64 Co 574/2024 - 850

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce], IČO [IČO žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 902 900 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. 12. 2023, č. j. 6 C 68/2017-657 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 811 255 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 10. 2016 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč do jednoho týdne od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Ve zbývající části se výrok I rozsudku soudu prvního stupně mění tak, že žaloba o zaplacení částky 91 645 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 10. 2016 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 429 996 Kč k rukám zástupkyně žalobce, do jednoho týdne od právní moci rozsudku.

IV. České republice se právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu nekrytém účastníky zaplacenou zálohou nepřiznává.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně přezkoumávaným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 902 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 10. 2016 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 507 235,79 Kč, to vše do jednoho týdne od právní moci rozsudku (výrok I a II). Právo na náhradu nákladů v rozsahu přesahujícím účastníky zaplacenou zálohu státu nepřiznal (výrok III).

2. Na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že: 1/ Žalovaná objednala u žalobce vyčištění fermentoru bioplynové stanice (BPS) v místě svého sídla ve [Anonymizováno] v termínu od 5. 9. 2016 do 7. 9. 2016 při předpokládaném denním výkonu sacího bagru 260 m3 a průměrných podmínkách. 2/ Dne 25. 8. 2016 účastníci řízení uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo odsátí řídkých a pevných usazenin fermentoru a jejich uložení na skládku při předpokládaném průměrném hodinovém výkonu 10 m3 a nepřetržitém výkonu vyjma nutných přestávek obsluhy. Práce měly být provedeny od 8. 9. 2016 do 10. 9. 2016 (přípravné práce do 5. 9. 2016) s tím, že při větším objemu prací bude termín úměrně prodlužen. Cena za dílo byla sjednána odkazem na ceník služeb zhotovitele (práce sacího bagru s řidičem od 2 000 Kč do 2 600 Kč/hod. podle odsávaného materiálu, další pracovník 190 Kč/hod., příprava pracoviště 900 Kč/hod., přeprava odpadu na skládku 1 800 Kč/hod., spotřeba nafty k přepravě). Pro případ prodlení žalobce s provedením díla byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z celkové ceny díla denně. 3/ K ukončení prací a převzetí vyčištěného fermentoru žalovanou došlo 28. 9. 2016, jak prokazuje záznam ze stavebního deníku podepsaný pověřeným pracovníkem žalované. 4/ Fakturou č. 16010016 z 28. 9. 2016 žalobce vyúčtoval žalované cenu díla ve výši 1 152 900,10 Kč včetně 21 % DPH a při zohlednění zaplacené zálohy ve výši 250 000 Kč požadoval k úhradě 902 900 Kč se splatností 12. 10. 2016. Žalovaná požadavek nesplnila ani po předžalobní výzvě. [právnická osoba] objasnění sporné otázky množství vytěžené tuhé složky fermentoru byl proveden důkaz odborným vyjádřením [právnická osoba] ([Anonymizováno]), podle kterého se jednalo 1 350 až 1 400 m3 a znaleckým posudkem znalce [tituly za jménem] [právnická osoba] z 29. 7. 2019, podle kterého se jednalo o 880,149 m3 tuhého sedimentu a 100 m3 tekuté složky. V situaci, kdy první z nich byl pouze odborným vyjádřením a posudek znalce [tituly před jménem] [adresa] vyzněl tendenčně v neprospěch žalobce, byl proveden důkaz znaleckým posudkem znaleckého ústavu – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) ze dne 15. 3. 2021 a jeho dvěma dodatky z 20. 5. 2021 a z 18. 11. 2021, výslechem znalců a jejich vyjádřením z 26. 3. 2023 k námitkám účastníků. Tento znalecký posudek je podle soudu prvního stupně nejkomplexnější, neboť oproti předchozím vycházel z více podkladů včetně projektové dokumentace [Anonymizováno] [adresa] a obsahuje rovněž vyjádření k povaze a konzistenci tuhé složky fermentoru, tj. krustě podoby netkaná textilie, která vznikla v důsledku špatně míchaného fermentátu nevhodného složení při poklesu teploty. K tomuto závěru znalecký ústav dospěl zkoumáním spotřeby a produkce elektřiny [Anonymizováno] v rozhodném období, kdy poukázal na to, že v situaci, kdy se fermentor řádně nemíchal a nečistil 6 roků, dosahovala tato krusta tloušťky jednotek metrů, což ovlivnilo plnění smluvených výkonových parametrů žalobcem, neboť za 120 hodin se podle znaleckého posudku fermentor skutečně nedal vyklidit. 6/ Podle znaleckého posudku [Anonymizováno] žalobce odtěžil 1 122,65 m3 tuhých vláknitých usazenin, ale zároveň je třeba zohlednit jejich nabývání na objemu při těžení až na 1 998,32 m3. Znalecký ústav v posudku rovněž uvedl, že na [Anonymizováno] [adresa] panovaly mimořádně ztížené podmínky a množství a konzistence usazenin ve fermentoru byla oproti jiným případům nadstandardní. Protože se do fermentoru zvenku nevidí, žalobce nemohl dopředu zjistit jeho konkrétní složení a tloušťku tuhé vrstvy a ani problémy, s nimiž se bude potýkat, tedy že tuto vrstvu bude třeba nejprve mechanicky rozrušit a připravit pro vysátí za pomoci sacího bagru. Při realizaci zakázky jinou firmou by byly podle znaleckého ústavu náklady na vyčištění fermentoru vyšší, což dovodil z jím porovnávané zakázky [Anonymizováno] [adresa]. Žalovanou uváděnou konkurenční nabídku [právnická osoba] podle něj nelze považovat za cenu obvyklou, neboť vychází z normálních podmínek a nebere v potaz kompaktní vláknitou vrstvu usazenin. Podle posudku je žalobcem účtovaná cena za vyčištění fermentoru za daných podmínek obvyklá, popř. je nižší. 7/ Svědecké výpovědi pracovníků žalobce [jméno FO] a [jméno FO] potvrzovaly množství 2 000 m3 vytěženého materiálu tuhé konzistence a náročnost pracovních podmínek.

3. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že účastníci řízení uzavřeli platnou smlouvu o dílo v souladu s § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), kde dohodli způsob určení jeho ceny. Smluvní ujednání o vysátí pevných usazenin a ceně za hodinu práce sacího bagru s posádkou je však třeba podle něj vykládat ve spojení s objednávkou žalované, která za tuhou složku označila jíl a kamení, tzn. materiál odsávatelný, a nikoli zhutnělé, houževnaté a těžko rozebíratelné pláty usazenin, které žalobce nemohl ve fermentoru předvídat, a v jejichž případě se tak na ceně nedohodli. Tyto mimořádné nepředvídatelné okolnosti podstatně ztěžující dokončení díla mu tak podle § 2620 odst. 2 o. z., který má obecnou platnost, umožňují podle svého uvážení rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny za dílo, kterému tak podle něj odpovídá žalobcem fakturovaná částka. Jedná se zároveň o cenu obvyklou v době a místě uzavření smlouvy ve smyslu § 1792 odst. 1 o. z., prokazuje znalecký posudek [Anonymizováno]. Jako nesprávný, odporující provedeným důkazům, soud prvního stupně odmítl názor žalované, že žalobce jako odborník měl podle § 5 o. z. předvídat ztížené podmínky pro zhotovení díla a že jednal nepoctivě v úmyslu získat zakázku a pak při realizaci si začal vymýšlet vícepráce a dovolávat se nepředvídatelných okolností. Požadovanou částku 902 900 Kč proto žalobci přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky podle § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výši plnění stanovil lhůtu ke splnění povinnosti podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do jednoho týdne od právní moci rozsudku.

4. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal náhradu za soudní poplatek ve výši 36 116 Kč, zálohu na znalečné ve výši 35 000 Kč a náklady právního zastoupení za 28 specifikovaných úkonů právní služby po 11 940 Kč podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), 28 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, cestovné k místnímu šetření do [Anonymizováno] a ke třem soudním jednáním do [Anonymizováno] a zpět osobním autem v celkové výši 12 908,79 Kč, náhradu za ztrátu času cestami za 48 půlhodin po 100 Kč podle § 14 AT a 21 % DPH ve výši 75 691 Kč. [právnická osoba] odkazem na § 150 o. s. ř. soud prvního stupně státu nepřiznal náhradu nákladů řízení, což odůvodnil tím, že problematika [Anonymizováno] a jejich provozu je specifickou oblastí, kde není snadné vyhledat znalce, proto nelze klást k tíži účastníkům, že bylo nutné postupně vypracovat tři znalecké posudky včetně odborného vyjádření, což vedlo k navýšení nákladů nad rámec účastníky složených záloh, na kterých by se již neměli podílet.

6. Žalovaná se včas odvolala proti výroku I a II rozsudku a namítla nesprávné skutkové zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Poukázala na to, že soud nemůže smlouvu vykládat v rozporu s vůlí stran. V tomto případě byla cena díla sjednána ve smlouvě s uvedením položek, které byl žalobce oprávněn vyúčtovat a sám žalobce při fakturaci z tohoto ujednání vycházel, navíc jí však účtoval i další nesmluvené položky v celkové výši 91 645,40 Kč. Bylo proto podle ní zbytečné zjišťovat cenu díla podle § 2620 odst. 2 o. z., který na projednávanou věc nedopadá a nepřípadný je rovněž § 1792 odst. 1 o. z. S tím, že práce mohou být ztíženy, smlouva počítala navýšením ceny o 190 Kč/hod. za každého dalšího pracovníka, a pokud by žalobce této možnosti využil, mohl být časový rámec realizace díla podstatně kratší, čímž by se snížila i jeho cena. Ta byla určena podle činnosti „sacího bagru“, u kterého však předpokládala, že bude schopný vlastní silou rozrušovat a odebírat usazeninu z fermentoru. Až ex post se ale ukázalo, že jde jen o sací dopravní zařízení, které není schopné usazeninu samo uvolnit, takže jeho výkon byl závislý na výkonu pracovníků, kteří materiál pro odsátí předpřipravili. Vzhledem k jejich nedostatku pak nedošlo k plnému využití smluveného potenciálu sacího zařízení 10 m3/hod., navíc v situaci, kdy se střídali pouze 2 pracovníci při 12hodinové fyzicky namáhavé práci, nebylo možné dosáhnut předpokládaného výkonu stroje. [adresa] toho, aby žalobce zvýšil počet pracovníků, navýšil fakturované hodiny sacího bagru, který nepracoval na plný výkon. Žalovaná také poukázala na to, že v případě určení ceny díla způsobem zvoleným soudem prvního stupně by bylo třeba vycházet z množství 1 122,65 m3 usazenin a nikoli z množství po „načechrání“, neboť ona měla podle smlouvy platit za odsátí usazenin, a nikoliv za jejich „načechrávání“.

7. Žalovaná dále v odvolání namítla, že smluvený termín provedení díla mohl být prodloužen v případě většího objemu prací, co se tím rozumí však nebylo definováno a jeho výkladem se soud prvního stupně nezabýval. Stejně tak nevzal v potaz, že žalobce dílo prováděl od 5. 9. 2016 do 28. 9. 2016, což je 576 hodin, ale že fakturoval 291,5 hod. sání materiálu. To tedy znamená, že téměř polovinu času práce nevykonával. Pokud při sjednaném objemu tuhého materiálu cca 600 m3 mělo být dílo provedeno za 4 dny, tak při cca dvojnásobném objemu se mohl termín prodloužit o další 4 dny, ale nikoli o 21 dnů. Žalobce jako profesionál, který se přihlásil k odbornosti spočívající ve schopnosti pracovat se sacím bagrem, si měl před uzavřením smlouvy zjistit relevantní informace pro stanovení termínu, nasazení potřebného počtu pracovníků a adekvátní techniky. Přestože po dokončení přípravných prací věděl, že [Anonymizováno] zahájila provoz v roce 2010 a od té doby nebyl fermentor čištěn, znal také strukturu materiálu, počet míchadel a jejich provozní dobu, a mohl tedy předpokládat možné komplikace, nijak na to nereagoval a o změnu smlouvy ji nepožádal. Oproti tomu ona objednávala čištění fermentoru poprvé a dostatečné technické znalosti ani zkušenosti k tomu neměla.

8. V neposlední řadě žalovaná namítla, že se soud prvního stupně v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 1457/13 nevypořádal s její kompenzační námitkou, kterou učinila v podání z 2. 11. 2016 (č. l. 11) a z 21. 4. 2017 (č. l. 33), kde svoji pohledávku podrobně popsala, vyčíslila a žalobce vyzvala k jejímu zaplacení, a současně provedla započtení proti pohledávce žalobce. Kvůli vyloučení všech pochybností však tuto kompenzační námitku uplatňuje znovu. Jedná se o náhradu škody ve výši 440 460 Kč bez DPH a o smluvní pokutu ve výši 103 761 Kč za 18 dní prodlení s provedením díla (5 764,50 Kč/den) a obě tyto pohledávky započítává proti pohledávce žalobce, přestože ji neuznává. Smluvní pokuta ve výši 0,5 % z ceny díla byla sjednána v čl. IV odst. 5 smlouvy určitým a srozumitelným způsobem, takže pokud soud prvního stupně neměl o ceně díla ve výši 1 152 900 Kč pochybnosti, nemůže mít pochybnosti ani o výši smluvní pokuty. Podle § 1982 odst. 2 o. z. k započtení dojde v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení, což bylo v okamžiku jejich splatnosti podle výzvy ze dne 2. 11. 2016 a ze dne 21. 4. 2017. Soud prvního stupně přitom její pohledávku zřejmě považoval za dostatečně určitou, neboť ji podle § 118a o. s. ř. nevyzval k doplnění tvrzení. O to víc ji překvapilo, že se jí pak nezabýval a ani ji v rozsudku nezmínil. K existenci této pohledávky není třeba provádět složité dokazování, neboť úzce souvisí se smlouvu o dílo a stejnými skutkovými okolnostmi. V té souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 58/2022, který připouští započtení i v odvolacím řízení, pokud informace o pohledávce vyplývá z obsahu spisu. Z těchto důvodů žalovaná žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně změnil a žalobu zamítl a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, nebo aby rozsudek zrušil a vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku a podrobně vyvracel argumenty žalované. Při uzavření smlouvy vycházel z údajů žalované, že půjde o čištění fermentoru za běžných podmínek s předpokládaným množstvím tuhé hmoty cca 600 m3. V rámci své odbornosti a dlouholeté praxe také počítal s tím, do fermentoru je dodávána biomasa v ideální skladbě, že v něm probíhá míchání materiálu při kvašení, tedy že po odsátí řídké složky zbude malé množství blátivé kaše, kterou bude možné rovněž odsát. Po převzetí pracoviště k přípravě 4.9.2016 však zjistil, že fermentor nebyl čištěn 6 let a že byl plněn slepičinci a stébelnatou složkou a nejsou v něm funkční domíchávače, takže došlo k vytvoření několikametrové soudržné krusty připomínající filc, kterou bylo nejdříve třeba obtížně rozrušit, aby mohlo dojít k jejímu odčerpání sacím bagrem. Navíc těsně před jeho nástupem žalovaná do fermentoru navezla další krmnou dávku, takže pro vysokou koncentraci plynu musel být provoz opakovaně přerušen, a to na 10 hodin v době, kdy probíhalo sání řídkého materiálu, a na dalších 15 hodin, kdy probíhalo sání tuhého materiálu. Ještě 16. 9. 2016 však bylo zaznamenáno, že biomasa stále topí, takže práce musely být opět přerušeny. K jejich dalšímu přerušení pak došlo 23. 9. 2020 z důvodu nezaplacení smluvené zálohy žalovanou, která ji až poté uhradila. Kvůli zvýšenému množství velkých kamenů a železa došlo k nadměrnému poškozování hadic sacího bagru, takže i z toho důvodu musely být práce přerušovány. Znaleckým ústavem uvedený odhad cca 1122,65 m3 tuhé složky fermentoru, k němuž dospěl na základě několika výpočtů a po opakovaných námitkách žalované, je pouze minimálním množstvím, které se okopáváním mohlo navýšit až na 2 155,5 m3, což odpovídá údaji ve stavebním deníku ze dne 22. 9. 2016 o vytěžení cca 2000 m3 tuhého materiálu Odčerpávané množství bylo tedy již v naředěné konzistenci, neboť tuhou složku by vůbec nebylo možné odčerpat. Pokud žalovaná argumentuje tím, že měl použít bagr, a ne pouze odsávací zařízení, pak on netuší, jak by jej do fermentoru dostal. Stejně tak použití tlakové vody či WAP k rozrušení materiálu by bylo problematické, jak plyne z vyjádření [Anonymizováno]. Jako nesprávný žalobce odmítl rovněž názor žalované, že měl povolat více pracovníků, pokud zjistil, že půjde o větší množství materiálu odlišné konzistence, než mu sdělila. Podotkl, že k této poměrně nebezpečné práci v prostředí, kde se vyskytuje plyn, je třeba mít proškolené pracovníky, které na trhu práce nelze okamžitě sehnat. Kromě toho byl pohyb více osob uvnitř fermentoru nemožný, neboť v uzavřeném prostoru naplněném tuhou krustou výšky cca 3 – 5 m hrozilo při odkopání spodku při podlaze utržení. Jednatel žalované, který docházel na místo denně, ostatně nikdy požadavek na zvýšení počtu pracovníků či změnu technologie nevznesl, neboť si byl vědom, že to za dané situace to není možné. Po převzetí pracoviště a zjištění stavu fermentoru sice mohl od smlouvy ihned odstoupit, ale protože by to pro žalovanou znamenalo značné komplikace, snažil se jí vyhovět. Po vyčištění fermentoru bylo totiž nutné provést opravu či instalaci domíchávadel, a také opravu utrženého nefunkčního topení, čehož si byl jednatel žalované vědom. Protože způsob výpočtu ceny díla byl ve smlouvě stanoven do jisté míry neurčitě, tak v situaci, kdy žalovaná jeho nárok zpochybňovala, soud prvního stupně správně ustanovil znalce k určení množství a složení vytěženého materiálu a stanovení obvyklé ceny v souladu s § 2586 odst. 2 věta druhá o. z.

10. Kompenzační námitka žalované za jeho údajné prodlení s dokončením díla není podle žalobce důvodná, neboť i znalci [Anonymizováno] konstatovali, že za dané situace nebyla ve smlouvě uvedená předpokládaná doba provedení díla reálná. Stavební deník rovněž dokládá, že vyvinul maximální možné úsilí, aby fermentor byl vyprázdněn co nejdříve, a že situaci zkomplikovala sama žalovaná závozem biomasy do fermentoru krátce před začátkem čištění. O náhradě škody, která měla žalované vzniknout nedodržením smluveného termínu dokončení, nelze podle něj uvažovat, neboť aby bylo možno fermentor po vyčištění znovu spustit, muselo v něm dojít k osazení nových domíchávadel a k opravě nefunkčního utrženého topení.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které mu předcházelo, vzal v úvahu námitky žalované uvedené v odvolání a vyjádření žalobce a po zopakování důkazu dopisem žalované z 2. 11. 2016 dospěl k závěru, že odvolání není v převážné části důvodné.

12. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř., ale s jeho právním posouzením věci se odvolací soud neztotožňuje. Na základě soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, který ostatně žalovaná nezpochybňuje, tak s ním lze souhlasit v tom, že účastníci řízení uzavřeli 25. 8. 2016 platnou smlouvu o dílo v souladu s § 2586 a násl. o. z., jejímž předmětem bylo vyčištění fermentoru [Anonymizováno] žalované. Ve smlouvě se účastníci dohodli na způsobu určení ceny díla tak, že práce sacího bagru s řidičem činí 2 000 Kč až 2 600 Kč v závislosti na odsávaném materiálu (řídký, polotuhý, tuhý), práce každého dalšího pracovníka činí 190 Kč/hod., za příprava pracoviště mělo být účtováno 900 Kč/hod., za přepravu odpadu na skládku 1 800 Kč/hod. a k tomu měla být účtována spotřeba nafty k přepravě. Žádné další položky, které by byl žalobce oprávněn žalované účtovat, jako např. nadměrná spotřeba hadic či příplatek za práci ve ztížených podmínkách, smlouva nezmiňuje. Odvolací soud se neztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že za tuhou složku materiálu, kterou měla smlouva na mysli, nelze považovat ony tuhé vláknité houževnaté a těžko rozebíratelné pláty usazenin tvořící ve fermentoru několikametrovou krustu, takže v jejich případě se účastníci na ceně za vytěžení nedohodli. Právě v existenci těchto vláknitých tuhých usazenin pak soud prvního stupně spatřoval mimořádné nepředvídatelné okolnosti podstatně ztěžující dokončení díla, jak má na mysli § 2620 odst. 2 věta první o. z., které mu umožňují rozhodnout o spravedlivém zvýšení ceny díla (přestože se žalobce zvýšení ceny z důvodu těchto nastalých komplikací nedomáhal, ale úhradu ceny požadoval s odkazem na smluvní ujednání). Stejně tak se ale nelze ztotožnit se žalobcem, který v odvolacím řízení začal zpochybňovat určitost způsobu sjednání ceny díla, i když právě na základě tohoto smluvního ujednání žalované vyúčtoval cenu díla fakturou ze dne 28. 9. 2016.

13. Podle odvolacího soudu postup podle § 2620 odst. 2 o. z., který umožňuje soudu za určitých okolností spravedlivé zvýšení ceny díla, v této věci nepřichází v úvahu už jen proto, že cena díla nebyla ujednána pevnou částkou a ani odkazem na rozpočet, který by byl součástí smlouvy. Podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení v projednávané věci tedy nebyly splněny. Přestože je v komentářové literatuře, na kterou soud prvního stupně odkázal, zmínka, že toto ustanovení „má obecný dopad“, nelze to vykládat tak, že se vztahuje na každý případ sjednání ceny, tedy i na situaci, kdy byl dohodnut způsob určení ceny. Dotyčné ustanovení, které představuje výjimku z pravidla o závaznosti smluvních ujednání, je kromě toho třeba vykládat tak, že musí jít o okolnosti blížící se vyšší moci, např. působení přírodních živlů nebo o náhodu, kterou nebylo možné předvídat v rámci obecné zkušenosti a pečlivosti (§ 4 o. z.) nebo při výkonu potřebné péče stran (§ 2590 o. z.) v období před uzavření smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 301/2023). O nic takového však v projednávané věci nejde.

14. Odvolací soud proto uzavírá, že účastníci ve smlouvě o dílo sjednali dostatečným způsobem v souladu s § 2586 odst. 2 věta první o. z. způsob určení ceny díla a podle tohoto jejich ujednání je třeba postupovat. Z obsahu faktury, kterou žalobce žalované cenu vyúčtoval, je zřejmé, že požadoval úhradu za 3 hodiny strávené přípravou pracoviště po 900 Kč, 600 km za dopravu tam a zpět ve výši 6 200 Kč, mýto ve výši 3 400 Kč, dále 4,5 hodiny sání řídkého materiálu po 2 000 Kč, 6 hodin sání polotuhého materiálu po 2 400 Kč, 281 hodin stání tuhého zhutněného materiálu po 2 600 Kč a 2 x 291,5 hodin práce obsluhy po 190 Kč. Žalobce při tomto účtování ceny postupoval v souladu se smlouvou, navíc částky za dopravu včetně mýta a za sání řídkého materiálu ani žalovaná v řízení nezpochybňovala. Pokud se jedná o mezi účastníky sporné položky za celkem 287 (6 + 281) hodin sání polotuhého a tuhého zhutněného materiálu, popř. za 2 x 291,5 hodin práce obsluhy, prokazují jejich provedení záznamy ve stavebním deníku, kde se jednatel žalované ani v jednom případě neohradil proti tomu, že by v tomto rozsahu nebyly provedeny. Nelze také pominout, že pověřený pracovník žalované, který potvrdil převzetí díla dne 28. 9. 2016, tím také odsouhlasil jejich provedení. Stejně tak znalecký posudek [Anonymizováno] podle odvolacího soudu prokazuje, že žalobcem účtovaný počet 287 hodin byl vynaložený na odsátí 1 122,65 m3 tuhých zhutněných usazenin, které při odtěžení mohly nabýt na objemu až na 1 998,32 m3. Tomu také odpovídá žalobcem vedená evidence o počtu 200 cisteren s materiálem. V každém případě všechny tyto důkazy svědčí o tom, že žalobce v jím účtovaném shora popsaném rozsahu práce provedl (odvolací soud k tomu dodává, že to bylo za nezáviděníhodných podmínek barvitě vylíčených oběma svědky, kteří se při provádění prací uvnitř fermentoru střídali) a v souladu se smluvním ujednáním je žalované oprávněně vyúčtoval včetně 21 % DPH ve výši 1 061 255 Kč. S přihlédnutím k žalovanou již zaplacené záloze 250 000 Kč tak zbývá k úhradě částka 811 255 Kč. V této části odvolací soud výrok I rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury až do zaplacení a nákladů za vymáhání pohledávky.

15. Ve shodě se žalovanou je však třeba konstatovat, že v případě položek účtovaných žalobcem v celkové výši 91 645,40Kč včetně DPH, zahrnující příplatek za 2 x 26 hodin práce ve výškách po 310 Kč, 123 hodin prostoje z důvodu nadlimitního množství plynu po 190 Kč, příplatek za plyn 2× 55,5 hodin po 40 Kč a k tomu 45 m poškozených hadic ve výši 700 Kč/m, nelze považovat žalobní nárok za důvodný, neboť jej nelze ze smlouvy dovodit. Nic na tom nemění, že odvolací soud nemá pochyb o tom, že se pracovalo ve výšce, popř. v zamořeném prostředí a že docházelo k prostojům kvůli nadlimitnímu výskytu metanu ve fermentoru a k nadměrnému poškozování hadic Podle odvolacího soudu však nelze tento nárok žalobci přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., neboť v takovém případě by právní posouzení bylo v rozporu se skutkovou verzí žalobce, dovozujícího nárok ze smlouvy o dílo. Nelze tak přisvědčit argumentaci žalobce poukazujícího v té souvislosti na jeho snahu chránit zájmy žalované, neboť by v tom případě musel odhlédnout od účastníky uzavřené platné smlouvy, která účtování uvedených položek neumožňovala, čímž by popřel stěžejní zásadu soukromého práva, že smlouvy účastníky zavazují a mají být dodržovány (pacta sunt servanda). Z toho důvodu ohledně částky 91 645,40 Kč s příslušenstvím výrok I rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu v této části zamítl.

16. Pokud se jedná o pohledávku žalované namítanou započtení, lze se žalovanou souhlasit v tom, že námitku započtení je možno uplatnit i po koncentraci řízení u soudu prvního stupně a také v průběhu odvolacího řízení. Námitka započtení pohledávky je tedy i v odvolacím řízení možná, ale pouze za splnění určitých podmínek, které však v projednávané věci splněny nebyly. Stejně tak výtka žalované o procesním pochybení soudu prvního stupně, který se její pohledávkou namítanou k započtení nezabýval, je oprávněná pouze potud, že úvahy soudu prvního stupně, proč tomu tak bylo, se neodrazily v odůvodnění rozsudku. Tyto důvody však plynou z obsahu spisu.

17. Žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu, kde se ohrazovala proti nároku žalobce zaplatit zbývající část ceny díla, zmiňovala jako další důvod jejího nesouhlasu pohledávku, kterou má vůči žalobci za překročení termínu plnění, v důsledku čehož jí vznikla škoda za ušlé tržby a také z proto, že dílo nebylo dokončeno a na dně fermentoru zůstala ještě nepravidelná vrstva materiálu, a dále z titulu smluvní pokuty. V dalším podání ze dne 21. 4. 2017 (č. l. 33) pak žalovaná zmiňovala jakousi kompenzaci za prodlení žalobce, kdy měla místo něj zaměstnat tři pracovníky a sjednat jeřáb, čímž jí „ušel zisk za odstávku“. Protože se v obou případech jednalo o zcela nekonkrétní údaje, ze kterých se nedal dovodit důvod vzniku pohledávky a její výše, a v případě smluvní pokuty žalovaná hovořila pouze obecně o prodlení žalobce s plněním, ale pohledávku nevyčíslila, soud prvního stupně při ústním jednání dne 5. 5. 2020 žalovanou poučil, aby zvážila svoji procesní situaci a v případě, že na svojí pohledávce trvá, aby jednoznačně uvedla, zda jde o námitku započtení nebo o vzájemný návrh a aby k pohledávce doplnila tvrzení a označila důkazy. Protože žalovaná na toto poučení nijak nereagovala, soud prvního stupně se tím již dále nezabýval a přezkoumávaným rozsudkem rozhodl pouze o nároku žalobce.

18. Teprve v průběhu odvolacího řízení žalovaná pohledávku upřesnila tak, že se jedná o nárok na náhradu škody ve výši 440 460 Kč za 15 dní prodloužení odstávky [Anonymizováno] ve výši 29 364 Kč/den a smluvní pokutu ve výši 103 761 Kč (0,5 % z ceny díla) za 18 dní prodlení žalobce s jeho předáním. Jak přitom plyne ze žalovanou zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, „odvolací soud ke kompenzačnímu projevu žalovaného, který uplatní v odvolacím řízení, přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je spojen s nepřípustnými uplatněními těch skutečností, které se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky“. Právě o takovou situaci se však jedná v projednávané věci, neboť pokud žalovaná až v odvolacím řízení pohledávku řádně specifikovala a započetla proti pohledávce žalobce, nelze již k ní přihlížet. Nelze rovněž pominout, že podle judikatury Nejvyššího soudu je třeba nejprve vyzvat dlužníka k úhradě započítávané pohledávky a poskytnout mu přiměřenou lhůtu k plnění, a teprve poté lze provést započtení. V jedné listině tak nelze určit pravost a výši pohledávky, vyzvat k zaplacení a zároveň účinně provést kompenzační námitku. Započtení pohledávky provedené žalovanou v odvolacím řízení proto není účinné, a to ani v rovině hmotněprávní.

19. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k částce žalobou uplatněné a částce rozsudkem přiznané činil úspěch žalobce 90 % a úspěch žalované 10 %. Žalobci proto bylo přiznáno 80 % nákladů řízení, které mu v řízení vznikly, a to před soudem prvního stupně ve výši 507 235,79 Kč podle soudem prvního stupně správně provedeného vyčíslení, a v odvolacím řízení ve výši 30 259 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání) po 11 940 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, cestovné k jednání z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět osobním autem ve výši 327,50 Kč, náhradě za ztrátu času cestou za dvě půlhodiny po 100 Kč a 21% DPH ve výši 5 251,50 Kč. Z celkových nákladů řízení ve výši 537 494,80 Kč vzniklých žalobci před soudy obou stupňů mu byla přiznána částka 429 996 Kč odpovídající uvedeným 80 %.

20. Ve shodě se soudem prvního stupně a s odkazem na jeho odůvodnění ani odvolací soud státu náhradu nákladů řízení vůči žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení