64 Ad 6/2021 – 40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: T.CH., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ladislavem Dusilem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 8. 2021, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 8. 2021, č.j. X se ruší a věc se žalované vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 719 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 30. 10. 2019 u Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žádost o přiznání invalidního důchodu s požadovaným datem přiznání ode dne vzniku nároku na tento důchod. Správní orgán prvního stupně žádosti žalobce na základě posudku o invaliditě ze dne 9. 12. 2019 rozhodnutím ze dne 16. 3. 2020, č. j. X, dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) vyhověl a přiznal mu od 4. 6. 2019 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 7 894 Kč měsíčně, od ledna 2020 pak ve výši 8 506 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobce opravný prostředek a rozhodnutí nabylo právní moci.

2. Dne 17. 2. 2021 uplatnil žalobce u správního orgánu prvního stupně další žádost o invalidní důchod, tentokrát s požadovaným datem přiznání od 1. 9. 2017. Z posudku ze dne 2. 4. 2021 (pozn. žalovanou chybně označován jako posudek ze dne 13. 10. 2020) vyplývá, že žalobce byl opětovně uznán invalidním ve třetím stupni ode dne 4. 6. 2019, neboť pro přiznání invalidity od 1. 9. 2017 nebyly doloženy lékařské nálezy. Na základě tohoto posudku správní orgán prvního stupně usnesením ze dne 27. 4. 2021, č. j. USN–27.4.2021–426/900 122 0745, dle § 66 odst. 1 písm. g) zákona o důchodovém pojištění řízení o opakované žádosti žalobce zastavil. Z odůvodnění se podává, že žádost posoudil jakožto bezpředmětnou, neboť o nároku žalobce na přiznání invalidního důchodu již rozhodl v rámci rozhodnutí ze dne 16. 3. 2020.

3. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 1. 6. 2021 námitky. V nich uvedl, že nesouhlasí se zpětným nepřiznáním důchodu a navrhl nové posouzení zdravotního stavu, jakož i přiznání invalidního důchodu zpětně od 1. 9. 2017.

4. Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí k předmětnému usnesení uvedla, že toto je prima facie právně nepřiléhavé, neboť pokud byl žalobci předcházejícím rozhodnutím přiznán invalidní důchod od určitého data a on se novou žádostí domáhá pouze přiznání invalidního důchodu od data dřívějšího, nelze takovou žádost označit za bezpředmětnou. Nadto nelze označit žádost za bezpředmětnou, pokud jejímu vyhovění zabraňují skutečnosti zjištěné teprve provedením důkazů v řízení samotném. K tomu žalovaná odkázala na posudek o invaliditě ze dne 28. 7. 2021, z nějž vyplývá, že žalobce byl v období od 4. 6. 2019 do 27. 7. 2021 invalidním ve třetím stupni a následně v období od 28. 7. 2021 již pouze ve druhém stupni, neboť posudkový lékař na základě žalobcem opětovně nabyté zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel přehodnotil závažnost žalobcova zdravotní stavu. Závěrem žalovaná dodala, že vzhledem k nově učiněným zjištěním rozhodne v budoucnu o změně výše invalidního důchodu žalobce samostatným rozhodnutím.

5. Žalovaná pro uvedené žalobou napadeným rozhodnutím výrokem I. usnesení správního orgánu prvního stupně ze dne 27. 4. 2021 zrušila a výrokem II. žádost žalobce pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

6. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 8. 10. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

7. Žalobce předně namítl, že žalobou napadeným rozhodnutím a řízením, které jeho vydání předcházelo, došlo ke ztrátě jeho odvolacích práv ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, a to i navzdory tvrzení žalované, jež na straně 4 žalobou napadeného rozhodnutí uvedla, že „nedošlo ke ztrátě odvolacích práv.“ 8. Žalovaná dále v žalobou napadeném rozhodnutí uvedla, že „klíčový důkaz pro rozhodnutí ve věci, jímž byl posudek o invaliditě, byl proveden nezávisle na sobě v prvním i druhém stupni správního řízení.“ Žalovaná dle žalobce ovšem pominula, že jako účastník řízení neměl žalobce možnost se k tomuto „klíčovému důkazu“ před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí vyjádřit, čímž dle žalobce žalovaná zatížila řízení zásadní procesní vadou. K posudku o invaliditě žalobce dodal, že jej považuje za nesprávný a rozporný s ostatními v řízení předloženými důkazy.

9. Žalobce dodal, že lékař žalované není psychiatrem a s žalobcem žádný psychiatr žalované nikdy nehovořil a ani jej nevyšetřil.

10. Dále žalobce rozsáhle zdůvodňoval vznik invalidity již od data 1. 9. 2017.

11. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě opětovně shrnula dosavadní průběh řízení, obsah spisu a na případ aplikovanou právní úpravu.

13. Dále uvedla, že se žalobou napadeným rozhodnutím rozhodla postupovat v řízení o námitkách tak, aby došlo k meritornímu vyřešení věci. Jelikož bylo z uplatněných námitek žalobce zřejmé, že tyto směřují pouze proti výsledku posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem, rozhodla se žalovaná posoudit invaliditu žalobce ve smyslu § 5 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona o důchodovém pojištění sama.

14. Žalovaná dodala, že rozhodnutím ze dne 17. 9. 2021, č. j. R–17.9.2021–426/900 122, od 10. 10. 2021 snížila žalobci výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

15. S ohledem na žalobcem uplatněné námitky navrhla žalovaná provedení důkazu posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (dále jen „posudková komise“).

16. Žalovaná setrvala na závěrech svého rozhodnutí ze dne 5. 8. 2021.

III. Podstatný obsah spisu

17. V rozhodnutí ze dne 16. 3. 2020 (pozn. soudu: ačkoli toto rozhodnutí není součástí správního spisu, je jeho existence mezi stranami nesporná) žalovaná vycházela z posudku o invaliditě ze dne 9. 12. 2019, v němž posudková lékařka uzavřela, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je paranoidní schizofrenie s agresí s nutností dlouhodobé hospitalizace na uzavřeném oddělení PL Dobřany, dále recidivující tonsilitidy, podřaditelné pod kapitolu V, položku 3d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), u nějž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50–60 %, přičemž posudková lékařka zvolila střední hranici procentního rozmezí, tj. 60 %. Vzhledem k vlivu postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, vlivu na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo se rekvalifikovat, přistoupila posudková lékařka k využití korekčních faktorů a navýšila celkovou hodnotu o 10 procentních bodů na výsledných 70 %.

18. V rámci druhé podané žádosti nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 2. 4. 2021. Posudkový lékař v něm dospěl k totožnému závěru, tj k závěru, dle něhož je rozhodující příčinou zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V, položce 3d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u nějž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50–60 %, přičemž posudkový lékař zvolil dolní hranici rozmezí. Posudkový lékař aplikoval korekční faktory a s ohledem na další postižení žalobcova stavu navýšil horní hranici o 10 procentních bodů na výsledných 70 %. Stran data vzniku invalidity posudkový lékař konstatoval, že přiznání invalidity ode dne 1. 9. 2017 není podloženo nálezem, který by opravňoval datum vzniku dřívější invalidity. Na základě uvedeného posudku žalovaná následně vydala dne 27. 4. 2021 usnesení o zastavení řízení ve věci žádosti žalobce.

19. V rámci námitek uplatněných žalobcem nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 28. 7. 2021 (datum vyhotovení posudku – 2. 8. 2021). Posudkový lékař v něm dospěl k závěru, že ode dne 4. 6. 2019 do 27. 7. 2021 byl žalobcem invalidním ve třetím stupni, přičemž jeho dlouhodobý zdravotní stav podřadil posudkový lékař pod kapitolu V, položku 3e k vyhlášce o posuzování invalidity, u nějž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 70–80 %, přičemž zvolil dolní hranici rozmezí, tj. 70 %. K datu vzniku invalidity uvedl, že „byť soudně–znalecký psychiatrický posudek uvádí, že ‚onemocnění trvá nejméně od r. 2017, spíše déle‘, není však doložena jediná lékařská zpráva nebo nález, které by toto dokládaly, proto neakceptováno.“ Ode dne 28. 7. 2021 byl ovšem žalobce dle posudkového lékaře invalidní pouze ve druhém stupni. Posudkový lékař jeho dlouhodobý zdravotní stav podřadil pod kapitolu V, položku 3d k vyhlášce o posuzování invalidity, u nějž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50–60 %, přičemž zvolil horní hranici taxace, tj. 60 %. Tuto změnu odůvodnil znovu nabytou schopností řídit motorová vozidla, pro kterou nelze na žalobce pohlížet jako na zvlášť těžce postiženého. Stran data vzniku invalidity posudkový lékař uzavřel, že požadavku žalobce nelze vyhovět. Datum invalidity zůstalo dnem nálezu PSO České Budějovice, tj. 4. 6. 2019, kdy je paranoidní schizofrenie poprvé popsána.

20. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise (protokol i posudek ze dne 5. 1. 2022 jsou založeny na č. l. 28–34 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrné, že žalobce byl jednání komise dne 5. 1. 2022 přítomen, a podrobil se vyšetření lékařkou z oboru psychiatrie. Posudková komise se neztotožnila s předchozími závěry jednotlivých posudkových lékařů a uzavřela, že se u žalobce jedná o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla v době vydání rozhodnutí žalované paranoidní schizofrenie. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u níž je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30–45 %, přičemž s ohledem na pracovní kvalifikaci žalobce zvolila horní hranici, tj. 45 %, a zároveň přistoupila vzhledem k pracovní činnosti žalobce, jež byla spojena s vyššími psychickými nároky, k využití korekčních faktorů a navýšila uvedenou míru zdravotního postižení na celkových 55 %. Jako důvod pro snížení stupně invalidity uvedla posudková komise dostatečně dlouhou dobu stabilizace stavu s tím, že residuální postižení není těžkého stupně.

21. K datu vzniku invalidity posudková komise uvedla, že z doby před hospitalizací je dostupná odborná dokumentace, jež nedokládá takový stupeň a typ psychické dysfunkce, která by byla dle platné legislativy hodnotitelná posudkovým kritériem odpovídajícím nějakému stupni invalidity. V žalobě odkazuje žalobce na posudek PN Bohnice s tím, že schizofrenní onemocnění trvá nejméně od roku 2017, avšak psychiatrický nález z hospitalizace v Německu z roku 2018 ani psychiatrické vyšetření ze dne 5. 3. 2019 symptomatologii schizofrenní poruchy jednoznačně nepopisují. Znalecký posudek se pak týká souvislosti žalobcova psychického stavu a jeho „trestné činnosti“, nesouvisí s hodnocením pracovního potenciálu. Posudková komise uzavřela, že odhadování stavu zpětně psychiatrem v rámci uvedeného znaleckého posudku není pro nynější posudkové hodnocení nijak závazné. Komise dodala, že vždy musí akceptovat objektivizované skutečnosti a dát je do korelace s platnou legislativou. Nález z Německa, jakož i nález z psychiatrického vyšetření z roku 2019 jsou objektivní. Oproti tomu již zmiňované konstatování ve znaleckých posudcích, že onemocnění bylo přítomno již od roku 2017 je pouze na úrovni úvah, nikoliv objektivizace stavu. Z pouhé skutečnosti, že žalobce přestal v roce 2017 pracovat, nelze vyvodit, že jeho zdravotní stav odpovídal některému stupni invalidity.

IV. Průběh jednání

22. Dne 31. 1. 2022 proběhlo u krajského soudu ústní jednání ve věci, které se konalo v nepřítomnosti žalobce. V průběhu jednání obě strany sporu setrvaly na svých tvrzeních a závěrech prezentovaných v žalobě a vyjádření k ní.

23. Právní zástupce žalobce opakovaně poukázal na rozpornost závěrů znaleckého posudku MUDr. Pišlové ze dne 21. 8. 2019 vztahujícího se k otázce přípustnosti dalšího držení žalobce ve zdravotním ústavu a ústavního znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice ze dne 27. 7. 2020 se závěry posudkových lékařů a posudkové komise pořízenými ve věci nyní projednávané. Právní zástupce žalobce uvedl, že rozpornost plyne vzhledem k závěrům znaleckých posudků, dle nichž žalobce neměl v minulosti náhled na své onemocnění a toto neřešil, proto nejsou dochovány žádné jiné lékařské zprávy zachycující toto onemocnění a jeho následky. Z ústavního znaleckého posudku se navíc podává, že onemocnění žalobce trvá nejméně od roku 2017, spíše déle. Vzhledem k tomu, že na tyto závěry není posudky lékařů OSSZ, ČSSZ ani posudkovou komisí reagováno a jejich závěry jsou v rozporu s uvedenými znaleckými posudky, je právním zástupcem žalobce navrhováno doplnit dokazování o ústavní znalecký posudek z odvětví psychiatrie, který by měl tvrzené rozpory vyjasnit. Žalovaná takový důkazní návrh označila za nadbytečný, když není zřejmé, k čemu by se měl znalecký ústav vyjádřit. Tento ústav dle názoru žalované nemůže nahradit lékařské zprávy z roku 2017, jimiž by byl zdravotní stav žalobce ve vztahu k jeho pracovní schopnosti prokazován.

24. Uvedený návrh na doplnění byl krajským soudem pro nadbytečnost zamítnut. Krajský soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou ve vztahu k otázce data vzniku invalidity žalobce plynoucí ze závěrů znaleckých posudků a závěrů posudkových lékařů žádné rozpory. Závěry MUDr. Pišlové nikterak neprokazují, že by žalobce byl již v roce 2017 invalidní, v jakém stupni a jak významným způsobem by takové onemocnění mělo k 1. 9. 2017 omezovat pracovní schopnost žalobce. Z uvedené posudku se podává toliko, že žalobce neměl náhled na své onemocnění a toto si v minulosti neuvědomoval. Takový závěr však nijak konkrétně neosvědčuje vznik invalidity k roku 2017 ani rozsah tohoto dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu či míru omezení pracovní schopnosti žalobce. Stejný závěr pak lze učinit i v případě závěrů ústavního znaleckého posudku, který pouze obecně konstatuje, že onemocnění žalobce trvá od roku 2017, spíše déle. Takové obecné konstatování opět nevypovídá o vzniku invalidity žalobce ničeho. Proto krajský soud neshledal účelným, aby bylo řízení doplněno o důkaz ústavním znaleckým posudkem, který by měl odstraňovat žalobcem tvrzené rozpory znaleckých posudků a posudků lékařů pořizovaných v souvislosti s žádostí žalobce o přiznání invalidního důchodu, namítané rozpory zjištěny nebyly.

V. Právní hodnocení krajského soudu

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

26. Žaloba je důvodná.

27. Krajský soud se v prvé řadě zabýval spornou otázkou týkající se data vzniku invalidity. V této souvislosti je třeba připomenout, že rozhodnutí o změně výše invalidního důchodu, jakož i o datu vzniku invalidity je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

28. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborné lékařky z oboru psychiatrie. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu a přihlédla jak k subjektivním obtížím, tak k odborným lékařským nálezům. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je paranoidní schizofrenie. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole V, položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u níž je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30–45 %, přičemž s ohledem na pracovní kvalifikaci žalobce zvolila horní hranici, tj. 45 %, a zároveň přistoupila vzhledem k pracovní činnosti žalobce, jež byla spojena s vyššími psychickými nároky, k využití korekčních faktorů a navýšila uvedenou míru zdravotního postižení na celkových 55 %. Jako důvod pro snížení stupně invalidity uvedla posudková komise dostatečně dlouhou dobu stabilizace stavu s tím, že residuální postižení není těžkého stupně.

29. Dále se komise rozsáhle vyjádřila k datu vzniku invalidity, přičemž výše uvedené zdůvodnění posudkové komise považuje krajský soud za přesvědčivé, úplné a v souladu s ostatními posudky a listinami založenými ve správním spisu.

30. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce a možností aplikovat případně korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí–li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 55 % pokles jeho pracovní schopnosti. Podstatná je též skutečnost, že posudek je v podstatných rysech (zejména v odpovídajícím stupni invalidity a datu vzniku invalidity) konzistentní s posudkem o invaliditě pořízeným v rámci námitkového řízení.

31. Dle shora citovaného § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobce jedná o invaliditu II. stupně; žalovaná proto nepochybila, pokud stupeň invalidity žalobce na základě lékařského posudku ze dne 28. 7. 2021 přehodnotila.

32. Stejně tak správní orgány nepochybily, když nezměnily datum vzniku invalidity ode dne 1. 9. 2017. Jak plyne z posudku posudkové komise i z předchozích posudků pořízených v rámci řízení o žádosti žalobce, žádný z lékařských nálezů předložených žalobcem neprokazuje takový typ a stupeň psychické dysfunkce (symptomatologii schizofrenní poruchy), která by byla hodnotitelná posudkovým kritériem odpovídajícím nějakému stupni invalidity, proto nebylo možné přiřadit datum vzniku invalidity III. stupně k dřívějšímu datu než k datu 30. 5. 2019. Teprve k tomuto datu, kdy byl žalobce hospitalizován na psychiatrickém odd. Nemocnice České Budějovice, byla jednoznačně stanovena diagnóza, která je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce – paranoidní schizofrenie.

33. Jak již krajský soud podrobně uvedl pod bodem 24 tohoto rozsudku, žalobou zmiňované znalecké posudky MUDr. P. a Psychiatrické nemocnice Bohnice se nijak blíže k otázce pracovní schopnosti žalobce ve vztahu k paranoidní schizofrenii nevymezují. Uvedené posudky byly pořizovány v souvislosti se zcela odlišnými důvody, kterými byly jednak důvodnost držení žalobce v ústavu v Dobřanech a otázka trestněprávní odpovědnosti žalobce v konkrétním období. Otázkou poklesu pracovní schopnosti žalobce včetně míry tohoto poklesu v souvislosti s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem ani otázkou data, kdy k tomuto poklesu mělo dojít, se žádný z uvedených posudků nezabývá, zdravotní stav žalobce hodnotí na základě zcela odlišných kritérií, než je tomu v případě řízení o žádosti o přiznání invalidního důchodu. K tomu je třeba doplnit, že lékařská zpráva psychiatrické kliniky v Německu, kde byl žalobce hospitalizován v období od 4. 2. 2018 do 12. 2. 2018, výslovně hovoří o akutní polymorfní psychotické poruše bez symptomů schizofrenie. V době hospitalizace žalobce na klinice v Německu se tudíž žádné příznaky paranoidní schizofrenie u žalobce neprojevovaly. Tato lékařská zpráva předložená žalobcem tudíž rovněž nijak nedokládá, že se u něj onemocnění paranoidní schizofrenie a její následky objevily již v roce 2017. (důraz doplněn)

34. Krajský soud se dále zabýval tím, zda řízení před správními orgány proběhlo z procesního hlediska v souladu se zákonem, neboť žaloba v prvé řadě sporuje postup žalované, v důsledku kterého došlo dle názoru žalobce ke ztrátě jeho odvolacích práv ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

35. Krajský soud se s uvedenou námitkou týkající se ztráty odvolacích práv žalobce neztotožnil. Jak plyne z § 88 odst. 8 zákona o důchodovém pojištění, na řízení o námitkách proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení se podpůrně nepoužije § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Žalovaný tudíž neměl možnost námitkami napadené rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Ze způsobů rozhodnutí podle § 90 správního řádu tak žalovaná mohla využít pouze zbývající možnosti a napadené rozhodnutí nebo jeho část zrušit a řízení zastavit [§ 90 odst. 1 písm. a) správního řádu], napadené rozhodnutí změnit podle § 90 odst. 1 písm. c) téhož zákona, případně námitky žalobce zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit dle § 90 odst. 5 správního řádu. Z uvedených možností žalovaná zvolila postup dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, když námitkami napadené rozhodnutí změnila. Takový postup shledává soud za zcela legitimní, reagující na vzniklou situaci a zároveň za zcela legální, odpovídající zákonné dikci.

36. Uvedený postup žalované pak aprobuje i konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu, který např. v rozhodnutí ze dne 10. 12. 2018, č.j. 6 As 286/2018 – 34 (3837/2019 Sb. NSS) dospěl k závěru, že zrušení rozhodnutí prvostupňového orgánu by mělo být až krajní možností, jak řešit vady tohoto rozhodnutí, naopak změna prvostupňového rozhodnutí by měla být přednostním způsobem vyřízení věci nadřízeným správním orgánem, a to v zájmu hospodárnosti řízení (§ 6 odst. 2 správního řádu).

37. V této souvislosti krajský soud uvádí, že postupem žalované nedošlo ke ztrátě „odvolacích“ práv žalobce. Jak vyplývá z námitek uplatněných žalobcem dne 1. 6. 2021, žalobce jejich prostřednictvím pouze krátce zpochybnil závěr prvostupňového orgánu stran bezpředmětnosti jeho žádosti ze dne 17. 2. 2021, ve zbytku svého podání se obsáhle věnoval skutečnostem, z nichž dovozuje vznik své invalidity již k roku 2017. Námitky týkající se data vzniku invalidity, které jsou hmotněprávním těžištěm i nyní projednávané žaloby, tak byly uplatněny již v podání směřujícímu proti prvostupňovému rozhodnutí. K tomu je navíc třeba uvést, že ačkoli prvostupňový orgán řízení z důvodu konstatované bezpředmětnosti žádosti žalobce nesprávně zastavil, nechal vypracovat posudek o invaliditě žalobce (posudek ze dne 2. 4. 2021), který reaguje právě na zmíněnou námitku týkající se data vzniku invalidity. Taktéž žalovaná v rámci navazujícího řízení o námitkách žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí dostála své povinnosti a ke sporné otázce o datu vzniku invalidity žalobce nechala vypracovat revizní posudek lékaře ČSSZ (posudek ze dne 28. 7. 2021). V řízení o žádosti žalobce o změnu data vzniku invalidity tak byly vypracovány dva nezávislé odborné lékařské posudky, které se danou otázkou přímo zabývají. S ohledem na závěry prvostupňového posudkového lékaře OSSZ lze dospět k závěru, že i pokud by prvostupňový orgán neučinil nesprávný závěr o bezpředmětnosti žádosti žalobce, musel by na základě odborného lékařského posudku ze dne 2. 4. 2021 dospět k závěru o nedůvodnosti žádosti žalobce, neboť dřívější datum přiznání invalidity žalobci (od 1. 9. 2017) nebylo v řízení prokázáno, jak konstatoval posudkový lékař. Pokud tedy žalobce na dotčený posudek námitkami ze dne 1. 6. 2021 reagoval, nemohlo tím dojít ke ztrátě jeho odvolacích práv, jak tvrdí.

38. Nejvyšší správní soud pak ve shora uvedeném rozhodnutí ze dne 10. 12. 2018, č.j. 6 As 286/2018–34 dále konstatoval, že změna rozhodnutí odvolacím správním orgánem by měla být provázena potřebnými důkazy a řízení by mělo být doplněno nezbytnými podklady, s nimiž ovšem účastníci řízení musí být seznámeni a musí jim být umožněno se k těmto novým podkladům vyjádřit.

39. Uvedený závěr kasačního soudu vychází z dikce § 36 odst. 3 ve spojení s § 93 odst. 1 správního řádu, dle kterého musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí dána možnost se vyjádřit k podkladům tohoto rozhodnutí, pokud zákon nestanoví jinak.

40. Právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním vychází ze zásady zakotvené Listinou základních práv a svobod v čl. 38 odst. 2, který mimo jiné stanoví, že každý má právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Aby správní orgán dostál této své povinnosti, je povinen účastníky vyzvat, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřili a k tomu jim stanovit přiměřenou lhůtu. Účastníci řízení pak mají v rámci tohoto vyjádření k podkladům rozhodnutí možnost navrhnout další důkazy či učinit jiné návrhy ve smyslu § 36 odst. 1 správního řádu.

41. Jak vyplývá z komentovaného znění § 36 odst. 2 správního řádu: „Jde o velmi podstatné procesní právo, na které je při přezkoumávání správních rozhodnutí kladen velký důraz i ze strany soudů. Například v ÚS III. ÚS 58/2000 (USn, sv. 20, n. č. 150) se ve vztahu k právu účastníka vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ve věci k jeho podkladům uvádí: „Zásadám spravedlivého procesu, jak vyplývají z Listiny (čl. 36 odst. 1 LPS), je nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před správním orgánem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům a k věci samé, ale také navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost správního orgánu nejen o vznesených návrzích rozhodnout, ale pokud jim nevyhoví, také ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl.“ Jestliže tak správní orgán neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 LPS. K takové skutečnosti musí soud přezkoumávající napadené správní rozhodnutí přihlédnout a rozhodnutí zrušit.“ 42. Z obecné povinnosti správního orgánu umožnit účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům před vydání rozhodnutí připouští zákon tři výjimky. Za prvé je to v případě, že tak stanoví zákon. Příkladem může být § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle něhož v případě, že odvolací správní orgán napadené rozhodnutí nebo jeho část změní, postupuje podle § 36 odst. 3 správního řádu (před vydáním rozhodnutí dá účastníkům možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí), pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem. Správní orgán nemusí dát před vydáním rozhodnutí ve věci možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ani žadateli, jestliže jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje. Není třeba vyzývat k vyjádření se k podkladům rozhodnutí účastníka, který se tohoto svého práva vzdal. Vzdání se práva vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ve věci k podkladům rozhodnutí je úkonem účastníka směřujícím vůči správnímu orgánu, tedy podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a musí splňovat formální i obsahové náležitosti podání v tomto ustanovení uvedené.

43. Z uvedeného pro nyní projednávanou věc plyne, že by žalovaný mohl upustit od své zákonné povinnosti umožnit žalobci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí pouze v případě, kdy by ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu námitkami napadené rozhodnutí změnil, aniž by pro toto rozhodnutí pořizoval nový podklad. Tak tomu ovšem ve věci žalobce nebylo. Naopak významným podkladem žalobou napadeného rozhodnutí byl posudek ze dne 28. 7. 2021, jímž byl potvrzen závěr lékaře OSSZ ze dne 2. 4. 2021 co do data vzniku invalidity a současně jím byl dokonce změněn stupeň invalidity žalobce. Z obsahu správního spisu není zřejmé, zda a kdy byl uvedený posudek žalobci doručen (na základě obsahu žaloby se lze pouze domnívat, že žalobci je obsah tohoto posudku znám) a naopak je ze spisové dokumentace zjevné, že i pokud by žalobci byl tento posudek úspěšně doručen, nebyla mu poskytnuta přiměřená lhůta, aby se k tomuto posudku, coby nově pořizovanému důkazu v námitkovém řízení, vyjádřil. Posudek lékaře ČSSZ ze dne 28. 7. 2021 vyhotovený dne 2. 8. 2021, byl žalované doručen dne 4. 8. 2021 a žalovaná hned následující den 5. 8. 2021 vydala napadené rozhodnutí.

44. Pokud tedy žalovaná v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu neumožnila žalobci se v přiměřené lhůtě vyjádřit k nově pořizovanému důkazu v podobě lékařského posudku lékaře ČSSZ, který byl podkladem žalobou napadeného rozhodnutí, dopustila se tím významného procesního pochybení, kterým zatížila své rozhodnutí vadou spočívající nejen v porušení § 36 odst. 3 správního řádu, ale i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

45. Proto krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná bude v navazujícím řízení povinna žalobci poskytnout přiměřenou lhůtu k vyjádření k podkladům rozhodnutí a na toto případné vyjádření odpovídajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí reagovat.

VI. Závěr a náklady řízení

46. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

47. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

48. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a účast na jednání před soudem) ve výši 3 × 1 000 Kč dle [§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 a 4 téže vyhlášky), celkem tedy 3 900 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně. Celkem jde tedy o částku 4 719 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Při stanovení odměny advokáta dle advokátního tarifu vycházel krajský soud z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020, čj. 6 Ads 209/2019–62.