63 C 175/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 858,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 786,50 Kč od 8. 3. 2021 do 14. 3. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 858,50 Kč od 15. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 928 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 928 Kč od 15. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 22 071,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 29 786,50 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jakožto fyzická osoba, spotřebitel, zahájila dne 21. 6. 2016 řízení před finančním arbitrem, vedené pod sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Řízení bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], („ Instituce“) ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění.

2. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra ze dne 9. 9. 2018, č. j. [spisová značka] [číslo] („ Nález“). V něm finanční arbitr uložil Instituci, aby žalobkyni uhradila částku 5 569 Kč s příslušenstvím a ve zbytku návrh žalobkyně zamítl. Žalobkyně podala proti [příjmení] námitky, o nichž finanční arbitr rozhodl dne 18. 4. 2020 tak, že částečně Nález změnil. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne 20. 4. 2020. Řízení bylo rozhodnutím o námitkách pravomocně skončeno. Žalobkyně s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasila a napadla je žalobu dle § 244 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“). Řízení před finančním arbitrem trvalo od 21. 6. 2016 do 20. 4. 2020, tedy 45 měsíců a 30 dnů.

3. Finanční arbitr je vysoce specializovaný orgán, jehož účelem je poskytnout spotřebitelům rychlé a efektivní řešení soukromoprávních sporů mimosoudní cestou, jak mimo jiné vyžaduje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů.

4. Žalobkyně očekávala, že spor bude rozhodnut bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonných lhůtách, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v řízení sp. zn. [spisová značka] [číslo] nedodržel zákonné lhůty dané § 15 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění, („ z. f. a.“) a § 16 téhož předpisu. V zákonné lhůtě nerozhodl a lhůty k rozhodnutí neprodloužil, ačkoliv mu to zákon umožňoval. Nález tak byl vydán až dne 9. 9. 2018, tedy po uplynutí více jak 2 let a 2 měsíců, a ve lhůtě nebylo vydáno ani rozhodnutí o námitkách. Řízení tak finanční arbitr zatížil nesprávným úředním postupem.

5. Z průběhu řízení před finančním arbitrem je zřejmé, že tento si byl vědom průtahů v řízení. Po dobu více než roku a půl v řízení naprosto nic nečinil a až po této době zaslal žalobkyni výzvu k odstranění vad návrhu, v níž však požadoval věcně irelevantní informace (zda za dlouhou dobu nečinnosti finanční arbitra od podání návrhu nedošlo ke změně, tedy zda smlouva stále trvá a kolik na ní bylo nově zaplaceno).

6. Tím udržoval žalobkyni po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu a způsobil jí nemajetkovou újmu ve smyslu § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, („ z. o. š.“). Řízení, které žalobkyně před finančním arbitrem zahájila, se týkalo smlouvy investičního životního pojištění, kterou žalobkyně uzavřela s Institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobkyně se na finančního arbitra obrátila v obtížné životní situaci, kdy měla důvodné podezření o neplatnosti této pojistné smlouvy a obávala se, že by o investované peníze (59 569 Kč) mohla přijít. Po celou dobu řízení tak byla žalobkyně i v existenční nejistotě, neboť spor se týkal pro žalobkyně významné výše finančních prostředků.

7. Žalobkyně vyčísluje svůj nárok na kompenzaci nemajetkové újmy následovně: Kompenzace za rok, resp. měsíc trvání řízení 15 000 Kč, resp. 1 250 Kč Celková doba řízení 45 měsíců a 30 dnů První dva roky řízení (kompenzace snížená o 50 %) 24 měsíců Kompenzace za první dva roky 24 x 625 Kč 15 000 Kč Kompenzace za dalších 21 měsíců a 30 dnů – tj. 669 dnů (15 000/365 x 669 dnů) 27 493 Kč Kompenzace celkem 42 493 Kč V souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 68 Co 98/2020-67, je namístě základní výši kompenzace navýšit o 20 % z důvodu nevydání Nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty: Celkem kompenzace po navýšení 50 992 Kč 8. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 14. 9. 2020 ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná na výzvu reagovala dopisem dne 8. 3. 2021, v němž konstatovala, že v řízení„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty třetí zákona o náhradě škody tím, že namítanou celkovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou“. Za toto žalobkyni vyplatila kompenzaci ve výši 21 205,50 Kč. Při stanovování její výše žalovaná uvedla, že,,pro stanovení výše zadostiučinění je s ohledem na postup a průběh řízení, jeho složitost a význam řízení pro žadatele na místě přiznat odškodnění v dolní hranici ve výši 15.000 - Kč za jeden rok řízení (resp. 7.500 - Kč za rok řízení v prvních dvou letech řízení)“. S prakticky totožnou argumentací pak žalovaná vyčíslené odškodnění ještě snížila o 50 %.

9. Žalobkyně v tomto řízení požaduje rozdíl 29 786,50 Kč mezi částkou 50 992 Kč, která představuje nárok žalobkyně, a částkou 21 205,50 Kč, která jí byla skutečně vyplacena.

10. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nejprve shrnula průběh řízení před finančním arbitrem sp. zn. [spisová značka] [číslo]. Žalobkyně se v něm domáhala určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] kterou uzavřela s Institucí dne 30. 10. 2011, a vydání bezdůvodného obohacení 59 569 Kč s příslušenstvím.

11. Řízení bylo zahájeno doručením návrhu žalobkyně dne 21. 6. 2016. Dne 28. 7. 2016 vyzval finanční arbitr žalobkyni k odstranění nedostatků žádosti, konkrétně k doložení pojistky, výpisů o aktuálním stavu pojištění, informace pro zájemce o pojištění osob, pojistných podmínek, přehledu poplatků, modelových příkladů týkajících se výpočtu odkupného, záznamů o požadavcích a potřebách klienta. Současně žalobkyni mimo jiné vyzval, aby sdělila a doložila, zda pojištění trvá. Žalobkyně odstranila vady návrhu dne 16. 8. 2016. Současně potvrdila, že při uzavírání vlastní pojistné smlouvy vystupovala jako tipař.

12. Dne 25. 10. 2016 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci. Rovněž ji vyzval, aby se k návrhu vyjádřila a poskytla vysvětlení a předložila dokumentaci vztahující se k předmětu sporu. Výzvu bylo třeba dne 5. 12. 2016 opakovat, neboť Instituce na ni včas nereagovala. Na to Instituce dne 21. 12. 2016 předložila své vyjádření a podklady.

13. Dne 17. 5. 2017 žalobkyně vyzvala finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Dne 23. 11. 2017 zaslal finanční arbitr Instituci výzvu k vyjádření k předběžnému právnímu posouzení s ohledem na dosud shromážděné podklady. Současně ji vyzval, aby zvážila smírné řešení sporu s tím, že nepromlčené by byly všechny platby pojistného zaplacené po 21. 6. 2016 ve výši 55 000 Kč za období 21. 6. 2013 (resp. 9. 8. 2013) – minimálně do 16. 11. 2017 (včetně platby za listopad 2017), a všechny následující platby po zahájení řízení před finančním arbitrem. Dne 11. 12. 2017 se Instituce vyjádřila v tom smyslu, že odmítla předběžné právní posouzení finančního arbitra. Dne 13. 1. 2018 vyzval finanční arbitr žalobkyni k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí, zejména aby doložila, kolik na pojistném zaplatila po 21. 6. 2013. Žalobkyně podklady předložila dne 23. 2. 2018. Finančnímu arbitrovi sdělila, že pojištění zaniklo ke dni 22. 8. 2017 a že v průběhu trvání pojištění provedla další mimořádný výběr, a to dne 6. 6. 2017 ve výši 10 932 Kč. Dne 23. 4. 2018 finanční arbitr vyzval žalobkyni a Instituci k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně dne 21. 5. 2018 a Instituce dne 1. 6. 2018 požádali finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Ten tak učinil dne 13. 6. 2018 v případě žalobkyně a dne 14. 6. 2018 v případě Instituce. Dne 3. 7. 2018 vzala žalobkyně svůj návrh v části nároku na zaplacení 1 932 Kč zpět.

14. Finanční arbitr vydal Nález dne 9. 9. 2018. Doručen byl žalobkyni i Instituci dne 10. 9. 2018. Instituce podala dne 24. 9. 2018 proti Nálezu námitky. Žalobkyně tak učinila o den později. Finanční arbitr vyzval dne 27. 9. 2018 žalobkyni k vyjádření se k námitkám Instituce a dne 1. 10. 2018 Instituci k vyjádření se k námitkám žalobkyně. Žalobkyně tak neučinila. Instituce se vyjádřila dne 16. 10. 2018. Finanční arbitr opakovaně sděloval dne 2. 11. 2018, 29. 11. 2018, 16. 3. 2019 a 24. 4. 2019 účastníkům řízení prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách, a to až do 29. 4. 2019. Dne 24. 10. 2019 finanční arbitr vyzval Instituci k vyjádření a ta tak učinila dne 4. 11. 2019. Dne 12. 3. 2020 žalobkyně finančnímu arbitrovi zaslala novou judikaturu v oblasti životního pojištění a vyzval ho k opatření proti nečinnosti. Dne 18. 4. 2020 finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách.

15. Od shromáždění veškerých podkladů k vydání Nálezu dne 23. 4. 2018 do jeho vydání dne 9. 9. 2018 uběhlo 139 dní. Finanční arbitr nepřekročil nejzazší lhůtu 180 dní (počítáno od učinění výzvy k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí). Primární lhůtu 90 dnů však neprodloužil, resp. o tom neinformoval účastníky řízení. Lhůta 90 dnů byla překročena o 49 dní.

16. Řízení o námitkách započalo dne 24. 9. 2018. Skončeno bylo rozhodnutím o námitkách dne 18. 4. 2020. Trvalo tak 572 dnů. V řízení o námitkách finanční arbitr již jím prodlouženou zákonnou lhůtu překročil, a dopustil se tak nesprávného úředního postupu. Překročení lhůty nebylo způsobeno zásadní pasivitou na straně žalobkyně. Tato opětovně vyzývala finančního arbitra k odstranění nečinnosti v řízení.

17. Lze však zkonstatovat, že dne 12. 3. 2020 byla v oblasti životního pojištění předložena pro případ významná judikatura.

18. Ačkoli zákon neurčuje finančnímu arbitrovi žádnou lhůtu, po kterou může sbírat podklady pro vydání rozhodnutí, může se shromažďování podkladů o celkové délce skoro 23 měsíců jevit jako průtahové. Tuto délku lze však přičítat z části také žalobkyni, která neposkytovala finančnímu arbitrovi dostatečnou součinnost. O rozhodných skutečnostech pro rozhodnutí ve věci (mimořádný výběr a skončení pojištění), které nastaly dne 6. 6. 2017 a 28. 7. 2017, finančního arbitra zpravila až dne 23. 2. 2018. Svým návrhem navíc disponovala dne 3. 7. 2018.

19. V daném případě tedy v řízení k průtahům došlo. Jednotlivé úkony však byly činěny pravidelně a nelze hovořit o nečinnosti správních orgánů.

20. Pokud se jedná o hodnocení nemajetkové újmy takto žalobkyni způsobené, je třeba zohlednit, že finanční arbitr je mimosoudní orgán k řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Jako takový je povinen rozhodovat spory ve stejném rozsahu jako soud, aniž však disponuje obdobnými procesními prostředky. To mnohdy ztěžuje jeho postup v řízení a brání naplnění jeho primárního cíle, kterým je dosažení smírného řešení sporu. Řízení u finančního arbitra mohou spotřebitelé zvolit jako alternativu k civilnímu řízení u soudu. Řízení před finančním arbitrem je navíc bezplatné. Neplatí se žádný poplatek za podání návrhu na zahájení řízení, neplatí se ani žádné náklady řízení podle toho, jak spor dopadne. Jediné náklady účastníků jsou ty, které si nese každá strana sporu sama. Na rozdíl od občanského soudního řízení podléhá řízení u finančního arbitra zásadě vyšetřovací. Finanční arbitr tedy není omezen důkazními návrhy účastníků a sám aktivně opatřuje důkazy dle § 12 odst. 3 z. f. a. Pokud se navrhovatel cítí na svých právech krácen nebo má za to, že mu finanční arbitr nebude schopen pomoci, může se vždy obrátit se svým nárokem na soud.

21. V souvislosti s nečinností je nutno brát v potaz také jednání právního zástupce žalobkyně. Ten opakovaně neprojevuje v mnoha svých řízeních jakoukoliv součinnost, podává neúplné nebo šablonovité návrhy, odmítá se účastnit ústních jednání, opakovaně žádá o prodloužení lhůt apod. Takovéto jednání se jeví jako účelové zejména ve chvíli, kdy je požadována náhrada nemajetkové újmy v důsledku nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Jen těžko si lze představit, že navrhovateli jde v řízení u finančního arbitra o existenční jistotu z hlediska finančního, pokud v řízení není aktivní, nespolupracuje, neúčastní se ústních jednání nebo nekomunikuje. Současně ve chvíli, kdy navrhovatel nemusí být v řízení před finančním arbitrem zastoupen advokátem, je přinejmenším sporné tvrzení, že se žalobkyně dostala do existenční nejistoty.

22. Při stanovení výše poskytnutého zadostiučinění za takto žalobkyni vzniklou nemajetkovou újmu žalovaná vycházela ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, („ Stanovisko“). S ohledem na postup a průběh řízení, složitost řízení, význam řízení pro žalobkyni, která mohla sama nést důkazní břemeno přímo v soudním řízení s Institucí, neboť řízení u finančního arbitra je pro žadatele méně náročnou alternativou k řízení před soudem, náleží žalobkyni odškodnění při dolní hranici ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení. S ohledem na skutečnost, že každé řízení vyžaduje určité trvání, snížila žalovaná odškodnění za první dva roky řízení v souladu se Stanoviskem o polovinu, tedy na částku 7 500 Kč.

23. Předmětem posuzovaného řízení byla neplatnost pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Finanční arbitr musel řešit, mimo jiné, i otázku promlčení. Jednalo se tedy o spor velmi hmotně právně složitý.

24. Dále byla podstatná i skutková složitost věci. Finanční arbitr musí v souladu se zásadou vyšetřovací sám obstarávat veškeré nezbytné podklady, k nimž se účastníci mohou opakovaně vyjadřovat a doplňovat je. Musí též prostudovat a posuzovat značné množství listinných důkazů apod. Složitost věci byla dána i po stránce procesní. Finanční arbitr musel oba účastníky opakovaně vyzývat k předložení podkladů, žalobkyni k doplnění návrhu, opakovaně řešil i žádosti obou účastníků o prodloužení stanovených lhůt k doplnění dokladů apod. Z důvodu složitosti řízení tak žalovaná ponížila základní částku finanční kompenzace o 50 %.

25. Žalobkyně podala vadný návrh, neposkytovala finančnímu arbitrovi dostatečnou součinnost, nereagovala na výzvy k odstranění vad podání a předložení důkazů, které měla mít žalobkyně k dispozici. Dne 29. 10. 2018 předložila finančnímu arbitrovi vyjádření ke shromážděným podkladům. Přitom doplnila svá tvrzení a argumentaci, navrhla další dokazování a nově disponovala předmětem řízení, když vedle nároku na plnění (vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy) požadovala i určení neplatnosti pojistné smlouvy. Na to musel finanční arbitr rovněž reagovat, což též přispělo s celkové délce řízení. Za podíl žalobkyně na délce řízení žalovaná ponížila základní částku o 10 %.

26. Význam předmětu řízení pro žalobkyni je standardní až nižší.

27. S ohledem na shora uvedené je žalobkyni již vyplacená náhrada nemajetkové újmy dostatečná.

28. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci učinili na jednání dne 16. 6. 2022 nespornými svá vzájemná tvrzení týkající se průběhu řízení před finančním arbitrem. Soud proto tímto odkazuje na shrnutí skutkových tvrzení žalobkyně v bodech 1 a 2 odůvodnění tohoto rozsudku a na shrnutí skutkových tvrzení žalované v bodech 10 a 14 odůvodnění tohoto rozsudku. Takto zjištěný skutkový stav ostatně rovněž vyplývá ze spisového materiálu poskytnutého finančním arbitrem v předmětné věci.

29. Předmětem řízení před finančním arbitrem byla pojistná smlouva [číslo] uzavřená žalobkyní s Institucí dne 30. 10. 2011 a označená jako„ Životní pojištění PROFI Invest“, s počátkem pojištění dne 1. 11.2011 a pojistnou dobou 45 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a s měsíčním pojistným ve výši 3 000 Kč. Jí založené pojištění zaniklo dne 22. 8. 2017 (viz kopie Nálezu)

30. Žalobkyně uplatnila nárok, jenž je předmětem tohoto řízení, u žalované podáním ze dne 14. 9. 2020. Žalovaná na základě toho konstatovala nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé z. o. š. spočívající v tom, že namítanou celkovou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou. Za konstatovaný nesprávný úřední postup žalovaná žalobkyni přiznala finanční zadostiučinění ve výši 21 205,50 Kč (viz kopie přípisu žalobkyně„ Projednání žádosti“ ze dne 8. 3. 2021, [číslo jednací])

31. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

32. Podle § 5 z. o. š. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

33. Dle § 13 z. o. š. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

34. Dle § 31a z. o. š. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. Dle § 15 z. o. š. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

36. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“), má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

37. Dle § 1 odst. písm. e) z. f. a. k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

38. Dle § 8 z. f. a. řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.

39. Dle § 12 odst. 1 z. f. a. je finanční arbitr povinen rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.

40. Dle § 15 odst. 1 z. f. a. arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

41. Dle § 16 odst. 2 z. f. a. arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

42. Dle § 24 z. f. a. se v řízení podle tohoto zákona postupuje podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak.

43. Dle § 6 zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v tehdy platném znění („s. ř.“), správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).

44. Dle § 36 odst. 3 s. ř., nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; není-li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhoduje-li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis.

45. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami: V prvé řadě bylo třeba se vypořádat s otázkou, zda na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. jím zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014,„ (z) judikatury ESLP dovodila právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části (srov. Kmec a kol. Komentář k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv. C.H. Beck, Praha, 2012, s. 585.): 1) Jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku? 2) Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu? 3) Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (t j. soukromoprávní) povahy?“.

46. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Soud nemá důvod pochybovat, že práva a povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy, resp. z její případné neplatnosti, jsou opravdová a vážná. V průběhu řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, která by odůvodňovala závěr opačný. Smlouva přitom byla uzavírána za účelem (ekonomická kauza) hmotného zabezpečení žalobkyně (a jejích osob blízkých) ve vyšším věku, resp. pro případ smrti.

47. Finanční arbitr je orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Jako takový svou činností ve stanoveném rozsahu nahrazuje rozhodovací činnost civilních soudů. Tyto mohou jeho rozhodnutí přezkoumávat pouze na základě žaloby dle části páté o. s. ř. Rozhodnutí finančního arbitra jsou způsobilá být exekučním titulem. Bezpochyby tak mají přímý vliv na způsob výkonu práv, jichž se týkají.

48. Konečně není důvod pochybovat ani o soukromoprávní povaze předmětného sporu. Tento se týká jednak institutu pojistné smlouvy a dále též institutu bezdůvodného obohacení. Oba jsou explicitně upraveny zákonem č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění, tj. základním kodexem českého soukromého práva. Jejich soukromoprávní povaha je tedy bez dalšího zřejmá.

49. Lze shrnout, že se na předmětné řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy vztahuje. Uplatní se tudíž i § 13 odst. 1 věty třetí z. o. š., a projednávanou věc je proto třeba posuzovat v intencích Stanoviska. Stejně tak se uplatní i vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy. Lze v tomto též odkázat na bod 25 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č.j. 62 Co 213/2020-96:„ Řízení před finančním arbitrem tak výše uvedená (judikaturou dovozená) kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy zcela nepochybně splňuje. Dle odvolacího soudu je pak splněna i žalovanou namítaná podmínka na správní řízení navazujícího soudního přezkumu – z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 19. 4. 2007, č. j. 2 Afs 176/2006 - 96) se podává, že rozhodovací pravomoc arbitra vyplývající z § 1 odst. 1 ZFA je pravomocí správního orgánu rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení, finanční arbitr je tedy správním orgánem, který rozhoduje o soukromých subjektivních právech, soudní kontrola rozhodovací činnosti arbitra ve věcech spadajících do jeho působnosti vymezené § 1 odst. 1 ZFA proto spadá do režimu části páté občanského soudního řádu (srov. např. též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37). Je-li soudní přezkum možný, účastníci správního řízení na něj„ mají právo“ (viz úvod článku 6 Úmluvy), je namístě na tyto spory Úmluvu aplikovat.“.

50. S ohledem na výše uvedené se soud dále zabýval otázkou, nakolik byla celková délka řízení před finančním arbitrem přiměřená. Jak vyplývá ze Stanoviska, při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Výše uvedený časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) z. o. š., které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

51. Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem byl žalobkyní podán dne 21. 6. 2016. Řízení skončilo právní mocí rozhodnutí o námitkách dne 20. 4. 2020 a žalobkyně požaduje kompenzaci nemajetkové újmy do tohoto data. Celkem se tedy jedná o období dlouhé 3 roky, 9 měsíců a 30 dnů.

52. Materiální složitost řízení byla dána zejména tím, že bylo zapotřebí komplexně posoudit rozsáhlou smluvní dokumentaci. Ta navíc byla uzavřena ještě před rekodifikací soukromého práva (dne 30. 10. 2011) a byla plněn v relativně dlouhém časovém období (viz bod 29 odůvodnění tohoto rozsudku). Během nějž se relevantní právní úprava zásadním způsobem proměnila. Bylo tedy třeba vypořádat se nejenom se složitostí právní úpravy pojistné smlouvy jako takové, ale i s jejími podstatnými změnami v čase. Finanční arbitr tak musel aplikovat příslušná zákonná intertemporální ustanovení. Z hlediska formální složitosti řízení je namístě zohlednit jeho dvojinstančnost, jakož i specifika oproti řízením dle o. s. ř. Řízení před finančním arbitrem podléhá zásadě vyšetřovací, a klade tak zvýšené nároky na jeho postup, zatímco stranám sporu je umožněno opakovaně žádat o prodloužení stanovených lhůt, aniž by jejich argumentace a předkládané podklady byly k určitému okamžiku koncentrovány. Soud tak má za to, že zvýšená složitost řízení byla v projednávané věci dána. Je si přitom vědom, že finanční arbitr je specializovaným orgánem zaměřeným právě na řešení sporů tohoto druhu a že daná věc bezpochyby nebyla typově první, kterou by se takto musel zabývat. I přesto je však třeba mít na paměti, že každý jednotlivý případ má svá neopakovatelná specifika, se kterými je zapotřebí se vypořádat a v rámci rozhodování je náležitě zohlednit.

53. Pokud se jedná o kritérium jednání žalobkyně, lze souhlasit s žalovanou (bod 11 odůvodnění tohoto rozsudku), že žalobkyně podala vadný návrh a bylo nutno ji vyzývat k nápravě. Řádně též finančního arbitra neinformovala o ukončení pojistné smlouvy a mimořádném výběru (bod 18 odůvodnění tohoto rozsudku). To však řízení nijak významně neprodloužilo, neboť žalobkyně na výzvy finančního arbitra reagovala v relativně krátkých lhůtách (v řádu dnů, maximálně týdnů). Jinak soud neshledal, že by žalobkyně svým jednáním zapříčinila prodloužení předmětného řízení.

54. Oproti tomu postup finančního arbitra nebyl zcela plynulý a prostý průtahů. Naopak v něm docházelo k několikaměsíčním prodlevám a ze spisu ve věci nevyplývá, že by tyto byly důvodné (viz zejména období od 8. 3. 2017 do 23. 11. 2017 a od 1. 10. 2018 do 24. 10. 2019). To se ostatně promítlo i do doby, která byla potřeba ke shromáždění všech podkladů potřebných pro rozhodnutí ve věci samé. Porušení 90denní lhůty pro vydání Nálezu dle § 15 odst. 1 z. f. a. ostatně připouští i žalovaná (viz bod 15 odůvodnění tohoto rozsudku). Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že v řízení o námitkách došlo k porušení lhůty dle § 16 odst. 2 z. f. a. Tato část řízení trvala 572 dnů, což je ve zjevném nepoměru ke lhůtám předpokládaným posledně uvedeným ustanovením. Nesprávný úřední postup v tomto ohledu ostatně připouští i sama žalovaná (viz bod 16 odůvodnění tohoto rozsudku). Takovýto postup finančního arbitra nebyl v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, jak je zakotvena v § 6 s. ř. a v § 12 z. f. a., a vedl k průtahům v řízení.

55. Pokud se jedná o význam předmětu řízení před finančním arbitrem pro žalobkyni, nemá soud s ohledem na ekonomickou kauzu předmětného právního vztahu důvod o něm pochybovat. Částka, jež byla předmětem řízení před finančním arbitrem (59 569 Kč s příslušenstvím), jistě nebyla bagatelní. Na druhou stranu takto vymezený předmět řízení typově nevykazuje znaky, z nichž je dovozován zvýšený význam pro poškozeného (viz Stanovisko, část IV, ad d) a contrario). Zvýšený význam řízení proto nelze presumovat a ani žalobkyně se v tomto ohledu nedovolává žádných zvláštních okolností nad rámec těch daných povahou věci a vyplývajících přímo ze spisu finančního arbitra. Je tak třeba mít za to, že význam předmětu řízení před finančním arbitrem pro žalobkyni je standardní.

56. S ohledem na výše uvedené, zejména pak s ohledem na celkovou délku řízení před finančním arbitrem (3 roky, 9 měsíců a 30 dnů) a postup posledně uvedeného (viz body 54 odůvodnění tohoto rozsudku) hodnotil soud řízení jako nepřiměřeně dlouhé. Vycházel tak ze závěrů Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího ve skutkově a právně obdobných věcech (sp. zn. 29 Co 316/2021, 29 Co 417/2020, 72 Co 148/2021, 68 Co 98/2020, 15 Co 59/2022, 62 Co 213/2020, 13 Co 140/2021, 53 Co 427/2021, 28 Co 473/2021).

57. Při určení vhodné formy satisfakce dle § 31a odst. 2 z. o. š. je třeba zohlednit konkrétní skutkové okolnosti daného případu a mít na zřeteli, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud by samo o sobě nepředstavovalo postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je namístě poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2174/2012). Nepřiznat zadostiučinění v penězích lze v zásadě jen ve zcela výjimečných případech, kdy například délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, či pokud význam předmětu řízení pro poškozeného byl pouze nepatrný (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 197/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

58. V projednávané věci nelze dovodit, že by újma způsobená žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení před finančním arbitrem byla zcela minimální či zanedbatelná. Takový závěr nelze učinit ani s ohledem na význam řízení (viz bod 55 odůvodnění tohoto rozsudku) ani s ohledem na chování žalobkyně jakožto jeho účastníka (viz bod 53 odůvodnění tohoto rozsudku). Za této situace se jako jediná přiměřená forma kompenzace jeví poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Jeho základní částka byla v souladu se Stanoviskem s ohledem na kritérium celkové délky řízení stanovena, pokud jde o první dva roky řízení, ve výši 7 500 Kč za rok řízení, za další období ve výši 15 000 Kč. To odpovídá částce 1 250 Kč za jeden měsíc a 42 Kč za jeden den. Za dobu 3 let, 9 měsíců a 30 dnů se tak jedná o částku 42 510 Kč.

59. Tuto základní částku je třeba dále modifikovat zohledněním faktorů dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) z. o. š. a případných dalších relevantních faktorů, které toto ustanovení výslovně nezmiňuje (vyjma celkové délky řízení, která již byla zohledněna při stanovování základní částky). Pokud jde o složitost řízení, vzhledem k již zmíněnému vyššímu stupni obtížnosti, je namístě základní částku odškodnění snížit o 15 % (tj. - 6 376,50 Kč). Není naopak namístě zvýšení základní částky odškodnění pro postup finančního arbitra. Jeho postup byl totiž příčinnou posouzení celkové délky předmětného řízení jako nepřiměřené. S ohledem na výše uvedené není zapotřebí základní částku modifikovat ani pro chování žalobkyně jakožto poškozeného (viz bod 53 odůvodnění tohoto rozsudku) ani vzhledem k významu předmětu řízení pro poškozeného (viz bod 55 odůvodnění tohoto rozsudku).

60. Po takto provedené modifikaci základní částky činí výsledné zadostiučinění 36 133,50 Kč. Tuto výši peněžitého plnění lze mít za plně způsobilou naplnit kompenzační funkci ve vztahu k nemajetkové újmě, kterou žalobkyně v řízení před finančním arbitrem utrpěla. Žalobkyni již bylo na uvedené kompenzaci v rámci předběžného projednání nároku žalovanou vyplaceno 21 205,50 Kč (viz bod 30 odůvodnění tohoto rozsudku). Zbývá tak doplatit 14 928 Kč Vedle posledně uvedené částky žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců (§ 15 odst. 1 z. o. š.) poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnila postupem dle § 14 z. o. š. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2893/2010). Za den uplatnění nároku u žalované je třeba považovat den 14. 9. 2020 (viz bod 30 odůvodnění tohoto rozsudku). Posledním dnem lhůty dle § 15 odst. 1 z. o. š. tak byl den 14. 3. 2021.

61. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I a II tohoto rozsudku.

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 071,19 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 4. 2021, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 6. 2022 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 7. 2022 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 987,76 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 6. 2022 náhrada 1 991,84 Kč za 190 ujetých km v částce 1 391,84 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 7. 2022 náhrada 995,92 Kč za 95 ujetých km v částce 695,92 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 587,76 Kč ve výši 3 483,43 Kč. Pokud se jedná o cestu právního zástupce žalobkyně na jednání soudu dne 25. 7. 2022, soud ji promítl do nákladů řízení jen, pokud jde o cestu na jednání. Z úřední činnosti je totiž soudu známo, že právní zástupce nenastoupil po jednání cestu zpět, ale pokračoval účastní na dalším jednání u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 63 C 176/2021. Pro úplnost soud uvádí, že náhradu za předběžné uplatnění nároku u žalované nebylo možné přiznat s ohledem na § 31 odst. 4 z. o. š.

Poučení