64 A 11/2022–60

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: M. S., narozený dne bytem adresa pro doručení proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2022, č. j. KUJI 56662/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Městského úřadu Pacov ze dne 4. 5. 2022, č. j. MP/05293/2022/ŽÚ/VIS (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 a bodu 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil porušením § 17 odst. 5 písm. a), b) a c) zákona o silničním provozu a § 18 odst. 3 téhož zákona. Za uvedené přestupkové jednání byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 6 000 Kč, dále úhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.

2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 18. 5. 2022 odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 6. 2022, č. j. KUJI 56662/2022 (dále též „napadené rozhodnutí“), dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 6. 2022.

3. Žalobce proti napadenému rozhodnutí podal dne 15. 7. 2022 u Krajského soudu v Brně správní žalobu, kterou se domáhá zrušení označeného rozhodnutí. Součástí žaloby žalobce učinil žádost o přiznání odkladného účinku této žalobě.

4. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2022, č. j. 34 A 35/2022–19, byla předmětná věc z důvodu místní nepříslušnosti postoupena Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 10. 8. 2022 a krajskému soudu byl soudní spis doručen dne 6. 9. 2022. Usnesením ze dne 4. 10. 2022, č. j. 64 A 11/2022–43, krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek.

II. Shrnutí žaloby

5. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Napadá rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu a považuje jej za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, nesrozumitelnost a rovněž pro nedostatečně zjištěný skutkový stav. Dále jej shledává nezákonným z důvodu závažných vad řízení, zejména před prvostupňovým správním orgánem.

6. Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. S odkazem na § 17 odst. 5 zákona o silničním provozu a citace z výpovědi své i výpovědí svědků J. V. a M. V. uvedených v protokolu o ústním jednání ze dne 25. 4. 2022 žalobce dovozuje, že v posuzované věci lze zcela vyloučit, že by se dopustil vytýkaného přestupkového jednání. Žalobce se nedopustil nedovoleného předjíždění [§ 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu], neboť ze spisového materiálu vyplývá, že vozidlo v protisměru se objevilo dávno poté, co žalobce započal předjížděcí manévr. Ohledně porušení § 17 odst. 5 písm. a) a b) zákona o silničním provozu žalobce uvádí, že zde proti sobě stojí výpověď jeho a manželů V., přičemž M. V. až do okamžiku prudkého brzdění osobního vozidla tovární značky X, registrační značky X (dále jen „vozidlo Mazda“), v němž jela na místě spolujezdce, provoz na vozovce nesledovala, navíc je její výpověď v mnoha bodech rozporná (nesledovala provoz až do prudkého brždění vozidla Mazda, přesto měla vidět, jak je předtím předjíždělo vozidlo řízené žalobcem). Z toho žalobce dovozuje, že fakticky proti sobě stojí pouze dvě rozdílné výpovědi, a to výpověď žalobce a J. V., který řídil vozidlo Mazda.

7. Žalobce popisuje místo spáchání přestupků a uvádí, že za obcí Obrataň se nachází dostatečně dlouhý úsek pro bezpečné předjetí vozidla Mazda i před ním jedoucího rumunského kamionu, pokud by tato vozidla žalobci nebránila v provedení předjížděcího manévru zvýšením rychlosti. Z výpovědí svědků vyplývá, že v úseku za obcí Obrataň zrychlovali, přestože je žalobce hodlal předjet. Dle žalobce nebylo prokázáno, že by porušil § 17 odst. 5 písm. a) a b) zákona o silničním provozu.

8. Žalobce poukazuje na stranu 6 napadeného rozhodnutí s tím, že žalovaný pozměnil smysl jeho výpovědi. Žalobce se rozhodl pro ukončení započatého předjíždění s ohledem na zrychlení před ním jedoucích vozidel Mazda a rumunského kamionu. Není pravdou, že by tak učinil na základě nesprávného úsudku před započetím předjíždění. Žalobce tuto skutečnost vytkl v odvolání, žalovaný uvedenou odvolací námitku vypořádal nedostatečně, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

9. Žalobce se rovněž vymezuje proti závěru uvedenému na straně 7 napadeného rozhodnutí ohledně bránění v předjíždění. Ze spisového materiálu plyne, že vozidlo Mazda i rumunský kamion během žalobcova předjížděcího manévru zrychlovala. Není na žalobci, aby tuto skutečnost v průběhu správního řízení dokládal. Naopak bylo na správním orgánu, aby žalobcovo tvrzení vyvrátil a nepřesouval na něj důkazní břemeno.

10. Další žalobní námitkou žalobce rozporuje způsob, jakým žalovaný hodnotil škodlivost žalobcova přestupkového jednání, co se týče překročení nejvyšší povolené rychlosti. Žalobce s odkazem na stranu 10 a 11 napadeného rozhodnutí uvádí, že žalovaný toliko konstatoval naplnění materiální stránky přestupku s ohledem na okolnosti a odkázal na denní dobu, frekventovanost silnice a hmotnost žalobcem řízeného vozidla (kamionu). Žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí upozornil na možnou absenci škodlivosti jím spáchaného přestupku, žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí k této námitce ničeho nedoplnil. Napadené rozhodnutí proto žalobce shledává i v této části nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

11. Žalobce považuje hodnocení denní doby, frekventovanosti pozemní komunikace a hmotnosti jím řízeného vozidla jakožto přitěžujících okolností za zcela nekonkrétní a nepřiléhavé. Správními orgány nebyla zjišťována hustota dopravy v místě a době spáchání přestupku, ač to lze z dostupných zdrojů učinit. Při malé hustotě dopravy je naopak denní doba a s ní spojená lepší viditelnost polehčující okolností. Silnice č. I/19 je navíc koncipována na vyšší rychlostní limity spíše než komunikace II. a III. třídy. Ve vztahu ke hmotnosti žalobcem řízeného vozidla žalovaný nezohlednil kvalitu brzd vozidla značky Mercedes, přestože toto vozidlo jedoucí bez nákladu dosahuje brzdné dráhy na úrovni běžného osobního vozidla.

12. Rovněž bagatelní překročení nejvyšší povolené rychlosti (o 4 km/h) dle žalobce vyžaduje bližšího zkoumání, bez něhož nelze usoudit, zda takové jednání dosahuje potřebné míry škodlivosti typické pro daný typ přestupků. Žalobce podotýká, že vytýkané přestupkové jednání nezjistili policisté při standardní kontrole silničního provozu, nýbrž až následně správní orgán nahlédnutím do záznamu tachografu vozidla řízeného žalobcem. Dle žalobce má policie nastavenou toleranci silničního rychloměru mimo obec na 10 km/h, pokud tedy řidič krátkodobě překročí nejvyšší povolenou rychlost, není to důvodem k řešení takového jednání jako přestupku. Řidič totiž není s to v každém okamžiku jízdy hlídat rychlost jím řízeného vozidla. Ze spisového materiálu plyne, že žalobce se dopustil překročení nejvyšší povolené rychlosti pouze jednou, v krátkém úseku mimo obec, za dobrých povětrnostních podmínek, kdy nevezl ve vozidle žádný náklad. Uvedené dle žalobce dokládá, že popsané jednání nelze vyhodnotit jako přestupek překročení rychlosti a jeho škodlivost nedosahuje potřebné intenzity.

13. Žalobce se rovněž vymezuje proti postupu prvostupňového správního orgánu, který do protokolu o ústním jednání ze dne 25. 4. 2022 uvedl obsah spisu, se kterým byl žalobce seznámen. Byla zde mj. označena čtyři místa na silnici I/19 dle údajů z GPS z digitálního tachografu žalobcova vozidla, v obsahu spisu však absentovala zmínka o mapovém portálu www.mapy.cz a jeho obsahu. V uvedeném žalobce spatřuje pochybení ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, které zakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. K žalobním námitkám ve stručnosti uvedl, že správní orgány obou stupňů řádně odůvodnily, z jakého důvodu v jednání žalobce spatřují naplnění skutkové podstaty vytýkaných přestupků. Dle žalovaného je předjíždění nejnebezpečnější manévr a pokud se pro něj žalobce rozhodl, měl vzít do úvahy vícero faktorů, včetně očekávatelného zrychlování před ním jedoucích vozidel a délky soupravy svého i předjížděného vozidla. Též mělo být přihlédnuto k tomu, že mezi danými nákladními vozidly je ještě osobní vozidlo. Správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav, a pokud žalobce uvádí, že před ním jedoucí vozidla zrychlovala a bránila mu dokončit započaté předjíždění, bylo pro unesení důkazního břemene nutné tato tvrzení doložit, což žalobce neučinil. Žalobce v průběhu správního řízení spáchaný přestupek spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti bagatelizuje, ačkoli k němu došlo v místě prudkého klesání zakončeném ostrou pravotočivou zatáčkou, za níž se nachází železniční přejezd. Spáchání tohoto přestupku považuje žalovaný rovněž za prokázané. Správní orgány se nedopustily namítaného porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce byl přítomen ústnímu projednání přestupku a řádně seznámen se spisovým materiálem. Bylo přitom rovněž podrobně popsáno, co spisový materiál obsahuje. Zobrazení čtyř míst podle GPS z digitálního tachografu vozidla řízeného žalobcem bylo ustanoveno právě v mapách z mapového portálu www.mapy.cz a výtisky těchto map byly předloženy žalobci, o čemž svědčí žalobcem podepsaný protokol o ústním jednání. Žalobce tak na právu vyjádřit se k podkladům nebyl nijak dotčen.

15. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

17. Žaloba není důvodná.

18. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 6. 5. 2021, č. j. 7 Azs 350/2020–22).

19. Žalobce předmětnou žalobní námitkou brojí zejména proti tomu, že správní orgány přijaly závěr o jeho přestupkovém jednání, přestože ze spisového materiálu vyplývá, že se o nedovolené předjíždění nejednalo, neboť protijedoucí vozidlo se objevilo až značnou dobu po zahájení předjížděcího manévru. Uvedenou skutečnost žalobce dovozuje z jím rekapitulovaných výpovědí J. V. (jakožto oznamovatele přestupku – pozn. krajského soudu), M. V., jakož i výpovědi žalobce samotného. Dle žalobní argumentace proti sobě stojí verze popisu reality přednesené ze strany žalobce a manželů V., přičemž M. V. až do doby prudkého brždění situaci nesledovala a její výpověď je rozporná.

20. Krajský soud považuje za nutné ve stručnosti zrekapitulovat výpovědi žalobce i manželů V. před správním orgánem prvního stupně, a to v žalobou popisované části.

21. Dle protokolu o ústním jednání ze dne 25. 4. 2022 žalobce k věci vypověděl, že v jízdě ve směru od Tábora za obcí Obrataň začal předjíždět pomalejší vozidla, konkrétně vozidlo Mazda a rumunský kamion. Dle žalobce obě vozidla jela odhadem 60 km/h, v té době v protisměru nic nejelo. Žalobce dle svých slov viděl, že obě vozidla nedokáže předjet, nicméně osobní automobil ano. Po zahájení předjížděcího manévru dle žalobce obě vozidla zrychlila, z uvedeného důvodu žalobce situaci vyhodnotil tak, že vozidla již nepředjede, přičemž zpomalil. Dle žalobce šlo o správné vyhodnocení, neboť se na horizontu před ním objevilo protijedoucí bílé osobní vozidlo. Žalobce se chtěl zařadit za obě vozidla, neboť vzdálenost mezi vozidlem Mazda a rumunským kamionem nebyla dostatečná, aby se mezi ně žalobce se svým vozidlem vešel. Řidič osobního vozidla začal ale zpomalovat, v dané době byl na úrovni návěsu žalobce. Žalobce proto zrychlil, aby se vešel zpět do pravého jízdního pruhu za rumunský kamion a před vozidlo Mazda, což se mu podařilo. Při zařazování žalobce zaregistroval, že protijedoucí vozidlo zpomalilo, o žádné omezení se nejednalo, protijedoucí řidič dle žalobce pouze ubral plyn. Žalobce rozhodně popřel, že by nějaké vozidlo muselo zastavit.

22. Z podaného vysvětlení J. V. ze dne 25. 3. 2022 (na které tento rovněž odkázal při ústním jednání před správním orgánem prvního stupně) vyplývá, že na konci obce Obrataň, kdy jmenovaný jel za rumunským kamionem, ve zpětném zrcátku zaregistroval, že se na jeho vozidlo „lepí zezadu“ kamion žalobce. Po vyjetí z obce jel J. V. rychlostí asi 80 km/h, což činilo zhruba stejnou rychlost, jakou jel kamion před ním. Ve vozidle má systém napomáhající udržet bezpečnou vzdálenost, který tuto vzdálenost mezi vozidly hlídá a blíže automobil nepustí. Za obcí Obrataň se žalobce rozhodl, že jej předjede a započal předjížděcí manévr, v čemuž mu J. V. dle svých slov nijak nebránil a nezvyšoval rychlost. Když jej minul z poloviny, kdy část jeho návěsu byla ještě za vozidlem J. V., tak zaregistroval, že na horizontu, tak cca 200–300 metrů před nimi jelo v protisměru nějaké vozidlo. Kamion žalobce začal vozidlo J. V. tlačit doprava, snažil se znovu zařadit do pravého jízdního pruhu a současně začal brzdit. J. V. byl také nucen brzdit, aby do něho nenarazil z boku návěs a aby nesjel vpravo do strouhy. Díky intenzivnímu brždění se mu podařilo zastavit na pár metrech, vzdálenost neodhadne. Jelikož se na silnici v daném místě nemohla vejít tři vozidla, zastavil, kromě nich, protijedoucí řidič (dle J. V. šlo o bílý osobní automobil, jehož registrační značku však nestihl zaregistrovat) i žalobce. Jako první se rozjel žalobce a po něm J. V., bílý automobil pak pokračoval ve směru na Tábor. Po rozjetí si M. V. stačila nafotit na mobilní telefon kamion žalobce zezadu, tuto fotografii správnímu orgánu poskytnuli. Po nahlášení dané události a zastavení žalobce ze strany Policie ČR tento uváděl, že mu J. V. zrychloval a on tak nemohl dokončit předjížděcí manévr, neboť proti němu jelo vozidlo a nemohl by se tak bezpečně zařadit, proto začal brzdit.

23. M. V. v rámci výpovědi ze dne 25. 4. 2022 uvedla, že celkově řízení až tak nesledovala, zarazilo ji až, když její manžel začal zprudka brzdit. V té době zaregistrovala kamion žalobce, který je začal předjíždět. V daném momentu před nimi jel již delší dobu rumunský kamion, v daný moment mohla být vzdálenost mezi nimi tak 5–10 metrů, přičemž usoudila, že kamion žalobce se před ně nemohl zařadit. Protijedoucím bílým osobním vozidlem byl dle ní automobil značky BMW. Ví přitom, že daný vůz musel zastavit. Její muž musel také hodně silně brzdit, ale myslí, že úplně na místě nestáli. Svědkyně se domnívá, že kamion žalobce také úplně nezastavil, ale tomu už nevěnovala takovou pozornost. Během následující jízdy pořídila mobilem fotografii kamionu žalobce. K dotazu obviněného svědkyně uvedla, že nemůže přesně říct, jakou rychlostí jeli po vyjetí z Obrataně (neboť neřídila), ale jelikož vyjeli z obce, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, tak zrychlovali.

24. Ze shora rekapitulovaných výpovědí se podává, že závěry obsažené ve správních rozhodnutích reflektují svědecké výpovědi. Žalobce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí dovozuje výslovně především z toho, že žalovaný potvrdil závěr o nedovoleném předjíždění, přestože protijedoucí vozidlo se objevilo až značnou dobu po zahájení předjížděcího manévru. Byť ze spisového materiálu neplyne, že by protijedoucí vozidlo bylo viditelné již v době zahájení předjížděcího manévru, nezakládá daná skutečnost nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalobce zcela odhlíží od toho, že řidič předjíždějícího vozidla musí před zahájením manévru zohlednit nejen otázku, jaká je situace v protisměru, ale rovněž musí odhadnout, zda bude možné se bezpečně zařadit před předjížděná vozidla, a to vzhledem k délce předjížděných vozidel a vzdálenosti mezi nimi. Pokud tyto okolnosti neumožní bezpečné zařazení zpět do pravého jízdního pruhu, pochopitelně taková situace může rezultovat v ohrožení či omezení protijedoucích řidičů, byť do situace přijíždějí až po notné době od zahájení předjížděcího manévru. Takováto situace dle všeho nastala i ve věci nyní posuzované, jak se podává též ze správních rozhodnutí. V uvedeném proto nelze spatřovat vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Krajský soud se však pro úplnost níže vyjadřuje též k jednotlivým ustanovením, jejichž porušení bylo správními orgány shledáno.

25. Žalobce dovozuje, že lze zcela vyloučit nedovolené předjíždění dle § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu, protože ze spisu vyplývá, že vozidlo v protisměru se objevilo dávno po započetí předjížděcího manévru. K uvedenému tvrzení žalobce se však krajský soud považuje za nutné blíže vyjádřit při zohlednění situace, při které k předjížděcímu manévru došlo. Úsek, na kterém žalobce k předjíždění přikročil, představuje úzký dvouproudý úsek silnice první třídy (konkrétně silnice I/19), ve kterém se při provozu na vozovku nevejdou více než dvě vozidla, jak vyplývá i z výpovědí provedených před správním orgánem prvního stupně. Před žalobcem jelo ve směru od obce Obrataň směrem na obec Kámen vozidlo Mazda, před kterým jel rumunský kamion. Z výpovědí manželů V. je přitom patrné, že vzdálenost jejich vozidla od před nimi jedoucího kamionu byla malá (M. V. uvedeno odhadem 5–10 metrů), což neumožňovalo, aby se žalobce po jejich předjetí mohl bezpečně zařadit mezi vozidlo Mazda a rumunský kamion, který jel před nimi. Nutno zdůraznit, že celková délka jízdní soupravy žalobce přesahovala 15 metrů, na což bylo ostatně přiléhavě upozorněno již v prvostupňovém rozhodnutí (na straně 9). Sám obviněný přitom ve výpovědi konstatoval, že se snažil zařadit zpět na své původní místo právě z důvodu, že vzdálenost mezi vozidlem Mazda a rumunským kamionem nebyla dostatečná. To přitom za situace, kdy už řidič J. V. brzdil, jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí. Rovněž je nutno připomenout, že k předjíždění žalobce přikročil po vyjetí z obce Obrataň, přičemž je všeobecně známou skutečností, že vozidla po vyjetí z obce plynule zvyšují rychlost, a to v návaznosti na rozdílné rychlostní limity stanovené v obci a mimo obec.

26. Krajský soud rovněž akcentuje, že má–li být předjížděcí manévr úspěšně realizován, musí si být řidič dobře vědom své rychlosti i rychlosti předjížděného vozidla (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2021, č. j. 8 As 380/2018, bod 19 odůvodnění). Uvedené platí tím spíše za situace, kdy má být předjížděcí manévr proveden vozidlem, které nemá vysoký stupeň akcelerace, což u kamionu s návěsem obvykle ani nelze očekávat. Zmiňovaný požadavek na správný odhad rychlosti svého i předjížděného vozidla je nezbytným předpokladem pro bezproblémové provedení předjížděcího manévru při zachování bezpečnosti silničního provozu. K tomuto odhadu patří i posouzení předpokládané změny rychlosti předjížděného vozidla za situace, kdy vozidla vyjíždějící z úseku s omezenou rychlostí tuto rychlost plynule navyšují.

27. Žalobce započal předjížděcí manévr po vyjetí z obce Obrataň, a to za situace, kdy nebylo mezi vozidlem Mazda a rumunským kamionem mnoho prostoru. Již za této situace bylo započetí předjížděcího manévru nezodpovědné, neboť žalobce tak musel sázet na to, že v průběhu přejíždění se mezi vozidlem Mazda a rumunským kamionem uvolní patnáctimetrový prostor pro jeho soupravu. Žalobce začal předjíždět po vyjetí z obce, kde bylo nutné očekávat zrychlování i před ním jedoucích vozidel. K tomu skutečně došlo a lze mít důvodně za to, že právě z tohoto důvodu nemohl být předjížděcí manévr úspěšně a bezpečně realizován. Dle § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu nesmí řidič předjíždět, jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích. Za stavu, kdy však rozestup mezi vozidlem Mazda a před ním jedoucím rumunským kamionem neskýtal dostatek prostoru pro zařazení vozidla žalobce, nemělo být k němu vůbec přikročeno, neboť se takový manévr nemohl obejít bez omezení účastníků silničního provozu. Žalobce současně nemohl spoléhat, že řidič osobního vozidla po vyjetí z obce Obrataň nezrychlí, neboť na daném úseku je přirozené, že účastníci dopravního provozu zrychlují. Žalobce by za tohoto stavu musel doufat, že řidič osobního automobilu ihned po zahájení předjížděcího manévru začne zpomalovat a uvolní tak prostor pro kamion žalobce. Takovýto předpoklad lze však označit za velmi bezohledný k řidiči vozidla, které hodlal žalobce předjet a v konečném důsledku též k řidiči protijedoucího vozidla, které se v průběhu předjížděcího manévru začalo blížit. Žalobce tak bezesporu v důsledku svého předjíždění omezil jak řidiče před ním jedoucího vozidla, tak rovněž řidiče protijedoucího vozidla (lhostejno, zda museli „pouze“ zprudka brzdit nebo zcela zastavit). Význam uvedených slov zákona se podává z § 2 zákona o silničním provozu, když dle § 2 písm. l) tohoto zákona platí, že nesmět ohrozit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí, a dle § 2 písm. m) téhož předpisu pak nesmět omezit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nebylo nijak překáženo. Je přitom zcela evidentní, že žalobce svým předjížděním jednal tak, že řidiči předjížděného vozidla i protijedoucího vozidla překážel v plynulém pokračování v jízdě a oba byli nuceni (minimálně) zprudka brzdit, resp. někteří z nich dokonce zastavit.

28. Dovozuje–li žalobce v případě porušení § 17 odst. 5 písm. a) a b) zákona o silničním provozu, že zde proti sobě stojí výpověď žalobce a manželů V., přičemž M. V. nesledovala provoz, a navíc je její výpověď rozporná, nemůže krajský soud přisvědčit ani těmto námitkám. Soudem nebyla shledána jakákoli rozporuplnost výpovědi M. V.. Žalobce konkrétně odkázal na to, že jmenovaná nesledovala provoz až do prudkého zabrzdění vozidla Mazda, přesto měla vidět, jak předtím předjíždělo vozidlo řízené žalobcem. Tomu však nelze přitakat. Jmenovaná svědkyně vypověděla, že „celkově řízení až tak nesledovala“, zarazilo ji až, když její manžel začal zprudka brzdit. Dle výpovědi zaregistrovala kamion žalobce, který je začal předjíždět. Uvedené však nepředstavuje žádný rozpor, neboť svědkyně těmito slovy pouze popsala, že v daný moment zaregistrovala, že je předjíždí kamion, který předtím (bez sledování provozu ve zpětných zrcátkách) nemohla registrovat. Z uvedeného důvodu při použití slov „začal předjíždět“ evidentně neměla na mysli, že by viděla předjížděcí manévr od samého počátku. Uvedené je z její výpovědi zcela zřejmé a žalobce pouze účelově jednotlivá tvrzení vytrhává z kontextu.

29. Žalovaný na straně 6 napadeného rozhodnutí k porušení § 17 odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu a otázce rozhledu na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí uvedl, že „[t]akový rozhled před sebe odvolatel neměl, jelikož zahájil předjížděcí manévr, ačkoli věděl, že zřejmě nezvládne předjet obě vozidla, a po objevení se vozidla na horizontu způsobil vysoce nebezpečnou situaci ohrožující ostatní účastníky silničního provozu“. Na to žalovaný navázal závěrem o tom, že rozhodnutí žalobce předjíždět vedlo k vysoce nebezpečné situaci ohrožující ostatní účastníky silničního provozu, která nastala poté, kdy se na horizontu objevilo protijedoucí vozidlo. K otázce porušení § 17 odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu pak žalovaný odkázal na samotný výslech žalobce, který dle svých slov věděl, že obě vozidla na té rovince nedokáže předjet (jedno vozidlo ano, ale dvě už ne). Uvedené žalovaný zmiňuje na straně 7 napadeného rozhodnutí ve spojení s tím, že vzdálenost mezi osobním vozidlem a před ním jedoucím nákladním automobilem nebyla dostatečná. Zde rekapitulované závěry žalovaného proto korespondují s hodnocením, které provedl krajský soud. Je patrné, že žalobce začal předjíždět, přestože nebyly splněny podmínky pro to, aby se mohl bezpečně zařadit před vozidlo (popř. vozidla), která hodlal předjet.

30. Současně lze vyvrátit tvrzení žalobce, že daný úsek silnice za obcí Obrataň zajišťoval dostatek prostoru pro bezpečné předjetí obou vozidel. S uvedeným tvrzením by bylo možno souhlasit pouze za situace, kdy by bylo možné očekávat, že obě vozidla budou pokračovat v jízdě při konstantní velmi nízké rychlosti, kterou projížděli uvedenou obcí. Takovýto předpoklad je však nedůvodný, neboť jak již bylo shora konstatováno, bylo naopak nutné počítat se zrychlováním vozidel po vyjetí z obce. Sám žalobce odhadl rychlost vozidel při zahájení předjížděcího manévru na 60 km/h, přičemž bylo možné očekávat, že se jejich rychlost bude dále zvyšovat, a to až na nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec.

31. Dle obecné úpravy obsažené v § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu přitom platí, že řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg (…) smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/h (…). Dle téhož ustanovení řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km/h. Lze proto zdůraznit, že žalobce jako řidič kamionu (coby jiného motorového vozidla) byl omezen rychlostním limitem 80 km/h, zatímco J. V. s vozidlem Mazda (které nepřevyšuje hmotnost 3 500 kg) mohl jet mimo obec až 90 km/h. Žalobce měl proto vzhledem k takto odlišně stanoveným rychlostním limitům vyčkat, zda vozidla před ním po vyjetí z obce dosáhnou maximální možné dovolené rychlosti, resp. zda jejich rychlost mimo obec bude poskytovat dostatečný prostor (do 80 km/h) pro další zrychlování žalobce, které bylo nutné pro jejich předjetí. Rovněž žalobce evidentně nezohlednil akcelerační možnosti svého kamionu, který vzhledem k popsaným okolnostem nemohl zrychlovat natolik, aby žalobce obě vozidla předjel. Nadto zde lze spatřovat rozpor v tvrzeních žalobce, který sice před správním orgánem vypověděl, že hodlal předjet pouze vozidlo Mazda, avšak v žalobě rozebírá předpoklady pro předjetí obou před ním jedoucích vozidel.

32. Krajský soud nezaznamenal, že by žalovaný na straně 6 napadeného rozhodnutí jakkoli pozměnil smysl výpovědi žalobce. Zdůrazňuje–li žalobce, že na nevhodnost předjíždění usoudil až po započetí předjížděcího manévru s ohledem na zrychlování před ním jedoucích vozidel, lze podotknout, že předpoklad jejich zrychlení žalobce mohl a měl dovodit již před zahájením předjíždění, neboť vozidla vyjížděla z obce. Ostatně, uvedenou skutečnost žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí výslovně rovněž v rámci právního posouzení věci poznamenal. Není proto pravdou, že by nebyla vypořádána odvolací námitka žalobce.

33. Nutno zdůraznit, že povinnost posoudit všechny odvolací námitky neznamená, že by žalovaný byl povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvracet, neboť jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem odvolací argumentace (mutatis mutandis srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013–19). Tento závazek přitom nemůže být chápán tak, že „vyžaduje za všech okolností podrobnou odpověď na každý jednotlivý dílčí argument účastníka“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008–130). Dle konstantní judikatury není nutné budovat vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim je postaven vlastní ucelený argumentační systém, který je v právu logicky rozumně vyložen tak, že podpora správnosti závěrů je dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; či obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012–50, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013–30, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013–50). Žalobce předložil velmi rozsáhlé odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a nebylo úkolem žalovaného, aby každou část jednotlivých odvolacích námitek obsáhle a podrobně rozebíral a vyvracel. Žalovaný dle krajského soudu reagoval na odvolací argumentaci zcela dostatečně, neboť se s podstatou všech odvolacích námitek vypořádal.

34. K námitce porušení zásady in dubio pro reo je třeba uvést, že předpokladem uplatnění dané zásady je existence důvodných pochybností o správnosti a věrohodnosti zjištěného skutkového stavu, které však v této věci, jak již bylo shora konstatováno, nejsou dány (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 3/2009–91). Žalobce současně sporoval závěry na straně 7 napadeného rozhodnutí, týkající se bránění v předjíždění. Uvádí–li žalobce, že zrychlování vozidla Mazda i rumunského kamionu ze spisu jasně vyplývá, lze tomuto závěru do určité míry přisvědčit. Jak však již bylo řečeno shora, vozidla vyjížděla z obce Obrataň, a proto se jednalo o zrychlování očekávatelné. Jak rychle vozidla zrychlovala nelze jednoznačně posoudit, avšak žalobce se nemohl spoléhat na to, že po zahájení předjížděcího manévru vozidla pojedou nadále rychlostí, kterou projížděla obcí. Též lze souhlasit s tím, že tvrdil–li žalobce, že mu vozidla bránila v předjetí (resp. že zrychlovala více, než bylo možné po vyjetí z obce očekávat), bylo na něm, aby takovouto skutečnost doložil. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že „primárně sice v přestupkovém řízení spočívá důkazní břemeno na správním orgánu (řízení vychází ze zásady oficiality), avšak pokud je tvrzením obviněného z přestupku některý z důkazů zpochybněn, přesouvá se důkazní břemeno na jeho stranu a je pouze na něm, aby svá tvrzení prokázal“ (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2018, č. j. 3 As 11/2017–42, bod 27 odůvodnění, ze dne 22. 5. 2014, č. j. 7 As 50/2014–43, či ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 As 45/2013–37, bod 24 odůvodnění). Z výpovědi manželů V. neplyne, že by žalobci vozidlo Mazda v předjetí jakkoli bránilo, naopak J. V. výslovně uvedl, že v předjetí žalobci nebránil. Jedná se přitom o osoby, která neměly žádný zájem na potrestání žalobce. Uvádí–li proto žalobce sám jinou verzi, bylo na něm, aby svá odlišná tvrzení doložil. O absenci záměru bránění v předjetí svědčí též okolnost, že J. V. nakonec zpomalil natolik, aby se mohl žalobce před vozidlo Mazda zařadit i se svým rozměrným kamionem. Zmiňovaná verze se proto i krajskému soudu jeví být mnohem pravděpodobnější než verze překládaná žalobcem, která nadto byla správními orgány vyvrácena jako krajně nepravděpodobná analýzou svědeckých výpovědí i odkazem na okolnosti daného případu (srov. první odstavec na straně 7 napadeného rozhodnutí).

35. Dále žalobce polemizoval s vypořádáním odvolací námitky týkající se škodlivosti překročení rychlosti. Žalobce odkázal na stranu 10 a 11 prvostupňového rozhodnutí s tím, že odvolání podrobně odkázalo na možnou absenci škodlivosti přestupku. Žalovaný však dle žalobce toliko správně upozornil na povinnost správních orgánů projednávat i bagatelní přestupky, avšak po stránce hodnocení škodlivosti ničeho nedoplnil, což činí jeho rozhodnutí v dané části nepřezkoumatelným. Ani s uvedenou námitkou se krajský soud neztotožnil. Lze souhlasit, že žalobce v odvolání zpochybňoval naplnění materiálního znaku přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti. Žalovaný však v reakci na námitku žalobce výslovně odkázal na okolnosti, pro které byly správním orgánem prvního stupně shledány nejen formální znak přestupku, ale rovněž i znak materiální spočívající ve společenské škodlivosti. V prvostupňovém rozhodnutí bylo výslovně zmiňováno spáchání přestupku v denní době, frekventovanost provozu, důležitost pozemní komunikace a hmotnost a velikost jízdní soupravy. Žalovaný na tyto skutečnosti upozornil na straně 8 napadeného rozhodnutí. Nebylo přitom povinností žalovaného, aby přidával další výčet okolností, pro které považuje materiální stránku přestupku za naplněnou, zvláště pokud se se správním orgánem prvního stupně ztotožnil. Již vůbec v takovém postupu nelze shledávat důvod, pro nějž by napadené rozhodnutí mělo trpět vadou nepřezkoumatelnosti.

36. S žalobcem lze souhlasit v tom směru, že překročení rychlosti (po zohlednění odchylky) je relativně nízké – konkrétně 4 km/h, avšak tato okolnost neznamená, že by bylo zanedbatelné, jak se žalobce snaží dovodit. Pro porovnání lze uvést, že ze strany Nejvyššího správního soudu nebyl shledán nedostatek materiální stránky přestupku v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti o 8 km/h (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 2 As 212/2020–26, bod 35 odůvodnění) ani v případě překročení o 6 km/h (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2019, č. j. 10 As 36/2019–33, bod 35 odůvodnění). Rovněž krajský soud neshledal nedostatek materiální stránky přestupku v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti o 5 km/h (viz rozsudek ze dne 16. 5. 2022, č. j. 64 A 2/2022–17).

37. Nad rámec shora uvedeného je třeba zdůraznit společenskou škodlivost jednání, kterého se žalobce dopustil v návaznosti na svůj přestupek spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti. Žalobce se totiž na téže trase o chvíli později dopustil značně nebezpečného nedovoleného předjíždění, kterým zásadní měrou ohrozil ostatní účastníky silničního provozu. K tomu lze pro doplnění uvést, že míra škodlivosti takového jednání je demonstrována např. v německé právní úpravě, kde případy nebezpečného předjíždění mohou být řešeny nejen v rámci správního práva trestního, ale rovněž v rámci trestní práva (soudního), o čemž svědčí i veřejně známý případ českého řidiče kamionu, který byl za nebezpečné předjíždění v Bavorsku z roku 2019 německým soudem odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za trestný čin úmyslného ohrožení bezpečnosti v silničním provozu podle § 315c Trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Ačkoli se jedná o takto vysoce společensky nebezpečné jednání, žalobce ve věci nyní projednávané neprojevil de facto žádnou sebereflexi tohoto svého nebezpečného počínání, jež mohlo mít nedozírné následky.

38. Vyloučení materiálního znaku přestupku též nelze dovozovat pouze ze skutečnosti, že žalobce jel kamionem značky Mercedes, který dle jeho názoru může dosahovat brzdných drah na úrovni běžných osobních automobilů. Takováto argumentace je zcela lichá, neboť nelze a priori předpokládat účinnost brzd pouze vzhledem k tovární značce vozidla, jakkoli se žalobci může jevit jako prémiová. Přestože povětrnostní podmínky nebyly nijak zásadně zlé, neznamená to, že by příznivé počasí znemožňovalo potrestání řidiče za překročení stanovené rychlosti. Žalobce se sice dopustil překročení rychlosti mimo obec, avšak správní orgány správně odkázaly na to, že na konci daného silničního úseku je ostrá pravotočivá zatáčka a následný železniční přejezd. Rovněž nelze přehlédnout, že před zatáčkou se na daném místě nachází horizont, za který není při jízdě směrem k obci Obrataň zcela vidět. Pokud by tak u přejezdu za horizontem kvůli jedoucímu vlaku stála vozidla, mohlo by překročení nejvyšší povolené rychlosti vést ke střetu s těmito vozidly. Zvýšená rychlost též může znemožnit správné projetí zmiňované ostré pravotočivé zatáčky či dokonce ohrožovat dobrždění vozidla (v tomto případě dlouhé kamionové soupravy) před železničním přejezdem. Uvedené skutečnosti ještě zvyšují rizikovost daného úseku.

39. S žalobcem nelze souhlasit ani v tom, že za dané situace bylo nutné provádět bližší zjišťování hustoty provozu (např. pomocí aplikace Waze, jak žalobce navrhuje), které by osvědčovalo správními orgány konstatovanou přitěžující okolnost založenou hustotou dopravy v daném místě. Dotčená komunikace představuje hlavní tah spojující města Plzeň a Brno, jakožto druhé a čtvrté největší město v České republice. Vzhledem k tomuto významu předmětná komunikace určité hustoty provozu dosahuje, o čemž svědčí i skutkové okolnosti řešené věci, kdy i v době spáchání přestupku se zde minimálně 3 vozidla nacházela, přičemž další mířilo z protisměru. Správním orgánům proto nelze vyčítat, že frekventovanost provozu jakožto přitěžující okolnost zmiňují, ačkoli neprováděly za tímto účelem širšího dokazování. Uvedenou část odůvodnění je navíc třeba vykládat v kontextu daného případu, kdy je nutno mít rovněž na zřeteli délku kamionu žalobce, jeho potenciální brzdnou dráhu, blížící se horizont, ostrou pravotočivou zatáčku i následný železniční přejezd. Ze všech shora uvedených důvodů považuje krajský soud postup a závěry správních orgánů za plně opodstatněné.

40. Není zřejmé, z jakého důvodu žalobce upozorňuje na to, že přestupek nezjistila Policie ČR v rámci dohledu nad silničním provozem, ale až dodatečně správní orgán nahlédnutím do záznamu tachografu vozidla žalobce. Na zákonnost důkazu nemá tato skutečnost vliv. Žalovaný na straně 8 napadeného rozhodnutí výstup z tachografu správně označil za jednoznačný záznam získaný zákonným způsobem. Konstatoval–li žalobce, že v případě měření Policie ČR by takovýto přestupek nebyl řešen, neboť (jak žalobce uvedl) policisté mají mimo obec běžně nastavenou toleranci radaru na 10 km/h, ani tato okolnost nemá na otázku společenské škodlivosti jakýkoli vliv, a to z důvodu, že rozhodující pro (ne)naplnění materiálního znaku je posouzení situace, za které je přestupek spáchán, a nikoli spekulace o hodnocení opatřeného důkazu. Ani námitka týkající se hodnocení škodlivosti překročení rychlosti proto není důvodná.

41. Poslední žalobní námitkou žalobce brojil proti tvrzenému porušení § 36 odst. 3 správního řádu. Uvedené pochybení žalobce spatřoval v tom, že správní orgán na straně 2 protokolu o ústním jednání uvedl v obsahu spisu (se kterým byl žalobce seznámen) rovněž ustanovení čtyř míst na silnici I/19 dle údajů GPS z digitálního tachografu vozidla, avšak nebyla zde zmínka o mapách z portálu www.mapy.cz či o jeho obsahu. Krajskému soudu není zřejmé, v čem konkrétně žalobce spatřuje porušení citovaného zákonného ustanovení, dle něhož musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Pokud se v protokolu výslovně hovoří o určení míst, je logické, že k jeho určení došlo prostřednictvím zanesení získaných GPS souřadnic do map. Takovýto postup nadto nijak nemohl zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobce. Lze zmínit, že žalobce protokol na znamení souhlasu podepsal. Pokud žalobce s jeho obsahem nesouhlasil, mohl podpis odepřít či vznést proti protokolu námitky.

V. Závěr a náklady řízení

42. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení