63 C 193/2023 - 295

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] d) [Jméno žalobce D], narozený [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce B] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [Anonymizováno], [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro zaplacení 1 034 070 Kč takto:

Výrok

I. Řízení o nároku žalobce [jméno FO] se co do částky [částka] zastavuje.

II. Řízení o nároku žalobce [jméno FO] se co do částky [částka] zastavuje.

III. Řízení o nároku žalobkyně [Jméno žalobce C] se co do částky [částka] zastavuje.

IV. Řízení o nároku žalobce [jméno FO] se co do částky [částka] zastavuje.

V. Žaloba se v části, ve které se žalobce [Jméno žalobce A] domáhal zaplacení částky [částka], zamítá.

VI. Žaloba se v části, ve které se žalobce [Jméno žalobce B] domáhal zaplacení částky [částka], zamítá.

VII. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně [Jméno žalobce C] domáhala zaplacení částky [částka], zamítá.

VIII. Žaloba se v části, ve které se žalobce [Jméno žalobce D] domáhal zaplacení částky [částka], zamítá.

IX. Žalobce [Jméno žalobce A] je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

X. Žalobce [Jméno žalobce B] je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

XI. Žalobkyně [Jméno žalobce C] je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

XII. Žalobce [Jméno žalobce D] je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu škody na pozemcích parc. č. 2010/168, 2010/171 a 2010/204, k. ú. [adresa], obec [adresa], („Pozemky“) v celkové výši [částka], z čehož si žalobci [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B] nárokují každý 4/10, tj. částku [částka], a žalobci [Jméno žalobce C] a [Jméno žalobce D] každý 1/10, tj. částku [částka] (viz usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nyní na č. l. 1 soudního spisu, usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nyní na č. l. 2 soudního spisu, a specifikace původního předmětu řízení Městským soudem v Praze dle bodu 14 odůvodnění jeho usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nyní na č. l. 155 soudního spisu).

2. Na jednání soudu dne [datum], na němž bylo rozhodnuto ve věci samé, žalobci vzali žalobu zpět v rozsahu, jak je uvedeno ve výrocích I. až IV. tohoto rozsudku. Žalovaná s tímto zpětvzetím vyslovila na témže jednání souhlas. Soud proto rozhodl tak, že řízení v tomto rozsahu zastavil dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“). Žalobní tvrzení 3. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jsou spoluvlastníky Pozemků. Škoda byla žalovanou způsobena jejich částečným znehodnocením zřízením staveb umístěných na jejich povrchu a pod ním bez souhlasu žalobců, resp. jejich právního předchůdce. Žalobci neposkytli žalované jako stavebníkovi veřejně prospěšné stavby „Vybavenost centrálního parku [adresa]“ souhlas, aby na Pozemcích zhotovil vodovod a kanalizaci (vodovodní a kanalizační řad). Dne [datum] jí poskytli pouze souhlas se zhotovením vodovodní a kanalizační přípojky na ně. Přesto žalovaná vodovodní a kanalizační řad na Pozemcích zřídila a kolaudační souhlas byl k této stavbě vydán dne ze dne [datum]. Žalobcům však nebyl nikdy doručen. Ti jej tak obdrželi až jako jeden z mnoha dokumentů při pořizování kopií dokumentů při svém nahlížení do stavebního spisu dne [datum]. Se vznikem těchto staveb a vzniklou škodou pak úzce souvisí vznik a velikost jejich ochranného pásma a související zákazy a omezení.

4. Pokud se jedná o vyčíslení škody, v tomto směru žalobci odkazují na institut spravedlivého uvážení soudu dle § 2955 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o. z.“). Je na něm, aby posoudil výši škody a podle svého uvážení rozhodl. Nicméně pro účely procesní, mimo jiné i vyměření soudního poplatku, zvolili žalobci vyčíslení prostřednictvím tříletého užitku z daných pozemků, a tak dospěli k žalované částce. Rovněž odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se vysvětlovací povinnosti. Žalobci v rámci svých možností doložili základní vztyčné body svých tvrzení a uplatňovaných nároků a ve zbylém rozsahu již po nich není možné spravedlivě více požadovat a je na místě v souladu s uvedenou judikaturou přenést důkazní břemeno na stranu žalovanou.

5. Žalobci si v dané věci mohli vybrat hned z několika odpovědných subjektů, a to konkrétně z Pražských vodovodů a kanalizací, jakožto správce daných sítí, resp. hl. m. Prahy jakožto jejich vlastníka anebo Městské části [adresa], jakožto stavebníka. Žalobci si s konečnou platností po upřesnění žaloby vybrali posledně uvedenou, jakožto stavebníka.

6. Daná škoda byla způsobena žalovanou jakožto stavebníkem úmyslně. Promlčení se tedy řídí objektivní promlčecí lhůtou v délce 10 let. Vyjádření žalované 7. Žalovaná k žalobě uvedla, že § 2955 o. z. není na projednávanou věc aplikovatelný. Toto ustanovení lze použít pro stanovení výše náhrady škody za kumulativního splnění tří podmínek: 1) je dán právní základ nároku na náhradu škody, 2) objektivní nemožnost výši škody přesně škody a 3) uvážení soudu musí být spravedlivé. V daném případě není naplněna podmínka, že by výše náhrady škody nebylo možné objektivně určit. Ostatně sami žalobci tak již učinili.

8. Není však zřejmé, jakým způsobem žalobci došli k výpočtu výše náhrady škody. Výše nároku na náhradu škody je nepřezkoumatelná a není řádně zdůvodněna. Z tvrzení žalobců týkajících se výše a odůvodnění výpočtu výše škody není zřejmé, za jaké tříleté období je stanoven užitek, kterého měla žalovaná dosáhnout. Nelze tedy přezkoumat oprávněnost a důvodnost výše nároku na náhradu škody, jak byla vypočtena žalobci.

9. Z předložených důkazů není zřejmé, že by žalovaná nechala na pozemcích žalobců zbudovat vodovod a kanalizaci. Vlastníkem vodovodu a kanalizace není žalovaná, nýbrž hl. m. [adresa] a jsou ve správě [právnická osoba]., IČ: [IČO], jak ostatně tvrdí sami žalobci. Lze tedy předpokládat, že stavebníkem vodovodu a kanalizace bylo hl. m. [adresa]. Žalobci navíc vydali písemný souhlas s umístěním inženýrských sítí dne [datum], a to výslovně s umístěním inženýrské sítě podle trasy zákresu trasy sítí na pozemku PK 240/2, na němž se nyní Pozemky nacházejí. Je tedy zřejmé, že žalobci, resp. jejich právní předchůdci souhlasili s vybudováním inženýrských sítí, nikoliv jen přípojek.

10. Žalobci nárok na náhradu škody vůči žalované poprvé uplatnili až dne [datum], a to pouze předžalobní výzvou k plnění. Teprve ve svém návrhu ze dne [datum] poprvé navrhli záměnu účastníka řízení z hl. m. Prahy na žalovanou, tedy uplatnili svůj nárok vůči žalované před soudem. V době uplatnění nároku žalobců vůči žalované tak uplynula jak subjektivní, tak i objektivní promlčecí lhůta. Žalovaná proto namítla promlčení nároku na náhradu škody.

11. Žalobci též nic nenamítali proti vydání stavebního povolení, které zahrnovalo též vybudování inženýrských sítí k připojení shora uvedených staveb, a to ačkoliv jako účastníci řízení byli oprávněni podat proti rozhodnutí o vydání stavebního povolení odvolání dle § 81 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění, účinném do [datum], a jako účastníkům řízení jim toto rozhodnutí bylo prostřednictvím jejich tehdejšího zástupce doručeno.

12. Příslušný stavební úřad vydal kolaudační souhlas s užíváním shora uvedené stavby dne [datum]. Ve výroku kolaudačního souhlasu je jasně uvedeno, že jeho předmětem jsou mimo jiné též přípojky a rozvody vody, splaškové kanalizace a elektro NN. Je tedy zřejmé, že inženýrské sítě vybudované na pozemcích žalobců jsou přípojkami, k jejichž vybudování dali žalobci a jejich právní předchůdci písemný souhlas dne [datum] a [datum]: Písemný souhlas žalobců s vybudováním inženýrských sítí vylučuje protiprávnost jednání spočívajícího ve vybudování inženýrských sítí na pozemcích žalobců.

13. Pokud se na pozemcích žalobců nachází též další inženýrské sítě jako vodovodní či kanalizační řady, elektrorozvody či sítě elektronických komunikací, pak nebyly vybudovány v rámci stavebního řízení na základě žádosti žalované v roce 2007. Není prokázáno, kdy byly vybudovány a kdy tedy vznikla škoda, jakož ani, kdo je škůdcem. Tyto inženýrské sítě nebudovala žalovaná, nebyla jejich investorem a není a nebyla ani jejich vlastníkem. Skutkový stav 14. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění dle § 120 odst. 3 o. s. ř., že stavba vodovodu a kanalizace byla na Pozemcích postavena na přelomu roku 2007 a 2008 žalovanou a kolaudační souhlas byl vydán dne [datum].

15. Z kopie kolaudačního souhlasu Úřadu městské části [adresa], odbor stavební, jako stavebního úřadu ze dne [datum], sp. zn. VYS [č. účtu]/E, č. j. [Anonymizováno]-[č. účtu], vyplývá, že tento byl udělen na žádost žalované ze dne [datum]. Jeho předmětem byla stavba „Vybavenost centrálního parku [adresa]“, ve střední části parku poblíž hráze retenční nádrže NI při [adresa], povolená na pozemcích parc. č. [Anonymizováno]7, k. ú. [adresa], včetně přípojek a rozvodů vody, splaškové kanalizace a elektro NN na pozemcích parc.č. [Anonymizováno][Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Stavba byla provedena podle stavebního povolení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum]. Stavební úřad provedl dne [datum] závěrečnou kontrolní prohlídku stavby, při které podle § 122 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v tehdy platném znění, nezjistil závady bránící jejímu bezpečnému užívání ani rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů k užívání stavby a shledal též, že skutečné provedení stavby a její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. Stavební úřad proto vydal kolaudační souhlas s užíváním stavby. Stanoviska sdělily [Anonymizováno] [adresa] - souhlas ze dne [datum], Hygienická stanice hl. m. Prahy - souhlas ze dne [datum], Hasičský záchranný [Anonymizováno] - souhlas ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]

16. Z kopie souhlasu s souhlasím s umístěním a realizací stavby ze dne [datum], doručeného na podatelnu žalované dne [datum], vč. připojených plných mocí vyplývá, že jím žalobci prostřednictvím svého právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] písemně vyslovili souhlas s umístěním a stavbou přípojek inženýrských sítí - vody, kanalizace, elektro na pozemcích pare.č.[Anonymizováno]) v k. ú. [adresa].

17. Z kopie souhlasu s umístěním stavby inženýrských sítí ze dne [datum], doručeného na podatelnu žalované dne [datum], vč. připojených plných mocí vyplývá, že jím žalobci prostřednictvím svého právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] písemně vyslovili souhlas jakožto spoluvlastníci parcely č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], s umístěním stavby inženýrských sítí podle zákresu trasy přípojek inž. sítí, kterými bude částečně dotčen předmětný pozemek.

18. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Relevantní právní úprava 19. Dle § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

20. Dle § 106 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („s. o. z.“), se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

21. Dle § 106 odst. 2 s. o. z. se právo na náhradu škody nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

22. Dle § 135c odst. 1 s. o. z. zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby").

23. Dle § 135c odst. 2 s. o. z., pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.

24. Dle § 135c odst. 3 může soud uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit na náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě. Vlastní hodnocení 25. Žalobci na jednání soudu dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce k dotazu soudu potvrdili, že je jejich argumentace stavěna na „soukromoprávní linii“, tj. že daná stavba je neoprávněná ve smyslu práva soukromého. Naopak nedostatek veřejnoprávních povolení v projednávané věci neřeší. Je tedy zřejmé, že takto vymezený předmět řízení nepodléhá zákonu č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Je naopak třeba jej řešit v režimu obecného práva občanského, čemuž ostatně odpovídá i právní argumentace žalobců.

26. S ohledem na skutečnost, že daná stavba vodovodu a kanalizace byla zjevně realizována v době před rekodifikací soukromého práva, je namístě se zabývat otázkou, jaké normy se na projednávanou věc uplatní z hlediska časového. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyplývá, že právní režim vypořádání neoprávněných staveb, zřízených před rekodifikací soukromého práva nabytím účinnosti o. z. dne [datum] a nacházejících se v celém rozsahu na cizím pozemku, se řídí s. o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobci domáhají náhrady škody, lze k témuž závěru dospět i s ohledem na § 3079 odst. 1 o. z. Lze tak bez dalšího uzavřít, že se na projednávanou věc neuplatní institut spravedlivého uvážení soudu při určení výše náhrady škody dle § 2955 o. z., a to přinejmenším s ohledem na časovou působnost daného ustanovení.

27. Projednávanou věc je naopak třeba řešit v režimu s. o. z., který vypořádání neoprávněné stavby upravuje v § 135c. Nejvyšší soud se otázkou postavení tohoto ustanovení v kontextu s. o. z. zabýval v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaném v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, sešit 2, pod číslem [hodnota]. Uvedl v něm mimo jiné: „Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) založil zamítavý rozsudek na právním názoru, který vystihuje problém střetu dvou relativně samostatných vlastnických práv - k pozemku a stavbě na něm stojící, je-li stavbou občanskoprávně neoprávněnou. Uplatněný závěr, že ochranu vlastnického práva k pozemku lze v takovém případě odvozovat nikoli od ustanovení § 126 odst. 1, ale od speciálního ustanovení § 135c obč. zák., je namístě pokládat za výraz konstantní soudní praxe, což dokládají kupř. rozsudky bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (jenž byl uveřejněn v Bulletinu Vrchního soudu v Praze v částce 3 ročník 1994 pod č. [hodnota]). Tato otázka, kterou dovolatelé předložili k dovolacímu přezkumu, nemůže tedy učinit napadený rozsudek po právní stránce zásadně významným, jestliže ji odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou. Ostatně z dovolání se podává, že v řízení uplatněné řešení dovolatelé nezpochybňují jako takové; vyslovují toliko domněnku, že za určitých předpokladů, jež formulují, obstojí vedle nároku na ochranu podle § 135c i nárok podle § 126 odst. 1 obč. zák. Takový zvláštní důvod však nepředstavuje okolnost, že "dochází k užívání věci proti vůli vlastníka", jelikož pro uvažované případy konkurence vlastnických práv je tento stav příznačný. Podobně není argumentem, který lze klást proti specialitě ustanovení § 135c obč. zák., že užíváním stavby je pozemek znehodnocován; nejen proto, že i tento předpoklad je podřaditelný hypotéze § 135c obč. zák. (a o žalobu podle § 417 odst. 2 obč. zák. nešlo), ale také z toho důvodu, že tímto ustanovením založené nároky (srov. odstranění stavby) poskytují vlastníku pozemku ochranu srovnatelnou resp. širší, než lze očekávat od zdržení se neoprávněných zásahů ve smyslu § 126 odst. 1 obč. zák. Má-li jím být zdržení se užívání věci vlastníkem, není přehlédnutelné, že takové opatření eliminuje podstatnou obsahovou složku práva, a jako opatření trvalé povahy je zásadně nepřípustné [srov. naproti tomu § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř.].“ (kurzíva a podtržení provedeno zdejším soudem).

28. Z výše uvedeného je zřejmé, že domáhají-li se žalobci vypořádání tvrzeného znehodnocení Pozemků prostřednictvím obecného institutu odpovědnosti za škodu, nepřípustným způsobem tím pomíjejí specialitu § 135c s. o. z. Prostá náhrada škody ostatně ani ke skutečnému vypořádání tvrzené neoprávněnosti stavby není způsobilá. Jakákoli finanční kompenzace ze své podstaty nemůže odstranit samotný zdroj problému, tj. existenci stavby na Pozemcích bez odpovídajícího soukromoprávního titulu. I kdyby soud žalobcům přiznal odškodnění dle svého spravedlivého uvážení, jak navrhují, nemohlo by to založit žádný právní titul, na základě nějž by předmětný vodovod a kanalizace napříště mohly na Pozemcích legálně existovat. Uvedené „řešení“ by tedy v konečném důsledku spíše vztahy účastníků dále komplikovalo a otvíralo prostor pro další soudní spory, v rámci nichž by se bylo třeba vypořádat s důsledky existence pravomocného rozhodnutí v projednávané věci.

29. Je tedy zřejmé, že žalobci podáním žaloby na náhradu škody danou věc od samého počátku chybně uchopili po právní stránce a tato již z tohoto důvodu byla odsouzena k nezdaru. Soud je přitom jejich návrhem vázán, neboť na rozdíl od nich není pánem sporu. Nezbývá mu tak jiné procesně přijatelné řešení než žalobu zamítnout (výroky V. až VIII. tohoto rozsudku).

30. I kdyby navíc nebylo vyhovění žalobě vyloučeno z výše uvedených důvodů, byly by uplatněné nároky promlčené. Tvrzené škoda (znehodnocení Pozemků) měla být způsobena realizací stavby (kanalizačního a vodovodního řadu). Pro posouzení otázky promlčení je podstatné určit okamžik vzniku této škody. S ohledem na dichotomii práva soukromého a práva veřejného je přitom z hlediska soukromoprávních nároků žalobců podstatné toliko faktické postavení stavby, nikoli veřejnoprávní rozhodnutí, na základě nichž ji bylo možné postavit a užívat. Nejvyšší soud k tomuto ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvádí: „Stavba je neoprávněná tehdy, stavěl-li někdo na cizím pozemku, aniž by mu svědčil právní titul umožňující na cizím pozemku zřídit stavbu. Pro klasifikaci stavby jako neoprávněné není rozhodující, zda stavebník měl či neměl stavební povolení (k tomu srov. například usnesení NS z [datum], sp. zn. [spisová značka], C 2 660), a bez dalšího není rozhodné ani vydané kolaudační rozhodnutí (k tomu srov. usnesení NS z [datum], sp. zn. [spisová značka], C 8315, nebo usnesení NS z [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z uvedeného a contrario vyplývá, že závěr o oprávněnosti stavby je spojen výhradně s existencí občanskoprávního titulu k výstavbě, a nikoliv se stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím, resp. jejich absencí. Tedy při rozhodování o neoprávněné stavbě není rozhodující, zda jde ve smyslu stavebních předpisů o stavbu povolenou, či nikoli. Rozhodnutí soudu o neoprávněné stavbě nezasahuje nijak do pravomoci správních orgánů rozhodnout o povolení takové stavby ani takové rozhodnutí o povolení stavby nenahrazuje (shodně srov. například usnesení NS z [datum], sp. zn. [spisová značka], [Anonymizováno]; proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou ÚS odmítl usnesením z [datum], sp. zn. IV. ÚS 907/14).“.

31. Na základě provedeného dokazování je zřejmé, že stavba na Pozemcích existovala již dne [datum]. Právě tehdy stavební úřad provedl závěrečnou kontrolní prohlídku stavby, při které nezjistil závady bránící jejímu bezpečnému užívání ani rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů k užívání stavby. Nejpozději tehdy proto byly Pozemky její existencí znehodnoceny, čímž začala běžet objektivní promlčecí doba dle § 106 odst. 2 s. o. z. Žaloba byla v projednávané věci podána dne [datum]. Původně však nesměřovala proti žalované. Ta se v rozsahu projednávaného nároku stala účastníkem řízení až na základě návrhu žalobců na záměnu účastníků dle § 92 odst. 2 o. s. ř. v podání ze dne [datum]. Teprve tímto dnem tedy vůči žalované nastaly hmotněprávní účinky zahájení řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Daného dne, tj. přinejmenším 11 let 6 měsíců a 4 dny od vzniku škody, však již musel být uplatněný nárok vůči žalovaný bezpečně promlčen přinejmenším z důvodu marného uplynutí promlčecí doby dle § 106 odst. 2 s. o. z.

32. Sami žalobci navíc tvrdí, že se o kolaudaci předmětné stavby dozvěděli dne [datum] (viz bod 3 odůvodnění tohoto rozsudku). Jestliže k danému dni věděli, že předmětná stavba byla kolaudována, muselo jim též být zřejmé, že jejím zřízením došlo k předmětnému znehodnocení Pozemků. Nejpozději daného dne počala běžet subjektivní 2letá promlčecí doba dle § 106 odst. 1 s. o. z. I ta tak marně uplynula předtím, než žalobci svůj nárok vůči žalované uplatnili u soudu.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výrocích IX. až XII. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 téhož předpisu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], kterou rozpočítal mezi žalobce podle rozsahu, v němž se podíleli na celkovém předmětu řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

Poučení

Žalobní tvrzení Vyjádření žalované Skutkový stav Relevantní právní úprava Vlastní hodnocení Poučení: