64 A 2/2019 - 104

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci navrhovatele: XX bytem XX zastoupen advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103/13, Tábor proti odpůrci: Obec Kobyly sídlem Kobyly 9 za účasti osob zúčastněných na řízení:

1. XX bytem XX 2. XX bytem XX o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Kobyly, schváleného zastupitelstvem obce Kobyly usnesením ze dne 8. 4. 2019, č. XX, v části vymezující nezastavitelnou stabilizovanou plochu zemědělskou – zahrady, sady na pozemku p. č. XX v k. ú. x, zastavitelné plochy XX, XX, XX, XX, XX, XX a XX, stabilizované plochy bydlení na pozemcích p. č. XX a p. č. XX v k. ú. XX, a v části rozhodnutí o námitce navrhovatele takto:

Výrok

I . Opatření obecné povahy – Územní plán Kobyly, schválený zastupitelstvem obce Kobyly usnesením ze dne 8. 4. 2019, č., se v části vymezující nezastavitelnou stabilizovanou plochu zemědělskou – zahrady, sady na pozemku p. č. XX v k. ú. Kobyly a zastavitelnou plochu XX zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. V části směřující proti vymezení zastavitelných ploch XX, XX, XX, XX, XX, XX a stabilizovaných ploch bydlení na pozemcích p. č. XX v k. ú. XX, se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osobám zúčastněným na řízení se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

I. Návrh

1. Navrhovatel se domáhá zrušení shora uvedeného opatření obecné povahy – Územního plánu Kobyly (dále jen „územní plán“), schváleného zastupitelstvem obce Kobyly usnesením ze dne 8. 4. 2019, č. XX, a to v části vymezující nezastavitelnou stabilizovanou plochu zemědělskou – zahrady, sady na pozemku p. č. XX v k. ú. XX (ve vlastnictví navrhovatele), dále v části vymezující zastavitelné plochy XX, XX, XX, (pozemky p. č. XX v k. ú. XX, ve vlastnictví– osoba zúčastněná na řízení 2.), XX, XX, XX, XX, XX, XX, a dále stabilizované plochy bydlení na pozemku p. č. XX v k. ú. XX a na pozemku p. č. XX v k. ú. x (ve spoluvlastnictv– osoby zúčastněné na řízení 1.), a to včetně odůvodnění napadeného územního plánu v části rozhodnutí o námitce navrhovatele. Dále budou pozemky uváděny bez názvu k. ú., kterým je vždy k. ú. XX.

2. V úvodu navrhovatel přiblížil proces přijetí územního plánu. Uvedl, že v návrhu územního plánu pro společné jednání byla na jeho pozemku vymezena plocha XX pro bydlení individuální, toto určení bylo v návrhu pro veřejné projednání územního plánu zrušeno.

3. Žalobní legitimaci navrhovatel odvozoval od vlastnictví pozemku p. č. XX, který je součástí území regulovaného napadeným územním plánem. Na pozemku navrhovatel žije v tzv. mobilhausu, jiné bydlení nemá. Územní plán reguluje pozemek tak, že znemožňuje jeho využití způsobem, který navrhovatel žádal a který by umožnil řešit jeho naléhavou bytovou potřebu, tím došlo k zásahu do jeho vlastnického práva. Současně navrhovatel popsal, jakým způsobem se v procesu územního plánování neúspěšně pokoušel o obranu svých práv.

4. Navrhovatel předeslal, že jeho cílem bylo a je vyřešit naléhavou potřebu bydlení, k čemuž potřebuje méně než 100 m pozemku. Je si vědom judikatury správních soudů, podle které nemá subjektivní právo na to, aby územní plán reguloval pozemek v jeho vlastnictví způsobem, který požaduje. Ovšem v daném případě postupovali pořizovatel a odpůrce tak, že jeho požadavek odmítli a současně jiným osobám v jejich požadavcích vyhověli, resp. rozšířili zastavitelné plochy pro bydlení, aniž by k tomuto odlišnému přístupu existoval racionální důvod a jejich postup byl dostatečně odůvodněn.

5. Zásadní námitka se týká rozporu s principem proporcionality – nerovného přístupu. Dle závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, byl jeho požadavek odmítnut diskriminačně, libovolně. Diskriminační přístup pořizovatele a odpůrce spočívá v nezařazení byť i jen malé části pozemku p. č. XX mezi zastavitelné plochy, ačkoli současně: - nově mezi zastavitelné plochy pro individuální bydlení jako plocha změn byly zařazeny pozemky p. č. XX a XX jako plocha XX - II. třídy ochrany ZPF, přestože orgán ochrany přírody a krajiny ve stanovisku ze dne 19. 12. 2017 se zařazením plochy mezi zastavitelné nesouhlasil a stanovisko nezměnil; přitom určený zastupitel a pořizovatel aktivně řešili ponechání pozemků mezi zastavitelnými plochami pro bydlení, aniž by vlastníci byli v tomto směru aktivní; - nově mezi zastavitelné plochy pro individuální bydlení jako plocha změn BI 10 byl zařazen celý pozemek p. č. XX - I. třídy ochrany ZPF, když v předchozím územním plánu byl zařazen mezi zastavitelné plochy pouze částí cca , důvod rozšíření a porovnání nezbytnosti či vhodnosti rozšíření zástavby oproti pozemku navrhovatele územní plán neuvádí; - jako zastavitelná plocha pro bydlení byla vymezena plocha změn BI 22 – bez uvedení důvodu, proč jde o plochu z hlediska územního plánování pro individuální výstavbu přijatelnější; - došlo k netransparentnímu rozšíření stabilizovaných zastavitelných ploch pro individuální bydlení a tím k neodůvodněnému zvýhodněné vlastníků pozemků p. č. XX a p. č. XX; - územní plán vymezuje rozsáhlé zastavitelné plochy pro bydlení XX, XX, XX a XX, vymezené jako zastavitelné v předchozím územním plánu obce, ačkoli vlastníci pozemky k zástavbě nevyužili a v procesu pořizování územního plánu potřebu bydlení neprokazovali a pořizovatel ani odpůrce ji neověřovali.

6. Uplatnění námitky nepřiměřenosti před soudem není podle navrhovatele vyloučeno, přestože se v námitce ze dne 13. 6. 2018 dodržení principu proporcionality nedovolával. Pokud řádně a včas uplatnil námitku, ve které se domáhal zařazení svého pozemku mezi zastavitelné plochy pro individuální bydlení, je oprávněn před soudem namítat i nedodržení principu proporcionality. Za námitku je třeba považovat požadavek na konkrétní změnu návrhu územního plánu. Námitkou byl tedy jeho požadavek vymezit na části pozemku plochu pro individuální bydlení, námitka obsahovala i odůvodnění spočívající v tom, že navrhovatel potřebuje řešit naléhavou potřebu bydlení. Otázka, k jakému rozporu a se kterými právními předpisy či principy dochází, je otázkou právního hodnocení, to navrhovatel podáním ze dne 6. 2. 2019 doplnil. Doplnění je možné provést jak v procesu územního plánování, tak poprvé v rámci soudního přezkumu. Požadavek na uplatnění kvalifikované právní argumentace již v námitkách je formalistický, směřující k odepření práva. Podle navrhovatele by bylo absurdní požadovat, aby při zveřejnění návrhu územního plánu pro veřejné projednání dotčené osoby podrobně kontrolovaly, zda v návrhu nejsou uvedeny obdobné plochy, které byly bez zjevných důvodů posouzeny odlišně. Dodržení tohoto aspektu přiměřenosti je povinen odpůrce zajistit z úřední povinnosti, a pokud tak neučiní, může to navrhovatel rozporovat poprvé až v návrhu k soudu. K judikaturním závěrům navrhovatel uvedl, že v jeho případě se jedná o odlišnou situaci, neboť v judikovaných případech dotčené osoby nepodaly před podáním návrhu k soudu vůbec žádné námitky, jde o aspekt principu proporcionality, který soudy zatím neřešily. Nerovné zacházení je zvlášť nežádoucím důvodem nepřiměřeného omezování vlastníků, nadto v tomto případě mělo nesprávným postupem starosty jako určeného zastupitele dojít k nezákonnému obohacení jiné soukromé osoby. Navrhovatel v písemnosti nazvané „Několik poznámek k problematice pozemku p. č. XX a jeho zařazení do ÚP Kobyly“ navrhoval řešit vzniklý rozpor redukcí jiných zastavitelných ploch a dále uvedl právní argumentaci ohledně nerovného zacházení v doplnění námitek ze dne 6. 2. 2019, pořizovatel, určený zastupitel i odpůrce tak měli na jeho návrhy a argumenty reagovat.

7. Dále navrhovatel namítal, že napadený územní plán není v souladu s cíli a úkoly územního plánování, které stanovuje stavební zákon v § 18 a 19. Tento nesoulad navrhovatel spatřoval v tom, že na jeho pozemku územní plán nevymezil zastavitelnou plochu pro bydlení, ačkoli u něj existuje naléhavá potřeba bydlení, současně však vymezil zastavitelné plochy pro bydlení na pozemcích ve vlastnictví jiných subjektů, u nichž taková potřeba zjevně neexistuje nebo není prokázána. Konkrétně územní plán: - vymezuje zastavitelné plochy pro bydlení XX, XX, XX, XX a XX, ač je vlastníci k zástavbě nevyužili a v procesu pořizování územního plánu svou potřebu bydlení nijak neprokazovali a pořizovatel ani odpůrce ji neověřovali; - nově vymezuje zastavitelné plochy pro bydlení XX a XX, aniž by byl porovnán reálný zájem a potřeba vlastníků k jejich zastavění; - nově rozšiřuje zastavitelné plochy na celý pozemek p. č. XX, který byl dříve zastavitelný pouze zčásti, a vymezuje zastavitelnou plochu na části pozemku p. č. XX, který dříve byl celý bez možnosti zástavby, tak, že plochy označuje za zastavěné stabilizované, přestože zastavěné nejsou.

8. Odpůrce nedostál povinnosti směřovat k dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů dle § 18 odst. 2 stavebního zákona a koordinovat veřejné a soukromé záměry změn v území ve smyslu § 18 odst. 3 stavebního zákona a usilovat i o koordinaci soukromých zájmů různých vlastníků. Současně pořizovatel neprověřil a neposoudil potřebu změn v území podle § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona.

9. Na tomto závěru nic nemění ani formální důvod pro nezařazení navrhovatelova pozemku, resp. jeho části jako plochy pro bydlení, kterým byl nesouhlas dotčených orgánů ochrany ZPF a ochrany přírody a krajiny. Ze zápisu z dohadovacího řízení plyne, že nesouhlas těchto orgánů nebyl absolutní, ale relativní a bylo možné jej překonat. Podmínkou změny nesouhlasného stanoviska bylo zmenšení plochy XX o 400 m, čímž by došlo k zachování celkové výměry zastavitelných ploch pro bydlení ve stejné třídě ochrany ZPF. Nesouhlas dotčených orgánů nebyl dán specifickou povahou či podmínkami pozemku p. č. XX, ale tím, že plochy pro bydlení byly posouzeny již jako dostatečně dimenzované. To vyplývá i ze stanovisek orgánu ochrany ZPF ze dne 11. 12. 2017 a 29. 10. 2018, kde se poukazuje na to, že se navrhuje k záboru 3,9635 ha ploch pro bydlení a že tedy nejde o nezbytný další zábor, na kterém by byl veřejný zájem. Pokud nesouhlas dotčených orgánů nebyl specificky vázán k pozemku p. č. XX a bylo možné ho na základě výsledku dohadovacího řízení vyřešit zmenšením jiné zastavitelné plochy obdobné kvality, bylo povinností pořizovatele rozpor mezi stanovisky dotčených orgánů a požadavky dotčených osob řešit tak, aby došlo k maximální míře koordinace a souladu jak mezi veřejnými a soukromými zájmy, tak mezi soukromými zájmy navzájem. Z výsledku dohadovacího řízení nevyplynulo, že dotčené orgány požadují řešení podmíněné souhlasem vlastníka pozemku p. č. XX. Pokud navrhovatel nebyl schopen dosáhnout s vlastníkem pozemku p. č. XX dohody o „směně“ zastavitelných ploch, byl pořizovatel povinen provést úpravu návrhu vedoucí k vyřešení rozporu se stanovisky dotčených orgánů z úřední povinnosti. Měl tedy bez souhlasu vlastníka zmenšit zastavitelnou plochu XX, případně mohl vyřešit rozpor dalšími způsoby (zmenšením plochy XX, zmenšením některé z ploch XX, XX nebo XX, nerozšiřovat údajně stabilizované zastavěné plochy pro bydlení na pozemek p. č. XX a část pozemku p. č. XX).

10. Navrhovatel poukázal na to, že dohadovací řízení a jednání o vyhovění požadavkům dotčených orgánů proběhlo zčásti jinak, než je uvedeno v záznamu z něj. Navrhovatel neinicioval možnost řešení „směnou“ zastavitelných pozemků, tato možnost vyplynula při osobním jednání se starostou, pořizovatelem a dotčenými orgány. Navrhovatel se starostou předjednali s vlastníkem pozemku p. č. XX předběžný souhlas se zmenšením zastavitelné plochy XX dle požadavku dotčených orgánů o 200 m. Následně byl bez vědomí navrhovatele vznesen požadavek zmenšení minimálně o 400 m, neboť v územním plánu není možné z technických důvodů vymezit menší zastavitelnou plochu. Navrhovatel byl starostou informován, že vlastník pozemku p. č. XX by souhlasil i se zmenšením „své“ zastavitelné plochy XX o celkem 400 m, ale je potřeba dohodnout s ním konkrétní podmínky. Při jednání navrhovatele s tímto vlastníkem byl vznesen požadavek finanční kompenzace, podmínky byly pro navrhovatele nepřijatelné. O výsledku navrhovatel informoval určeného zastupitele i pracovnici pořizovatele, k úpravě návrhu územního plánu v jeho prospěch ale nedošlo. Je nezákonné, aby vyřešením řádně uplatněné námitky a realizací výsledků dohadovacího řízení bylo to, že soukromému subjektu bude navrhovatel hradit jako kompenzaci finanční částky. Postup starosty jako určeného zastupitele a pořizovatele měl ve svém důsledku vést k obohacení soukromého subjektu, který stejně jako navrhovatel nemá subjektivní právo na to, aby jakýkoliv jeho pozemek byl součástí zastavitelné plochy. Pořizovatel měl poté, co jej navrhovatel informoval o nemožnosti dohody s vlastníkem pozemku p. č. XX, návrh územního plánu i bez souhlasu tohoto vlastníka upravit, provést opakované veřejné projednání a odpůrce měl územní plán vydat v podobě, která by navrhovateli umožnila vyřešit jeho potřebu bydlení. K vymezení ploch XX, XX, XX a XX navrhovatel konstatoval, že byly vymezeny jako zbytečně rozsáhlé s ohledem na deklarovaný počet domů, v tom navrhovatel současně spatřoval vnitřní rozpornost napadeného územního plánu. Jako důkazy označil svou účastnickou výpověď a výslech starosty.

11. V dalším návrhovém bodu žalobce namítal netransparentnost územního plánu. Důvodem je rozšíření zastavitelné plochy na pozemek p. č. XX, který byl dříve zastavitelný pouze zčásti, a vymezení zastavitelné plochy na části pozemku p. č. 436/6, který byl dříve celý bez možnosti zástavby (celková výměra více než 2 500 m). Rozšíření bylo učiněno označením pozemků v grafické části územního plánu za zastavěné stabilizované, přestože zastavěné nejsou, v textové části o důvodech tohoto postupu územní plán neuvádí nic. Rozšíření ploch umožňujících zástavbu objekty pro individuální bydlení je v napadeném územním plánu skryto, v této části je územní plán nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Toto má vliv na právní sféru navrhovatele, neboť v případě redukce zastavitelných ploch na uvedených pozemcích by se otevřel prostor pro vymezení zastavitelné plochy na jeho pozemku.

12. Podkladem pro územní plán byla nezákonná závazná stanoviska dotčených orgánů ochrany ZPF a ochrany přírody a krajiny. Stanoviskům orgánu ochrany ZPF (stanoviska dne 11. 12. 2017, 26. 7. 2018 a 29. 10. 2018) navrhovatel vytýkal, že pominuly rozšíření ploch pro bydlení i na pozemek p. č. XX a část pozemku p. č. XX, přitom se jedná o výměru více než 2 500 m, u pozemku p. č. XX jde o I. třídu ochrany ZPF. K novému záboru ZPF se dotčený orgán vůbec nevyjádřil. Dále stanoviska neporovnala z hlediska zásad ochrany ZPF vymezení zastavitelné plochy pro potřeby navrhovatele s plochami XX, XX, XX, XX, XX , XX a XX. Není zřejmé, proč pro zmíněné plochy je stanovisko souhlasné a pro plochu na pozemku p. č. XX nesouhlasné, stanoviska jsou proto nepřezkoumatelná. Stanoviskům orgánu ochrany přírody a krajiny (stanoviska dne 19. 12. 2017, 19. 7. 2018 a 31. 10. 2018) navrhovatel vytýkal, že dotčený orgán ve stanovisku ze dne 19. 12. 2017 vyslovil nesouhlas s plochou XX z důvodu ochrany krajinného rázu, ve stanovisku ze dne 19. 7. 2018 pouze odkázal na původní stanovisko. Ve stanovisku ze dne 31. 10. 2018 se vyjadřoval jen k návrhu rozhodnutí o námitce týkající se plochy XX, a pokud jde o plochu XX, k ní návrh rozhodnutí o námitce neexistoval, žádná taková námitka podána nebyla a orgán ochrany přírody tak neměl důvod se plochou vůbec zabývat. Stanovisko k ploše XX se tedy nezměnilo, zůstalo nesouhlasné. Přitom v závěru stanoviska ze dne 19. 7. 2018 dotčený orgán uvádí, že k návrhu územního plánu nemá námitek. Stanoviska orgánu ochrany přírody jsou tedy nepřezkoumatelná pro vnitřní rozpornost a pro nedostatek důvodů. Dále z pohledu krajinného rázu orgán ochrany přírody a krajiny považoval za neproblematickou plochu XX, ta je z hlediska zásahu do chráněných zájmů srovnatelná s plochou XX, neboť shodně rozšiřuje zástavbu do volné krajiny na úkor nezastavitelných ploch, navazuje na bodové osídlení, není umístěna do proluky a krajinná scéna je zde otevřená, v této části je proto stanovisko nepřezkoumatelné. Namítaná nezákonnost se dotýká práv navrhovatele, neboť, jak vyplývá z relativní povahy nesouhlasu dotčených orgánů s vymezením zastavitelné plochy na pozemku navrhovatele, vinou umožnění zástavby na jiných plochách byla znemožněna zástavba na tomto pozemku.

13. Z uvedeného současně navrhovatel dovozoval rozpor napadeného územního plánu se stanoviskem dotčeného orgánu. Stanovisko orgánu ochrany přírody ze dne 19. 12. 2017 k ploše XX se nezměnilo, zůstalo nesouhlasné. Podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona je obsah stanoviska dotčeného orgánu pro opatření obecné povahy závazný. Územní plán vydaný v rozporu s nesouhlasným stanoviskem dotčeného orgánu je nezákonný, přitom tato nezákonnost se opět týká práv navrhovatele, protože pokud by nebyla vymezena plocha XX o výměře přes 3 000 m, nic by nebránilo vymezení podstatně menší zastavitelné plochy na části jeho pozemku.

14. Podle navrhovatele rozhodl odpůrce nezákonně o jeho námitce. Překonání nesouhlasných stanovisek dotčených orgánů nebylo podmíněno dohodou navrhovatele s jiným vlastníkem, ale redukcí plochy XX. Úprava návrhu územního plánu tedy měla být provedena bez ohledu na případný nesouhlas vlastníka pozemku v ploše XX. Dále navrhovatel namítal, že v návrhu územního plánu vymezil pořizovatel pro navrhovatele zastavitelnou plochu o velikosti 800 m, výsledkem dohadovacího řízení měla být „směna“ zastavitelných ploch o velikosti 400 m, přitom navrhovatel v námitce pro svou stavbu požadoval plochu menší než 100 m. Z žádného právního předpisu nevyplývá, že by nově vymezovaná plocha musela mít nějakou minimální výměru. Nezákonnost navrhovatel spatřoval i v tom, že se pořizovatel a odpůrce nevypořádali s doplněním námitek ze dne 6. 2. 2019. Na doplnění reagoval pořizovatel přípisem ze dne 26. 2. 2019, ve kterém sdělil, že se jednalo o námitku uplatněnou po lhůtě stanovené v § 52 odst. 3 stavebního zákona, ke které se nepřihlíží. Navrhovatel uvedl, že uplatnil námitku v řádném termínu dne 13. 6. 2018. Zopakoval, že za námitku ve smyslu zákona je potřeba považovat požadavek dotčené osoby na konkrétní změnu návrhu územního plánu. Svůj požadavek vymezit na části pozemku plochu pro individuální bydlení navrhovatel uplatnil, námitka obsahovala i odůvodnění spočívající v tom, že potřebuje řešit svou naléhavou potřebu bydlení. Podáním ze dne 6. 2. 2019 navrhovatel pouze doplnil právní argumentaci, což je možné udělat kdykoliv. Na argumenty v doplnění byl odpůrce povinen reagovat, a pokud tak neučinil, je rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné. Nezákonným vypořádáním námitky došlo k zásahu do práva navrhovatele na spravedlivý proces.

15. Z uvedených důvodů navrhovatel žádal, aby byl napadený územní plán zrušen ve vymezené části a aby byla odpůrci uložena povinnost nahradit mu náklady řízení.

II. Vyjádření odpůrce

16. V úvodu odpůrce uvedl, že pozemek p. č. XX byl v Územním plánu obce Kobyly z roku 2003 veden shodně jako v platném územním plánu, a to ve stabilizované funkční ploše nezastavitelné jako plochy zemědělské – zahrady, sady. Přestože se nepřipouští výstavba mobilních domů na nezastavěných plochách, navrhovatel již v roce 2012 na pozemku bez povolení vybudoval stavbu a oplocení, proto s ním stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby.

17. Dále se odpůrce vyjádřil k průběhu pořizování územního plánu. Nad rámec skutečností popsaných navrhovatelem doplnil, že v návrhu rozhodnutí o námitkách pořizovatel doporučil vyhovět námitce a navrhnul navrátit část plochy XX v rozsahu 800 m2 na pozemek p. č. XX. K projednanému návrhu pořizovatel obdržel nesouhlasná stanoviska orgánu ZPF a ochrany přírody a krajiny. Následně navrhovatel s XX obešel dotčené orgány a z jednání s orgánem ochrany ZPF vzešel požadavek, že pokud dojde ke kompenzaci jiné návrhové plochy stejné bonity, dotčený orgán s navrácením části pozemku navrhovatele do ploch bydlení bude souhlasit. Následně navrhovatel a určený zastupitel přišli s informací o předběžné dohodě s vlastníkem pozemku v ploše XX. Bylo svoláno dohodovací jednání na 17. 1. 2019, s orgánem ochrany ZPF bylo předjednáno navrácení části plochy XX při kompenzaci části plochy XX, což souhlasem podpořil orgán ochrany přírody a krajiny. Posléze navrhovatel pořizovateli oznámil, že k dohodě s vlastníkem pozemku v ploše XX nedošlo, vlastník předmětného pozemku si stanovil podmínky, se kterými navrhovatel nesouhlasil. Sjednaná dohoda z dohodovacího jednání s dotčenými orgány ze dne 17. 1. 2019 nemohla být v návrhu územního plánu realizována, pořizovatel nemohl odebrat část lokality XX ve prospěch kompenzace navrhovatele bez souhlasu vlastníka. K písemnosti ze dne 6. 2. 2019 pořizovatel navrhovateli sdělil, že k doplnění námitek po lhůtě nebude přihlíženo.

18. K zastavitelným plochám, jejichž vymezení navrhovatel požadoval zrušit, odpůrce uvedl následující. Plochy XX, XX, XX, XX a XX byly převzaty z předchozího územního plánu, případně Změn č. 1 a 2. Již dříve byly plochy projednány s dotčenými orgány a odsouhlaseny, proto se dotčené orgány ve svých stanoviscích k těmto plochám v procesu pořizování nového územního plánu nemusely podrobněji vyjadřovat. Plocha XX – pozemek p. č. XX byl Změnou č. 1 územního plánu součástí návrhové plochy pro bydlení, protože došlo ke změně hranic pozemku, majitel požádal o zařazení zbylé části pozemku do návrhové plochy pro bydlení, k čemuž byl dán souhlas orgánem ochrany přírody a krajiny a následně i orgánem ochrany ZPF. Plocha XX – pozemky p. č. XX a XX byly zařazeny na žádost majitelů o změnu pozemků pro bydlení, již ve fázi pořizování návrhu územního plánu pro společné jednání byla dohodnuta kompenzace plochy XX ve prospěch plochy XX, k čemuž majitelka plochy XX dala souhlas. Na pozemku p. č. XX se řeší stavba nového rodinného domu v rámci koordinovaného závazného stanoviska ze dne 22. 7. 2018, na pozemek p. č. XX byla podána žádost o koordinované závazné stanovisko pro novostavbu rodinného domu. K vymezení stabilizované plochy bydlení na pozemku p. č. XX odpůrce uvedl, že pozemek byl částečně zahrnut do ploch stabilizovaných, protože se na jeho hranici s pozemkem p. č. XX nachází stavební parcela č. 261 a dle § 58 odst. 2 stavebního zákona se do zastavěného území zahrnují mimo jiné i zastavěné stavební pozemky. Pozemek do svých stanovisek dotčené orgány nevypisovaly, se zahrnutím pozemku do zastavěného území souhlasily. Totéž odpůrce uvedl k vymezení stabilizované plochy bydlení na pozemku p. č. XX. Pozemek byl v předchozím územním plánu zahrnut do území současně zastavěného území s funkcí zahrada, pozemek a st. 93 patří stejnému vlastníkovi, pozemek přiléhá ke stávajícímu stavení, proto byl z hlediska urbanistického zahrnut do stejné stabilizované plochy.

19. K námitce týkající se odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele a k námitkám týkajícím se velikosti vymezení zastavitelné plochy odpůrce odkázal na § 3 odst. 1 a § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Pokud se vezme v úvahu území a velikost pozemku p. č. XX 1 852 m2, měl by být pozemek vymezen jako návrhová plocha pro bydlení v plném rozsahu, protože ostatní návrhové plochy pro bydlení vymezené územním plánem mají přes 1 500 m2. V žádném stanovisku ani na dohodovacím jednání dotčený orgán ochrany ZPF velikost plochy 200 m2 nezmínil. Pokud se územní plán zakresluje v měřítku 1:5000, návrhová plocha pro bydlení o velikosti 100 m2 by byla zakreslena o velikosti 2x2 mm a z hlediska územního plánu tedy nezakreslitelná a v rozporu s uvedenou vyhláškou. Tuto podmínku se pořizovatel snažil navrhovateli vysvětlit i ve vyhodnocení návrhu rozhodnutí o námitkách, navrhoval plochu 800 m2, která bývá ve většině územních plánů stanovována jako nejmenší výměra pro návrhové plochy bydlení. Na dohodovacím jednání byl dohodnut ústupek pořizovatele alespoň na 400 m2, protože navrhovatel ani určený zastupitel nemohli kompenzaci v rozsahu 800 m2 dohodnout, navrhovatel podmínku dotčeného orgánu nesplnil.

20. K námitce rozporu územního plánu s principem proporcionality z důvodu nerovného přístupu odpůrce konstatoval, že námitka navrhovatele k veřejnému projednání byla vyhodnocena a znovu projednána s dotčenými orgány. I přes nesouhlas bylo svoláno dohodovací jednání, byla stanovena podmínka dotčeného orgánu, kterou navrhovatel nedodržel. Písemnost „Několik poznámek k problematice pozemku p. č. XX a jeho zařazení do ÚP Kobyly“ byla zaslána pouze mailem starostovi s tím, že se jednalo o doporučený postup. Zastupitel písemnost prostudoval a snažil se navrhovateli pomoci s dohodou ohledně kompenzace lokality BI 22 ve prospěch navrhovatele pozemku. Tato písemnost i doplnění námitek navrhovatele byly zaslány až po projednání návrhu rozhodnutí o námitkách s dotčenými orgány, proto určený zastupitel i pořizovatel nemohli k těmto písemnostem přihlížet. Navrhovatel nepřiměřenost ani nevyváženost územního plánu ve své námitce nenamítal, tedy se k ní nemohl v procesu pořizování vyjádřit ani odpůrce, ani pořizovatel, ani příslušné orgány státní správy. Odpůrce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51, podle něhož z žádné zákonné normy či práva ústavního nelze dovodit existenci subjektivního práva vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla nemovitost zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití. Navrhovatel nebyl ve stávajícím možném využití svého pozemku územním plánem jakkoli omezen, na možném využití pozemku navrhovatele územní plán nic nezměnil, proto jej nemohl na jeho právech zkrátit.

21. K namítanému rozporu územního plánu s § 18 a 19 stavebního zákona odpůrce odkázal na kapitolu d) týkající se vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování. Jednotlivé zájmy byly konfrontovány s příslušnými orgány státní správy a dospělo se k dohodám. Vymezení ploch pro bydlení bylo provedeno podle urbanistických zásad i zásad vycházejících ze sledování vyváženosti tří pilířů udržitelného rozvoje a je v souladu s cíli i úkoly územního plánování. Odpůrce citoval rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2014, č. j. 59 A 2/2014-102, podle něhož nelze dovodit, že v daném území existovalo pouze jediné možné správné řešení, které by bylo eventuálně vynutitelné soudně, přičemž do tohoto výběru řešení není ani soud oprávněn jakkoli zasahovat, obec sama si může určit koncepci rozvoje obce. Ta byla řešena v kapitole b) textové části územního plánu. Pokud chce obec převzít koncepci z předchozího územního plánu, nelze jí nařídit, aby konala jiným způsobem. Určený zastupitel ani pořizovatel nebude zasahovat do práv vlastníků jiných návrhových ploch bez jejich souhlasu, když tyto plochy byly dotčenými orgány odsouhlaseny a navrhovatel požaduje odebrání návrhových ploch bez souhlasu vlastníků. Podmínky kompenzace, které si stanovil vlastník plochy XX, nebyly v kompetenci určeného zastupitele ani pořizovatele nebo orgánu státní moci, jednalo se o dohodu mezi vlastníky navzájem.

22. Odpůrce nesouhlasil s tím, že územní plán je netransparentní, pokud se týká rozšíření ploch umožňujících zástavbu na pozemky p. č. XX a XX. Dotčené orgány se nově vymezeným zastavěným územím ve svých stanoviscích zabývaly, vypsaly pozemky, se kterými v rámci zařazení do zastavěného území nesouhlasily, zmíněné pozemky mezi nimi uvedeny nebyly, tudíž se zařazením pozemků do zastavěného území souhlasily.

23. Odpůrce oponoval tomu, že by stanoviska dotčených orgánů byla nezákonná. Pokud dotčený orgán ochrany přírody a krajiny ve stanovisku k veřejnému projednání uvedl, že se již vyjadřoval k této problematice ve stanovisku ke společnému jednání a nevypisoval jednotlivé dohody, nejedná se o nezákonnost. Dohody s dotčeným orgánem jsou zaznamenány v záznamech z těchto jednání, byly odsouhlaseny a jsou součástí spisu procesu pořizování územního plánu. K pozemkům p. č. XX a XX a k návrhovým plochám XX, XX, XX, XX, XX, XX a XX odpůrce zopakoval, že většina ploch vychází z předchozího územního plánu, kde v procesu pořizování byly tyto plochy s dotčenými orgány dohodnuty a dle § 4 odst. 4 stavebního zákona je dotčený orgán vázán předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem. Pokud tedy obec chce převzít návrhové plochy v celém rozsahu z předchozího územního plánu, dotčené orgány, když nebyly zjištěny nebo doloženy nové skutečnosti, kterými by se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno, se k těmto plochám podrobně nevyjadřují a do rozhodnutí obce nezasahují.

24. Podle odpůrce byla námitka navrhovatele vyhodnocena a projednána v souladu s § 53 odst. 1 stavebního zákona. Pořizovatel s určeným zastupitelem zpracovali s ohledem na veřejné zájmy návrh rozhodnutí o námitkách a doručili ho dotčeným orgánům a krajskému úřadu. Požadavky vlastníka pozemku v ploše XX, na které navrhovatel nechtěl přistoupit, nejsou v kompetenci řešení ani pořizovatele ani určeného zastupitele. Ve zbytku odpůrce odkázal na dříve uvedené skutečnosti.

25. Následně odpůrce citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ao 2/2007-73, který zdůraznil, že soud by měl přistupovat ke zrušení územního plánu zdrženlivě, došlo-li k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost řízení a opatření jako celku. Odpůrce proto navrhoval, aby soud podaný návrh zamítnul. III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 1.

26. Osoba zúčastněná na řízení 1. XX (spoluvlastník pozemku p. č. XX) vyjádřil podiv nad tím, že navrhovatel napadá vymezení pozemků v procesu územního plánování na druhé straně vesnice. Požadoval, aby celý jeho pozemek byl ponechán jako stavební. Jde o proluku mezi dvěma stavbami (jeho domem a novostavbou č. p. XX). Na pozemku uvažuje o stavbě rodinného domu pro dceru, která stejně jako navrhovatel řeší bytovou situaci, přičemž o tomto řešení několikrát jednali se zástupci obce. Nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měla být jejich žádost, které bylo vyhověno, zpětně zrušena kvůli osobě z 30 km vzdáleného Janova.

IV. Posouzení krajským soudem

27. Podáním návrhu bylo zahájeno řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části dle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). IV. a) Aktivní procesní legitimace 28. Nejprve se soud zabýval aktivní procesní legitimací navrhovatele, vycházel přitom z následujících východisek. Ustanovení § 101a odst. 1 s. ř. s. přiznává právo podat návrh na zrušení opatření obecné povahy tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem zkrácen. Zákonná úprava je tedy založena na podmínce tvrzení porušení práv navrhovatele, přičemž k tomuto tvrzenému porušení muselo dojít přímo opatřením obecné povahy. K výkladu citovaného ustanovení se již vyjádřila judikatura Nejvyššího správního soudu (např. usnesení ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006-62, usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, publ. ve Sb. NSS č. 1910/2009; rozsudek ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185; či nedávno usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017-264).

29. Navrhovatel opřel svou aktivní legitimaci o vlastnictví pozemku p. č. XX, který územní plán reguluje způsobem, s nímž navrhovatel nesouhlasí, neboť mu neumožňuje řešit naléhavou bytovou potřebu, v tomto spatřuje navrhovatel dotčení vlastnického práva. Současně navrhovatel požaduje zrušit územní plán v dalších shora identifikovaných plochách pro bydlení, neboť stručně řečeno jejich funkční využití jako zastavitelných předurčilo vymezení jeho pozemku jako plochy nezastavitelné. Je-li podstatou návrhu zejména neproporcionální funkční vymezení ploch napadenou částí územního plánu a porušení principu rovného zacházení s vlastníky pozemků v řešeném území, nelze aktivní procesní legitimaci navrhovatele a priori vyloučit ani k těmto dalším plochám.

30. Soud tvrzené skutečnosti ještě ověřil z textové části územního plánu – jeho odůvodnění, podle něhož je pozemek p. č. XX ponechán v plochách zemědělských – zahrady, sady, s tím, že podmínky využití stanoví územní plán na str. 20, 21 a 25. Tomu odpovídá také grafická část územního plánu – Hlavní výkres. Mezi účastníky pak není sporu ani o funkčním zařazení ostatních návrhem napadených ploch ani o tom, že navrhovatel není vlastníkem žádného z dotčených pozemků kromě pozemku p. č. XX. IV. b) Podmínky řízení 31. Přezkum opatření obecné povahy vychází z § 101b odst. 2 a § 101d odst. 1 s. ř. s. Z těchto ustanovení vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu nebo ve lhůtě uvedené v ustanovení § 101b odst. 1 s. ř. s. Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Soud tak může k návrhu podle § 101d odst. 2 s. ř. s. shledat, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je důvodný, neboť opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy v pěti krocích – přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; posouzení, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; přezkum obsahu opatření obecné povahy či jeho části z hlediska rozporu se zákonem; a naposledy přezkum jeho obsahu z hlediska jeho proporcionality – vymezil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, publ. ve Sb. NSS 740/2006. Přitom platí, že nad rámec návrhových bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 101b odst. 4 ve spojení s ustanovením § 76 s. ř. s.

32. V daném případu soud neshledal, že by napadené opatření obecné povahy bylo nicotným správním aktem. Územní plán byl schválen jako opatření obecné povahy usnesením č. 2019/04/3c ze dne 25. 4. 2019 zastupitelstvem obce Kobyly, nic nesvědčí o tom, že by při jeho vydání překročilo zastupitelstvo meze zákonem vymezené působnosti. Ani navrhovatel v tomto směru ničeho nenamítá. Soud proto přistoupil k posouzení napadené části územního plánu z hlediska uplatněných návrhových bodů. IV. c) Ústní jednání 33. K projednání návrhu nařídil soud na žádost odpůrce ústní jednání. Při něm navrhovatel i odpůrce v podstatě setrvali na svých argumentech. Navrhovatel opětovně zdůraznil, že s ním nebylo v procesu územního plánování zacházeno rovným způsobem v porovnání s ostatními vlastníky pozemků a že pořizovatel, potažmo poté odpůrce postupovali nesprávně, pokud nehledali řešení, které by uspokojilo potřeby všech vlastníků, a odpovědnost přenesli na navrhovatele. Odpůrce měl naopak za to, že s navrhovatelem bylo jednáno standardně, navrhovatel ale nebyl schopen doložit písemnou dohodu s vlastníkem pozemku v ploše XX panem XX o kompenzaci ploch. Podle odpůrce nedaly dotčené orgány k zařazení pozemku navrhovatele do zastavitelných ploch nikdy souhlas v písemné podobě. Podle odpůrce byl územní plán pořízen a přijat v souladu se zákonem, navrhoval proto návrh zamítnout.

34. Nato navrhovatel znovu popsal okolnosti vzniku pořízení územního plánu a především okolnosti jednání mezi ním a panem XX, který požadoval za kompenzaci zastavitelných ploch poskytnutí peněžní částky, jak bylo uvedeno již v návrhu. Dotčené orgány souhlasily s redukcí plochy BI 22 a zařazením plochy XX do ploch zastavitelných, žádnou dohodu o směně nepožadovaly, ani požadovat nemohly. Postup pořizovatele a určeného zastupitele, kteří tlačili na vlastníky pozemků, aby se sami dohodli na jakési kompenzaci zastavitelných ploch, nebyl správný, stavěli tak vlastníky s jejich požadavky proti sobě. Navrhovatel dodal, že pokud byly určité plochy převzaty z dosavadní územně plánovací dokumentace, neznamená to, že by nemusela být znovu zvážena jejich potřeba a vymezení, zvláště pokud jich vlastníci dosud nevyužili k zastavění. Navrhovatel setrval na návrhu v podobě, jak byl uplatněn v písemném návrhu.

35. Osoba na řízení zúčastněná 1. J. B. setrval na svém vyjádření, ztotožnil se s odpůrcem a požadoval, aby bylo funkční vymezení jeho pozemku v územním plánu zachováno. Osoba zúčastněná na řízení 2. XX uvedl, že již v předchozím územním plánu byl jeho pozemek vymezen jako zastavitelný, nachází se v intravilánu obce, nachází se na něm i ochranné pásmo, velikost tedy nejspíše odpovídá vymezenému počtu domů, a doufá, že se určení pozemku nebude v územním plánu měnit. IV. d) Zjištění ze spisového materiálu 36. Ze spisového materiálu a rovněž z kapitoly a) odůvodnění územního plánu soud zjistil, že zastupitelstvo obce dne 23. 3. 2015 rozhodlo o pořízení územního plánu. Navrhovatel žádal o změnu funkčního zařazení pozemku v územním plánu na stavební pro plánovanou stavbu rozměrů 8 x 12 m. Jeho žádosti pořizovatel doporučil vyhovět (viz „Vyhodnocení pořizovatele – žádosti o zahrnutí do ÚP Kobyly“), naopak projektant lokalitu nedoporučoval k řešení z důvodu odejmutí plochy ZPF bez uplatnění veřejného zájmu (viz „Doplňující průzkumy a rozbory“ – lokalita 19).

37. V návrhu územního plánu pro společné jednání byla na pozemku p. č. XX vymezena plocha XX pro bydlení individuální o výměře 0,18 ha. Krajský úřad Libereckého kraje v koordinovaném stanovisku ze dne 11. 12. 2017 vyslovil z hlediska ochrany ZPF nesouhlas a požadoval plochu dohodnout, neboť jde o nový návrh dotčení zemědělské půdy s ochranou I. a II. třídy, pro který nebyl prokázán veřejný zájem. Městský úřad Turnov jako orgán ochrany přírody a krajiny ve stanovisku ze dne 19. 12. 2017 vyslovil s vymezením plochy XX rovněž nesouhlas z důvodu ochrany krajinného rázu.

38. Dne 23. 1. 2018 proběhlo dohodovací jednání s dotčeným orgánem ochrany ZPF, plocha byla projednána, souhlas dotčeným orgánem vysloven nebyl. Stejným výsledkem skončilo dohodovací jednání pořizovatele s orgánem ochrany přírody a krajiny konané dne 25. 1. 2018. Výsledkem byla dohoda o vypuštění plochy XX z návrhu územního plánu z důvodu nesouhlasu orgánu ochrany ZPF a orgánu ochrany přírody a krajiny.

39. V návrhu územního plánu pro veřejné projednání tedy bylo určení pozemku p. č. XX pro individuální bydlení zrušeno, na pozemku byla vymezena plocha zemědělská – zahrady, sady. K návrhu podal dne 13. 6. 2018 navrhovatel námitku, ve které požadoval převedení části 50 – 55 m pozemku na pozemek stavební s tím, že pozemek je zasíťovaný, má studnu a jde o řešení jeho bytového problému. Návrh územního plánu byl veřejně projednán dne 25. 7. 2018, ve vztahu k ploše XX zazněl výklad regulativů. K upravenému a posouzenému návrhu vydal Krajský úřad Libereckého kraje koordinované stanovisko dne 26. 7. 2018, byl vysloven souhlas z hlediska změny funkčního využití pro plochy bydlení v rozsahu 3,9635 ha, bylo konstatováno, že návrh územního plánu je v souladu se zájmy ochrany přírody a krajiny. V návrhu rozhodnutí o námitkách navrhoval pořizovatel námitce navrhovatele vyhovět a navrátit část plochy XX v rozsahu 800 m pozemku p. č. XX do ploch bydlení – bydlení individuální.

40. K návrhu rozhodnutí o námitkách obdržel pořizovatel koordinované stanovisko Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 29. 10. 2018, v něm jako dotčený orgán ochrany ZPF vyslovil nesouhlas s návrhem rozhodnutí o námitce navrhovatele, setrval na stanovisku, že nová plocha představuje zábor zemědělské půdy v I. a II. třídě ochrany, která je vymezena mimo zastavěné území, vybíhá do volné krajiny a vzhledem k rozsahu ploch schválených pro bydlení v rozsahu 3,9635 ha nejde o další nezbytný zábor ZPF. Městský úřad Turnov jako dotčený orgán ochrany přírody a krajiny ve stanovisku ze dne 31. 10. 2018 vyslovil opakovaný nesouhlas s vymezením lokality XX a zahrnutím části pozemku v ploše 800 m do ploch bydlení.

41. Ve spisovém materiálu byl dále založen e-mail XX adresovaný starostovi týkající se řešení lokality XX územním plánem. Dne 17. 1. 2019 bylo svoláno dohodovací jednání s dotčeným orgánem ZPF a ochrany přírody a krajiny ohledně námitky navrhovatele. Starosta jako určený zastupitel a navrhovatel přišli s návrhem „směny“ části pozemku p. č. XX – plocha XX o rozloze 400 m ve prospěch lokality XX s tím, že vlastníci uvedeného pozemku jsou ochotni na toto řešení přistoupit. S takovým řešením orgán ochrany ZPF souhlasil, akceptoval zredukování plochy BI 22 ve prospěch lokality XX, svůj souhlas vyslovil i orgán ochrany přírody a krajiny. Ze záznamu o jednání ze dne 23. 1. 2019 vyplývá, že navrhovatel pořizovateli oznámil, že se s vlastníkem pozemku p. č. XX zařazeného do plochy XX nedohodl na podmínkách zmenšení lokality XX. Pořizovatel navrhovateli sdělil, že s ohledem na tuto skutečnost nebude zmenšení plochy XX a zahrnutí plochy XX do návrhových ploch v územním plánu realizováno.

42. Dne 6. 2. 2019 navrhovatel prostřednictvím právního zástupce doplnil námitky k návrhu územního plánu, dožadoval se rovného zacházení při zahrnutí pozemků do zastavitelných ploch a namítal, že o rozsahu zastavitelnosti pozemků nerozhodují jejich vlastníci, proto jejich souhlas nemůže být podmínkou stanovení rozsahu zastavitelnosti. Písemností ze dne 26. 2. 2019 pořizovatel navrhovateli sdělil, že k doplnění námitek nelze přihlížet, neboť bylo učiněno po lhůtě stanovené v § 52 odst. 3 stavebního zákona. Znovu se navrhovatel prostřednictvím svého zástupce obrátil na zastupitelstvo odpůrce dne 4. 4. 2019 a přednesl argumenty pro zařazení části pozemku p. č. XX mezi zastavitelné plochy.

43. Zastupitelstvo odpůrce na zasedání konaném dne 8. 4. 2019 schválilo usnesením č. 2019/04/3c návrh územního plánu v podobě, který výstavbu na pozemku p. č. XX neumožňuje. Veřejnou vyhláškou bylo oznámeno vydání územního plánu a územní plán nabyl účinnosti dnem 25. 4. 2019.

44. Součástí odůvodnění textové části územního plánu je kapitola p) Rozhodnutí o námitkách a jejich odůvodnění. Námitce navrhovatele ze dne 13. 6. 2018 nebylo vyhověno. Pořizovatel územního plánu uvedl, že k návrhu rozhodnutí o námitkách, ve kterém byla část navrhovatelova pozemku o rozloze 800 m navržena znovu jako lokalita XX, dva dotčené orgány daly nesouhlasná stanoviska. Proto bylo svoláno dohodovací jednání na 17. 1. 2019 s dotčenými orgány ochrany ZPF a ochrany přírody a krajiny. Bylo s nimi dohodnuto zredukování plochy XX ve prospěch lokality XX. Protože však nedošlo k dohodě mezi vlastníky lokalit ohledně zmenšení plochy BI 22 a ústně sjednaná dohoda nebyla písemně potvrzena, nedošlo k realizaci dohody s dotčenými orgány, proto pozemek p. č. XX zůstane v plochách zemědělských – zahrady, sady. IV. e) Vypořádání návrhových bodů 45. Soud připomíná, že územní plán byl přijat zastupitelstvem obce v rámci výkonu samostatné působnosti, ve formě opatření obecné povahy ve smyslu § 171 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v souladu s § 43 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Územní plán musí jako opatření obecné povahy v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu obsahovat odůvodnění, jehož specifický obsah je určován nejen ustanoveními správního řádu, ale také ustanoveními stavebního zákona a prováděcích předpisů (§ 53 odst. 5 stavebního zákona, § 43 odst. 6 stavebního zákona ve spojení s přílohou 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.).

46. Podle § 172 odst. 5 správního řádu je součástí odůvodnění opatření obecné povahy též rozhodnutí o námitkách podaných podle § 52 odst. 2, odst. 3 stavebního zákona, které musí obsahovat vlastní odůvodnění. Rozhodnutí o námitkách naplňuje formální znaky správního rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2010, č. j. 2 Ao 5/2010-24 a v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, publ. ve Sb. NSS 2266/2011) na jeho odůvodnění je třeba klást stejné požadavky jako v případě jiných správních rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách tak musí být seznatelné, jaká zjištění byla vzata za základ pro vypořádání námitky, z jakého důvodu jsou považovány námitky za liché, mylné nebo nesprávné nebo nerozhodné. Ústavní soud přitom k obsahu územního plánu doplnil, že požadavky kladené na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami nemohou být přehnané. Jinak by se soud dopustil přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů a lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu (srov. nález ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, nálezy Ústavního soudu dostupné na www.nalus.cz). K uvedenému soud doplňuje, že rozsah odůvodnění rozhodnutí o námitkách bude především determinován konkrétním obsahem námitky a věcnými výhradami uplatněnými dotčenou osobou.

47. Soudu je známa judikatura správních soudů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51, rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2014, č. j. 59 A 2/2014-102), podle které neexistuje subjektivní právo vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla jeho nemovitost zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití, tedy ani do zastavitelného území. Pokud však navrhovatel tvrdí, že podstatou jeho návrhu na zrušení vymezené části územního plánu je neproporcionalita zvoleného řešení a nerovné zacházení, neboť jiným vlastníkům nemovitostí, kterým rovněž nesvědčí zmíněné subjektivní právo na zahrnutí nemovitosti do ploch zastavitelných, bylo v jejich požadavcích na zařazení nemovitostí do zastavitelných ploch vyhověno, nelze bez dalšího konstatovat, že navrhovatel není na svých právech napadenou částí územního plánu zkrácen.

48. Přestože návrh akcentuje právě rozpor napadené části územního plánu s principem proporcionality a nerovný přístup k vlastníkům dotčených pozemků, soud se k této otázce dostane až v rámci posledního pátého kroku algoritmu přezkumu napadeného opatření obecné povahy. Nejdříve se vypořádá s namítanými vadami postupu, mezi které lze zařadit námitky nepřezkoumatelnosti územního plánu, resp. podkladových závazných stanovisek dotčených orgánů, a nedostatky rozhodnutí o námitkách a jeho odůvodnění.

49. Soud odmítá argument navrhovatele, podle kterého je územní plán netransparentní pro zařazení částí pozemků p. č. XX a p. č. XX do území stabilizovaného zastavěného, v čemž navrhovatel spatřoval skryté rozšíření nově zastavitelných ploch bez uvedení důvodů. Podle kapitoly a) Vymezení odůvodnění zastavěného území textové části územního plánu bylo zastavěné území včetně částí uvedených pozemků vymezeno ve specifikovaných výkresech územního plánu. K takto vymezenému zastavěnému území se vyjadřovaly dotčené orgány. Orgán ochrany ZPF v koordinovaném stanovisku ze dne 11. 12. 2017 požadoval upravit a dohodnout vymezení zastavěného území pouze ve specifikovaném rozsahu, vymezení zastavěného území na částech pozemků p. č. XX a p. č. XX se výhrady nedotýkaly. Také nesouhlas s vymezením stabilizovaných ploch – plochy individuální, zemědělská výroba ze strany orgánu ochrany přírody a krajiny ve stanovisku ze dne 19. 12. 2017 se týkal jen konkrétně vyjmenovaných pozemků, mezi nimi zmíněné pozemky nebyly. Ze stanovisek vyplývá, že si dotčené orgány byly dobře vědomy toho, v jakém rozsahu je zastavěné území návrhem územního plánu vymezeno oproti dosud platnému územnímu plánu, stejně jako toho, že na vymezeném zastavěném území v konkrétních plochách nedošlo k zástavbě. Stěží tak lze hovořit o skrytém vymezení zastavitelných ploch. S ohledem na takto vymezené stabilizované plochy bydlení, v nichž se výstavba připouští [viz kapitola f2) Podmínky pro využití ploch a podmínky prostorového uspořádání], byly určeny plochy změn pro bydlení individuální. K rozsahu zastavěného území žádný jiný dotčený orgán nevznesl výhrady, proti nebyly uplatněny ani připomínky ze strany veřejnosti či námitky vlastníků nemovitostí. A proti vymezení zastavěného území nebrojil v procesu přijímání územního plánu ani navrhovatel. Za takového stavu nemůže s úspěchem namítat nedostatečné odůvodnění územního plánu ani stanovisek orgánu ochrany ZPF v tomto směru. Tvrzení navrhovatele, že redukce zastavitelných ploch na uvedených pozemcích by přinesla požadované vymezení zastavitelné plochy právě na jeho pozemku, nemá v ničem oporu, navrhovatel nebyl vymezením zastavěného území obce i na předmětných plochách na svých právech zkrácen.

50. Zásadní je dále posouzení, zda se územní plán dostatečným způsobem vypořádal s navrhovatelem uplatněnou námitkou. Soud připomíná, že navrhovatel ve smyslu § 52 odst. 2 stavebního zákona uplatnil ve lhůtě stanovené § 52 odst. 3 stavebního zákona námitku dne 13. 6. 2018. V námitce pouze stručně zopakoval požadavek na zařazení části svého pozemku do ploch k zastavění, protože potřebuje vyřešit svůj bytový problém. Námitkou navrhovatel nebrojil proti konkrétnímu funkčnímu určení jiných pozemků zařazených do jednotlivých ploch, nenapadal ani územním plánem vymezený rozsah zastavěného území. Sám navrhovatel připouští, že v námitce ze dne 13. 6. 2018 nevznesl výhrady proti porušení principu proporcionality. Namítá ovšem, že námitku poté přípustně doplnil o právní argumentaci v podání ze dne 6. 2. 2019, přičemž možnosti řešení nastínil již v písemnosti nazvané „Několik poznámek k problematice pozemku p. č. XX a jeho zařazení do ÚP Kobyly“ a těmito důvody se pořizovatel a odpůrce měli vypořádat v rozhodnutí o jeho námitce.

51. Jak již soud uvedl shora, rozsah odůvodnění rozhodnutí o námitkách je determinován konkrétním obsahem námitky a věcnými výhradami uplatněnými dotčenou osobou. Z ustanovení § 52 odst. 3 stavebního zákona, podle něhož mohou dotčené osoby podle odst. 2 (tj. také vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení) uplatnit námitky proti návrhu územního plánu nejpozději v zákonem stanovené lhůtě 7 dnů od veřejného projednání a v námitkách musí uvést i odůvodnění, vyplývá, že k námitkám uplatněným po stanovené lhůtě, stejně jako k důvodům uplatněným po stanovené lhůtě nelze přihlížet. Opačným výkladem by byl popřen smysl uvedeného ustanovení, jímž je koncentrace postupu při pořízení a přijetí územního plánu. Nelze pominout, že pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem musí v souladu s § 53 odst. 1 stavebního zákona vyhodnotit výsledky veřejného projednání územního plánu, včetně řádně uplatněných námitek, a k těmto námitkám, nepochybně s přihlédnutím k uplatněným důvodům, zaujmout postoj a ten vtělit do návrhu rozhodnutí o námitkách, k němuž se dále vyjadřují dotčené orgány a krajský úřad jako nadřízený orgán územního plánování. Uvedený postup má zajistit věcné vypořádání námitek proti návrhu územního plánu ze stran dotčených orgánů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008-62, či ze dne 11. 1. 2018, č. j. 5 As 24/2017-97), nikoli jen případné formální odsouhlasení navrhovaného vypořádání námitky ze strany pořizovatele územního plánu. Právě uvedené je dalším argumentem pro shora uvedený závěr. Požadavek na řádné odůvodnění námitky uplatněné v zákonné lhůtě, tj. včetně uvedení důvodů, pro které dotčená osoba nesouhlasí se zvoleným funkčním řešením území, včetně důvodů neproporcionálního řešení v porovnání s jinými plochami a možnostmi výkonu vlastnických práv jiných osob (nerovné zacházení), není požadavkem formalistickým. Není možné, aby vlastníci pozemků v řešeném území svoje námitky uplatněné ve lhůtě dle § 52 odst. 3 stavebního zákona doplňovaly o nové důvody, zejména ve vztahu k proporcionalitě věcného řešení území, která ze své podstaty vyžaduje „porovnání něčeho k něčemu“ (tj. veřejných zájmů navzájem, veřejných zájmů se zájmy soukromými či soukromými zájmy navzájem), bez časového omezení.

52. Pořizovatel a odpůrce tedy nepochybili, pokud se v rozhodnutí o námitce N1 nezabývali důvody a argumentací obsaženou v podání ze dne 6. 2. 2019, kterou nelze považovat za pouhé doplnění právní argumentace, ale poprvé uplatněné konkrétní věcné výhrady, a to zejména ve vztahu k nerovnému zacházení s jinými vlastníky vymezených zastavitelných ploch. Rozhodnutí o námitkách tedy není nepřezkoumatelné, pokud se nevypořádalo s námitkami nesprávného vyhodnocení pozemku z hlediska pohledového dopadu do krajiny a dopadu na ZPF, stejně jako s námitkami neproporcionality a nerovného zacházení z hlediska zahrnutí jiných ploch než navrhovatelova pozemku do zastavitelných ploch. Uvedené však ještě nedává odpověď na otázku, zda bylo o námitce uplatněné dne 13. 6. 2018 rozhodnuto v souladu se zákonem.

53. Závěr soudu uvedený v předchozím bodu má význam i pro vypořádání dalších návrhových bodů. Judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že osoba oprávněná podávat námitky tak může činit i ve vztahu k lokalitám a řešeným otázkám, které by jí jinak oprávnění podávat námitky nezaložily (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185), přičemž má procesní právo na to, aby byly i tyto námitky řádně vypořádány. Nestane-li se tak, dojde ke zkrácení na procesních právech, které však nezakládá bez dalšího aktivní věcnou legitimaci (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120). Tyto obecné závěry považoval soud za potřebné připomenout, než přistoupí k posouzení namítaných vad stanovisek dotčených orgánů.

54. Soud neshledal, že by napadený územní plán nedostatečně zdůvodnil nový zábor ZPF, protože jeho podkladem byla nepřezkoumatelná stanoviska orgánu ZPF. Odůvodnění územního plánu obsahuje na str. 58 – 60 kapitolu o1) Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond. Z hlediska zákona o ochraně ZPF bylo ke konečné podobě návrhu územního plánu stanovisko dotčeného orgánu kladné, a to i ve vztahu k ploše XX, neboť při dohodovacím jednání dne 23. 1. 2018 došlo k dohodě mezi pořizovatelem a orgánem ochrany ZPF (došlo k vypuštění plochy XX ze zastavitelných ploch, viz str. 24 odůvodnění územního plánu). Stanovisko tohoto dotčeného orgánu ze dne 26. 7. 2018 potom výslovně uvedlo, že předmětem souhlasného stanoviska jsou ve většině případů plochy již dříve odsouhlasené a dosud platné v dosavadní územně plánovací dokumentaci, s výjimkou nově navržené lokality XX, u které ale došlo ke kompenzaci za plochu XX S ohledem na to, že v průběhu pořizování územního plánu nebyly uplatněny žádné připomínky a ani námitky ve vztahu k vymezení zastavitelných ploch s dopadem na zábor ZPF, není stanovisko orgánu ZPF nepřezkoumatelné z důvodu, že blíže neodůvodnilo souhlas se záborem ZPF na plochách XX, XX, XX, XX, XX, XX a XX a se nevěnovalo porovnání s pozemkem navrhovatele. Jak lze hodnotit zařazení zmíněných ploch do ploch zastavitelných v porovnání s pozemkem p. č. XX z hlediska ochrany ZPF, je pak již věcí proporcionality zvoleného řešení napadeným územním plánem.

55. Shodně lze uvést i k námitce nepřezkoumatelnosti obsahu stanovisek orgánu ochrany přírody a krajiny, zejména pokud navrhovatel dotčenému orgánu vytýká absenci srovnání původně navržené plochy XX a plochy XX. Spatřuje-li navrhovatel nepřezkoumatelnost těchto stanovisek v rozporuplných závěrech ve vztahu k ploše XX, uvádí soud ve shodě s odpůrcem, že navrhovatel přehlíží výsledek dohodovacího jednání ze dne 25. 1. 2018, po němž byla plocha v návrhu ponechána (viz str. 29 odůvodnění územního plánu). Nelze tedy ani konstatovat nezákonnost napadené části územního plánu z důvodu rozporu se závazným stanoviskem orgánu ochrany přírody a krajiny ze dne 19. 12. 2017.

56. Důvodná je ale námitka navrhovatele, že se pořizovatel vypořádal s jeho námitkou v rozhodnutí o námitkách nezákonným způsobem. Jak již soud uvedl shora, pořizovatel hodlal v návrhu rozhodnutí o námitkách vyhovět požadavku navrhovatele na zařazení části (konkrétně 800 m) pozemku p. č. XX do zastavitelných ploch a plochu XX navrátit do ploch bydlení individuálního. Orgány ochrany ZPF a orgán ochrany přírody a krajiny však k takovému vypořádání s námitkou vyslovily nesouhlas. Pořizovatel a starosta jako pověřený zastupitel za dané situace vyvolali dohodovací jednání s oběma dotčenými orgány. Výsledkem dohodovacího jednání bylo udělení podmíněného souhlasu s navrácením plochy XX (v rozsahu 400 m dle návrhu pořizovatele a navrhovatele) do plochy bydlení – bydlení individuální za podmínky zredukování lokality XX ve prospěch lokality XX. Soud musí souhlasit s navrhovatelem, že souhlas dotčených orgánů byl vázán na redukci plochy XX ve prospěch plochy XX, nikoli na uzavření soukromoprávní dohody navrhovatele s vlastníkem pozemku p. č. XX zařazeného do plochy XX či souhlas vlastníka dotčeného pozemku (bez ohledu na to jaké podmínky si tento vlastník pro kompenzaci velikosti zastavitelných ploch kladl). Za situace, kdy souhlas dotčených orgánů nebyl podmíněn souhlasem či dohodou s vlastníkem uvedeného pozemku v ploše XX, nemá rozhodnutí o námitce oporu v zákoně. V rozhodnutí o námitkách pořizovatel ani neuvedl, z čeho dovozuje podmínku sjednání dohody ohledně kompenzace velikosti zastavitelných ploch bydlení individuálního a nutnost souhlasu vlastníka pozemku p. č. XX s velikostí plochy XX. Dle stávající judikatury správních soudů (srov. např. odpůrcem citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2014, č. j. 59 A 2/2014-102) z § 18 odst. 1 až 4, § 43 odst. 1 věta první a odst. 3 věta první stavebního zákona vyplývá, že nelze dovodit, že v daném území by existovalo pouze jediné možné správné řešení území, které by bylo vynutitelné soudem. A je právě a jen na pořizovateli územního plánu a poté na zastupitelstvu obce, aby z nespočtu řešení území, které odpovídají zákonným kritériím, vybrali tu možnost, která bude nejlépe vyhovovat, a to z hlediska vážení veřejných zájmů navzájem, z hlediska vážení zájmů veřejných a soukromých i z hlediska koordinace zájmů soukromých v řešeném území. Bylo tedy na pořizovateli, aby s ohledem na nakonec souhlasný postoj orgánů ochrany ZPF a ochrany přírody a krajiny k oběma plochám jako zastavitelným (samozřejmě při zachování celkového schváleného vymezení zastavitelných ploch s dopadem na zábor ZPF I. a II. třídy ochrany – viz závazné stanovisko orgánu ochrany ZPF s nezbytným záborem ZPF v rozsahu 3,9635 ha) vybral řešení zastavitelných ploch bydlení individuálního z jeho pohledu nejvhodnější. Takovou úvahu však pořizovatel neučinil a v rozhodnutí o námitkách jen odkázal na nezdar soukromoprávních jednání mezi navrhovatelem a vlastníkem pozemku zařazeného do plochy BI 22. Jak případně namítá navrhovatel, pořizovatel a odpůrce nejsou při vymezení zastavitelných ploch vázáni požadavky jednotlivých vlastníků pozemků řešených územním plánem na konkrétní funkční využití. To znamená, že i v souzeném případu nebylo zmenšení plochy XX podmíněno souhlasem vlastníků pozemku tuto plochu tvořícího.

57. Soud však musí korigovat názor navrhovatele, že pořizovatel byl poté, co mu oznámil nezdar svého jednání s vlastníkem pozemku p. č. XX a neuzavření dohody o kompenzaci (či „směně“, jak se v průběhu pořizování územního plánu uvádělo) velikosti plochy bydlení XX, povinen bez dalšího redukovat plochu XX a do návrhu územního plánu zařadit plochu XX. Podle názoru soudu bylo v dané situaci povinností pořizovatele, přestože nebyla ze strany navrhovatele včas uplatněna námitka proporcionality řešení územním plánem a nebyly ani vzneseny námitky proti nezákonnému či nesprávnému funkčnímu zařazení pozemku p. č. XX do zastavitelných ploch bydlení individuálního, úvahu v tomto směru provést (ostatně sám určený zastupitel a pořizovatel prosazovali navrácení plochy XX na úkor velikosti vymezení plochy XX), zvolit nejvhodnější řešení vymezení zastavitelných ploch v daném území, při respektování zákonných hledisek, a důvody nakonec zvoleného řešení řádně a přezkoumatelným způsobem uvést v rozhodnutí o námitkách. Pokud tak pořizovatel neučinil, bylo o námitce navrhovatele rozhodnuto nesprávně a územní plán v části funkčního určení pozemku p. č. XX a vymezení plochy XX postrádá dostatek důvodů.

58. K námitce rozporu územního plánu s cíli a úkoly územního plánování ve smyslu § 18 a § 19 územního plánu soud uvádí, že skutečnosti navrhovatelem uvedené v tomto návrhovém bodu svou podstatou spadají do ryzí námitky neproporcionality zvoleného funkčního řešení zastavitelného území. Navrhovatel de facto opakuje tytéž výhrady, na nichž staví svou argumentaci o porušení principu proporcionality a nerovném přístupu při zařazení jeho pozemku do ploch zemědělských a jiných pozemků do zastavitelných ploch bydlení individuálního, resp. zastavěného území. Ve vztahu k funkčnímu vymezení ploch navrhovatel netvrdí rozpor s kogentními normami hmotného práva, ani netvrdí, že by funkčním vymezením napadených částí územního plánu byl zkrácen na svých vlastnických právech konkrétním způsobem (typicky budoucími imisemi, nedostupností jeho nemovitosti, atd.), či že by došlo k porušení veřejných zájmů způsobem, který by se bezprostředně týkal jeho právní sféry.

59. Přitom ve vztahu k funkčnímu vymezení území platí, že „stanovit funkční využití území … je činností, do které správní soudy mohou pouze minimálně zasahovat. Soudu rozhodně nepřísluší přezkoumávat, zda bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití“ (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74, publ. ve Sb. NSS č. 968/2006). Platí, že „úkolem soudu není určovat, jakým způsobem má být určité území využito a aktivně tak dotvářet územní plánování, ale pouze korigovat extrémy. V realitě územního plánování je nutno počítat se značnou variabilitou možných řešení a je v kompetenci příslušných správních orgánů, aby citlivě vážily zájmy veřejné a zájmy soukromé, a to zejména s ohledem na specifické historické, ekonomické, demografické a geografické podmínky dané obce.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, publ. ve Sb. NSS 1462/2008).

60. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011-43, „…není možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelů, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní orgán. Nejvyšší správní soud by takovýto postup považoval za rozporný s ústavní zásadou dělby mocí, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územně plánovací dokumentace a nyní tuto územně plánovací dokumentaci respektují. Nepodáním připomínek k otázce přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelů napadeným opatřením obecné povahy (tedy k otázce proporcionality) bez objektivních důvodů se účastníci sami zbavili možnosti, aby jejich připomínky byly náležitě vypořádány správním orgánem a aby poté o zákonnosti takovéhoto vypořádání rozhodl soud.“ (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013-29, či ze dne 6. 11. 2014, č. j. 7 As 186/2014-49).

61. Z uvedeného soud dovozuje, že proporcionalitou řešení napadených zastavitelných ploch územním plánem by se mohl zabývat pouze tehdy, pokud byl navrhovatel v procesu přijímání územního plánu v tomto směru aktivní a proti funkčnímu zařazení pozemku p. č. XX oproti vymezení zbylých návrhem napadených částí územního plánu se konkrétně vymezil a uplatnil v tomto směru námitky, v nichž nepřiměřenost zásahu do svého vlastnického práva oproti ostatním vlastníkům zastavitelných ploch namítal. Protože se tak nestalo (viz body 56. a 57. rozsudku) a pořizovatel neprováděl odbornou úvahu ohledně vážení ochrany vlastnického práva navrhovatele ve světle zájmů dalších vlastníků nemovitostí, resp. ve vztahu k ochraně jejich právní jistoty, nemůže se soud námitkami porušení principu proporcionality zvoleného řešení a nerovnosti vlastníků ostatních nemovitostí sám při přezkumu napadených částí územního plánu zabývat. Proto posoudil námitku směřující vůči funkčnímu vymezení ostatních návrhem napadených ploch (s výjimkou plochy BI 22) jako nedůvodnou.

V. Závěr a náklady řízení

62. Soud uzavírá tím, že část územního plánu obce Kobyly týkající se pozemku p. č. XX a plochy BI 22 byla jako nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů zrušena postupem dle § 101d odst. 2 ve spojení s § 101b odst. 4 a § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to ke dni právní moci tohoto rozsudku. Zrušení uvedené části územního plánu má za následek též zrušení rozhodnutí o námitce navrhovatele, které je součástí odůvodnění územního plánu a které se vztahuje k zrušené části územního plánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2011, č. j. 7 Ao 4/2011-126). Proto soud nerozhodoval samostatným výrokem o zrušení rozhodnutí o námitce navrhovatele, neboť, jak již zaznělo, toto rozhodnutí je součástí odůvodnění územního plánu, který teprve zasahuje do právní sféry navrhovatele. Odpůrce tedy dokončí řádným způsobem řízení o územním plánu ve zrušené části, které po řádném vyhodnocení námitky vyústí v nové rozhodnutí o námitce a případně jiném funkčním určení dotčeného pozemku p. č. XX a vymezení plochy XX.

63. Ve zbytku soud neshledal návrh důvodným a podle § 101d odst. 2 s. ř. s. jej zamítl.

64. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl; měl-li účastník úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů řízení.

65. Ke stanovení míry úspěchu navrhovatele, který se domáhá zrušit územní plán, avšak je úspěšný pouze ve vztahu k několika dílčím zastavitelným plochám, se vyslovil ve svém rozsudku Krajský soud v Praze ze dne 17. 10. 2014, č. j. 50 A 7/2013-162, (v návaznosti na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 9 Aos 2/2013-18), který dovodil, že je na místě poměr úspěchu ve věci odvodit od poměru výměr zrušených zastavitelných ploch k těm, ve vztahu k nimž se návrhu nevyhovuje.

66. Navrhovatel byl se svým návrhem na zrušení části územního plánu úspěšný jen ve vztahu k pozemku p. č. XX a ploše XX, dohromady s výměrou 3 532 m. Naopak neúspěšný byl ve vztahu ke zbývajícím plochám bydlení a stabilizovaným plochám zastavěného území s celkovou výměrou 32 725 m. Porovnáním výměr soud zjistil, že celkově úspěšným byl v řízení odpůrce, ten ovšem náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

67. Protože osobám zúčastněným na řízení soud neuložil v řízení žádné povinnosti a současně neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, vyslovil v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s., že se osobám zúčastněným na řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení