64 A 1/2018 - 61

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci NAVRHOVATEL: Mgr. Ing. K. F., zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Černým sídlem Údolní 33, Brno ODPŮRCE: obec X sídlem Hlavní 76/7, X zastoupen advokátem Mgr. Ing. Jánem Bahýĺem sídlem Římská 12, Praha ZA ÚČASTI: L. P. - o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu X, vydaného usnesením Zastupitelstva obce X ze dne 24. 4. 2017, č. 17/4 takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Územní plán X, vydané usnesením Zastupitelstva obce X ze dne 24. 4. 2017, č. 17/4, se ruší v části vymezující plochy staveb pro rodinnou rekreaci – RI na pozemcích parc. č. X, XaXvk. ú. X dnem účinnosti Územního plánu X, tedy dnem 11. 5. 2017.

II. Odpůrce je povinen nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 17 342 Kč k rukám jeho právního zástupce Mgr. Pavla Černého, advokáta, ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Včas podaným návrhem na zahájení řízení ze dne 12. 1. 2018 se navrhovatel domáhal zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu X, vydaného usnesením Zastupitelstva obce X ze dne 24. 4. 2017, č. 17/4. Předmětný návrh byl podán společně s žalobou proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 2. 1. 2018, č. j. JMK 274/2018, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatele proti předchozímu rozhodnutí Městského úřadu v Kuřimi, stavebního úřadu ze dne 19. 7. 2017, č. j. MK/11796/17/OSŽP, sp. zn. S- MK/5200/17/OSŽP/Le, jímž byla zamítnuta žádost navrhovatele o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu rodinného domu na pozemcích navrhovatele p. č. X, X, X, X a X v k. ú. X. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje je vedena pod samostatnou spisovou značkou 30 A 6/2018, přičemž řízení o ní není dosud pravomocně ukončeno. Návrhem na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu X se navrhovatel domáhal, aby soud zrušil toto opatření obecné povahy v části vymezující plochy staveb pro rodinnou rekreaci – RI na pozemcích p. č. X, XaXvk. ú. X. Uvedeným postupem došlo k naplnění podmínky ve smyslu ust. § 101a věta druhá zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, z něhož vyplývá, že pokud je ten, jenž je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahu užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.

II. Obsah návrhu

2. V rámci návrhu na zahájení řízení navrhovatel uvedl, že v listopadu roku 2015 nabyl do svého vlastnictví pozemky p. č. X, X, X, XaXvk. ú. X. Pozemek p. č. X je v katastru nemovitostí evidován jako zastavěná plocha a nádvoří, přičemž v době jeho koupě se na pozemku nacházel rodinný dům (rekreační nemovitost), č. ev. X o zastavěné ploše 138 m, jenž navrhovatel z důvodu jeho havarijního stavu později zboural. Ostatní pozemky navrhovatele jsou v katastru nemovitostí evidovány jako zahrada, ostatní plocha, ostatní komunikace. Na pozemky jsou převedeny veškeré inženýrské sítě, přístup k pozemku má navrhovatel zajištěn ze dvou stran po nezpevněných obecních komunikacích, které se na západní straně napojují na pozemek navrhovatele přes obecní pozemek p. č. X a na východní straně přes obecní pozemek p. č. X. Navrhovatel nemovitosti zakoupil s cílem výstavby rodinného domu pro sebe a svoji rodinu v době, kdy pozemek p. č. X byl vymezen podle tehdy platného územního plánu jako plocha obytné zástavby, pozemek p. č. X byl součástí plochy pro venkovské bydlení (BV), pozemek p. č. X byl vymezen jako plocha pro zahrady. Tyto plochy byly podle regulativů tehdy platného územního plánu vymezeny pro přístavbu a přestavbu domu na p. č. X, přičemž mělo jít o samostatně stojící jednopodlažní objekt s garáží nebo garážovým stáním, příjezdem po stávající zpevněné komunikaci a dále po pozemku p. č. X, přičemž vybudování zpevněné komunikace na tomto pozemku bylo podmínkou stavby domu. Dále platily obecné regulativy pro plochy BV, jenž na těchto plochách umožňovaly mj. výstavbu obytných budov. Zadání předmětného územního plánu bylo zastupitelstvem obce schváleno dne 24. 2. 2014, přičemž o plánované změně vymezeného účelu užití svých pozemků se navrhovatel dozvěděl až v únoru 2016, kdy byl zveřejněn návrh územního plánu. Podle tohoto návrhu měly být výše uvedené pozemky navrhovatele nově součástí plochy staveb pro rodinnou rekreaci (RI), jejíž regulativy umožňovaly rekonstrukci a dostavbu stávajících objektů do 64 m celkově zastavěné plochy nebo do velikosti stávající zastavěné plochy a výstavbu nových objektů do 64 m celkové zastavěné plochy. Dále měl nový územní plán stanovit, že u stávajících objektů překračujících zastavěnou plochu 64 m měly být nadále přípustné veškeré stavební úpravy s výjimkou zvětšování stávajícího půdorysu a zvyšování stávající výškové hladiny stavby, přičemž zastavěnost pozemku nesmí překročit 10 % jeho velikosti.

3. Navrhovatel dne 14. 4. 2016 uplatnil vůči návrhu námitky podle ust. § 52 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“), v nichž vyjádřil nesouhlas se zařazením jeho pozemků do stabilizovaných ploch pro rodinnou rekreaci a navrhl jejich začlenění pro vesnické bydlení (BV). Ve snaze o obnovu původní zástavby na dotčených pozemcích a poté, co si obstaral nezbytnou dokumentaci pro stavbu nového rodinného domu a uzavřel smlouvy s dodavateli služeb a energií podal dne 28. 3. 2017 žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení pro stavbu rodinného domu na pozemcích p. č. X, X, X, XaXvk. ú. X. K žádosti navrhovatel doložil stanovisko stavebního úřadu, které potvrzovalo, že záměr výstavby rodinného domu podle dokumentace pro společné území a stavební řízení byl souladný s tehdy platným územním plánem. Dne 24. 4. 2017 byl usnesením zastupitelstva obce X č. 17/4 vydán předmětný územní plán, který nabyl účinnosti dne 11. 5. 2017. Vznesené námitky navrhovatele byly zamítnuty. Poté následovalo rozhodnutí stavebního úřadu (shora zmiňováno), kterým byla žádost navrhovatele o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení na stavbu rodinného domu zamítnuta právě s odkazem na v mezidobí vydaný předmětný územní plán. Odpůrce vydáním nového územního plánu zásadně změnil dosavadní funkční využití pozemku navrhovatele, čímž došlo k zásahu do jeho vlastnického práva. Došlo ke znemožnění využití pozemků navrhovatele v souladu s jeho legitimním očekáváním z doby, kdy pozemky nabyl.

4. Ve vztahu k návrhu na zrušení části předmětného územního plánu navrhovatel uplatnil následující návrhové body. Navrhovatel namítal nepřezkoumatelnost napadené části územního plánu s argumentací, že jednou z náležitostí odůvodnění opatření obecné povahy je podle § 173 odst. 1 správního řádu jeho odůvodnění, které musí vyhovovat požadavkům na přezkoumatelnost právního aktu uvedených v § 68 odst. 3 správního řádu. Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje nepřezkoumatelnost napadené části opatření obecné povahy. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že aby bylo možné následně posoudit, zda se rozhodnutí o vydání územně plánovací dokumentace nachází v mantinelech daných zákonnými pravidly územního plánování obsaženými zejména ve stavebním zákoně, je nezbytné, aby příslušné správní orgány velice pečlivě zvážily všechny v úvahu přicházející varianty řešení území, a to především s ohledem na zajištění harmonického rozvoje lokality, přičemž jimi zvolená varianta musí být následně dostatečným a přesvědčivým důvodem zdůvodněna. Konkrétním odrazem těchto variabilit v území jsou nesporně právě námitky dotčených vlastníků, jež by měly být na pozadí výše uvedeného důkladně a zároveň citlivě posouzeny a zhodnocena jejich důvodnost, případně nedůvodnost. Jedině tak je možné plnohodnotně naplnit cíl územního plánování, tj. vytvořit předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území spočívající ve vyváženém stavu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území. Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že má-li dojít k tomu, že jsou výrazně redukovány zastavitelné (avšak dosud nezastavěné) plochy, přičemž současně jsou vymezovány v jiné části územní plochy s týmž způsobem využití, je třeba takový postup řádně, racionálně a transparentně zdůvodnit, aby byly rozptýleny pochybnosti o libovůli arbitrárnosti při rozhodování o přijetí nového územního plánu. Nový územní plán vymezuje zcela nové plochy pro bydlení (BV a SV), a to konkrétně plochy Z 15, 17, 19, 20, 21, 22, 25 a 36, přičemž vymezení těchto konkrétních nových ploch není v územním plánu nijak konkrétně zdůvodněno. Zároveň územní plán převádí pozemky navrhovatele, jakož i některé další pozemky, jež jsou stejně jako pozemky navrhovatele součástí aktuálně zastavěného území nacházející se v sousedství současné zástavby rodinných domů a především byly určeny k výstavbě rodinných domů do ploch staveb pro individuální rekreaci (RI) a zavádí pro ně omezení. V textové části odůvodnění územního plánu je toto omezení zdůvodněno tím, že území nejsou napojena na systém neveřejné technické infrastruktury a že cílem regulace je zabránění živelné transformace těchto ploch na plochy bydlení skryté pod stavbami pro rodinnou rekreaci podle výkladu stavebního zákona. Takové odůvodnění však ve vztahu k ploše, jejíž součástí jsou pozemky navrhovatele, nemůže obstát, neboť na tyto pozemky jsou zavedeny veškeré inženýrské sítě. Ani argumentace o „živelné transformaci“ není ve vztahu k předmětné ploše akceptovatelná, neboť jak vyplývá již z výše uvedeného, předchozí územní plán výslovně počítal s výstavbou rodinných domů v této lokalitě. I v případě zastavitelných ploch BV a SV vymezených územním plánem je vždy podmínkou jejich budoucího využití k tomuto účelu napojení lokality na místní komunikační síť a napojení nové výstavby na veřejnou technickou infrastrukturu, u některých z nich pak dále zpracování územních studií, které možnost využití těchto ploch pro vymezený účel prověří. Platí to mj. o nově vymezované zastavitelné plochy BV Z 17 a Z 22 nacházející se v blízkosti pozemku navrhovatele. Bez splnění těchto podmínek by nebylo ani v případě pozemku navrhovatele možné jejich využití k výstavbě nemovitosti pro trvalé bydlení. V odůvodnění vymezení pozemků navrhovatele jako součásti plochy RI za současného vymezení řady nových zastavitelných plochy pro bydlení tedy nevyhovuje výše uvedeným obecným požadavků na odůvodnění územního plánu jako opatření obecné povahy. Odůvodnění vymezení pozemku navrhovatele neobsahuje řádné racionální a transparentní argumenty, proč novým územním plánem byly vymezeny zcela nové plochy pro bydlení, zatímco výstavba na pozemcích navrhovatele byla oproti původnímu stavu zásadním způsobem omezena. Takové zdůvodnění absentuje také ve vypořádání námitek navrhovatele proti návrhu nového územního plánu. Odůvodnění vymezení pozemků není ani v souladu s obecnými tvrzeními obsaženými ve výroku textové části územního plánu, podle nichž je koncepce územního plánu postavena na principu dokončení založené urbanistické struktury obce a doplnění nezbytných veřejných ploch a vybavenosti zajišťujících pozitivní vnímání obce jeho obyvateli jako místa pro plnohodnotné bydlení; územní plán navrhuje v souladu s předchozím územním plánem doplnit proluky v zastavěném území a doplnění zastavěného území do kompaktního tvaru. V citovaném směru je odůvodnění územního plánu vnitřně rozporné. Územním plánem tedy došlo k zásadní změně funkčního využití předmětných pozemků, ovšem takováto změna není podložena relevantními důvody, které by byly srozumitelně a řádně popsány v odůvodnění opatření obecné povahy. Odůvodnění opatření obecné povahy proto trpí nedostatkem důvodů ve smyslu ust. § 68 odst. 3 a § 174 odst. 1 správního řádu; jde tedy o odůvodnění nepřezkoumatelné.

5. Navrhovatel dále namítal nepřezkoumatelnost a nezákonnost vypořádání jeho námitek. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá požadavek přezkoumatelnosti opatření obecné povahy. Z odůvodnění musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené. Za situace, kdy v novém územním plánu dochází k odlišnému účelovému využití pozemku proti stávajícímu územnímu plánu a kdy byl dotčený vlastník procesu pořizování územního plánu aktivní a k návrhu územního plánu podal námitky či připomínky, je třeba, aby na základě podané námitky či připomínky byl pořizovatel územního plánu povinen zařazení určitého pozemku do určité funkční plochy podrobně odůvodnit (např. upřesnit, proč na určitém pozemku byla vymezena určitá funkční plocha, ačkoliv v sousedství byla vymezena jiná). Ve svých námitkách navrhovatel vyjádřil nesouhlas se zařazením jeho pozemku do stabilizovaných plochy pro rodinnou rekreaci a navrhl její začlenění do plochy pro vesnické bydlení (BV). Námitky odůvodnil skutečností, že pozemek p. č. X je vybaven kompletními inženýrskými sítěmi včetně vlastních přípojek a dále napojením jeho pozemku na obecní komunikaci ze dvou stran. Odpůrce námitkám nevyhověl s odůvodněním, že nová regulace má za cíl zachovat rekreační charakter území, neboť v daném území chybí dostatečná technická a dopravní infrastruktura pro rodinné bydlení, což se projevuje problémy se svozem odpadu, zajištěním zimní údržby obecní komunikace či špatnou přístupností pro složky integrovaného záchranného systému. V odůvodnění vypořádání námitek však zcela chybí argumentace týkající se toho, že podmínky užívání jeho pozemku pro výstavbu stavby k rodinnému bydlení, včetně napojení na dopravní a technickou infrastrukturu jsou splněny. Dále zcela chybí vysvětlení, proč obdobné požadavky nejsou uplatňovány ve vztahu k pozemkům, které byly nově v územním plánu vymezeny pro bydlení. Stejně tak chybí vysvětlení, proč se pozemky ve vlastnictví navrhovatele musí řídit novými přísnějšími pravidly, přičemž na sousední pozemky se uplatní regulace zásadním způsobem mírnější a příznivější, resp. proč stavební plochy sousedních pozemků jsou vedeny ve skupině stavebních ploch pro venkovské bydlení, byť většina těchto pozemků má fakticky horší napojení na infrastrukturu než pozemek ve vlastnictví navrhovatele. Argumentace odpůrce odkazující na zachování rekreačního charakteru v dané oblasti a absencí technické a dopravní infrastruktury pro rodinné bydlení v oblasti pomíjí skutečnost, že v důsledku nové regulace bude možné postavit v dané oblasti vyšší počet nemovitostí ve srovnání s předchozím územním plánem, neboť nová regulace připouští výstavbu budov do 64 m zastavěné plochy na všech pozemcích plochy RI, kdežto předchozí regulace výstavbu umožňovala pouze na vybraných pozemcích. Teoreticky by tak navrhovatel podle nové regulace mohl vystavět na svých pozemcích až 3 rekreační objekty o ploše 64 m, tedy zastavět celkem 192 m plochy svých pozemků (při aplikaci podmínky celkového zastavění pozemku maximálně 10 % by maximální rozsah zastavění pozemku navrhovatele činil dokonce 235 m). Takováto situace, kterou územní plán umožňuje, by nepochybně byla v rozporu s výše uvedeným deklarovaným cílem nového územního plánu. Záměrem navrhovatele přitom bylo vystavět jeden rodinný dům o zastavěné ploše 149 m, což představuje zastavění 6 % celkové plochy jeho pozemku. Dotčené pozemky navrhovatele jsou již nyní vybaveny veškerými nezbytnými inženýrskými sítěmi, včetně přípojek, přičemž podmínka vybudování zpevnění příjezdové komunikace byla podmínkou stavby domu již podle předchozí územní regulace. Nedůvodný je též argument nevyhovujícími parametry stávajících místních a účelových komunikací, neboť vybudováním zpevněné komunikace k pozemkům navrhovatele by tyto problémy byly vyřešeny nejen ve vztahu k nemovitostem navrhovatele, ale i k sousedním. Svoz komunálního odpadu měl již navrhovatel s obcí smluvně zajištěn. Z odůvodnění vypořádání námitek navrhovatele nelze seznat, z jakého důvodu považuje odpůrce uplatněné námitky za liché, mylné nebo vyvrácené nebo proč považuje uvedené skutečnosti za nepodstatné, což zakládá vadu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitce.

6. Navrhovatel dále namítal neproporcionalitu napadeného opatření obecné povahy. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že předmětem testu přiměřenosti je v případě napadené části územního plánu posouzení, zda regulace, jejímž obsahem je zásah do vlastnického práva navrhovatele je opatřením vhodným, potřebným, příp. zda je navrhovatel na svých právech omezen co nejméně a zda je takové omezení úměrné deklarovanému cíli. Napadená část územního plánu však takovéto požadavky nesplňuje. Z vymezených cílů územního plánu není zřejmé, jaký veřejný zájem má nová regulace dopadající na pozemky navrhovatele hájit, resp. ani na základě čeho se odpůrce domnívá, že navrhovaná opatření k tomuto cíli skutečně povedou. Deklarovaným cílem regulace územního plánu je zabránění živelné transformace těchto ploch na plochy skryté pod stavbami pro rodinnou rekreaci dle výkladu stavebního zákona. Rozhodnutí, zda majitel bude ve svém rekreačním objektu bydlet či nikoliv, je v konečném důsledku právě na něm a obec nemůže takové rozhodnutí žádným způsobem předjímat. Kritérium vhodnosti a potřebnosti opatření vedoucího k omezení zastavitelné plochy dotčených pozemků je tak zásadním způsobem zpochybněno. Odpůrce dále porušil zásadu minimalizace zásahů do vlastnického práva navrhovatele, kdy zcela pomíjí ohledy na jeho vlastnické právo a na ochranu jeho legitimního očekávání (navrhovatel pozemek nabyl v dobré víře, zastavěný budovou o zastavěné ploše vyšší než připouští nový územní plán a tuto stavu pro její havarijní stav plánoval nahradit novou o srovnatelné zastavěné ploše). Navrhovatel se dostal do situace, kdy je proti němu ve srovnání s vlastníky sousedních nemovitostí o větší zastavěné ploše než připouští nový územní plán postupováno diskriminačním způsobem, neboť jeho vlastnické právo bylo oproti vlastníkům sousedních pozemků zásadním způsobem omezeno. Diskriminační přístup odpůrce je možno konstatovat též ve srovnání se situací vlastníků sousedních pozemků, jejichž dopravní dostupnost je fakticky horší, přičemž tyto pozemky jsou označeny jako plocha pro vesnické bydlení (BV). O diskriminačním přístupu odpůrce zjevně svědčí změna funkčního vymezení pozemku p. č. X, X, X a X, které byly vymezeny jako plochy pro zahrady, zatímco nový územní plán je vymezuje jako plochy pro vesnické bydlení (BV). Jedná se přitom o pozemky, které přímo sousedí s pozemky navrhovatele, přičemž jejich napojení na infrastrukturu je zjevně horší. Výše uvedené platí také pro změnu funkčního vymezení na plochy pro vesnické bydlení u pozemků, které s pozemky navrhovatele přímo nesousedí, vyskytují se však v jeho blízkém okolí.

7. Navrhovatel z výše uvedených důvodů navrhl zrušení napadené části územního plánu ke dni jeho účinnosti, případně ke dni rozhodnutí stavebního úřadu.

III. Vyjádření odpůrce

8. V písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení odpůrce uvedl, že nezpochybňuje aktivní procesní, ale věcnou legitimaci navrhovatele, neboť má za to, že jej napadené opatření obecné povahy nezkrátilo na jeho právech v rozporu se zákonem a ani nad míru přiměřenou poměrům. Odpůrce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, z něhož vyplývá, že při rozhodování o zásahu do samosprávy musí soud náležitě zvážit význam základního práva územního a samosprávného celku na samosprávu na jedné straně a význam důvodů svědčících pro takový zásah na straně druhé; zásah musí být přiměřený závažnosti takových důvodů. Výsledek prověřování těchto dvou skupin hodnot musí soud ve svém rozhodnutí přesvědčivě vyjádřit. Pro případ, že by se snad krajský soud rozhodl navrhovateli vyhovět, poukázal odpůrce na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve věci územního plánu Olomouc ze dne 25. 2. 2015, č. j. 79 A 6/2014 – 193, v němž rozhodující soud sice zrušil část územního plánu města Olomouc, ale s téměř ročním odkladem od vyhlášení rozhodnutí, čímž odpůrci poskytl čas ke sjednání nápravy a zachování regulace území. V případě vyhovění nyní projednávaného návrh by měl soud poskytnout odpůrci dostatečně dlouhou dobu na to, aby přijal pro území novou regulaci.

9. Odpůrce dále uvedl, že popis skutkového stavu je neúplný, zcela záměrně pomíjí anebo zlehčuje některá jednání, která navrhovatel učinil, případně abstrahuje od toho, co navrhovatel měl a mohl vědět jako každý, případně jako odborník v realitách. Z popisu skutkového stavu je zřejmé, že navrhovatel nabyl vesnické právo smlouvami ze dne 5. a 9. 11. 2015, v době, kdy se nový územní plán projednával, nabývací tituly však nepředložil. Zadání napadeného územního plánu bylo schváleno 24. 2. 2014. V době, kdy si navrhovatel pořizoval své nemovitosti, byl již návrh územního plánu projednáván ve společném jednání. Pořizovatel doručoval návrh územního plánu pro společné jednání veřejnou vyhláškou již ode dne 16. 6. 2014, a to rovněž způsobem umožňujícím dálkový přístup na úřední desce pořizovatele a na úřední desce odpůrce, již ode dne 13. 6. 2014. Nejpozději ode dne 1. 7. 2014 se tedy každý, i navrhovatel, mohl seznámit s obsahem připravované územně plánovací regulace a podat proti ní připomínky. Obdobně každý mohl své budoucí jednání přizpůsobovat zamýšlenému budoucímu stavu a s ohledem na to, že opatření obecné povahy nepůsobí retroaktivně, mohl získat i taková veřejnoprávní rozhodnutí (povolení), která po nabytí účinnosti projednávaného opatření nebude možné vydat právě s ohledem na rozpor s tímto opatřením. Navrhovatel v době kontraktace mohl a měl vědět, jaká podoba regulace se připravuje pro nemovitosti, které hodlá získat do vlastnictví. Nemovitosti nabyl dostatečně dlouho před nabytím účinnosti regulace. Z dalšího počínání navrhovatele je zřejmé, že věděl, jakému riziku se nabytím nemovitosti vystavuje. S ohledem na osobu navrhovatele, který podniká v oboru realitní činnosti, správa a údržba nemovitostí, si lze stěží představit, že neměl dostatek zkušeností, aby případné riziko neuměl vyhodnotit. Jako důvod odstranění stavby navrhovatel tvrdí její údajně havarijní stav, což nebylo doloženo žádným rozhodnutím stavebního úřadu o povolení odstranění stavby, ani nijak jinak. Navrhovatel stavbu odstranil svévolně, aniž by povolení pro její odstranění získal. Ze dvou přípisů adresovaných navrhovateli v období od ledna do října 2016 je zřejmé, že navrhovatel byl dlouhodobě seznámen s tím, v jak problematické lokalitě se jeho pozemky nacházejí a s tímto vědomím a vědomím obsahu projednávané územně plánovací regulace činil své kroky, včetně odstranění stavby. Přípisem ze dne 19. 1. 2016 odpůrce deklaroval, že v předmětné lokalitě nelze zajistit standardní podmínky pro možnost přidělení čísla popisného, tedy podmínky pro rodinné bydlení, proto je objekt veden pod číslem evidenčním. Ve druhém přípise ze dne 18. 10. 2016 odpůrce vyslovil nesouhlas se záměrem navrhovatele na umístění stavby rodinného domu s ohledem na jeho nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Ve třetím přípise ze dne 21. 3. 2017 odpůrce žádá místně příslušný stavební úřad o provedení státního a stavebního dozoru na pozemku navrhovatele, neboť navrhovatel zahájil demolici své stavby bez povolení. Navrhovatel byl tedy prokazatelně odpůrcem seznámen i mimo řízení o pořízení územního plánu s tím, že k jeho nemovitostem nevede zpevněná komunikace, která by svými parametry byla v souladu s § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a že takovou komunikaci odpůrce na své náklady nehodlá do území pořizovat. V této souvislosti odpůrce poukázal na závěry Nejvyššího správního soudu ve věci přezkumu územního plánu města Znojma v rozsudku ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 253/2016 – 45. S ohledem na pořízenou stavbu pro rodinnou rekreaci lze stěží na straně navrhovatele dovozovat dobrou víru v to, že když tuto stavbu odstraní, bude na jejím místě bez dalšího oprávněn postavit stavbu pro rodinné bydlení. Stávající regulace nebrání navrhovateli v tom, aby stavbu, kterou si pořídil, užíval způsobem, k němuž byla určena, aby ji udržoval ve svých rozměrech. Stávající stavební pozemek navrhovatele napadená regulace nečiní nestavebním. Zásah je tedy podle odpůrce přiměřený, umožňuje výstavbu zachovat ve stávajícím rozsahu, podmiňuje pouze výstavbu novou. To, že navrhovatel svou stavbu odstranil, nemůže být přičítáno k tíži odpůrce a uvedené jednání navrhovatele nelze nikterak opírat o domnělou nezákonnost napadeného opatření obecné povahy. Ke srovnávací argumentaci navrhovatele sousedními pozemky odpůrce uvedl, že tato je nepřiléhavá a zavádějící. Výstavbu rodinných domů ve druhém pořadí, v zahradách, územní plán nepředpokládá.

10. Odpůrce má za to, že vykonáním svého práva na vydání územního plánu dostál úkolu pečovat o své území podle zákona o obcích a napadené opatření obecné povahy umožňuje trvale udržitelný rozvoj území. Odpůrce také splnil úkol podle stavebního zákona a stanovil podmínky pro obnovu a rozvoj sídelní struktury pro kvalitní bydlení a pro rozvoj rekreace a cestovního ruchu. Součástí udržitelného rozvoje je podle odpůrce i možnost hospodárně nakládat s obecným majetkem, tedy nevynakládat jej na stavby dopravní a technické infrastruktury, u níž je zjevné, že by sloužily toliko velmi omezené skupině osob a jejíž pořízení by s ohledem na terénní podmínky bylo značně náročné, potažmo si vyžádalo i zásah do vlastnictví třetích osob. Odpůrce má ke změně regulace dostatečné důvody, které jsou v územním plánu vyjádřeny. Stávající vlastníci staveb nebyli nad míru přiměřenou poměrům omezeni. Navrhovatel neosvědčil dobrou víru stavebníka, ani neunesl důkazní břemeno tvrzení o zásahu do jeho práva vlastnického, nadto zásahu nepřiměřeného. Odpůrce žádal, aby soud návrh pro jeho nedůvodnost zamítl.

IV. Replika navrhovatele

11. V replice ze dne 15. 3. 2018 navrhovatel uvedl, že nemohl vědět v době, kdy nabyl předmětné pozemky (listopad roku 2015), jaká podoba regulace se připravuje pro nemovitost, kterou získal do vlastnictví a jakému riziku se vystavuje. Takováto argumentace je zcela zavádějící. Předmětné okolnosti nabytí nemovitosti popisované odpůrcem a skutečnosti, že navrhovatel podniká v oboru realitní činnosti, jsou zcela irelevantní pro přezkum zákonnosti napadeného opatření obecné povahy, neboť nijak nesouvisí s návrhovými body (nepřezkoumatelnost napadené části územního plánu, nezákonné a nepřezkoumatelné vypořádání námitek navrhovatele a neproporcionalita napadeného opatření obecné povahy). Na těchto návrhových bodech navrhovatel setrvává. Z důvodu procesní opatrnosti dále uvedl, že v době, kdy nemovitost nabyl, se na pozemku p. č. X nacházela nemovitost o zastavěné ploše 138 m, takže plánovaná plošná regulace 64 m se ho v té době vůbec netýkala. K námitkám týkajícím se nedoloženého havarijního stavu nemovitosti navrhovatel uvedl, že odstraňování staveb obecně podléhá pouze ohlašovacímu režimu podle § 128 stavebního zákona, přičemž z ustálené judikatury vyplývá, že vlastník stavby má zásadně nárok na to, aby svou stavbu mohl odstranit. Jelikož neexistovaly žádné zákonné překážky, měl navrhovatel nárok na vydání souhlasu s odstraněním stavby. Objektivním důvodem pro odstranění stavby byl její nevyhovující technický stav. Navrhovatel měl původně v úmyslu pouze přestavbu objektu, proto za tímto účelem nechal nejprve zpracovat projekt rekonstrukce původní stavby (Unifest s.r.o., Ing. P. F., srpen 2016) a ve spolupráci se statikem provedl sondy k základům a do nosných stěn objektu. Bylo přitom zjištěno, že objekt byl staticky narušen z důvodu špatně založených základů a nosných stěn realizovaných z dutých cihel, bez možnosti zpevnění a přestavby. Projektant projekt rekonstrukce sice zpracoval, avšak tento byl z technického a zejména z ekonomického hlediska nerealizovatelný. Vzhledem k havarijnímu stavu základů dokonce hrozilo zřícení celé stavby a ohrožení bezpečnosti uživatelů nemovitosti. Havarijní stav byl již ke dni 25. 1. 2016 konstatován v odhadu obvyklé ceny nemovitosti pro účely úvěrového řízení č. 292/16/01. Navrhovatel proto nechal následně zpracovat druhý projekt rekonstrukce objektu v zastavěné ploše a výšce původního objektu (Europrojekta, s.r.o.). S ohledem na rozsah úprav objektu však bylo navrhovateli při jednání se stavebním úřadem ústně doporučeno jeho zaměstnanci Ing. B. a Ing. L. upustit od záměru rekonstrukce stávajícího objektu a postavit na původně zastavěném pozemku novostavbu. Právě na základě ústního doporučení stavebního úřadu nechal navrhovatel přepracovat projektovou dokumentaci k rekonstrukci objektu na dokumentaci pro výstavbu (Europrojekta, s.r.o., 12/2016). V průběhu těchto úprav dokumentace projektant Ing. arch. M. K. veškeré kroky postupně konzultoval se stavebním úřadem. V průběhu těchto jednání byla rovněž zpracována dokumentace pro odstranění stavby (Europrojekta, s.r.o., 12/2016). K této dokumentaci, resp. k záměru odstranění stavby, vydala Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje navrhovateli souhlasné závazné stanovisko ze dne 7. 4. 2017 a Městský úřad Kuřim, odbor stavebního a životního prostředí, souhlasné vyjádření. Navrhovatel podal dne 28. 3. 2016 žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení stavby nového objektu a na výzvu stavebního úřadu mu předal i dokumentaci pro odstranění stavby. Po vydání územního plánu navrhovatel objednal dne 13. 7. 2017 zpracovat návrh třetího projektu na rekreační objekt, jeho autorem byl Ing. arch. L. V., který se v rámci společnosti Ateliér 90 s.r.o. podílel jako projektant i na tvorbě územního plánu X. Tento projektant na pozemku navrhovatele navrhl rekreační nemovitosti o zastavěné ploše cca 145 m. Tato skutečnost rovněž dokládá značné úsilí navrhovatele, které vynaložil, aby na svém pozemku mohl realizovat výstavbu v přibližných rozměrech původního objektu. Za zpracování všech výše uvedených projektů uhradil navrhovatel částku více než 600 000 Kč, jak dokládal přiloženými fakturami. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá dobrá víra navrhovatele, který pozemek p. č. X nabyl jako stavební parcelu, jenž byla v době koupi zastavěná rodinným domem s rekreačním využitím a kterou chtěl dále k individuálnímu bydlení využívat. Původně měl v úmyslu rekonstruovat stávající objekt, z důvodu objektivně havarijního stavu a na doporučení stavebního úřadu však byl nucen původní objekt odstranit. Současně byl navrhovatel a stále je srozuměn s výstavbou domu, který nebude překračovat rozměry objektu, který na jeho pozemku historicky existoval. V tomto směru se opakovaně snažil o kompromisní dohodu s odpůrcem. Důkazem je i zápis provedený stavebním úřadem Kuřim dne 2. 5. 2017 při místním šetření v rámci řízení o žádosti o společné územní rozhodnutí a stavební povolení. Navrhovatel písemně souhlasil s jakoukoliv změnou vzhledu stavby a trval pouze na dodržení minimální zastavěné plochy 138 m podle rozměru původní stavby. Navrhovatel připomněl, že jeho pozemek p. č. X v k. ú. X je evidován v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha o výměře 304 m, což je více než dvakrát větší plocha, než jakou navrhovatel hodlá zastavět novostavbou rodinného domu. Nový územní plán však zásadně omezí možnost zastavění pozemku, a to aniž by toto řešení bylo podepřeno legitimními a dostačujícími důvody. Přitom současně zcela neodůvodněně byly v blízkosti pozemku navrhovatele nově vymezené zastavitelné plochy.

12. Navrhovatel uvedl, že převážná část argumentace odpůrce se míjí s podstatou předmětu řízení, kterým je přezkum zákonnosti regulace. Navrhovatel dále zopakoval svoji dosavadní argumentaci. Z důvodu procesní opatrnosti navrhl výslechy svědků – autorů jednotlivých projektů rekonstrukce a stavby rodinného domu a vedoucí stavebního úřadu Kuřim. Ke svým tvrzením nabídl větší množství dalších důkazů.

13. Z hlediska technické infrastruktury objektivně neexistovaly žádné překážky, které by výstavbě bránily a ani nyní je odpůrce neuvádí. Na pozemky jsou přivedeny veškeré inženýrské sítě, vč. plynu, splaškové kanalizace, obecního vodovodu a elektrického vedení, je zde veřejné osvětlení a v blízkosti se nacházejí nádoby na svoz komunálního odpadu a poštovní schránka s orientačním označením nemovitosti navrhovatele. Nemovitosti navrhovatele prakticky vyplňují část řadové zástavby ulice X jen o několik metrů dále, než sousední nemovitosti zleva i zprava; jedná se o zastavěnou a obytnou lokalitu. Citované projekty obsahovaly popis možného napojení rekonstruované či nové stavby navrhovatele na veškerou technickou infrastrukturu. Přístup k pozemkům navrhovatele je zajištěn ze dvou stran po obecních komunikacích. Podle § 90 odst. 1 písm. b) stavebního zákona se však soulad s požadavky na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu k možnosti a způsobu napojení posuzuje až v územním řízení. Právě proto předchozí územní plán stanovoval jako podmínku pro umístění stavby na ploše BV vybudování zpevněné komunikace. Pokud pozemek není připojen na zpevněnou komunikaci, může to potenciálně vést k nevyhovění žádosti o vydání územního rozhodnutí. Takováto situace nemůže však samo o sobě odůvodňovat zrušení či významné omezení zastavitelnosti pozemku dříve určeného pro výstavbu objektu pro bydlení. Naopak je zcela běžné, že územní plán počítá s vymezováním ploch pro bydlení za situace, kdy v době jeho vydání ještě potřebná dopravní či technická infrastruktura není vybudována. Dokumentace novostavby rodinného domu pro společné územní a stavební řízení předpokládala dopravní napojení nemovitosti ze stávajícího sjezdu na komunikaci na pozemku p. č. X, přičemž stavební úřad takové řešení akceptoval. Pojem zpevněná komunikace není právními předpisy definován. S uvedeným řešením počítal i předchozí územní plán odpůrce. Co lze ještě považovat za zpevněnou komunikaci, se posuzuje individuálně. Místní komunikaci, jejíž součástí je pozemek p. č. X, běžně využívají vlastníci a obyvatelé sousedních pozemků a v komunikaci jsou již zabudované technické sítě. Z dopisů adresovaných odpůrcem rozhodně nevyplývalo, že by výstavba na předmětných pozemcích nebyla realizovatelná. Naopak „problematičnost lokalit“ vyplývala pouze z účelového šikanózního postupu odpůrce vůči navrhovateli. Ten se dále projevil při prodeji pozemku p. č. X, který sousedí s nemovitostí navrhovatele z východní strany. Navrhovatel se snažil vytvořit podmínky pro to, aby mohl na své náklady na tomto pozemku vybudovat přístupovou komunikaci napojenou na ulici X. Za tímto účelem hodlal od odpůrce odkoupit část místní komunikace na p. č. X, za níž nabízel nadstandardní cenu 1 050 Kč/1 m. Odpůrce však místní pozemek prodal místostarostovi obce, a to za cenu 400 Kč/1 m, tedy za třetinovou cenu s odůvodněním, že nastane-li situace, která je soutěží několika zájemců o odkup majetku, kdy v této soutěži předkládá nabídky občan – rezident a nerezident, pak obec většinou volí rezidenta. Odpůrce sám značnou mírou tedy přispěl k tomu, že navrhovatel nemohl vybudovat uvedené dopravní napojení a následně tuto situaci zneužil v rámci pořizování nového územního plánu k tomu, aby značně omezil zastavitelnost jeho pozemků s odkazem na nedostatečnou dopravní infrastrukturu. Ani případná absence zpevněné komunikace rozhodně nemohla odůvodňovat takovouto zásadní změnu funkčního využití pozemků, jelikož dané dopravní napojení je z technického hlediska nepochybně možné vybudovat – ze západní strany p. č. X a na východní straně přes pozemek p. č. X. Podrobnější řešení však má být předmětem až navazujícího řízení. Samotný odpůrce vymezil v územním plánu v blízkosti pozemku navrhovatele nové zastavitelné plochy Z 11 a Z 22, u nichž mu nečinilo problém stanovit jako podmínky využití „napojení lokality na místní komunikační síť“ a „napojení nové výstavby na veřejnou technickou infrastrukturu“.

14. K otázce neproporcionality opatření obecné povahy ve vztahu k vyjádření odpůrce navrhovatel dále doplnil, že odpůrce ve svém vyjádření ve vztahu k některým pozemkům uvádí, že se jedná o zahrady, na kterých územní plán výstavbu rodinných domů ve druhém pořadí nepředpokládá. Tato argumentace však není správná, neboť územní plán nic o umísťování druhého řadu domu neuvádí, takže fakticky se z pozemků p. č. X, X, X, X, X, které byly v předchozím územním plánu vymezeny jako zahrady, staly plochy pro bydlení, které lze zastavět. K uvedené faktické změně funkčního využití došlo na pozemcích sousedících s jeho nemovitostmi, které jsou vlastněny např. Ing. arch. L. V., který byl projektantem územního plánu, místostarostou Ing. B., nebo dřívějším zastupitelem Ing. S. Bez jakéhokoliv objektivního legitimního důvodu došlo ke změně zahrad na zastavitelné plochy pro bydlení ve stejné lokalitě, přičemž přístup k těmto pozemkům je stejný, resp. s ohledem na vzdálenost, i horší než v případě pozemků navrhovatele. Ve vztahu k pozemkům navrhovatele došlo ke změně funkčního využití a k významnému omezení zastavitelnosti, avšak současně odpůrce vymezil zcela nové zastavitelné plochy pro bydlení Z 22 nebo Z 17, u nichž rovněž není zcela vybudována dopravní a technická infrastruktura, což však odpůrci nepřekáželo, neboť u těchto ploch logicky stanovil jako podmínku pro umístění staveb napojení lokality na místní komunikační síť a na veřejnou technickou infrastrukturu. V rozporu s tím však došlo v případě navrhovatele k neodůvodněnému a svévolnému omezení vlastnického práva.

15. Navrhovatel dále uvedl, že návrh odpůrce, aby v případě vyhovění návrhu soud zrušil napadenou část územního plánu s dostatečným odkladem od vyhlášení rozhodnutí za rozporný se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2017, č. j. 3 As 157/2016 – 63. V případě, že by soud postupoval podle názoru odpůrce, nebylo by možné dosáhnout nápravy v podobě zrušení správního rozhodnutí, při jehož vydávání bylo nezákonné opatření obecné povahy užito.

V. Posouzení věci soudem

16. O předmětném návrhu na zahájení řízení o přezkumu zákonnosti opatření obecné povahy bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, za splnění podmínek ve smyslu ust. § 76 odst. 1, ve spojení s ust. § 101b odst. 4 s.ř.s.

17. Opatření obecné povahy v napadené části přezkoumal krajský soud v řízení podle části třetí hlavy II, dílu 7, § 101 a násl. s.ř.s., v mezích uplatněných návrhových bodů, ověřil přitom z úřední povinnosti pravomoc odpůrce k jeho vydání a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání předmětného opatření, přičemž dospěl k závěru, že návrh je důvodný. V. a) Podmínky řízení 18. Krajský soud se nejprve zaměřil na posouzení splnění procesních podmínek řízení, jakožto základního předpokladu soudního přezkumu opatření obecné povahy. Těmito podmínkami řízení je existence opatření obecné povahy, jež je napadáno v návrhu, aktivní procesní legitimace navrhovatele, pasivní procesní legitimace odpůrce a dále formulace závěrečného návrhu. Územní plán se vydává podle ustanovení stavebního zákona formou opatření obecné povahy. Návrhem napadená je část opatření obecné povahy v rozsahu pozemků p. č. X, XaXvk. ú. X vlastnicky náležejících navrhovateli. V předmětné věci není pochyb o tom, že napadený územní plán X, vydaný usnesením Zastupitelstva obce X ze dne 24. 4. 2017, č. 17/4 představuje opatření obecné povahy přezkoumatelné krajským soudem. Jak již bylo v úvodu odůvodnění tohoto rozsudku vysloveno, byla rovněž splněna podmínka vyplývající z ust. § 101a odst. 1 věta druhá s.ř.s. Zcela v souladu s požadavky zákona podle ust. § 101a odst. 1 s.ř.s. je také závěrečný návrh, kterým se navrhovatel domáhal zrušení konkrétně vymezené části opatření obecné povahy.

19. Podmínka aktivní procesní legitimace je taktéž splněna, pokud navrhovatel tvrdí dotčení či zkrácení na svých právech (subjektivních oprávnění) v důsledku vlastnictví pozemků dotčených napadenou částí opatření obecné povahy. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 185, publ. pod č. 1971/2010 Sb. NSS: „…potenciální zásah do práv je myslitelný v zásadě u každého vlastníka nemovitostí umístěných v území regulovaném územním plánem.“ Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, vyplývá, že aktivní procesní legitimaci bude mít ten, kdo bude konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. Vlastnictví nemovitostí dotčených opatřením obecné povahy navrhovatel prokázal výpisem z katastru nemovitostí. Tvrzení navrhovatele shledal krajský soud pro posouzení aktivní procesní legitimace dostatečnými, aktivní procesní legitimaci nezpochybňuje ani odpůrce. Krajský soud tedy považuje navrhovatele za aktivně legitimovaného k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy.

20. Pokud jde o podmínku pasivní legitimace, zde je třeba pouze pro úplnost poznamenat, že podle ust. § 101a odst. 3 je odpůrcem ten, kdo opatření obecné povahy vydal, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS přitom platí, že v řízení podle § 101 a násl. s.ř.s. o zrušení územního plánu (nebo jeho změny) je odpůrcem obec, jejíž zastupitelstvo územní plán (nebo jeho změnu) vydalo. V daném případě je tak odpůrcem obec X, jehož zastupitelstvo opatření obecné povahy vydalo. V. b) Posouzení důvodnosti návrhu 21. S ohledem na splnění všech procesních podmínek řízení mohl soud přistoupit k přezkumu souladu opatření obecné povahy se zákonem, pro který vymezil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS tzv. algoritmus (test) soudního přezkumu.

22. Jde o jednotlivé na sebe navazující kroky, které představují logickou sekvenci řešení relevantních otázek, jimiž se soud zabývá při zkoumání důvodnosti návrhu. V prvém kroku soud zkoumá, zda napadené opatření obecné povahy bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc. Ve druhém kroku se soud zabývá otázkou, zda orgán, který opatření vydal, nepřekročil zákonem stanovené meze své působnosti (věcné, osobní, prostorové a časové). V dalších krocích pak soud posuzuje zákonnost postupu odpůrce při vydávání napadeného opatření obecné povahy a otázky jeho obsahu v souladu se zákonem (hmotněprávními předpisy) a zkoumá i soulad opatření obecné povahy se zásadou proporcionality.

23. Ve smyslu výše uvedeného přistoupil krajský soud k přezkoumání napadeného opatření obecné povahy, přičemž je zřejmé z předchozího textu odůvodnění tohoto rozsudku, že prvé dva kroky algoritmu soud považuje za splněné. Územní plán byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, přičemž nedošlo k překročení zákonem stanovené meze jeho působnosti.

24. Soud přistoupil k dalšímu kroku v přezkumu zákonnosti napadeného opatření obecné povahy, v němž se posuzuje zákonnost postupu odpůrce při vydávání napadeného opatření, otázky obsahu a souladu napadeného opatření obecné povahy se zákonem a dále se zkoumá soulad opatření obecné povahy se zásadou proporcionality. Soud je při svém rozhodování vázán obsahem a důvody návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. Každý návrh na zrušení opatření obecné povahy či jeho části musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho části za nezákonné. Platí přitom, že po podání návrhu již nelze návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Soudní přezkum je zásadním způsobem ovlivněn obsahem samotného návrhu, z něhož musí správní soud při svém rozhodování vycházet. V další části odůvodnění rozsudku se soud zabývá jednotlivými uplatněnými návrhovými body.

25. Jak vyplývá z návrhu na zahájení řízení, navrhovatel především namítal nepřezkoumatelnost napadené části územního plánu, včetně vypořádání navrhovatelem uplatněných námitek. Z obsahu připojené správní dokumentace (ve vztahu k dotčeným pozemkům navrhovatele) vyplývá, že podle předchozí úpravy stanovené územním plánem sídelního útvaru X schváleného usnesením obecního zastupitelstva v Lelekovicích dne 26. 10. 1998, že pozemek ve vlastnictví žalobce p. č. X byl vymezen jako plocha obytné zástavby, pozemky p. č. XaX byly vymezeny jako plocha pro zahrady. I. změnou č. Z4 územního plánu bylo vyhověno požadavku na rozšíření stávajícího objektu na p. č. X na hranici pozemku s parcelou č. X – zahrada. V citované změně je uvedeno, že stávající objekt je v současné době ve špatném stavebnětechnickém stavu a opravou a přístavbou na p. č. X (mimo současně zastavěné území obce) má být realizována přestavba rodinného domu. Podmínkou trvalého bydlení je řešení příjezdu po parcele č. 1509 – pastvina a vybudování odstavného stání nebo garáže na parcele č. X (jedná se o náročný terén). Nabytím účinnosti územního plánu z roku 2017 došlo u předmětných pozemků ke změně, neboť dotčené pozemky byly vymezeny jako plocha pro rodinnou rekreaci (RI), pro které je nově stanovena regulace ve formě výstavby nových objektů do 64 m celkově zastavěné plochy, u stávajících objektů překračujících zastavěnou plochu 64 m jsou přípustné veškeré stavební úpravy s výjimkou zvětšování stávajícího půdorysu a půdorysu a zvyšování stávající výškové hladiny stavby, přičemž není možné zvyšovat počty bytových jednotek. Z citovaných skutečností vyplývá, že u předmětných pozemků došlo k podstatné změně v možnosti jejich využití. Na předmětných pozemcích již není možná výstavba rodinného domu či jeho přístavba, ale jde nově o plochy určené pro individuální rekreaci s citovaným omezením. Zároveň z nového územního plánu odpůrce vyplývá, že v jeho rámci došlo k vymezení zcela nových ploch pro bydlení. Navrhovatel namítá, že je předmětné opatření obecné povahy nepřezkoumatelné v části chybějícího odůvodnění vymezení pozemků navrhovatele jako součásti plochy RI za současného vymezení řady nových zastavitelných ploch pro bydlení (chybějící řádné, racionální a transparentní argumenty, proč byly novým územním plánem vymezeny zcela nové plochy pro bydlení, zatímco výstavba na pozemcích navrhovatele byla oproti původnímu stavu zásadním způsobem omezena). V návaznosti na tuto námitku žalobce dále namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí o včas uplatněných námitkách, v jejichž rámci navrhovatel uvedl: „Jako majitel nemovitosti – stavby č. o. X č. e. X při ulici X, umístěné na pozemku p. č. X a dále pozemku p. č. X, pozemku p. č. X, pozemku p. č. X, to vše v k. ú. X, obec X, okres Brno-venkov, evidovány na LV č. X, KÚ Brno-venkov pro obec X vznáším námitku proti návrhu územního plánu pro obec X, a to z důvodu, že přestože moje nemovitost – stavba na pozemku p. č. X, obec X, má: - připojení na inženýrské sítě, včetně vlastních přípojek (plyn, elektro, voda, splašková kanalizace) - přímé napojení na veřejnou obecní komunikaci (ze západní strany účelová komunikace umístěná na p. č. X, z východní strany pěší komunikace umístěná na p. č. X) - pozemek p. č. X je evidován příslušným katastrálním úřadem jako stavební a zastavěná plocha - uvedené pozemky jsou umístěny v intravilánu obce - sousední pozemky, jak ze severní strany (p. č. X, p. č. X), východní (p. č. X) a částečně i jižní strany (p. č. X) jsou vedeny ve skupině stavebních ploch, označených jako BV. Většina z těchto pozemků má fakticky horší napojení na infrastrukturu než moje, tj. bez přímého napojení na obecní komunikaci, infrastrukturu a přesto jsou vedeny jako plochy BV. - okolní výstavba, jak ze severní strany, tak i z východní, je zastavěna rodinnými domy - již několik let má moje nemovitost přidělenou orientační adresu ulice M. č. o. 29 - je zděná, se zastavěnou plochou větší jak 130 m - sběrnou nádobu na komunální odpad má nemovitosti dlouhodobě umístěnou na ulici X (v místě napojení mého pozemku na ulici X), stejně tak je řešena schránka pro poštovní a novinovou službu Změnou RI na BV nevzniknou žádné investiční náklady na obec X. V návrhu územního plánu pro obec X nejsou moje nemovitosti zahrnuty do zastavitelné plochy BV (bydlení v rodinných domech venkovského charakteru), ale do plochy RI (plochy staveb pro rodinnou rekreaci). Hodlám svoje nemovitosti užívat trvale, nejen ve volném čase. Nesouhlasím tedy s takto navrženým územním plánem pro obec X a požaduji přehodnotit tento návrh a následně navržení pozemku p. č. X, p. č. X a p. č. X do stabilizovaných stavebních ploch označených kategorií BV, tj. trvalé bydlení v rodinných domech – venkovské… prakticky se jedná jen o potvrzení faktického aktuálního stavu…“ Při posuzování předmětné námitky týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného opatření obecné povahy v části týkající se dotčených pozemků vzal krajský soud především v úvahu, že navrhovatel včas uplatněnými námitkami ze dne 15. 4. 2016 brojil proti navrhovanému zařazení dotčených pozemků do ploch staveb pro rodinnou rekreaci, označenou RI. Shora citované námitky obsahovaly konkrétní podrobnou argumentaci a vycházely ze skutečnosti, že tehdy navrhovaná nová úprava podstatným způsobem změní využitelnost předmětných pozemků. Mezi účastníky řízení není sporné a z obsahu předmětného opatření obecné povahy vyplývá, že toto opatření zároveň vymezilo zcela nové plochy pro bydlení, a to vzhledem k velikosti obce ve větším rozsahu.

26. V textové části výroku územního plánu je v kapitole 2. Základní koncepce rozvoje území obce, ochrany a rozvoje hodnot, uvedeno, že koncepce rozvoje obce X je založena na následujících principech: stabilizace územního rozvoje po období skokového růstu posledních let; snaha odstranit disproporce v urbanistické struktuře obce; řešení dopravní obsluhy obce individuální dopravou; důsledná ochrana kulturních, přírodních a urbanistických hodnot; zachování krajinného rázu. Obec X plní v systému osídlení především funkci rezidenční a rekreační; silný tlak na posilování těchto funkcí vyplývá z polohy obce v bezprostředním okolí města Brna. Cílem návrhu územního plánu je vytvoření územních podmínek pro udržitelný rozvoj obce umožňujících soulad všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území při respektování zásad péče o životní prostředí a minimalizaci ohrožení podmínek života budoucích generací. Navržená urbanistická koncepce dalšího rozvoje obce Lelekovic vychází ze záměrů platného územního plánu. Koncepce je postavena na principu dokončení založené urbanistické struktury obce a doplnění nezbytných veřejných ploch a vybavenosti, zajišťujících pozitivní vnímání obce jeho obyvateli jako místa pro plnohodnotné bydlení. Návrhem je zachována založená urbanistická struktura obce vycházející z předcházejícího územního plánu a výškové hladiny zástavby. Územní plán navrhuje doplnit proluky v zastavěném území a doplnění zastavěného území do kompaktního tvaru. Nejvýznamnější pro nové plochy bydlení zůstávají lokality Na dlouhých a Nad sklepem (Z6, Z7, Z10, Z29 – Z34). Nad rámec platného územního plánu bude územní studií prověřena možnost zastavění svahu mezi lokalitami Paseky a Příhon.

27. Na straně 26 – 30 textové části výroku přezkoumávaného opatření obecné povahy je uvedeno, že jako jeden z typů ploch s rozdílným způsobem využití jsou plochy „RI“ – rekreace a plochy staveb pro rodinnou rekreaci a plochy „BV“ – plochy bydlení v rodinných domech – venkovské. Dále opatření obecné povahy obsahuje podmínky pro využití jednotlivých ploch, přičemž pokud jde o plochy „RI“ – plochy staveb pro rodinnou rekreaci, je uvedeno jako hlavní funkční využití – využití volného času na plochách užitkových, okrasných a rekreačních zahrad a k nim náležejících staveb využívaných pro rodinnou rekreaci s limity vyjadřujícími přípustnost funkčního využití jako rekonstrukce a dostavba stávajících objektů (hlavní stavba) do 64 m celkové zastavěné plochy nebo do velikosti stávající zastavěné plochy, výstavba nových objektů do 64 m celkové zastavěné plochy (hlavní stavba), doplňkové stavby pro rodinnou rekreaci (terasy, bazény, altány, skleníky, opěrné zdi apod.), včetně nezbytných zpevněných manipulačních ploch, nové objekty se připouští pouze za podmínky napojení objektu na technickou infrastrukturu odpovídající platné legislativě apod.

28. Na straně 38 – 51 textové části odůvodnění územního plánu je uvedeno, že stávající obytná zástavba v obci je tvořena rodinnými domy. Původní zástavba rodinných domů je tvořena většinou řadovými domky umístěnými kolem komunikace s podlažností 2, výjimečně 3 NP; pozdější výstavba byla tvořena dvojdomky nebo volně stojícími objekty s jedním nebo dvěma NP. Dále je uveden přehled zastavitelných ploch pro bydlení, které územní plán vymezuje (Z1 – Z37). Pokud jde o odůvodnění vymezených zastavitelných ploch, je dále uvedeno, že rozsah zastavitelných ploch bydlení byl převzat z platného územního plánu; zastavěné území obce je v současné době zastavěno poměrně intenzívně a neposkytuje dostatek možností pro zahušťování a další výstavbu; kompaktní charakter zástavby v zastavěném území obce vyvolal nutnost hledat pro novou obytnou výstavbu vhodné pozemky mimo zastavěné území obce. Prognóza bytové výstavby počítá s výstavbou 126 rodinných domů, zastavitelné plochy jsou navrženy pro 117 rodinných domů, zbylé domy mohou být realizovány na stabilizovaných plochách pro bydlení v zastavěném území obce. Pokud jde o plochy individuální rodinné rekreace RI, je dále uvedeno, že se jedná převážně o zemědělské plochy zahrad a drobných zastavěných ploch staveb, které jsou oploceny a využívány pro individuální rekreaci. Územní plán vymezuje stabilizované plochy individuální rekreace v lokalitách Paseky – Příhon, Za skalkou a Pod strážnou. Tato území nejsou napojena na systém veřejné technické infrastruktury (především odkanalizování, zásobení vodou a plynem…). Výstavba je cíleně omezována dle kapitoly 6 – Podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití (výroková část ÚP). Regulací je omezována zastavitelnost ploch, velikost staveb a jejich výška. Cílem těchto opatření není zamezení využití území pro individuální rekreaci, ale zabránění živelné transformace těchto ploch na plochy bydlení skryté pod stavbami pro rodinnou rekreaci dle výkladu stavebního zákona. Prostorový standard staveb je omezen tak, že neumožňuje výstavbu objektů plnících dnešní nároky na trvalé bydlení. Vymezením návrhových ploch pro rekreaci není dotčeno právo užívat stávající nemovitosti v souladu s vydaným stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím. Dále je uvedeno, že v ploše přestavby P5 vymezené pro plochy rekreace označené v její lokalitě Příhon, ve výrokové části je navržená regulace výstavby z těchto důvodů: Nedostatečné dopravní napojení s velkým výškovým převýšením, které neumožňuje bezpečné zajištění příjezdu pro složky integrovaného záchranného systému, vozidla svozu komunálního odpadu a vozidla provádějící zimní údržbu. RD v lokalitě byly povolené před platností ÚPN SÚ X (pozn. soudu: jedná se o územní plán sídelního útvaru X, který byl schválen Zastupitelstvem obce X dne 26. 10. 1998) a vzhledem ke zpřísnění požadavků a příslušných ČSN, ke kterým došlo za dobu od realizace stávajících objektů bydlení do doby zpracování návrhu ÚP X, je v uvedené lokalitě navržena plocha přestavby s uvedenou regulací. Navržení plochy přestavby chrání území před vznikem rizik spojených s rozšiřováním výstavby RD při nedostatečné technické a dopravní infrastruktuře, která neumožňuje zajištění bezpečnosti silničního provozu a zajištění ochrany, zdraví osob a majetku v dané lokalitě. Pokud jde o posledně citovanou pasáž týkající se plochy přestavby P5, pak je nutno konstatovat, že z výkresové části předmětného opatření obecné povahy jednoznačně vyplývá, že se nejedná o lokalitu, v níž by se nacházely dotčené navrhovatelovy pozemky.

29. S ohledem na shora konstatované skutečnosti je třeba vyslovit souhlas s navrhovatelem, že odůvodnění vymezení jeho pozemku jako součásti plochy RI za současného vymezení řady nových zastavitelných ploch pro bydlení je nedostatečné. Pokud jde o odůvodnění ploch individuální (rodinné rekreace), pak opatření obecné povahy obsahuje v textové části odůvodnění pouze argumentaci míjející se se skutkovým stavem především tím, že dotčené pozemky navrhovatele jsou napojeny na systém veřejné technické infrastruktury a rovněž neobstojí obecně vymezený cíl opatření – zabránění živelné transformace těchto ploch na plochy bydlení skryté pod stavbami pro rodinnou rekreaci dle výkladu stavebního zákona. Územní plán sídelního útvaru X z roku 1998 ve znění změn výslovně počítal s možností umístění rodinného domu na pozemcích navrhovatele (jak je uvedeno výše). Nové zavedené omezení, jenž dopadlo na dotčené pozemky navrhovatele, přezkoumatelným způsobem odůvodněno v rámci opatření obecné povahy není. Tato skutečnost, ve spojení se zcela nedostatečným odůvodněním včas vznesených námitek zakládá nepřezkoumatelnost územního plánu odpůrce z roku 2017 v části, v níž se navrhovatel domáhá jeho zrušení. Z obsahu připojené správní dokumentace vyplývá, že námitky navrhovatele byly datovány dnem 15. 4. 2016. Jen na okraj soud poznamenává, že v udané době nebylo ještě uvažováno s plochou přestavby P5, na kterou odkazuje shora citovaná textová část odůvodnění územního plánu, především se však tato plocha netýká dotčených pozemků navrhovatele. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, vymezení zastavitelných ploch je jedním z nejzávažnějších zásahů v územním plánu, přičemž na odůvodnění otázek s tímto souvisejících je třeba klást zvýšené požadavky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013 – 85).

30. Pro uplatňování a vypořádání námitek jakožto nástroje směřujícího vůči obsahu návrhu opatření obecné povahy platí úprava obsažená v ust. § 172 odst. 5 správního řádu, podle něhož platí, že vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění. Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy.

31. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách uplatněných proti návrhu opatření obecné povahy musí obstát z hlediska požadavku přezkoumatelnosti, přičemž jde o podmínky, jenž se vztahují obecně na správní rozhodnutí ve smyslu ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Z rozhodnutí o námitkách musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010 – 169). Jak vyplývá z navrhovatelem poukazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Aos 3/2013 – 33, je pořizovatel územního plánu na základě podané námitky či připomínky zařazení určitého pozemku do určité funkční plochy podrobně odůvodnit (např. upřesnit, proč na určitém pozemku byla vymezena určitá funkční plocha, ačkoliv v sousedství byla vymezena jiná).

32. Znění včas uplatněných navrhovatelových námitek ze dne 15. 4. 2016 je uvedeno shora. Tyto námitky vypořádal odpůrce tak, že se jim nevyhovuje s odůvodněním, že odpůrce trvá na vymezení uvedených pozemků jako součást plochy staveb pro rodinnou rekreaci označených RI. Odpůrce dále uvedl, že navržená regulace má zabránit výstavbě rodinného bydlení v uvedené lokalitě a zachovat tak rekreační charakter území. Důvody pro přijetí této regulace jsou jednak zachování rekreačního charakteru dané oblasti, dále absence technické a dopravní infrastruktury pro rodinné bydlení v oblasti. Regulace vychází též z historického vývoje, ze kterého vyplynulo, že předchozí realizace staveb pro individuální rekreaci způsobila ve skutečnosti využití těchto staveb pro trvalé bydlení, se všemi důsledky (požadavky na technickou a dopravní infrastrukturu, svoz komunálního odpadu, zajištění zimní údržby, nárůst dopravní zátěže při nevyhovujících parametrech místních a účelových komunikací v lokalitě, až po nemožnost dojezdu složek integrovaného záchranného systému, kde bylo ohroženo zdraví a život obyvatel lokality z důvodu nesjízdnosti komunikace k rekreačním objektům). Navržená regulace představuje kompromis mezi veřejnými zájmy a soukromými zájmy v oblasti, neboť obec nezakazuje výstavbu v dané lokalitě zcela, ale přijetím předmětné regulace vyjádřila snahu výstavbu usměrnit tak, aby nekolidovala s veřejnými zájmy v dané lokalitě. Takto navržená regulace je navržena v nezbytně nutné míře, nejšetrnějším způsobem, který vede ještě k rozumnému zamýšlenému cíli a nediskriminačním způsobem. Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni, č. j. 59 A 2/2014 – 102 ze dne 22. 12. 2004, uzavírá argumentaci odpůrce, není zastavitelnost pozemků nároková a vymahatelná, návrh ÚP X proto namítatele v tomto nemohl zkrátit na jeho právech.

33. Uvedené odůvodnění navrhovatelých námitek neodpovídá požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí o námitce, jak je shora vyloženo. Odpůrce zcela rezignoval na vypořádání navrhovatelova tvrzení, že stavba na pozemku p. č. X má připojení na kompletní inženýrské sítě, včetně vlastních přípojek (plyn, elektro, voda, splašková kanalizace), že má přímé napojení na veřejnou obecní komunikaci (ze západní strany účelová komunikace umístěná na p. č. X, z východní strany pěší komunikace umístěná na p. č. X). Tvrzené skutečnosti přitom musely odpůrci být zcela jednoznačně známy mj. s ohledem na shora již poukazovanou změnu I. Z4 územního plánu z roku 1998. Odpůrce také zcela pominul vypořádat se s argumentací v navrhovatelově námitce týkající se tvrzení, že sousední pozemky jak ze severní strany (p. č. X, X), východní (p. č. X) a částečně i jižní strany (p. č. X) jsou vedeny ve skupině stavebních ploch označených jako BV; většina z těchto pozemků má fakticky horší napojení na infrastrukturu než navrhovatelovy pozemky, tj. bez přímého napojení na obecní komunikaci – infrastrukturu a přesto jsou vedeny jako plochy BV. Rovněž chybí reakce odpůrce na argumentaci navrhovatele, že okolní výstavba je jak ze severní, tak z východní strany zastavěna rodinnými domy; jedná se tedy o vysvětlení, proč obdobné požadavky jako v případě navrhovatele nejsou uplatňovány ve vztahu k pozemkům, které byly navrhovatelem zmiňovány a odpůrcem byly vymezeny pro bydlení (BV). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani odpůrcem namítaná korespondence adresovaná navrhovateli dne 19. 1. a dne 18. 10. 2016, neboť tyto dopisy v odpůrcem vylíčeném znění nemohou zhojit shora vytčené vady týkající se nepřezkoumatelnosti části opatření obecné povahy, neodpovídají na konkrétní vznesené námitky navrhovatele, jak byly shora uvedeny, navíc posouzení proveditelnosti technického řešení napojení pozemku na pozemní komunikaci je předmětem územního řízení.

34. Odůvodnění vyhodnocení námitek obsahuje dále shrnující závěr, že navržená regulace je navržená v nezbytně nutné míře, nejšetrnějším způsobem, který vede ještě k rozumně zamýšlenému cíli a nediskriminačním způsobem. Tento závěr však není blíže osvětlen, a to vzhledem k uplatněným námitkám navrhovatele a se zohledněním stavu v době, kdy navrhovatel námitky uplatňoval. Z odůvodnění vypořádání námitek navrhovatele (a to ani ve spojení s dalším obsahem přezkoumávaného opatření obecné povahy) nelze seznat ve shora vytčeném rozsahu, proč odpůrce považuje námitky uplatněné navrhovatelem za liché, mylné, nebo nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené. De facto se odpůrcem použitá argumentace zcela míjí s uplatněnými námitkami. Z uvedeného důvodu je třeba konstatovat nepřezkoumatelnost předmětného opatření obecné povahy v rozsahu napadeném navrhovatelem. Původní vstřícný postoj odpůrce vyjádřený především I. Změnou č. Z4 územního plánu sídelního útvaru X byl bez náležitého odůvodnění (a to přes rozsáhle argumentující námitky nového vlastníka předmětných nemovitostí – navrhovatele) vystřídán restriktivní úpravou. Za uvedeného stavu se krajský soud zcela ztotožňuje s námitkou navrhovatele poukazující na nepřezkoumatelnost předmětného opatření obecné povahy v návrhem napadeném rozsahu.

35. Za dané situace se soud již nemusel a ani nemohl zabývat dalšími kroky algoritmu vzhledem k uplatněným návrhovým bodům, neboť nedostatečnost odůvodnění opatření obecné povahy další přezkum napadeného aktu znemožnila (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010 – 48, či rozsudek ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 2 As 37/2006). Z uvedeného důvodu soud předmětnému návrh na zahájení řízení vyhověl, přičemž zrušil opatření obecné povahy v části vymezující plochy staveb pro rodinnou rekreaci – RI na pozemcích p. č. X, XaXvk. ú. X dnem účinnosti územního plánu X, tedy dnem 11. 5. 2017, a to s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2017, č. j. 3 As 157/2016 – 63, z něhož vyplývá, že v případě „incidenčního“ přezkumu opatření obecné povahy se jedná o prostředek k zajištění řádného přezkumu individuálního správního aktu, tedy prostředek, kterým je možno docílit přezkumu individuálního správního aktu z důvodu zrušení tohoto opatření obecné povahy. Nemůže být udržitelný výklad, podle něhož je vyloučena možnost zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části ke dni, který předchází právní moci zrušujícího rozsudku. Zrušení opatření obecné povahy ex nunc nemůže v navazujícím řízení o žalobě představovat důvod pro zrušení individuálního správního aktu, jenž byl vydán na základě tohoto opatření obecné povahy. Proto pouze připuštěním možnosti „zpětného“ zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části může být naplněna teleologická metoda interpretace ustanovení s.ř.s. týkajících se předmětného typu řízení. V nyní projednávané věci soud zvolil zrušení části přezkoumávaného opatření obecné povahy k datu jeho účinnosti, neboť k podání žádosti navrhovatele, na jejímž základě došlo k vydání individuálního správního aktu, došlo dne 28. 3. 2017, přezkoumávané opatření obecné povahy nabylo účinnosti dne 11. 5. 2017, prvostupňový správní orgán (stavební úřad) vydal zamítavé rozhodnutí na základě žádosti navrhovatele dne 19. 7. 2017, odvolací rozhodnutí v dané věci bylo vydáno dne 2. 1. 2018 (v podrobnosti viz úvodní část odůvodnění tohoto rozsudku). Případné zrušení opatření obecné povahy k pozdějšímu datu (jak navrhuje odpůrce) by znemožnilo navrhovateli domoci se nápravy v podobě možnosti zrušení správního rozhodnutí, při jehož vydávání bylo nezákonné opatření obecné povahy užito.

VI. Náklady řízení

36. Výroky o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle něhož platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl a z ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. Jelikož napadené opatření obecné povahy bylo v navrhované části zrušeno, dosáhl navrhovatel plného úspěchu. Za důvodně vynaložený náklad řízení vzal krajský soud náklad za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Navrhovateli rovněž náleží náhrada za 3 úkony právní služby jeho právního zástupce (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání návrhu, replika) po 3 100 Kč podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4d a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů), vč. paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Jedná se o částku celkem 10 200 Kč, zvýšenou o DPH 21 % (2 142 Kč), celkem tedy včetně náhrady za soudní poplatek činí přiznaná náhrada nákladů řízení částku 17 342 Kč. K uhrazení nákladů řízení byla odpůrci stanovena přiměřená lhůta 30 dnů. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil plnění žádné povinnosti, proto bylo rozhodnuto tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení