63 A 8/2025– 100

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci navrhovatelů: a) R. P., b) P. F., oba zastoupeni Mgr. et. Mgr. Michalem Bouškou, advokátem sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice proti odpůrci: město Rožmberk nad Vltavou sídlem Rožmberk nad Vltavou 2, 382 18 Rožmberk nad Vltavou zastoupené JUDr. Helenou Novákovou, advokátkou sídlem třída Míru 146, 381 01 Český Krumlov o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu města Rožmberk nad Vltavou, vydaného usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 16. 4. 2024, č. 14/2024, který nabyl účinnosti dne 24. 5. 2024, v části týkající se pozemku p. č. XA v k. ú. X, a to v rozsahu jeho grafické i textové části, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu

1. Zastupitelstvo odpůrce usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. 14/2024, vydalo nový územní plán Rožmberk nad Vltavou, který nabyl účinnosti dne 24. 5. 2024 (dále jen „napadený územní plán“). Napadený územní plán se týká mj. funkčního využití plochy, na které se nachází pozemek p. č. XA v k. ú. X (dále jen „pozemek č. XA“). Uvedený pozemek je ve vlastnictví navrhovatele a). Navrhovatel b) je nájemcem uvedeného pozemku a současně vlastníkem dočasné modulární stavby tvořené stavebními kontejnery, představující prodejní stánek a zázemí pro provozování rychlého občerstvení, která se na tomto pozemku nachází.

2. Územním plánem města Rožmberk nad Vltavou z roku 2011 (dále jen „původní územní plán“) byl pozemek č. XA zařazen mezi plochy „Rv – rekreace – rekreace veřejná“. Napadený územní plán zařadil pozemek č. XA do ploch „MU – smíšené nezastavěné území všeobecné“.

3. Navrhovatelé s uvedenou regulací funkčního využití pozemku č. XA nesouhlasí a návrhem doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 26. 5. 2025 navrhují zrušení napadeného územního plánu v rozsahu textové i grafické části vymezující plochy MU – smíšené nezastavěné území všeobecné ve vztahu k pozemku č. XA.

4. Předně poukazují na to, že přijetím napadeného územního plánu se pozemek č. XA stal nezastavitelným a nebudou již mít možnost jej stavebně využít, a to ani pro umístění jakýchkoli dočasných staveb spjatých s rekreací, mj. pro provoz rychlého občerstvení, které zde bylo umístěno doposud. V době účinnosti původního územního plánu přitom učinil navrhovatel b) konkrétní kroky k povolení modulární stavby na předmětném pozemku, kdy nechal vyhotovit několik znaleckých posudků, které se zabývají vlivem umístění dočasné stavby na pozemku č. XA na biocentrum Koryta, a rovněž posudek dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tyto důkazy navrhovatelé přikládají k návrhu. S odkazem na stanovisko Krajského úřadu jihočeského kraje ze dne 21. 7. 2023 přitom zdůrazňují, že ze strany příslušných orgánů ochrany přírody a krajiny a oslovených znalců bylo vysloveno, že z hlediska zákonem chráněných zájmů je možné umístit stavbu na pozemek č. XA a provozovat rychlé občerstvení pro vodáky, neboť tím nebude biocentrum Koryta negativně ovlivněno. Navrhovatelé současně zmínili, že navrhovatel b) žádal o dodatečné povolení předmětné stavby, přičemž jeho žádost byla z důvodu nabytí účinnosti napadeného územního plánu zamítnuta.

5. Za účelem prokázání své aktivní legitimace pak navrhovatel a) tvrdí, že vydáním napadeného územního plánu byl zkrácen především na svém právu vlastnickém. Zařazením pozemku č. XA do nezastavěných ploch došlo k vyprázdnění jeho vlastnického práva, které naplňuje provozováním vlastního stánku a též pronájmem předmětného pozemku třetím osobám. Navrhovatel b) tvrdí, že vydáním napadeného územního plánu byl přímo zkrácen na svém vlastnickém právu a na právu podnikat na předmětném pozemku. Zařazením pozemku č. XA do nezastavěných ploch došlo k zásadnímu zasažení jeho vlastnického práva k dané modulární stavbě a k velmi intenzivnímu zásahu do jeho práva podnikat.

6. Nezákonnost napadeného územního plánu navrhovatelé dovozují na základě níže uvedených důvodů. I.A Nezákonnost pro nepřezkoumatelnost 7. Navrhovatelé v prvé řadě namítají, že napadený územní plán je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť nenaplňuje požadavky na jeho odůvodnění dovozené judikaturou správních soudů, resp. řádně neodůvodňuje zařazení pozemku č. XA do zcela jiné funkční plochy. Navrhovatelé přitom proti návrhu napadeného územního plánu podali námitky, kterými mimo jiné požadovali ponechání předmětného pozemku ve stejné funkční ploše, případně jeho zařazení do plochy RH – rekreace hromadná – rekreační areály či do jiné plochy zastavitelného území, jež umožní zřízení dočasné stavby a provozování občerstvení.

8. Odůvodnění obsažené na str. 21 výroku a na str. 35 odůvodnění textové části považují za nedostatečné, a to zvláště v situaci, kdy byly k dispozici odborné podklady svědčící pro závěr, že omezené stavební využití předmětného pozemku je možné, neboť do dotčeného prvku územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“) v podobě biocentra Koryta dočasné zázemí pro vodáky reálně nezasahuje. Dané odůvodnění dle navrhovatelů obsahuje toliko odkaz na obecnou zvyklost, což zakládá nepřezkoumatelnost napadeného územního plánu pro nedostatek důvodů.

9. Vedle toho namítají vnitřní rozpornost napadeného územního plánu na str. 8 odůvodnění a obdobně na str. 11 výroku textové části, kdy ze zde uvedeného textu dovozují, že v lokalitě U zatáčky na západní straně řeky, kde se nachází pozemek č. XA, mělo být umožněno umístění drobných staveb. Předmětný pozemek je však zařazen do ploch nezastavěného území. Nový územní plán a jeho odůvodnění jsou tak dle navrhovatelů ve vzájemném rozporu.

10. Na základě textu uvedeného na str. 11 výroku napadeného územního plánu rovněž dovozují rozpor grafické a textové části. Je zde uvedeno, že se navrhuje jedna plocha smíšená nezastavěného území – rekreačních nepobytových pro specifickou funkci vodáckého sportu a vodní turistiky, spouštění raftů na Vltavu, s možností umístění drobných staveb a zpevněných ploch přírodního charakteru a pobytových rekreačních luk, kdy následně jsou vyjmenovány plochy v severní části správního území pod lokalitou U zatáčky na západní straně řeky, dále u pěší lávky přes Vltavu do kempu pod hradem opět na západní straně Vltavy a na jižním okraji města Rožmberk nad Vltavou na východním břehu u nově navržené lávky přes Vltavu. Tento text je proto v rozporu s grafickou částí napadaného územního plánu a zároveň místo jedné lokality jsou popisovány tři. Rozpor mezi textovou a grafickou částí územního plánu přitom zakládá jeho nezákonnost, protože takový územní plán je neurčitý a nelze podle něj postupovat. I.B Nezákonnost pro pochybení při vypořádaní podaných námitek navrhovatele 11. Navrhovatelé namítají nesprávné vypořádání jejich námitek odpůrcem. Dle odpůrce nebyl pozemek č. XA původním územním plánem zařazen mezi zastavitelné plochy. Navrhovatelé poukazují na to, že na str. 15 textové části původního územního plánu byla ve výčtu zastavitelných ploch uvedena též plocha č. 33 Rv rekreace – veřejná tábořiště, umožňující, byť omezené, stavební využití. Takto byla plocha, na které se nachází pozemek č. XA, označena jak ve textové, tak i v grafické části původního územního plánu. Skutečnost, že pozemek č. XA je zastavitelnou plochou, pak dle navrhovatelů vyplývá i z územně plánovací informace Městského úřadu Český Krumlov ze dne 15. 5. 2015, kterou přikládají k návrhu.

12. V této souvislosti navrhovatelé namítají nedostatečné odůvodnění úplného odmítnutí jejich námitek a s tím související nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách. Odpůrce uvedl pouze to, že předmětný pozemek v žádném případě nebude vymezen jako zastavitelná plocha, protože tomu odporuje jeho umístění uprostřed nadregionálního biokoridoru a regionálního biocentra. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách přitom odpůrce nezmiňuje žádné důvody ani úvahy, které jej vedly k přehodnocení jeho původního názoru. Omezil se pouze na strohé konstatování, že předmětný pozemek byl zařazen do nezastavěných ploch i původním územním plánem. Uvedené je jediným vyjádřením odpůrce, které jej nesprávně vede k tomu, že předmětný pozemek není možné zastavět, a tudíž jediným řešením je vymezit ho jako plochu nezastavěnou či nezastavitelnou. I.C Nezákonnost pro nezohlednění stávajícího stavu v území 13. Navrhovatelé namítají, že se odpůrce nedostatečně vypořádal s tím, proč není respektován stávající faktický způsob využití předmětného pozemku jako dlouhodobě zpevněné plochy sloužící primárně v rámci vodácké sezóny. V napadeném územním plánu není nijak zhodnocen skutečný stav pozemku, který je zcela v rozporu se zamýšleným účelem odpůrce, neboť velká část předmětného pozemku je vyasfaltovaná a přizpůsobená provozování občerstvení. V této souvislosti navrhovatelé poukazují na to, že původně pozemek sloužil jako nelegální skládka, přičemž navrhovatel b) předmětný pozemek s ohledem na jeho záměr provozovat na předmětném pozemku rychlé občerstvení vyčistil, což bylo značně finančně náročné.

14. Pozemek č. XA je svým skutečným stavem odlišný od většiny pozemků nacházejících se podél toku řeky Vltavy a zařazených do stejné plochy, neboť většina z nich byla ponechána přírodě. Ačkoliv je předmětný pozemek formálně zahrnut jako součást biocentra, bylo povoleno na něm vybudovat sjezd ze silnice a také parkoviště, neboť hned za hranicí předmětného pozemku se nachází pozemní komunikace. Na předmětném pozemku se jakákoliv fauna a flora nachází skutečně pouze v minimálním rozsahu. Je nanejvýš opodstatněné, aby právě takový pozemek bylo možné i stavebně, byť v omezené míře, využit jako zázemí pro vodáky, aniž by reálně docházelo k narušení životního prostředí. Napadený územní plán ve vztahu k předmětnému pozemku tak bez jakýchkoliv legitimních důvodů, které by byly dostatečně vyjádřeny v odůvodnění územního plánu, nerespektuje stávající stav v území, což je v příkrém rozporu s ochranou práv navrhovatelů. I.D Nezákonnost pro nepřiměřený zásah do práv navrhovatele 15. Konečně navrhovatelé namítají, že změna funkčního využití plochy je nepřiměřená. Odpůrce při omezení vlastnického práva k pozemku č. XA nedodržel judikaturou Nejvyššího správního soudu dovozované podmínky, dle kterých veškerá omezení vlastnických práv vyplývající z územního plánu musí mít ústavně legitimní a zákonné cíle a musí být činěna v jen nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli s vyloučením libovůle a diskriminace. Neuvedl totiž, proč považuje za nutné radikálně a nepředvídatelně přeřadit pozemek č. XA do plochy s funkčním využitím plochy MU – smíšeného nezastavěného území všeobecného.

16. Zdůvodnění změny funkčního využití tím, že se předmětný pozemek nachází v lokalitě biocentra, dle navrhovatelů neobstojí, neboť na pozemku se nachází převážně zpevněná asfaltová plocha, nikoli přírodní prostředí, které je jinak logickým prvkem biocenter. Uvedený stav odpovídá tomu, že pozemek byl v minulosti zařazen mezi zastavitelné plochy. Je proto zcela legitimní otázka, jaká konkrétní změna poměrů v lokalitě přiměla odpůrce k přehodnocení jeho dřívějších závěrů. Odpůrce tedy namísto proporcionálního a citlivého přístupu volí cestu absolutního omezení, kterým dochází de facto k vyprázdnění vlastnického práva navrhovatele.

17. Navrhovatelé dále poukazují na to, že odpůrce je dle jejich názoru ochoten rušit a omezovat biokoridory a biocentra, a to za účelem vybudování lázní U Meandru či rozšíření výstavby vodáckého kempu na pozemcích parc. č. 166/3 a parc. č. 166/1 v k.ú. Rožmberk nad Vltavou, které jsou v jeho vlastnictví. V daném případě odpůrce účelově v minulosti změnil územní plán, a to čistě ve svůj vlastní prospěch, na úkor životního prostředí. Ze stanoviska Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 29. 7. 2021, čj. KUJCK 85384/2021, k návrhu napadeného územního plánu, pak dle navrhovatelů plyne, že zcela mimo rámec řádného procesu při naplňování veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny došlo k jakési dohodě, kterou bylo schváleno rozšíření Vodáckého kempu Rožmberk na pozemcích odpůrce, a to na úkor všech jiných potenciálních vlastníků pozemků, kde fakticky mohlo být umístěno zázemí pro vodáckou rekreaci. Postup odpůrce při tvorbě napadeného územního plánu považují navrhovatelé za diskriminační.

18. Závěrem navrhovatelé namítají, že napadený územní plán nesplňuje kritéria zákonnosti územního plánu vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, a předešlé soudní judikatury. Konkrétně nová úprava nikterak nesplňuje kritérium vhodnosti, neboť odpůrce nevychází z adekvátních zjištění stavu panujícího v daném místě. Vedle pozemku č. XA se nachází pozemní komunikace, ze které vybudován sjezd. Většina pozemku je vyasfaltovaná a přizpůsobená provozování občerstvení. Umístěním dočasné stavby na předmětný pozemek tak nedojde ke zmenšení biocentra, resp. absolutní vyloučení zástavby nepovede k naplňování funkcí biocentra. Odpůrce neprojevil ani snahu minimalizovat zásahy do práv navrhovatelů, když napadený územní plán přináší zcela neúměrné omezení. Přijatá omezení v podobě úplného vyloučení jakéhokoliv stavebního využití pozemku, který se nachází v blízkosti pozemní komunikace se zřízeným sjezdem a ve většině asfaltovým povrchem, pak navrhovatelé považují s ohledem na předchozí umožnění realizace zástavby za neproporcionální.

II. Shrnutí vyjádření odpůrce

19. Odpůrce návrh neshledal důvodným, proto jej navrhuje zamítnout.

20. Úvodem zmiňuje, že zajistil vyjádření k návrhu od projektanta napadeného územního plánu, Ing. Arch. R. B., které přikládá přílohou a požaduje, aby bylo považováno za nedílnou součást tohoto vyjádření.

21. Dále se vyjadřuje k aktivní legitimaci navrhovatelů. S odkazem na § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nesporuje, že navrhovatel a) může být napadeným územním plánem omezen na svém vlastnickém právu k pozemku. Omezení práv navrhovatele b) však považuje za sporné, neboť jeho živnostenské právo podnikat v oboru rychlého občerstvení nebylo změnou územního plánu nijak dotčeno. Ani vlastnické právo k mobilním kontejnerům nebylo změnou územního plánu dotčeno, neboť tyto je možné přemístit a živnost provozovat na jiném pronajatém pozemku.

22. Popírá, že by měl zájem navrhovatelům jakkoliv znemožňovat jejich podnikatelské aktivity či realizaci záměrů. Původní návrh napadeného územního plánu fakticky navrhoval zachování původního využití území a režimu u dotčeného pozemku navrhovatelů tak, jak na něj byli zvyklí u původního územního plánu. Po společném projednání návrhu napadeného územního plánu dne 2. 7. 2021 však odpůrce obdržel nesouhlasné stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 2. 8. 2021, čj. KUJCK 83274/2021, kde krajský úřad uplatnil výhrady a nesouhlas s vymezením ploch nezastavěného území MNr.2 a MNr.3 se způsobem využití MNr – smíšené nezastavěného území – rekreace nepobytová. Obdobně vyjádřil nesouhlas s těmito plochami i prvostupňový orgán ochrany přírody, Městský úřad v Českém Krumlově, Odbor životního prostředí a zemědělství. Na základě těchto nesouhlasných stanovisek byl odpůrce nucen územní plán upravit do podoby, v jaké je napaden návrhem. Tvrzení o snaze odpůrce znemožnit navrhovatelům činnost je proto nepravdivé a snaží se odvést soud od podstaty problému.

23. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, odkazuje na vypořádání námitek navrhovatelů v bodě 123. na str. 139 až 156 odůvodnění napadeného územního plánu, kde jsou podrobně rozvedeny hlavní důvody, pro které byla z napadeného územního plánu původně zamýšlená plocha MNr.3 vypuštěna. Trvá na tom, že není v možnostech odpůrce změnit názory a nesouhlasná stanoviska orgánů ochrany přírody a krajiny. Ty představují ochranu veřejného zájmu na ochraně přírody, který je odpůrce povinen v územním plánu respektovat. Sebedelší zdůvodňování změny využití území pro konkrétní pozemek navrhovatelů by tento fakt nezměnilo.

24. Mají–li navrhovatelé celou řadu znaleckých posudků o tom, že jejich podnikatelský záměr neovlivní životní prostředí a prvky ÚSES, jde o rozdílný názor odborníků, který odpůrce nemůže ovlivnit. Považuje přitom za zarážející, že tyto nebyly předloženy již v rámci projednávání návrhu územního plánu tak, aby jimi navrhovatelé případně ovlivnili vydaná stanoviska Městského úřadu v Českém Krumlově a Krajského úřadu Jihočeského kraje. Jde–li o odborné posudky přiložené navrhovateli k návrhu, tyto se buď netýkají ochrany životního prostředí a přírody jako celku, nebo se sice jedná o celkové posouzení vlivu na přírodu, ale pouze k jednomu konkrétnímu záměru navrhovatelů. Posudky předložené navrhovateli tedy posuzují jeden záměr, kdežto stanoviska dotčených orgánů posuzují vliv více obdobných zařízení na březích celé Vltavy v souhrnu.

25. Odborné posouzení vlivu stavby Ing. O. Č. z února 2023 se týká pouze odtokových poměrů povrchových a podzemních vod. Posudku Mgr. M. P. ze dne 30. 1. 2023 vytýká, že se nejedná o znalecký posudek v pravém slova smyslu, když chybí znalecká doložka. Současně se tento nijak nezabývá celkovým dopadem cestovního ruchu na Vltavě, které se argumentují ve stanoviscích dotčených orgánů, stejně jako Posouzení vlivu zpracované RNDr. V. B. Stanoviska dotčených orgánů ochrany přírody a krajiny na rozdíl od posudků předložených navrhovateli argumentují obecně zvýšený pohyb okolo toku, hluk a rušení živočichů v příbřežních partiích, nárůst doprovodných komerčních aktivit, kumulace odpadků atd, když cílem ÚSES naopak je, aby nezastavěná území postupně směřovala k obnově přirozených biotopů a přirozené druhové skladbě, která je charakteristická pro tyto lokality.

26. Námitka nezákonnosti pro pochybení při vypořádání podaných námitek je dle odpůrce účelově formalistická, a tedy nedůvodná. Ani podle původního územního plánu nebylo možné v místě umístit stavby trvalého charakteru, které by podléhaly dodatečnému schválení či povolení. Z podmínek využití území, dle kterých zde bylo možno provozovat sezónní zařízení bez staveb trvalého charakteru jako občerstvení pro vodáky, jakož i limitů využití území v podobě zařazení do záplavového území, odpůrce dovozuje, že zde bylo možné umístit toliko drobný objekt nepodléhající žádnému stavebnímu povolení právě proto, že se počítalo s jeho sezónností a možností odstranění. To byl dle odpůrce pravděpodobně důvod, proč byla navrhovatelům žádost o vydání dodatečného povolení stavby zamítnuta.

27. Pokud jde o námitku nezákonnosti pro nezohlednění stávajícího stavu v území, dle odpůrce je okolnost, že mobilní stánek s občerstvením a zázemím je v lokalitě dlouhodobě umístěn, pročež k němu byl rozhodnutím povolen i vjezd a velká část pozemku je vyasfaltovaná, spíše k tíži navrhovatelů. Jak vysvětluje projektant ve svém vyjádření v bodech 45–47, jakákoliv stavební činnost, pokud byla provedena, byla v rozporu i s původním územním plánem a napadený územní plán nemůže sloužit ke zpětné legalizaci nepovolených staveb. Skutečnost, že navrhovatelé dotčený pozemek vyasfaltovali, nemůže být překážkou záměru orgánů ochrany přírody sjednotit jeho podobu s většinou ostatních pozemků nacházejících se podél toku Vltavy, tedy ponechat je přírodě.

28. Stran námitky nepřiměřeného zásahu do práv navrhovatelů odpůrce zopakoval, že územní plán upravil výhradně dle stanovisek dotčených orgánů. Pokud je v návrhu argumentováno rozdílným přístupem k vymezení ploch ve vztahu k pozemku, na němž je kemp ve vlastnictví města, odpůrce konstatuje, že je srovnáváno nesrovnatelné, neboť tento kemp je a vždy byl v zastavěném území. Navíc se jedná o v lokalitě historicky nejstarší a největší kemp s veškerým příslušným zázemím v katastru města, který poskytuje kromě občerstvení, také ubytovací kapacity a s tím spojené sociální zařízení. Je tedy zřejmé, že tento kemp poskytuje vodákům na jednom místě více služeb, než může nabídnout pozemek navrhovatelů, navíc nepoměrně blíže centru města. Nejedná se proto o diskriminaci navrhovatelů, ale o efektivní využití stávajících zařízení v území tak, aby byla zachována vodácká turistika v území při zachování ochrany přírody v katastru města.

III. Průběh jednání

29. Účastníci v průběhu jednání konaného dne 27. 8. 2025 setrvali na svých procesních stanoviscích i shora uvedené argumentaci.

30. Právní zástupce navrhovatelů nad její rámec v reakci na vyjádření odpůrce k návrhu rozvedl, že odpůrce svou argumentaci opírá zejména o negativní závazná stanoviska dotčených orgánů vydaná v roce 2021, napadený územní plán byl vydán v roce 2024, přičemž v mezičase Krajský úřad Jihočeského kraje vydal další, navrhovateli rovněž předložené, stanovisko, dle kterého objekt vodáckého občerstvení dočasného charakteru je z hlediska ochrany přírody v dané ploše přípustný, resp. nemůže mít významný vliv na evropsky významné lokality. Dále uvedl, že po podání návrhu byl zveřejněn návrh aktualizace zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, v rámci kterého došlo k posunu vymezení ÚSES, kdy předmětné místo je vyňato z biocentra, což dle jeho názoru podporuje argumentaci stran přípustnosti umístění objektu v daném místě. Upozornil také, že i přes vydaná negativní stanoviska dotčených orgánů byla v napadeném územním plánu ponechána plocha označená v návrhu napadeného územního plánu jako MNr.1, tedy plocha svým využitím obdobná té, na které se nachází pozemek navrhovatelů.

31. Na uvedené právní zástupkyně odpůrce reagovala tak, že stanoviska Krajského úřadu Jihočeského kraje, pokud přišla po přijetí územního plánu, nemohla být odpůrcem reflektována. Pokud jde o aktualizaci zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, tyto jsou zatím v projednávaní a nebyly vydány. Dále zmínila, že ani dle původního územního plánu se nejednalo o zastavitelné území, bylo zde možno umístit pouze podmíněně přípustné dočasné objekty, což je také důvod, proč navrhovatel nezískal kolaudační souhlas ve stavebním řízení.

32. Krajský soud při jednání provedl důkaz nájemní smlouvou ze dne 29. 7. 2021, uzavřenou mezi navrhovatelem a), jako pronajímatelem, a navrhovatelem b), jako nájemcem. Relevantní závěry z tohoto důkazu plynoucí jsou uvedeny níže v odůvodnění tohoto rozsudku.

33. Ostatní důkazní návrhy účastníků krajský soud usnesením zamítl pro nadbytečnost, neboť skutkový stav věci považoval za zjištěný v dostatečném rozsahu pro posouzení věci, přičemž některé z navržených důkazů jsou i součástí správního spisu.

IV. Právní hodnocení krajského soudu Podmínky řízení

34. Krajský soud v prvé řadě zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části ve smyslu § 101a s. ř. s. Těmito podmínkami jsou samotná existence opatření obecné povahy, aktivní procesní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008–34)

35. Územní plán, jakož i jeho změny, se v souladu s § 43 odst. 4 větou poslední zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) vydávají formou opatření obecné povahy podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Ze správního spisu soud zjistil, že napadený územní plán byl vydán zastupitelstvem odpůrce dne 16. 4. 2024. Opatření obecné povahy bylo v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu oznámeno veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrce dne 9. 5. 2024 a sejmuta dne 25. 5. 2024. Veřejná vyhláška byla vyvěšena po předepsanou patnáctidenní lhůtu a napadený územní plán nabyl účinnosti dne 24. 5. 2024. O existenci napadeného opatření obecné povahy není sporu, napadený akt je opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Tato podmínka řízení je splněna.

36. Aktivně procesně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní procesní legitimace navrhovatele a) se zakládá tvrzením o dotčení na jeho právech. Z katastru nemovitostí plyne, že navrhovatel a) vlastní pozemek č. XA, na kterém byla napadeným územním plánem vymezena plocha MU – smíšené nezastavěné území všeobecné. Soud má současně za to, že navrhovatel a) v návrhu předestřel tvrzení o možném dotčení své právní sféry. Dotčení na vlastnickém právu spatřuje ve vymezení uvedené funkční plochy, v důsledku čehož dojde k významnému zásahu do jeho vlastnického práva v podobě nemožnosti jeho stavebního využití. Na tomto pozemku nebude nadále možno umisťovat stavby dočasného charakteru, kdy za účinnosti původního územního plánu byl pozemek pronajímán za účelem provozování občerstvení pro vodáky. Aktivní legitimace navrhovatele b) se rovněž zakládá tvrzením o dotčení na jeho právech. Dle nájemní smlouvy ze dne 29. 7. 2021, uzavřené mezi navrhovatelem a), jako pronajímatelem, a navrhovatelem b), jako nájemcem, byl navrhovateli b) pozemek č. XA pronajat na dobu neurčitou za účelem užívání k rekreačním a vodáckým aktivitám, a k umístění mobilních buněk. Rovněž navrhovatel b) v návrhu předestřel tvrzení o možném dotčení své právní sféry, neboť tvrdí, že je vlastníkem na předmětném pozemku umístěné dočasné modulární stavby tvořené stavebními kontejnery, která představuje prodejní stánek a zázemí pro provozování rychlého občerstvení. V důsledku vymezení uvedené funkční plochy dojde k významnému zásahu jeho vlastnického práva a také práva podnikat, neboť již nebude možné jeho stavbu na pozemku umisťovat. U obou navrhovatelů má tedy krajský soud podmínku aktivní procesní legitimace za splněnou.

37. Otázku aktivní procesní legitimace jako podmínku přípustnosti návrhu nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Přípustný je ten návrh, který obsahuje zákonem požadovaná (tedy mj. myslitelná a logicky konsekventní) tvrzení. Není však nutné, aby tato tvrzení byla pravdivá. Pravdivost tvrzení je zásadní pro posouzení důvodnosti návrhu – ta se však již zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování přípustnosti návrhu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, či usnesení téhož senátu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017–264, č. 3903/2019 Sb. NSS). K posouzení této otázky přistoupí krajský soud níže.

38. Jak bylo uvedeno shora, třetí podmínkou projednatelnosti návrhu na zrušení opatření obecné povahy je formulace závěrečného návrhu v souladu s požadavky vyplývajícími z § 101a s. ř. s., resp. meritorně projednatelný závěrečný návrh (petit). Vzhledem ke skutečnosti, že v návrhu bylo jednoznačně vymezeno, čeho se navrhovatelé domáhají, tj. požadují zrušení napadeného územního plánu v rozsahu textové i grafické části vymezující plochy MU – smíšené nezastavěné území všeobecné ve vztahu k pozemku č. XA, má soud za splněnou i tuto podmínku řízení o podaném návrhu.

39. Soud dále konstatuje, že napadený územní plán nabyl účinnosti dne 24. 5. 2024, dne 24. 5. 2025 byla sobota, proto byl–li návrh podán dne 26. 5. 2025, byl návrh podán včas ve lhůtě 1 roku ode dne nabytí účinnosti opatření obecné povahy v souladu s § 101b odst. 1 s. ř. s. Návrh současně obsahuje veškeré požadované náležitosti podle § 101b odst. 2 s. ř. s. Důvodnost návrhu – navrhovatel b)

40. Krajský soud se dále zabýval důvodností návrhu navrhovatele b), tedy otázkou, zda byla vydáním napadeného územního plánu zasažena práva navrhovatele b).

41. Návrh navrhovatele b) není důvodný.

42. Rozšířený senát Nejvyššího správní soud v navrhovateli též odkazovaném rozsudku ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, dopěl k závěru, že navrhovatelem v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části může být zásadně jen taková osoba, „která má přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno. Bude jím tedy vlastník (spoluvlastník) pozemku nebo jiné nemovité věci (nebo jiných majetkových hodnot majících povahu obdobnou nemovitým věcem – tedy bytů a nebytových prostor, viz § 118 odst. 2 o. z.) a oprávněný z věcného práva k takovýmto věcem (majetkovým hodnotám). Nebude jím však osoba, jejíž právo k dispozici věcí nemá povahu práva absolutního, nýbrž toliko relativního (zejména jím tedy nebude nájemce, podnájemce, vypůjčitel apod.), neboť tato osoba má toliko právo požadovat na tom, kdo jí věc přenechal k užívání, aby jí zajistil nerušené užívání věci v souladu s uzavřenou smlouvou. Nájemce, podnájemce či vypůjčitel však nemohou být v případě územního plánu na svých právech dotčeni způsobem, jaký má mysli § 101a odst. 1 s. ř. s., neboť jejich práva se nevztahují k území (resp. jeho části), nýbrž k tomu, kdo jim užívání části území umožnil na základě příslušné smlouvy zakládající jejich relativní práva. Uvedené osoby tedy musí své ekonomické či jiné oprávněné zájmy prosazovat zprostředkovaně prostřednictvím těch, kdo jim užívání věcí dotčených územním plánem umožnili.“ (důraz doplněn)

43. Z citovaných závěrů krajský soud dovozuje, že navrhovatel b) coby nájemce pozemku č. XA nemůže být napadeným územním plánem dotčen na svých právech způsobem ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. Na této skutečnosti nic nemění, že je vlastníkem modulární stavby umístěné na tomto pozemku, neboť tato je stavbou dočasnou a jak plyne i z katastru nemovitostí, součástí pozemku není. Navrhovatel b) tak může modulární stavbu přemístit na jiný, napadeným územním plánem nedotčený pozemek. Jeho právo k danému pozemku je pouze právem zprostředkovaným na základě nájemní smlouvy. Má toliko právo požadovat na tom, kdo mu věc přenechal k užívání, aby mu zajistil nerušené užívání věci v souladu s uzavřenou smlouvou. Je přitom zřejmé, že ani jeho právo podnikat za těchto podmínek nemůže být stavěno do souvislosti se změnou funkčního využití plochy, když toto své právo navrhovatel b) může realizovat na jiném pozemku.

44. Krajský soud přitom neshledal důvod návrh navrhovatele b) odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako podaný osobou zjevně neoprávněnou. Aplikaci tohoto ustanovení je třeba vyhradit pouze případům nedostatku aktivní procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům aktivní legitimace věcné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již z návrhu samotného. Pokud tomu tak není, musí soud návrh propustit do řízení ve věci, kdy teprve vyjde–li nedostatek aktivní legitimace najevo, bude s ohledem na tuto skutečnost rozhodnuto ve věci rozsudkem (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 4 As 50/2004–59). Jak již krajský soud shora konstatoval, navrhovatel b) je v této věci aktivně procesně legitimován. Současně krajský soud na jeho straně neshledal na první pohled zjevný nedostatek aktivní věcné legitimace. Bylo proto nutné jeho návrh věcně projednat. Návrh navrhovatele b) však nemůže být z důvodu shledané nemožnosti dotčení jeho práv důvodný, proto jej krajský soud zamítl. Důvodnost návrhu – navrhovatel a)

45. Vzhledem k tomu, že návrh navrhovatele b) byl ze shora uvedených důvodů shledán nedůvodným, zabýval se dále krajský soud důvodností návrhových námitek pouze ve vztahu k navrhovateli a).

46. Návrh navrhovatele a) však krajský soud rovněž neshledal důvodným, a to z níže uvedených důvodů.

47. Předně krajský soud konstatuje, že přezkum územního plánu se řídí tzv. algoritmem přezkumu opatření obecné povahy (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS, a na něj navazující rozsudky). Tento algoritmus spočívá v pěti krocích, a to zkoumání, zda za prvé, je dána pravomoc správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, zda je opatření obecné povahy co do obsahu v rozporu se zákonem (materiální kritérium); a za páté v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti regulace). Použitelnost tohoto algoritmu jako celku je dnes zčásti omezena v důsledku novely soudního řádu správního, která stanovila vázanost soudu rozsahem a důvody návrhu na zrušení opatření obecné povahy (zákon č. 303/2011 Sb., k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. 2 Aos 1/2013 – 138), z hlediska systematiky přezkumu opatření obecné povahy zůstává nicméně nadále aplikovatelný (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2020, č. j. 2 As 187/2017–327). IV.A K námitce vnitřní rozpornosti napadeného územního plánu 48. Krajský soud se v prvé řadě zabýval návrhovými námitkami stran vnitřní rozpornosti napadeného územního plánu, neboť v případě důvodnosti těchto námitek by bylo namístě jej zrušit z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost. Navrhovatel a) namítl vnitřní rozpornost napadeného územního plánu na str. 8 odůvodnění a současně na str. 11 výroku textové části, kdy ze zde uvedeného textu dovozuje, že v lokalitě U zatáčky na západní straně řeky, kde se nachází pozemek č. XA, mělo být umožněno umístění drobných staveb. Předmětný pozemek je však zařazen do ploch nezastavěného území.

49. Této námitce krajský soud nepřisvědčil.

50. V odůvodnění textové části napadeného územního plánu (dostupný též z: https://www.mestorozmberk.cz/mesto/uzemni–plan/?page=all) je na straně 8 pod bodem nazvaným „A.c.

1. Odůvodnění stanovené urbanistické koncepce“ uveden mimo jiné text „Odůvodnění stanovených základních premis urbanistické koncepce: […] – pokud jde o tok Vltavy, zde návrh územního plánu navrhuje 3 nové lokality pro specifickou funkci vodáckého sportu a vodní turistiky, spouštění raftů na Vltavu, s možností umístění drobných staveb a zpevněných ploch přírodního charakteru a pobytových rekreačních luk a to v severní části správního území pod lokalitou U zatáčky na západní straně řeky, dále u pěší lávky přes Vltavu do kempu pod hradem opět na západní straně Vltavy a konečně na jižním okraji města Rožmberk nad Vltavou na východním břehu u nově navržené lávky přes Vltavu, opět s ohledem na ochranu životního prostředí, umístění v nadregionálním ÚSES a ochranu volné krajiny se tyto plochy vymezují jako nezastavitelné, zůstávají součástí nezastavěného území coby plochy smíšené nezastavěného území s doplňujícím využitím pro rekreaci.“ 51. Ve výroku textové části napadeného územního plánu je na straně 11 pod bodem nazvaným „C.a. Urbanistická koncepce“ uveden mimo jiné text „V rámci celého správního území města se stanovují tyto základní premisy urbanistické koncepce: […] – tok Vltavy – podél toku se navrhuje 1 plocha smíšená nezastavěného území – rekreačních nepobytových (kód „MU.r“) pro specifickou funkci vodáckého sportu a vodní turistiky, spouštění raftů na Vltavu, s možností umístění drobných staveb a zpevněných ploch přírodního charakteru a pobytových rekreačních luk a to v severní části správního území pod lokalitou U zatáčky na západní straně řeky, dále u pěší lávky přes Vltavu do kempu pod hradem opět na západní straně Vltavy a konečně na jižním okraji města Rožmberk na Vltavou na východním břehu u nově navržené lávky přes Vltavu.“ 52. Zodpovědný projektant, Ing. arch. R. B., v bodě 29. svého vyjádření ze dne 23. 7. 2025, které je součástí vyjádření odpůrce, resp. do něho bylo převzato, uvádí, že se jedná o reziduum, které zůstalo v odůvodnění od dokumentace návrhu územního plánu pro společné projednání, kdy tento návrh uvedené tři lokality se specifickým režimem navrhoval.

53. S navrhovatelem a) lze jistě souhlasit v tom, že vnitřní rozpornost územního plánu zakládá nejistotu pro další rozvoj území a je důvodem pro jeho zrušení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2010, čj. 2 Ao 1/2009–74). K tomu však v posuzovaném případě nedošlo. Přestože odpůrce v projednávané věci nesporuje, že shora citované pasáže výroku a odůvodnění byly do finální podoby napadeného územního plánu vloženy nesprávně, dle krajského soudu tato vada s přihlédnutím ke zbylému obsahu napadeného územního plánu nezaložila jeho nesrozumitelnost v takovém rozsahu, že by nebylo možno dovodit, do jaké plochy byl pozemek navrhovatele a) zařazen a jak bylo vymezeno funkční využití této plochy.

54. Územní plán nelze vykládat izolovaně pouze pohledem na dílčí část jeho odůvodnění, nýbrž ve svém souhrnu jako celek. Součástí územního plánu je vždy jeho výrok a odůvodnění, kdy obě uvedené části mají dále vzájemně se doplňující textovou i grafickou část. Textová část stanoví obecné pravidlo a nastavuje režim ploch. Grafická část konkrétně rozřazuje a určuje, do kterých ploch pozemky spadají.

55. V grafické části, konkrétně v hlavním výkresu (součást grafické části výroku) i v koordinačním výkresu (součást grafické části odůvodnění) je pozemek navrhovatele a) zakreslen v nezastavitelné ploše a označen zkratkou „MU“. Ve stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití obsaženého v textové části výroku k plochám vymezeným jako MU – smíšené nezastavěného území všeobecné je vymezeno hlavní, přípustné, podmíněně přípustné a nepřípustné využití těchto ploch. Ani z textové části odůvodnění napadeného územního plánu neplyne, že by pozemek č. XA byl situován v jiné ploše. Všechny části územního plánu jsou proto ve vzájemném souladu.

56. Shora citované pasáže výroku a odůvodnění pak krajský soud považuje za natolik obecné, že i přes jejich faktickou nesprávnost nelze na jejich základě dovodit, že by se právě pozemek č. XA nacházel v jiné ploše. Nelze ani dospět k závěru, že by jeho funkční vymezení umožňovalo umisťovat jakékoli, byť drobné stavby rekreačního charakteru. Nelze přehlédnout ani to, že odůvodnění v této části výslovně hovoří pouze o návrhu územního plánu, stejně jako výrok zmiňuje, že se navrhuje pouze 1 plocha MU.r. smíšená nezastavěného území – rekreačních nepobytových, aniž by následně tuto plochu spojoval s pozemkem navrhovatele a).

57. Ze stejných důvodů nemohla být důvodná ani námitka rozporu grafické a textové části výroku napadeného územního plánu plynoucí ze stejné shora citované pasáže uvedené na str. 11 výroku. Přestože je zde uvedeno, že se navrhuje 1 plocha smíšená nezastavěného území – rekreačních nepobytových, přičemž následně jsou vyjmenovány 3 plochy, a to konkrétně v severní části správního území pod lokalitou U zatáčky na západní straně řeky, dále u pěší lávky přes Vltavu do kempu pod hradem opět na západní straně Vltavy a na jižním okraji města Rožmberk na Vltavou na východním břehu u nově navržené lávky přes Vltavu, které však grafická část nevyobrazuje, z klíčových částí napadeného územního plánu tyto skutečnosti neplynou, přičemž vymezení pozemku č. XA v dané ploše lze s ohledem na obsah napadeného územního plánu považovat za dostatečně určité. O tom ostatně svědčí i zbylá argumentace navrhovatele a), kterou brojí právě proti předmětné změně funkčního využití plochy. IV.B K námitce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů 58. Dále se krajský soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného územního plánu pro nedostatek důvodů. Pouze přezkoumatelné opatření obecné povahy umožňuje hodnotit věcnou legitimitu argumentů ospravedlňujících zásah do veřejných subjektivních práv navrhovatele, včetně jeho přiměřenosti. Krajský soud přitom napadený územní plán nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů neshledal.

59. K problematice nepřezkoumatelnosti územního plánu či jeho změny soud nejprve obecně uvádí, že územní plán jako opatření obecné povahy obsahuje dvojí odůvodnění – jednak vlastní odůvodnění a jednak odůvodnění rozhodnutí o námitkách.

60. Obecně lze vyjít z toho, že v nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, Ústavní soud zdůraznil odlišnou povahu odůvodnění územního plánu jako takového a odůvodnění rozhodnutí o námitkách a rozdílný přístup k soudnímu přezkumu těchto dvou odůvodnění. Uvedl, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území (ty jsou předmětem odůvodnění územního plánu jako takového), konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné. Nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť je prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek či z konkrétního sporu o řešení některé otázky. Ústavní soud připomněl, že výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod, a který proto musí být soudem přezkoumatelný. Z toho dovodil, že požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí „přehnaných požadavků“ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci). Současně je třeba zohlednit, že odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v souvislostech. Odůvodnění rozhodnutí o námitce proto netrpí nepřezkoumatelností, je–li z odůvodnění rozhodnutí o námitce nebo z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika uvedená v námitce řešena (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016–48, ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015–101, či ze dne 30. 7. 2015, č. j. 8 As 47/2015–44).

61. K tomu krajský soud dodává, že z § 68 odst. 3 správního řádu, užitého přiměřeně podle § 174 odst. 1 téhož zákona, je zřejmé, že ve vlastním odůvodnění územního plánu nesmí chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. Byť vlastní odůvodnění územního plánu zásadně zůstává spíše v obecné rovině a není nutné, aby v něm byla odůvodněna příslušná regulace z pohledu každého dotčeného pozemku či všech řešených ploch, musí být i v něm uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů.

62. Rozhodnutí o námitkách pak umožňuje individualizovaně reagovat na konkrétní výtky, jež proti regulaci uplatnili v procesu pořizování územního plánu jednotliví dotčení vlastníci, a musí z něho být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec uplatněné námitky za liché, mylné či vyvrácené nebo proč považuje tvrzené skutečnosti za nerozhodné či nesprávné (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–169, č. 2266/2011 Sb. NSS). Požadavky na kvalitu odůvodnění nesmí být na druhou stranu přemrštěné a ve svém důsledku zcela paralyzující územní plánování, což by mohlo představovat zásah do práva na obecní samosprávu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11).

63. Odůvodnění napadeného územního plánu popsaným požadavkům dostálo a je přezkoumatelné.

64. Textová část napadeného územního plánu na straně 35 odůvodnění a na straně 21 výroku uvádí, že „obecně platí pro biocentra, a i biokoridory zákaz umísťovat do nich jakékoliv stavby, které by omezovaly funkčnost daného prvku ÚSES nebo by do budoucna znesnadňovaly či znemožňovaly budoucí založení skladebné části ÚSES.“ Navrhovateli a) lze přisvědčit, že uvedené představuje zcela obecné konstatování bez vazby na pozemek č. XA, jak bylo však již shora uvedeno, územní plán nelze vykládat izolovaně pouze pohledem na dílčí část jeho odůvodnění, nýbrž ve svém souhrnu jako celek, přičemž citovaná pasáž v napadeném územním plánu nestojí osamocena.

65. Odpůrce v prvé řadě v rámci vypořádání stanovisek dotčených orgánů na straně 62 a násl. odůvodnění napadeného územního plánu odkázal na nesouhlasné závazné stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, Oddělení ekologie krajiny a NATURA 2000, ze dne 2. 8. 2021, vydané dle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny, ze kterého plyne, že krajský úřad nesouhlasí s návrhem územního plánu, konkrétně mj. nesouhlasí s vymezením ploch nezastavěného území MNr.2 a MNr.3 [pozemek navrhovatele a)] se způsobem využití MNr – smíšené nezastavěného území – rekreace nepobytová, se zdůvodněním, že tyto záměry jsou umístěny přímo do EVL CZ0310035 Vltava Rožmberk–Větřní. Stanovisko odpůrce vyhodnotil tak, že plochy MNr.2 a MNr.3 budou vypuštěny. Dále odkázal na stanovisko téhož odboru Krajského úřadu Jihočeského kraje, Oddělení ochrany přírody, ZPF, SEA a CITES, ze dne 29. 7. 2021, dle kterého bylo požadováno zpracování vyhodnocení vlivů návrhu napadeného územního plánu na životní prostředí, mj. z důvodu umístění záměrů MNr.2 a MNr.3 přímo do EVL CZ0310035 Vltava Rožmberk–Větřní. Také toto stanovisko odpůrce vyhodnotil tak, že plochy MNr.2 a MNr.3 budou vypuštěny. Konečně odpůrce odkázal i na nesouhlasné společné stanovisko Městského úřadu Český Krumlov, Odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 30. 7. 2021, ze kterého plyne, že jakožto orgán ochrany přírody nesouhlasí s plochami MNr.2 a MNr.3 vymezenými jako plochy smíšené nezastavěného území – nepobytové, které požaduje z návrhu napadeného územního plánu vypustit, opět z důvodu umístnění záměrů do významných krajinných prvků. Rovněž toto stanovisko vyhodnotil tak, že předmětné plochy budou vypuštěny.

66. Odpůrce se dále vyjádřil ke všem námitkám navrhovatele a) a uvedl k nim argumentaci představující důvody, pro které nemohl námitkám vyhovět. Ve svém souhrnu je z vypořádání seznatelné, z jakých důvodů považuje námitky za vyvrácené. V rámci návrhu rozhodnutí o námitkách obsaženého v bodě 123. na stranách 139 až 156 odůvodnění napadeného územního plánu pak odpůrce konkrétně k námitce navrhovatele a) stran změny funkčního využití plochy obecně uvádí mj. následující: „[a]no, podle současného územního plánu Rožmberk nad Vltavou je sice předmětný pozemek řazen do plochy „Rv“, tedy plochy „rekreace – veřejná tábořiště“, s kódem „33“,viz obr. pod textem: […] Vyloženě nepravdivá je ale argumentace, že se jedná o součást nějaké zastavitelné plochy, to je pouze přání vlastníků, které se advokátní kancelář v rozporu se skutečností snaží vydávat za fakt, což už lze považovat za přístup za hranicí dobrých mravů. V platném ÚP Rožmberk nad Vltavou je tato plocha mimo zastavěné území i mimo vymezené zastavitelné plocha, a tak tomu bylo i před zpracováním úplného znění územního plánu Rožmberk nad Vltavou po vydání změny č. 2, viz výřez z výkresu základního členění území původního územního plánu. […].“ 67. Námitka nepřiměřeného omezení vlastnického práva navrhovatelů je pak vypořádávána tak, že „[ú]stava ČR dává oprávnění vlastníka majetek držet (ius possidenti), užívat a požívat jeho plody a užitky (ius utendi et fruendi) a nakládat s ním, např. jej darovat, prodat nebo zničit (ius dispondendi). V této souvislosti je nutné zdůraznit, že tato triáda neobsahuje právo majitele pozemku na to, aby byl jeho pozemek mnohokráte zhodnocen tím, že bude územním plánem, navíc uprostřed nadregionálního biokoridoru, jako nejcennějšího a nejdůležitější prvku územního systému ekologické stability, spolu s nadregionálními biocentry, do kterého je navíc v tomto místě vloženo regionální biocentrum „RBC 570 Koryta“, vymezen jako zastavitelné plocha pro hromadnou rekreaci nebo jako součást zastavěného území s tímto funkčním využitím. Je to naprosto stejné, jako kdyby majitel pozemku v I. zóně národního parku tvrdil, že má právo na to, aby jeho pozemek byl vymezen jako zastavitelná plocha pro bydlení. Stavby na tomto pozemky trvalého charakteru cle dnes platného územního plánu být nesmějí, pokud tam jsou, měly to řešit příslušné orgány jejich odstraněním, a tento způsob vynucování si vymezení zastavitelné plochy uprostřed dvou velmi cenných prvků ÚSES je až neuvěřitelný. Žádné vlastnické právo zde dotčeno není, naopak, jednáním majitelů pozemků jsou dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny v této velmi cenné lokalitě, kde je navíc i oblasti NATURA 2000, tedy evropsky chráněná oblast cenné přírody s významnými biotopy.“ 68. Odpůrce současně v dalším vypořádání námitek, konkrétně například k námitce neslučitelnosti textové a grafické části návrhu územního plánu, opakovaně odkázal na shora uvedená nesouhlasná stanoviska dotčených orgánů a závěry v nich uvedené.

69. Ohledně problematiky přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách krajský soud na závěr odkazuje též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016–48, v němž uvedl, že „[O]důvodnění rozhodnutí o námitce netrpí nepřezkoumatelností, je–li z odůvodnění rozhodnutí o námitce a potažmo z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika uvedená v námitce řešena.“ Krajský soud má za to, že k vypořádání námitek navrhovatele a) došlo v kvalitě, která je dostačující pro závěr, že nebyl nijak zkrácen ve svých právech a je zjevné, jakým způsobem byly námitky vypořádány. Při posuzování odůvodnění rozhodnutí o námitkách je třeba se vyhnout i přílišnému formalismu, který by mohl zasáhnout do práva obce na samosprávu a ohrozit funkčnost územního plánování (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, N 76/69 SbNU 291).

70. Krajský soud závěrem na základě shora uvedeného konstatuje, že napadený územní plán je přezkoumatelný. Jsou z něho seznatelné důvody, pro které odpůrce přistoupil k napadené změně funkčního vymezení plochy, na které se nachází pozemek č. XA. Tyto důvody spočívají zejména ve vydání nesouhlasných závazných stanovisek dotčených orgánů, a to v souvislosti s umístěním pozemku navrhovatele a) ve významných prvcích ÚSES. IV.C K námitce nezohlednění stávajícího stavu v území a nepřiměřeného zásahu do práv navrhovatele a)

71. Konečně navrhovatel a) namítl, že nesouhlasí s napadeným územním plánem a považuje jej za nezákonný, neboť jím bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho vlastnického práva. Domáhá se proto jeho přezkumu z hlediska proporcionality. Vzhledem k tomu, že argumentace navrhovatele a) předestřená v námitce nezohlednění stávajícího stavu v území se do značné míry překrývá s argumentací stran nepřiměřenosti zásahu do jeho práv, když dle jeho názoru napadený územní plán nesplňuje kritérium vhodnosti a kritérium proporcionality právě z důvodu nepřihlédnutí ke stávajícímu stavu pozemku a dané lokality jako celku, přistoupil k jejich právnímu hodnocení krajský soud ve svém souhrnu níže.

72. Stran zásahů nově pořizované územně plánovací dokumentace do vlastnického práva vlastníků pozemků lze uvést, že tyto musí mít zásadně výjimečnou povahu, jak ostatně vyplývá z již vícekrát odkazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 1/2009–120. V něm je mimo jiné uvedeno, že „[v] rámci soudní kontroly procesu tvorby územního plánu (jeho změny) v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. soud zkoumá, zda jsou vůbec dány podmínky k zásahu územního plánu do vlastnických práv určité osoby. Soud tedy především zkoumá, zda dotyčný zásah do vlastnického práva má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod a zda je činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Shledá–li soud, že některá z uvedených kumulativních podmínek není splněna, je to zásadně důvodem pro zrušení územního plánu v té části, jež s dotyčným zásahem souvisí, umožňuje–li takto omezený zásah soudu do územního plánu charakter tohoto plánu jakož i povaha nepřípustného zásahu.“ Omezení v podobě územního plánu je schopno v obecné rovině tyto podmínky ve většině případů splňovat. Především je v principu založeno na legitimních důvodech, neboť územní plánování je prostředkem harmonizace poměrů v území jím regulovaném a umožňuje tak sladit veřejný zájem s individuálními zájmy týkajícími se daného území.

73. Jak již bylo shora vyloženo, z odůvodnění napadeného územního plánu plyne, že k naříkané změně funkčního využití plochy přistoupil odpůrce zejména v návaznosti na vydaná nesouhlasná závazná stanoviska dotčených orgánů (viz bod 65. odůvodnění tohoto rozsudku), a to v souvislosti s umístěním pozemku č. XA ve významných prvcích ÚSES.

74. K závazným stanoviskům lze obecně uvést, že stanoviska vydávaná dotčenými orgány pro účely pořízení územně plánovací dokumentace jsou závazným podkladem, kterým jsou pořizovatel i zastupitelstvo obce povinni se při tvorbě územního plánu řídit a od něhož se nesmí odchýlit (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2022, č. j. 3 As 89/2020–51, či ze dne 22. 1. 2021, č. j. 1 As 161/2019–56). Odpůrce si proto nemohl učinit vlastní názor na to, zda je vydané závazné stanovisko správné či nesprávné. Stanoviska nejsou samostatnými rozhodnutími [viz § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona], sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti a jejich obsah je závazný pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy dle tohoto zákona. Stanoviska vydaná ve smyslu § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona podléhají soudnímu přezkumu v zásadě až v rámci řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008–62).

75. Proporcionalitou zásahu do vlastnických práv v situaci, kdy ke změně funkčního využití plochy došlo v návaznosti na vydané nesouhlasné stanovisko dotčeného orgánu, se zabýval Nejvyšší správní soud v nedávném rozsudku ze dne 26. 5. 2025, čj. 8 As 2/2025–39. Zde připomněl, že „z rozhodovací praxe NSS i Ústavního soudu vyplývá, že správní soudy jsou při přezkumu územních plánů (zejména pak při přezkumu jejich proporcionality) povinny postupovat zdrženlivě. Schvalování územně plánovací dokumentace představuje nedílnou součást ústavně garantovaného práva na samosprávu (nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11). V rámci územního plánování jde vždy o vyvažování zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem na harmonickém využití území. Pořízení územního plánu je komplikovaný proces, jehož výsledkem je konsensus mezi různými skupinovými a individuálními zájmy obyvatel přijatý v podmínkách konkrétní obce. Dle rozsudku NSS ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008–51, ‚nelze dovodit existenci subjektivního práva vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla tato nemovitost zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití ‘ (obdobně též rozsudek NSS ze dne 12. 10. 2018, č. j. 4 As 281/2018–41). Rovněž odborná literatura uvádí, že ‚[j]ednotlivec nemůže o využití svého pozemku libovolně a sám od sebe rozhodovat bez jakéhokoliv ohledu na veřejný zájem, neboť způsob využití je dán zejména druhem pozemku uvedeným v katastru nemovitostí a regulací prováděnou prostřednictvím nástrojů územního plánování ‘ (viz Hanák, J. Vyvlastnění z environmentálních důvodů. Brno: Masarykova univerzita, 2015, str. 89–90).“ 76. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud současně podotkl, že „NSS dlouhodobě uvádí, že hodnocení přiměřenosti OOP (případně i za použití testu proporcionality) představuje nedílnou součást jeho soudního přezkumu, stejně jako úvah správního orgánu při vydání opatření obecné povahy (rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, č. 740/2006 Sb. NSS), při zohlednění závažnosti zájmů stojících ve střetu a argumentace uplatněné dotčenými osobami v jednotlivých fázích řízení. Není totiž možné připustit zásahy do ústavně garantovaných práv vykazující znaky diskriminace, nerozumnosti či libovůle. Krajský soud byl tedy v souladu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahu povinen posoudit v reakci na konkrétní návrhový bod při přezkumu proporcionality územního plánu, 1) zda má zásah ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, 2) zda je zásah činěn v nezbytně nutné míře, 3) zda je zásah činěn nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, 4) zda je zásah činěn nediskriminačním způsobem a 5) zda je zásah činěn s vyloučením libovůle (viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 Ao 1/2009–120).“ 77. Krajský soud k tomu konstatuje, že v procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování zákonem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Úlohou soudu v tomto typu řízení je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování a před nedodržením zákonných mantinelů. V rozsahu navrhovatelem a) uplatněné argumentace proto krajský soud přistoupil k hodnocení proporcionality zásahu do jeho práv ve smyslu shora citovaných závěrů Nejvyššího správního soudu.

78. Ochrana veřejného zájmu v rámci tvorby územně plánovací dokumentace je úlohou dotčených orgánů. Ve vztahu k návrhu napadeného územního plánu přitom bylo vydáno několik nesouhlasných závazných stanovisek dotčených orgánů (viz bod 65. odůvodnění a shrnutí jejich výroků zde uvedené). Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, Oddělení ekologie krajiny a NATURA 2000, ve stanovisku ze dne 2. 8. 2021 k předmětné ploše uvedl, že „[j]ako konfliktní se jeví záměry vymezující plochy MNr.2 a MNr. 3, které jsou umístěny přímo do EVL. Předložený návrh ÚP sice plochy MNr.2 a MNr.3 vymezuje jako plochy nezastavěného území se způsobem využití MNr – smíšené nezastavěného území – rekreace nepobytová, ale ve stanovených podmínkách jejich využití výrokové části návrhu ÚP jsou v hlavním využití uvedeny jiné piknikové louky a podmíněně přípustné stavby a zařízení pro spouštění lodí na řeku vč. administrativního zázemí (půjčovny lodí) a sociálních zařízení do 40 m2 půdorysné plochy, v odůvodnění návrhu ÚP je vymezení těchto ploch odůvodněno tak, že jsou určeny pro spouštění lodí na Vltavu s možností vybudování občerstvení a sociální zařízení. Jedná se tedy sice o plochy nezastavěného území, ovšem s takovými podmínkami využití, které jsou v rozporu se zájmy v ochraně přírody. V konečném důsledku se jedná o další navýšení dlouhodobě problematických aktivit spojených s vodáckou turistikou. Obecně lze konstatovat, že většina těchto aktivit je problematicky odkanalizována a v některých případech v rozporu s platnou legislativou. Problematické odkanalizování většiny záměrů v okolí toku Vltavy a dlouhodobě narůstající negativní vliv spojený s vodáckou rekreací jsou nejzásadnější negativní faktory ovlivňující citlivé biotopy a stanoviště v samotném toku řeky Vltavy a bezprostředním okolí.“ 79. Tentýž odbor Krajského úřadu Jihočeského kraje, Oddělení ochrany přírody, ZPF, SEA a CITES, ve svém stanovisku ze dne 29. 7. 2021, k předmětnému záměru uvedl, že požaduje zpracování vyhodnocení vlivů návrhu napadeného územního plánu na životní prostředí mimo jiné z důvodu, že nelze vyloučit závažnost a rozsah vlivů na životní prostředí, jelikož některé byly identifikovány jako významné, a to plochy MNr.

1. MNr.2 a MNr.3, které představují zásah do EVL CZ0310035 Vltava Rožmberk– Větřní, NBK 174 i významných krajinných prvků ve smyslu § 3 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny, konkrétně do řeky Vltavy a její údolní nivy.

80. Městský úřad Český Krumlov, Odbor životního prostředí a zemědělství, své nesouhlasné stanovisko ze dne 30. 7. 2021, týkající se ploch MNr.2 a MNr.3 zdůvodnil mimo jiné tím, že se jedná „o pozemky v těsné blízkosti řeky Vltavy. Záměr není navržen do blízkosti památného stromu nebo jeho ochranného pásma, do přírodního parku nebo přechodně chráněné plochy ve smyslu § 6, 12, 13, 14, 37 a 46 zákona, je však umísťován do významných krajinných prvků ve smyslu § 3 písm. b) zákona, konkrétně do řeky Vltavy a její údolní nivy. Jedná se o údolí řeky Vltavy vymezené jako nadregionální biokoridor a současně EVL Vltava Rožmberk – Větřní. Předmětné pozemky vykazují znaky údolní nivy, nachází se zde porost dřevin. V ploše MNr.03 se nachází fungující občerstvení, druhá plocha je nezastavěná. V předmětných plochách by došlo k trvalému záboru – velká část vegetace by byla vykácena, čímž by došlo k urbanizaci lokality a potlačení přírodního charakteru údolní nivy, což je patrné již nyní u plochy MNr.03. […] Orgán ochrany přírody nepovažuje za vhodné vymezení výše uvedených ploch rovněž s ohledem na dlouhodobý nárůst rekreačních a vodáckých aktivit mezi Vyšším Brodem a Boršovem nad Vltavou a s tím spojenými negativními dopady na tok Vltavy a EVL (zvýšený pohyb okolo toku, hluk a rušení živočichů v příbřežních partiích, nárůst doprovodných komerčních aktivit, kumulace odpadků atd.). Zřizování dalších ploch pro vodáctví se proto jeví jako neopodstatněné a je v rozporu se zájmy ochrany přírody a krajiny. Dále orgán ochrany přírody poukazuje na skutečnost, že smyslem ÚSES je ochrana přírodě blízkých stanovišť a jejich ponechání jako nezastavitelná území tak, aby vývoj takovýchto území postupně směřoval k obnově přirozených biotopů a přirozené druhové skladbě, která je charakteristická pro dané lokality.“ 81. Uvedené závěry dotčených orgánů stran zásahu návrhové plochy MNr.3, resp. funkčního využití pozemku č. XA v ní, do vymezených prvků ÚSES, následně ve stručnosti pojal odpůrce do vypořádání námitek navrhovatele a) v rámci návrhu rozhodnutí o námitkách v napadeném územním plánu.

82. Naproti předestřenému veřejnému zájmu vyjádřenému stanovisky dotčených orgánů stojí soukromý zájem navrhovatele a) na možnosti stavebně využít pozemek č. XA v jeho vlastnictví, a to pro umístění dočasných staveb spjatých s rekreací, mj. pro provoz rychlého občerstvení, jako tomu bylo před vydáním napadeného územního plánu.

83. Navrhovatel a) v této souvislosti argumentoval v prvé řadě tím, že z napadeného územního plánu vůbec neplyne, proč odpůrce považuje za nutné přeřadit jeho pozemek do plochy MU – smíšeného nezastavěného území všeobecného. Tato argumentace důvodná není, protože jak bylo v předchozí části odůvodnění rozsudku vyloženo, tyto důvody z napadeného územního plánu plynou.

84. Proti zdůvodnění změny funkčního využití pozemku č. XA tím, že se nachází v lokalitě biocentra a jiných prvků ÚSES, navrhovatel a) argumentoval tím, že se na předmětném pozemku nachází převážně zpevněná asfaltová plocha, nikoli přírodní prostředí, které je jinak logickým prvkem biocenter. Nezohlednění stavu panujícího v místě, kdy pozemek č. XA je umístěn v blízkosti pozemní komunikace, je zde vybudován sjezd a je uzpůsoben k provozování občerstvení, pak navrhovatel a) staví do souvislosti s nesplněním kritéria vhodnosti.

85. K tomu krajský soud v prvé řadě uvádí, že se neztotožňuje s tvrzením navrhovatele a), dle kterého tento stav pozemku vznikl v návaznosti na to, že původní územní plán umožňoval pozemek zastavět. Původní územní plán (dostupný též z: https://www.mestorozmberk.cz/mesto/uzemni–plan/?page=all) pozemek navrhovatele a) řadil do plochy „33 RV rekreace – veřejná tábořiště“. Způsob využití této plochy byl stanoven následovně: RV / rekreace – veřejné tábořiště, levý břeh Vltavy – sever, k.ú. Horní Jílovice, obsluha území – ze silnice II/160, limity využití území: RBC, OP silnice, vzdálenost 50m od hranice lesa, záplavové území, aktivní zóna záplavového území, podmínky využití území: sezónní zařízení bez staveb trvalého charakteru – občerstvení pro vodáky, ochrana hodnot v území: zachovat a doplnit izolační zeleň po obvodu.“ (důraz doplněn) Původní územní plán tedy na pozemku č. XA umožňoval umístit dočasnou stavbu v podobě občerstvení pro vodáky, nikoliv stavbu trvalého charakteru. Již z tohoto důvodu navrhovatel a) nemůže argumentovat tím, že předmětný pozemek je uzpůsoben k provozování občerstvení a je vyasfaltován, když klíčovým znakem jakýchkoliv staveb na předmětném pozemku byla jejich dočasnost. Ani skutečnost, že na pozemku bylo umožněno vybudovat sjezd z přilehlé pozemní komunikace, pak nemůže z důvodu umožnění umisťovat zde pouze stavby dočasného charakteru, představovat překážku posuzované změny funkčního využití dané plochy.

86. Pouze na okraj krajský soud podotýká, že územní plán samozřejmě má reflektovat reálný stav území. Je–li vlastník pozemku držitelem pravomocného územního rozhodnutí, je přinejmenším vhodné, aby v nově pořizovaném územním plánu byla na pozemku vymezena plocha odpovídající obsahu územního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2022, č. j. 5 As 300/2020–81 a judikaturu zde uvedenou). V nyní posuzovaném případě však o takovou situaci nejde, neboť navrhovatel a) žádným pravomocným územním (ani jiným) rozhodnutím ve vztahu k předmětnému záměru občerstvení nedisponuje, resp. existenci takového rozhodnutí netvrdil ani nedoložil. Naopak, dle obsahu návrhu (srov. bod 17 návrhu) navrhovatel b) žádal o dodatečné povolení předmětné stavby, z důvodu nabytí účinnosti napadeného územního plánu však byla jeho žádost zamítnuta. Z uvedeného plyne, že za účinnosti původního územního plánu, který umístění dočasné modulární stavby na pozemku č. XA umožňoval, navrhovatel a) stavbu nelegalizoval.

87. K argumentaci stran toho, že nebyl naplněn požadavek minimalizace zásahu, krajský soud v prvé řadě konstatuje, že navrhovatel a) sám v rámci návrhu neuvádí, jaké jiné funkční vymezení plochy odpovídající shora uvedeným závazným stanoviskům dotčených orgánů měl dle jeho názoru odpůrce zvolit. Pokud jde o požadavek, který navrhovatel a) uváděl již v rámci námitek, a sice zařazení pozemku do plochy RH – rekreace hromadná – rekreační areály, nebylo možné tomuto vyhovět, a to právě z důvodu, že dotčené orgány v předmětné ploše nepřipouští umístění jakýchkoliv, byť dočasných staveb spojených s rekreací, natož staveb trvalých. Krajský soud pak sám při přezkumu napadeného územního plánu neshledal jinou plochu vyhovující daným stanoviskům dotčených orgánů, zejména požadavku neumisťovat v dané ploše stavby pro rekreaci, která by byla pro navrhovatele a) zjevně vhodnější, resp. méně zasahující. V úvahu nepřicházelo ani vymezení pozemku č. XA do plochy „MU.r – smíšené nezastavěného území – rekreace nepobytová“, odpovídající vymezením funkčního využití ve výroku napadeného územního plánu spíše návrhové ploše MN.r, se kterou dotčené orgány výslovně nesouhlasily.

88. Krajský soud nepřehlédl ani námitku diskriminačního přístupu odpůrce při tvorbě napadeného územního plánu, kdy odpůrce je dle názoru navrhovatele a) ochoten rušit a omezovat biokoridory a biocentra, a to za účelem vybudování lázní U Meandru či rozšíření výstavby vodáckého kempu na pozemcích parc. č. 166/3 a parc. č. 166/1 v k.ú. Rožmberk nad Vltavou, které jsou v jeho vlastnictví, a to ve svůj vlastní prospěch, na úkor životního prostředí. Také zde krajský soud konstatuje, že odpůrce byl při tvorbě napadeného územního plánu vázán závaznými stanovisky dotčených orgánů. Odpůrce přitom v původním návrhu napadeného územního plánu pro společné projednání navrhoval zařadit pozemek č. XA do plochy, která umístění dočasných staveb typu sezónní zařízení pro občerstvení umožňovala (plocha MNr – smíšené nezastavěného území – rekreace nepobytová). Teprve v návaznosti na vydaná nesouhlasná stanoviska funkční využití plochy změnil tak, aby požadavkům dotčených orgánů odpovídala. Již tato skutečnost svědčí spíše o tom, že záměrem odpůrce nebylo vystupovat proti navrhovateli a) diskriminačně. Jde–li o navrhovatelem a) zmiňované dohadovací řízení stran změny č. 2 původního územního plánu ve vztahu k rozšiřování kempu Rožmberk nad Vltavou, toto nelze bez dalšího v rozsahu navrhovatelem a) předestřené argumentace hodnotit jako diskriminační, tím spíše ve vztahu k nyní posuzovanému napadenému územnímu plánu. Dohadovací procesy představují součást práva obce na samosprávu, které jsou mj. také dle shora citovaných závěrů Nejvyššího správního soudu vyřčených v rozsudku č. j. 8 As 2/2025–39, správní soudy povinny zohledňovat. Právě s přihlédnutím k právu obcí na samosprávu mají soudy povinnost postupovat při přezkumu územně plánovací dokumentace zdrženlivě.

89. Závěrem je nutno poznamenat, že navrhovatel a) své námitky nesměřuje proti obsahu shora uvedených nesouhlasných závazných stanovisek dotčených orgánů, nýbrž pouze proti postupu odpůrce, který však, jak bylo shora vyloženo, byl požadavky dotčených orgánů vázán. Předkládá–li přitom navrhovatel a) různá odborná vyjádření či znalecké posudky stran vlivu záměru na životní prostředí, nepropojuje je v rámci předestřené argumentace s obsahem předmětných nesouhlasných stanovisek, přičemž tato odborná vyjádření sama o sobě nemohou mít na zákonnost postupu odpůrce při vydávání napadeného územního plánu vliv. Nelze pominout, že odpůrce byl při tvorbě územně plánovací dokumentace vázán právě stanovisky dotčených orgánů, která v souladu se zákonem vyžádal a jejichž účelem bylo posoudit vliv navrhovaného územního plánu na dané území jako celku, nikoliv pouze vliv předmětného záměru navrhovatele a) na jeho okolí.

90. Pokud tedy jde o navrhovatelem a) tvrzený zásah do jeho vlastnického práva, k tomu krajský soud obecně zdůrazňuje, že v procesu územního plánování k zásahům do vlastnických práv dotčených subjektů zpravidla dochází. Odpůrce byl k případnému zásahu do vlastnického práva navrhovatele a) oprávněn a samotná existence takového zásahu nemůže být důvodem pro zrušení části napadeného územního plánu. V posuzované věci je přitom nutno vyjít zejména z toho, že k zásahu do vlastnického práva navrhovatele a) přistoupil odpůrce v návaznosti na obsah nesouhlasných závazných stanovisek dotčených orgánů. Na základě výše uvedeného lze rovněž uzavřít, že není dán žádný nárok navrhovatele a) na to, aby se odpůrce jako orgán územního plánování řídil jeho stavebními záměry na pozemku č. XA.

VI. Závěr a náklady řízení

91. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

92. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého „[n]estanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl–li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.“ 93. Navrhovatelé neměli v soudním řízení úspěch, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení.

94. Pokud jde o procesně úspěšného odpůrce, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Krajský soud v této otázce vycházel rovněž z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, č. 3228/2015 Sb. NSS, podle něhož žalované správní orgány mají, v případě že se nechají zastupovat advokátem, právo pouze „na náhradu účelně vynaložených nákladů přesahujících jejich běžnou úřední činnost. Příkladem může být řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (např. územního plánu) vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení. Odbornou agendu spojenou s pořízením územního plánu zákon svěřuje pořizovateli [srov. § 2 odst. 2 písm. a) stavebního zákona z roku 2006], který však za vydaný územní plán nenese odpovědnost, neboť odpůrcem v řízení před soudem je obec, jejíž zastupitelstvo opatření obecné povahy vydalo (§ 101a odst. 3 s. ř. s.). V takové situaci nelze náklady vynaložené v řízení před soudem považovat za součást běžné úřední činnosti odpůrce a ten má právo na jejich náhradu v plné výši (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).“ V nynější věci se o tento případ nejedná, neboť pořizovatelem napadeného územního plánu byl Městský úřad Rožmberk nad Vltavou. Odpůrce tedy disponoval dostatečným odborným personálem k vedení celého procesu pořízení územního plánu, účast v následném soudním řízení o návrhu na zrušení tohoto územního plánu proto nepřesahuje jeho běžnou úřední činnost. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, ač přiznání náhrady odměny advokáta navrhoval. (§ 60 odst. 7 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu I.A Nezákonnost pro nepřezkoumatelnost I.B Nezákonnost pro pochybení při vypořádaní podaných námitek navrhovatele I.C Nezákonnost pro nezohlednění stávajícího stavu v území I.D Nezákonnost pro nepřiměřený zásah do práv navrhovatele II. Shrnutí vyjádření odpůrce III. Průběh jednání IV. Právní hodnocení krajského soudu Podmínky řízení Důvodnost návrhu – navrhovatel b) Důvodnost návrhu – navrhovatel a) IV.A K námitce vnitřní rozpornosti napadeného územního plánu IV.B K námitce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů IV.C K námitce nezohlednění stávajícího stavu v území a nepřiměřeného zásahu do práv navrhovatele a) VI. Závěr a náklady řízení