64 C 31/2022-58

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Enikö Machovou, [titul za jménem] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 83 769 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 83 769 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 83 769 Kč za období ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náhradu nákladů řízení v částce 26 099,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované, JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem podaným soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 83 769 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu investičního životního pojištění PROFI Invest [číslo] (dále jen„ pojistná smlouva“). Součástí pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky označené jako ŽP-VPP-DIM [číslo] (dále jen„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky označené jako [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ DPP“). Na základě výpovědi žalobce pojistná smlouva zanikla k datu [datum], o čemž žalovaná žalobce informovala dopisem ze dne [datum]. Zároveň informovala, že vyplatí v souvislosti se zánikem pojištění částku 79 331 Kč. Žalobce tuto částku také následně obdržel. Podle ust. § 3 písm. x) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ zákon“) ve spojení s ust. § 66 odst. 2 písm. f) zákona a článku 8 odst. 3 VPP má žalobce nárok na plnění 83 769 Kč jako rozdílu mezi celkově zaplaceným pojistným (163 100 Kč) a vyplaceným plněním (79 331 Kč). Svou právní argumentaci (pro případ, že soud posoudí smlouvu mezi žalobcem a žalovanou jako absolutně neplatnou) opřel žalobce o směrnici Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“), když se v předmětné věci jedná o spor mezi spotřebitelem a podnikatelem. V této souvislosti odkázal také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. c [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ rozsudek“), který řešil otázku promlčení ve věcech spotřebitelských žalob podle slovenského práva ve vztahu k právu Evropské unie a stanovisko generálního advokáta [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (dále jen„ stanovisko“). Z rozsudku a stanoviska, pak vyplývá závěr, že nelze považovat promlčecí lhůtu za přiměřenou, pokud vytváří nezanedbatelné riziko, že bude spotřebitel odrazen od toho, aby užitečně uplatnil svá práva před soudem, současně je zdůrazněna potřeba zohlednit nerovné postavení mezi spotřebitelem a podnikatelem zejména pak ve vztahu k dlouhodobosti plnění z některých spotřebitelských smluv, kdy je možné, že v rámci této smlouvy, plněné po dobu delší než tři roky budou určité žaloby dlužníka promlčeny dříve, než smlouva skončí. Žalobce poukázal na informační asymetrii a asymetrii časového rozložení povinnosti plnit z pojistné smlouvy. Z výše uvedeného rozsudku a směrnice tak plyne, že v případě, kdy se domáhá spotřebitel vydání bezdůvodného obohacení, v rámci plnění z úvěrové smlouvy na základě zneužívajících ujednání dle směrnice budou stanoven počátek promlčecí lhůty ode dne, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení. Na podporu svých tvrzení odkázal dále na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002 vycházející ze zprávy kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], Cpj. [číslo] ze kterých plyne, že jestliže jde o vrácení vzájemných peněžitých plnění z neplatné smlouvy, je třeba po vzájemném zúčtování těchto plnění uložit plnění rozdílu jednomu z účastníků a k tomuto postupu pak není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícímu k započtení. V intencích § 457 starého o. z. dochází k vypořádání vzájemných plnění k okamžiku, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl a k tomuto okamžiku pak nemůže být nárok promlčen, není tedy podstatné, že k okamžiku kdy soud provádí vypořádání je pohledávka promlčena a nezpůsobilá k započtení. Podstatné je, že pohledávky se vypořádávají k okamžiku, kdy vznikly. Zúčtovávají se tak vzájemně poskytnutá plnění a nikoli pouze nepromlčené pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení. Teprve proti nároku oprávněné strany na vydání bezdůvodného obohacení může povinná strana uplatnit námitku promlčení, kterou lze podrobit zkoumání, zda je souladná s dobrými mravy či nikoli a i k tomu, zda v daném případě lze aplikovat obecnou promlčecí dobu nebo promlčecí dobu stanovenou pro úmyslné obohacení. K tomu závěru dospěl také Městský soud v Prze ve svém rozhodnutí ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 14 Co 195/2020. V předmětné věci tedy žalobce zaplatil žalované pojistné ve výši 163 100 Kč a od žalované obdržel plnění ve výši 79 331 Kč. Rozdíl vzájemně poskytnutých peněžitých plnění činí 83 769 Kč, přičemž žalovaná plnila z neplatné Pojistné smlouvy méně a bezdůvodně se tak obohatila na úkor žalobce. Poslední ze vzájemně zúčtovaných peněžitých plnění žalobce a žalované se setkala k datu [datum], po tomto datu žalobce uhradil částku 83 769 Kč. Žalobce předžalobní, výzvou postupem podle ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o. s. ř“), ze dne [datum] vyzval žalovanou k úhradě dlužného plnění. Na tuto výzvu však žalovaná nereagovala a žalobci ničeho neuhradila.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že s ohledem na výše uvedené, v předmětné věci se jedná a vždy jednalo o posuzování platnosti pojistné smlouvy a s tím související právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná i nadále tvrdí, že riziková složka i nákladová struktura pojistné smlouvy byla sjednána zcela určitě a plně v souladu s právními předpisy účinnými v době uzavření pojistné smlouvy. V předmětném sporu o požadovaném plnění lze uvažovat jako o bezdůvodném obohacení. Pojistná smlouva byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dne [datum] za účinnosti zákona č. 64/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ SOZ“). Již při uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce se o jím tvrzeném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při uzavírání pojistné smlouvy, neboť od tohoto momentu měl k dispozici veškeré informace, ze kterých mohl dovodit případnou neplatnost ustanovení pojistné smlouvy. Po uzavření pojistné smlouvy byl navíc žalobce o vývoji smlouvy pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů a od roku 2017 pak byla žalobci ročně zasílána informace o pojistné smlouvě, která kromě stavu kapitálové hodnoty a garantovanou technickou úrokovou mírou vždy obsahovala i podrobný rozpis jednotlivých složek této kapitálové hodnoty, tedy konkrétní částku uhrazenou na rizikové pojištění, na náklady i aktuální výši odkupného. Nelze ani přehlédnou skutečnost, že žalobce již dne [datum] vyzval žalovanou prostřednictvím svého předchozího právního zástupce, k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ze dne [datum] a žalobci tak minimálně k tomuto datu musela být známa skutečnost bezdůvodného obohacení. Žalobce pak následně zahájil řízení před finančním arbitrem, které bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak nepochybně promlčeno uplynutím promlčecí doby dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť žaloba u výše nadepsaného soudu byla podána až dne [datum], předmětná pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum], a promlčena jsou tak všechna plnění uhrazená přede dnem [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, poslední pojistné bylo uhrazeno žalobcem [datum], jsou veškerá plnění žalobce promlčena uplynutím subjektivní lhůty. K tvrzení žalobce, týkající se neplatnosti ujednání pojistné smlouvy pro rozpor se Směrnicí, žalovaná uvedla, že žalobce neuvedl, jakým způsobem naplňují jím označená ujednání pojistné smlouvy podmínky zneužívajících ujednání dle Směrnice. Na základě výše uvedené směrnice pak byla do starého občanského zákoníku implementována ust. §§ [číslo] (problematika spotřebitelských smluv). Žalobce při uzavírání pojistné smlouvy převzal také VPP a DPP a je tak zřejmé, že žalovaná předložila žalobci všechny nezbytné dokumenty. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn 32 Cdo 787/2017, tento soud uvedl„ že skutečnost, že pojistná smlouva vyjmenovává dokumenty a listiny, které výslovně činí svou součástí, totiž neznamená, že by vedle těchto ve smlouvě vyjmenovaných dokumentů a listin namohly být součástí též další dokumenty a listiny, a to v rozsahu, ve kterém na ně smlouva odkazuje“. Ustanovení pojistné smlouvy pak žalobce jako spotřebitele nikterak v jeho právech neomezují, pouze stanoví způsoby nakládání s pojistným. S aplikací Směrnice a zneužívající povahou žalobcem napadených ujednání pojistné smlouvy se pak již vypořádal Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 3. 2. 2022, č. j. 29 Co 399/2021-193, když uvedl, že„ ujednání obsažená v předmětné pojistné smlouvě dle ustálené judikatury soudů vyšších stupňů, která je pro nižší soudy, tedy i pro Městský soud v Praze závazná, nejsou zneužívající a pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy.“ Veškeré ujednání pojistné smlouvy byla sjednána zcela v souladu s právní úpravou účinnou v době uzavření pojistné smlouvy a nepředstavují tzv. zneužívající ujednání. Na předmětnou věc se dále nevztahuje Rozhodnutí, neboť to se týkalo plynutí promlčecí lhůty objektivní, a v této věci se jedná o promlčecí lhůtu subjektivní, navíc toto rozhodnutí se dotýkalo poskytovatele nebankovního spotřebitelského úvěru. Žalobce se domáhá neplatnosti pojistné smlouvy pouze z jejího textu, na kterýžto případ se uplatní dvouletá subjektivní promlčecí lhůta. Soudní dvůr Evropské unie dále také judikuje, že ochrana spotřebitele nemá absolutní povahu (rozsudek ze dne [datum], [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], C [číslo] a C [číslo]). Žalovaná také nesouhlasí s žalobcem uvedeným způsobem vypořádání vzájemných plnění, když nároky smluvních stran, které si vzájemně plnily, se posuzují samostatně a v tomto smyslu se pak musí posuzovat i jejich promlčení. Výše uvedené potvrzuje i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005„ podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel“. Žalobcem uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 52/2002 se pak otázky promlčení nároků netýká, také rozhodnutí Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 5. 2. 2020, sp. zn. 19 C 33/2018 a rozhodnutí Městského soud v Praze ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 14 Co 195/2020 dopadají na odlišné případy (předmětem posouzení byla pojistná smlouva, ve které byla pojistná částka pro případ smrti nebo dožití sjednána nulová). Vypořádání poskytnutých plnění je nutno pak provést pouze v rámci dosud nepromlčených plnění stran, a jelikož pojistné zaplacené přede dnem [datum] je již promlčeno a po tomto datu nebylo plněno žádnou ze stran, nejsou zde k započtení způsobilé žádné částky. Veškerá plnění jak žalobce tak žalované jsou dle ust. 107 odst. 1 starého o. z. promlčena a žalobce proto nemá nárok na vydání jakéhokoli bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaná následně (podání ze dne [datum]) svou argumentaci, týkající se promlčení nároku žalobce, uplynutím subjektivní promlčecí lhůty, rozvinula odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. US [číslo], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 68 Co 159/2022-129, ze dne 20. 7. 2022, č. j. 21 Co 171/2022-53 a dne 1. 9. 2022, č. j. 36 Co 164/2022-206.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

5. Z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum], vyplývá, že pojistná smlouva byla uzavřena o životní pojištění a investičních službách žalované, produktu PROFI Invest. Žalobce, jakožto student uzavřel pojistnou smlouvu s počátkem pojištění od [datum], na pojistnou dobu 43 let. Pojistnou smlouvu uzavřel s pojišťovacím zprostředkovatelem. V pojistné smlouvě účastníci za pojistné nebezpečí pro případ smrti s pojistnou částkou 10 000 Kč, ujednali pojistné ve výši 14 400 Kč, čtvrtletně Z pojistné smlouvy dále vyplývá, že se žalobce zavázal zaplatit pojistné s tím, že pojistné se umístí v investičním programu žalované, fond zlatý ČP Invest v rozsahu 20 %, fond dynamické portfolio v rozsahu 20 %, fond vyvážené portfolio v rozsahu 40 % a portfolio nových ekonomik v rozsahu 20 %. Jednalo se o individuální program umístěný u běžného i mimořádného pojistného, které po odečtu běžného pojistného za pojistná nebezpečí poskytovaná pojistitelem představuje částku ve výši 14 400 Kč dle ujednání pojistné smlouvy. V pojistné smlouvě žalobce též podepsal prohlášení pojištěného, že před uzavřením pojistné smlouvy obdržel písemné oznámení, informace podle § 66 zákona o pojistné smlouvě, že mu byly zodpovězeny všechny dotazy ohledně sjednaného pojištění, vzal na vědomí, že mává právo od pojistné smlouvy odstoupit ve smyslu § 23 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě a potvrdil, že před uzavřením pojistné smlouvy převzal Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění schválené [právnická osoba] dne [datum], všeobecné pojistné podmínky ŽP-VPP-DIM- [číslo] dále Doplňkové pojistné podmínky ŽP-DPP-DIM [číslo].

6. Ze Všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění ŽP-VPP-DIM- [číslo] dále vyplývá, jaké druhy pojištění pojistitel nabízí. V čl. 3 účastníci ujednali, že pojistitel má právo stanovit pro jednotlivé druhy a sazby životního pojištění minimální a maximální pojistné částky, za které lze pojištění sjednat. V čl. 6 ujednali, že za mimořádné pojistné je považováno za běžné pojistné uhrazené v průběhu trvání pojištění nad rámec dohodnuté placení běžného pojistného. V čl. 8 účastníci ujednali, že právo pojištěného zrušit pojištění s výplatou odkupného se nevztahuje pro případ pojištění smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovenou dobu. V čl. 10 účastníci ujednali zánik pojištění, za nichž může dojít k zániku pojištění, v čl. 11 pojistnou událost životní pojištění, jímž se rozumí smrt pojištěného nebo dožití pojištěného dne a ujednali, že pojištění se týká pojistných událostí, které nastanou během trvání pojištění. V čl. 25 dále účastníci ujednali, že všechny majetkové spory vzniklé z uzavřené pojistné smlouvy nebo v souvislosti s ní, které se týkají úplného či částečného nezaplacení běžného či jednorázového pojištění, jeho výše nebo splatnosti, budou rozhodovány s vyloučením pravomocí obecných soudů v rozhodčím řízení s výjimkou čl. 25 odst. 2 a těchto pojistných podmínek. V tomto článku účastníci sjednali, že rozhodčí doložka sjednaná v čl. 25 odst. 1 a těchto podmínek se v rozsahu rozhodování konkrétního majetkového sporu ve věci, kterého nebylo dosud zahájeno, rozhodčí řízení ruší zahájením soudního řízení ve věci tohoto konkrétního majetkového sporu. V čl. 26 účastníci ujednali, že pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatky za mimořádné úkony, které provádí na žádost pojistníka a jsou uvedeny v přehledu poplatků. Výši poplatku určuje pojistitel a je obsažena v aktuálním přehledu poplatků přístupném na obchodních místech pojistitele. Úhrada poplatků se provádí započtením vzájemných pohledávek a není započtení možné provést již splatné předem.

7. Z doplňkových pojistných podmínek pojistitele ŽP-DPP-DIM [číslo] dále vyplývá, že pokud není stanoveno jinak, platí pro pojištění ustanovení zákona o pojistné smlouvě. V bodu 2 účastníci vymezili definici pojmu v mezích, v nichž patří vymezení definice běžného pojistného a mimořádného běžného pojistného, dále pojmy jako je kapitálová hodnota pojištění, výplata kapitálového pojištění, kapitálová hodnota s garantovanou technickou úrokovou mírou i negarantovanou technickou úrokovou mírou, která se skládá z kapitálové hodnoty s vyhlašovanou úrokovou mírou a kapitálových hodnot tvořených podílovými jednotkami vnitřních fondů. V čl. 1 a bod 3 účastníci též ujednali, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. V případě úrazového pojištění, pojištění závažných onemocnění, pojištění se zprošťuje placení pojistného včetně pojištění pro případ nemoci, pokud to bylo sjednáno při uzavření pojistné smlouvy. V bodu 6 účastníci sjednali zánik pojištění a v bodu 8 informace o pojištění a dobou platnosti pojistné smlouvy se rozumí doba vymezená uvedení pojistné smlouvy a okamžikem jejího zániku. V bodu [datum]. účastníci ujednali, že investiční úkonem se rozumí provedení nákupu, odkupu nebo převodu podílových jednotek vnitřního fondu a že investiční riziko spojené s prováděním investičního úkonu a proměnlivou cenou podílové hodnoty nese pojistník. Z bodu [datum] dále vyplývá, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o poplatek za evidenci podílových jednotek uvedených v přehledu poplatků. Podle bodu 9. 3. pojistitel je též oprávněn měnit podkladová aktiva vnitřních fondů, garantuje však zachování hodnoty podílových jednotek vnitřního fondu k datu změny vkladových aktiv. Pojistitel je též oprávněn rozhodnout o změně vnitřního fondu při zachování povahy podkladových aktivit zejména v případě, kdy dochází k významnému poklesu ceny podle podílových jednotek měněného vnitřního fondu. V čl. 2 účastníci ujednali, že v případě pojištění pro případ smrti, že dožije-li se pojištěný den uvedeného v pojistné smlouvě, je konec pojištění a pojistitel vyplatí pojištěnému kapitálovou hodnotu pojištění ve výši stanoveném k datu konce pojištění.

8. Z informace k pojistné smlouvě [číslo] ze dne [datum] plyne, že žalovaná zaslala žalobci pravidelný roční přehled k pojištění PROFI Invest (informace o stavu pojistné smlouvy k datu [datum]).

9. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, či její části ze dne [datum] plyne, že se žalobce domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti výše uvedené pojistné smlouvy. Neplatnost této smlouvy žalobce spatřoval v rozporu s účelem a obsahem zákona o pojišťovnictví a pojistné smlouvě a v nezpůsobilosti žalované k právním úkonům. Dále sporoval neurčitost rozsahu pojistného plnění, neurčitost pojmů běžné pojistné, rizikové pojistné, kapitálová hodnota, neurčitost nákladů a poplatků, neurčitost ve stanovení způsobu, jakým se bude podílet na výnosech žalované.

10. Z návrhu na zahájení řízení o vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím, in efektům o určení, že náklady a poplatky účtované žalovanou v souvislosti s pojistnou smlouvou nebyly platně sjednány ze dne [datum] plyne, že se žalobce tímto svým podáním zahájil řízení před finančním arbitrem, kde se domáhal vydání bezdůvodného obohacení 11. Z výpovědi pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že žalobce vypověděl předmětnou smlouvu životního pojištění PROFI Invest a to postupem podle článku 1 bodu 6.2 Doplňkových pojistných podmínek pojistitele a požádal o vyplacení negarantované kapitálové hodnoty pojištění a o zaslání detailního vyúčtování kapitálové hodnoty pojištění za celou dobu trvání pojistné smlouvy.

12. Z potvrzení o zániku pojistné smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že výše uvedená pojistná smlouva zanikla výpovědí ke dni [datum], přičemž plnění spojené se zánikem pojistné smlouvy činí 79 331 Kč.

13. Z předžalobní výzvy žalobce ze dne [datum] plyne, že žalobce (právně zastoupen) vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 83 769 Kč.

14. Další účastníky označené a soudem neprovedené důkazy soud nehodnotil pro nadbytečnost, případně nerozhodnost pro posouzení věci.

15. Soud pro své právní hodnocení žaloby odkazuje na právní předpisy ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o životním pojištění. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.).

16. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 o. z., se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí jeho účinnosti.

17. Podle ustanovení § 3036 o. z., podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

18. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

19. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

20. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

21. Dle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

22. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

23. Podle ust. § 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění účinném ke dni [datum], tímto zákonem se řídí a) provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti pojišťovnou se sídlem na území České republiky a provozování zajišťovací činnosti zajišťovnou se sídlem na území České republiky, b) provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti na území České republiky pojišťovnou se sídlem na území členského státu Evropské unie nebo na území státu tvořícího Evropský hospodářský prostor jiného než Česká republika (dále jen„ jiný členský stát“) a provozování zajišťovací činnosti na území České republiky zajišťovnou se sídlem na území jiného členského státu, c) provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti na území České republiky pojišťovnou se sídlem na území jiného státu, než který je uveden v písmenech a) a b) (dále jen„ třetí stát“), a provozování zajišťovací činnosti na území České republiky zajišťovnou se sídlem na území třetího státu. Podle ust. § 56 odst. 1, tuzemská pojišťovna a pojišťovna z třetího státu stanoví výši pojistného na základě reálných pojistně matematických předpokladů tak, aby byla zajištěna trvalá splnitelnost všech jejích závazků z provozované pojišťovací činnosti. To platí obdobně při stanovení výše zajistného tuzemskou pojišťovnou, pojišťovnou z třetího státu, tuzemskou zajišťovnou a zajišťovnou z třetího státu. Podle ust. § 56 odst. 2, při výpočtu sazeb pojistného v životním pojištění pojišťovna použije v případě pojistných smluv uzavíraných v měně České republiky, u kterých garantuje výnos, technickou úrokovou míru stanovenou v souladu s § 65 odst.

4. Podle ust. § 84 odst. 1 uvedeného zákona, dohled v pojišťovnictví vykonává [ulice] národní banka zejména v zájmu ochrany pojistníků, pojištěných a oprávněných osob a v zájmu zachování finanční stability pojišťoven a zajišťoven. Nedílnou součástí dohledu je dohled nad činností pojišťovny nebo zajišťovny ve skupině podle § 87 až 91. Podle přílohy [číslo] Část A, Odvětví životních pojištění bod I. Pojištění a) pro případ smrti, pro případ dožití, pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti, spojených životů, s výplatou zaplaceného pojistného, b) důchodu, c) pojištění úrazu nebo nemoci jako doplňkové pojištění k pojištění podle této části. II. Svatební pojištění nebo pojištění prostředků na výživu dětí. III. Pojištění uvedená v bodě I písm. a) a b) a bodě II, která jsou spojena s investičním fondem.

24. Podle ust. § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni [datum], pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 3 písm. a) b) a n), pro účely tohoto zákona se rozumí nahodilou skutečností skutečnost, která je možná a u které není jisté, zda v době trvání soukromého pojištění vůbec nastane, nebo není známa doba jejího vzniku, b) pojistnou událostí nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění, n) pojistným zájmem oprávněná potřeba ochrany před následky nahodilé skutečnosti vyvolané pojistným nebezpečí. Podle § 22 odst. 1, je-li sjednáno soukromé pojištění s běžným pojistným, zaniká soukromé pojištění výpovědí pojistitele nebo pojistníka ke konci pojistného období; výpověď musí být doručena alespoň 6 týdnů před uplynutím pojistného období, jinak je neplatná. Podle § 22 odst. 2, pojistitel nebo pojistník mohou soukromé pojištění vypovědět do 2 měsíců ode dne uzavření pojistné smlouvy. Dnem doručení výpovědi počíná běžet osmidenní výpovědní lhůta, jejímž uplynutím soukromé pojištění zaniká. Podle ust. § 54 odst. 1, uvedeného zákona, životním pojištění lze pojistit fyzickou osobu zejména pro případ smrti, dožití se určitého věku, nebo dne stanoveného v pojistné smlouvě jako konec soukromého pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení této osoby. Podle § 66 odst. 2, zájemci musí být před uzavřením pojistné smlouvy týkající se pojištění osob oznámeny tyto informace o závazku: a) definice všech pojištění a všech opcí, b) doba platnosti pojistné smlouvy, c) způsoby zániku pojistné smlouvy, d) způsoby a doba placení pojistného, e) způsoby výpočtu a rozdělení bonusů, pokud jsou obsahem pojistné smlouvy, f) způsob určení výše odkupného, g) informace o výši pojistného za každé sjednané soukromé pojištění včetně doplňkového soukromého pojištění, pokud bylo požadováno, h) v případě soukromého pojištění vázaného na investiční podíly definice podílů, na které je vázáno pojistné plnění, i) uvedení povahy podkladových aktiv pro pojistné smlouvy vázané na investiční podíly, j) podmínky a lhůty týkající se možnosti odstoupení od pojistné smlouvy, způsob určení možných odečítaných částek a informace o adrese, na kterou je možno odstoupení od pojistné smlouvy zaslat, k ) obecné informace o daňových právních předpisech, které se vztahují k danému soukromému pojištění, l) způsob vyřizování stížností pojistníků, pojištěných nebo oprávněných osob, včetně možnosti obrátit se se stížností na Českou národní bankou, m) právo platné pro pojistnou smlouvu tam, kde strany nemají volný výběr práva platného pro pojistnou smlouvu, nebo právo, které navrhuje pojistitel v případech, kdy strany mají možnost výběru platného práva.

25. Soud předně konstatuje, že neshledal námitku promlčení vznesenou žalovanou nemravnou a nedomnívá se, že by se na straně žalované jednalo o úmyslné bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, neboť z ničeho nevyplývá, že by žalovaná uzavírala pojistnou smlouvu v úmyslu uzavřít tuto neplatně a obohatit se na úkor žalobce, žádná konkrétní tvrzení týkající se nyní projednávané věci nebyla v tomto směru žalobcem přednesena a taková absentující tvrzení nelze extrahovat z dokazování. V poměrech projednávané věci nelze z žádného zjištění dovodit, že by námitka promlčení vznesená žalovanou byla výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. rozsudek NS ČR ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Žalobce znal obsah pojistné smlouvy a pojistných podmínek od počátku. [příjmení] vědět, že podle této smlouvy hradil žalované pojistné, které bylo investováno do vnitřních fondů, a převzal smlouvou investiční riziko. [příjmení] rovněž vědět, že žalovaná je oprávněna účtovat pojistníkovi poplatky za mimořádné úkony, jímž se dle smlouvy rozumí provedení nákupu, odkupu nebo převodu podílových jednotek vnitřního fondu, které provádí na žádost pojistníka a jsou uvedeny v přehledu poplatků, které určovala v aktuálním přehledu poplatků přístupném na obchodních místech. [příjmení] vědět, že úhrada poplatků se provádí započtením vzájemných pohledávek od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období a je oprávněna snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad. [příjmení] též vědět, že pro případ pojistného nebezpečí pro případ smrti, nemůže žádat o zrušení smlouvy předčasně a nevzniká mu právo na odkupné. Přesto žádal o ukončení pojistné smlouvy a výplatu odkupného. Žalobce od uzavření smlouvy znal veškeré skutkové okolnosti, z nichž si mohl učinit závěr o neplatnosti pojistné smlouvy, o které opřel svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované, ač skutkové okolnosti (obsah pojistné smlouvy a pojistných podmínek) pro závěr o neplatnosti pojistné smlouvy znal po celou dobu trvání vztahu účastníků (srov. NS ČR 23 Cdo 1254/2020, ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 2435/2020). V samotném uzavření pojistné smlouvy pak podklad pro závěr o rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy na straně žalované shledat nelze.

26. Pojistná smlouva je dvoustranný právní úkony mezi pojistníkem a pojistitelem o poskytnutí pojistné ochrany. Pojistné smlouvy upravené zákonem č. 37/2004 Sb., pak lze jednoznačně zařadit do práva soukromého. Nicméně zákon ponechána smluvní volnost mezi smluvními stranami za dodržení zákonem stanovených podmínek. V základní rovině platí, že základními právy a povinnostmi smluvních stran je povinnost pojistníka platit pojistné a na druhé straně právo pojistitele toto pojistné obdržet a právo pojistníka (na straně pojistitele povinnost) obdržet výplatu pojistného plnění při nastání pojistné události v zákoně o pojistné smlouvě a v pojistných podmínkách předpokládané. Jednotlivé pojistné podmínky obsahují výčet pojistných událostí, na které se výplata předmětného pojistného plnění vztahuje, jak pozitivní, tak i negativní. Účastníkem pojištění je pojistitel a pojistník, jakožto smluvní strany. Pojistitelem je právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle zvláštního zákona (zákon č. 277/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů). Pojistníkem je osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu a pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje. Pojistná událost je nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpise, na který se pojistná smlouva odvolává, skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění účinném ke dni uzavření pojistné smlouvy, pro účely tohoto zákona se dále rozumí životním pojištěním pojistná odvětví uvedená v části A přílohy [číslo] k tomuto zákonu. Jednotlivá odvětví životního pojištění, tak jak je na základě § 3 odst. 2 písm. a) zákona o pojišťovnictví předvídá příloha k tomuto zákonu, slouží k určení rozsahu poskytování pojistných služeb, nikoli k vymezení druhů životního pojištění ve smyslu zákona o pojistné smlouvě. Z uvedeného tedy vyplývá, že předmětná smlouva obsahuje ujednání o obnosovém pojištění životního pojištění pro případ smrti a ujednání další finanční služby poskytované v rámci tohoto pojištění, které nese atributy ve smyslu § 54 zákona o pojistné smlouvě. Z logického výkladu předmětné smlouvy o životním pojištění, a to z obsahu o ujednání o výši pojistného, o pojistné události, pojistné částky jednoznačně lze vyvodit, že úmyslem účastníků smlouvy nebylo sjednat pouze životní pojištění pro případ smrti, ale i jiný pojistný produkt, který žalovaná při propagaci tohoto životního pojištění nabízela v rámci uvedeného životního pojištění. Propaganda jiného finančního a investičního produktu v rámci pojištění tak musí být v souladu nejen se zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o podnikání na kapitálovém trhu“) ale i se zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování ve znění pozdějších předpisů. V posuzovaném případě žalobce sjednal investiční životní pojištění zcela jednoznačně z důvodu finanční investice, jejichž investiční riziko bylo přeneseno na jeho osobu. Je též obecně znáno, že riziko samotného životního pojištění je spojeno s pojistným zájmem pojistníka na vlastním životě a zdraví a ze zákona je spojeno s právem pojistitele na pojistné, jejichž konkrétní výši stanovil § 13a zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví ve znění účinném ke dni [datum], a s účinností zákona č. 277/2009 Sb., § 56 odst. 1, a to na základě pojistně matematických metod tak, aby byla zajištěna splnitelnost závazků z provozované pojišťovací činnosti podle směrnice 2009/138/ES, která byla uveřejněna v Úředním věstníku EU dne [datum] (Solventnost II). Členění závazků upravuje čl. 80 směrnice Solventnost II a čl. 55 nařízení Komise 2015/35, přičemž jejich jednotlivé druhy jsou uvedeny v příloze č. I tohoto nařízení. Přiřazení pojistného nebo zajistného závazku k druhu pojištění rovněž odráží povahu rizik týkajících se závazku z pojištění. Z uvedeného vyplývá, že s ohledem na rizikovost investičního produktu pojistitel je oprávněn v souladu s právními předpisy podle charakteru závazku kalkulovat správní poplatky a náklady, které určuje podle uvedených zásad.

27. V této souvislosti soud odkazuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie, sp. zn. C [číslo] ze dne [datum], ve věci [příjmení] [jméno], v němž soud uzavřel, že ve věcech investičního životního pojištění, za pojistnou smlouvu je třeba považovat i smlouvu o životním pojištění pro případ smrti, na základě které je zaplacené pojistné v různém poměru použito zcela na investice s pevně stanoveným výnosem, investice s proměnlivým výnosem a na investiční produkty společnosti, která je smluvním partnerem pojišťovny. S ohledem na uvedené rozhodnutí i pluralitu produktů tzv. investičního životního pojištění, které je do předmětné smlouvy jasně inkorporováno, soud uzavřel, že na předmětnou smlouvu lze nahlížet jako na pojistnou smlouvu uzavřenou podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, pokud pojistitel měl příslušné zvláštní podnikatelské oprávnění k výkonu nabízené investiční činnosti v souladu se zákonem o cenných papírech, o podnikání na kapitálovém trhu a směrnice Evropského parlamentu a Rady.

28. Podle § 35 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (odstavec 2). Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen (odstavec 3). Výklad právního úkonu prostřednictvím interpretačních pravidel je podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu indikován tehdy, jsou-li pochybnosti o obsahu právního úkonu, tj. o skutečné vůli v něm projevené (srov. rozsudky ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 578/2005, ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2552/2011, ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011, či ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2655/2016). Pochybnosti vyžadující výklad právního úkonu jsou dány objektivně v případě jeho nikoliv zcela jednoznačného jazykového vyjádření a též v situaci, kdy výklad právního úkonu účastníky je v průběhu řízení vzájemně odlišný (srov. například rozsudky ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, a ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 2688/2019). Např. v rozsudku ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2485/2011, Nejvyšší soud připomněl s odkazem na rozsudek ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněný v časopise Právní rozhledy [číslo] ročník 1999, s. 386, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž zdůrazňuje, že ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. zahrnuje požadavek, aby se výklad projevu vůle – tam, kde není výslovně projevena vůle jiná – řídil logikou věci. Při odstraňování pochybností o obsahu smlouvy je proto třeba vycházet z předpokladu, že strany jednaly racionálně (k předpokladu racionálních aktérů srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 826/2013, a ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4725/2015). Výklad projevu vůle nemůže vést k takovým důsledkům, které jsou z hlediska pravidel logiky nesmyslné (podle pravidla výkladu ve prospěch efektivnosti). Ústavní soud pak zdůrazňuje, že řešení, která se příčí požadavku rozumného a spravedlivého uspořádání vztahů, jsou z hlediska ústavně právního nepřijatelná (srov. například nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 170/11, uveřejněný pod [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Z výše citovaných judikatorních závěrů se podává, že soud je povinen provést výklad pojmu za užití interpretačních metod upravených v § 35 obč. zák. a blíže vysvětlených rozhodovací praxí. Z obsahu smlouvy o investování pojistného do fondů, z ujednání čl. 26 ŽP-VPP-DIM- [číslo] a čl. 1 bod 3 a bod [datum] ŽP-DPP-DIM [číslo] lze logicky dovodit, že žalobci byly poskytnuté informace o nákladovosti investičního produktu a relevantní informace o aktuální výši těchto nákladů mohl zjistit v obchodních místech žalované.

29. V projednávané věci, s ohledem na procesní stanovisko žalobce, soud zdůrazňuje, že pro sporné řízení platí zásada dispoziční a projednací a je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy, od níž odvozují svůj úspěch ve věci, tvrdit a prokázat skutečnosti takovou právní normou předvídané (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání jeho právně relevantních tvrzení, nebo sice takové důkazy označil, ale i po jejich provedení nebyla s dostatečnou jistotou potvrzena pravdivost tvrzení, je povinen nést s tím spojené procesní následky, kterými se rozumí neúspěch ve věci. Neunesení důkazního břemene tedy dopadá na případy, kdy po provedeném dokazování nebylo možno přijmout závěr o pravdivosti či ani naopak o nepravdivosti učiněných tvrzení, a to na úrovni poznání dosahující praktické jistoty (nestačí tedy pouhá pravděpodobnost skutkového děje). Důkazní břemeno (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) v tomto ohledu představuje procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení, který je určován výsledkem provedeného dokazování. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení i povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla (ve smyslu, že zpravidla ani být nemohla) dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. I v těchto případech (tzv. důkazní nouzi) musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001). Pokud tedy žalobce svůj nárok opřel o přesun majetkových hodnot z předmětné pojistné smlouvy a z přesunu hodnoty finančních prostředků alokovaných v kapitálové hodnotě tvořené podílovými jednotkami vnitřních fondů v průběhu trvání pojištění a její vývoj, bylo jeho povinností prokázat, že žalovaná částka tvoří rozdíl celkově zaplaceného pojistného hodnotou podílových jednotek zvolených fondů ke dni ukončení smlouvy, event. konkrétní okolnosti o snížení pojistného ke každému jednotlivému zúčtovacímu období. Objektivně uvedené okolnosti ze skutkového závěru však nikterak nevyplývají.

30. Pokud tedy žalobce tvrdí, že dle neplatné pojistné smlouvy platil pojistné a na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 obč. zák., jež tvoří žalobcem zaplacené částky pojistného, tak podle ust. § 107 odst. 1 obč. zák., se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. U každé jednotlivé platby pojistné běží samostatná promlčecí lhůta. Počátek subjektivní 2 leté promlčecí lhůty tak začal ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením a nejpozději k prvnímu výročnímu dopisu pojistitele, tj. ke dni [datum] byl žalobce informován o výši zaplaceného pojistného, o konkrétním počtu podílových jednotek ve zvolených fondech peněžního trhu, včetně výše garantované technické úrokové míře. Ke dni [datum] byl žalobce rovněž informován o stavu pojistné smlouvy a mohl zjistit na základě relevantních podkladů, jak bylo s pojistným v průběhu smlouvy nakládáno. Objektivní promlčecí lhůta tak uplynula ke dni [datum] a subjektivní ke dni [datum]. Nejpozději ke dni [datum] musel rovněž mít informace o stavu předmětné pojistné smlouvy a o vývoji pojištění, včetně nákladovosti investování a o tom, že nese investiční riziko spojené s mírou kolísání hodnoty podílových jednotek, což vyplývá ze samotné pojistné smlouvy. Již uplynutí objektivní promlčecí lhůty je důvodem pro zamítnutí žaloby. Nad rámec toho soud uvádí, že nelze použít objektivní promlčecí lhůtu 10 let, neboť žalovaná v dané věci nejednala úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalovaná s žalobcem uzavřela neplatnou (neplatné ujednání o nákladovosti) smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalované se bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalobce argumentovala, že úmysl žalované vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele (pojistníka) o nákladové struktuře pojištění, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalované po uzavření smlouvy (např. vyplacení odkupného, ačkoliv nebylo ujednáno) je evidentní, že tato považovala pojistnou smlouvu za platnou, ačkoli jí z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že sám žalobce nese investiční riziko (spojené s mírou kolísání hodnoty podílových jednotek a vývoje kapitálového trhu) a nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady (zúčtované jednou ročně), a taky soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalobce chtěl úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu. V řízení nebylo prokázané, že žalovaná úmyslně s žalobcem uzavřela neplatnou smlouvu, neboť jistě nebylo jejím záměrem uzavírat neplatné pojistné smlouvy, které jsou předmětem její činnosti. S ohledem na výše uvedené tak soud má za to, že nárok žalobce podléhá promlčení v obecné tříleté, resp. dvouleté, promlčecí lhůtě.

31. Pokud jde o počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, dle právního názoru soudu, tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, ačkoliv ve smlouvě se žalobce zavázal hradit pojistné čtvrtletně ve výši 14 400 Kč, neboť žalobce ke dni podpisu pojistné smlouvy znal konkrétní obsah této pojistné smlouvy, tj. znal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohla dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalobce pojistnou smlouvu vyhodnotil jako platnou či neplatnou (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 ze dne 24. 11. 2020). Nejpozději ke dni prvního dne výročního pojištění, tj. k [datum] měl žalobce tak možnost zjistit okolnosti nákladovosti pojištění. Poslední splátku uhradil dne [datum]. Žaloba byla doručena soudu dne [datum].

32. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za promlčený a žalobu v plném rozsahu zamítnul.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a má tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalované vznikly náklady řízení ve výši 26 099 Kč, které se skládají z nákladů zastoupení žalované advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 769 Kč, sestávající se z částky 4 460 Kč za 4 úkony právní služby dle § 11 a. t., (převzetí věci, písemné podání ze dne [datum] a dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]) ve výši 17 840 Kč, za úkon právní služby (účast při vyhlášení rozsudku, dne [datum]) částka 2 230 Kč, dále pak režijní paušál za 5, výše uvedených úkonů právní služby, úkon po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve výši 1 500 Kč a DPH, neboť advokát žalované je plátcem DPH v sazbě 21%, ve výši 4 529 Kč, celkem ve výši 26 099 Kč. Náhradu nákladů řízení je pak žalobce povinen zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení