33 Cdo 1689/2025-913

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce Josefa Roška, se sídlem v Teplicích nad Metují - Dolní Teplice, Nádražní 228 (identifikační číslo 762 22 772), zastoupeného JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 9, proti žalované Priorit energo s.r.o., se sídlem v Pačejově, Strážovice 56 (identifikační číslo 280 10 698), zastoupené JUDr. Miroslavem Chupáčem, advokátem se sídlem v Plzni, Klatovská třída 340/25, o 811 255 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 68/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2025, č. j. 64 Co 574/2024-850, takto:

Výrok

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. 12. 2023, č. j. 6 C 68/2017-657, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2025, č. j. 64 Co 574/2024-850, se odmítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 14 556 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Radomíra Šimáčka, advokáta.

Odůvodnění

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 6 C 68/2017-657, uložil žalované zaplatit žalobci 902 900 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 13. 10. 2016 do zaplacení a 1 200 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení 507 235,79 Kč a státu náhradu nákladů řízení nepřiznal. Dovodil, že účastníci uzavřeli ve smyslu § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 29. 12. 2016 (dále jen „o. z.“), smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo vyčištění fermentoru bioplynové stanice podle požadavků objednatelky (žalované). Časový plán provádění díla, jeho technické i personální zajištění však vycházely z předchozí písemné poptávky ze strany žalované, která žalobci nesdělila, že fermentor nebyl řádně míchán a čištěn šest let, a jež jako tuhou složku obsahu fermentoru, kterou bylo nutné odstranit, označila jíl a kamení, tedy materiál obvyklý a snadno odstranitelný. V průběhu provádění díla se ale objevily komplikace (tuhou složku fermentoru představovaly zhutnělé, houževnaté a těžko rozebíratelné pláty usazenin, které byly způsobeny špatně míchaným fermentátem nevhodného složení, což vedlo k jeho neustálému zahušťování a horší míchatelnosti ústící až k poškození míchadel), které žalobce před uzavřením smlouvy nemohl předvídat, a které významně prodloužily dobu dokončení díla. Dílo bylo zhotovitelem dokončeno a předáno 28. 9. 2016. Žalovaná nezaplatila fakturu, neboť nesouhlasila s množstvím vyfakturovaných hodin práce (jejich počet přesahoval počet ujednaný ve smlouvě), s množstvím vyfakturovaných hodin prostojů způsobených objednatelkou a ohradila se i proti úhradě poškozených hadic. Sporným se tak stalo posouzení zejména množství a rozsahu provedených prací (resp. množství usazenin fermentoru), za něž by měla žalovaná žalobci dle smlouvy zaplatit. Pro odpověď na tuto odbornou otázku bylo určující znalecké zkoumání dané problematiky. Soud měl k dispozici celkem tři odborné výstupy: odborné vyjádření České bioplynové stanice z. s. (dále jen „ČBA“), znalecký posudek zpracovaný Dr. Ing. Mariánem Strakou a revizní znalecký posudek Výzkumného ústavu zemědělské techniky (dále jen „VÚZT“), který vzal za základ svého rozhodnutí. Zjistil, že zhutnělá vrstva, která se chovala jako houba, dosahovala tloušťky několika metrů a měla vliv na plnění smluvních výkonových parametrů. Celkový objem tuhých vláknitých usazenin byl 1 122,65 m3, který při jeho těžbě nabyl na objemu až o 78 %, tj. na 1 998,32 m3, což odpovídá evidenci žalobce ohledně odvozu materiálu. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že ve vztahu k problematickým usazeninám ve fermentoru (ona zhutnělá houbovitá vrstva), které podstatně ztížily dokončení díla, strany cenu ve smlouvě nedohodly. Aplikoval ustanovení § 2620 odst. 2 o. z. a podle svého uvážení rozhodl o spravedlivém zvýšení ceny díla, kterému odpovídá žalobcem fakturovaná částka, jež zároveň představuje cenu v době a místě obvyklou. Rozsudkem ze dne 25. 2. 2025, č. j. 64 Co 574/2024-850, Krajský soud v Plzni rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil co do 811 255 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 13. 10. 2016 do zaplacení a 1 200 Kč, ve zbytku – v rozsahu 91 645 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 13. 10. 2016 do zaplacení – je změnil tak, že žalobu zamítl, žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 429 996 Kč a státu náhradu nákladů řízení nepřiznal. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud neshledal naplnění podmínek pro aplikaci § 2620 odst. 2 o. z. Podle odvolacího soudu si účastníci způsob určení ceny díla ve smlouvě ujednali dostatečným způsobem a podle tohoto jejich ujednání je třeba postupovat. Žalobce smluvené určení ceny respektoval a na jeho základě také vystavil fakturu, jíž vyúčtoval čas strávený přípravou pracoviště, dopravu, mýto, sání řídkého, polotuhého a tuhého materiálu a hodiny práce obsluhy. Oprávněnost žalovanou sporovaných položek (hodiny sání polotuhého a tuhého materiálu a hodiny práce obsluhy) žalobce v řízení prokázal a v souladu se smlouvou je vyúčtoval ve výši 1 061 255 Kč (včetně daně z přidané hodnoty). S přihlédnutím k žalovanou již zaplacené záloze 250 000 Kč tak k úhradě zbývá 811 255 Kč. Pokud jde o částku 91 645,40 Kč (zahrnující příplatek za práce ve výškách, hodiny prostoje, příplatek za plyn a 45 m poškozených hadic) odvolací soud ve shodě s žalovanou nepovažoval žalobní nárok za důvodný, neboť jej nelze ze smlouvy dovodit. Pro započtení odvolací soud neshledal splnění zákonných předpokladů. Žalovaná započtení své pohledávky proti žalobou uplatněné pohledávce vznesla a po skutkové stránce řádně specifikovala až v průběhu odvolacího řízení. Výtku, že se námitkou nezabýval soud prvního stupně, ač tak učinit měl, shledal odvolací soud oprávněnou pouze potud, že se jeho úvahy neodrazily v odůvodnění rozhodnutí, nicméně z obsahu spisu se podává, proč k započtení soud prvního stupně nepřihlédl. Žalovaná se proti nároku žalobce ohrazovala jak v odporu proti platebnímu rozkazu, tak v podání z 21. 4. 2017. V obou případech šlo o zcela nekonkrétní údaje, z nichž nebylo možné dovodit důvod vzniku pohledávky a její výši; ve vztahu ke smluvní pokutě žalovaná pouze obecně zmínila prodlení žalobce s plněním, pohledávku však nevyčíslila. Z toho důvodu ji soud prvního stupně při jednání dne 5. 5. 2020 poučil, aby svoji procesní situaci zvážila a v případě, že na své pohledávce trvá, aby uvedla, zda jde o námitku započtení nebo o vzájemný návrh a aby doplnila tvrzení a označila důkazy. Jelikož žalovaná nereagovala, soud prvního stupně se tím již více nezabýval. Proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení, podala žalovaná dovolání, které není přípustné. Žalobce se k podanému dovolání vyjádřil a navrhl jeho odmítnutí, příp. zamítnutí. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalovaná u žalobce objednala vyčištění fermentoru BPS Strážovice v termínu 5. 9. - 7. 9. 2016 s předpokládaným denním výkonem 260 m3 při průměrných podmínkách. Objednávka zahrnuje ceny za sací bagr, odvoz materiálu, spotřebu pohonných hmot, přistavení techniky, přípravu pracoviště a pracovní sílu, vše bez daně z přidané hodnoty. Žalovanou předpokládané složení fermentoru k vytěžení bylo voda, jíl a kamení. Z objednávky je zřejmé, že žalovaná kalkulovala s vytěžením materiálu o celkovém objemu kolem 780 m3, tj. 3 x 260 m3. Dne 25. 8. 2016 účastníci uzavřeli písemnou smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo odsání řídkých a pevných usazenin fermentoru BPS a jejich uložení na určenou skládku dle požadavků žalované. Cena za dílo nebyla sjednána pevnou částkou ani odkazem na rozpočet, ale byla určena odkazem na ceník služeb zhotovitele, tedy podle množství skutečně vykonané práce (práce sacího bagru s řidičem od 2000 - 2 600 Kč/hod podle odsávaného materiálu, další pracovník 190 Kč/hod, příprava pracoviště 900 Kč/hod, přeprava odpadu na skládku 1 800 Kč/hod, spotřeba nafty k přepravě). Strany ve smlouvě výslovně počítaly s možností většího objemu prací – pro tento případ se termín dokončení díla úměrně prodlužoval. Oproti objednávce se strany ve smlouvě dohodly na předpokládaném průměrném denním výkonu těžby 240 m3 za hodinu při nepřetržitém výkonu prací, vyjma nutných přestávek obsluhy. Pro případ prodlení žalobce s provedením díla byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z celkové ceny díla denně. V průběhu zhotovování díla se vyskytly četné problémy související s přítomností tuhé krusty obtížně rozebíratelného materiálu uvnitř fermentoru BPS (podoby netkané textilie), která vznikla v důsledku špatně míchaného fermentátu nevhodného složení při poklesu teploty. Jelikož se fermentor řádně nemíchal a nečistil šest let, měla tato krusta tloušťku jednotek metrů. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně vyplynulo, že žalobce odtěžil 1 122,65 m3 tuhých vláknitých usazenin, které při těžení nabyly na objemu až na 1 998,32 m3. K ukončení prací a předání díla (vyčištěného fermentoru) objednatelce došlo 28. 9. 2016. Stejného dne žalobce vystavil žalované za odvedenou práci fakturu č. 16010016 na celkovou částku 1 152 900,10 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Při zohlednění již uhrazené zálohy ve výši 250 000 Kč požadoval k úhradě 902 900 Kč se splatností 12. 10. 2016. Žalovaná částku neuhradila ani po obdržení předžalobní výzvy. Dovoláním napadla žalovaná výslovně i rozhodnutí soudu prvního stupně, které ovšem v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1, § 201 o. s. ř.). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je podle ustálené judikatury neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení a podaném dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalované proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení právních otázek, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny [a) zda lze při určení ceny díla vycházet z objemu předmětu díla, který se během realizace změnil (zvětšil), aniž by tato možnost byla smluvně sjednána; b) zda zhotovitel díla může požadovat plnou cenu, nedodržel-li sjednaný termín dokončení v důsledku toho, že neobstaral potřebné personální a technické kapacity, tedy jednal v rozporu s povinnostmi podle § 2590 o. z.; a c) zda je soud při posouzení nároku na zaplacení ceny za dílo povinen přihlédnout k tomu, že zhotovitel nedodržel smluvní závazek nepřetržitého výkonu prací], a na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu [d) nedostatečné a nesprávné odůvodnění rozhodnutí; e) povinnost odvolacího soudu přihlédnout k právnímu jednání (započtení) učiněnému po koncentraci řízení; a f) překvapivost rozhodnutí]. Při formulaci otázky a) dovolatelka vychází z toho, že objem tuhých zhutnělých usazenin, které bylo třeba vyčistit, byl 1 122,65 m3, a z důvodu žalobcem použité technologie tento objem během odstraňování nabyl na 1 998,32 m3. Jelikož žalovaná (objednatelka) nebyla o tomto důsledku žalobcem informována a nebyl zajištěn její souhlas, měla by cena za „načechraný“ materiál jít k tíži žalobce, který nesl riziko volby technologie čištění. Váže-li žalobce fakturovanou cenu na takto navýšený objem materiálu, postupuje podle dovolatelky v rozporu se smlouvou. Jde o námitku, která není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť žalovaná zčásti vychází z jiných skutkových závěrů, než ze kterých vyšel odvolací soud (vědomost o způsobu odtěžení usazenin fermentoru), a zčásti se jí snaží prosadit svůj, od odvolacího soudu odlišný výklad smluvních ujednání obsažených ve smlouvě o dílo. Přitom otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků vyjádřeným ve smlouvě, je otázkou skutkovou, nikoliv právní. „Činí-li soud z obsahu smlouvy (dohody), a to i za pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; až teprve vyvozuje-li, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, jehož závěry jsou použitelné i při výkladu „nové“ právní úpravy, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2325/2017, nebo ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3797/2020). Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že předmětem smlouvy bylo vyčištění fermentoru bioplynové stanice podle požadavků objednatelky, a to formou odsání řídkých a pevných usazenin a jejich uložení na určenou skládku. Na základě informací žalované a její objednávky, v nichž jako pevné usazeniny fermentoru označila jíl a kamení, tedy usazeniny běžné a odsávatelné, smlouva počítala s vyčištěním materiálu o objemu cca 720 m3 (240 m3/den). Bylo-li následně – v rozporu s informacemi žalované a její objednávkou – zjištěno, že ve fermentoru se v neobvyklém množství (daleko převyšujícím předpokládaný objem usazenin k odstranění) nachází hustá zhutnělá vrstva usazenin, která se chová jako houba, a není možné ji odsát bez předchozího rozrušení (což jsou okolnosti mající značný vliv na plnění smluvních výkonových parametrů), bylo nutné předpokládaný postup prací přizpůsobit (o čemž byla žalovaná informována a nic proti tomu nenamítala – žádná výtka ke způsobu provádění díla ani nesouhlasný zápis ve stavebním deníku, který byl pečlivě veden, obsažen není; srozumění s daným postupem dokládá také zaplacení zálohy na další práce). Pro naplnění předmětu smlouvy bylo tedy nutné tuto vrstvu nejdříve rozrušit (ručně odkopat) a k odsátí připravit. Odhadnout, jak se daný (zhutnělý, houbovitý) materiál bude chovat při vyprazdňování a dopředu určit předpokládané navýšení objemu (což je dle znaleckého posudku při těžbě okolnost obecně platná jak u materiálů nerostných, tak biogenních), lze jen stěží. Nicméně 22. 9. 2016 (šest dní před převzetím díla žalovanou) bylo do stavebního deníku zapsáno, že došlo k revizi odhadu po měření celkového množství tuhého materiálu, který byl nově stanoven na cca 2 600 m3. Tedy navýšený objem usazenin, o němž žalovaná věděla a jehož odvoz na skládku žalobce účtoval, odpovídá objemu usazenin, který byl povinen z fermentoru podle smlouvy odstranit. Výhrady formulované pod písmeny b) a c) nezakládají přípustnost dovolání, protože nejde o otázky, na jejichž řešení napadené rozhodnutí spočívá a odvolací soud se jimi nezabýval. Jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že množství usazenin ve fermentoru značně přesahovalo množství obvyklé, nadto jejich složení bylo atypické. Vedlo-li uvedené zjištění k úpravě způsobu a rozsahu práce, který se tak oproti původně domluvenému (ve smlouvě zakotvenému) podstatně navýšil, znamenalo to také přiměřené prodloužení termínu dokončení díla, s čímž ve svém čl. II odst. 1 výslovně smlouva počítala. I ze znaleckého posudku vyplývá, že za daných podmínek se fermentor za 120 hodin dozajista vyklidit nedal. K prodloužení termínu dokončení díla přispěla i sama žalovaná, jež krátce před započetím prací fermentor „nakrmila“ a po jeho otevření tak bylo z důvodu „topení“ biomasy nutné za účelem odvětrání nashromážděného plynu práce na šestnáct hodin přerušit. V rozporu s revizním znaleckým posudkem je námitka týkající se změny techniky provádění prací. Podle znalců zpracovat a vyklidit usazený materiál pomocí jiné techniky (např. spuštěním do prostoru fermentoru nakladače s kontejnerem) nešlo, jelikož to neumožňoval malý servisní otvor pro přístup do fermentoru (na rozdíl od fermentorů s odnímatelným plastovým plynojemem). Nadto, ve stavebním deníku opět není žádný záznam objednatelky o tom, že s užitou technikou či počtem pracovníků nesouhlasí. Z provedených důkazů vyplynulo, že práce byly vykonávány nepřetržitě, vyjma nutných přestávek obsluhy a prostojů způsobených zčásti porušením povinností žalované (řádné odvětrání fermentoru) a zčásti poškozením hadic sacího bagru velkými kameny a železným šrotem, který se ve fermentoru nacházel. Ani v tomto případě ze stavebního deníku nevyplývá, že žalovaná v průběhu prací cokoliv namítala. Otázkami d) a f) dovolatelka nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není (srov. usnesení ze dne 30. 10. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2414/2025). Poslední otázkou, kterou žalovaná předkládá dovolacímu soudu k přezkumu, je otázka ad e), tedy zda má odvolací soud povinnost přihlédnout k právnímu jednání (započtení) učiněnému po koncentraci řízení podle § 118 odst. 1 o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nepostupoval správně a rozhodl v extrémním rozporu s obsahem spisu, jestliže odmítl přihlédnout ke kompenzační námitce s poukazem na údajnou nepřípustnost skutkových tvrzení, o něž se tato námitka opírá. Z ustálené judikatury dovolacího soudu (zejména rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, publikovanému ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2021) vyplývá, že „[ž]alovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 písm. f/ o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce; to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat ve skutečnosti v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky“. Uzavřel-li odvolací soud v projednávané věci, že v odvolacím řízení uplatněná kompenzační námitka byla spojena s nepřípustně uplatněnými skutečnostmi, které se týkaly důvodu vzniku, výše a splatnosti započítávané pohledávky, rozhodl zcela v souladu s výše citovanou judikaturou. Dovolatelka totiž námitku uplatnila již před soudem prvního stupně. Ten po zjištění, že kompenzační námitka je zcela nekonkrétní, žalovanou při ústním jednání dne 5. 5. 2020 (č. l. 324) vyzval, aby svoji procesní situaci zvážila a v případě, že na svojí pohledávce trvá, aby jednoznačně uvedla, zda jde o kompenzační námitku nebo o vzájemný návrh, a aby k tvrzené pohledávce doplnila tvrzení a označila důkazy. K tomu jí okresní soud stanovil lhůtu patnácti dnů od doručení protokolu z jednání (jenž jí byl doručen 11. 5. 2020). Žalovaná však ve stanovené lhůtě tvrzení ani důkazy nedoplnila. Učinila-li tak až v rámci podaného odvolání, šlo o nepřípustné uplatnění nových skutečností. Nepředložila-li dovolatelka žádnou právní otázku, jež by založila přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Proti výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů není dovolání (objektivně) přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení