63 C 175/2021- 61

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. [jméno] [příjmení], Dr., soudce JUDr. [jméno] [příjmení] a soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. července 2022, č. j. 63 C 175/2021-39, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že se zamítá žaloba v rozsahu žalobního požadavku na zaplacení částky 2 133,50 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 15. března 2021 do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně částky 12 794,50 Kč s příslušenstvím) se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 31 403,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. dubna 2021 u Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně domáhala po žalované zaplacení částky 29 786,50 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění proti [právnická osoba] (dále jen„ Instituce“) finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016 (dále jen Řízení“). Řízení bylo vedeno od 21. června 2016 (podání návrhu) do 20. dubna 2020 (právní moc rozhodnutí o námitkách ze dne 18. dubna 2020). U žalované svůj nárok žalobkyně předběžně uplatnila výzvou ze dne 14. září 2020. Žádala po žalované na odčinění nemajetkové újmy částku 50 992 Kč. [jméno] vypočetla dle ustálené judikatury tak, že za základní částku považovala částku 15 000 Kč/rok, resp. za první dva roky snížené na 50 %. Základní částku pak navýšila o 20 % z důvodu, že finanční arbitr nevydal nález a nerozhodl o námitkách v zákonných lhůtách. Žalovaná reagovala na výzvu dopisem ze dne 8. března 2021. V dopise konstatovala, že celkovou délku Řízení lze považovat za nepřiměřenou a že je namístě žalobkyni vedle konstatování odškodnit i penězi. Pokud jde o výši zadostiučinění, uvedla, že při zohlednění postupu a průběhu Řízení, jeho složitosti a významu pro žalobkyni je namístě poskytnout žalobkyni odškodnění ve výši 50 % základní částky, tj. částku ve výši 21 205,50 Kč. [jméno] žalobkyni vyplatila. Žalobkyně žalobou žádala po žalované částku 29 786,50 Kč jako rozdíl mezi celkově požadovanou částkou (50 992 Kč) a poskytnutým plněním (21 205,50 Kč), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. března 2021 do zaplacení. Současně žádala přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, a to ani z části. Popsala průběh Řízení a potvrdila, že i podle ní bylo Řízení nepřiměřeně dlouhým. Odkázala k tomu na judikaturu odvolacího soudu (Městského soudu v Praze), podle které řízení před finančním arbitrem v podobných případech lze považovat ještě za přiměřeně dlouhé, pokud trvá 24 měsíců. Tento závěr aproboval i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 1. prosince 2020, sp. zn. III. ÚS 3234/20. Tato doba byla v případě Řízení překročena o 22 měsíců. Žalovaná připustila i to, že finanční arbitr se v Řízení dopustil dílčích průtahů, a to jak ve fázi shromažďování podkladů před rozhodnutí nálezem, tak i po podání námitek. Délku fáze shromažďování podkladů (téměř 23 měsíců) ale z části ovlivnila žalobkyně svým chováním. Finančnímu arbitru neposkytla dostatečnou součinnost a o rozhodných skutečnostech (mimořádný výběr dne 6. června 2017 a skončení pojištění) ho informovala až s odstupem, disponovala návrhem a vznesla námitku promlčení až 3. července 2018. Za okamžik shromáždění podkladů označila den 23. dubna 2018. Ten den finanční arbitr vyzval účastníky [příjmení] k seznámení se s podklady. Nejzazší lhůtu pro vydání nálezu, k čemuž došlo dne 9. září 2018, tak finanční arbitr nepřekročil. Lhůta činila 139 dnů a mohla podle zákona činit až 180 dní. Finanční arbitr však pochybil v tom, že o prodloužení lhůty k vydání nálezu v rozporu se zákonem účastníky neinformoval. Při rozhodování o námitkách finanční arbitr účastníky o prodloužení lhůty sice informoval, avšak překročil i prodlouženou lhůtu. Tato část Řízení trvala 572 dnů. Překročení lhůty nebylo způsobeno zásadní pasivitou žalobkyně, ta i v této fázi Řízení vyzývala finančního arbitra k odstranění nečinnosti. Žalovaná současně zdůraznila, že spor byl hmotně právně i skutkově, a tak i procesně, velmi složitý, připomněla, že řízení před finančním arbitrem podléhá zásadě vyšetřovací. Z důvodu složitosti je tak namístě základní částku ponížit o 50 % a pro podíl žalobkyně na délce Řízení o 10 %, naopak pro dílčí průtahy ze strany finančního arbitra je namístě částku zvýšit o 10 %. To pak výsledně dává částku 21 205,50 Kč. Tu žalovaná žalobkyni již zaplatila. Zadostiučinění ve vyšší výši již není důvodné. Navrhla tak, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl tak, že výrokem I žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 858,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 786,50 Kč od 8. března 2021 do 14. března 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 858,50 Kč od 15. března 2021 do zaplacení, zamítl. Výrokem II uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 928 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 928 Kč od 15. března 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 071,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění týkajících se průběhu Řízení a právní argumentace vycházející z aplikace čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované v Sbírce zákonů pod č. 209/1998, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále i jen„ OdpŠk“), jakož i zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Rovněž odkázal i na rozhodovací praxi odvolacího soudu (Městského soudu v Praze) v dalších sporech vedených poškozenými s žalovanou o odškodnění nepřiměřené délky řízení o bezdůvodné obohacení z neplatných smluv investičního životního pojištění před finančním arbitrem. To vše je uvedeno v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a není to tak třeba v zájmu stručnosti podrobně opakovat. Odvolací soud na zmiňované odkazuje. Výsledně soud prvního stupně uzavřel, že Řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a že vzhledem k tomu, že újma žalobkyni způsobená není zcela minimální či zanedbatelné, je jedinou přiměřenou formou kompenzace poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Přiměřenou částku určil ve výši 36 133,50 Kč. Vyšel z délky řízení 3 roky 9 měsíců a 30 dnů, ze základní částky 15 000 Kč za rok, resp. u prvých dvou let z částky 7 500 Kč za rok. Shodně se žalovanou snížil tuto základní částku pro složitost věci, ale pouze o 15 %. Základní částku nemodifikoval (nezvýšil) pro postup finančního arbitra, neboť takový postup byl již příčinou posouzení celkové délky Řízení jako nepřiměřené. Základní částku nemodifikoval (nesnížil) ani pro jednání žalobkyně. Souhlasil se žalovanou, že se žalobkyně svým jednáním (vadný návrh na zahájení řízení, prodlení se sdělením nových skutečností) podílela na celkové délce Řízení, avšak délku Řízení neprodloužila nijak významně. Na výzvy finančního arbitra reagovala v řádu dnů, maximálně týdnů. Základní částku tak nemodifikoval (nesnížil) ani pro jednání žalobkyně. Ani ostatní hlediska zmíněná v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk neshledal pro zvýšení či snížení základní částky významná. Pokud jde o kritérium samotné délky řízení, nehodnotil ji jako extrémní - při svých úvahách vyšel ze základní částky na spodní hranici rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011, (dále také jen Stanovisko). Žalobě tak vyhověl co do částky 14 928 Kč, což je rozdíl mezi celkovou výší zadostiučinění (36 133,50 Kč) a plněním, které žalovaná žalobkyni již poskytla (21 205,50 Kč). Pokud jde o úrok z prodlení, shledal žalobní požadavek s odkazem na šestiměsíční lhůtu dle § 15 odst. 1 OdpŠk důvodným až od 15. března 2021. Ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně, a to pouze v rozsahu výroku II a III, včasným a přípustným odvoláním. Soud prvního stupně nesprávně nepřihlédl při určení výše zadostiučinění k jednání žalobkyně. Žalobkyně řízení před finančním arbitrem zahájila návrhem ze dne 21. června 2016. Návrh vykazoval zásadní nedostatky v žalobkyní předložených podkladech. Finanční arbitr byl nucen žalobkyni vyzvat výzvou ze dne 28. července 2016 k doplnění podkladů. Žalobkyně reagovala dne 16. srpna 2016, avšak nedostatky návrhu neodstranila plně, ve zbytku součinnost odmítla a odkázala na vyšetřovací zásadu. Současně potvrdila, že při uzavírání vlastní pojistné smlouvy vystupovala jako tipař. Až dne 23. února 2018 pak žalobkyně sdělila finančnímu arbitru rozhodné skutečnosti, ke kterým došlo již 6. června 2017 (mimořádný výběr) a 28. července 2017 (ukončení pojistné smlouvy). Dne 3. července 2018 pak ještě disponovala návrhem a vznesla námitku promlčení. Sama tak zásadním způsobem ovlivnila délku Řízení tím, že nedokládala tvrzení, na kterých svůj návrh stavěla. Soud prvního stupně v rozporu s § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk nevzal v rámci posuzování kritéria„ chování poškozeného“ jednání žalobkyně dostatečně v potaz. Zohlednil jen„ procesní složitost“ podle §31a odst. 3 písm. b) OdpŠk a shromažďování velkého množství podkladů. S ohledem na provedené dokazování měl kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk zohlednit v daleko výraznější míře. Současně nesouhlasí s rozhodnutím o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Úspěch žalobkyně byl pouze částečný a právo na náhradu nákladů řízení jí nemělo být přiznáno. Navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně změní a žalobu i ve zbylém rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalobkyně odvolání považuje za nedůvodné. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadaném rozsahu a požádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Námitky žalobkyně se nejeví důvodné ani ve světle ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu a odkázala příkladmo na rozsudky Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68 Co 98/2020, 29 Co 417/2020, 19 Co 371//2021, 58 Co 98/2020 nebo 15 Co 176/2022. Žalovaná dezinterpretuje obsah výzvy finančního arbitra ze dne 22. června 2016. Jednalo se o běžnou formulářovou výzvu z níž nelze usuzovat na vady podání žalobkyně. Ta na výzvu právě proto také reagovala tak, že požadované podklady již připojila k návrhu, popř. se jednalo o požadavky irelevantní. Sama výzva nedokládá to, že se žalobkyně svým jednáním podílela na délce Řízení. Naopak nesmyslnost předmětné výzvy je přičitatelná finančnímu arbitrovi a podtrhuje průtahy, kterých se v Řízení dopustil. Žalobkyně odmítá, že by důvodem pro modifikaci výše zadostiučinění mělo být to, že o skutečnostech z června a srpna 2017 informovala finančního arbitra až v únoru 2018. Finanční arbitr je stejně jako soud vázán návrhem, má vycházet ze skutečností v době podání návrhu a nemusí brát v potaz skutečnosti, ke kterým došlo po podání návrhu. Je na vůli účastníka, jak bude disponovat návrhem.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.) a odvolání žalované shledal částečně důvodným. V rozsahu výroku I nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. Soud prvního stupně v odvoláním napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje a pouze doplňuje) a učinil správná, byť ne zcela úplná, skutková zjištění týkající se průběhu Řízení. Odvolací soud tak na odůvodnění napadeného rozsudku v těchto směrech odkazuje, a to s korekcemi uvedenými níže. Ke skutkovému stavu 9. Při jednání před odvolacím soudem učinili účastníci nesporným, že výzva k odstranění vad návrhu na zahájení řízení ze dne 28. července 2016 byla v zásadě typovým (formulářovým) dokumentem s poučením zasílaným každému navrhovateli, byly do něj zahrnuty i požadavky na konkrétní doplnění tvrzení, žalobkyně na ně reagovala ve stanovené patnáctidenní lhůtě, k části požadavků odpověděla ve smyslu, že je splnila již spolu s podáním návrhu.

10. Podáním ze dne 23. února 2018, jak vyplývá již ze zjištění soudu prvního stupně, žalobkyně reagovala na výzvu finančního arbitra ze dne 12. ledna 2018 s žádostí o předložení podkladů. Výzva byla opět typová, finanční arbitr se obecně ptal („ vyšetřoval“), zda pojistná smlouva trvá (a pokud ne, pak i na podrobnosti ukončení), zda došlo k mimořádnému výběru a jaké částky na podkladě smlouvy žalobkyně platila od 21. června 2013 (tedy v období počítaném 3 roky zpět před podáním návrhu). To vše pod poučením, že pokud se žalobkyně nevyjádří, bude vycházet z údajů v návrhu. Lhůta k odpovědi byla 15 dnů od doručení, žalobkyně tuto lhůtu nedodržela (výzva jí byla doručena dne 15. ledna 2018 a odpověděla až dne 23. února 2018). Finančního arbitra informovala o mimořádném výběru (10 932 Kč), o skončení pojistné smlouvy a platbách pojistného od 1. ledna 2016 (9 000 Kč) s tím, že v zbylém rozsahu už tvrzení uvedla a doložila v návrhu.

11. Mezi účastníky pak dále bylo nesporné a plyne to z části již ze zjištění soudu prvního stupně, že: - finanční arbitr výzvou ze dne 24. října 2019 vyzval Instituci k vyjádření. Tehdy Instituci m. j. žádal, aby se vyjádřila ke skončení pojistné smlouvy a doložila je, aby předložila přehled veškerého zaplaceného pojistného včetně mimořádných výběrů. Instituce reagovala podáním ze dne 4. listopadu 2019, potvrdila zánik smlouvy a specifikovala platby pojistného i mimořádné výběry; - žalobkyně podáním ze dne 12. března 2020 vyzvala k opatření proti nečinnosti a upozornila na několika (4) stránkách finančního arbitra na aktuální judikaturu soudu Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) a Městského soudu v Praze (odvolacího soudu). K aplikovanému objektivnímu právu 12. Podle § 12 odst. 3 zákona o finančním arbitrovi finanční arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy. Při svém rozhodování vychází arbitr ze skutkového stavu věci a volně hodnotí důkazy. Podle odstavce 5 je finanční arbitr v průběhu řízení oprávněn vyžadovat od účastníků řízení předložení veškerých důkazů na podporu jejich tvrzení, a to včetně podání ústního vysvětlení. Podle odstavce 6 je instituce povinna do 15 dnů a) na výzvu předložit arbitrovi požadované doklady a účastnit se jednání, b) vyhovět žádosti arbitra o poskytnutí vysvětlení a žádosti o předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu, c) umožnit arbitrovi nahlédnout do svých spisů a elektronických záznamů, které se týkají vedeného sporu.

13. Ústavní soud se tématu neplatných smluv o investičním životním pojištění věnoval, a to konkrétně otázce počátku běhu subjektivní promlčecí doby, resp. lhůty, práva na vydání bezdůvodného obohacení na straně pojišťoven v nálezu ze dne 10. května 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21. Závěry 14. Na podkladě doplněných skutkových zjištění a se zohledněním právní úpravy a judikatury odvolací soud shledal námitku žalované, že výše zadostiučinění měla být modifikována (snížena) pro jednání žalobkyně v Řízení za nedůvodnou. Přihlédl přitom k specifickému charakteru řízení před finančním arbitrem. To je postaveno na zásadě vyšetřovací a současně zásadě, kdy arbitr není vázán návrhem. Tyto procesní zásady mají významný vliv na délku řízení před finančním arbitrem a postup finančního arbitra i účastníků takového řízení. Skutečnost, že žalobkyně doplňovala některá tvrzení až na výzvu, tedy není okolností, kterou by specificky zde bylo namístě zohledňovat v kritériu podle § 31 odst. 3 písm. c) OdpŠk, nýbrž okolností, kterou je třeba hodnotit v kritériu podle § 31 odst. 3 písm. b) OdpŠk. Je pravdou, že na výzvu z ledna 2018 žalobkyně reagovala s prodlením (cca 3,5 týdne). Odvolací soud ale souhlasí se soudem prvního stupně, že toto zdržení Řízení je v porovnání s násobně většími průtahy na straně finančního arbitra pro celkovou délku Řízení zanedbatelné. Sama žalovaná kvantifikovala délku období„ shromažďování podkladů“ jako téměř 23 měsíců. Je zřejmé, že 3,5 týdne z toho představuje nepatrnou část. Navíc výsledně (při rozhodování o námitkách) finanční arbitr vyzýval k dotvrzení a doložení téhož Instituci.

15. Avšak i vzhledem k uvedenému je namístě kritérium složitosti řízení při modifikaci výše zadostiučinění zohlednit významněji, než učil soud prvního stupně. Je dána nejen zásadami, kterými je Řízení jakožto řízení před finančním arbitrem ovládáno, ale i skutkovou náročností a složitostí hmotně právní. Sama žalobkyně v Řízení poukazovala na vývoj judikatury. Neustálenost výkladu plyne i z okolnosti, že k otázce promlčení se v nálezové judikatuře vyslovoval (měnil dosavadní výklad) Ústavní soud ještě i v roce 2022. Předmětný nález samozřejmě neovlivnil délku Řízení, avšak podporuje závěr o hmotně právní složitosti věci. V souvislosti s kritériem složitosti řízení, je namístě zmínit i okolnost, že Řízení probíhalo ve dvou stupních.

16. Žalovaná kritérium složitosti řízení v rámci předběžného projednání věci hodnotila 50 %. Soud prvního stupně 15 %. Podle odvolacího soudu je přiměřená modifikace (snížení) v rozsahu 30 % Odvolací soud tak uzavřel při odškodňování podobně dlouhých obdobných řízení před finančním arbitrem i v jiných sporech – srov. např. sp. zn. 20 Co 36/2022 a 21 Co 401/2021 (existují ale i rozhodnutí, kde je předmětné kritérium hodnoceno nižším procentem).

17. V obou věcech zmíněných v předchozím bodu odvolací soud současně bral v potaz při určení výše zadostiučinění samostatně i průtahy, kterých se finanční arbitr v řízení dopustil. Byly zohledněny navýšením o 10 %. Shodně toto kritérium, které vychází z § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, zohlednila i sama žalovaná v rámci předběžného projednání nároku. Soud prvního stupně je nezohlednil. Odvolací soud zohlednění kritéria postupu orgánu veřejné moci zde za důvodné považuje. Právní závěr soudu prvního stupně, že takové navýšení namístě není z důvodu, že právě postup finančního arbitra byl příčinou posouzení celkové délky Řízení jako nepřiměřené, neshledává zcela správným.

18. Odvolacímu soudu jsou známa rozhodnutí, ve kterých Nejvyšší soud uzavřel, že v situaci, kdy právě nedostatky (průtahy) v postupu orgánu veřejné moci vedly k závěru o porušení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě a tím k závěru o odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu vzniklou poškozenému nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je pak předmětná skutečnost (průtažný postup orgánu veřejné moci) již zohledněna v základní částce, z níž se vychází při stanovení zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Jinak řečeno v případě bezvadného postupu orgánu veřejné moci by nebylo vůbec možné dojít k závěru o odpovědnosti státu za účastníkem utrpěnou újmu (nebýt průtahů řízení, řízení by nebylo nepřiměřeně dlouhým).

19. V tomto směru se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 19. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 3411/2011, a opakovaně, a to i v poslední době, na toto rozhodnutí odkazuje – srov. např. usnesení ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 30 Cdo 679/2017, či nedávné usnesení ze dne 18. května 2022, sp. zn. 30 Cdo 1041/2022.

20. V posledně uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud ale uvedl: Uzavřel-li odvolací soud na podkladě učiněných skutkových zjištění (která nelze v dovolacím řízení zpochybnit – viz § 241a odst. 1 o. s. ř.), že se postup orgánu veřejné moci v posuzovaném řízení negativně podílel na délce tohoto řízení pouze prostřednictvím zjištěných průtahů, což odvolací soud s poukazem na § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk následně promítl do zvýšení základní částky odškodnění o 10 %, pak žalobcův nesouhlas s tímto závěrem přípustnost jeho dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. rovněž nezakládá. Při přezkumu výše či formy zadostiučinění Nejvyšší soud v zásadě posuzuje jen právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a OdpŠk, přičemž výslednou částkou (formou) se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v žalobcově případě nenastalo (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, a ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5440/2014). Odvolací soud se neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dospěl-li k závěru, že za situace, kdy postup soudu v posuzovaném řízení nebyl extrémně nesprávným (viz bod 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 14 odůvodnění napadeného rozsudku), není nezbytně nutné základní částku zadostiučinění na základě kritéria postupu orgánu veřejné moci dále navyšovat, neboť nedostatky v postupu orgánu veřejné moci se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 679/2017, a ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2182/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3411/2011).

21. Podtržené podle odvolacího soudu zasazuje závěry usnesení sp. zn. 30 Cdo 3411/2011 do kontextu s ustálenou judikaturou, podle které je třeba úvahy o tom, zda řízení je nepřiměřeně dlouhé, zásadně odlišovat od až případně navazujících úvah o formě, potažmo výši přiměřeného zadostiučinění. Takto podle Stanoviska: Postup orgánu veřejné moci během řízení může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Jinak řečeno, pokud se na nepřiměřené délce řízení podílí orgán veřejné moci svým postupem, je to zpravidla důvodem pro zvýšení výše finančního zadostiučinění, poskytuje-li se zadostiučinění v penězích.

22. Závěr soudu prvního stupně, že průtahy jsou zohledněny v základní částce, není správný. Ta byla soudem prvního stupně stanovena správně ve výši 15 000 Kč, tj. na spodní hranici rozmezí (15 000 Kč až 20 000 Kč), jak vyplývá ze Stanoviska Odvolací soud k tomu připomíná závěry Stanoviska, že při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne.

23. Celková délka řízení je zásadně kritériem pro stanovení základní částky, průtažný postup orgánu veřejné moci pro její modifikaci.

24. Odvolací soud tak shrnuje shodně se soudem prvního stupně, že pro složitost řízení je namístě základní částku modifikovat směrem dolů. Oproti soudu prvního stupně zvyšuje míru tohoto kritéria z 15 % na 30 %. Na rozdíl od soudu prvního stupně (a shodně s názorem žalované při předběžném projednání nároku) odvolací soud shledává důvod pro modifikaci základní částky, tentokrát směrem nahoru, i z důvodu kritéria postupu orgánu veřejné moci (průtahy), a to zvýšením o 10 %. Důvod pro modifikaci základní částky pro jednání žalobkyně neshledává ani odvolací soud. Z části proto, že je odrazem skutečnosti, že Řízení bylo ovládáno vyšetřovací zásadou (zohledněnou ve složitosti řízení), z části proto, že prodleva žalobkyně s reakcí na výzvu finančního arbitra měla na délku Řízení nepatrný, pokud vůbec nějaký vliv. Výsledně tak jde o modifikaci na 80 % základní částky tak, jak ji vymezil soud prvního stupně.

25. V souvislosti s nepřiměřeně dlouhým Řízením, které trvalo dle počtů odvolacího soudu 3 roky a 10 měsíců (začalo 21. (dubna 2016) a skončilo dne 20. (února 2020)), náleží žalobkyni tedy zadostiučinění v celkové výši 34 000 Kč (= (2* 7500 15000 15000/12) *0,8). Co do částky 21 205,50 Kč žalovaná žalobkyni již plnila před podáním žaloby, zbývá tak, aby doplatila částku ve výši 12 794,50 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně uložil žalované doplatit částku ve výši 14 928 Kč s příslušenstvím, což je o 2 133,50 Kč s příslušenstvím více, než na co má žalobkyně podle odvolacího soudu nárok.

26. Odvolací soud z důvodů shora uvedených postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil jen tak, že co do částky 2 133,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, ve zbytku jej v předmětném výroku jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé, rozhodoval odvolací soud na základě § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Tím byl automaticky odklizen nákladový výrok III rozsudku soudu prvního stupně.

28. Žalobkyně v řízení sice neuspěla v celém rozsahu požadované částky, avšak výše přiznané částky záležela na úvaze soudu. Žalobkyni tak přísluší plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů stejně, jako by byla plně úspěšná. Jde standardně o postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř., respektive specificky ve vztahu k OdpŠk o postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jak uzavřel Nejvyšší soud v usnesení ze dne 5. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Uvedl: Výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše.

29. Pokud jde o náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud plně odkazuje na jejich vymezení v bodu 62 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně s dvěma výjimkami: a) palivem použitého vozidla nebyl dle technického průkazu benzín, ale motorová nafta (NM) – vyhlášková cena tak činí 47,10 Kč, b) k vyhláškové ceně paliva nemělo být přičítáno DPH, neboť vyhlášková cena DPH již obsahuje. Odvolacímu soudu to v souvislosti s věcí sp. zn. 22 Co 98/2020 potvrdil Český statistický úřad ve stanovisku ze dne 18. září 2020, sp. zn. Z -06793-. Naopak správně je soudem prvního stupně použit třetí údaj o spotřebě vozidla na 100 km z technického průkazu (5,9 l) a nikoli aritmetický průměr; v technickém průkazu se totiž odkazuje na metodiku (nařízení EU) č. 692/2008. Žalobkyni tak v řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady ve výši, která správně činí 21 957,78 Kč (=2 000+ (3100) *1,21 +285*47,10*5, 9/100).

30. V řízení před odvolacím soudem vznikly žalobkyni náklady pouze na právní zastoupení, a to v souvislosti se 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při jednání před soudem) při odměně v sazbě 3 100 Kč/úkon (§ 7 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu) a režijním paušálem ve výši 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a dále v souvislosti s cestou zástupce žalobkyně z [obec] do [obec] a zpět na a z jednání před odvolacím soudem dne 24. listopadu 2022. Zástupce žalobkyně se dopravoval týmž vozidlem jako v řízení před soudem prvního stupně (RZ [anonymizováno]), technický průkaz je součástí spisu. Spotřeba vozidla je dle technického průkazu (třetí údaj v TP – viz výše) 5,9 l /100 km, amortizace 4,70 Kč/km (vyhl. č. 511/2021 Sb.), cena paliva (NM) 47,10 Kč (vyhl. č. 116/2022 Sb.), vzdálenost ze sídla zástupce žalobkyně do sídla odvolacího soudu 101 km (mapy.cz), se zpáteční cestou 202 km. Doba jedné cesty je v rozsahu 3 půlhodin (spojených s náhradou promeškaného času ve výši 100 Kč/30 minut), se zpáteční cestou 6 hodin. Z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, a potvrdil to i zástupce žalobkyně, že se k jednání před odvolací soud zástupce žalobkyně dopravoval dne 24. listopadu 2022 i z důvodu účasti na jednání ve věci sp. zn. 29 Co 290/2022 Odvolací soud tak zahrnuje do nákladů řízení, které žalobkyně vynaložila v odvolacím řízení ohledně této věci, jen polovinu nákladů spojených s cestou (to se ve výpočtu níže promítá zohledněním jen poloviny vzdálenosti, tj. pouze 101 km namísto 202 km). Náklady byly navýšeny o DPH (s výjimkou ceny paliva, neboť ta již DPH zahrnuje – viz výše), zástupce žalobkyně je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) Celkem tak náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí částku ve výši 9 446,06 Kč (= (2* 3100) *1,21+101*47,10*5, 9/100).

31. Náklady, které žalobkyni vznikly v řízení před soudy obou stupňů a které žalovaná žalobkyni nahradí tak celkem činí částku ve výši 31 403,84 Kč (=21 957,78 + 9 446,06). Lhůta k plnění a místo plnění jsou dány podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem a § 149 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení ve spojení s § 211 o. s. ř.)

Poučení