64 Co 593/2024 - 526

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Timma Šmehlíka a soudkyň JUDr. Jany Vyletové a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zdržení se omezení dodávky vody a uložení povinnosti umožnit odběr vody o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 7. 2024, č. j. 17 C 67/2022-481 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

II. Ve výroku I se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhá uložení povinnosti zdržet se všech jednání v důsledku kterých by byla omezena nebo zcela přerušena dodávka vody do domu žalobkyně č. p. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota] a do domu žalobkyně č. p. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů řízení ve výši 61 960 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zdržet se všech svých jednání, v důsledku kterých by byla omezena nebo zcela přerušena dodávka vody do domů žalobkyně čp. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota] a do domu žalobkyně čp. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota] v k. ú. a obci [adresa] (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně na žalované domáhala uložení povinnosti umožnit žalobkyni, aby skrz vodovodní potrubí, které vede od domu čp. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota] přes pozemek p. č. [hodnota] k silnici na pozemku p. č. [Anonymizováno] a dále podél silnice na pozemku p. č. [Anonymizováno] přes pozemek p. č. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [Anonymizováno] až na pozemek p. č. [Anonymizováno], byla dodávána voda do domu žalobkyně čp. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota] a do domu žalobkyně čp. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota] v k.ú. a obci [adresa] (výrok II), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 3 630 Kč (výrok III), oběma účastníkům řízení uložil povinnost nahradit náklady vzniklé v řízení státu ve výši 61 960 Kč, každému jednou polovinou (výrok IV) a žalobkyni uložil doplatit soudní poplatek (výrok V). Po skutkové stránce uzavřel, že účastníci se dohodli na společném zhotovení vodovodního potrubí od fakturačního vodoměru u čp. [Anonymizováno] (patřícího žalované) k podružnému vodoměru u čp. [Anonymizováno] (patřícího žalobkyni) k zajištění dodávky vody do nemovitých věcí – budov účastníků. Bylo prokázáno, že [jméno FO] jako technický ředitel žalované (v roce 2013) kontaktoval na základě požadavku obslužné společnosti (pro dodávku energií žalované) [právnická osoba]. žalobkyni za účelem dohody o zhotovení (byť svědek hovořil o opravě, evidentně mělo dojít o položení nového potrubí) vodovodního vedení (mezi čp. [Anonymizováno] k čp. [Anonymizováno]) tak, že by každý z účastníků nesl ceny za výkopové práce a žalovaná měla svým nákladem zajistit položení potrubí. Trasa uvedeného vedení byla zřejmá ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] z 14. 7. 2023 (čl. 236) ve znění opravy z 18. 8. 2023 (č. l. 274) a vysvětlení z 9. 11. 2023 (č. l. 328), i když s ohledem na skutková zjištění a jejich právní posouzení nebyla trasa vedení pro rozhodnutí soudu podstatná. Po právní stránce posuzoval vztahy účastníků ke zhotovenému potrubí podle občanského zákoníku č. 40/1964 ve znění účinném do 31. 12. 2013 (OZ64), neboť vodovodní vedení bylo zřízeno za jeho účinnosti. Účastníci nepochybně uzavřeli dohodu o (spolupráci při) zřízení vodovodního vedení (za účelem zásobování nemovitých věcí žalobkyně i žalované) skrz vodovodní přípojku žalované (u budovy čp. [Anonymizováno]). Předmětné potrubí je vnitřním vodovodem ve smyslu § 2 odst. 7 z. č. 274/2001 Sb. (VodKanZ), nebylo vodovodní přípojkou ve smyslu § 3 odst. 1 tím méně vodovodním řadem dle § 2 odst. 1 VodKanZ a nemělo samostatnou funkci (nemohlo jít o podzemní stavbu se samostatným účelovým určením), současně nepochybně šlo při jejím zřízení o zásobování nemovitých věcí žalobkyně (čp. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) a žalované (budova na tenisových kurtech) vodou, tedy potrubí mělo sloužit užívání konkrétních nemovitých věcí a užívání těchto nemovitých věcí by bez dodávky vody bylo prakticky nemožné. Potrubí nebylo samostatnou věcí a ani nebylo součástí pozemků, kterými vedlo (k nim nemělo žádný účelový vztah), ani neplatí, že šlo o potrubí bez účelu, popř. které svůj účel ztratilo, je přiléhavý závěr o tom, že potrubí se stalo součástí nemovitých věcí ve smyslu § 120 odst. 1 OZ64 budovy čp. [Anonymizováno] a současně budovy bez čp./če. na st. p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (druhá budova žalobkyně odebírající vodu z uvedeného potrubí - čp. [Anonymizováno] - byla zásobována prostřednictvím čp. [Anonymizováno], jak je zřejmé i z kolaudačního rozhodnutí). Vztah mezi účastníky (z dohody o zhotovení vedení) se řídil s ohledem na ust. § 835 OZ64 ustanoveními o podílovém spoluvlastnictví (§ 136 odst. 1 OZ64). Pro případ dohody více osob byla významná jejich dohoda o podílech na zřizované věci, jinak byly a jsou jejich podíly stejné (§ 137 odst. 2 OZ64), není tak podstatné, jaký náklad vynaložil každý z účastníků.

2. Obsahem účastníky uzavřené dohody bylo (jen) zřízení (součásti) věci, k dohodě o podmínkách zajištění dodávky vody (o správě společné věci) mezi nimi nedošlo. Podle § 1042 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů (o. z.) má žalobkyně právo na ochranu svého vlastnického práva k nemovitým věcem (zahrnující i potrubí), přestože účastníci jako spoluvlastníci (součásti) věci se nedohodli na způsobu hospodaření se společnou věcí (správě společné věci), popř. na jeho (její) změně. Založená práva účastníků (vyplývající ze spoluvlastnictví součásti věci) zahrnují též povinnost žalované nevystupovat při realizaci svých vlastnických práv k předmětné součásti věci, a i k souvisejícím věcem (přípojce) tak, aby zasahovala do vlastnického práva žalobkyně. Žalobkyně tedy má právo na ochranu ve smyslu zdržovacího nároku (ze strany žalované), nemá však právo na uložení povinnosti předpokládající existenci dohody mezi účastníky o zajištění dodávky vody (o správě společné věci), která by vynucování takové (pozitivní) povinnosti umožňovala. Lze připustit, že dohoda o zřízení společné (součásti) věci zahrnuje též účel zřízení (dodávku vody). Je však nepochybně rozdíl mezi dohodou o zřízení věci a dohodou o podmínkách jejího užívání, o její správě (včetně užívání souvisejících zařízení ve výlučném vlastnictví žalované).

3. Rozsudek napadly, vyjma výroku ad V, včasným odvoláním žalobkyně i žalovaná.

4. Žalobkyně napadla výrok II a nákladové výroky III a IV rozsudku soudu prvního stupně. Nesouhlasí s názorem soudu, že žalovaná by povinnost umožnit žalobkyni, aby jí skrze vodovodní potrubí byla dodávána voda, měla mít pouze tehdy, pokud by byla uzavřena dohoda o správě společné věci, nejen dohoda o zřízení potrubí. Dohoda o zřízení věci (o vybudování potrubí) automaticky zahrnuje i dohodu o jeho užívání způsobem, k němuž je tato věc určena. Obě strany jsou povinny chovat se tak, aby voda byla potrubím dodávána, jinak by nemělo smysl, aby žalobkyně dohodu (o zřízení věci) uzavírala. Soud v bodě 27 odůvodnění uvedl, že účelem uzavřené dohody bylo dodávání vody do nemovitostí obou účastníků. Z toho plyne povinnost pro oba účastníky chovat se tak, aby byl tento účel naplňován. Přirovnává vztah účastníků k potrubí ke vztahu spoluvlastníků domu: oba mají právo dům užívat a současně mají povinnost se chovat tak, aby dům mohl užívat i druhý spoluvlastník. Shledává rozpor v obou (meritorních) výrocích rozhodnutí. Navrhuje změnu rozsudku tak, aby žalované byla uložena povinnost dodávat žalobkyni vodu.

5. Odvolání žalované (po jeho upřesnění při jednání před odvolacím soudem) směřuje do výroku I a výroků o nákladech řízení účastníků i státu. Žalovaná namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť z jeho odůvodnění nelze seznat, na jakém základě soud dospěl k závěrům v něm uvedeným. Obdobně jako žalobkyně namítá vážnou vnitřní rozpornost rozhodnutí. Prvé dva výroky rozsudku se zcela zřetelně překrývají, čímž se pro tento důvod částečně vylučují k případné vykonatelnosti, neboť mají opačné skutkové hodnocení (první – de facto vyhovění žalobkyni, druhý – popření práva žalobkyně). Výrok I nepopisuje, jakých právních jednání se má žalovaná zdržet a není v něm uvedeno, že by se vztahoval k předmětnému soudem zjištěnému vodovodnímu potrubí. Soud sice výrokem ad II zprošťuje žalovanou povinnosti umožnit žalobkyni dodávku vody předmětným potrubím, ale už nepopisuje, jestli zproštění této povinnosti žalované znamená, že žalovaná může vodu zkrátka zavřít, anebo jestli to znamená, že je žalovaná sice oprávněna vodu zavřít, ale zároveň povinna ponechat potrubí případně v dispozici žalobkyně, aby určitým způsobem vodu do něj pouštěla žalobkyně sama, a aby potrubí tedy mohla vlastním způsobem užít pro dodávku vody.

6. Žalobkyni žalovaná vytýká, že nestrážila svá práva. Při své výpovědi připustila, že existuje jiná alternativní dodávka vody, ale nechtělo se jí investovat prostředky do obnovení této dodávky; žaloba se blíží institutu abusus iuris. Žaloba také není prostředkem ultima ratio – řešená situace se blíží institutu povolení tzv. nezbytné cesty. Žalovaná nemůže být nucena setrvávat ve společenství se žalobkyní stran společného zdroje vody (§ 1140 o. z.). Žalovanou liberuje i podstatná změna okolností (§ 1764 o. z.) - není spravedlivé požadovat, aby žalovaná udržovala v chodu vodní potrubí přes své vlastní nemovitosti (skleníky), které sama již v rámci celého kalendářního roku (zejména v zámrzném období) neužívá, a dokonce zdroj vody nepotřebuje ani pro své další nemovitosti na konci vodovodního řadu – vyřazení fungování tenisových kurtů. Žalobkyně není spoluvlastnicí potrubí, to vytvořila sama žalovaná, žalobkyně je pravděpodobně pouze spoluzhotovitelem části výkopu pro potrubí. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soud prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, respektive, na závěr odvolacího řízení navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobu zcela zamítl.

7. Odvolací soud přezkoumal v odvoláním dotčeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž zopakoval některé důkazy provedené již soudem první instance, a dospěl závěru, že odvolání žalobkyně opodstatněné není, naopak odvolání žalované důvodné je.

8. Předmětem řízení je v přezkoumávané věci požadavek žalobkyně, která se (po úpravě žalobního petitu – jeho částečném zpětvzetí) domáhá, aby soud žalované přikázal umožnit jí odběr vody skrz vodovodní potrubí propojující budovu žalované č.p. [Anonymizováno] s vodoměrnou šachtou žalobkyně na pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] (všechny nemovitosti, jichž se projednávaná věc týká, se nacházejí v katastrálním území a obci [adresa]), kterým jsou zásobovány vodou nemovitosti žalobkyně ([Anonymizováno] [Anonymizováno] a rodinný dům) a současně, aby žalované přikázal zdržet se všech jednání, která by vedla k omezení nebo přerušení dodávky vody tímto potrubím (vodovodním vedením). Svůj požadavek odůvodňuje tím, že předmětné potrubí účastníci po vzájemné dohodě společně zbudovali a žalovaná se žalobkyni zavázala jí bezplatný odběr vody trvale umožnit. V rozporu se svým závazkem žalovaná v roce 2022 (2. 3. 2022) protiprávně žalobkyni zamezila odběr vody předmětným vedením, a od svého jednání upustila až v důsledku předběžného opatření vydaného Okresním soudem v Karlových Varech dne 9. 3. 2022 pod č. j. 12 Nc 1601/2022-33 (zmíněné přerušení dodávky vody žalovanou je mezi stranami nesporné stejně jako to, že žalovaná žalobkyni následně odběr znovu umožnila a až do rozhodnutí odvolacího soudu jí v něm nijak nebránila přesto, že rozhodnutí o vydání předběžného opatření bylo odvolacím soudem zrušeno). Hrozba omezení/přerušení dodávek vody trvá, neboť žalovaná se necítí být povinna odběr žalobkyni umožnit.

9. Žalovaná je názoru, že žalobkyni nenáleží právo odebírat předmětným potrubím vodu z odběrného místa, které je umístěno v budově žalované čp. [Anonymizováno]. Přípojka (jak žalovaná vedení označila), patří žalované, která ji vybudovala, žalobkyně se podílela jen na úhradě nákladů spojených s výkopovými pracemi (dle prvotního vyjádření žalované v roce 2013 nebylo budováno nové vodovodní vedení, ale šlo jen o opravu potrubí z roku 2004, které vždy patřilo žalované). Žalobkyni nevzniklo právo požadovat po žalované bezplatné umožnění dodávek vody, užíváním potrubí bez právního důvodu se žalobkyně na úkor žalované bezdůvodně obohacuje a pokud uhradila některé náklady spojené s vybudováním vedení, právo na jejich náhradu bylo několikaletým bezplatným užíváním vedení konzumováno.

10. Soud prvního stupně provedl s nesmírnou pečlivostí rozsáhlé dokazování, kterým byly, v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí o žalobě, zjištěny všechny právně významné skutečnosti. Skutková zjištění soudu znesnadňovalo zejména to, že počáteční tvrzení účastníků se v průběhu dokazování ukazovala nepřesná či zcela nesprávná, na což soud adekvátně reagoval. Odvolací soud s níže uvedenými výjimkami souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, s jejich právním posouzením se ale neztotožňuje. Soud nepochybil, pokud neprovedl některé z navržených důkazů pro nadbytečnost, svůj postup v rozsudku řádně zdůvodnil (v bodech 21,22 odůvodnění rozsudku). Není rovněž důvod mu vytýkat, že nevyhověl návrhu žalobkyně na připuštění změny žaloby; v samém závěru řízení se žalobkyně nově domáhala určení vlastnictví k vodovodnímu potrubí. Neopodstatněná je námitka žalované, dle níž rozhodnutí není přezkoumatelné. Všechny skutkové i právní závěry jsou přehledně, logicky a v dostatečném rozsahu odůvodněny v souladu s ust. § 157 o. s. ř.

11. Pokud jde o skutkový stav, v řízení bylo prokázáno (případně nebylo sporným), že žalobkyně je od roku 2007 výlučným vlastníkem pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je (od účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) stavba čp. [Anonymizováno] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), a pozemku st. p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno] (rodinný dům), a pozemků v jejich sousedství - parc. č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]; tyto nemovitosti žalobkyně zakoupila od manželů [Anonymizováno]. Žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno] (účastníky označovaná též jako „dílny“), pozemku č. st. [Anonymizováno] - tenisové kurty spolu s obslužnými stavbami bez č.p./č.e., pozemků parc. č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno], na kterých je (jediná) příjezdová silnice (asfaltová) k budovám žalobkyně a tenisovým kurtům žalované, jdoucí z města [adresa] od ulice [Jméno žalované B].[Anonymizováno][Anonymizováno], a pozemku parc. č. [hodnota], který je mezi budovou dílen žalované (čp. [Anonymizováno]) a příjezdovou komunikací ke kavárně a kurtům (parc. č. [Anonymizováno]), na kterém má žalovaná skleníky.

12. Dále bylo prokázáno, že od roku 2013 (od provedení pokládky potrubí ze které žalobkyně odvozuje důvodnost žaloby), je dodávka vody do nemovitostí žalobkyně (kavárna, rodinný dům), a na tenisové kurty žalované zajišťována potrubím (vodovodním vedením) z odběrného místa žalované v budově č.p. [Anonymizováno], přes pozemek žalované č. [hodnota] až k příjezdové komunikaci v pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] (k rohu skleníku u asfalt. příjezd. komunikace a dále podél této komunikace skrze pozemek parc. č. [Anonymizováno] patřící městu [adresa] a pozemky žalobkyně parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], v němž se nachází vodoměrná šachta s podružným vodoměrem. Z této šachty vedou rozvody vody jak do obou nemovitostí žalobkyně, tak i dále na tenisové kurty. Soud prvního stupně správně pro určení trasy tohoto vedení vzal za rozhodující důkaz znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] (ve znění jeho opravy a vysvětlení) a odvolací soud souhlasí i s jeho názorem, že pro posouzení věcí není zcela přesné zjištění trasy potrubí důležité. Ke zdroji dodávek vody, které poskytuje korporace [právnická osoba]. (dále jen [Anonymizováno], je toto vedení připojeno skrze vodovodní přípojku patřící žalované, která odbočuje z „veřejného“ vodovodu v [Anonymizováno] a vede do budovy dílen (č.p. [Anonymizováno]), v níž je ukončena vodoměrem (tzv. fakturačním, jak je ve shodě nazývají účastníci řízení).

13. Před rokem 2013 byla voda do nemovitostí žalobkyně i na tenisové kurty dodávána vodovodní přípojkou v příjezdové komunikaci a/nebo podél ní (podél levého okraje silnice nahlíženo ve směru od města). Tato přípojka vedla od odbočení z vodovodního řadu v [Anonymizováno] k vodoměrné šachtě na pozemku žalobkyně na parc. č. [Anonymizováno]. Zbudovali ji předchozí majitelé [Anonymizováno] [Anonymizováno] a rodinného domu č. p. [Anonymizováno] manželé [Anonymizováno] v roce 1996, což prokazuje svědecká výpověď [Anonymizováno] (dříve [Anonymizováno]) i kolaudační rozhodnutí povolující užívání rodinného domu č.p. [Anonymizováno] z roku 1999. Vlastníkem přípojky se v roce 2007 stala žalobkyně, jež si ale toho, že jí přípojka náleží, při jednání s žalovanou o pokládce předmětného vedení nebyla vědoma. Ještě dříve, tj. před rokem 1996, byla do [Anonymizováno] rovněž od přípojného místa v [Anonymizováno], tedy nikoliv z budovy č.p. [Anonymizováno], kterou zbudovala žalovaná, respektive její právní předchůdce ([Anonymizováno];) ta byla podle výpovědi svědkyně [Anonymizováno] poškozena v devadesátých letech 20. století při rekonstrukci lázeňského komplexu [jméno FO]). Do roku 1996 přeúčtovávala spotřebu vody odebrané v kavárně žalovaná, po zřízení vlastní přípojky měli [Anonymizováno] a následně i žalobkyně uzavřenu smlouvu o dodávkách vody přímo s [Anonymizováno].

14. V bodě 13 odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že v roce 2013 bylo vedení vybudováno v celé své délce mezi čp. [Anonymizováno] a vodoměrnou šachtou u kavárny na pozemku č. [Anonymizováno]. Upřednostnil tak výpověď svědka [Anonymizováno], technického ředitele žalované od roku 2020 (jenž ovšem takto vypověděl na základě toho, co zjistil od zaměstnanců žalované, neboť on sám u ní v roce 2013 ještě nepracoval) před výpovědí jeho předchůdce [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO], který již před soudem prvního stupně vypověděl, že v roce 2013 se pokládalo potrubí jen podél příjezdové komunikace. Odvolací soud, který zopakoval důkaz svědeckou výpovědí svědka [jméno FO] i účastnickou výpověď žalobkyně, tuto skutečnost za jednoznačně prokázanou nemá (viz níže).

15. Pokud jde o okolnosti vlastního položení potrubí mezi rohem pozemku žalované č. [hodnota] (u skleníku) podél příjezdové cesty až k vodovodní šachtě, tj. provádění výkopových prací společností [právnická osoba]. resp. [jméno FO], jakož i úhradě nákladů s tím spojených odvolací soud odkazuje na zjištění soudu prvního stupně uvedená v bodech 7 až 10 odůvodnění rozsudku. To, že vlastní pokládku potrubí provedla žalovaná svým nákladem, bylo mezi účastníky nesporným. Odvolací soud sdílí i názor soudu prvního stupně, že určení přesné výše výdajů, které účastníci na zhotovení vedení vynaložili, není ve věci rozhodné stejně jako to, zda tyto byly vyúčtovány nikoliv žalobkyni, ale její dceři [jméno FO], která v té době byla nájemcem kavárny, a která také jednala s dodavateli výkopových prací.

16. Pro meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně byly stěžejní jeho závěry o obsahu dohody účastníků předcházející zbudování předmětného vedení a její právní posouzení. Protože měl odvolací soud za to, že z výpovědí žalobkyně a bývalého zaměstnance žalované pana [jméno FO] je možné ohledně obsahu dohody jakož i skutečné vůle účastníků dospět k jiným skutkovým zjištěním, než k jakým dospěl soud prvního stupně, v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. tyto důkazy zopakoval.

17. Žalobkyně vypověděla, že předtím, než došlo ke zhotovení vodovodního vedení, osobně jednala s technickým ředitelem žalované [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO], a to z jeho iniciativy. Oznámil jí, že žalovaná zamýšlí zřizovat novou přípojku vody a tázal se jí, jestli se chce „na tom“ podílet. Bylo dohodnuto, že žalobkyně uhradí polovinu ceny výkopových prací, roury si lázně natáhnou samy. Dohodli se i na společné úhradě budoucích nákladů spojených s potrubím po vybudování přípojky (předmětného vedení). Po schůzce jí pan [jméno FO] zaslal dne 27. 5. 2013 email, ve kterém je vyloženě zmíněno, že se jedná o vodu [Anonymizováno]. Při schůzce jí předal cenovou nabídku na výkopové práce za asi 34 000 Kč (firmy [právnická osoba]), navíc zaplatila ještě cca 100 000 Kč. Žádná další jednání s žalovanou před vybudováním přípojky nevedla (ústně ani písemně), žila v té době mimo ČR. Po provedení prací jí opět emailem přišel návrh smlouvy (provedený k důkazu soudem prvního stupně), jenž neakceptovala; nesouhlasila s možností smlouvu vypovědět s výpovědní dobou jeden měsíc a také s tím, že podle ní nebyla spoluvlastníkem vedení spolu s žalovanou. Vycházela z toho, že vodovodní vedení (přípojka) bude společné, k čemuž dospěla na základě průběhu jednání s panem [jméno FO] a z jím poslaného emailu. V době jednání s panem [jméno FO] přesně nevěděla, jaké vedení se bude budovat. Tehdy si myslela, že se bude opravovat původní přípojka, která vedla k ulici [Jméno žalované B][Anonymizováno] [Anonymizováno] od původních odpočtových hodin podél příjezdové komunikace k [Anonymizováno] až do podružné šachty na jejím pozemku. Rovněž nevěděla, že předchozí majitelé [Anonymizováno] manželé [Anonymizováno] vybudovali novou přípojku (z přípojného místa v ulici [Jméno žalované B][Anonymizováno]), a že budované vedení bude nově připojeno (k hlavnímu řadu vodovodu) skrze budovu lázní žalované č. p. [Anonymizováno]; to se dozvěděla až poté, co se účastníci dostali do sporu.

18. Svědek [jméno FO], který byl v roce 2013 technickým ředitelem žalované, potvrdil, že z podnětu „energetika lázní“ (pracovníka žalované či s ní propojené osoby), který zjistil poškození vedení, které dle svědka bylo společné pro dodávky vody do kavárny [Anonymizováno] i tenisových kurtů žalované, kontaktoval žalobkyni a dohodl se s ní, že je třeba vedení předělat. Žalobkyně a žalovaná se měly společně podílet na ceně výkopových prací, vlastní položení potrubí (materiál i práci) měla svým nákladem zajistit žalovaná. Takto se mělo zhotovit a také zhotovilo vedení podél příjezdové komunikace ke kavárně v úseku zhruba od skleníků žalované (přibližně od místa, v němž je u komunikace rozmezí pozemků č. [hodnota] a pozemku [Anonymizováno]), k vodoměrné šachtě žalobkyně. Přes pozemek (parc. č. [hodnota]) kolem skleníků od budovy dílen (č.p. [Anonymizováno]) se vedení v té době nedělalo, bylo vybudováno v plastu, již dříve, svědek nevěděl kdy, ale dle jeho názoru někdy před rokem 2000. V roce 2013 (i před zbudováním předmětného vedení) byly [Anonymizováno] i tenisové kurty zásobovány vodou z přípojného místa v budově žalované č. p. [Anonymizováno]; tak tomu bylo od počátku svědkova působení u žalované, tj. od roku 1996. Svědkovi se nepodařilo nic zjistit ohledně přípojky, kterou měli zbudovat předchozí majitelé kavárny manželé [Anonymizováno]. Voda byla žalobkyni celou dobu dodávána prostřednictvím žalované (tedy žalobkyně nebyla přímým odběratelem [Anonymizováno]), k dotazu žalobkyně, ale následně připustil, že neví, jak to bylo s fakturací vody mezi účastníky, neboť to nebylo v jeho kompetenci. Dohodou s žalovanou sledoval pouze odstranění havárie přípojky (vedení podél příjezdové komunikace), nemělo se nic měnit na vlastnickém stavu k ní. Žalobkyně se měla podílet na nákladech opravy a po jejím provedení měla odebírat vodu stejně jako do té doby. O spoluvlastnictví žalobkyně k přípojce s ní svědek nejednal. Žalobkyně po něm při schůzce chtěla uzavření smlouvy, odkázal ji na právní oddělení, neboť to nebylo v jeho kompetenci a ani v kompetenci energetika, který se schůzky s žalobkyní účastnil s ním.

19. Soud prvního stupně právní poměry účastníků k vodovodnímu vedení zbudovanému v roce 2013 správně posuzoval podle v rozsudku citovaných ustanovení občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, tj. zákona č. 40/1964 ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ64), konkrétně ustanovení § 120 OZ64, pokud jde o posouzení toho, zda zbudované vedení je samostatnou věcí (způsobilou být předmětem občanskoprávních vztahů) či součástí věci jiné, § 132 ve spoj. s ust. § 853 OZ64 ohledně způsobů vzniku vlastnického práva k věci, jakož i jím zmíněných ustanovení právní úpravy podílového spoluvlastnictví (§ 136 odst. 1, § 139 odst. 2 OZ64). S tím, jak tato ustanovení ve skutkových poměrech přezkoumávané věci vyložil, odvolací soud nesouhlasí a jeho závěry za správné nemá.

20. Jak zmíněno výše, soud prvního stupně existenci povinnosti žalované zdržet se jednání, v důsledku kterého, by byla omezena/přerušena dodávka vody předmětným vodovodním vedením do nemovitostí žalované, dovodil z toho, že účastníci jsou spoluvlastníky celého vedení od budovy čp. [Anonymizováno] až k šachtě na pozemku č. [Anonymizováno], na jehož společném zřízení se ústně dohodli; za žalovanou dohodu uzavřel technický ředitel [Anonymizováno] [jméno FO]. Odvolací soud nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že předmětné vedení nemohlo být samostatnou věcí v soukromoprávním smyslu a bylo v době svého vzniku společnou součástí staveb, k jejichž zásobení vodou sloužilo, tj. kavárny [Anonymizováno] a budovy žalované na tenisových kurtech, a od 1. 1. 2014 pak součástí pozemků, na kterých byly tyto stavby zbudovány a jejichž součástmi se, v důsledku znovuzavedení principu superfies solo cedit do platné právní úpravy k tomuto datu, staly. Soud prvního stupně tuto právní úvahu rozvíjí především v bodech 27 a 29 odůvodnění rozsudku. Vychází ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2005/2010, sp. zn. 22 Cdo 2097/2006 a sp. zn. 22 Cdo 2125/2000. Odvolací soud nemá odkaz na tato rozhodnutí, v nichž se Nejvyšší soud zabýval spoluvlastnictvím zdi dělící dva domy, za přiléhavý. Totéž platí i pokud jde o rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1244/2023, jehož závěry účastníkům předestřel při jednání konaném dne 13. 11. 2023, ve kterém Nejvyšší soud odmítl dovolání, jímž byl napaden právní závěr odvolacího soudu, dle kterého výhybka spojující dvě železniční dráhy – vlečky, patřící různým vlastníkům, je v jejich spoluvlastnictví jako součást obou vleček. Dle názoru odvolacího soudu předmětné vodovodní vedení není s oběma stavbami, které vodou zásobuje, natolik funkčně i hospodářsky spojeno, jako je tomu v případě dělících zdí či zmíněné drážní výhybky. Posuzované potrubí slouží k transportu vody a obsluze vícero nemovitostí patřících různým (nyní dvěma) vlastníkům. Každá z těchto nemovitostí (kavárna [Anonymizováno], rodinný dům, tenisové kurty ale i skleníky žalované na pozemku parc. č. [hodnota]) je užívána samostatně, nezávisle na kterékoliv jiné z nich, každá slouží ke zcela jinému účelu. Podstatné je i to (narozdíl od dělících zdí), že se v průběhu času může počet nemovitostí tímto potrubím zásobovaných měnit, a to bez nutnosti jakékoliv změny na potrubí. K tomu také po zbudování rozvodu již došlo, když žalovaná přestala vedení používat k zásobování tenisových kurtů. Míra vzájemné sounáležitosti a neoddělitelnosti předmětného vedení a jím zásobovaných staveb je tak výrazně menší, než je tomu v případě dělících zdí, rozhrad, či ve zmíněném rozhodnutí posuzované výhybky. Skutečnost, že vodovodní vedení nemá samostatné využití bez spojení se stavbami (pozemky), k nimž vodu rozvádí, ani že tyto stavby nelze smysluplně užívat bez přívodu vody, je daná pro všechny liniové stavby a objekty, které jsou jimi zásobovány a jen z tohoto důvodu se tato vedení součástí staveb k nimž vedou k okamžiku jejich propojení nestanou. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. v ustanovení § 509 výslovně považuje liniové stavby (mezi něž vodovody počítá) za samostatné věci jež nejsou součástí pozemků, jimiž procházejí, a ani staveb, k nimž vedou. Dle názoru odvolacího soudu lze stejně nahlížet i na vodovodní vedení zbudovaná před 1. 1. 2014, to tím spíše, že princip superficies solo cedit tehdy v českém právním řádu neplatil. I před účinností stávajícího občanského zákoníku zvláštní právní předpisy, včetně vodního zákona, jakož i soudní praxe, přiznávaly některým podzemním rozvodům způsobilost být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů. Pokud soud prvního stupně (s odkazem na rozhodnutí 22 Cdo 1308/2003, které rovněž zmínil při jednání konaném 13. 11. 2023 -viz protokol o jednání na č. l. 332–334), dovozuje, že samostatnou věcí mohou být pouze vodovodní řady dle § 2 odst. 1 [Anonymizováno] či vodovodní přípojky dle § 3 [Anonymizováno], a nikoliv vnitřní rozvody ve smyslu § 2 odst. 7 téhož zákona (jak předmětné vedení, z hledisek rozhodných dle vodního zákona posoudil), pak dle názoru odvolacího soud neprávně nadhodnocuje význam vodoprávní klasifikace rozvodu na úkor v řízení zjištěných okolností, které jsou rozhodné pro jeho posouzení z hledisek významných dle soukromého práva. Z pohledu vodního zákona skutečně jde o vnitřní rozvody, především proto, že jsou s vodovodním řadem ve smyslu § 2 odst. 1 [Anonymizováno] propojeny skrze vodovodní přípojku, na jejíž ukončení navazují. Nicméně, jak uvedeno výše, posuzované vedení není typickým vnitřní rozvodem. Vnitřní rozvody vody obvykle slouží k rozvodu vody po jedné nemovitosti, případně komplexu nemovitostí funkčně propojených a prostorově ohraničených, typicky vnitřní vedení v budovách či ve výrobních areálech, zpravidla byť nikoliv nutně, vlastněných jedním vlastníkem. Posuzované vevedení se naproti tomu mnohem více, způsobem svého využití i účelem, k němuž bylo zřízeno, podobá vodovodu, případně vodovodním přípojkám sloužícím k zásobování vícero pozemků či staveb různých vlastníků. Ostatně i vodní zákon ve svém ust. § 3a počítá s tím, že v případech, kdy vnitřní rozvody sloužící k obsluze více pozemků různých vlastníků mají z hlediska svého členění charakter provozně souvisejícího vodovodu, rozhodne stavební úřad o změně v užívání stavby takového vnitřního rozvodu. Takové rozhodnutí vydáno nebylo (nikdo jej nepožadoval) a z pohledu vodoprávních předpisů nadále jde o vnitřní rozhod vody. To však podle odvolacího soudu nebrání tomu, aby vzhledem ke shora uvedeným okolnostem bylo předmětné vedení posouzeno jako samotná věc ve smyslu soukromého práva. Nedomnívá se totiž, že by se soukromoprávní posouzení vedení změnilo až v návaznosti na vydání rozhodnutí, které by je deklarovalo jako vodovod či přípojku, které jsou samostatnými věcmi ex lege. Jestliže posuzované vedení je svou povahou s vodovodem či přípojkou srovnatelné, a odvolací soud se z uvedených důvodů domnívá, že tomu tak je, pak je třeba na ně jako na samostatnou věc nahlížet i bez toho, že stavební úřad o změně využití rozhodl. Pro úplnost odvolací soud dodává, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1308/2023, jenž v právní větě deklaruje soukromoprávní samostatnost vodovodních přípojek, nebrání tomu, aby stejně bylo nahlíženo i na rozvody vody, které sice vzhledem ke způsobu svého napojení jsou vnitřními rozvody, ale jinak se svou povahou a účelem od vodovodních přípojek neliší.

21. Odvolací soud proto uzavřel, že předmětné vodovodní potrubí od budovy č.p. [Anonymizováno] k vodoměrné šachtě žalobkyně u kavárny je samostatnou věcí, a dále se zabýval tím, zde je ve spoluvlastnictví obou účastníků.

22. Ve shodě se soudem prvního stupně i odvolací soud má za to, že v roce 2013 bylo (přinejmenším v úseku od rohu skleníků k šachtě na pozemku žalobkyně) předmětné vedení položeno nově, tedy nešlo o opravu přípojky patřící žalobkyni zbudované jejími předchůdci v roce 1995, ani o opravu původní přípojky lázní. Jde tak o případ originárního nabytí vlastnického práva, které jak soud prvního stupně správně připomenul, občanský zákoník č. 40/1964 Sb. vyjma případu zhotovení věci na základě smlouvy o dílo (o což v přezkoumávané věci nejde) výslovně neupravoval. Na posuzované okolnosti lze vztáhnout závěry, které k nabytí nově vytvořené věci vyslovil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, podle něhož vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4127/2017 (u staveb zřízených před 1. 1. 2014) ten, kdo se v takovém případě spoluvlastnictví dovolává, musí prokázat, že šlo o společně zřizovanou stavbu; kdo vznik spoluvlastnictví popírá, musí prokázat, jaký byl důvod účasti protistrany na zřízení stavby. V poměrech souzené věci se shora uvedené závěry projeví následovně. Předmětné vedení vzniklo pokládkou potrubí, kterou provedla žalovaná. Ta popírá, že by se s žalobkyní na zřízení společné věci dohodla. Žalobkyní tvrzená dohoda, podle níž se žalobkyně měla podílet na úhradě poloviny ceny výkopových prací, žalovaná měla (svým nákladem) zajistit vlastní pokládku potrubí, s tím, že vzniklé vedení bude ve společném vlastnictví obou účastníků, by byla způsobilá spoluvlastnictví účastníků vytvořit, přičemž, vhledem k absenci dohody o výši podílů by se účastníci na nově vzniklé věci podíleli rovným dílem. Na překážku by nebyla ani okolnost, že výkopové práce byly provedeny dodavatelsky, byly zřejmě zadány žalovanou a vyúčtovány (jejich část) dceři žalobkyně (viz rozhodnut sp. zn. 22 Cdo 3610/2014). Dle názoru odvolacího soudu se ale žalobkyni v řízení nepodařilo prokázat, že tvrzenou dohodu se žalovanou uzavřela, že společnou vůli účastníků bylo nabýt vedení do spoluvlastnictví.

23. Tvrzení žalobkyně o obsahu dohody přímo potvrzuje toliko její vlastní účastnická výpověď, dle níž se dohodla ústně s panem [jméno FO]. Ten vysloveně popřel, že by s žalobkyní jednal o vlastnických vztazích k vedení. Vyložil, že z jeho strany měla žalobkyně nést příslušnou část nákladů nového vodovodního vedení, které bude nadále využívat, stejně jako tomu bylo v minulosti, nikoliv to, že by se účastníci měli stát spoluvlastníky nového vedení. Jeho verzi obsahu dohody s žalobkyní neodporuje ani obsah e-mailu, který zaslal žalobkyni 27. 5. 2013, a jehož se žalobkyně dovolává. Ani z něj nelze zjistit, že by se účastníci dohodli na něčem jiném, než je rozdělení nákladů. Tvrzení žalobkyně o existenci dohody zpochybňuje i její vlastní výpověď; ačkoliv se žalobkyně považuje za spoluvlastníka vedení v celé jeho výše uvedené délce, sama uvedla, že v roce 2013 vůbec nevěděla, že by její nemovitosti měly být skrze pozemek žalované č. [hodnota] napojeny na odběrné místo v budově č.p. [Anonymizováno]. Naopak se domnívala, že se vedení (u skleníku) napojí na dosavadní přípojku vedoucí podél příjezdové cesty k [Anonymizováno] ulici (o níž ovšem nevěděla, že byla zbudována [Anonymizováno]). Žalobkyně tak rozhodně nemohla projevit vůli stát se spoluvlastníkem vedení v části mezi budovou dílen a příjezdovou komunikací, nevěděla-li že se i v tomto úseku vedení pokládá. Odvolací soud navíc, na rozdíl od soud prvního stupně, nemá za prokázané, že by k pokládce vedení přes pozemek č. [hodnota] došlo ve stejné době, kdy bylo položeno vedení od rohu skleníků podél cesty ke kavárně [Anonymizováno]. Výpovědi svědka [jméno FO] a svědka [Anonymizováno] jsou v této skutečnosti v rozporu. Výpověď svědka [Anonymizováno] spíše podporuje závěr, že přinejmenším určité práce byly prováděny i na pozemku parc. č. [hodnota] (uvedl, že práce na vedení počínaly „ve sklenících“, nelze však jednoznačně uzavřít, že bylo nově v roce 2013 zbudováno celé vedení až od budovy čp. [Anonymizováno].) I kdyby tomu tak ale bylo, nic to nemění na shora uvedeném, tedy že žalobkyně o této části pokládky vedení nevěděla, nemohla se tak s žalovanou dohodnout, že i tato část vedení bude zřízena společně. Pokud soud prvního stupně uvedl, že existenci jím zjištěné dohody o společném zhotovení vedení nebrání ani následně předložený návrh smlouvy o jeho užívání, v němž se žalovaná označila za jeho výlučného vlastníka, pak s ním lze souhlasit potud, že pokud by se žalovaná zastoupená panem [jméno FO] s žalobkyní na společném zřízení potrubí jako předmětu společného vlastnictví dohodly, spoluvlastnický vztah k věci by vznikl k okamžiku jejího vytvoření a následný postoj žalované projevený odesláním uvedeného návrhu by na tom již nic nezměnil. Protože však žalobkyně existenci dohody neprokázala, pak tato písemnost spíše podporuje tvrzení žalované, že vůli k vytvoření společného vedení, které by patřilo jí i žalobkyni, neměla. Žalobkyně důkazní břemeno ke svému tvrzení, že se jednalo o společně zřizovanou věc, neunesla.

24. Protože odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nedospěl k závěru, že by účastníci byly spoluvlastníky předmětného vedení, nemůže přisvědčit ani závěru, že z titulu existence tohoto spoluvlastnického vztahu je žalovaná povinna zdržet se užívání věci způsobem, který by z obvyklého účelu užívání (k odběru vody) vylučoval žalobkyni jakožto druhého spoluvlastníka. Navíc, žalobkyně v řízení netvrdila, že do jejího práva na odběr vody bylo ze strany žalované zasaženo tím, jak žalovaná nakládala se samotným vedením. Žalovaná odběr vody znemožnila tím způsobem, že zastavila další dodávky z jí vlastněné vodovodní přípojky v budově č.p. [Anonymizováno]. Soud prvního stupně v této souvislosti uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by se žalovaná jako vlastník této přípojky zavázala umožnit žalobkyni skrze ni zásobovat vodou své nemovitosti, s čímž odvolací soud souhlasí. Je sice nepochybné, že žalovaná dlouhodobě po roce 2013 žalobkyni dodávky vody skrze tuto přípojku bezúplatně umožňovala, a to vědomě, tedy mezi účastníky k určité dohodě v tomto směru přinejmenším konkludentně došlo. Žalobkyně ale neprokázala, že by tato dohoda zahrnovala více, než faktické přivolení žalované vodu odebírat. Od okamžiku, kdy žalovaná svůj postoj změnila a dala žalobkyni najevo, že s dalšími dodávkami vody již nesouhlasí, žalobkyni žádný právní titul k odběru vody z tohoto přípojného místa nesvědčí. Odvolací soud nesdílí ani názor soudu prvního stupně, že povinnost žalované neomezit žalobkyni v odběru lze dovodit z toho, že je vlastníkem nemovitosti, v níž je předmětné vedení potřebné k zásobování nemovitostí žalobkyně připojeno k vodovodní síti, což má plynout z ústavně právní maximy „vlastnictví zavazuje“ vyjádřené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud souhlasí s tím, že žalovaná, jako kterýkoliv jiný vlastník, nesmí své vlastnické právo k vodovodní přípojce do budovy čp. [Anonymizováno] na újmu žalobkyně zneužít. Tuto obecnou povinnost však nelze ztotožnit s tím, že by žalované bylo možno uložit, aby se do budoucna zdržela při nakládání s touto svou věcí způsobu, který omezí či znemožní odběr vody z ní předmětným vedením. K tomu by musel mezi účastníky vzniknout právní vztah, jehož obsahem by taková povinnost žalované byla. Ten v řízení ovšem prokázán nebyl.

25. Veden sdělenými důvody proto odvolací soud ve výroku I změnil rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. a žalobu i v tomto rozsahu zamítl. Výrok II, jenž shledal věcně správným, podle ust § 219 potvrdil.

26. Jelikož odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech účastníků před soudy obou stupňů. V řízení měla plný procesní úspěch žalovaná, které by podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náleželo právo na plnou náhradu nákladů, které k obraně svých práv v řízení účelně vynaložila. Odvolací soud se od tohoto základního pravidla daného pro rozhodování o nákladech sporných řízení odchýlil a aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., které soudu z důvodů zvláštního zřetele hodných umožňuje procesně úspěšnému účastníku právo na náhradu nákladů nepřiznat. Ty spatřuje ve spletitosti skutkových okolností týkajících se zbudování předmětného vedení, ohledně nichž obě strany sporu uváděly tvrzení, která se v průběhu řízení ukázala nesprávnými či nepravdivými, a proto nelze toliko žalobkyni, pro kterou je zajištění dodávek vody k užívání obou jí vlastněných staveb nezbytné, klást k tíži, že považovala žalobu za opodstatněnou a její podání i vzhledem k postoji žalované za nezbytnou. V neposlední řadě pak odvolací soud k použití ust. § 150 o. s. ř. přistoupil s přihlédnutím k tomu, že oba účastníci řízení, které se seznámil s tím, že jeho aplikaci zvažuje, se vyjádřili tak, že tento postup akceptují.

27. Jinak je tomu, pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů, které v řízení vznikly státu. O povinnosti k jejich náhradě odvolací soud rozhodl v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a podle výsledku řízení ji uložil žalobkyni.

Poučení