Č.j. 64 Ad 13/2022– 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: T. Ch., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ladislavem Dusilem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2022, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 6. 2022, č. j. X se ve výroku III. a IV. ruší a věc se žalované v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 30. 10. 2019 u Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice žádost o přiznání invalidního důchodu s požadovaným datem přiznání ode dne vzniku nároku na tento důchod. Správní orgán prvního stupně žádosti žalobce na základě posudku o invaliditě ze dne 9. 12. 2019 rozhodnutím ze dne 16. 3. 2020, č. j. X, dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) vyhověl a přiznal mu od 4. 6. 2019 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 7 894 Kč měsíčně, od ledna 2020 pak ve výši 8 506 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobce opravný prostředek a rozhodnutí nabylo právní moci.

2. Dne 17. 2. 2021 uplatnil žalobce u správního orgánu prvního stupně další žádost o invalidní důchod, tentokrát s požadovaným datem přiznání od 1. 9. 2017. Z posudku ze dne 2. 4. 2021 (žalovanou chybně označován jako posudek ze dne 13. 10. 2020 – pozn. krajského soudu) vyplývá, že žalobce byl opětovně uznán invalidním ve třetím stupni ode dne 4. 6. 2019, neboť pro přiznání invalidity od 1. 9. 2017 nebyly doloženy lékařské nálezy. Na základě tohoto posudku správní orgán prvního stupně usnesením ze dne 27. 4. 2021, č. j. X, dle § 66 odst. 1 písm. g) zákona o důchodovém pojištění řízení o opakované žádosti žalobce zastavil. Z odůvodnění se podává, že žádost posoudil jakožto bezpředmětnou, neboť o nároku žalobce na přiznání invalidního důchodu již rozhodl v rámci rozhodnutí ze dne 16. 3. 2020.

3. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 1. 6. 2021 námitky. V nich uvedl, že nesouhlasí se zpětným nepřiznáním invalidního důchodu a navrhl nové posouzení zdravotního stavu, jakož i přiznání invalidního důchodu zpětně od 1. 9. 2017.

4. Žalovaná o námitkách žalobce rozhodla rozhodnutím ze dne 5. 8. 2021, č.j. X tak, že usnesení ze dne 27. 4. 2021 zrušila a žádost žalobce pro nesplnění podmínek § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla. K usnesení ze dne 27. 4. 2021 uvedla, že toto je prima facie právně nepřiléhavé, neboť pokud byl žalobci předcházejícím rozhodnutím přiznán invalidní důchod od určitého data a on se novou žádostí domáhá pouze přiznání invalidního důchodu od data dřívějšího, nelze takovou žádost označit za bezpředmětnou. Nadto nelze označit žádost za bezpředmětnou, pokud jejímu vyhovění zabraňují skutečnosti zjištěné teprve provedením důkazů v řízení samotném. Z takto zjištěných skutečností přitom, vyplývá, že žalobce nesplňoval podmínky pro nárok na přiznání invalidního důchodu již od roku 2017. Paranoidní schizofrenie se u žalobce poprvé uvádí až v nálezu ze dne 4. 6. 2019. Žalovaná dále odkázala na posudek o invaliditě ze dne 28. 7. 2021, z nějž vyplývá, že žalobce byl v období od 4. 6. 2019 do 27. 7. 2021 invalidním ve třetím stupni a následně v období od 28. 7. 2021 již pouze ve druhém stupni, neboť posudkový lékař na základě žalobcem opětovně nabyté zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel přehodnotil závažnost žalobcova zdravotní stavu. Závěrem žalovaná dodala, že vzhledem k nově učiněným zjištěním rozhodne v budoucnu o změně výše invalidního důchodu žalobce samostatným rozhodnutím.

5. Uvedené rozhodnutí žalované krajský soud z důvodu závažných procesních vad zrušil rozsudkem ze dne 31. 1. 2022, č.j. 64 Ad 6/2021–40.

6. Nyní napadeným rozhodnutím žalovaná výrokem I. zrušila usnesení České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 4. 2021, výrokem II. žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu od roku 2017 zamítla pro nesplnění podmínek § 38 zákona o důchodovém pojištění, výrokem III. žalobci od 30. 5. 2019 přiznala invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 7 894 Kč měsíčně a výrokem IV. uvedla konkrétní částky, na které byla částka invalidního důchodu třetího stupně v jednotlivých období navýšena, a to včetně období roku 2022.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 2. 8. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

8. Stěžejní žalobní námitkou je nesprávnost závěrů napadeného rozhodnutí, podle nichž má být žalobci invalidní důchod přiznán až ode dne 30. 5. 2019. Posudek, na základě kterého žalovaná dospěla k závěru o tomto datu, je dle žalobce nesprávný a rozporný s podklady, na které v průběhu správního řízení poukazoval. Dle žalobce nelze odhlédnout od závěrů MUDr. P. ze dne 21. 8. 2019 a Znaleckého ústavu Psychiatrické nemocnice Bohnice ze dne 27. 7. 2020, ze kterých vyplývá, že žalobce si svou nemoc neuvědomoval a nemá náhled na své duševní onemocnění a ani na nutnost léčby a že jeho onemocnění trvá nejméně od roku 2017, spíše déle. Z tohoto důvodu nemůže dle žalobce být v jeho zdravotnické dokumentaci žádný záznam o výskytu či léčbě této nemoci. Vedle závěru posudku o tom, že onemocnění u žalobce trvá nejméně od roku 2017, nemůže obstát tvrzení, podle kterého před 30. 5. 2019 není žádný objektivní podklad a nebylo tak možné přiznat invaliditu již od roku 2017. Toto onemocnění tak muselo mít dle žalobce nutně vliv na jeho pracovní schopnost, když si jej nebyl schopen uvědomovat. Žalobce měl dle informací od rodiny vymizelý náhled na život a nebyl schopen normálně žít a pracovat, nerozlišoval realitu od bludných představ. Z podkladů ve spisovém materiálu tak žalovaná vyvodila nesprávné závěry, a proto je napadené rozhodnutí nezákonné a jako takové nemůže obstát. S žalobcem nebylo prováděno psychologické vyšetření o zjištění vlivu poruchy na jeho osobnost a výkon, čímž byl porušen postup obecných posudkových zásad dle vyhl. č. 359/2009 Sb.

9. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě obsáhle shrnula dosavadní průběh řízení, obsah podkladových dokumentů rozhodných pro projednávanou věc a na případ aplikovatelnou právní úpravu. Poukázala na závěry posudkového lékaře ČSSZ, ze kterých plyne, že invaliditu žalobci nelze přiznat před datem 4. 6. 2019, když až tohoto dne je rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce – paranoidní schizofrenie poprvé zmiňována. Žalovaná poukázala rovněž na závěry posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (dále jen „posudková komise“) vyhotoveného pro účely řízení před krajským soudem ve věci sp. zn. 64 Ad 6/2021 dne 5. 1. 2022. Tímto posudkem bylo potvrzeno, že žalobci nelze invaliditu přiznat již od roku 2017, jak požaduje. Posudková komise uvedla, že psychická problematika byla u žalobce již přede dnem 30. 5. 2019, kdy dle jejího názoru invalidita vznikla, avšak dostupná dokumentace neukázala na přítomnost paranoidní schizofrenie, eventuálně jiného psychického onemocnění v míře způsobující invaliditu. Dle posudkové komise tak k datu vzniku invalidity došlo dne 30. 5. 2019, tedy dnem, kdy byl žalobce nedobrovolně hospitalizován. Žalobce byl dle žalované invalidní ve třetím stupni od 30. 5. 2019 do 7. 2. 2021, od 8. 2. 2021 byl invalidní ve druhém stupni, jak vyplývá z dostupné zdravotní dokumentace a z vyšetření při jednání posudkového lékaře i posudkové komise.

11. S ohledem na žalobcem uplatněné námitky navrhla žalovaná provedení důkazu posudkem posudkové komise.

III. Podstatný obsah spisu

12. Žalobce poprvé uplatnil žádost o přiznání invalidního důchodu dne 30. 10. 2019. O této žádosti bylo žalovanou vydáno rozhodnutí ze dne 16. 3. 2020, č.j. X, žalovaná vycházela z posudku o invaliditě ze dne 9. 12. 2019, v němž posudková lékařka uzavřela, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je paranoidní schizofrenie s agresí s nutností dlouhodobé hospitalizace na uzavřeném oddělení PL Dobřany, dále recidivující tonsilitidy, podřaditelné pod kapitolu V, položku 3d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), u nějž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50–60 %, přičemž posudková lékařka zvolila střední hranici procentního rozmezí, tj. 60 %. Vzhledem k vlivu postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, vlivu na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo se rekvalifikovat, přistoupila posudková lékařka k využití korekčních faktorů a navýšila celkovou hodnotu o 10 procentních bodů na výsledných 70 %.

13. V rámci druhé podané žádosti ze dne 17. 2. 2021 nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 2. 4. 2021. Posudkový lékař v něm dospěl k totožnému závěru, tj. k závěru, dle něhož je rozhodující příčinou zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V, položce 3d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u nějž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50–60 %, přičemž posudkový lékař zvolil dolní hranici rozmezí. Posudkový lékař aplikoval korekční faktory a s ohledem na další postižení žalobcova stavu navýšil horní hranici o 10 procentních bodů na výsledných 70 %. Stran data vzniku invalidity posudkový lékař konstatoval, že přiznání invalidity ode dne 1. 9. 2017 není podloženo nálezem, který by opravňoval datum vzniku dřívější invalidity. Na základě uvedeného posudku žalovaná následně vydala dne 27. 4. 2021 usnesení o zastavení řízení ve věci žádosti žalobce.

14. V rámci námitek uplatněných žalobcem nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 28. 7. 2021 (datum vyhotovení posudku – 2. 8. 2021). Posudkový lékař v něm dospěl k závěru, že od 4. 6. 2019 do 27. 7. 2021 byl žalobcem invalidním ve třetím stupni, přičemž jeho dlouhodobý zdravotní stav podřadil posudkový lékař pod kapitolu V, položku 3e k vyhlášce o posuzování invalidity, u nějž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 70–80 %, přičemž zvolil dolní hranici rozmezí, tj. 70 %. K datu vzniku invalidity uvedl, že „byť soudně–znalecký psychiatrický posudek uvádí, že ‚onemocnění trvá nejméně od r. 2017, spíše déle‘, není však doložena jediná lékařská zpráva nebo nález, které by toto dokládaly, proto neakceptováno.“ Ode dne 28. 7. 2021 byl ovšem žalobce dle posudkového lékaře invalidní pouze ve druhém stupni. Posudkový lékař jeho dlouhodobý zdravotní stav podřadil pod kapitolu V, položku 3d k vyhlášce o posuzování invalidity, u nějž se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50–60 %, přičemž zvolil horní hranici taxace, tj. 60 %. Tuto změnu odůvodnil znovunabytou schopností řídit motorová vozidla, pro kterou nelze na žalobce pohlížet jako na zvlášť těžce postiženého. Stran data vzniku invalidity posudkový lékař uzavřel, že požadavku žalobce nelze vyhovět. Datum invalidity zůstalo dnem nálezu PSO České Budějovice, tj. 4. 6. 2019, kdy je paranoidní schizofrenie poprvé popsána.

15. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou dne 5. 8. 2021, pod č.j. RN–900 122 0745–315–LBO vydáno rozhodnutí, jímž usnesení ze dne 27. 4. 2021 zrušila a žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu od 1. 9. 2017 zamítla s tím, že pro přiznání invalidního důchodu od tohoto data nejsou objektivní podklady.

16. Krajský soud si dále v řízení vedeném pod sp. zn. 64 Ad 6/2021, jehož předmětem byl přezkum rozhodnutí žalované ze dne 5. 8. 2021, vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise (protokol i posudek ze dne 5. 1. 2022 byly do soudního spisu vedeného pod sp. zn. 64 Ad 13/2022 zažurnalizovány na č. l. 40 – 46). Z těchto podkladů je patrné, že žalobce byl jednání komise dne 5. 1. 2022 přítomen, a podrobil se vyšetření lékařkou z oboru psychiatrie. Posudková komise se neztotožnila s předchozími závěry jednotlivých posudkových lékařů a uzavřela, že se u žalobce jedná o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla v době vydání rozhodnutí žalované (rozhodnutí ze dne 5. 8. 2021) paranoidní schizofrenie. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položce 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u níž je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30–45 %, přičemž s ohledem na pracovní kvalifikaci žalobce zvolila horní hranici, tj. 45 %, a zároveň přistoupila vzhledem k pracovní činnosti žalobce, jež byla spojena s vyššími psychickými nároky, k využití korekčních faktorů a navýšila uvedenou míru zdravotního postižení na celkových 55 %. Jako důvod pro snížení stupně invalidity uvedla posudková komise dostatečně dlouhou dobu stabilizace stavu s tím, že residuální postižení není těžkého stupně. Žalobce byl invalidní pro invaliditu druhého stupně od 8. 2. 2021 (datum psychiatrického vyšetření MUDr. B., dle kterého je stav žalobce uspokojivě kompenzován).

17. K datu vzniku invalidity třetího stupně posudková komise uvedla, že z doby před hospitalizací je dostupná odborná dokumentace, jež nedokládá takový stupeň a typ psychické dysfunkce, která by byla dle platné legislativy hodnotitelná posudkovým kritériem odpovídajícím nějakému stupni invalidity. V žalobě odkazuje žalobce na posudek PN Bohnice s tím, že schizofrenní onemocnění trvá nejméně od roku 2017, avšak psychiatrický nález z hospitalizace v Německu z roku 2018 ani psychiatrické vyšetření ze dne 5. 3. 2019 symptomatologii schizofrenní poruchy jednoznačně nepopisují. Znalecký posudek se pak týká souvislosti žalobcova psychického stavu a jeho „trestné činnosti“, nesouvisí s hodnocením pracovního potenciálu. Posudková komise uzavřela, že odhadování stavu zpětně psychiatrem v rámci uvedeného znaleckého posudku není pro nynější posudkové hodnocení nijak závazné. Komise dodala, že vždy musí akceptovat objektivizované skutečnosti a dát je do korelace s platnou legislativou. Nález z Německa z roku 2018, jakož i nález z psychiatrického vyšetření z roku 2019 jsou objektivní. Oproti tomu již zmiňované konstatování ve znaleckých posudcích citovaných žalobou, že onemocnění bylo přítomno již od roku 2017, je pouze na úrovni úvah, nikoliv objektivizace stavu. Z pouhé skutečnosti, že žalobce přestal v roce 2017 pracovat, nelze vyvodit, že jeho zdravotní stav odpovídal některému stupni invalidity.

18. Krajský soud následně rozhodnutím ze dne 31. 1. 2022, č.j. 64 Ad 6/2021 – 40 rozhodnutí žalované ze dne 5. 8. 2021 zrušil pro závažné procesní pochybení, přičemž v rozsudku dále konstatoval, že žalobou požadované datum 1. 9. 2017 pro přiznání invalidity ve správním řízení nebylo objektivizováno, veškeré posudky odborných lékařů nasvědčují vzniku invalidity až od roku 2019.

19. Žalovaná následně znovu rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím, jímž usnesení o zastavení řízení ze dne 27. 4. 2021 zrušila, žádost žalobce o přiznání třetího stupně invalidity od 1. 9. 2017 zamítla a žalobci přiznala invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně od 30. 5. 2019 s tím, že dále uvedla jednotlivá navýšení invalidního důchodu třetího stupně za příslušná období, včetně roku 2022.

20. Proti posledně uvedenému rozhodnutí žalované brojí žalobce nyní projednávanou žalobou. Dne 17. 9. 2021 žalovaná pod č.j. X vydala rozhodnutí, kterým snížila invalidní důchod žalobce pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, a to od 10. 10. 2021. Toto rozhodnutí bylo k námitkám žalobce potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 25. 4. 2022, č.j. X, jehož přezkum je předmětem řízení vedeným u krajského soudu pod sp. zn. 64 Ad 9/2022.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). O věci bylo rozhodnuto bez jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

22. Žaloba je částečně důvodná.

23. Spornou je v projednávané věci otázka data vzniku invalidity žalobce. V této souvislosti je třeba připomenout, že rozhodnutí o změně výše invalidního důchodu, jakož i o datu vzniku invalidity je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

24. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise ze dne 5. 1. 2022 (založeného na č.l. 40 – 46 soudního spisu). Uvedený posudek, který byl vyhotoven pro účely předchozího řízení v této věci, vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 64 Ad 6/2021, jehož předmětem byla žaloba proti rozhodnutí žalované, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání dřívějšího data vzniku invalidity III. stupně. Posudková komise se v posudku výslovně zabývala otázkou, ke kterému dni vznikla invalidita žalobce. Platnost posudku přitom byla posudkovou komisí stanovena do konce roku 2023. Tento posudek je tudíž plně aplikovatelný i na nyní projednávanou věc, v rámci které tak nebyl důvod k zadání nového znaleckého posudku. Posudek posudkové komise ze dne 5. 1. 2022 je přitom oběma stranám sporu znám, a to jak z řízení vedeného pod sp. zn. 64 Ad 6/2021, tak z obsahu správního spisu vedeného v nynější věci žalobce, což plyne mj. z obsahu nyní projednávané žaloby.

25. Posudková komise se k datu vzniku invalidity obsáhle vyjádřila. Uvedla, že z roku 2017 není k dispozici jakékoli vyšetření dokládající takový stupeň poruchy, aby bylo možno konstatovat, že došlo k takovému poklesu pracovní schopnosti, který odpovídal invaliditě nějakého stupně. První nález dokládající psychické problémy žalobce je z roku 2018, kdy žalobce byl hospitalizován v Německu, v této době ovšem bylo uvažováno o polymorfní psychické poruše, nikoli o schizofrenii (žalobce neměl symptomy). Akutní psychotická porucha bez následného poškození některé složky psychiky neumožňuje použít některé posudkové kritérium, které by odpovídalo invaliditě. Následná léčba vedla k rychlé kompenzaci stavu. V březnu roku 2019 byl žalobce vyšetřen psychiatrem a byla mu diagnostikována lehká depresivní fáze, která ovšem není důvodem invalidizace. V nálezu lékaře není popsána symptomatologie umožňující použití kritéria určeného pro schizofrenní onemocnění na úrovni zvláště těžkého postižení (V 3e) a nebyl ani popsán stav odpovídající odstavcům kap. V, pol.

3. Dle dalších objektivních podkladů byl žalobce od 30. 5. 2019 nedobrovolně hospitalizován, šlo o těžký psychotický stav, který odůvodňoval posudkové kritérium určené pro schizofrenii se zvláště těžkým postižením – kap. V pol. 3e. Dostupná psychiatrická dokumentace nedokládá, že by před uvedeným datem bylo možno žalobci přiznat invaliditu nějakého stupně, ačkoli psychická problematika u žalobce již v této době zřejmě byla. Znalecké posudky ze dne 21. 8. 2019 a ze dne 27. 7.2020 jsou pouze na úrovni úvah, bez objektivizace stavu. Psychiatrický nález z Německa z roku 2018 jakož i výstupy z psychiatrického vyšetření MUDr. Ch. ze dne 5. 3. 2019 nepopisují jednoznačně symptomatologii schizofrenní poruchy, nález z Německa naopak uvádí, že žalobce byl propuštěn čilý, jasného vědomí, orientovaný, uspořádaného myšlení, bez poruch myšlení a bez mylných představ.

26. Uvedené zdůvodnění posudkové komise považuje krajský soud za přesvědčivé a úplné. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila včetně zdůvodnění data, k němuž bylo možno objektivně konstatovat vznik invalidity, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce a možností aplikovat případně korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí–li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobce byl od 30. 5. 2019 do 7. 2. 2021 dlouhodobě nepříznivý a způsoboval pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 70 %. Ode dne 8. 2. 2021 byl žalobce invalidní, jednalo se však o invaliditu druhého stupně, šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %. Podstatná je též skutečnost, že posudek je v podstatných rysech (zejména v odpovídajícím stupni invalidity a závěru o neexistenci objektivních podkladů pro konstatování existence invalidity již k 1. 9. 2017) konzistentní s posudkem o invaliditě pořízeným v rámci námitkového řízení.(důraz doplněn)

27. Žalobce byl při jednání posudkové komise dne 5. 1. 2022 vyšetřen odbornou lékařkou z oboru psychiatrie MUDr. H. K., není tudíž pravdou, že žalobce nebyl přešetřen odborným lékařem, jak uvádí žaloba.

28. Správní orgány tudíž nepochybily, když nezměnily datum vzniku invalidity ode dne 1. 9. 2017. Jak plyne z posudku posudkové komise i z předchozích posudků pořízených v rámci řízení o žádosti žalobce, žádný z lékařských nálezů předložených žalobcem neprokazuje takový typ a stupeň psychické dysfunkce (symptomatologii schizofrenní poruchy), která by byla hodnotitelná posudkovým kritériem odpovídajícím nějakému stupni invalidity, proto nebylo možné přiřadit datum vzniku invalidity III. stupně k dřívějšímu datu než k datu 30. 5. 2019. Teprve k tomuto datu, kdy byl žalobce hospitalizován na psychiatrickém odd. Nemocnice České Budějovice, byla jednoznačně stanovena diagnóza, která je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce – paranoidní schizofrenie.

29. Žalobou zmiňované znalecké posudky MUDr. P. a Psychiatrické nemocnice Bohnice se nijak blíže k otázce pracovní schopnosti žalobce ve vztahu k paranoidní schizofrenii nevymezují. Uvedené posudky byly pořizovány v souvislosti se zcela odlišnými důvody, kterými byly jednak důvodnost držení žalobce v ústavu v Dobřanech a otázka trestněprávní odpovědnosti žalobce v konkrétním období. Otázkou poklesu pracovní schopnosti žalobce včetně míry tohoto poklesu v souvislosti s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem ani otázkou data, kdy k tomuto poklesu mělo dojít, se žádný z uvedených posudků nezabývá, zdravotní stav žalobce hodnotí na základě zcela odlišných kritérií, než je tomu v případě řízení o žádosti o přiznání invalidního důchodu. K tomu je třeba doplnit, že lékařská zpráva psychiatrické kliniky v Německu, kde byl žalobce hospitalizován v období od 4. 2. 2018 do 12. 2. 2018, výslovně hovoří o akutní polymorfní psychotické poruše bez symptomů schizofrenie. V době hospitalizace žalobce na klinice v Německu se tudíž žádné příznaky paranoidní schizofrenie u žalobce neprojevovaly. Tato lékařská zpráva předložená žalobcem tudíž rovněž nijak nedokládá, že se u něj onemocnění paranoidní schizofrenie a její následky objevily již v roce 2017. (důraz doplněn)

30. V projednávané věci tudíž neexistuje žádný objektivní důkaz, který by osvědčoval, že k invalidizaci žalobce došlo již v roce 2017. Závěry žalobcem poukazovaných posudků, podle kterých „onemocnění žalobce trvá nejméně od roku 2017“ jsou pouze spekulacemi, které nejsou podloženy žádnými odbornými nálezy z této doby a které jsou navíc v rozporu se závěry odborných psychiatrických nálezů z hospitalizace žalobce v Německu z roku 2018 a nálezu MUDr. Ch. ze dne 5. 3. 2019. Skutečnost, že žalobce v této době odborníka nenavštívil, jde v tomto případě k tíži žalobce, neboť posudkoví lékaři nyní nemohou vycházet pouze z domněnky, že se v roce 2017 u žalobce zřejmě nemoc již vyskytla, pro takový závěr musí mít objektivní podklady, které však k dispozici nejsou.

31. Žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu již ode dne 1. 9. 2017 tak byla žalovanou výrokem II. správně zamítnuta. Žalovaná však výrokem III. napadeného rozhodnutí rovněž rozhodla o tom, že žalobci od 30. 5. 2019 náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, přičemž ve výroku IV. uvedla i konkrétní částky tohoto stupně invalidního důchodu, které žalobci v roce 2022 náleží, aniž by současně uvedla, že tato výše invalidního důchodu žalobci náleží pouze do 7. 2. 2021, neboť od 8. 2. 2021 byl posudkovými lékaři i posudkovou komisí shledán invalidním ve druhém stupni.

32. Žalovaná v době vydání napadeného rozhodnutí byla seznámena jak s obsahem výše zmíněného posudku lékaře ČSSZ (posudek ze dne 28. 7. 2021), tak s obsahem shora zmíněného posudku posudkové komise ze dne 5. 1. 2022, když oba tyto posudky jsou obsahem správního spisu k této věci a žalovaná na ně v obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí dokonce výslovně odkazuje. Z obou těchto posudků je přitom zcela zřejmé, že invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně žalobci náleží pouze v období od 30. 5. 2019 do 7. 2. 2021. Výroky žalované pod bodem III. a navazujícím bodem IV. napadeného rozhodnutí jsou tudíž v rozporu se skutkovým stavem vyplývajícím ze spisového materiálu i v rozporu s rozhodnutím samotné žalované ze dne 25. 4. 2022, č.j. X, jímž žalovaná potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 17. 9. 2021, č.j. X, kterým byl žalobci od 10. 10. 2021 [dle § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění] snížen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Krajský soud k výše popsané vadě napadeného rozhodnutí přihlédl bez návrhu, neboť se jedná o vadu zjevnou ze správního spisu. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2016, č.j. 1 Afs 90/2016 – 30) V. Závěr a náklady řízení 33. Pro shora popsané pochybení žalované krajský soud zrušil výroky III. a IV. žalobou napadeného rozhodnutí a věc vrátil žalované v této části k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

34. O náhradě nákladů řízení žalobce krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 7 s. ř. s., podle kterého „[j]sou–li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává.“ 35. V projednávané věci krajský soud žalobou napadené rozhodnutí částečně zrušil, a to ve výrocích III. a IV. Jak plyne z bodu 32 tohoto rozsudku, k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí došlo pro vady, k nimž krajský soud přihlédl bez návrhu. Samotný žalobní návrh v projednávané věci obsahuje námitky týkající se výhradně data vzniku invalidity žalobce. V rozsahu těchto námitek ovšem byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (viz body 23 až 30 tohoto rozsudku) a napadené rozhodnutí je v rozsahu souvisejícího výroku II. správné. Z uvedeného tudíž vyplývá, že krajský soud neshledal zrušované výroky III. a IV. napadeného rozhodnutí vadnými na základě žalobních námitek, nýbrž bez návrhu pro vady zjevné ze spisového materiálu, žalobce se tedy o částečné zrušení napadeného rozhodnutí nijak nepřičinil, proto jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž krajský soud náhradu nákladů žalobci ve smyslu § 60 odst. 7 s. ř. s. výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal.

36. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v jejím případě § 60 odst. 2 s. ř. s. se takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované III. Podstatný obsah spisu IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení