty bylo přistoupeno s ohledem na uvedenou recidivu, minimální výše této pokuty – jejíž horní sazba činí 500 000 Kč – pak odráží závažnost protiprávního jednání žalobkyně.

33. Krajský soud stejně tak nepovažuje za jakkoli protichůdné závěry sdělení, dle nichž lze nahradit údaje přímo uvedené na hračce silně držící samolepící páskou s těmito informacemi. Podstata je právě v tom, aby tyto údaje byly, pokud možno trvale, k dispozici přímo na hračce, aby byly informace o ní a jejím výrobci permanentně dostupné, a tedy aby se současně eliminovalo riziko jejich ztráty, které je v případě odejmutelného obalu či štítku značné.

34. Důvodnou krajský soud neshledal ani závěrečnou námitku týkající se porušení zásady legitimního očekávání, kterou žalobkyně opírá o dlouholetou praxi žalované, která dle jejího názoru provedla bezpočet kontrol u tisíců subjektů, kdy musela zjistit totožné skutečnosti jako v případě žalobkyně a nikdy uvedení povinných údajů na štítku těmto subjektům nevytýkala.

35. Zásada legitimního očekávání je zakotvena v § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, kdy „[s]právní orgán dbá, […] aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“ 36. Otázkou správní praxe zakládající legitimní očekávání se zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006–132, č. 1915/2009 Sb. NSS, kdy uzavřel, že „správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán. Jen taková správní praxe je doplněním psaného práva a je způsobilá modifikovat pravidla obsažená v právní normě. Správní praxi zakládající legitimní očekávání lze změnit, pokud je taková změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi. Libovolná (svévolná) změna výkladu právních předpisů směřující k tíži adresátů není přípustná. Za racionální (nikoliv svévolnou) změnu správní praxe lze přitom s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem považovat změnu interpretovaného zákona, změnu zákonů souvisejících s interpretovaným předpisem (systematický výklad) a změnu skutečností rozhodných pro interpretaci zákona (teleologický výklad).“ Obdobně rozhodl také Ústavní soud např. v nálezu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 2822/07.

37. Z uvedeného plyne, že pouze ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost správního orgánu může založit legitimní očekávání ze strany adresátů veřejné správy. V projednávané věci ale žádná taková ustálená dlouhodobá praxe prokázána ze strany žalobkyně nebyla. Obecné tvrzení, že v tisících případech kontrol byla obdobná pochybení zjištěna a k postihu subjektů nedošlo, nelze považovat za ustálenou rozhodovací praxi správních orgánů. Jedná se o zcela nekonkrétní tvrzení, které je nadto v projednávané věci determinováno skutečností, že žalobkyně se obdobného pochybení dopustila opakovaně, a tedy se zjevně nejedná o ojedinělou nesrovnalost, která je běžně správními orgány oslyšena. Nadto lze doplnit, že legitimní očekávání účastníka řízení není bezbřehé a správní orgán svou praxi může změnit, pokud jsou k tomu dány racionální důvody (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2006, č. j. 2 As 7/2005–86).

V. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalované IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení