64 C 106/2011

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované], o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 30 570,30 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6.600 Kč.

Odůvodnění

Mgr. Jiří Kohoutek věc rozhodl jako zastupující soudce na základě opatření předsedy Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 0Spr 852/2020 ze dne 15. ledna 2021.

1. Podanou žalobou se žalobce a [celé jméno žalobkyně] v soudním řízení domáhali na žalovaném zaplacení částky 600 000 Kč a vydání rozhodnutí, že stavební úřad ve věci bytového domu [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [obec] postupoval nesprávně. V žalobě uvedli, že bydlí v předmětném domě a jeho majitel jim v roce 1992 odpojil stoupačky elektřiny a vody a od roku 1995 není objekt vytápěn. V roce 2007 majitel odstranil hydroizolaci z teras, v důsledku čehož jsou stěny schodiště a dalších místností pokryty plísní, římsy a obložení odpadávají. V roce 2009 pak majitel domu odstranil část oken z bytu pod záminkou jejich nátěru, dále jim ve stejném roce znemožnil dodávku teplé vody a provizorní topení, nakonec vodu odpojil úplně. Celou věcí se od roku 1992 zabýval stavební úřad Úřadu Městské části [obec a číslo], dále Magistrát hl. m. Prahy i Veřejný ochránce práv. Teprve poté, co uplatnili náhradu škody, došlo na základě opakovaných příkazů žalované ke změně stavebního úřadu, který započal konat. Dne [datum] se na žalovaného obrátili s nárokem na náhradu škody, který je však odmítl.

2. Žalobce a [celé jméno žalobkyně] doplnili, že celková doba přes 15 let je zcela nepřijatelná a vede k naprosté ztrátě důvěry k fungování státních orgánů. Požadují proto zadostiučinění za vzniklou újmu. [ulice] úřad tomuto jednání majitele dlouhodobě nečinně přihlíží nebo činí pouze formální kroky, které nevedou k faktické nápravě, když věcí se zabýval i Veřejný ochránce práv, na jehož zprávy odkazují. Povinnost úřadu konat vyplývá ze zákona a to jak ve vztahu ke stavbě tak ve vztahu k ohrožování zdraví zde bydlících osob. Jsou účastníky všech správních řízení, jelikož se dotýkají jejich bytu či společných prostor a ochrany jejich zdraví. [ulice] úřad je dlouhodobě nečinný nebo činí jednotlivé kroky ve zcela nepřiměřených a nezákonných lhůtách.

3. Dále žalobce a [celé jméno žalobkyně] sdělili, že dříve označený postup se týká správních řízení vedených u Úřadu Městské části [obec a číslo], konkrétně řízení o obnovení topení, řízení k zajištění střešní krytiny, řízení k závadám elektroinstalace, řízení ke spalinovým cestám, řízení týkající se hygienických závad, řízení k navrácení odstraněných oken, řízení k umístění antény a řízení k obnovení dodávek vody (s uvedením konkrétních podání, rozhodnutí a dalších dokumentů). Ohledně nesprávného úředního postupu zrekapitulovali, že řízení o obnovení topení trvá od roku 1995 dosud, byly vydány pouze 2 výzvy k nápravě, k samotné nápravě dosud nedošlo. Výzvy nebyly vydány v zákonem stanovené lhůtě ani ve lhůtě přiměřené významu věci samotné a ani poté, co si úřad ověřil, že jeho výzva byla ignorována. V řízení došlo ke změně stavebního úřadu a to na základě prokázané nečinnosti Úřadu Městské části [obec a číslo].

4. Po opakovaných poučeních ze strany soudu se žalobce ustálil na tvrzení, že se domáhá nemajetkové újmy, která mu vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce těchto řízení: A. řízení o obnovení vytápění B. řízení o opravě střešní krytiny C. řízení osvětlení společných prostor D. řízení ohledně hydroizolace a hygienické závady E. řízení o navrácení oken F. o umístění antény pro příjem rozhlasového a tel. vysílání G. o obnovení dodávky vody H. řízení ohledně spalinových cest 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve věci se vyjádřil tak, že žalobce a [celé jméno žalobkyně] nárok uplatnili společným dopisem ze dne [datum] doručeným dne [datum]. Žádost je obsahově shodná se žalobou.

6. Žalovaný proto ve svém vyjádření k žalobě odkázal na stanovisko k případu uvedené v dopise č. j.: 34 [číslo] ze dne 29. 3. 2011, kterými požadavek odmítl. Žalovaný dále uvedl, že žalobce a [celé jméno žalobkyně] společným dopisem ze dne [datum] doručeným dne [datum] vyjádřili nespokojenost s vyřízením jejich žádosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Na tento dopis žalovaný reagoval sdělením ze dne 18. 5. 2011, č. j.: 14 [číslo]. Předmět řízení 7. Vzhledem k opakovaným rozhodnutím ve věci soud pro přehlednost shrnuje jednotlivé výroky. Žalobce a [celé jméno žalobkyně] se žalobou domáhali, aby soud ve věci rozhodl tak, že 1) stavební úřad ve věci bytového Domu [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [obec] postupoval nesprávně 2) jako náhradu vzniklé újmy je žalovaný povinen uhradit navrhovatelům částku 600 tis. Kč.

8. Ve věci rozhodl soud prvního stupně rozsudkem č. j. 64 C 106/2011-58 ze dne 4. června 2012 (dále jen:„ Rozsudek I.“), kterým vyslovil: I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 300.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 300.000Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. V navazujícím odvolacím řízení rozhodl Městský soud v Praze usnesením pod č. j. 70 Co 499/2012- 72 ze dne 6. 12. 2012 (dále jen:„ usnesení MS I.“) tak, že Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení zrušu je a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

10. Následně soud prvního stupně ve druhém rozsudku pod č. j. 64 C 106/2011-102 ze dne 24. 10. 2013 (dále jen:„ Rozsudek II.“), rozhodl tak, že: I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku [číslo] - Kč, a aby soud konstatoval nesprávný postup stavebního úřadu ve věci bytového domu [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. V navazujícím odvolacím řízení rozhodl Městský soud v Praze usnesením č. j. 70 Co 113/2014- 122 ze dne 16. 4. 2014 (dále jen:„ usnesení MS II.“) tak, že: I. Odvolání žalobkyně ad. b) se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní ad b) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Ve vztahu mezi žalobcem ad a) a žalovaným se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. IV. Nařizuje se, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.

12. V dovolacím řízení Nejvyšší soud ČR rozhodnutím č. j. 30 Cdo 161/2015-173 ze dne 20. 1 2015 rozhodl tak, že: I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Následně soud prvního stupně ve třetím rozsudku č. j. 64 C 106/2011-327 ze dne 31. 1. 2019 (dále jen:„ Rozsudek III.“) rozhodl tak, že I. Žaloba s návrhem na vydání rozhodnutí, že stavební úřad postupoval nesprávně v řízeních týkajících se obnovení vytápění bytového domu, zajištění střešní krytiny, odstranění závad elektroinstalace, zajištění spalinových cest, hygienických závad, navrácení odstraněných oken, umístění antén a obnovení dodávek vody, vše se týkající domu na adrese [adresa], se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 244 562,50 Kč a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 55 437,50 Kč, se zamítá. IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. V navazujícím odvolacím řízení rozhodl Městský soud v Praze usnesením pod č. j. 70 Co 222/2019- 358 ze dne 30. srpna 2019 (dále jen:„ usnesení MS III.“) tak, že: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé II. a ve výroku II. O nákladech řízení IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

15. S ohledem na uvedené tak soud shrnuje, že z žalobci uplatněné žaloby, kterou se domáhali:

1. úhrady částky ve výši 600.000 Kč a dále 2. konstatování porušení práva, zůstal v rámci dalšího řízení pouze nárok žalobce (nikoli [celé jméno žalobkyně]) na zaplacení částky ve výši 244 562,50 Kč (Rozhodnutí o zamítnutí částky 300.000 Kč je pravomocné dle rozsudku I. výrok II. (nebylo podáno odvolání) vůči oběma původním žalobcům; zamítnutí zbytku (300.000 Kč) a konstatování porušení práva je vůči žalobci 2 ([celé jméno žalobkyně]) pravomocné (opožděné odvolání) v rozsudku II.; zamítnutí částky 55 437,50 Kč je pravomocné (rozsudek III.); zamítnutí konstatování porušení práva je pravomocné (rozsudek III.))

16. Soud následně s ohledem na závazný právní názor vyslovený v usnesení MS III. vyloučil část nároků uplatněných žalobcem do samostatných řízení a předmětem v tomto řízení pak zůstal nárok žalobce na úhradu nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v : A. „ řízení o obnovení vytápění“ ve výši 30.570,30 Kč F. „ řízení o umístění antény“ pro příjem rozhlasového a televizního vysílání ve výši 30.570,30 Kč H.„ řízení ohledně spalinových cest“ ve výši 30.570,30 Kč.

17. Poté soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 6. 8. 2021 č.j. 64 C 106/2011-399 (dále jen:„ Rozsudek IV.“) tak, že zamítl žalobu, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 91.710,90 Kč a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku, ve výši 3.900 Kč.

18. V navazujícím odvolacím řízení rozhodl Městský soud v Praze usnesením pod č. j. 70 Co 356/2021-430 ze dne 18. 11. 2021 (dále jen:„ rozsudek MS IV.“) tak, že: „ Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé co do částky 30 570,30 Kč, jakož i ve výroku II. o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 61 140,60 Kč, se rozsudek ve výroku I. potvrzuje.“ Odvolací Městský soud v Praze v rozsudku MS IV. Revidoval svůj závazný právní názor vyslovený v usnesení MS III. a uvedl:„ Odvolací soud musí zdůraznit, že oproti stavu judikatury v době, v níž rozhodoval o zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně usnesením ze dne 30. 8. 2019, č. j. 70 Co 222/2019- 358, došlo v judikatuře Nejvyššího soudu k posunu v názoru na to, jak postupovat při odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem ve správních řízeních a to především v těch správních řízeních, na něž nenavazoval soudní přezkum.

17. Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, č. j. 31 Cdo 2402/2020-292, odchýlil od svých dřívějších závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní řízení, která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., a posuzovat tak přiměřenost jejich délky. Pod prizmatem nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, velký senát Nejvyššího soudu konstatoval, že právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum. Stále jsou přitom aktuální dříve vyslovené judikatorní závěry Nejvyššího soudu, že pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy jsou podřaditelná ta řízení, v nichž jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy.

18. V tomto řízení zůstal předmětem řízení poté, co soud prvního stupně některé nároky vyloučil k samostatnému projednání, nárok na úhradu nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení o obnovení vytápění, v řízení o umístění antény pro příjem rozhlasového a televizního vysílání a v řízení ohledně spalinových cest.“ 19. O nároku ad A.„ řízení o obnovení vytápění“ ve výši 30.570,30 Kč a řízení ad. H.„ řízení ohledně spalinových cest“ ve výši 30.570,30 Kč, bylo pravomocně rozhodnuto v Rozsudku III. ve spojením s potvrzujícím rozsudkem MS IV.

20. Soud tak rekapituluje, že předmětem dalšího řízení již zůstává pouze nárok žalobce ad. F.„ řízení o umístění antény“ pro příjem rozhlasového a televizního vysílání ve výši 30.570,30 Kč.

21. Pro přehlednost soud doplňuje, že usnesením ze dne 26. 5. 2021 čj. 64 C 106/2011-385 s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu v usnesení MS III. vyloučil k samostatnému projednání jednotlivé nároky s ohledem na odlišné organizační složky státu oprávněné zastupovat ČR dle § 6 OdpŠk tak, že uplatněný nárok 1) na zaplacení částky ve výši 30.570,30 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, která mu vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení v řízení o žádosti žalobce ze dne [datum] o nařízení udržovacích prací o zajištění opravy střešní krytiny a navazujícím soudním řízení; 2) na zaplacení částky ve výši 30.570,30 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, která mu vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení v řízení o žádosti žalobce ze dne [datum] o nařízení udržovacích prací spočívajících v zajištění osvětlení schodiště domu a navazujícím soudním řízení; 3) na zaplacení částky ve výši 30.570,30 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, která mu vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení v řízení o provedení udržovacích prací spočívajících v hydroizolaci teras a balkónů a navazujícím soudním řízení vyloučil k samostatnému projednání, kdy s ohledem na navazující soudní přezkum bude dle § 6 OdpŠk soud na straně žalovaného jednat v tomto vyloučeném nároku žalobce s Ministerstvem financí ČR (Vedeno dále pod sp.zn. 64 C 204/2021) a dále nárok žalobce 4) na zaplacení částky ve výši 30.570,30 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, která mu vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení v řízení o podnětu žalobce ze [datum] k poskytnutí ochrany dle § 5 ObčZ v souvislosti s odebráním oken; 5) na zaplacení částky ve výši 30.570,30 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, která mu vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení v řízení o podnětu žalobce ze dne [datum] k poskytnutí ochrany dle § 5 ObčZ v souvislosti s obnovením dodávky vody vyloučil k samostatnému projednání, kdy s ohledem § 6 OdpŠk soud na straně žalovaného jednat v tomto vyloučeném nároku žalobce s Ministerstvem vnitra ČR (Vedeno dále pod sp. zn. 64 C 205/2021, které bylo pravomocně zastaveno usnesením ze dne [datum] pro překážku věci rozsouzené.)

22. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že dopisem ze dne [datum] žalobce (a [celé jméno žalobkyně]) požádali žalovaného o náhradu škody za nesprávný úřední postup stavebního úřadu Úřadu Městské části [obec a číslo] a Magistrátu hl. m. Prahy ve věci bytového domu [adresa], a to za nevydání rozhodnutí k údržbě stavby či nezbytným úpravám, k absenci vytápění objektu, k absenci oken, k absenci dodávek teplé vody, k absenci hydroizolace a hygienickým závadám, k závadám elektroinstalace a za nevydání rozhodnutí o umístění antén pro televizní a rozhlasové vysílání. Za každý z uvedených bodů požadují náhradu škody ve výši 100 000 Kč. Újma jim měla být způsobena především katastrofálními životními podmínkami v důsledku dlouhodobé nečinnosti označených státních orgánů.

23. Dopisem ze dne [datum] žalobce (a [celé jméno žalobkyně]) doplnili žádost ze dne [datum] tak, že k obnovení ústředního topení vede stavební úřad řízení již od roku 1995, žádné nařízení k obnovení topení však dosud nevydal, k obnovení elektroinstalace vede stavební úřad řízení od roku 1992, dosud vydal nařízení, udělil pokutu a provedl výkon rozhodnutí k obnovení přípojky do jejich bytu (k obnovení elektroinstalace ve společných prostorách domu vydal nařízení, jenž majitel domu ignoroval), k obnovení dodávek teplé vody vede stavební úřad řízení, k hygienickým závadám je vydáno vyjádření hygienické stanice, stavební úřad dosud nevydal ani výzvu k nápravě, k obnovení vnějšího pláště domu (absenci oken) zaslal úřad sdělení, výzvu k nápravě ani rozhodnutí dosud nevydal, k umístění antén vede stavební úřad řízení od [datum], dosud nebylo rozhodnuto. Žádost byla ještě doplněna dopisy žalobce (a [celé jméno žalobkyně]) ze dne [datum], a to o zadostiučinění ohledně obnovení dodávky vody a dopisem ze dne [datum], kterým bylo konstatováno, že na základě usnesení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne [datum] byl vyřízením předmětných věcí pověřen Úřad Městské části [obec a číslo]. Žalovaný dopisem ze dne [datum] nárok uplatněný žalobcem a Ing. [celé jméno žalobkyně] odmítl. Dopisem ze dne [datum] žalobce nesouhlasil s vyřízením žádosti. Dopisem ze dne [datum] žalovaný setrval na svém dřívějším stanovisku. (viz důkaz dopis žalobce a [celé jméno žalobkyně] ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] dopis žalovaného ze dne [datum], [datum])

24. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobci v rozhodném období svědčilo právo bydlení v bytě o velikosti 3+1 s příslušenstvím, který se nachází ve 3. nadzemním podlaží předmětného domu na adrese [adresa] (dále jen:„ předmětná nemovitost“), a to na základě nájemního práva jeho matky [celé jméno žalobkyně] získaného rozhodnutím ONV [obec a číslo] o přidělení bytu ze dne [datum], na základě kterého byl sepsán zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu mezi OPBH [obec a číslo] a [celé jméno žalobkyně] ze dne [datum].

25. V řízení rovněž nebylo sporu, že vlastníkem nemovitosti v rozhodném období byla [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo].

26. Ohledně„ řízení o umístění antény“ má soud na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování za prokázané, že dne [datum] podal žalobce u Úřadu Městské části [obec a číslo] návrh na vydání rozhodnutí ve věci umožnění příjmu rozhlasového a televizního vysílání. Úřad na tento návrh nereagoval, a proto podal žalobce dne [datum] stížnost na nečinnost u Magistrátu Hl. m. Prahy.

27. Dopisem ze dne [datum] vyzval Magistrát Hl. m. Prahy úřad k odstranění nečinnosti. Dne [datum] vyzval úřad žalobce k odstranění nedostatku podání do [datum] a řízení přerušil.

28. K odvolání žalobce byl spis předložen dne [datum] Magistrátu Hl. m. Prahy, který dne [datum] vydal rozhodnutí č.j.: S-MHMP [číslo] 2009 OST/Ca, jímž odvolání zamítl a usnesení potvrdil. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

29. Následně bylo řízení opětovně přerušeno usnesením úřadu ze dne 26.5.2009, č.j.: P4/66696/09 OST/KKAY/6873, a to do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 41C 394/2008.

30. K odvolání žalobce byl spis dne [datum] předložen Magistrátu Hl. m. Prahy, který vydal rozhodnutí sp. zn. S-MHMP [číslo] 2009 OST/Ca, jímž odvolání zamítl a usnesení potvrdil.

31. Na základě doručení podání od Veřejného ochránce práv Ministerstvo pro místní rozvoj ČR přikázalo dne 18. 10. 2010 přípisem č.j.: 21706/2010-83/1426 Magistrátu hl. m. Prahy, aby do 20 dnů učinil potřebná opatření proti nečinnosti Úřadu Městské části [obec a číslo] – stavebního odboru spočívající v nevydání rozhodnutí ve věci umístění antén při příjem digitálního satelitního a digitálního terestriálního vysílání.

32. Opatřením proti nečinnosti ze dne [datum] sp. zn. S-MHMP [číslo] 2009 přikazuje Magistrát hl. m. Prahy Úřadu městské části [obec a číslo], aby ve lhůtě 20 dnů učinil potřebná opatření týkající se nevydání rozhodnutí ve věci umístnění antén.

33. Následně usnesením ze dne 24. 1.2011 sp. zn. S-MHMP [číslo] OST/Ca pověřil Magistrát hl. m. Prahy Úřad Městské části [obec a číslo] vedením předmětného řízení.

34. Úřad Městské části [obec a číslo] oznámením o zahájení řízení a nařízení ústného jednání ze dne 28. 1. 2011 č.j. P10-008044/2011 zahájil ve věci dne [datum] řízení a nařídil ústní jednání na den [datum].

35. Dne [datum] se uskutečnilo místní šetření a dne [datum] ústní jednání.

36. Přípisem dle § 36 odst. 3 správního řádu č.j. P10-024021/2011 ze dne 8. 3. 2011 oznámil Úřad městské části [obec a číslo] účastníkům řízení, že byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí.

37. Dne [datum] vydal Úřad Městské části [obec a číslo] – stavební úřad rozhodnutí sp. zn. OST [číslo], č.j. P10-034028/2011, kterým rozhodl dle § 104 odst. 15 písm. a) zákona o elektronických komunikacích tak, že vlastník domu je povinen umožnit uživatelům předmětné nemovitosti příjem rozhlasového a televizního vysílání a současně zamítl žádost uživatelů o konkrétní umístění antén pro příjem digitálního a terestriálního vysílání, včetně všech příslušných rozvodů v předmětné nemovitosti s odůvodněním, že uvedené nelze řešit dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.

38. K odvolání vlastníka stavby byl spis dne [datum] předložen Magistrátu hl. m. Prahy, který vydal dne 4. 5. 2011 rozhodnutí č.j.: 12571/2011-83/757, jímž rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. (viz důkaz spis [ulice] úřadu Městské části [obec a číslo] pod sp. zn. OST [číslo] Ga)

39. Soud má dále za prokázané, že se problematikou týkající se oprav a údržby předmětného bytového domu opakovaně (na základě podnětů žalobce) zabýval rovněž veřejný ochránce práv, který k tomu podával zprávy o výsledku šetření (ze dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum]). Z průběžné zprávy o výsledku šetření ze dne [datum], sp. zn. [číslo] 2009 VOP/TM, vyplývá mimo jiné závěr, že„ stavební úřad při výkonu stavebního dozoru pochybil, když dostatečně a včas opakovaně nepřijímal taková účinná opatření dle stavebního zákona, která by vedla k odstranění závad na předmětné stavbě, závažně a dlouhodobě ohrožující veřejný zájem…. Stejně tak … pochybil i nadřízený MHMP, když nepřikročil k účinnějším opatřením pro odstranění nečinnosti stavebního úřadu podle ust. § 80 odst. 4, písm. b), příp. písm. c) správního řádu“ 40. Soud má dále za prokázané, že žalobce opakovaně podával stížnosti na postup stavebního úřadu i Magistrátu Hl. m. Prahy při vyřizování věcí, když v období od [datum] do [datum] bylo podáno celkem 28 stížností, konkrétně ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (3x), [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum].

41. V předchozím řízení byly provedeny i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná skutková zjištění významná pro posouzení věci, kdy tyto důkazy se vztahují k jiným (vyloučeným k samostatnému projednání) žalobcem označeným řízením („ řízení o opravě střešní krytiny“,„ řízení osvětlení společných prostor“,„ řízení ohledně hydroizolace a hygienické závady“,„ řízení o navrácení oken“,„ řízení o obnovení dodávky vody“). Soud dospěl k závěru, že pro vymezení postupu správního orgánu v žalobcem označených řízeních, jež jsou předmětem tohoto řízení, získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci. Po poučení dle 118a. o.s.ř. na jednání dne [datum] žalobce doplnil návrh důkazu účastnickým výslechem žalobce, který soud s ohledem na ustanovení § 131 o.s.ř. zamítl, s ohledem na právní závěry učiněné níže, kdy současně platí, že žalobce mohl a měl skutečnosti rozhodné tvrdit ve svých ústních a písemných podání. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OdpŠk“) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním úředním postupem. Podle § 13 OdpšK stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k 1) celkové délce řízení, 2) složitosti řízení, 3) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, 4) postupu orgánů veřejné moci během řízení a 5) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 139 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ stavební zákon“) není-li stavba řádně udržována a její vlastník neuposlechne výzvy stavebního úřadu k provedení udržovacích prací, stavební úřad mu nařídí zjednání nápravy. Náklady udržovacích prací nese vlastník stavby. Nájemci bytů a nebytových prostor jsou povinni umožnit provedení nařízených udržovacích prací.

42. Při posouzení žaloby soud nejprve shrnuje, že jak je výše uvedeno, předmětem tohoto řízení je již pouze nárok žalobce na nemajetkovou újmu jemu vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v žalobcem označeném„ řízení o umístění antény“ pro příjem rozhlasového a televizního vysílání s odpovídajícím nárokem na odškodnění ve výši 30.570,30 Kč.

43. Ve vztahu k podstatě uplatněného nároku z titulu odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu soud uvádí, že nezbytným předpokladem objektivní odpovědnosti státu za škodu je příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, tj. nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, za níž se odpovídá a vznikem škody. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny.

44. Jak bylo výše uvedeno, žalobce se po opakovaných poučeních ustálil na tvrzení, že náhradu nemajetkové újmy požaduje v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení.

45. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

46. V této souvislosti je třeba uvést, že pro existenci nemajetkové újmy u nepřiměřené délky řízení platí závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen:„ Stanovisko“), které odkazuje na závěry Evropského soudu, jenž vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Současně však ale judikatura dovodila závěry, podle kterých uvedené Stanovisko nelze bez dalšího aplikovat na každé správní řízení a presumovat vznik nemajetkové újmy vždy, když nebylo vydáno rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Stanovisko je možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod [číslo] 1992 Sb. (dále jen:„ Úmluva“), což jsou ze správních řízení jen ta řízení, v nichž jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný, a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tedy soukromoprávní) povahy.

47. Nicméně bez ohledu na to, zda půjde o věc spadající do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, na samotné správní řízení, pokud na něj nenavazovalo řízení soudní, nedopadá ochrana čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a tudíž zde není garantováno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp.zn. 30 Cdo 1174/2016).

48. V judikatuře Nejvyššího soudu ČR však došlo k posunu v názoru na to, jak postupovat při odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem ve správních řízeních a to především v těch správních řízeních, na něž nenavazoval soudní přezkum. Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, č. j. 31 Cdo 2402/2020-292, odchýlil od svých dřívějších závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní řízení, která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., a posuzovat tak přiměřenost jejich délky. Pod prizmatem nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, velký senát Nejvyššího soudu konstatoval, že právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum. Stále jsou přitom aktuální dříve vyslovené judikatorní závěry Nejvyššího soudu, že pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy jsou podřaditelná ta řízení, v nichž jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy. (pro srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, č. j. 31 Cdo 2402/2020-292, nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.

II. ÚS 570/20)

49. Tato změna judikatury se promítla i do revize závazného právní názoru odvolacího soudu, který v rozhodnutí MS III. formuloval:„ Ohledně řízení, která nebyla podrobena soudnímu přezkumu, musí soud prvního stupně poučit žalobce podle § 118a o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat jak existenci průtahů v řízení, tak vznik újmy, jakož příčinnou souvislost mezi průtahy (porušením povinnosti učinit úkon v zákonem stanovené nebo přiměřené lhůtě) a vznikem nemajetkové újmy.“ A v rozsudku MS IV. odlišně:„ V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat posouzením namítaného řízení o umístění antény. Posoudí především, zda bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené době, což zakládá nesprávný úřední postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. Pokud dospěje k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, bude vycházet z toho, že vznik nemajetkové újmy v důsledku nejistoty o výsledek řízení byl dán. Dále bude posuzovat vzniklou újmu dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. tak, aby odpovídajícím způsobem určil její formu a případně i výši.“ 50. S ohledem na uvedené je tak třeba pro řízení o umístění antény uvést, že podle § 104 odst. 15 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen:„ zákon o elektronických komunikacích“) je vlastník domu, bytu nebo nebytového prostoru povinen umožnit uživateli tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru příjem rozhlasového a televizního vysílání provozovatelů vysílání, za podmínky, že v místě příjmu je signál přiměřené kvality, zřízení vnitřního komunikačního vedení včetně rozvaděče a koncového bodu sítě. Vznikne-li tím škoda na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit. Dojde-li mezi vlastníkem domu, bytu nebo nebytového prostoru a uživatelem tohoto domu, bytu nebo nebytového prostoru ke sporu o rozsahu těchto povinností, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem. Instalaci přijímacího zařízení si po získání souhlasu vlastníka zajišťuje uživatel sám na své náklady. Není-li dán uživateli souhlas vlastníka k instalaci zařízení potřebných k zajištění příjmu, resp. je v instalaci těchto zařízení vlastníkem bráněno, má uživatel možnost obrátit se s návrhem na rozhodnutí sporu na místně příslušný stavební úřad, který posoudí, zda je umístění konkrétního zařízení k příjmu rozhlasového a televizního vysílání (např. individuální antény) v konkrétní části nemovitosti (např. na střechu či fasádu) možné z hlediska stavebnětechnického, či nikoliv.

51. Jak z uvedeného vyplývá, osobou oprávněnou k návrhu na rozhodnutí sporu je„ uživatel“ domu bez bližší kvalifikace titulu užívání domu, tj. návrh na rozhodnutí je oprávněn podat jakýkoliv uživatel domu, ať se jedná o uživatele oprávněného, či nikoliv. Na základě provedeného dokazování tak lze dospět k závěru, že ve věci„ řízení o umístění antény“ bylo zahájeno a vedeno správní řízení, jehož účastníkem byl žalobce. Toto řízení bylo zahájeno na základě podání žalobce a [celé jméno žalobkyně] ze dne [datum] oznámením úřadu ze dne [datum]. Řízení skončilo nabytím právní moci dne 7. 7. 2011 rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy č. j.: 12571/2011-83/757, ze dne 4. 5. 2011 (viz výše).

52. Vzhledem k závaznému právnímu názoru formulovaném v rozsudku MS IV. je tak třeba uvést, že [ulice] úřad městské části [obec a číslo] vedl řízení na základě § 104 odst. 15 zákona o elektronických komunikacích, dle kterého měl pravomoc rozhodnout o sporu mezi vlastníkem domu a uživatelem bytu v domě o rozsahu povinností při zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání. Stavebnímu úřadu tak bylo svěřeno rozhodování o soukromoprávních právech a povinnostech účastníků řízení. Vzhledem k soukromoprávní povaze tohoto řízení, jde o řízení podřaditelné pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a dle citovaných aktuálních závěrů Nejvyššího soudu tak měl žalobce právo na projednání věci v přiměřené době a to bez ohledu na to, zda na správní řízení navazoval soudní přezkum.

53. Jak bylo výše uvedeno, soud zjistil, že předmětné řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. [číslo] dní. Tuto dobu řízení je možno posoudit jako nepřiměřenou. Vzhledem k tomu, že se v projednávaném případě samotné konstatování porušení práva jeví jako nedostačující, je na místě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše poskytnutého zadostiučinění za takto žalobci vzniklou nemajetkovou újmu podle ustanovení § 31a OdpŠk je na místě aplikovat Stanovisko. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč). Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a OdpŠk podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnou a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu ČR by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

54. Soud tak s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že pro předmětné řízení je při určení základní částky na místě vycházet z částky 15.000 Kč, přičemž pro první dva roky řízení je tato částka o polovinu menší. Soud neshledal důvody pro stanovení vyšší základní částky, neboť předmětné řízení nelze označit jako krátké řízení, ale současně se se nejedná ani o extrémní délku řízení (celková délka řízení činí 2 roky a 285 dní). Základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí za celou dobu trvání předmětného řízení částku 26.712 Kč.

55. Uvedená částka byla následně modifikována zákonnými kritérii dle § 31a OdpŠk, kdy soud dospěl k závěru, že vzhledem k neodůvodněným průtahům na straně stavebního úřadu (viz výše, např. opatření proti nečinnosti ze dne [datum]), je na místě zvýšit základní částku o 20% z důvodu postupu správního orgánu během řízení. Dále má osud za to, že je uvedenou základní částku navýšit i o dalších 20% z důvodu jednání žalobce, který využíval hojně dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (viz výše stížnosti na postup stavebního orgánu).

56. V ostatních modifikačních atributech dle § 31a OdpŠk soud neshledal důvodnost navýšení, či ponížení základní částky. Význam řízení pro žalobce soud hodnotí jako standardní, jedná se o nárok, jehož důsledky pro žalobce nevybočují z významu běžného sporu, kdy sám žalobce ve svém doplnění ze dne [datum] uvedl, že:„ stavební úřad nejednal bez zbytečného odkladu a nepřijal účinná opatření podle telekomunikačního zákona k umístění antén a nadřízený orgán pak pochybil, když včas nepřistoupil k účinným opatřením pro odstranění nečinnosti stavebního úřadu. Ve srovnání s ostatními body bezprostředně souvisejícími s páchanou trestnou činností lze ale tento bod označit jako běžný, bez mimořádného významu.“. Z hlediska složitosti řízení, je soud toho názoru, že předmětné řízení nevybočovalo z běžné agendy stavebního úřadu, také množství instancí, ve kterých bylo předmětné řízení vedeno, nedává důvod pro úpravu základní částky. Soud je dále názoru, že žalobce se negativně nepodílel na celkové délce řízení, kdy bylo zcela v kompetenci a procesních možnostech správního orgánu učinit takové kroky, aby ve věci bylo rozhodnuto v přiměřené době. Jak již bylo uvedeno, celkovou délku předmětného řízení nelze označit za extrémní a soud je tak přesvědčen, že není dán důvod pro modifikaci základní částky z důvodů celkové délky řízení.

57. Pro výpočet celkového zadostiučinění pak je základní částka po zaokrouhlení ve výši 26.712 Kč navýšena o 40 % na celkovou částku 37.397 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je již jen nárok žalobce na úhradu částky 30.570,30 Kč soud žalobě vyhověl v tomto rozsahu ve výroku shora ad. I.

58. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř. (neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění). Pokud se tedy žalobci podařilo prokázat nesprávný úřední postup, imateriální újmu jemu způsobenou i příčinnou souvislost mezi touto újmou a nesprávným úředním postupem, prokázal základ nároku a je třeba na něj v zásadě hledět jako na úspěšného účastníka řízení. Jevilo by se jako nespravedlivé, pokud by za to, že jeho odhad výše odškodnění nesouzněl s úvahou soudu, měl být žalobce sankcionován v rámci náhrady nákladů řízení (pro srovnání nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1310/09). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobce nebyl zastoupen právním zástupcem. Soud tak žalobci přiznal náhradu v celkové výši 6.600 Kč za 22 úkonů v paušální výši á 300 Kč (žaloba, doplnění žaloby [datum], vyjádření [datum], doplnění žaloby [datum], doplnění žaloby [datum], návrh [datum], odvolání [datum], doplnění [datum], doplnění žaloby [datum], doplnění žaloby [datum], odvolání [datum], doplnění z [datum], jednání [datum], jednání [datum], jednání [datum], jednání [datum], jednání [datum], jednání [datum], jednání [datum], jednání [datum], jednání [datum], jednání [datum]) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

Poučení