64 C 161/2022 - 162

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl zastupující soudkyní Mgr. Dominikou Bujalkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] pro zaplacení 371 800 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované povinnosti zaplatit žalobci náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení zadostiučinění v penězích ve výši 371 800 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15% ročně od 3.12.2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalované zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 2100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhá zaplacení částky 371 800 Kč s příslušenstvím jakožto odčinění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního a na něj navazujících soudních řízení. Uvedl, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jakož i stavby [Anonymizováno], k.ú. [adresa]. Uvedl, že stavebníci [jméno FO] a [jméno FO] postavili na pozemku v roce 2000 č. st. [Anonymizováno] bezprostředně sousedícím s nemovitostmi navrhovatele černou stavbu ev. č. [hodnota], která nedodržuje zákonem stanovenou vzdálenost od hranice pozemku, přesahuje na pozemek ve vlastnictví navrhovatele. Dne 6.8.2008 bylo před Městským úřadem [adresa] zahájeno řízení o odstranění stavby chaty na pozemku č. [hodnota], na to p. [jméno FO] a p. [jméno FO] požádali o dodatečné povolení stavby, dne 16.12.2009 stavební úřad oznámil zahájení řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobce se stavbou nesouhlasí, jelikož přesahuje svou částí na pozemek žalobce, omezuje jeho řádný výkon vlastnického práva a povolení je v rozporu s řadou ustanovení. Městský úřad několikrát rozhodl o dodatečném povolení stavby a Krajský úřad odvolání žalobce zamítl. Několikrát tak byla podána správní žaloba a tato rozhodnutí správních úřadů byla zrušena. Navrhovatel je po dobu 14 let držen v nejistotě ohledně toho, zda bude stavba odstraněna nebo dodatečně povolena, což negativně ovlivňuje psychickou sféru navrhovatele a důvěru v řádný a účinný postup orgánů veřejné moci. Žalobce tak požaduje zadostiučinění v penězích. Zvýšený význam žalobce dovozuje svým zhoršeným zdravotním stavem – [podezřelý výraz], zdravotní stav vyžaduje [Anonymizováno]. [podezřelý výraz]. Matka rekreační objekt užívala sezonně k bydlení, žalobce zde pobýval od pátku do neděle.

2. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. Poukázala na to, že během řízení rozhodoval stavební úřad 5x, 5x bylo napadeno odvoláním, krajský úřad rozhodoval 5x a 2x krajský úřad vydal rozhodnutí na základě rozsudku správního soudu. Řízení bylo několikrát přerušeno. Žalobce sice využíval obranu, kterou mu umožňuje správní řád, ale vzhledem k tomu, že žalobce každé rozhodnutí správních orgánu napadl odvoláním nebo žalobou, mělo to zásadní vliv na celkovou délku řízení. Žalovaná má za to, že žalobce nemohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení o dodatečném povolení stavby, neboť nepřicházelo v úvahu jiné rozhodnutí stavebního úřadu než dodatečné povolení stavby tak, jak bylo opakovaně správními orgány rozhodnuto. Žalovaná se dále vymezila proti poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť žalobce byl vedlejším účastníkem ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že žalobce svůj pozemek užívá k rekreačním účelům (což plyne z jeho adresy trvalého pobytu). Dále, že v době vydání stavebního povolení ani v době realizace stavby proti provádění stavby matka žalobce nijak nebrojila, ačkoli ji stavební úřad chybně nepřibral jako účastníka řízení o povolení stavby, což vedlo k tomu, že stavební povolení nenabylo právní moci. V rámci řízení o dodatečném povolení stavby se posuzuje soulad umístění stavby se stavebním zákonem a prováděcí vyhláškou č. 501/2006 Sb., ty však povolují umožnit výjimku.

3. Účastníci učinili nesporným a plyne tak i z níže označených spisů, že: Předmětem řízení o dodatečném povolení stavby byla rekreační chata na pozemku st. parc. č. [hodnota][Anonymizováno]v k. ú. [adresa], kterou na základě stavebního povolení čj. výst.[datum] provedli právní předchůdci ([jméno FO]) současných vlastníků ([jméno FO] a [jméno FO]). Stavba byla zkolaudována v roce 2000. [jméno FO] a [jméno FO] se stali vlastníky pozemků parc. č. [Anonymizováno] a pozemků st. parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] vše v k. ú. [adresa], o celkové rozloze [Anonymizováno] m2, na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Sousední pozemky parc. č. [Anonymizováno]o rozloze [jméno FO]1 (o celkové rozloze [Anonymizováno] m2) vše v k. ú. [adresa]. Proti vydanému stavebnímu povolení se dne 13. 12. 2002 odvolala paní [jméno FO]. Krajský úřad, jako příslušný odvolací orgán, podané odvolání rozhodnutím čj. [Anonymizováno] dne 10. 2. 2006 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí krajského úřadu podala [jméno FO] žalobu. Rozsudkem [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnutí krajského úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a rozhodnutí stavebního úřadu č. j.[datum] zrušeno. Důvodem podaného odvolání a následné žaloby byla skutečnost, že stavební úřad [jméno FO] opomenul jako účastníka v řízení o povolení rekreační stavby na pozemku st. parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] Žalobce se ještě před zahájením řízení o dodatečném povolení stavby podáním [jméno FO] a [jméno FO] ze dne [datum] domáhal občanskoprávní žalobou vydání rozhodnutí o uložení povinnosti žalovaným ([jméno FO] a [jméno FO]) odstranit z pozemků parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]1 v obci [adresa] k. ú. [adresa] část stavby rekreační chaty č. ev. [Anonymizováno], konkrétně tu část střechy a okapu stavby, přesahující hranici pozemků žalobce, a současně se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobce tím, že jejich stavba ev. č. [hodnota] v obci [adresa], na pozemku st. parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], která je umístěna v nedostatečné odstupové vzdálenosti od pozemků žalobce, parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] konkrétně ve vzdálenosti 14 - 78 cm od hranice uvedených pozemků žalobce. Žaloba v uvedené věci byla zamítnuta rozsudkem [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne [datum], který byl potvrzen rozsudkem [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. Proti rozsudku [Anonymizováno][Anonymizováno]podal žalobce ústavní stížnost, které byla usnesením Ústavního soudu v Brně sp. zn [Anonymizováno] ze dne [datum] odmítnuta, přičemž Ústavní soud v odůvodnění svého usnesení uvedl následující: „V souzené věci Okresní soud [adresa] zamítavý výrok pod bodem I. rozsudku ze dne [datum] č. j. [spisová značka] ve vztahu k uložení povinnosti žalovaným odstranit část stavby - rekreační chaty č. ev. [Anonymizováno] odůvodnil rozporem s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 odst. 1 obč. zák., opíraje se o kritéria pro vypořádání neoprávněné stavby, jak jsou publikována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. dubna 2002 sp. zn. 22 Cdo 1875/98. Přihlédl ke všem důležitým okolnostem na straně žalobce i žalovaných, jak k nim přihlíží soudní judikatura, a když zjistil, že stavba přesahuje nad pozemek žalobce jen v zanedbatelné výměře v řádech několika centimetrů, navíc ve výšce zvýšeného I. nadzemního podlaží, uzavřel, že rozhodnutím soudu, pokud by vyhověl žalobě a nařídil odstranění části stavby, by došlo k nepřiměřenému funkčnímu znehodnocení celé stavby, neúčelnému a v rozporu s ust. § 3 odst. 1 obč. zák. Soud tedy zhodnotil všechny aspekty na straně žalobce i na straně žalovaných, i chování jejich právních předchůdců, a dovodil, že žalobě o odstranění části stavby není možno vyhovět. Tato žaloba se i odvolacímu soudu po zhodnocení všech dopadů jak na straně žalobce, tak i na straně žalovaných, jeví jako šikanózní. Pokud jde o vlastnickou negatorní žalobu, jíž se žalobce ve výroku pod bodem II. domáhal zdržení se zásahu do jeho vlastnického práva tím, že stavba žalovaných č. ev. [Anonymizováno] je umístěna v nedostatečné odstupové vzdálenosti od pozemků žalobce, pak soud vycházel z ust. § 127 odst. 1 obč. zák. a dovodil, že újma, která objektivně mohla být žalobci v důsledku blízkosti stavby žalovaných u hranice jeho pozemku způsobena, je ve vztahu k újmě, která by v případě vyhovění žalobě v této části byla způsobena žalovaným, zanedbatelná. Výkon vlastnických práv žalobce, jak je má na mysli ust. § 127 odst. 1 obč. zák., je v poměru k důsledkům vyhovění negatorní žalobě zásahem do práv žalovaných nepřiměřeným, v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 odst. 1 obč. zák.“ K řízení vedenému správními orgány bylo zjištěno, že opatřením ze dne 6. 8. 2008 oznámil stavební úřad účastníkům řízení zahájení řízení o odstranění stavby rekreační chaty ev. č. [hodnota] na pozemku st. parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále jen „stavba“) podle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), (dále jen „stavební zákon“). [jméno FO] a [jméno FO] podali dne 25. 8. 2008 žádost o dodatečné povolení předmětné stavby. Stavební úřad řízení o odstranění stavby usnesením ze dne 10. 9. 2008 přerušil. Zároveň vyzval vlastníky stavby k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby a řízení o dodatečném povolení přerušil. Žádost o dodatečné povolení stavby byla doplněna dne 9. 12. 2009. Stavební úřad opatřením ze dne 16. 12. 2009 oznámil účastníkům řízení zahájení řízení o dodatečném povolení stavby, upustil od ústního jednání a místního šetření a stanovil účastníků řízení lhůtu pro uplatnění námitek a k nahlížení do podkladů pro rozhodnutí. Námitky k předmětnému řízení uplatnili [jméno FO] a [Jméno žalobce] prostřednictvím svého zmocněnce [jméno FO]. Opatřením ze dne [datum] oznámil stavební úřad účastníkům řízení, že došlo k úpravě projektové dokumentace stavby a účastníci řízení mají možnost se ve stanovené lhůtě s upravenou projektovou dokumentací seznámit a uplatnit své námitky v řízení. V podání, které učinil [Jméno žalobce] prostřednictvím svého zmocněnce, uvedl, že nadále trvá na všech námitkách uplatněných dne 8. 1. 2010 a doplnil další námitku týkající se projektové dokumentace, která podle jeho názoru nesplňuje podmínku § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. tím, že odstup stavby rekreační chaty od sousedního pozemku na severní straně neumožňuje její údržbu. Rozhodnutím stavebního úřadu č. j. [č. účtu] ze dne [datum] byla předmětná stavba dodatečně povolena. Proti rozhodnutí stavebního úřadu se odvolali [Jméno žalobce] a [jméno FO]. Krajský úřad v odvolacím řízení rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] odvolání zamítl a dodatečné povolení stavby potvrdil. Proti rozhodnutí krajského úřadu podala [jméno FO] žalobu ke Krajskému soudu v [Anonymizováno]. Krajský soud v [Anonymizováno] rozsudkem sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] zrušil rozhodnutí krajského úřadu č. j. [Anonymizováno] a rozhodnutí stavebního úřadu č. j. [č. účtu] a věc vrátil k dalšímu řízení. Podle odůvodnění rozsudku soudu byla dodatečně povolená stavba umístěna v rozporu s ustanovením § 25 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, protože je umístěna ve vzdálenosti 9,86 m od sousední chaty, a nikoliv ve vzdálenosti 10,00 m, jak požaduje vyhláška. Po vrácení spisového materiálu vydal stavební úřad usnesení ze dne [datum], kterým řízení o dodatečném povolení stavby chaty přerušil pro předběžnou otázku, kterou je řízení o žádosti o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Rozhodnutí o povolení výjimky bylo stavebním úřadem vydáno pod č. j. [č. účtu] ze dne [datum]. Proti rozhodnutí stavebního úřadu bylo žalobcem podáno odvolání. Krajský úřad rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] rozhodnutí stavebního úřadu o povolení výjimky potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Opatřením ze dne 16. 1. 2013 oznámil stavební úřad účastníkům a dotčeným orgánům pokračování řízení o dodatečném povolení stavby a stanovil lhůtu pro podání námitek. Ve stanovené lhůtě nebyly podány žádné námitky. Rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] stavební úřad stavbu rekreační chaty dodatečně povolil. Proti rozhodnutí se žalobce i [jméno FO] odvolali. Rozhodnutím krajského úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Rozhodnutí odvolacího orgánu nabylo právní moci dne [datum]. Rozhodnutím stavebního úřadu č. j. [č. účtu] ze dne [datum] byla stavba dodatečně povolena. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání žalobce zastoupený [jméno FO] a [jméno FO]. Krajský úřad rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] zamítl podaná odvolání a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby č. j. [č. účtu] ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum]. Stavební úřad následně usnesením č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] zastavil řízení o odstranění stavby. Rozhodnutí krajského úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] napadl [Jméno žalobce] žalobou u Krajského soudu v [Anonymizováno]. Rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo zrušeno rozhodnutí krajského úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Předmětem žaloby byla v daném případě námitka podjatosti vedoucího odboru regionálního rozvoje krajského úřadu, který ve věci rozhodoval v odvolacím řízení. Tato úřední osoba se dle žalobce podílela na projednání věci v prvním stupni, kde se při kolaudaci předmětné rekreační stavby dopustila závažných porušení zákona, které by mohl jako nadřízený v současné době rozhodující úřední osoby zakrýt. Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že v posuzovaném případě je z projednávání a rozhodování vyloučen vedoucí odboru krajského úřadu a zřejmě nelze určit žádnou jinou úřední osobu, která by mu nebyla podřízena. Lze proto uzavřít, že o odvolání žalobce skutečně nemohl žalovaný rozhodovat pro vyloučení všech jeho úředních osob a požadavek na postup podle § 131 odst. 4 správního řádu je zcela důvodný. Žalovaným byl v tomto případě krajský úřad. Na základě rozsudku soudu pověřil ředitel Krajského úřadu [Anonymizováno] usnesením č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] podle § 14 odst. 4 správního řádu, pracovnici krajského úřadu [tituly před jménem] [jméno FO], zařazenou na krajském úřadu v odboru dopravy silničního hospodářství, projednáním a rozhodnutím ve věci podaného odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu č. j. [č. účtu] ze dne [datum]. Podáním ze dne [datum] žalobce namítl věcnou nepříslušnost silničního správního úřadu k projednání a rozhodnutí o jeho odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby. K tomuto podnětu [Anonymizováno] dne [datum] pod č. j. [č. účtu] podateli sdělilo, že neshledalo zákonné podmínky k postupu podle § 131 odst. 4 správního řádu, neboť nedošlo k vyloučení všech úředních osob zařazených do krajského úřadu, ale toliko vedoucího odboru regionálního rozvoje krajského úřadu a osob, které jsou mu podřízeny. Rozhodnutím krajského úřadu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení předmětné stavby č. j. [č. účtu] ze dne [datum] potvrzeno. Proti rozhodnutí krajského úřadu podal žalobce u Krajského soudu v [Anonymizováno] žalobu. Rozsudkem Krajského [Anonymizováno] v Plzni č. j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo rozhodnutí krajského úřadu zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Z odůvodnění rozsudku plyne, že potvrzení závazného stanoviska [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] shledal soud nezákonným. Ostatní žalobní námitky [jméno FO] shledal Krajský soud v [Anonymizováno] jako nedůvodné. V rozsudku se dále podává, že soud přihlédl k tomu že právní předchůdkyně žalobce jako vlastník pozemku řádně nezakročila proti stavbě v době její realizace až do jejího dokončení, přestože od počátku o umístění stavby věděla a bez vážného důvodu se u stavebního úřadu nebo u soudu nedomáhala zastavení stavebních prací, a dále k tomu, že původní vlastník [jméno FO] postavil chatu v omluvitelného omylu, v dobré víře, že chatu staví v dostatečné odstupové vzdálenosti od hranice pozemků, když vycházel ze stavu původního oplocení. Na základě rozsudku soudu krajský úřad rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] dne [datum] zrušil rozhodnutí stavebního úřadu č. j. [č. účtu] ze dne [datum] a věc mu vrátil k novému projednání. Stavební úřad rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] dne [jméno FO] ze dne [datum] bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno. Rozhodnutí krajského úřadu bylo napadeno žalobou podanou žalobcem. Meritem projednávané věci byla otázka, zda rozhodnutí o vyloučení z projednávání a rozhodování konkrétní věci úřední osoby v postavení vedoucího odboru určitého správního úřadu implikuje vyloučení všech úředních osob zařazených v tomto správním úřadu, respektive zda je možno za vyloučené úřední osoby v rámci konkrétního odboru správního úřadu určit oprávněnou úřední osobu zařazenou do jiného odboru téhož správního úřadu. Proti rozhodnutí Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] byla podána kasační stížnost, která byla vedena Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. [spisová značka] a byla zamítnuta pro nedůvodnost. Uvedl mj. že zařazení úřednice do konkrétního odboru nemá s věcnou příslušností daného správního orgánu nic společného; jedná se o to jako o projev vnitřní organizace práce v rámci krajského úřadu. Žalobce podáním u Krajského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] brojil i proti nečinnosti správních orgánů, které podle jeho názoru měly projednat a rozhodnout jím podané odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum], neboť Krajský úřad [Anonymizováno] pro vyloučení úředních osob tak učinit nemohl. Tato žaloba však byla usnesením soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odmítnuta pro neodstranění vad podání, neboť žalobce v žalobě označil jako žalované čtyři krajské úřady a přes poučení soudu odmítl osobu žalovaného konkretizovat. Citované usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] napadl žalobce kasační stížností, kterou však Nejvyšší správní soud zamítl svým rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum]. Dne 8.2.2023 žalovaná k žádosti žalobce o přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu odmítla nárok na přiznání zadostiučinění ve formě peněžitého plnění a konstatovala porušení práva na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, omluvila se za průtahy v řízení o dodatečném povolení stavby pro rekreaci na pozemku, který sousedí s pozemkem ve vlastnictví žalobce (odpověď žalované z 8.2.2023). Tato odpověď byla právnímu zástupci žalobce doručená dne 3.3.2023 (doručenka). Dne 14.8.2023 podal žalobce ústavní stížnost (ústavní stížnost z 14.8.2023, dodejka). Usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] byla ústavní stížnost odmítnuta, přičemž Ústavní soud uvedl, že i když se jako oprávnění k provádění úkonů správního orgánu v řízení zpravidla řídí vnitřními předpisy tohoto orgánu, je třeba v souladu s § 15 odst.2 správního řádu, zejména v odůvodněných případech, respektovat i možnost udělení tohoto oprávnění ad hoc vedoucím správního orgánu. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 22.11.2023 (dodejka). Ze souhrnné zprávy týkající se rekreační chaty, oznámení stavebního záměru z 15.1.2007, žádosti o závazné stanovisko z 15.1.20207 vč. příloh neučinil soud žádná významná skutková zjištění ve vztahu k projednávané věci, když nebylo doloženo, zda byly podány a s jakým výsledkem byly tyto žádosti vyřízeny. [adresa].

4. Při posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení: Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 téhož ustanovení případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

5. Soud se nejprve zabýval námitkou žalované týkající se skutečnosti, že žalobce byl vedlejším účastníkem a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem spočívající v nepřiměřené délce a vznikem nemajetkové újmy na straně vedlejšího účastníka, je přerušena jeho právním poměrem k účastníkovi řízení. Přestože účastníci ve správním řízení dle § 27 odst. 2 a 3 správního řádu jsou nazýváni „vedlejšími účastníky“, nelze na ně nahlížet stejnou optikou jako na účastníky dle ust. § 93 odst. 1 o.s.ř. Účastník dle § 93 odst. 1 o.s.ř. je podporovatelem hlavního účastníka, jelikož se neúčastní řízení proto, aby v něm uplatňoval nebo bránil své právo, ale z důvodu, že chce pomoci zvítězit ve sporu některému z účastníků, jelikož na jeho úspěchu v řízení má právní zájem. Dotčená osoba dle § 27 odst. 2 a 3 správního řádu však v řízení vystupuje přímo na obranu svých práv, která mohou být přímo dotčena rozhodnutím.

6. Soud následně posuzoval, zda se na předmětné řízení užije čl. 6 odst. 1 Úmluvy – zda jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, toto právo nebo závazek má svůj základ ve vnitrostátním právu a právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, je civilní (soukromoprávní) povahy. Všechna kritéria byla naplněna.

7. To má význam při posuzování odpovědnosti žalované za škodu dle ustanovení § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Neposuzuje se, zda každý jednotlivý úkon byl učiněn v konkrétně stanovené době, ale to, zda celková doba řízení byla či nebyla přiměřená při zohlednění složitosti věci, postupu orgánů i samotných poškozených a významu věci pro poškozeného (§ 31a odst. 3 OdpŠk). Na dané řízení se vztahují závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/2010) (dále jen „Stanovisko“).

8. Soud se tedy zabýval otázkou, zda vůbec v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. Řízení před správními úřady a následné správní soudní řízení má být posuzováno jako celek. Není na místě řešit, jaká by byla ideální délka řízení, ale to, zda doba byla nepřiměřená (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012), zároveň je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

9. Pro posouzení, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk je nejprve nutné vymezit celkovou dobu řízení – jeho počátek i konec. Poté je možné přistoupit k posouzení, zda celková doba řízení byla nepřiměřená.

10. Soud posuzoval délku od 23.8.2008, kdy bylo žalobci oznámeno zahájení řízení o odstranění stavby, do 22.11.2023, kdy žalobci bylo doručeno rozhodnutí Ústavního soudu, jedná se o délku 15 let 2 měsíců a 30 dní.

11. Jde-li o složitost věci, pak soud poukazuje na fakt, že v řízení se jednalo před správním úřadem první instance (dne [datum] rozhodnuto o dodatečném povolení stavby, dne [datum] rozhodnuto o povolení výjimky, dne [datum] rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, dne [datum] rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, dne [datum] rozhodnutí o dodatečném povolení stavby), druhé instance (dne 6.9.2010 rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o dodatečném povolení – zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí správního úřadu prvého stupně, dne [datum] rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o povolení výjimky – odvolání zamítnuto, dne [datum] rozhodnutí o odvolání proti dodatečnému povolení stavby – rozhodnutí zrušeno a vráceno správnímu úřadu k novému rozhodnutí, dne [datum] zamítnutí odvolání žalobce, dne [datum] zamítnutí odvolání žalobce, dne [datum] rozhodnutí - zrušení rozhodnutí a vrácení správnímu úřadu prvního stupně, dne [datum] [Anonymizováno] odvolání), správním soudem prvního stupně (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] – rozsudek ze dne [datum] – zrušena rozhodnutí správních úřadů a věc byla vrácena k novému rozhodnutí, řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] – rozsudek ze dne [datum] – zrušeno rozhodnutí krajského úřadu a vráceno k dalšímu řízení, řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] – rozsudek ze dne [datum], řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] – rozsudek ze dne [datum]), i před Nejvyšším správním soudem (kdy dne [datum] byla zamítnuta kasační stížnost), před Ústavním soudem (dne [datum] doručeno odmítnutí ústavní stížnosti žalobci), [Anonymizováno] (rozhodnutí z [datum]).

12. Vzhledem k množství instancí, které věc řešily, promítla se tato doba i do celkové délky řízení, neboť byla zásadně prodlužována o dobu za řízení před další instancí. Pokud jde o skutkovou složitost, soud neshledává, že by se jednalo o věc velmi složitou, přestože byla nařízena místní šetření. Věc byla složitější po stránce procesní, a to z důvodu procesní aktivity účastníků, četnosti opravných prostředků.

13. Soud přihlédl v rámci posouzení k jednání poškozeného, a tedy že žalobce podával velké množství námitek, odvolání, žaloby, z nichž některé byly úspěšné, jiné nikoli. Za zmínku stojí, že žalobce ponoukal veřejné orgány k činnosti (v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]).

14. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, pak soud uvádí, že např. v roce 2018 nebyl učiněn žádný úkon ze strany správních úřadů. V řízeních před správním soudem (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]) byla rozhodnutí správního úřadu zrušena a vrácena k novému rozhodnutí. Pokud jde o řízení před správními soudy prvního stupně, zde bylo vesměs o žalobách rozhodnuto do roka a půl, o kasační stížnosti do 9 měsíců.

15. Pokud jde o význam řízení pro poškozeného, pak soud zohlednil zejména skutečnost, že ještě před zahájením řízení o dodatečném povolení stavby bylo rozhodováno o žalobě žalobce, kterou se domáhal vydání rozhodnutí o uložení povinnosti žalovaným [jméno FO] a [jméno FO] odstranit z pozemků část stavby rekreační chaty č. ev. [Anonymizováno] – část střechy a okapu stavby přesahující hranici pozemků žalobce a současně se domáhal uložení povinnosti žalovaným zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobce tím, že jejich stavba, která je umístěna v nedostatečné odstupové vzdálenosti od pozemků žalobce, konkrétně ve vzdálenosti 14-78cm od hranice uvedených pozemků žalobce. Tato žaloba byla zamítnuta, rozhodnutí pak bylo potvrzeno i odvolacím soudem, Ústavní soud ústavní stížnost v roce 2008 odmítl, a tedy žalobce již v tento okamžik věděl, že ve věci nebude docíleno odstranění stavby. Nadto řízení o odstranění stavby bylo ukončeno k [datum] zastavením řízení. Tímto obdobím nejpozději skončila i nejistota o tom, že by předmětná stavba mohla být odstraněna. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti týkající se charakteru stavby - jednalo se o stavbu určenou k rekreačnímu vyžití, tedy stavby, kterou žalobce permanentně neobýval. Dále soud vzal na zřetel, že právní předchůdci vlastníků [jméno FO] a [jméno FO] vycházeli z omluvitelného omylu, že chatu staví v dostatečné odstupové vzdálenosti od hranice pozemků, když vycházeli z původního oplocení (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka]), navíc v době stavby nebyla vznesena jakákoli námitka vůči provádění stavby. Přestože bylo dotčeno žalobcovo vlastnické právo, jednalo o pár desítek cm, soud tedy ohledem na to, o jaká práva a povinnosti se daná řízení vedla a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti důležitou součástí života jednotlivce, soud shledává, že význam předmětu byl pro žalobce nízký. Uvedený závěr soudu nemůže změnit nepříznivý zdravotní stav žalobce.

16. Soud s odkazem na předchozí odstavec týkající se postupu veřejných orgánů doplňuje, že přestože se v předmětných řízeních, jež skončila zrušením rozhodnutí a vrácení příslušnému orgánu k novému rozhodnutí, jednalo o oprávněné námitky žalobce (rozpor s vyhláškou 501/2006 Sb., možná podjatost úřední osoby, nezákonnost závazného stanoviska [Anonymizováno] z [datum]), nemohla zvrátit rozhodnutí o tom, že stavba měla být dodatečně povolena. Důvodem je skutečnost, že v občanskoprávním řízení byla negatorní žaloba zamítnuta a řízení o odstranění stavby zastaveno.

17. Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí soudu odvolacího sp. zn. [spisová značka], pak soud uvádí, že v předmětném řízení se jednalo toliko o odstranění sousední stavby – chaty, nicméně ta byla postavena i v rozporu s územním plánem i stavebním povolením. V předmětném řízení však žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy i v souvislosti s řízením o dodatečném povolení stavby, která již jednou byla schválena, pochybením úřadu nebyla matka žalobce obeslána. Žalobce však nebyl v nejistotě, zda sousední stavba bude odstraněna, nejpozději od roku 2014, kdy řízení o odstranění stavby bylo zastaveno, a to ještě za situace, kdy rozhodnutím civilního soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho civilní žaloby týkající se odstranění části stavby a zdržení se zásahů tím, že stavba nedodržuje odstupovou vzdálenost.

18. Pokud žalobce tvrdil, že nemůže na svém pozemku postavit novou chatu, tato nemožnost nebyla doložena (žádosti bez podpisu, otisku úředního razítka o jejich převzetí či absence jakéhokoli rozhodnutí o žádostech).

19. Soud dospěl k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená a je na místě přistoupit k přiměřenému zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Vzhledem k tomu, že žalovaná již přikročila ke konstataci porušení práva žalobce a omluvila se, soud má za to, že s ohledem na nepatrný význam předmětu řízení pro poškozeného, je tato satisfakce dostačující. Je-li tedy porušení práva poškozeného konstatováno již v rámci předběžného projednání a příslušný úřad se za něj omluvil, soud žalobu výrokem zamítl jako nedůvodnou.

20. Soud má za to, že uvedené zadostiučinění je vzhledem ke konkrétním okolnostem případu způsobilé plnit svou kompenzační funkci.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 100 Kč představující 300 Kč za každý ze sedmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě z 7.2.2023, příprava a účast u jednání dne 27.7.2023, 11.7.2024, účast na vyhlášení rozsudku 19.7.2024).

Poučení