63 Az 36/2018 - 82

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. M., státní příslušnost Íránská islámská republika, t. č. bytem Pobytové středisko Havířov, 735 64 Havířov – Dolní Suchá, Na Kopci 5, zastoupeného Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem sídlem 738 00 Frýdek – Místek, Farní 19 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2018 č. j. OAM-719/ZA-ZA11-K10-2017 o udělení mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2018 č. j. OAM-719/ZA-ZA11-K10-2017 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 28.966 Kč k rukám jeho zástupce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, §14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu a navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Namítal, že žalovaný porušil § 3 a § 50 odst. 3 a odst. 4 správního řádu, nezohlednil skutečnosti hovořící v jeho prospěch a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Především nezohlednil jím doložený špatný psychický stav. Poukázal na to, že součástí spisu je zdravotní dokumentace, z níž plyne, že 10 dnů byl hospitalizován, a to z důvodu akutní polymorfní psychotické poruchy a středně těžké depresivní fáze. Je zřejmé, že tato diagnóza ve spojení se silnou medikací byla způsobilá ovlivnit i průběh pohovorů, které s ním žalovaný vedl. Diagnóza F23.0 se projevuje mimo jiné poruchami vnímání, halucinacemi, zmateností a dezorientací místem a časem. Diagnóza F32.1 se mimo jiné projevuje spánkovými poruchami, zhoršeným sebehodnocením a sebedůvěrou. Součástí spisu je rovněž zdravotní záznam, z něhož je zřejmé, že v průběhu zdravotní kontroly byl „lehce utlumený“ z důvodu antipsychotické medikace. U diagnózy F23.0 je běžné, že si pacient sám nepřipadá nemocný a rovněž není schopen ani rozeznat a rozlišit, že je nemocný. Proto jeho subjektivní sdělení o tom, že se cítí zdráv, není rozhodující. Žalobce vyslovil názor, že za situace, kdy žalovanému bylo ze spisu známo, že se nachází ve vážném psychickém stavu, měl být jeho zdravotní stav před každým jednáním konzultován s odborným lékařem a tento se měl vyjádřit i k případné medikaci a k tomu, jakým způsobem může ovlivňovat jeho projev. Byl-li pod vlivem medikace i v průběhu pohovorů a tedy „lehce utlumený“, rozhodně se nejedná o stav, za kterého by mohl správní orgán v průběhu pohovoru zjišťovat podstatné skutečnosti. Žalovaný se rovněž ani nezabýval otázkou, jakým způsobem psychóza vznikla. Deprese a psychóza trvající několik měsíců svědčí o vysoké pravděpodobnosti předchozího traumatu. Správní orgán tak měl zkoumat podstatu jeho psychických problémů, neboť tyto svědčí ve prospěch jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Pokud se tedy správní orgán nezabýval jeho psychickými problémy, nehodnotil ani důvod pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Tímto postupem žalovaný porušil povinnost zjistit stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce dále uvedl, že jeho psychický stav je objektivním důkazem, který zcela nezávisle na ostatních důkazech potvrzuje pravdivost jeho tvrzení o problémech v zemi původu.

3. Žalobce dále uvedl, že napadá-li žalovaný v napadeném rozhodnutí jeho důvěryhodnost, je třeba vycházet z toho, že v daném případě se nesrovnalosti v jeho výpovědi vyskytovaly zejména u časových údajů, což je však vzhledem k jeho zdravotnímu stavu pochopitelné. Jedním ze symptomů onemocnění, kterým trpí, je právě časová dezorientace. Uvedl, že jeho tvrzení jsou ve smyslu označené judikatury zcela souladná se zjištěními o zemi původu. V průběhu pohovoru např. vypověděl, že by mu v zemi původu z náboženských důvodů hrozil trest smrti, což rovněž vyplývá i z materiálů, které jsou obsahem správního spisu.

4. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný zcela v rozporu s odkazovanou judikaturou posuzoval jím doložené potvrzení o křtu. Tento důkaz naprosto bagatelizoval a de facto považuje Sbor Církve bratrské za subjekt, který žádným způsobem nevede a nepřipravuje žadatele na křest, ale naprosto formálně pokřtí a vydá potvrzení o křtu každému, kdo o něj požádá. Tyto zcela absurdní úvahy žalovaného svědčí o snaze nehodnotit skutkový stav objektivně, ale uměle vytvářet skutečnosti tak, aby mohlo být vydáno negativní rozhodnutí. Skutečnosti neodpovídají závěru žalovaného, který potvrzení o křtu ve Sboru Církve bratrské považuje za „formální přestup k protestantismu“. Zdůraznil, že žadatel o křest ve Sboru Církve bratrské musí podstoupit dlouhou přípravu a až na základě absolvování této přípravy může být pokřtěn. Pastor PhDr. T. F. samotným křtem prokázal, že jeho úmysl být pokřtěný je spojen se skutečnou vírou. V této souvislosti žalobce rovněž namítal, že se žalovaný zcela nedostatečně vypořádal se skutečností, že byl pokřtěn a stal se křesťanem. Ze zjištěných informací o zemi původu je zjevné, že pokud jakožto muslim konvertoval ke křesťanství, hrozí mu zcela reálně v zemi původu zatčení a trest smrti. Pokud tedy v jeho případě existuje velmi vysoká pravděpodobnost, že jako křesťanský konvertita bude v zemi původu za svou konverzi trestán, a to dokonce trestem smrti, pak je absurdní tvrdit, že by se možnému postihu pravděpodobně vyhnul.

5. Žalobce dále uvedl, že v posuzované věci bylo rovněž nutno zvážit, zda by se jako žadatel o mezinárodní ochranu neměl rovněž posuzovat jako uprchlík, a to jako uprchlík sur place, pokud správní orgán nepovažuje pouhé navštěvování náboženských setkání v Íránu za konverzi samotnou. Pokud totiž v současné době je schopen potvrzením o křtu prokázat svou víru, pak je prokázáno, že jeho budoucí perzekuce v případě navrácení do země původu je vysoce pravděpodobná. V této souvislosti žalobce odkázal na konkrétní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.

6. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný označuje jeho křest za čistě formalistický přístup ke křesťanství a za účelovou deklaraci konverze. Tyto závěry opírá zejména o domnělé nedostačující znalosti o křesťanství, bibli a křesťanském životu. S tímto závěrem ovšem nesouhlasí, primárně proto, že znalosti nemusejí odrážet skutečnou víru a také proto, že jeho znalosti jakožto osoby, která s křesťanskou kulturou nemá žádné zkušenosti z dřívější doby, má i s přihlédnutím k jazykové bariéře, kterou musí ve svém současném křesťanském sboru překonávat, poměrně široké znalosti. Vyslovil názor, že i přes pochybnosti správního orgánu při pohovoru dne 16. 5. 2018 prokázal poměrně široké znalosti bible a křesťanství celkově. K závěru žalovaného ohledně nepřesvědčivosti části jeho výpovědi o skutečnostech spojených s útěkem ze země původu, žalobce uvedl, že správnímu orgánu několikrát zmínil, že Írán opustil s pomocí převaděče. Sám svůj únik ze země původu neorganizoval, nýbrž pouze zaplatil za zprostředkování své cesty do Evropy. Rovněž nevyplňoval informace v žádosti o vízum, jak rovněž sdělil správnímu orgánu. Vydávání cestovních dokladů a cestovních víz není u osob prchajících před pronásledováním možno vždy spojit s regulérním a v dané zemi legálním procesem.

7. V závěru žalobce namítal, že žalovaný mu neumožnil seznámit se se spisovým materiálem v přiměřené lhůtě, aby z něj mohlo být při sepisu správní žaloby vycházeno. Nemohl v přiměřeném časovém úseku ověřit stav spisu, ani konkrétní podklady v něm uložené. I z tohoto důvodu je nutno napadené rozhodnutí jako nezákonné zrušit.

8. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Co se týče zdravotního stavu, žalovaný poznamenal, že před konáním pohovoru byl žalobce dotázán na zdravotní stav, načež odpověděl, že se cítí zdráv a je schopen pohovoru. Tvrzení o lehkém utlumení, na které si žalobce před pohovory nestěžoval, je pouze účelové sloužící k ospravedlnění rozporů žalobce v jeho výpovědích. Psychický stav žalobce rozhodně není objektivním důkazem, který potvrzuje pravdivost jeho tvrzení o problémech v zemi původu a zásadním způsobem nezvyšuje věrohodnost jeho tvrzení o prožitých útrapách. Psychickým stavem žalobce se žalovaný podrobným způsobem zabýval v napadeném rozhodnutí na č. l. 19 v rámci posouzení humanitárního azylu. Pokud jde o individuální tvrzené pronásledování z důvodu náboženského vyznání, nebo jeho budoucí údajnou hrozbu v případě návratu do země původu, žalovaný důvodnost žádosti žalobce o mezinárodní ochranu neshledal. Odkázal přitom na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž posoudil výpovědi žalobce jako naprosto nekonzistentní a nevěrohodné – např. ohledně průběhu a okolnosti razie na náboženském setkání, dále má pochybnosti o skutečných motivech žádosti, samotné konverzi atd. Rovněž tvrzeným „křesťanstvím“ a křtem se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval fundovaným způsobem. Z pohovoru žalobce je zřejmé, že byl schopen sdělit pouze základní formální informace ohledně křesťanství, které jsou však známy většině osob včetně muslimů i ateistů a často nebyl schopen formulovat ani základní informace. Jeho podstatné neznalosti vzbuzují značné pochybnosti o tom, že je skutečným vyznavačem křesťanství. Žalovaný poukázal dále na to, že žalobce opustil zemi původu letecky z mezinárodního letiště, proto musel získat souhlas státních orgánů k vycestování, které by však osobě v pátrání a podezřelé z náboženské konverze, nepovolily odlet ze země. V průběhu správního řízení žalovaný ani nezjistil, že by žalobci hrozilo reálné nebezpečí vážné újmy, jak je požadováno v § 14a zákona o azylu.

9. U jednání účastníci setrvali na svém stanovisku k věci.

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, v mezích žalobních bodů, při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.) a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

11. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 31. 8. 2017 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V průběhu správního řízení bylo objasněno správním orgánem, že důvodem žádosti žalobce je skutečnost, že konvertoval ke křesťanství a hrozí mu v zemi původu uložení trestu smrti. V žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v rámci údajů k podané žádosti a v pohovorech k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce kromě jiného uvedl, že svou vlast opustil asi 10. 5. 2017. Šlo mu v první řadě o to, aby si zachránil život z důvodu problémů, které se týkaly konverze ke křesťanství. Křesťanem se stal asi 1,5 měsíce či 2 měsíce před odjezdem z vlasti. Dva roky se znal s kamarádem M., jedná se o Arména křesťanského původu, ten jej po půl roce pozval na náboženské shromáždění lidí, kteří se zajímají o křesťanství. Navštívil několik těchto shromáždění, která byla tajná a nekonala se pravidelně. Na těchto schůzkách se hovořilo o křesťanství obecně, o Ježíši a o tom, co by měli křesťané dělat a co by měli následovat. Poprvé byl na tomto shromáždění asi 1,5 roku po seznámení s přítelem M. Poslední schůzku náboženské skupiny, ze které utekl před policií, popsal tak, že shromáždění se zúčastnilo 12 až 15 osob, na počátku se modlili, poté uslyšeli přicházet policii. Schovali křesťanské knihy a utekli. Toto shromáždění se konalo někdy kolem 20. 4. 2017. Po útěku nejprve spěšně navštívil domov, tam se zdržel asi 1,5 hodiny. Rodině sdělil, že musí opustit Írán a vrátil se ke kamarádovi M. Během pobytu u M. jej nekontaktovaly státní úřady. Nebylo po něm oficiálně vyhlášeno pátrání. Má informace o tom, že někteří účastníci shromáždění byli zatčeni a on se domnívá, že sepsali seznam osob přítomných na shromáždění a některý z nich jej mohl udat. Má za to, že policie má k dispozici nějaké důkazy vzhledem k tomu, že navštěvují jeho rodinu. Prostřednictvím převaděče si vyřídil vízum, příslušný formulář vyplnil převaděč. Co se týče konverze, uvedl mimo jiné, že s křesťanstvím se seznámil skrze M., proces konverze trval přibližně 10 měsíců. Na otázku správního orgánu, jak projevoval svou víru, žalobce sdělil, že neměl čas vyzkoušet praktikovat křesťanství v Íránu. Írán musel opustit předtím, než získal hlubší vědomosti o křesťanství. Nebyl aktivní, protože se teprve zdokonaloval. V České republice projevuje svou víru tak, že chodí jednou týdně do kostela, účastní se během týdne sezení. V České republice byl pokřtěn. Na shromážděních se dorozumívá anglicky, jinak si tam čte ve své perské Bibli. Má handsfree a někdo mu překládá přednes faráře do angličtiny. Jednou týdně se scházejí i během týdne na sezeních v pobytovém středisku. Na dotaz, jak by byl nábožensky aktivní, pokud by se musel vrátit do země původu, odpověděl, že by se jednalo jedině o tajná sezení u někoho doma. Pokud jde o misionářství, konstatoval, že by se musel osobně teprve zdokonalit v náboženství, aby mohl dále předávat své znalosti a zkušenosti jiným lidem. Pokud by se vrátil do země původu, vykonával by misionářskou činnost. Tu by prováděl skrze Bibli – svaté slovo a vysvětloval by lidem, co přináší křesťanství a Bible. Žalovaný se žalobce tázal znalostními otázkami na základy křesťanské věrouky. Na otázku, zda jeho rodinní příslušníci ve vlasti čelí nějakým potížím, odpověděl, že jsou pod tlakem policie tím způsobem, že je policie navštěvuje, jemu byl zablokován bankovní účet a rodina se tak nemůže dostat k jeho penězům. Ke svému zdravotnímu stavu sdělil, že má psychické potíže, užívá léky na předpis. Má lékařské zprávy i z Rakouska. Dále pak lékařské zprávy od MUDr. W. Žalobce na podporu svých tvrzení doložil správnímu orgánu potvrzení od Církve bratrské, Sboru v Horní Suché o křtu ze dne 10. 12. 2017 včetně 4 fotografií, dokumentující samotný obřad, dále doložil zdravotní záznam.

12. Součástí správního spisu jsou informace shromážděné žalovaným ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Islámské republice Írán. Žalovaný konkrétně vycházel z Výroční zprávy Amnesty International 2018 ze dne 22. 2. 2018, Výroční zprávy Human Rights Watch 2018 ze dne 18. 1. 2018, Informace OAMP – Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 28. 7. 2017, Zprávy Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických o dodržování lidských práv v roce 2017 v Íránu ze dne 3. 3. 2017, Informace OAMP – Situace konvertitů – náboženské menšiny a jejich postavení, svoboda vyznání, křesťané a křesťanství konvertité ze dne 8. 6. 2018 a Informace MZV ČR č. j. 116596-LPTP (Postup úřadů vůči navracejícím se nelegálním emigrantům, situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, postavení konvertitů ke křesťanství) ze dne 16. 9. 2015.

13. Z protokolu o seznámení se s podklady rozhodnutí plyne, že žalobce ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu byl se všemi podklady seznámen. Žalobci byla dána možnost vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí, vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobce žádné další podklady pro rozhodnutí nenavrhl, proti zdrojům informací a způsobu jejich získání nevyslovil žádné námitky. Výhrady měl k informaci, že v Íránu je bezpečnostní situace na stabilní úrovni. Odkázal na internetový zdroj s tím, že situace v oblasti bezpečnosti stabilní není.

14. Soud na návrh žalobce dokazování doplnil potvrzením kazatele a starších Sboru Církve bratrské v Horní Suché ze dne 9. 9. 2018, z něhož zjistil, že žalobce projevoval zájem o křesťanství od samého počátku jeho pobytu v Pobytovém středisku v Havířově. Pravidelně se zúčastňoval bohoslužeb a jiných aktivit Sboru Církve bratrské v Horní Suché. Zajímal se o literaturu k základním článkům víry. Udělal docela veliký pokrok ve svém poznání Bible. Studoval podle doporučení sboru, především ty pasáže, které se týkaly zásadních věcí pro získání víry v Krista a pro spasení. Snažil se pomáhat při různých programech ve sboru. Zúčastnil se rozhovoru s kazatelem a staršími sboru, kteří na základě jeho odpovědí uznali jeho poznání i vnitřní postoje za dostačující, aby mohl svoji víru potvrdit křtem. Po křtu se již několik měsíců zúčastňuje pravidelného biblického studia. Jeho počáteční pohled, že: „Ježíš je duchem Boha, může být i synem Boha…“ se změnil na to, že byl schopen formulovat křesťanské vyznání, že: „Ježíš je Bohem a Pánem“ a byl vzkříšen. Toto vyznání je v křesťanských církvích, i v naší považováno za zcela základní potvrzení, že daná osoba se stala opravdu křesťanem. Přijal Bibli, jako autoritu pro svůj život. Při rozhovoru s kazatelem a staršími sboru vyjádřil své postoje a rozhodnutí následovat Ježíše a touhu být pokřtěn. Tito vedoucí sboru jsou kompetentní potvrdit, nebo rozpoznat pravost postojů katechumenů a jejich zkušenosti v oblastech víry. Při samotném aktu křtu přečetl „Apoštolské vyznání víry“ v perském jazyce, které potvrzuje víru v „Trojjediného Boha“. Souhlasil s „Křestním slibem“, jak je uveden v Řádu církve bratrské. Udělal to před celým sborem pomocí tlumočníka perského jazyka, aby nebylo pochyb, že všemu dobře rozumí. Jeho osobní spontánní modlitba vděčnosti za spasení a oběť Ježíše Krista za jeho hříchy, je dalším potvrzením jeho osobní víry a je i věcí jeho svědomí. Všechny výše uvedené postoje, jeho vyznání, principy, které byly využity, potvrzují, že žalobce opravdově konvertoval ke křesťanství, stal se křesťanem, přijal křest. Ten byl formálně potvrzen „křestním listem“ s podpisem kazatele a správce sboru ThDr. T. F., který křestní akt vedl a je zodpovědný za celou přípravu katechumenů i samotný průběh křtu. Žalobce byl podroben stejným otázkám a byly při něm uplatněny stejné principy, jak to bývá obvykle vůči jiným osobám v církvi bratrské, které přijímají víru a hlásí se ke křtu. Vše proběhlo podle Bible a dokumentů Církve bratrské (Ústava církve bratrské a Řád církve bratrské), taktéž podle dlouholeté dosavadní praxe Církve bratrské.

15. Na návrh žalobce soud dále provedl důkaz listinou, a to čestným prohlášením Ing. R. J. a jeho výslechem jako svědka. Z čestného prohlášení soud zjistil, že v této listině Ing. R. J. prohlásil, že zná žalobce asi od 15. 2. 2018, kdy se poprvé setkali na akci pořádané Sborem Církve bratrské pro imigranty z Pobytového střediska v Havířově. Od té doby se s ním setkává v rámci pravidelného biblického studia pro zájemce z řad imigrantů z Pobytového střediska v Havířově. Kromě toho se občas setkávají i při jiné příležitosti. Žalobce se tohoto biblického studia účastní pravidelně až dosud, s velkým zájmem se zapojuje do debaty ohledně křesťanského života a může potvrdit, že ačkoliv stále přetrvává jazyková bariéra, dělá výrazné pokroky v porozumění biblickým zásadám, na nichž křesťanství stojí, a snaží se je aplikovat v praktickém životě. Za tento poměrně krátký čas, kdy se setkávají a věnují biblickým pravdám, nebylo zatím možné projít vším, co Bible obsahuje, ale pisatel si je jist, že žalobce porozuměl základům křesťanského učení, což je význam pokání z hříchů, odpuštění a změna života skrze Boží milost, poddanost Boží autoritě a láska k bližnímu. Může bezprostředně pozorovat, jak jeho víra, kterou veřejně vyznal při svém křtu v prosinci roku 2017, roste a upevňuje se. Přestože musí neustále čelit různým překážkám v souvislosti s integrací v naší zemi, je velice přizpůsobivý, využívá všechny dostupné možnosti, jak se dozvědět více o křesťanství, při každé příležitosti se zapojuje do praktické pomoci druhým, chová se v souladu s tím, co se dozví z Bible. Ing. J. dále prohlásil, že během své asi 6 leté praxe, kdy se setkává s lidmi, kteří přicházejí do naší země z různých národů žádat o pobyt, se setkal s lidmi, které k nám přivádějí různé důvody. Těch, kteří upřímně hledají bezpečí, aby mohli žít podle zásad své křesťanské víry, není mnoho. Osobně nemá pochyb o tom, že žalobce je jedním z nich.

16. Výslechem svědka Ing. R. J., soud zjistil, že s žalobcem se svědek poprvé setkal v únoru 2018 na akci pořádané Sborem Českobratrské církve v Horní Suché. Toto setkání se konalo speciálně pro žadatele o azyl z Pobytového střediska v Havířově. Na tomto setkání, které nebylo jenom biblickým setkáním, ale týkalo se i jiných záležitostí např. se tam vyučuje český jazyk, probírají se i jiné praktické problémy, které žadatelé o azyl mají, týkající se např. zdravotního stavu apod. Tehdy na tom prvním setkání bylo více cizinců – žadatelů o azyl. První setkání se uskutečnilo v Horní Suché a od té doby se konají pravidelná setkání v pobytovém středisku. Svědkovi je známo, že v prosinci 2017 byl žalobce pokřtěn. Jeho první setkání s ním proběhlo v době po konverzi. Od té doby se s žalobcem pravidelně setkává, a to za účelem biblického studia. Kontakty probíhají v jazyce anglickém. Každé setkání má nějaký námět a cílem je seznámit se se základy křesťanské víry a porozumět způsobu aplikace do běžného života. Jedná se o teoretickou část a v další probírají spoustu případů pro porozumění a ilustrací z života. Postupují velice pomalu. Svědek má mimo jiné zkušenosti i s výukou dětí a je to velice podobné. Používá u toho i obrázky, praktické názorné pomůcky, aby nemohlo dojít k nepochopení nebo záměně. Vždy po každé lekci se snaží maximálně ujistit a přesvědčit, že každý z účastníků rozuměl. Tak to probíhá i při konverzaci mezi ním a žalobcem. Většinou v druhé části dává příležitost k mnoha otázkám a formou debaty docházejí společně k tomu, co je jádrem, co je smyslem té dané lekce. Žalobce má bibli v perském jazyce. Svědek má k dispozici bibli v anglickém jazyce a s tou také pracují. Žalobce z týdne na týden dělá znatelné pokroky, co se týče porozumění biblických pasáží. Veliký důraz svědek vždy klade na praktickou aplikaci, na promítnutí do praxe. Aby nejenom rostlo povědomí o teoretických věcech, ale aby žalobce věděl, jak použít znalosti v praktickém životě. Z počátku byl žalobce netrpělivý, roztěkaný, nesoustředěný. Poslední dobou, a svědek to přičítá právě významu nebo i porozumění biblického poselství, že žalobce dokáže vnímat dnes velice soustředěně s velikým zájmem, než tomu bylo dříve. Postupně se v jeho mysli skládá mozaika těch jednotlivých znalostí. Už se sám ptá, jak má rozumět a co znamenají jednotlivé pasáže v bibli. Každou neděli se žalobce zúčastňuje nedělních setkání Sboru Církve českobratrské v Horní Suché. Svědek si všímá celkově jeho narůstajícího zájmu a zapojení se do církevních akcí, a to ať už se to týká individuálních setkání či oněch pátečních setkání s ostatními. Během doby, čili od února 2018 se to velmi pozitivně projevilo na jeho jednání, reakcích a chování na setkáních, ale i vůči lidem, s nimiž pracuje. Svědkovi je známo, že žalobce vykonává nějaké pomocné práce ve firmě v Českém Těšíně při výrobě plastových oken. Svědek zná jak pracovníky v té firmě, tak i vedoucí z oné firmy a slyšel velmi kladné hodnocení žalobce, což přičítá i vlivu víry na něho. Hodnocení žalobce je velmi dobré. Při veškerých setkáních se žalobce snaží s čímkoli prakticky pomoci, je velmi obětavý, zapojuje se pomocí komukoliv, stále jej všichni chválí. Žalobce se před svědkem zmínil i o své rodině, o své zemi, modlí se i za svou rodinu, za svou zemi. Co se týče rodiny žalobce, svědek se jej na nějaké velké detaily neptá, protože ví, že je to velmi citlivá záležitost. Za tu dobu, co se s žalobcem setkává, jedná se prakticky o dobu 1 roku, si všiml, že se u něho nejedná o pouhé seznámení se s nějakou filozofií, co se týče křesťanství, ale o hlubší touhu, úsilí, uvést svůj život do souladu s tím, co je podstatou křesťanství. Něco takového nemůže svědek potvrdit u věřících lidí, s nimiž se setkává už roky. Proto si myslí, že toto úsilí lze velmi těžko předstírat. Svědek ví, že křesťanství není nic pohodlného. Křesťanství naopak obsahuje nebo dává velmi praktické výzvy na změnu chování člověka. V tomto duchu práce žalobce vyžaduje velmi tvrdou disciplínu. Žalobce si nestěžuje, všechno přijímá s radostí. Jeho křesťanský přístup k běžným praktickým záležitostem života je nepřehlédnutelný. Má možnost srovnat to s jinými lidmi, např. i z řad lidí v azylovém středisku, kteří se už dlouhou dobu prohlašují za křesťany, ale podobné projevy lze jen těžko najít. Svědek také zcela odkázal na čestné prohlášení, které učinil. Vše co tam uvedl, je pravda.

17. Soud dále na návrh žalobce provedl jeho výslech jako účastníka řízení. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že se cítí zdráv a je schopen vypovídat. S manželkou je dvakrát do týdne v telefonickém kontaktu přes mobilní telefon. Na pevnou linku manželce záměrně nevolá, a to proto, že má obavy z toho, že je tato pevná linka odposlouchávána. Od manželky se dozvěděl, že se na něho v místě bydliště vyptává policie. Zajímá se o to, kde se nachází a zda je se ním v kontaktu. Manželce policisté nevysvětlili, proč se o něho zajímají. Ví, že byl v nepřítomnosti iránskými soudy odsouzen. Měl snahu zjistit, proč a za co, a jaký trest mu byl uložen. Chtěl tuto skutečnost doložit zdejšímu soudu. Proto požádal manželku, zda by mu o tom mohla něco zjistit, ale byla odmítnuta. Tyto informace má od osob, s nimiž přicházel v Íránu do kontaktu v rámci náboženských setkání. Od nich má také informace o tom, že snad některé osoby měly být zatčeny v souvislosti se změnou náboženství a také z toho byly i odsouzeny. V poslední době se dle informací manželky policisté na něho ptají tak jednou za měsíc, předtím to bylo častěji. Neví to přesně, ale má za to, že policisté se o něho začali zajímat v místě bydliště asi měsíc či měsíc a půl po odchodu z vlasti. Manželka neví o tom, že konvertoval ke křesťanství. Neřekl jí to proto, že by bylo složité jí to vysvětlit a také z toho důvodu, že ji nechtěl vystavit problémům, pokud by se jí policisté tázali, proč konvertoval ke křesťanství.

18. Žalobce dále navrhl důkaz listinou, a to částí zprávy veřejné ochránkyně práv, která se týká povinnosti žalovaného zajistit posouzení zdravotního stavu. Tento důkaz se vztahoval k žalobní námitce, že žalovaný neprovedl vlastní šetření ohledně jeho zdravotního stavu. K této zprávě žalobce poznamenal, že byla sice vyžádána k jinému řízení, nicméně obsahuje obecné závěry veřejné ochránkyně práv týkající se povinnosti žalovaného správního orgánu zajistit posouzení zdravotního stavu žadatele o azyl. Z této zprávy, která je označena č. j. KVOP-46235/2018 soud zjistil, že v ní veřejná ochránkyně práv ve věci žadatelů, kteří měli být vystaveni mučení, či špatnému zacházení žalovanému vytkla, že se nesnažil ověřit pravdivost jejich tvrzení zprostředkováním lékařského či psychologického vyšetření, ačkoliv by to při neexistenci konkrétních důkazů bylo vhodné pro účely posouzení žádosti o mezinárodní ochranu a v souladu s článkem 18 odst. 1 procedurální směrnice tak tedy měl postupovat. Kromě toho žalovaný nenaplnil ani svou povinnost plynoucí z § 10 odst. 5 zákona o azylu (a článku 18 odst. 2 procedurální směrnice). Poučení o možnosti zajistit si lékařské vyšetření z vlastní iniciativy žadatele totiž není součástí obecného poučení, které při podání žádosti dostává každý žadatel v jazyce, kterému rozumí, a nebylo ani jinak zaznamenáno ve spisovém materiálu jednotlivých případů.

19. Na návrh žalobce soud dále provedl důkaz lékařskou zprávou MUDr. Mgr. M. P., Ph.D. ze dne 10. 1. 2019, z níž bylo zjištěno, že lékař ve zprávě jednak konstatuje obtíže, jak je žalobce popsal a uvedl, že se jedná o pacienta se sklonem k poruchám motoriky při psychické dekompenzaci, může dojít k strnulosti, nepohyblivosti, ztuhnutí končetin apod. Jedná se zde o dissociativní, nikoliv katatonní projevy. Porucha okruhu úzkostných a dissociativních poruch, s doprovodnými projevy úzkosti a deprese. Lékař doporučil pokud možno snížit míru psychické zátěže, benevolentní přístup. Ve zprávě je specifikována i medikace.

20. Krajský soud k žalobním námitkám uvádí následující. Žalobce v žalobě namítá zejména to, že žalovaný prováděné důkazy nehodnotil objektivně a v tomto smyslu také dospěl k závěru o jeho nedůvěryhodnosti a k nesprávnému závěru, že jeho tvrzená konverze je účelovým a předstíraným konstruktem. Krajský soud v daných souvislostech odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 4 Azs 152/2004-36. V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že je obtížné, ne-li nemožné stanovit jakákoliv měřítka hodnocení subjektivních znalostí člověka o náboženství nebo víře, na druhou stranu však lze jistou, alespoň minimální povědomost o této víře od žadatele o mezinárodní ochranu, který tvrdí, že zastává určitá náboženská přesvědčení, o které opírá své azylově relevantní důvody, požadovat v těch případech a v tom rozsahu, které odpovídají osobním charakteristikám daného žadatele i charakteristikám prostředí, z něhož pochází. Správní orgán se tedy věrohodností žadatele o mezinárodní ochranu musí zabývat a věc hodnotit v celkovém kontextu, kupř. zvážit i tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu o hloubce jeho víry, délce doby, po kterou danou víru vyznává, zapojení se do náboženského života příslušné komunity, vzít v úvahu jeho celkový prezentovaný duchovní vývoj apod. V tomto smyslu není vyloučeno ani provádění vhodných výslechů svědků a zjišťování rozsahu povědomí žadatele o příslušném náboženství, jakkoli je třeba k hodnocení výsledků takového zjišťování vždy přistupovat s nejvyšší možnou opatrností, konec citace. V rozsudku 5 Azs 66/2008-70 Nejvyšší správní soud kromě jiného uvedl, že cílem pohovoru v rámci řízení o mezinárodní ochraně taktéž není podrobit žadatele o mezinárodní ochranu „zkoušce“ z věrouky týkající se toho kterého náboženství, konec citace. Dle názoru soudu v posuzované věci nelze pominout tu okolnost vyplývající z výpovědi žalobce, že křesťanem se stal asi 1,5 nebo 2 měsíce před odjezdem z vlasti, Írán opustil v době, než získal nějaké hlubší vědomosti o křesťanství, teprve se zdokonaloval, v zemi původu se zúčastňoval schůzek – shromáždění náboženské skupiny. O křesťanství jej informoval jeho přítel M., jedná se o Arména křesťanského původu. Soud zastává názor, že vzhledem k délce doby, po kterou žalobce křesťanskou víru vyznával k datu, kdy se konaly pohovory žalovaného s ním k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, bylo nutno při hodnocení výsledků zjišťování znalostí křesťanské věrouky vzít v úvahu právě délku doby, po kterou žalobce danou víru vyznává a již v průběhu správního řízení bylo také namístě provést i výslechy svědků k posouzení otázky zapojení se žalobce do náboženského života křesťanské komunity na území České republiky v rámci jeho dalšího duchovního vývoje a posouzení hloubky jeho víry. Tímto způsobem ovšem žalovaný nepostupoval. Krajský soud poté, co doplnil dokazování jednak listinnými důkazy, a to potvrzením kazatele a starších Sboru Církve bratrské v Horní Suché, ve věci přijetí křesťanské víry a křtu žalobce, kteréžto potvrzení vystavil kazatel sboru ThDr. T. F. a čestným prohlášením svědka Ing. R.J., jednak výslechem svědka Ing. R. J., nesouhlasí se závěrem žalovaného, že žalobcem tvrzená konverze je účelovým a předstíraným konstruktem a že jej nelze považovat za autentického a praktikujícího křesťana, který by po svém případném návratu do vlasti mohl pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů jeho náboženství, resp. příslušnosti k určité sociální skupině, v tomto případě konvertitů.

21. Soud má za to, že ThDr. T. F., kazatel Sboru Církve bratrské v Horní Suché i svědek Ing. R. J., kteří přicházejí s žalobcem do kontaktu od samého počátku jeho pobytu v Pobytovém středisku v Havířově a mají vědomost o tom, že se žalobce pravidelně zúčastňuje bohoslužeb a jiných aktivit Sboru Církve bratrské v Horní Suché jsou nepochybně autoritami způsobilými vyjádřit se relevantně k hloubce víry žalobce, k zapojení se do náboženského života na území České republiky, k celkovému duchovnímu vývoji žalobce za dobu jeho pobytu na území České republiky. Z uvedených důkazů vzal soud za prokázáno, že žalobce od samého počátku pobytu v Pobytovém středisku v Havířově projevoval zájem o křesťanství, pravidelně se zúčastňuje bohoslužeb a jiných aktivit Sboru Církve bratrské v Horní Suché, zajímá se o literaturu k základním článkům víry, svědek Ing. J. se s žalobcem setkává v rámci pravidelného biblického studia pro zájemce z řad imigrantů z pobytového střediska, setkávají se i při jiných příležitostech, žalobce se biblického studia účastní pravidelně, s velkým zájmem se zapojuje do debaty ohledně základů křesťanského života, dělá výrazné pokroky v porozumění biblickým zásadám, na nichž křesťanství stojí, snaží se je aplikovat v praktickém životě, chová se v souladu s tím, co se dozví z Bible, při každé příležitosti se zapojuje do praktické pomoci druhým, využívá všechny dostupné možnosti, jak se dozvědět více o křesťanství. Pravidelně se též zúčastňuje nedělních setkání Sboru Církve bratrské v Horní Suché. Z výpovědi svědka Ing. J. bylo zjištěno, že svědek vnímá narůstající zájem žalobce a zapojení se do církevních akcí, je velmi obětavý. U žalobce se nejedná o pouhé seznámení se s nějakou filozofií, ale o hlubší touhu, úsilí uvést svůj život do souladu s tím, co je podstatou křesťanství. Křesťanský přístup žalobce k běžným záležitostem života je nepřehlédnutelný. Svědek má možnost toto skutečně srovnat i s jinými lidmi např. z řad lidí v azylovém středisku, kteří se už dlouhou dobu prohlašují za křesťany, ale podobné projevy lze u nich jen těžko najít.

22. Krajský soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že v případě žalobce se jedná o věrohodnou konverzi ke křesťanství a že žalobce je autentickým, praktikujícím křesťanem. Tuto skutečnost soud zvážil v kontextu § 12 písm. b) zákona o azylu, tedy z hlediska možného důvodu pro udělení azylu spočívajícího v důvodném strachu z pronásledování na základě náboženství, jakkoli tyto důvody nastaly v převážné míře až poté, co žalobce opustil zemi původu (tzv. status uprchlíka sur place). Obavy žalobce z pronásledování na základě náboženství soud považuje, s ohledem na informace o zemi původu založené ve správním spise, za odůvodněné. Z informací o zemi původu obsažených ve správním spise vyplývá, že zákon zakazuje muslimům, aby změnili nebo se vzdali své víry a odpadlictví od islámu je zločinem trestaným smrtí (Informace OAMP – Situace konvertitů, Írán, z 8. 6. 2018). Křesťané, kteří konvertovali z islámu, jsou považováni za apostaty, což je v Íránu trestné. Zákon šaría neumožňuje konverzi z islámu k jinému náboženství. Konvertité čelí v každodenním životě mnoha těžkostem. Protože konverze není tolerována, má většina z nich stále muslimské jméno a tito jedinci jsou stále íránským právem a byrokracií považováni za muslimy. Konvertité z větší části nejsou oficiálně považováni za křesťany a úřady s nimi zacházejí tvrdě. Íránské úřady považují organizované církevní hnutí za politickou opozici, která ohrožuje národní bezpečnost. Křesťanští konvertité jsou proto stále více vystaveni zatýkání a obviněním z trestných činů souvisejících s bezpečností. Během posledního desetiletí íránské úřady zintenzívněly monitorování a potlačování aktivit mezi křesťany, kteří konvertovali z islámu. Evangelizace mezi muslimy a organizované aktivity konvertitů byly stíhány, docházelo k zatýkání a trestním stíháním. Během léta roku 2017 byla udělena řada dlouhých trestů odnětí svobody za evangelizaci a jiné činnosti týkající se domácích kostelů. Konvertité v Íránu jsou monitorováni Ministerstvem pro zpravodajskou činnost a bezpečnost. Z Informace MZV ČR Írán, z 16. 9. 2015 kromě jiného plyne, že s největší přísností nakládají íránské úřady právě s konvertity, kteří bývají zatýkání, jejich majetek konfiskován/ničen a někteří konvertité bývají posléze odsouzeni za „odpadlictví“ k několika letům vězení. Nejčastějším trestem však bývá po krátkém věznění zaplacení velmi vysoké pokuty a neoficiálním trestem je zajisté i stigma „odpadlíka“, jímž konvertité trpí. Stav lidských práv je stále velmi neutěšený, v tak uzavřeném, paranoidním a represivním režimu, jakým je íránská teokracie, je v mnoha případech obtížné zjistit konkrétní detaily – vše pak navíc komplikuje všudypřítomný strach těch, kteří sice mohou disponovat cennými informacemi, ale z obav o svou bezpečnost raději mlčí. Ve výroční zprávě Amnesty International 2018, Írán, 22. 2. 2018, se podává, že svoboda vyznání a náboženského přesvědčení byla v posuzovaném období 2017/2018 v Íránu systematicky porušována, jak v zákoně, tak v praxi. Úřady nepřestávaly uplatňovat na jedince všech vyznání kodexy chování na veřejnosti, vyplývající ze striktní interpretace šíitského islámu. Stále bylo porušováno právo na změnu či vzdání se náboženského přesvědčení. Lidé, kteří přestoupili ke křesťanství, dostávali tvrdé tresty odnětí svobody, které se v několika případech pohybovaly od 10 do 15 let. Pokračovaly razie na domácí církve. Z Výroční zprávy Human Rights Watch 2018 kromě jiného plyne, že za trestné činy, které je možno potrestat trestem smrti, považuje íránské právo např. činy „urážející proroka“, odpadnutí od víry. V daných souvislostech soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 45/2008-67. Soud v posuzované věci z uvedeného rozhodnutí vychází a činí dále závěr, že není možné po žalobci požadovat, aby svou křesťanskou víru v zemi původu skrýval, z čehož soud dovozuje, že se íránské státní orgány či jiní možní původci pronásledování mohou o tom, že žalobce konvertoval ke křesťanství a vykonává náboženské akty, dozvědět.

23. Krajský soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalovaný porušil ust. § 3 správního řádu, nezjistil skutkový stav v dostatečné míře, aby si mohl učinit úsudek ohledně udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu a již tato okolnost je tedy důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.

24. Soud přisvědčil rovněž námitce žalobce, že se žalovaný dostatečně nezabýval jím doloženým špatným psychickým stavem a v souvislosti s tím i okolností, zda zdravotní stav a užívané léky mohou ovlivňovat jeho projev a dle názoru soudu i schopnost správně si vybavit prožité události a jejich časový rámec. Na tom nic nemůže změnit skutečnost, že žalobce na úvod každého pohovoru měl sdělit, že se cítí zdráv. Subjektivní hledisko žalobce ve vztahu k posouzení odborné otázky, jakým je zdravotní stav, za situace, kdy žalobce v průběhu správního řízení doložil lékařskou zprávu ze dne 1. 9. 2017, z níž plyne, že užívá antipsychotickou medikaci, k datu vyšetření byl lehce utlumený, byla u něho zjištěna deprese a ve zprávě je výčet léků užívaných nonstop, nemohla být relevantní. Bylo namístě, aby si žalovaný opatřil odborné posouzení zdravotního stavu žalobce. Bylo rovněž třeba, aby správní orgán zkoumal i podstatu psychických problémů žalobce, a to za účelem posouzení otázky, zda deprese a psychóza trvající několik měsíců, nesvědčí o prožitém traumatu a jeho původu. I ohledně zdravotního stavu skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně, čímž žalovaný porušil ust. § 3 správního řádu, což rovněž vede ke zrušení napadeného rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.

25. Krajský soud z výše uvedených důvodů zrušil rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s.ř.s., v němž je vázán právním názorem krajského soudu.

26. Pro úplnost soud uvádí, že před vydáním napadeného rozhodnutí byl žalobce s podklady rozhodnutím seznámen a byl mu dána prostor se k nim vyjádřit, čehož využil, jak výše uvedeno. Po vydání napadeného rozhodnutí bylo vyhověno žádosti žalobce, resp. jeho zástupce prostudovat správní spis a pořídit si jeho kopii.

27. Podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení částku 28.966 Kč. Tato částka sestává z odměny dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby po 3.100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zastoupení u jednání 8. 1. 2019, podání ve věci samé 22. 1. 2019, zastoupení u jednání 28. 1. 2019 – jednání přesáhlo 2 hodiny a advokátovi tak náleží odměna za 2 úkony právní služby), úkonu za zastoupení u vyhlášení rozsudku dne 31. 1. 2019 – 1.550 Kč, 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. K nákladům řízení dále náleží náhrada za ztrátu času v souvislosti s cestou advokáta z jeho sídla k procesnímu soudu a zpět k jednáním ve dnech 8. 1. 2019, 28. 1. 2019 a 31. 1. 2019 v rozsahu 6-ti půl hodin po 100 Kč, celkem 600 Kč, dle § 14 odst. 1, 3 téže vyhlášky a náhrada jízdného. Jízdy byly vykonány osobním automobilem registrační značky X s kombinovanou spotřebou 7,1 l motorové nafty na 100 km při ceně nafty dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. 33,60 Kč/1 l a paušální náhradě 4,10 Kč/1 km. Ujeto bylo při každé cestě ze sídla advokáta do Ostravy a zpět 56 km. Náhrada jízdného za každou cestu k jednání a zpět představuje částku 363 Kč, celkem 1 089 Kč. K odměně a náhradám v celkové výši 23 939 Kč náleží i 21% DPH – 5 027 Kč. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně. Odměna a náhrady včetně DPH činí celkem 28.966 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. aplikovaného na základě § 64 s.ř.s.

Poučení