64 Co 511/2025 - 425

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného], [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 588 750 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih z 28. 5. 2025, č. j. 8 C 201/2021-389 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II a III mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 309 050 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 33 880 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 588 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 17. 6. 2021 do zaplacení do deseti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dalšími dvěma výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému částku 31 784 Kč (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 413 317,60 Kč, v obou případech k rukám jejich zástupců do deseti dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl tím podruhé o nároku žalobkyně na vrácení částky 488 750 Kč, kterou žalovanému zaplatila na základě faktury č. 19021 z 28. 8. 2019 za provedení malířských prací koleje [adresa] podle objednávky č. 8151/0033/19 z 28. 6. 2019 (dále také práce malířské), a částky 100 000 Kč, kterou žalovanému zaplatila na základě faktury č. 20014 z 18. 9. 2020 za provedení zednických prací na kolejích [adresa] podle objednávky č. 8151/0020/20 z 3. 7. 2020 (dále práce zednické). V obou případech dala pokyn k proplacení faktur tehdejší ředitelka [Anonymizováno] žalobkyně [jméno FO] (dále ředitelka kolejí), která je životní partnerkou žalovaného, aniž žalovaný povinnost provést práce podle objednávek splnil.

2. Soud prvního stupně po zrušení předchozího rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení usnesením Krajského soudu v Plzni z 19. 11. 2024, č. j. 64 Co 539/2024-355, a po obsáhlém dokazování zahrnujícím výslechy celé řady svědků a listinných důkazů po skutkové stránce ohledně zednických prací uzavřel, že je žalovaný neprovedl, jak ostatně bylo mezi účastníky nesporné. Neprovedl však místo nich ani žádné práce malířské, neboť za malířské práce, které prováděl na základě jiné objednávky č. 8151/0027/20, a které žalobkyni vyúčtoval jinými dvěma fakturami z 23. 11. 2020 v celkové výši 612 546 Kč, již od ní jedno finanční plnění obdržel. Nárok na proplacení dalších malířských prací účtovaných předmětnou fakturou č. 20014 z 18. 9. 2020 žalovaný neprokázal. Podle § 552 zákona č. 89/20212 Sb., občanský zákoník (o. z.) tak žalovaný na základě zastřeného jednání, které nepožívá právní ochrany, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 a násl. o. z., a požadavek žalobkyně na vrácení částky 100 000 Kč je proto důvodný.

3. V případě malířských prací koleje [adresa] soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že podle rámcové smlouvy z 9. 7. 2018 byl žalovaný oprávněn vystavit fakturu na základě předávacího protokolu, k jehož podpisu a převzetí díla byl podle čl. IV, bod 5.9 oprávněn za [Anonymizováno] [jméno FO]. Předávací protokol z 28. 8. 2019 však za žalobkyni podepsala vedoucí koleje [jméno FO] a ředitelka kolejí [jméno FO]. Vedoucí koleje [jméno FO] pak ve svědecké výpovědi uvedla, že postupovala na pokyn ředitelky kolejí, která kolejným nařídila, že mají protokoly žalovanému podepisovat a nemají do nich nic dopisovat. Tímto pokynem se řídily, neboť se ředitelky bály. Podle soudu prvního stupně tak k řádnému předání díla žalovaným nedošlo, ale stejně tak nedošlo ani k jeho faktickému provedení. V té souvislosti poukázal na to, že podle rámcové smlouvy spočívaly malířské práce v provedení dvojnásobné bílé malby omítek malířskou směsí otěruvzdornou, broušení omítek, škrábání starých maleb do 25 % plochy, sádrování včetně vyjmutí překážek, bandážování trhlin a prasklin, tmelení spárů a rohů, hloubkové penetraci omítek a akrylování spár a trhlin. Vedoucí koleje [jméno FO] přitom ve svědecké výpovědi uvedla, že na konci roku 2018 dala požadavek na vymalování koleje [adresa], neboť v té době ještě nebylo jasné, zda kolej půjde do rekonstrukce či nikoliv. Na poslední chvíli ale bylo řečeno, že se bude malovat jen to nejnutnější, proto sepsala čísla pokojů a tento seznam poslala ředitelce kolejí [jméno FO] a předala žalovanému. Ten pak podle něj postupoval tak, že v označeném pokoji vymaloval třeba jen jednu nejvíc postiženou stěnu. Následujícího roku se kolej k 30. 4. zavřela a šla do rekonstrukce. Podle svědka [tituly před jménem] [jméno FO], stavebního technika firmy [právnická osoba], jež provedla rekonstrukci koleje, který před rekonstrukcí kolej prošel, však nemohlo být na koleji malováno zhruba pět nebo sedm let. Tvrzení žalovaného, že kolej maloval celou s výjimkou sklepů a schodiště, nepotvrdil ani jím navržený svědek [právnická osoba], který u něj v té době pracoval brigádně, a který uvedl, že na koleji malovali sociálky, kuchyňky a některé pokoje podle seznamu, který jim dala kolejná.

4. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které „ke splnění povinnosti provést dílo musí být splněny dvě podmínky – řádné ukončení díla a předání předmětu díla a nebylo-li dílo dokončeno, nelze je považovat za provedené, a to ani tehdy, když je objednatel převezme“ (viz rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2552/10 či sp. zn. 32 Cdo 2592/2008), tak soud prvního stupně po právní stránce ohledně malířských prací uzavřel, že podle § 2604 o. z. nedošlo k provedení díla, neboť jej od žalovaného za žalobkyni nepřevzala na základě předávacího protokolu oprávněná osoba, kterou byl [jméno FO]. Kvůli blízkému vztahu mezi žalovaným a tehdejší ředitelkou kolejí [jméno FO] je proto jeho námitka, že si žalobkyně měla podpis předávacího protokolu ohlídat, lichá. Žalovaný také od počátku věděl, že nebude malovat celou kolej dvojnásobnou výmalbou a že ji nebude malovat celou. Žalovanému tak podle § 2610 odst. 1 o. z. nevzniklo právo na zaplacení ceny díla ve výši 488 750 Kč, a pokud mu žalobkyně tuto částku zaplatila, jednalo se o plnění bez spravedlivého důvodu, které je povinen podle § 2991 odst. 1 o. z. žalobkyni vydat. Protože dílo v smluveném rozsahu podle objednávky žalobkyně neprovedl, nemohla ani začít běžet podle § 2619 odst. 2 o. z. smluvená tříletá záruční doba, a proto námitka žalovaného o pozdním vytknutí vady díla žalobkyní teprve 9. 6. 2021 není důvodná. Žalobě proto vyhověl a spolu s celkovou částkou 588 750 Kč žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení od požadovaného dne souvisejícího s předžalobní výzvou.

5. O nákladech řízení mezi účastníky do doby částečného zpětvzetí žaloby soud prvního stupně rozhodl výrokem II rozsudku s odkazem na § 146 odst. 2 o. s. ř. a s odůvodněním, že žalobkyně zpětvzetím žaloby zavinila z procesního hlediska částečné zastavení řízení, a proto je povinna zaplatit žalovanému náklady vynaložené na právní zastoupení v celkové výši 31 784 Kč za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis odporu proti platebnímu rozkazu) po 15 142 Kč při tarifní hodnotě věci 1 710 437,50 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) a pět režijních paušálů po 300 Kč (za převzetí věci, sepis odporu a doručení usnesení o přerušení řízení z 29. 11. 2021 a z 3. 10. 2022 a usnesení o pokračování v řízení z 20. 4. 2023).

6. K nákladům řízení, o kterých rozhodl výrokem III rozsudku, soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů za pět jím blíže neurčených úkonů právní služby po 15 142 Kč a k tomu 5 režijní paušálů po 300 Kč. Zároveň však uvedl, že jako neúčelné je třeba považovat dva ze tří návrhů žalobkyně na přerušení řízení s ohledem na jejich duplicitu. Za dobu po částečném zpětvzetí žaloby, kdy předmětem sporu zůstala částka 588 750 Kč, žalobkyni přiznal náhradu za dvacet rovněž blíže nespecifikovaných úkonů právní služby po 10 655 Kč, k tomu dvacet režijních paušálů, z toho sedmnáct po 300 Kč a tři po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 62 319,60 Kč. Po připočtení částky 40 685 Kč, kterou žalobkyně zaplatila na soudním poplatku (ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 85 552 Kč byla žalobkyni částka 44 867 Kč vrácena s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby před prvním jednáním), a částky 13 553 Kč, kterou žalobkyně zaplatila za odvolání proti zrušenému rozsudku, tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 413 317,60 Kč.

7. Proti výroku I a III rozsudku se žalovaný včas odvolal a namítl nesprávné právní posouzení věci. Poukázal na to, že soud prvního stupně po obsáhlém a několikaletém dokazování k nároku žalobkyně na zaplacení částky 488 750 Kč za malířské práce provedené v roce 2019 uzavřel, navíc aniž to žalobkyně tvrdila, že k jejich řádnému předání nedošlo, neboť předávací protokol nepodepsal [jméno FO]. Z toho důvodu podle něj nepočala běžet záruční doba a jemu nevzniklo právo na zaplacení ceny díla. Pominul přitom, že ředitelka kolejí [jméno FO], která protokol spolu s vedoucí koleje [jméno FO] podepsala, byla nadřízená [jméno FO], a zejména že oba účastníci se poté chovali tak, že k předání díla došlo. Žalobkyně mu uhradila cenu díla na základě faktury, po skončení prací také ústně vytkla drobné nedodělky, které on bez výhrad opravil, a pak dílo jako převzaté nejméně rok užívala. Ještě před zahájením řízení, ale i v jeho průběhu, se také po něm domáhala nároku z odpovědnosti za vady díla (kvalitativní a kvantitativní). Mezi účastníky tedy nebylo sporu o tom, že k předání díla došlo, sporným bylo pouze to, zda dílo provedl ve fakturovaném rozsahu, tedy zda vymaloval celou kolej, nebo jen nejnutnější místa, a v tom případě která, když vedoucí koleje [jméno FO] odkazovala na její seznam a potvrdila, že malířské práce podle tohoto seznamu provedl, tajemnice žalobkyně [jméno FO] k tomu uváděla něco jiného a sama žalobkyně k tomu netvrdila nic. Soud prvního stupně rovněž přehlédl, že v čl. VI. odst. 6.6. rámcové smlouvy bylo dohodnuto, že pokud faktura nebude mít náležitosti stanovené v čl. 6.5. (včetně doložení předávacího protokolu), je žalobkyně oprávněna vrátit mu ji k doplnění. Protože k žádnému vrácení faktury nedošlo, mohl mít i z toho důvodu po právu za to, že dílo je řádně předané.

8. Žalovaný dále v odvolání namítl, že soud prvního stupně ignoroval závěry uvedené v kasačním usnesení odvolacího soudu, kde v bodu 15 a 16 odůvodnění je jednoznačně uvedeno, že žalobkyně po žalovaném uplatňuje v případě malířských prací nárok z odpovědnosti za vady, které mu vytkla písemně 9. 6 .2021 a domáhá se slevy z ceny díla ve výši 488 750 Kč. Přestože odvolací soud v bodu 14 odůvodnění také uvedl, z tvrzení žalobce musí být nepochybné, jakého nároku a z jakého důvodu se domáhá, aby jej bylo možno podřadit pod právní kvalifikaci a právně posoudit, soud prvního stupně navzdory tomu podřadil nárok žalobkyně pod právní důvod, který žalobkyně nikdy netvrdila. Nezabýval se proto otázkou včasnosti uplatněných vad žalobkyní, zda se jednalo o vady zjevné nebo skryté, a zda má žalobkyně právo na slevu z ceny díla v rozsahu 100 % jeho ceny, přestože podle svědkyně [jméno FO] v jejím seznamu uvedené práce provedl. V případě částky 100 000 Kč na zednické práce je sice srozuměn s tím, že neunesl břemeno tvrzení ohledně toho, jakou konkrétní výmalbu za tuto částku provedl, neboť to zpětně není schopen dohledat. Objednávku na zednické práce však od žalobkyně přijal v dobré víře v domnění, že jako malíř bude provádět standardní malířskou činnost, při které dochází i k opravám zdí štukováním, sádrováním apod. Pokud se tedy podle soudu prvního stupně mělo jednat o simulované právní jednání bez právní ochrany, tak žalobkyně jako objednatelka na něm nese nejméně poloviční podíl viny, neboť nebýt její objednávky, k simulovanému jednání a vystavení faktury za zednické práce by nedošlo. V tom případě měl být nárok posouzen podle § 2997 odst. 1 o. z., popř. § 2998 o. z., a žalobkyně se pak mohla hojit v rámci předpisů pracovního práva na své zaměstnankyni, která za ni jednala.

9. V neposlední řadě se žalovaný v odvolání ohradil proti nákladovému výroku III rozsudku, který považuje za nesprávný a nepřezkoumatelný. Poukázal na to, že soud prvního stupně na jednu stranu dovodil procesní zavinění žalobkyně za částečné zastavení řízení, přesto jí přiznal za dobu do částečného zastavení řízení náhradu nákladů řízení za pět úkonů právní služby vypočtených z částky 1 710 437,50 Kč, ačkoli v jejím převážném rozsahu nebyla žaloba důvodná. Kromě toho žalobkyni přiznal náhradu za dvacet úkonů právní služby, aniž uvedl, o jaké úkony se jedná, takže jejich účelnost nelze posoudit. Podle jeho přesvědčení řadu z nich tvoří jen opakovaná obsáhlá vyjádření žalobkyně, které zasílala v hojném počtu a bez vyzvání, čímž činila řízení nepřehledným, a v rozporu se zásadou ústnosti přenášela spor do písemné podoby. Stejně tak by žalobkyni neměla být přiznána náhrada za podání, kterými svoji imperfektní žalobu doplňovala. Z těchto důvodů žalovaný žádal, aby odvolací soud sám posoudil soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav a rozsudek změnil a žalobu o zaplacení částky 588 750 Kč s příslušenstvím zamítl, a aby mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku a argumenty žalovaného podrobně vyvracela. Zdůraznila, že soud prvního stupně rozhodnutí vystavěl nikoli na závěru, že nedošlo k předání díla, ale na tom, že k provedení díla musí být kumulativně splněny dvě podmínky spočívající v jeho řádném dokončení a předání objednateli, neboť pokud není dílo řádně dokončeno, nemůže být (v právním slova smyslu) provedeno. Žalovaný přitom žádné zednické práce nevykonal a v případě prací malířských vykonal jen minimum práce, navíc zcela nekvalitně. Navzdory tomu předložil svědkyni [jméno FO] a [jméno FO] k podpisu předávací protokol, na jehož základě vystavil fakturu za výmalbu celého objektu [adresa]. Svědkyně [jméno FO] přitom neměla o požadavcích objednatele na rozsah díla ponětí a svědkyně [jméno FO] jednala pouze v zájmu žalovaného, proto jejich podpis předávacího protokolu ve vztahu k předání a převzetí díla nic neprokazuje. Ona přitom od počátku řízení tvrdí, že žalovaný jí fakturoval cenu za práce, které neprovedl buď vůbec (zednické práce), anebo pouze v nepatrném rozsahu a zcela nekvalitně (malířské práce). Vzhledem k tomu, že dílo nebylo provedeno, bylo nadbytečné se zabývat dílčími aspekty uplatnění práv z vadného plnění, tj. zda se jednalo o vady zjevné/skryté, včasností jejich uplatnění apod., neboť do fáze vadného plnění se dílo vůbec nedostalo. Pro posouzení proto není podle ní rovněž relevantní, že vadné faktury žalovanému nevrátila. Žalobkyně poukázala dále na to, že žalovaný byl za fakturaci neprovedené výmalby na objektu [adresa] nepravomocně odsouzen za spáchání trestného činu podvodu rozsudkem [Anonymizováno] [adresa][Anonymizováno] z [datum], sp. zn. [spisová značka], a že jeho životní partnerka [jméno FO] byla v jiné, ale související, věci pravomocně odsouzena za spáchání trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě ve prospěch žalovaného rozsudkem [Anonymizováno] [adresa][Anonymizováno] z [datum] č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] z [datum], č. j. [spisová značka]. Pokud tedy žalovaný hovoří o „chování žalobkyně“ ve vztahu k předání díla, ve skutečnosti popisuje jednotný úmysl svůj a své partnerky, kteří pomocí podvodné fakturace vytvořili způsob, jak se na její úkor bez spravedlivého důvodu obohatit. Na podvodném jednání žalovaného a jeho partnerky přitom nenese jakoukoli vinu či spoluvinu, naopak jakmile to zjistila, bezodkladně s [jméno FO] ukončila pracovní poměr a na oba podala trestní oznámení, na základě kterého byli obžalováni ze spáchání majetkové trestné činnosti, které se vůči ní dopustili.

11. Žalobkyně ve vyjádření odkázala na ustálenou judikaturu, podle které žalobce není povinen uplatněný nárok právně kvalifikovat a tato činnost přísluší soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2596/2018), případná nesprávná kvalifikace žalovaného nároku nemůže vést k zamítnutí žaloby (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 343/09) a pouhá změna právní kvalifikace není změnou žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 333/2022). Zdůraznila, že všechny procesní povinnosti splnila vylíčením rozhodných skutkových okolností a bylo věcí soudu, pod kterou právní normu je podřadí. Plně se přitom ztotožňuje se soudem prvního stupně, který v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu posoudil její nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Podotkla, že soud prvního stupně ji při jednání 21. 3. 2025 v souladu s pokynem odvolacího soudu vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k upřesnění jejího nároku a ona pak uvedla, že žalovanému právo na zaplacení ceny díla nevzniklo, neboť jej nedokončil, tedy neprovedl, a přijetím předmětné částky bez spravedlivého důvodu se na její úkor obohatil. K nákladům řízení žalobkyně uvedla, že velké množství úkonů právní služby bylo způsobeno především tím, že žalovaný v rámci procesní obrany zvolil taktiku mlžení či popírání rozhodných skutečností, na což musela reagovat a obsáhle výslechem značného počtu svědků, znaleckým zkoumáním apod. nárok dokazovat. Žalovaný tomu mohl předejít např. uzavřením smíru, neboť si musel být vědom, že se s délkou řízení budou náklady řízení zvyšovat. Není přitom pravdou, že její žaloba byla imperfektní. Přestože byla a nadále je přesvědčena, že se žalovaný na její úkor obohatil i při mnoha dalších zakázkách, které byly předmětem původní žaloby, z důvodu hospodárnosti hned na začátku řízení předmět sporu zúžila a „řízení ponechala běžet“ jen pro dvě faktury žalovaného, kde byl předpoklad, že nárok bez větších obtíží prokáže. I tak se řízení o nich vede pět let a dosud není pravomocně skončeno. Pokud by ponechala žalobu v původním rozsahu, nebylo by úkonů právní služby desítky, ale možná stovky. V dalším podání žalobkyně doplnila, že žalovaný byl v mezidobí za jednání spočívají v neoprávněné fakturaci malířských prací již pravomocně odsouzen rozsudkem [Anonymizováno] z [datum], č. j. [spisová značka].

12. Odvolací soud přezkoumal v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř., vzal v úvahu argumenty žalovaného uvedené v odvolání a vyjádření žalobkyně, a po doplnění dokazování zmíněným rozsudkem [Anonymizováno] z [datum], č. j. [spisová značka] dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, resp. důvodné je pouze v části týkající se nákladového výroku III. V té souvislosti však bylo třeba přezkoumat také výrok II rozsudku, který sice nebyl odvoláním dotčen, ale je stejně jako výrok III na hlavním výroku I závislý.

13. Námitka žalovaného o překvapivosti rozsudku soudu prvního stupně, který se podle něj neřídil pokynem vyjádřeným v usnesení odvolacího soudu, není důvodná. V projednávané věci po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní zůstala předmětem sporu částka 588 750 Kč, z níž podle žalobních tvrzení představovala částka 488 750 Kč slevu z ceny malířských prací koleje [adresa] a částka 100 000 Kč nárok za neprovedené zednické práce koleje [adresa]. Protože z žalobních tvrzení a pozdějších nesourodých údajů žalobkyně přestalo být zřejmé, z jakého důvodu se nároku na zaplacení částky 488 750 Kč domáhá tak, aby jej bylo možno podřadit pod právní kvalifikaci a právně posoudit, neboť kromě slevy z ceny zmiňovala v podáních či při jednáních také náhradu škody či bezdůvodné obohacení, a soud prvního stupně pak oba nároky posoudil podle § 2991 o. z. (aniž bylo navíc zřejmé, pod jakou skutkovou podstatu bezdůvodné obohacení zařadil), a žalobě tehdy ohledně částky 317 707,36 Kč s příslušenstvím vyhověl a co do částky 271 042,64 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, odvolací soud v usnesení z 19. 11. 2024, č. j. 64 Co 539/2024-355, kterým rozsudek zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, jak má nadále postupovat. Žalobkyně pak po vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení při jednání 21. 3. 2025 po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (č. l. 366) doplnila tvrzení tak, že dílo spočívající v malířských pracích koleje [adresa], za které zaplatila částku 488 750 Kč, žalovaný nedokončil a z toho důvodu ani řádně nepředal, a proto po žalovaném požaduje její vrácení, neboť mu ji zaplatila bez spravedlivého důvodu. Zednické práce, ale ani žádné malířské práce na koleji [adresa], za které zaplatila 100 000 Kč, žalovaný nikdy neprovedl a fakturu, kterou jí zednické práce vyúčtoval, za ni přijala její tehdejší ředitelka správy kolejí [jméno FO], která s ohledem na blízký osobní vztah k žalovanému věděla, že práce neprovedl. Odvolací soud odkazuje v této souvislosti na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které nepředvídatelným, resp. překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu např. tehdy, posuzuje-li soud jinak skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení do té doby netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla již předmětem posuzování, a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat. Překvapivé není rozhodnutí jen proto, že skutečnosti zjištěné dokazováním jsou po právní stránce vyhodnoceny jinak (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 694/2011, sp. zn. 25 Cdo 3504/2012, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009). Pokud tedy soud prvního stupně za popsané situace a po doplnění tvrzení žalobkyní oba nároky posoudil podle § 2 991 o. z. se závěrem, že se žalovaný proplacením obou faktur bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně a žalobě vyhověl, nejednalo se o překvapivé rozhodnutí, navíc v situaci, kdy se žalovaný po celou dobu řízení požadavku žalobkyně urputně bránil a nebyl tak nijak zbaven možnosti na podání žalobkyně reagovat.

14. Soud prvního stupně správně v rámci posouzení žalobkyní tvrzeného nároku na zaplacení částky 588 750 Kč vzal v úvahu všechna relevantní fakta a jeho skutková zjištění, která ostatně žalovaný nezpochybňuje, mají oporu v provedeném dokazování. V zásadě správné je rovněž jeho právní posouzení věci, pouze s níže uvedenou výjimkou vztahující se k náhradě nákladů řízení. Pokud se jedná o částku 488 750 Kč vztahující se k malířským pracím, provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný je nemohl v účtovaném rozsahu 17 920 m2 provést. V tom případě nebylo dílo dokončeno a bez ohledu na podpis předávacího protokolu vedoucí koleje [jméno FO] a tehdejší ředitelkou kolejí [jméno FO] nemohlo dojít ani k jeho řádnému předání. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 724/2018, „právo na zaplacení ceny díla vzniká teprve řádným ukončením díla a jeho předáním objednateli. To, že dílo bylo předáno, pak neznamená, že bylo dokončeno, a pokud tato podmínka nenastane, není požadavek na zaplacení ceny díla důvodný“. V projednávané věci proto v situaci, kdy nebylo dílo provedeno ve smyslu § 2604 o. z., tedy dokončeno a předáno, nevzniklo žalovanému právo na zaplacení ceny díla ve smyslu § 2610 odst. 1 o. z., jak soud prvního stupně správně uvedl. Jestliže přesto byla žalovanému jím neoprávněně vystavená faktura žalobkyní zaplacena, a to pouze v důsledku podvodného jednání její tehdejší zaměstnankyně [jméno FO] a žalovaného, došlo na straně žalovaného přijetím částky 488 750 Kč bez spravedlivého důvodu k obohacení. Poukaz žalovaného na § 2997 o. z. či § 2998 o. z. není případný, neboť ustanovení v něm obsažená na posuzovanou věc nedopadají. Námitky žalovaného, v nichž odkazoval na svou dobrou víru při převzetí díla a následné chování obou účastníků řízení, z něhož nic nenasvědčovalo tomu, že žalobkyně nepovažuje dílo za řádně provedené, jsou nedůvodné. Žalovaný v rámci své obrany přehlíží, že rozsudkem [Anonymizováno] z [datum], č. j. [spisová značka] byl uznán vinným tím, že „28. 8. 2019 vystavil fakturu č. 19021, na základě které od žalobkyně požadoval zaplacení částky 488 750 Kč bez DPH se záměrem získat pro sebe majetkový prospěch za provedení malířských prací na budově studentské koleje [adresa] na ploše o celkové výměře 17 920 m2, která mu byla 19. 9. 2019 proplacena, ačkoli věděl, že vymaloval jen některé části budovy koleje o výměře max. 2847,394 m2 podle požadavku žalobkyně z 22. 7. 2019 v ceně max. 116 259,50 Kč bez DPH, čímž žalobkyni způsobil škodu ve výši nejméně 372 490,50 Kč, čímž spáchal trest přečin podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 3 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem v trvání dvou roků a zároveň mu byl uložený peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Z odůvodnění tohoto rozsudku přitom plyne, že získání prostředků od žalobkyně mu umožnila jeho partnerka [jméno FO], tehdejší zaměstnankyně žalobkyně. Ani výkladem podle § 555 a násl. o. z. tak nebylo možno dojít k závěru, že společnou vůlí účastníků řízení, prokazovanou žalovaným předávacím protokolem, podepsaným partnerkou žalovaného, bylo předat a převzít řádně na základě objednávky žalobkyně provedené dílo spočívající v malířských pracích.

15. V případě částky 100 000 Kč zaplacené žalovanému za provedení zednických prací, ohledně kterých žádný z účastníků nezpochybňoval, že projevená vůle nebyla podle § 552 o. z. vážná, neboť nesměřovala k vyvolání právních následků, které by s ní byly jinak spojeny, tak objednávkou z 3. 7. 2020 na zednické práce nemohl být mezi účastníky řízení založen smluvní vztah. Pokud mělo být objednávkou zastřeno jiné právní jednání ve smyslu § 555 odst. 2 o. z., tedy objednávka žalobkyně směřovala k provedení malířských prací, tak v situaci, kdy žalovaný neprokázal tvrzení o jejich provedení, které žalobkyni vyúčtoval předmětnou fakturou z 18. 9. 2020, soud prvního stupně ani v tomto případě nepochybil, když žalovanému uložil povinnost, aby částku 100 000 Kč, kterou mu žalobkyně zaplatila na základě fiktivní fakturace, žalobkyni uhradil.

16. Odvolací soud uzavírá, že žalovaný na základě neoprávněné fakturace, kterou mu umožnila jeho partnerka [jméno FO], tehdejší zaměstnankyně žalobkyně, získal od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 588 725 Kč, a proto je na místě, aby je podle § 2991 odst. 1 o. z. žalobkyni vrátil spolu se zákonným úrokem z prodlení. Z toho důvodu výrok I přezkoumávaného rozsudku, kterým bylo žalobě vyhověno, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

17. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi účastníky řízení, o kterých soud prvního stupně rozhodl výrokem II a III přezkoumávaného rozsudku, je třeba souhlasit se žalovaným, že jde o rozhodnutí dílem nesprávné a dílem nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně sice údajně zvažoval úspěch/neúspěch účastníků za řízení začínající žalobou s požadavkem žalobkyně na zaplacení částky 1 710 437,50 Kč a končící jeho částečným zastavením o částku 1 121 687,50 Kč, a za řízení v době, kdy předmětem sporu zůstala částka 588 750 Kč. Toto se však ve výsledku projevilo pouze v tom, že o nákladech řízení rozhodl, navíc v rozporu s § 151 odst. 1 o. s. ř., dvěma výroky. Jinak se to na posouzení neúspěchu žalobkyně za první část řízení, ke kterému údajně přihlížel, nijak neprojevilo, neboť žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, jako by od samého počátku byla v řízení úspěšná. Navíc ani neuvedl, za které úkony právní služby žalobkyni náhradu nákladů řízení přiznává.

18. Podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. je třeba zohlednit, že částečné zastavení řízení o částku 1 121 687,50 Kč zavinila žalobkyně zpětvzetím žaloby, a proto je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 26 240 Kč, které zahrnují dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis odporu) po 12 820 Kč podle § 7, bod 6 AT (tarifní hodnotou věci je částka 1 121 687,50 Kč), a k nim dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024. Zástupce žalovaného není plátcem DPH. Podle odvolacího soudu není důvod navyšovat náklady řízení o další tři režijní paušály související s doručováním usnesení o přerušení řízení či o pokračování v něm zástupci žalovaného. Režijní paušály se podle § 13 odst. 4 AT váží k úkonům právní služby, proto v situaci, kdy žádný úkon právní služby nebyl proveden, není k přiznání režijního paušálu důvod.

19. O nákladech řízení před soudem prvního stupně, jehož předmětem byla částka 588 750 Kč, ohledně které byla žalobkyně úspěšná, je třeba rozhodnout podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni proto náleží plná náhrada nákladů řízení, zahrnující dvacet dva úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání 28. 6. 2023, 4. 10. 2023, 15. 11. 2023, které přesáhlo 2 hodiny, 17. 1. 2024, 9. 2. 2024, 22. 3. 2024, 24. 5. 2024, 3. 6. 2024, 19. 11. 2024, 11. 3. 2025 a 28. 5. 2025, a dále podání ve věci samé (doplnění skutkových tvrzení a důkazů z 3. 7. 2023, replika k vyjádření žalovaného z 25. 10. 2023, předložení znaleckého posudku z 7. 2. 2024, sdělení kontaktních údajů z 16. 2. 2024, odvolání proti prvnímu rozsudku z 22. 7. 2024, vyjádření k odvolání žalovaného z 20. 8. 2024 a doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů z 28. 3. 2025) po 10 660 Kč podle § 7 bod 6 AT, k tomu dvacet dva režijních paušálů, z toho devatenáct po 300 Kč a tři za úkony provedené v roce 2025 po 450 Kč, a 21 % DPH ve výši 50 730 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. S navýšením o soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně ve výši 29 438 Kč (vypočtený z částky 588 750 Kč) a o soudní poplatek zaplacený za odvolací řízení ve výši 13 553 Kč, tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 335 290 Kč. Za neúčelné odvolací soud považuje zbylé žalobkyní účtované úkony právní služby, což platí pro všechny tři návrhy žalobkyně na přerušení řízení, které v podstatě k ničemu nepřispěly a pouze jimi došlo k prodloužení řízení, dále částečné zpětvzetí žaloby, a písemný závěrečný návrh z 27. 5. 2024, který žalobkyně mohla přednést při jednání 3. 6. 2024. Odvolací soud z uvedených důvodů oba nákladové výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal částku 309 050 Kč, ve které jsou již zohledněny náklady řízení žalovaného (335 290 Kč - 26 240 Kč).

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání z 12. 8. 2025 a účast při jednání u odvolacího soudu 21. 10. 2025) po 10 660 Kč podle § 11 odst. 1 AT, jeden úkon poloviční (doplnění odvolání z 22. 9. 2025, v rámci něhož byl pouze zaslán rozsudek v trestní věci žalovaného) ve výši 5 330 Kč podle § 11 odst. 2 AT, 3 režijní paušály po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 5 880 Kč, tedy celkem částka 33 880 Kč. Za úkon spočívající v údajném nahlížení do spisu 8. 8. 2025 nebyla žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žádný záznam o tom není ve spise založen.

Poučení