63 C 387/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 559 395 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 191 278,30 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 368 116,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 22 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 559 395 Kč s příslušenstvím.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdci žalobce uplatnili nejpozději dne 16. 11. 1991 u příslušného pozemkového úřadu nárok na vydání zemědělského majetku dle § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdy platném znění, („ zákon o půdě“) k pozemkovým parcelám p. č. PK [číslo] o výměře 59 m2, PK [číslo] o výměře 971 m2, p. č. PK [číslo] o výměře 2150 m2, k. ú. [část obce], a k dalším pozemkovým parcelám. Správní řízení je vedeno u Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu [územní celek], pod sp. zn. [číslo]. Řízení bylo pravomocně ukončeno ke dni 30. 6. 2021.

3. S ohledem k datu podání návrhu a platného a účinného ke dni podání návrhu, tedy roku 1992, O návrhu mělo být dle § 49 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v tehdy platném znění, („ s. ř.“) ve spojení s § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v platném znění, rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Pokud nebylo možné rozhodnout bez zbytečného odkladu, mělo být vydáno rozhodnutí do 30 dnů od zahájení řízení. Rozhodnutí žalobce obdržel v průběhu let, kdy byla vydávána dílčí rozhodnutí vztahující se ke konkrétním pozemkovým parcelám. Prozatím poslední dílčí správní rozhodnutí (ale nikoliv správní rozhodnutí, kterým by byly vyřešeny všechny žalobkyní a jejími právními předchůdci vznesené majetkové nároky na restituce) bylo vydáno v dubnu roku 2021.

4. To, že bylo rozhodnutí vydáno po necelých 30 letech od zahájení řízení, znamená nedodržení zákonného postupu, tedy nesprávný úřední postup v řízení. Žalobci z tohoto důvodu vzniklo právo na náhradu nemajetkové škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, („ z. o. š.“).

5. Žalobce uplatnil dne 26. 7. 2021 u Ministerstva zemědělství nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Při výpočtu zadostiučinění za nemajetkovou újmu je třeba dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, („ Stanovisko“) přihlížet mimo jiné i k věku a zdravotnímu stavu účastníků a v řízení jichž jsou osoby vyššího věku nebo horšího zdravotního stavu účastníky, postupovat s větší péčí. Právě v předmětném řízení došlo během vedení správního řízení, ještě před vydání konečného rozhodnutí k úmrtí původních navrhovatelů, kdy do řízení posléze vstupovali právní nástupci navrhovatelů.

6. Žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za předmětnou nemajetkovou újmu odpovídající částce min. 20 000 Kč za každý rok prodlení. Bere přitom v úvahu nikoliv pouze věk a úmrtí původních navrhovatelů a právních předchůdců, ale i složitost případu, kdy má za to, že žádost bylo možné vyřídit ve lhůtě 3 let, a celkem tedy k dnešnímu dni požaduje újmu za 29 let 8 měsíců a 14 dnů průtahů v řízení v částce 579 580 Kč.

7. Žalobce nicméně do restitučního řízení vstoupil na základě dědického usnesení až dne 26. 9. 2003, a to spolu s dalšími dvěma dědici po právním předchůdci ([jméno] [anonymizováno], později [anonymizováno]). Za období od 16. 11. 1991 do 5. 8. 1997 proto určuje svůj nárok ve výši 1/3 z nároku původního žadatele s ohledem k existenci dalších dvou dědiců a nyní i žadatelů. Jedná se o období v délce 4 roků 6 měsíců a 6 dní v částce 30 320 Kč. Výpočet je určen jako 20 000 Kč za každý rok průtahů s tím, že za první 2 roky řízení žalobce uplatňuje sníženou částku o 50 % a za každý měsíc průtahu požaduje částku 1 665 Kč a za každý den průtahů částku 55 Kč. Za další období žalobce požaduje částku již nesníženou, tj. 20 000 Kč za každý další rok průtahů v řízení. Celkem tak požaduje částku 559 395 Kč.

8. Pokud žalovaná navrhuje jako přiměřené zadostiučinění částku 271 138 Kč, žalobce nesouhlasí s dalším snížením kompenzace nad rámec rozhodnutí provedený v řízeních se stejným skutkovým základem, tj. řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 12 C 225/2017 a řízení vedené týmž soudem ve věci sp. zn. 22 C 212/2017. Žalovaná přitom zcela účelově a nedůvodně navrhuje snížení o dalších 10 %.

9. Žalovaná k žalobě uvedla, že ze stejného restitučního řízení byly uplatněny nároky na náhradu nemajetkové újmy podle z. o. š. Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] [jméno], Mgr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], Ing. [jméno] [příjmení], Prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. a Ing. [jméno] [příjmení], všichni zastoupeni na základě plné moci Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem.

10. Žalovaná se nárokem žalobce podrobně zabývala a dospěla k závěru, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když celková délka správního řízení je nepochybně nepřiměřená. K tomuto závěru žalovaná dospěla i s ohledem na pravomocné rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 3. 2020, č.j. [číslo jednací], a ze dne 3. 2. 2021, č.j. [číslo jednací], kterými bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku restitučního řízení Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], kteří byli spolu s žalobcem účastníky téhož řízení. Proto žalovaná dne 4. 11. 2021 zaslala žalobci a dalším spolužadatelům návrh smírného řešení.

11. Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění, pak žalovaná vychází z principů shora uvedených rozsudků. Základní částka činila 20 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky se počítá pouze polovina této částky. Základní částku pak v souladu s výše uvedenými rozsudky soud ponížil o 20 % z důvodů celkové složitosti řízení. Pokud jde o další modifikaci základní částky z důvodu sdílené újmy, snížil soud ve shora uvedených případech základní částku o 20 %, a to za situace, kdy soud vycházel z předpokladu, že řízení mělo tři účastníky. U Ministerstva zemědělství však stejný nárok vzneslo celkem 14 žadatelů. Vzhledem k této skutečnosti žalovaná shledává adekvátní snížení základní částky o 30 % Celkem je tedy na místě snížit základní částku o 50 % na 10 000 Kč za první dva roky a každý další rok trvání řízení.

12. V souladu s výše uvedenými rozsudky pak byl rovněž u žalobce uvedeným způsobem zohledněn okamžik vstupu do předmětného restitučního řízení. Žalobce vstoupil do řízení dne 23. 5. 1996, jako jeden ze tří dědiců po [jméno] [příjmení] (později [příjmení]). Proto se mu za období před vstupem do řízení (4 roky, 6 měsíců a 6 dní) započítává přiměřené zadostiučinění ve výši 11 722 Kč a za období samostatného účastenství (25 let, 11 měsíců a 9 dní) částka 259 416 Kč. Výsledná částka přiměřeného zadostiučinění tak činí 271 138 Kč.

13. Byl zjištěn následující skutkový stav:

14. Z nesporných tvrzení účastníků řízení (učiněno nesporným na ústním jednání dne 16. 1. 2023), jakož i z kopie správního spisu soud zjistil skutečnosti uvedené v bodech 15 až 27 odůvodnění tohoto rozsudku.

15. Restituční řízení týkající se nároku na vydání zemědělského majetku podle § 9 odst. 1 zákona o půdě ke shora citovaným pozemkovým parcelám započalo před pozemkovým úřadem nejpozději podání žádosti dne 16. 11. 1991 a skončilo rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj pod [číslo jednací], [číslo] ze dne 31. 5. 2021, které nabylo právní moci 30. 6. 2021.

16. Toto restituční řízení bylo zahájeno na základě čtyř podání doručených postupně Pozemkovému úřadu města Brna, nyní Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, ze dne 6. 11. 1991, 14. 1. 1992, 5. 10. 1992 a 20. 12. 1992, doručených dne 13. 11. 1991, 17. 1. 1992, 16. 10. 1992 a 21. 12. 1992, kterými uplatnili právní předchůdci žalobce a postupně další oprávněné osoby nárok na vydání zemědělského majetku dle § 9 odst. 1 zákona o půdě k pozemkům parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v k. ú. [obec], p. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v k. ú. [část obce], parc. č. PK [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno], p. [číslo] v k. ú. [ulice] a [ulice] [ulice]. V restitučním řízení bylo správním úřadem vydáno 25 pravomocných rozhodnutí, viz xanon [číslo] až 261 správního spisu, mimo jiné i rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 29. 6. 2017, kterým bylo oprávněným osobám Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (každé k id. 1/8), [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení] (každému k id. [číslo]), Mgr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] (každému k id. [číslo]), PhDr. [jméno] [příjmení] [jméno], Ing. [jméno] [příjmení] (každé k id. [číslo]), Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] Prouskové,, Mgr. [celé jméno žalobce], každému k id. [číslo], MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], doc. MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení] (každému k id. [číslo]) přiznáno právo na náhradu za zbývající zastavěnou část pozemku p. č. PK [číslo] o výměře 59 m2 v k. ú. [část obce].

17. Samostatnými podáními ze dne 6. 11. 1991, 17. 1. 1992, 16. 3. 1992, 20. 12. 1992, 27. 12. 1992, resp. 5. 10. 1992 uplatnili JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], PhDr. [příjmení] [příjmení], [datum narození], Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], postupně u Pozemkového úřadu města Brna, později Pozemkového úřadu Brno, nyní Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj, nárok na vydání zemědělského majetku dle § 9 odst. 1 zákona o půdě, mimo jiné pozemků parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], vše role, parc. č. PK [číslo] cesta a parc. č. PK [číslo] v k. ú. [část obce], zapsaných v knihovních vložkách [číslo] [číslo]. Pozemkový úřad žádosti zařadil společně ke správnímu spisu vedenému pod sp. zn. [číslo]. V restituci uplatněný nárok se týkal zemědělského majetku v původním vlastnictví navrhovatelů, resp. jejich právních předchůdců, rodiny [příjmení], a to původně sourozenců [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], roz. [příjmení].

18. Navrhovatelka [příjmení] [jméno] [příjmení], dcera [jméno] [příjmení], zemřela dne 9. 6. 1994 a jejími právními nástupce se podle § 4 odst. 4 zákona o půdě stali na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 8. 1997, sp. zn. [spisová značka], stali JUDr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení].

19. Navrhovatel [příjmení] [jméno] [příjmení], syn [jméno] [příjmení], zemřel dne 12. 11. 2001 a jeho právní nástupci se podle § 4 odst. 4 zákona o půdě stali na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2003, sp. zn. 60 [spisová značka], se stali Mgr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], CSc. a Ing. [jméno] [příjmení] ml.

20. Navrhovatel [příjmení] [jméno] [příjmení], syn [jméno] [příjmení], zemřel dne 22. 2. 2012 a jeho právními nástupci podle § 4 odst. 4 zákona o půdě se stali na základě usnesení Městského soudu v Brně, sp. zn. xanon [číslo], [spisová značka] ze dne 20. 7. 2012, [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení].

21. Navrhovatelka [jméno] [příjmení], dcera [jméno] [příjmení], zemřela dne 23. 9. 2001 a jejími právními nástupci podle § 4 odst. 4 zákona o půdě se stali na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne2. 7. 2005, sp. zn. [spisová značka], a sdělení notářky JUDr. [jméno] [příjmení], ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka], D not [anonymizováno] [rok], Ing. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení], doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., Ing. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení], PhD., a Mgr. [příjmení] [příjmení].

22. Navrhovatelka [jméno] [příjmení], dcera [jméno] [příjmení], zemřela dne 11. 2. 1994 a jejími právními nástupci se ke dni 23. 5. 1996 podle § 4 odst. 4 zákona o půdě stali na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 5. 1996, sp. zn. [spisová značka], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [celé jméno žalobce] (žalobce).

23. Navrhovatel [příjmení] [jméno] [příjmení], syn [jméno] [příjmení] zemřel dne 28. 11. 2008 a jeho právními nástupkyněmi podle § 4 odst. 4 zákona o půdě se stali na základě unesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 8. 1997, sp. zn. [spisová značka], PhDr. [jméno] [příjmení], CSc. a Ing. [jméno] [příjmení]. Účastníky řízení jsou dále navrhovatelky [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], vnučky [jméno] [příjmení] a navrhovatelky [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], vnučky [jméno] [příjmení].

24. V důsledku úmrtí původních navrhovatelů vystupovalo v konečném důsledku v restitučním řízení 23 oprávněných osob.

25. Oprávněnost restitučního nároku byla posouzena ve správním řízení vedeného dle s. ř., a to s odkazem na § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v platném znění, v souladu se zákonem o půdě a z dokladů shromážděných do správního spisu, kdy probíhalo šetření v katastru nemovitostí pod č. PU [číslo] 2021 [číslo], č. PU [číslo] 2021 [číslo], č. PU [číslo] 2021 [číslo] a č. PU [číslo] 2021 [číslo] ze dne 6. 1., 7. 1., 11. 1. 15 1. 2021, přičemž bylo zjištěno, že pozemek parc. č. PK [číslo] role o výměře 4927 m2 v k. ú. [část obce] byl původně zapsán v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce] ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a v roce 1928 byl podle úmluvy ze dne 13 a 21. 12. 1927 a úředních potvrzení ze dne 3. a 5. 1. 1928 převeden na [obec] – Královopolskou továrnu na stroje a vagóny. Pozemek parc. č. PK [číslo] role o výměře 1898 m2 v k. ú. [část obce] byl původně zapsán v knihovní vložce č. 2009 pozemkové knihy pro k. ú. [část obce] ve spoluvlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení] a na čsl. stát přešel na základě konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., knihovním zápisem č. d. [číslo] ze dne 20. 2. 1947. Pozemky parc. [číslo] role o výměře 3168 m2 a parc. č. PK [číslo] role o výměře 13 600 m2 v k. ú. [část obce] byly původně zapsány v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce] historicky ve vlastnictví [anonymizována dvě slova] banky, brněnského závodu [obec] [anonymizováno] banky a úvěrního ústavu v [obec] a na čsl. stát přešly na základě výměru ÚNV v [obec] [číslo jednací] ze dne 18. 11. 1949 podle zák. č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Pozemek parc. č. PK [číslo] ceta ([ulice] ulice) o výměře 5470 m2 v k. ú. [část obce] byly historicky zapsány v Seznamu I. pro k. ú. [část obce] jako Veřejný statek a na čsl. stát, [anonymizováno] závody, [anonymizováno] strojírnu národní podnik přešel na základě dohody o převodu operativní správy schválené KNV v [obec] dne 16. 2. 1954. Pozemek parc. č. PK [číslo] role o výměře 689 m2 v k. ú. [část obce] byl zapsán v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce] ve spoluvlastnictví [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (všichni k id. 1/11), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (oba k id 2/11) a na čsl. stát přešel na základě vyvlastňovacího výměru č. j. V [číslo] ze dne 11. 8. 1995. Ve správním řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., Správní řád, v platném znění, bylo prokázáno, že v případě pozemků uvedených ve výroku rozhodnutí se nejedná o majetek, jenž by byl v původním vlastnictví navrhovatelů, resp. jejich právních předchůdců, když do knihovní vložky [číslo] byly pozemky připsány až v době, kdy jejím vlastníkem byla [ulice] strojírna [obec] a nikoliv rodina [příjmení]. Pozemkový úřad rozhodl o zamítnutí nároku. Dopisem ze dne 3. 5. 2021 byla účastníkům řízení dána možnost podle § 33 odst. 2 s. ř., aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřili k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhli jeho doplnění. Po uvedené lhůtě se za účelem nahlédnutí do spisu na správní úřad dostavil JUDr. [jméno] [příjmení], avšak žádný z účastníků nenavrhl další doplnění dokazování a neměl připomínky, tudíž uvedeným rozhodnutím bylo v plném rozsahu rozhodnuto o nárokovaných pozemcích p. č. PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v k. ú. [část obce] a ukončeno celé správní řízení vedené pod sp. zn. [číslo].

26. Pozemkový úřad si v rámci dokazování musel vyžádat výpisy z pozemkové knihy a identifikace parcel na č. l. 452 až 633 správního spisu, doklady k přechodu těchto pozemků na stát na č. l. 637 až 639 správního spisu, zastavěnosti předmětných nemovitostí po přechodu na stát a jejich charakteru na č. l. 743 až 827 správního spisu, či k prokázání restitučních titulů spočívajících v darovací smlouvě uzavřené v tísni a kupní smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. K pozemkové parcele [číslo] v k. ú. [část obce] bylo soudem konkrétně zjištěno, že dne 18. 2. 2014 pozemkovým úřadem vyžádán geometrický plán na č. l. 828 správního spisu, dále bylo vyžádáno vyjádření stavebního úřadu k vydatelnosti pozemku včetně stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí na č. l. 837 správního spisu, provedeno místní šetření na č. l. 848 správního spisu.

27. Proti rozhodnutí ze dne 9. 12. 2011, [číslo jednací], a rozhodnutí, ze dne 19. 11. 2013, [číslo jednací] byla u Městského soudu v Brně podána žaloba podle části páté zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v tehdy platném znění, („ o. s. ř.“).

28. Žalobce uplatnil předmětný nárok dne 27. 7. 2021 u Ministerstva Zemědělství. (prokázáno kopií uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 26. 7. 2021 dodejky datové zprávy)

29. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

30. Podle § 5 z. o. š. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

31. Dle § 13 z. o. š. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

32. Dle § 15 z. o. š. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

33. Dle § 31a z. o. š. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

34. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“), má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

35. Dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., v platném znění, („ Listina“) má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

36. Dle § 9 odst. 1 a 2 zákona o půdě uplatní nárok oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti. Dohoda podléhá schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení.

37. Dle § 49 odst. 1 s. ř. v jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na podkladě dokladů předložených účastníkem řízení, rozhodne správní orgán bezodkladně.

38. Dle § 49 odst. 2 s. ř. v ostatních případech, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, je správní orgán povinen rozhodnout ve věci do 30 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit odvolací orgán (orgán příslušný rozhodnout o rozkladu). Nemůže-li správní orgán rozhodnout do 30, popřípadě do 60 dnů, je povinen o tom účastníka řízení s uvedením důvodů uvědomit.

39. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami:

40. Nárok uplatněný žalobcem a jeho právním předchůdcem v restitučním řízení je majetkové soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny, tudíž zde lze použít závěry Stanoviska.

41. Dále se soud zabýval otázkou, nakolik byla celková délka takto vymezeného řízení přiměřená. Jak vyplývá ze Stanoviska, při řešení této otázky není možné vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Výše uvedený časový úsek je tak zapotřebí zvažovat především ve světle působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 pod písm. b) až e) z. o. š., které jsou pak obdobným způsobem hodnoceny i při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění.

42. Pokud jde o celkovou délku řízení, bylo v prvé řadě zapotřebí vypořádat se s otázkou, zda tuto lze započítat v plném rozsahu, když žalobce se sám stal účastníkem až v jeho průběhu (viz bod 22 odůvodnění tohoto rozsudku). V tomto ohledu je namístě odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009, v němž se uvádí: „ Evropský soud pro lidská práva k problematice započitatelné délky řízení v případě právního nástupnictví v původním řízení uvedl ve věci Sadik Amet a ostatní proti Řecku, rozsudek ze dne 3. 2. 2005, č. 64756/01, § 18 následující: V případech, kdy do občanskoprávního řízení vstoupí třetí osoba, rozlišuje judikatura Soudu tyto situace: pokud stěžovatel vstoupí do řízení pod svým vlastním jménem, doba řízení, která se zohledňuje, počíná běžet od tohoto data; naproti tomu pokud stěžovatel, který se do řízení zapojí jako dědic původního žalobce, může žalovat celkovou délku řízení (viz, Pandolfelli a Palumbo proti Itálii, rozsudek ze dne 27. února 1992, série A no 231-, p. 16, § 2; X proti Francii, rozsudek ze dne 31. března 1992, série A no 234-, p. 89, § 26; Aldo Tripodi proti Itálii, stížnost č. 45078/98, rozsudek ze dne 12. října 2000; Antonio Ruocco proti Itálii, stížnost č. 34881/97, rozhodnutí Komise ze dne 27. října 1998, nepublikováno) (neoficiální překlad z francouzského originálu dostupného na webovém portálu ESLP www.echr.coe.int/echr/en/hudoc). Stejný závěr vyplývá i z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Axioglou a ostatní proti Řecku, rozhodnutí ze dne 12. 3. 2009, č. 45145/06, oddíl 1. Z těchto výkladů se podává, že dědicům původního účastníka řízení, v němž došlo ke skutečnostem naplňujícím znak nepřiměřeně dlouze vedeného soudního řízení, svědčí - logicky - celková délka řízení, v němž se stali nástupci původního účastníka. Pro posouzení projednávané věci je proto třeba uzavřít, že v případě žalobkyň je při posouzení přiměřenosti délky sporných řízení vedených u Okresního soudu v Kladně nutno přihlédnout i k době, po kterou řízení probíhala za účasti jejich právního předchůdce, jehož jsou dědičkami.“ (podtržení provedeno zdejším soudem).

43. Je tak zřejmé, že v souladu s citovanou judikaturou je namístě při hodnocení (ne) přiměřenosti délky předmětného řízení započítávat i dobu, kdy žalobce ještě nebyl jeho účastníkem. Řízení bylo zahájeno nejpozději dne 16. 11. 1991 a skončilo pravomocným rozhodnutím pozemkového úřadu dne 30. 6. 2021, tj. trvalo 29 let, 7 měsíců a 14 dnů.

44. Pokud jde o kritérium složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) z. o. š.), je dle ustálené judikatury citované ve Stanovisku podstatné mimo jiné to, že šlo o požadavek více osob na vydání většího množství nemovitostí v rámci restitučního řízení, když o každé z nich je třeba rozhodnout zvlášť (viz rozsudek ESLP ve věci Schmidtová proti České republice ze dne 22. 7. 2003, č. 48568/99 § 64), zda šlo o věc složitou z hlediska důkazního ve vztahu k velkému množství důkazních prostředků a jejich povaze (např. nutnost zadání znaleckého posudku - viz rozsudek ESLP ve věci Škodáková proti České republice ze dne 21. 12. 2004, č. 71551/01, § 39) či jejich obtížné dosažitelnosti (např. u svědků neznámého pobytu, po kterých je třeba pátrat nebo historických či technických dokumentů - viz rozsudek ESLP ve věci Vojáčková proti České republice ze dne 4. 4. 2006, č. 15741/02, § 25). Pro složitost věci rovněž svědčí počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla rozhodována, s přihlédnutím k případnému předcházejícímu řízení před správním orgánem, jsou-li předmětem jeho rozhodování stejná práva a povinnosti, která jsou následně předmětem soudního řízení.

45. V projednávané věci bylo třeba vypořádat restituční nárok, který zahrnoval rozsáhlý soubor nemovitostí (viz body 16 a 17 odůvodnění tohoto rozsudku) s vysokým počtem žadatelů (viz body 18 a 24 odůvodnění tohoto rozsudku). Bylo nutno čekat na výsledek dědického řízení šesti oprávněných osob z jedenácti. Posouzení opodstatněnosti uplatněných nároků navíc vyžadovalo zkoumání historické dokumentace vážící se k vlastnictví daného nemovitého majetku právními předchůdci žadatelů (viz body 25 a 26 odůvodnění tohoto rozsudku). Pozemkový úřad v daném případě prověřoval několik restitučních titulů, na základě kterých nárokované pozemky přešly na stát. Bylo třeba prošetřit, zda nedošlo k odškodnění již podle zák. č. 87/1991 Sb. Značně složité bylo rovněž prokazování možnosti vydání nárokovaných pozemků z hlediska jejich zastavěnosti. Bylo třeba nechat vyhotovit řadu geometrických plánů. Ve věci nerozhodoval toliko pozemkový úřad, ale byla též vedena soudní řízení podle části páté o. s. ř. (viz bod 27 odůvodnění tohoto rozsudku).

46. Lze tak shrnout, že v projednávané věci bylo dáno hned několik podstatných okolností, kvůli kterým je namístě považovat dané řízení za složité. Ostatně restituční řízení je typově považováno za složité i odbornou literaturou (viz např. KMEC, Jiří. Kapitola XVI (Právo na spravedlivý proces (čl. 6 EÚLP)). In: KMEC, Jiří, KOSAŘ, David, KRATOCHVÍL, Jan, BOBEK, Michal. Evropská úmluva o lidských právech. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 704–705), a to s odkazem na judikaturu ESLP.

47. Chování právního předchůdce žalobce ani žalobce samotného nebylo ve vztahu k trvání předmětného řízení zjištěno jako relevantní faktor. Přestože ze správního spisu nebyl zjištěn žádný aktivní úkon žalobce, kterým by pozemkový úřad vyzýval k akceleraci vyřizování věci, není vhodné toto se zřetelem ke Stanovisku přičítat k tíži žalobce jakožto poškozeného. Není totiž obecně povinností účastníků řízení vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je naopak obecnou povinností těchto orgánů, ta má být plněna i tehdy, když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu.

48. Oproti tomu postup pozemkového úřadu nebyl zdaleka plynulý a prostý průtahů. Ty lze konstatovat zejména v období od roku 1994 do roku 2010, kdy pozemkový úřad nevyvíjel ve věci prakticky žádnou procesní aktivitu.

49. Pokud se jedná o význam předmětu daného řízení pro žalobce, nemá soud s ohledem na rozsah vydávaného majetku a účel restitučního řízení (náprava historický křiv páchaných totalitní mocí) důvod pochybovat, že tento byl značný. Specifičnost restitučních řízení v tomto ohledu ostatně respektuje i Nejvyšší soud, který připouští, že s ohledem na svůj význam působí jejich nepřiměřená délka nemajetkovou újmu nejenom samotným účastníkům řízení, ale i jejich rodinným příslušníkům (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4251/2010). Soud tento závěr činí i při vědomí, že žalobce nevystupoval v řízení sám (viz body 22 a 24 odůvodnění tohoto rozsudku). Ti se jednak museli podělit o předmětné majetkové hodnoty a navíc sdíleli újmu plynoucí z délky daného řízení.

50. S ohledem na výše uvedené, zejména pak na celkovou délku řízení, jež byla extrémní (29 let, 7 měsíců a 14 dnů), hodnotil soud řízení jako nepřiměřeně dlouhé. Za daných okolností rovněž nepřicházela v úvahu jiná forma kompenzace způsobené nemajetkové újmy než kompenzace finanční. Ostatně ani žalovaná toto nijak nezpochybňuje (viz body 11 a 12 odůvodnění tohoto rozsudku). Nepřiznat zadostiučinění v penězích lze v zásadě jen ve zcela výjimečných případech, kdy například délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, či pokud význam předmětu řízení pro poškozeného byl pouze nepatrný (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 197/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

51. Vzhledem k extrémní délce předmětného řízení soud v souladu se Stanoviskem vyšel ze základní částky 20 000 Kč za každý rok, kdy řízení trvalo. Bylo však třeba zohlednit, že každé řízení musí určitou dobu trvat. Za první dva roky proto soud vycházel pouze z poloviční částky 10 000 Kč. Za dobu 29 let, 7 měsíců a 14 dnů se tak jedná o základní částku 572 439 Kč (=2*10 000+27*20 000+7*1 667+14*55).

52. Pokud se jedná o následnou modifikaci této základní částky dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 z. o. š. soud zohlednil skutečnost, že ve skutkově stejné věci již bylo rozhodováno o obdobném nároku sestry žalobce [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], v řízení vedeném Obvodním soude pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]. V něm Městský soud v Praze jakožto soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. [číslo jednací]. Shledal přitom opodstatněným modifikování základní částky o - 20 % pro složitost věci a - 20 % pro sdílenou újmu účastníků správního řízení. S ohledem na výše uvedené soud nemá důvod se od tohoto jakkoli odchylovat ani v případě nároku žalobce. Stejně tak je v souladu s uvedenou judikaturou namístě navýšit přiznanou částku o 10 % s ohledem na vysoký věk žalobce. Celkem by tedy měla být základní částka modifikována o - 30 %, tj. na 400 707,30 Kč.

53. Posledně uvedenou částku lze žalobci bez dalšího přiznat pouze v rozsahu, v němž připadá na období, kdy již byl sám účastníkem restitučního řízení, tj. ve výši 351 821,40 Kč ( (25* 20000 1667) *0,7). V období předcházejícím zásadně platí dodatečné omezení, podle nějž by výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení pro procesního nástupce původního účastníka neměla přesahovat výši, jež by za tutéž část řízení náležela jeho právnímu předchůdci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3945/2014). Na toto období by z částky 400 707,30 Kč měla připadat částka 48 885,90 Kč (400707, 30-351821). Z ní pak na žalobce s ohledem na počet procesních nástupců jeho právní předchůdkyně (3, viz bod 22 odůvodnění tohoto rozsudku) pouze 1/3, tj. maximálně 16 295,30 Kč. Na této částce již soud neměl důvodu cokoli měnit, a proto žalobci přiznal finanční kompenzaci v celkové výši 368 116,70 Kč (351821 16295, výrok II. tohoto rozsudku). Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení co do základu zcela úspěšný, přičemž výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 11. 2021, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 6. 2022, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 1. 2023, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 1. 2023 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 2. 2023 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Pro úplnost soud uzavírá, že náhradu nákladů zastoupení advokátem za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé nepřiznával s ohledem na § 31 odst. 4 z. o. š.

Poučení