64 Co 593/2025 - 211

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované A] [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 501 691,90 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 6. 2025, č. j. 34 C 79/2023–175. takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tedy ve výrocích I, III a IV potvrzuje.

II. Odvolání žalované do výroku II se odmítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem částku 28 685,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 501 691,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 360 531,90 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 141 160 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), že žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 360 531,90 Kč od 11. 2. 2023 do 17. 2. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 141 160 Kč od 2. 2. 2023 do 8. 2. 2023, zamítá (výrok II), že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 135 487,47 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III) a že Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení ve výši 1 181 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že jde o dva samostatné nároky žalobkyně, jednak o požadavek na vrácení ceny díla ve výši 360 531,90 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), vzniklého po odstoupení od smlouvy o dílo z důvodu podstatného porušení smlouvy, jednak o nárok na náhradu škody ve výši 141 160 Kč, sestávající z a) částky 116 160 Kč jako kompenzace za slevu z nájemného a náklady na nouzovou výměnu zámků, které žalobkyně uhradila nájemci na základě jeho vyúčtování (§ 2913 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2208 o. z.), a b) z částky 25 000 Kč jako náklad na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], nutný k prokázání příčiny vad.

3. Při jejich posouzení okresní soud zdůraznil, že mezi účastníky byla dne 16. 7. 2021 uzavřena smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o. z., jejímž předmětem byla dodávka, montáž a zprovoznění 38 kusů dveřního kování s integrovanou elektronikou pro ovládání přístupového systému v bytovém domě žalobkyně. Cena díla byla vyúčtována fakturou ze dne 27. 10. 2021 ve výši 360 531,90 Kč a žalobkyní uhrazena. Dílo bylo předáno v září 2021. Od ledna 2022 se začaly projevovat závažné vady – zámky se blokovaly v poloze zamčeno či odemčeno, nereagovaly na čip ani kód. Reklamace byly uplatněny bezprostředně po zjištění vad, žalovaná provedla dílčí opravy, avšak bez trvalého výsledku. Vady se opakovaly i po tzv. generální kontrole v únoru 2022. Žalobkyně proto přistoupila k odstoupení od smlouvy dne 10. 2. 2023 a vyzvala žalovanou k vrácení ceny díla a náhradě škody. Odstoupení bylo učiněno v záruční době, neboť smlouva obsahovala záruku za jakost v délce 24 měsíců od předání díla (čl. VI smlouvy), tj. od září 2021 do září 2023. V okamžiku odstoupení tedy žalovaná stále odpovídala za jakost díla (§ 2619 odst. 1 o. z.). Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] prokázal, že příčinou selhávání je „konstrukční vada“ spočívající v nepřípustném působení mechanických a elektronických částí, vedoucím k přerušení napájecích a řídicích vodičů. Ani oprava spočívající ve sletování vodičů neřeší příčinu vady. Soud neshledal důkaz o tvrzené neodborné manipulaci žalobkyně; žádný provedený důkaz neprokázal zásah objednatele do díla. Odpovědnost za bezvadné provedení díla nese zhotovitel (§ 2586 odst. 1 o. z.), a to i v případě, že by vady vznikly nesprávnou montáží. Soud po právní stránce uzavřel, že dílo neodpovídalo smlouvě (§ 2615 odst. 1 o. z.), vada byla natolik závažná, že představuje podstatné porušení smlouvy (§ 2002 o. z.), neboť znemožňuje naplnění hlavního účelu závazku – zajištění bezpečného přístupu do bytového domu. Žalobkyně byla oprávněna od smlouvy odstoupit (§ 2107 odst. 3 o. z.), čímž zanikl právní důvod plnění a vzniklo bezdůvodné obohacení na straně žalované (§ 2991 odst. 2 o. z.) ve výši přijaté ceny díla.

4. Soud prvního stupně se rovněž zabýval nárokem žalobkyně na náhradu škody ve výši 141 160 Kč, tvořeným částkou 116 160 Kč (sleva z nájemného a náklady na nouzovou výměnu zámků) a částkou 25 000 Kč (znalecký posudek). Právní základ vychází z § 2913 odst. 1 o. z., podle něhož je dlužník povinen nahradit škodu vzniklou porušením smluvní povinnosti, a to i osobě, jejímuž zájmu mělo plnění zjevně sloužit. Porušení povinnosti žalované bylo prokázáno – dílo neodpovídalo smlouvě (§ 2615 o. z.), vykazovalo vady znemožňující jeho užívání. Odpovědnost je objektivní, žalovaná neprokázala liberační důvody (§ 2913 odst. 2 o. z.), ani tvrzenou neodbornou manipulaci žalobkyně. Soud konstatoval, že vadné plnění znemožnilo řádné užívání bytového domu, což vedlo k poskytnutí slevy koncovým uživatelům a k výměně zámků. Tyto náklady byly doloženy fakturami a bankovními výpisy. Přiměřenost slevy soud posoudil ve vztahu k výši nájemného a době trvání vad – částka 90 000 Kč bez DPH představuje cca 16,5 % měsíčního nájemného za období duben–červenec 2022, kdy vady zásadně ztěžovaly užívání objektu. Náklady na výměnu zámků ve výši 6 000 Kč soud považoval za účelně vynaložené (§ 2208 o. z.), neboť byly nezbytné k provizornímu zajištění užívání objektu. Částku 25 000 Kč za znalecký posudek soud kvalifikoval jako škodu vzniklou v přímé souvislosti s porušením povinnosti, protože posudek byl nezbytný k identifikaci příčiny vad a k uplatnění práv žalobkyně. Soud zdůraznil, že tyto následky byly objektivně předvídatelné – žalovaná musela vědět, že nefunkčnost přístupového systému zásadně ovlivní možnost užívání nemovitosti a způsobí ekonomické ztráty nejen žalobkyni, ale i dalším osobám.

5. Okresní soud konečně konstatoval, že žalovaná se ocitla v prodlení se splněním peněžitých závazků (§ 1968 o. z.), proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Námitky žalované – neodborná manipulace, nevhodné podmínky stavby, nedostatečné vytýkání vad – nebyly prokázány. Soud zdůraznil, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně liberačních důvodů (§ 2913 odst. 2 o. z.) ani ohledně tvrzeného zásahu žalobkyně do díla. Odpovědnost žalované je objektivní, bez zřetele k zavinění.

6. Zmíněný rozsudek jako celek napadla žalovaná odvoláním, v němž zdůraznila, že soud prvního stupně se nevypořádal s řadou jejích argumentů, hodnotil důkazy jednostranně ve prospěch žalobkyně a právní posouzení věci je nedostatečné. Odůvodnění rozsudku je podle odvolatelky nepřehledné, protože směšuje skutková zjištění s právními závěry a přeskakuje mezi jednotlivými nároky.

7. Odvolatelka připouští, že v první polovině roku 2022 se objevily problémy s otevíráním zámků, avšak tyto vady byly způsobeny mechanickým poškozením a znečištěním, které souviselo s montáží do hrubé stavby na výslovné přání žalobkyně. Pracovníci žalované opakovaně prováděli čištění a opravy mechaniky i elektroniky zámků, včetně oprav chybně reinstalovaných zámků, a to v rámci kulance. Tyto zásahy nelze vykládat jako uznání reklamace.

8. Pokud jde o nárok žalobkyně na slevu ve výši 116.160 Kč, odvolatelka jej považuje za neprokázaný. Faktura č. DOVF23004 ze dne 25. 1. 2023, vystavená společností [právnická osoba], není dokladem o zaplacení a neprokazuje vznik škody. Odvolatelka zdůrazňuje personální propojení žalobkyně s dalšími subjekty: [Jméno žalobkyně]. je ovládána společností [právnická osoba], jejímž jednatelem je [jméno FO], který byl dříve i jednatelem [právnická osoba] Svědek [adresa], jednatel [právnická osoba], je podle žalované ekonomicky zainteresován na výsledku sporu, jeho výpověď je nevěrohodná. Navíc svědek [jméno FO] při výslechu dne 28. 8. 2024 uvedl, že „nakonec si nájemníci pořídili vlastní systém“, což podle odvolatelky vylučuje vznik škody žalobkyni. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně existence škody ani její výše, a fakturovaná částka není rozčleněna na položky (výměna zámků vs. kompenzace turistům).

9. Další zásadní námitka žalované směřuje k otázce odstoupení od smlouvy o dílo. Prvoinstanční soud uznal odstoupení žalobkyně, aniž by objektivně posoudil oprávněnost tohoto kroku. Podle žalované je klíčové zjistit, zda zámky trpí neopravitelnou konstrukční vadou. Odvolatelka tvrdí, že se jedná o vady montáže, nikoli konstrukce, což by znamenalo, že odstoupení od smlouvy není zákonné (§ 1923 NOZ). Opakovaně navrhovala provedení znaleckého posudku nezávislým subjektem (např. [právnická osoba]), což soud odmítl. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] při výslechu dne 4. 3. 2024 přiznal, že nezkoumal, na kterou stranu se dveře otevíraly, protože mu byly předloženy demontované zámky. Soud se spokojil s jeho výpovědí, aniž by žalobkyni vyzval k doložení tvrzení, že zámky mají neopravitelnou konstrukční vadu.

10. Odvolatelka dále namítá nesprávné hodnocení důkazů. Soud podle ní neodůvodněně preferoval výpověď svědka [jméno FO] a podcenil svědectví odborných pracovníků žalované ([jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO]), kteří potvrdili správnou montáž zámků z pohledu pravolevé orientace. Upozorňuje také na neodborné zásahy žalobkyně do zámků, které porušily záruční podmínky a znemožnily identifikaci příčiny vad. Svědci žalované uvedli, že žalobkyně dodala k opravě zámky nejen demontované, ale i zcela rozebrané.

11. Mezi další námitky patří nesprávné vyhodnocení montáže do prašného prostředí, přestože bylo prokázáno, že žalobkyně trvala na instalaci v hrubé stavbě, což vedlo k vnikání prachu do mechanismu a mechanickému poškození. Odvolatelka rovněž kritizuje akceptaci „čestných prohlášení“ dodaných po koncentrační lhůtě (14. 11. 2023), což odporuje zásadám řízení. Závěr soudu, že propojenost osob na straně žalobkyně není relevantní, považuje za nesprávný, neboť propojení subjektů může ovlivnit věrohodnost důkazů.

12. Závěrem odvolatelka shrnuje, že pro právně konformní rozhodnutí je nezbytné objektivně posoudit, zda zámky mají neopravitelnou konstrukční vadu. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu, vrácení věci k doplnění dokazování a provedení nezávislého testu bezvadnosti zámků ve spojení s jejich správnou montáží.

13. Žalobkyně považuje odvolání žalované za nedůvodné a napadený rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 6. 2025 za věcně správný. Uvádí, že odvolání neobsahuje konkrétní specifikaci odvolacích důvodů dle § 205 odst. 1 o. s. ř., a to ani po doplnění ze dne 22. 8. 2025, což znemožňuje jeho věcné přezkoumání. Návrh žalované na zrušení rozsudku v celém rozsahu a vrácení věci k doplnění dokazování žalobkyně označuje za nesprávný, stejně jako požadavek na provedení „nezávislého testu zámků“, který považuje za nadbytečný, protože v řízení byl proveden znalecký posudek a znalec byl vyslechnut. Podle žalobkyně odvolání obsahuje tvrzení, která žalovaná neuplatnila před soudem prvního stupně, čímž porušuje zásadu koncentrace řízení. Například v bodě 3 odvolání žalovaná kritizuje postup soudu, aniž by sama označila důkazy, a v bodě 6 tvrdí, že soud nepožadoval konkrétní tvrzení, což žalobkyně odmítá s tím, že je povinností žalované vést procesní obranu. Žalobkyně také reaguje na požadavek žalované, aby se vyjádřila společnost [právnická osoba], a uvádí, že tato společnost není znaleckým ústavem a žalovaná měla možnost si důkaz zajistit sama během 27 měsíců trvání řízení. K námitce žalované ohledně čestného prohlášení ze dne 14. 11. 2023 žalobkyně uvádí, že tento důkaz byl proveden dne 4. 3. 2024 bez námitky žalované a byl předložen ve lhůtě stanovené soudem (do 22. 11. 2023). Tvrzení žalované o porušení koncentrace řízení žalobkyně odmítá, naopak poukazuje na to, že žalovaná ve svém závěrečném návrhu ze dne 20. 3. 2025 uváděla nová tvrzení, která měla být uplatněna nejpozději dne 24. 11. 2023.

14. Odvolací soud z podnětu odvolání žalované přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k obsahu odvolání i k vyjádření žalobkyně k odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není namístě pokládat za důvodné.

15. Předně odvolací soud odkazuje na skutkové a právní závěry uvedené v napadeném rozsudku, které pokládá za přiléhavé a správné.

16. Ve stručnosti lze shrnout, že ještě před uplynutím záruční lhůty docházelo k opakovanému i postupnému selhávání podstatné části žalovanou dodaných a namontovaných „chytrých“ zámků, a to minimálně v 11 případech z 38 zámků. Žalobkyně žalovanou ještě v záruční lhůtě opakovaně vyzývala k odstranění této podstatné vady spočívající v nefunkčnosti zámků, žalovaná však přes opakované pokusy vady neodstranila a k nefunkčnosti zámků ještě v průběhu záruční lhůty docházelo dál. Tyto vady se přitom projevovaly typově stejným způsobem (zámky nefungovaly vůbec nebo se blokovaly trvale v poloze otevřeno či zavřeno), takže způsobovaly vysoké riziko budoucího selhání všech zámků (viz výpověď svědka [jméno FO] a posudek znalce [jméno FO]). Jestliže žalobkyně ještě v záruční lhůtě za takových okolností odstoupila proto, že opakovaně vytýkané a charakterově stejné vady zámků se žalované nepodařilo odstranit, a to ještě v záruční lhůtě, žalobkyně odstoupila po právu (viz právní posouzení věci soudem prvního stupně). Dílo jako celek přitom pro žalobkyni bylo nadále nepoužitelné pro existenci vysokého rizika, že se tatáž typová vada projeví i na ostatních zámcích. Proto žalobkyni následkem odstoupení od smlouvy o dílo vzniklo právo na vrácení ceny za dílo jako celku, včetně případné náhrady škody, která nikoliv řádným provedením díla žalobkyni vznikla. (k tomu, že zámky jako celek byly posléze vyměněny, viz výpověď svědka [jméno FO], z níž plyne, že podnájemce společnost [Anonymizováno] zámky vyměnila a nahradila jinými).

17. K jednotlivým výhradám žalované je na místě dodat, že: namítá-li všeobecnou nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud uvádí, že systematické rozvržení odůvodnění napadeného rozsudku, které nekonvenuje odvolateli, ještě samo o sobě nevede k závěru o jeho nepřezkoumatelnosti, jsou-li skutkové a právní úsudky řádně a srozumitelně odůvodněny, byť na jiném místě, než je odvolatel pokládá za vhodné. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že napadený rozsudek jako celek netrpí deficitem nepřezkoumatelnosti a že soud prvního stupně se řádně a dostatečně vypořádal se všemi podstatnými výhradami žalované. Skutkové a právní vyhodnocení provedené soudem prvního stupně odvolací soud naopak pokládá za přiléhavé a věcně správné.

18. Žalovaná dále namítá, že nefunkčnost díla měla být způsobena žalobkyní tím, že zámky byly mechanicky poškozeny a znečištěny jinými stavebními pracemi na domě, případně svévolnou přeinstalací (pokusem o opravu zámku) ze strany žalobkyně. Průběžné opravy nefunkčností tedy nebyly reakcí žalované na reklamace, ale projevem její dobré vůle. Žalovaná má za to, že soud prvního stupně neodůvodněně adoroval výpověď svědka [jméno FO], i když o pravdivosti je důvod pochybovat. Žalobkyně podle žalované zasahovala svévolně do konstrukce zámků, což plyne i z toho, že svědkovi [Anonymizováno] měla dodat i zcela rozebrané zámky. - Je skutečností, že soud prvního stupně opřel svá skutková zjištění ohledně vad, jejich původu a příčin, zejména o výpověď svědka [adresa], případně o posudek znalce [jméno FO]. Soud prvního stupně ovšem logicky a přiléhavě odůvodnil, proč výpověď svědka [jméno FO] pokládá za věrohodnou (odstavec 2 a následující napadeného rozsudku) a odvolací soud do tohoto vyhodnocení soudu prvního stupně nemá důvod zasahovat. Soud prvního stupně rovněž na tomtéž místě srozumitelně a logicky vysvětlil, proč naopak neuvěřil výpovědi svědka [jméno FO] a proč tedy nemá za prokázané, že by nefunkčnost žalovanou dodaných a namontovaných zámků měla mít svůj původ ve stavební nepřipravenosti domu ze strany žalobkyně, případně v neodborné manipulaci žalobkyně se zámky po jejich namontování. Výpověď svědka [jméno FO] ohledně existence vad a jejich vzniku koresponduje s e-mailovým stykem mezi účastníky (číslo listu 61–64 spisu), jakož i se zjištěními znalce [jméno FO] a s údaji o potřebě zaplacení kompenzací vůči ubytovaným hostům plynoucími z čestného prohlášení společnosti [Anonymizováno] (číslo listu 91 spisu), z něhož je rovněž patrné, že hostům byly poskytovány kompenzace v řádech desítek procent z nájemného pro hromadně se vyskytující vadu. Rovněž z výpovědi svědka [jméno FO] plyne, že vada jednoho ze zámků, při jejímž zjištění byl přítomen, nebyla způsobena prašností při dostavbě, ale zřejmě nesprávným programováním. Je namístě se ztotožnit se soudem prvního stupně i v tom směru, že neoprávněný zásah žalobkyně do montáže zámku nebyl prokázán, když z výše uvedené e-mailové korespondence je zřejmé, že žalobkyně se v první řadě obracela na žalovanou se žádostí o odstranění nefunkčnosti zámku a situaci případně nouzově řešila jejich dočasným snětím poté, co žalovaná nebyla schopna v potřebné době uskutečnit nápravu (viz e-mailová korespondence mezi svědkem [jméno FO] a svědkem [jméno FO], č. l. 62 a 63 spisu). Přitom bylo na žalované, aby případně prokázala, že k jiným a skutečně neoprávněným zásahům žalobkyně do montáže zámků došlo.

19. Žalovaná rovněž namítá, že soud prvního stupně se neměl, jde-li o posouzení existence vady, spokojit s posudkem znalce [jméno FO] a s výpovědí svědka [jméno FO], ale měl provést důkaz přezkoušením zámku od certifikované zkušebny, konkrétně ze strany společnosti [právnická osoba] - soud prvního stupně v této souvislosti především uzavřel, že důkaz přezkoušením zámku takovou firmou je nadbytečný, protože by nic nezměnil na faktu, že zámky se během záruční doby postupně i opakovaně stávaly nefunkčními, když žalovaná odpovídá za funkčnost a spolehlivost díla bez ohledu na to, zda závady na zámcích byly způsobeny jejich konstrukcí nebo špatnou instalací. S tímto vyhodnocením ze strany soudu prvního stupně se i odvolací soud ztotožňuje, k tomu odvolací soud rovněž ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že nemá důvod pochybovat o správnosti odborných závěrů znalce [jméno FO], když toto zjištění odpovídá výpovědi svědka [jméno FO], znalec své závěry náležitě vysvětlil (viz odst. 16 a násl. odvoláním napadeného rozsudku, v němž se vysvětluje, proč není důvod k ustanovení odborného subjektu, který by závěry znalce přezkoumal).

20. Žalovaná dále uvádí, že zámky nebyly znalci [jméno FO] protokolárně předány za součinnosti obou stran. Tím zpochybňuje, že se jednalo o zámky, které nainstalovala žalovaná. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že z výpovědi svědka [jméno FO] (o němž na rozdíl od svědka [jméno FO] není důvod pochybovat, viz již výše), vyplývá, že znalci byly dodány právě zámky, které nainstalovala žalovaná v předmětné nemovitosti. Z výpovědi téhož svědka rovněž plyne, že žalobkyně se zámky po instalaci svévolně nemanipulovala, činila maximálně nouzová opatření k umožnění vstupu do budovy a do bytu, nebyla-li žalovaná schopna v přiměřené době reagovat na reklamaci, případně zámky sňala pouze proto, aby mohla její vzorek poskytnout znalci [jméno FO] za účelem zjištění příčiny jejich nefunkčnosti. Nejsou tedy splněny předpoklady pro ustanovení revizního znalce ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. či pro uskutečnění jiného odborného zkoumání, ani není podklad pro závěr, že by žalobkyně se zámky svévolně manipulovala. Tvrzení žalované o tom, že žalovaná nebo třetí osoba svévolně zasahovaly do konstrukce a montáže zámku, nebylo prokázáno (viz odůvodnění odst. 37 a násl. napadeného rozsudku). Okolnost, že ze strany žalobkyně došlo ještě před odstoupením od smlouvy k demontáži čtyř zámků, aby mohly být po dohodě se žalovanou předloženy svědkovi [Anonymizováno] k opravě, nelze pokládat za svévoli žalobkyně, která vedla k nemožnosti žalované opravit dílo na základě reklamace žalobkyně. Okolnost, že ze strany společnosti [Anonymizováno] došlo k montáži nových zámků poté, co žalovaná opakovaně nebyla schopna odstranit vadu, a vzápětí poté, co došlo k odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně pro neodstranění vad (viz čestné prohlášení [Anonymizováno] č. l. 91), není svévolí, ale nezbytným krokem, aby nemovitost mohla být užívána a uživatelé nemovitosti do ní mohli vstupovat. Byly-li některé zámky ze strany žalobkyně či podnájemce vymontovány za účelem zjištění vady a její demonstrace žalované ještě před odstoupením od smlouvy, došlo k tomu s vědomím žalované, aby vada mohla být dokládána a odstraněna (viz soudem prvního stupně provedená výpověď svědka [Anonymizováno], jenž potvrzoval, že opravoval čtyři kliky donesené svědkem [jméno FO], stejně tak svědek [jméno FO] vypovídá, že kliky – zámky neinstalovali, ale jen odmontovávali a vezli je na opravu žalované, zjevně po dohodě s ní).

21. Žalovaná rovněž namítá, že znalci [jméno FO] sice byly předloženy známky, ovšem nebylo zřejmé, zda se dveře jejich prostřednictvím otevíraly nalevo nebo napravo. Jestliže tuto informaci znalec neměl, jde o podstatnou okolnost, která mu neumožňovala uzavřít, proč zámky byly nefunkční. Odvolací soud však ve shodě se soudem prvního stupně poukazuje na fakt, že podle výpovědi svědka [jméno FO] se vady spočívající v opakované a postupné nefunkčnosti zámků projevovaly při otevírání dveří na jakoukoliv stranu (odst. 18 napadeného rozsudku), proto ani tato výhrada není namístě. Svědek [jméno FO] sice není odborník, nicméně zajisté byl schopen poznat, že zámky nefungují bez ohledu na levostrannost nebo pravostrannost dveří.

22. Uzavřel-li soud prvního stupně, že vyhovění žalobě o navrácení finančního plnění ze smlouvy o dílo nebrání, že žalobkyně žalované dosud nevrátila dodané zámky, je jeho úsudek (viz odst. 45 odůvodnění) správný. Bylo případně věcí žalované, aby tento požadavek uplatnila vzájemným návrhem nebo i samostatnou žalobou.

23. Pouze obecná námitka žalované, že žalobkyně během snahy o zprovoznění zámku komunikovala prostřednictvím jiných svých pracovníků než skrze svého jednatele [jméno FO] (zejména prostřednictvím svědka [jméno FO]), sama o sobě rovněž na výsledku sporu ničeho nemění. Je logické, a nikoliv v rozporu s právem, pokud žalobkyně uskutečnila reklamaci a žádala žalovanou průběžně o opravy zámku prostřednictvím osoby, kterou pověřila starostí o předmětný dům (zde svědka [jméno FO]).

24. Přiléhavá není ani výhrada žalované, že jí žalobkyně nesdělila, jakou vadu zjistila a že řádně uplatnila své právo z odpovědnosti za vady. Vadou byla okolnost, že zámky byly opakovaně nefunkční, což žalované bylo známo, viz výpověď svědka [jméno FO] a koneckonců i svědka [Anonymizováno]. Z výpovědi svědka [jméno FO] plyne, že žalobkyně nejprve žádala o odstranění vad, to se však neuskutečnilo, proto přistoupila k odstoupení od smlouvy ještě během záruční doby. Ohledně oprávnění žalobkyně odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení ceny díla, lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odst. 10 a násl., odst. 42 a násl., v níž je popsán úkon i právní důvod, na jehož základě došlo ke vzniku tohoto práva). Fakt, že zámky byly opakovaně nefunkční (viz výpověď svědka [jméno FO] a konečně i svědka [Anonymizováno]), soud prvního stupně správně vyhodnotil jako podstatnou vadu, protože takový nedostatek i odvolací soud vede k závěru o zásadní nefunkčnosti díla jako celku. Z korektních skutkových zjištění soudu prvního stupně přitom plyne, že žalovaný nebyl schopen tyto vady odstranit ani přes opakované pokusy. K tomu, že právo bylo uplatněno včas – v záruční době (viz odst. 42 a násl. napadeného rozsudku). Ve shodě se soudem prvního stupně je i o odvolací soud toho názoru, že vyskytnou-li se opakované vady na úhrnem dodaných zámcích, a to na podstatné části zakázky (dle výpovědi svědka [jméno FO] minimálně devět závad, dle sdělení společnosti [Anonymizováno] nejméně 11 závad – viz odst. 8 napadeného rozsudku), když tyto závady jsou téhož charakteru a projevují se týmž typovým způsobem, vzniká nebezpečí, že se vada projeví i u ostatních zámků. Za takových okolností je třeba na dílo pohlížet jako na celek, a nikoliv posuzovat je tak, že se rozkládá na individuální „minidíla“ o dodání každého zámku zvlášť.

25. Žalovaná vznesla též četné námitky, jde-li o důvodnost požadavku žalobkyně na zaplacení škody, která jí vznikla následkem nikoliv řádného provedení díla. Rovněž ohledně této problematiky odvolací soud odkazuje na správné skutkové a právní závěry soudu prvního stupně s tím, že faktura DOVF23004 z 25. 1. 2023, vystavená společností [právnická osoba] byla ze strany žalobkyně prokazatelně proplacena (viz odst. 32 napadeného rozsudku, výpis z účtu, číslo listu 89–90 spisu).

26. K výhradám žalobkyně ohledně požadavku na zaplacení škody je na místě uvést, že mezi žalobkyní jako vlastnící nemovitosti a společností [právnická osoba] jako nájemkyní nemovitosti skutečně existoval a existuje vztah personální a majetkové propojenosti. Nicméně nebylo zjištěno, že by takový vztah existoval mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] na straně jedné a společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno žalované B]., podnájemcem nemovitosti, na straně druhé (viz výpisy z obchodních rejstříků těchto společností, které odvolací soud doplnil k důkazu). Za situace, kdy čestné prohlášení o vyplacení částky 90 000 Kč a 9 000 Kč poskytla společnost [Anonymizováno], není důvod o něm pochybovat, neboť bylo zjištěno, že by tato společnost měla právní zájem na výsledku tohoto sporu. Také nelze přehlédnout, že její čestné prohlášení je dokládáno počítačovým výpisem ohledně slev poskytnutých zcela konkrétním osobám – uživatelům bytů (č. l. 91).

27. Není tedy korektní tvrzení žalované, že z fakturace slev poskytnuté jednotlivým uživatelům bytů není patrné, jaká část z v ní uvedené částky byla k jakému účelu poskytnuta. K fakturaci je totiž připojen položkový seznam, z něhož plyne, kolik bylo kompenzováno kterému z uživatelů. Totéž je patrno z počítačové svodky připojené k čestnému prohlášení společnosti [Anonymizováno] (č. l. 91). Tyto listiny jsou ve vzájemném souladu. Není tedy důvod o nich pochybovat.

28. Žalovaná uvádí, že nebylo prokázáno, zda kompenzace turistům (uživatelům bytů) byla poskytnuta důvodně, svědek [jméno FO] je v tomto směru podle ní nevěrohodný. K tomu lze dodat, že tento závěr soud prvního stupně načerpal nejen z výpovědi svědka [jméno FO], ale i z naposledy uvedených listin, s nimiž není výpověď tohoto svědka v rozporu, ale naopak se vzájemně doplňují. Z týchž listin zároveň plyne, že náklad na zaplacení částky 116 160 Kč nesla v konečném následku žalobkyně jako osoba, která odpovídá nájemci i podnájemci za řádné užívání nemovitosti. Fakturace ze strany nájemce [právnická osoba] (č. l. 85 spisu), výpis z účtu o proplacení faktury ze strany žalobkyně č. l. 89–90 spisu a čestné prohlášení [Anonymizováno] č. l. 91 spisu) si navzájem korespondují a odpovídají i výpovědi svědka [jméno FO]). Není rozumný důvod o nich pochybovat. Společnost [Anonymizováno] není propojena ani se žalobkyní, ani se společností [právnická osoba], takže o jejím prohlášení o potřebě kompenzací není důvod pochybovat. Není pravda, že by čestné prohlášení bylo dodáno až po koncentrační lhůtě. Soud prvního stupně totiž vyzval žalobkyni k předložení důkazních prostředků ohledně výše škody při jednání dne 25. 10. 2023, a to ve lhůtě do 30 dnů. Čestné prohlášení bylo předloženo podáním z 22. 11. 2023 (č. l. 85–89, 91).

29. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že náklad na posudek znalce [jméno FO] byl ze strany žalobkyně nezbytně vynaložen za účelem zjištění příčiny nefunkčnosti zámku (vady díla). Za situace, kdy žalovaná tuto vadu způsobila a nebyla sama schopna vadu odstranit, bylo odhalení příčiny vady bylo nezbytné za účelem jejího odstranění, případně uplatnění práva na odpovědnost za vady, a proto žalobkyni nezbývalo, než tento náklad vynaložit. Jde tedy o újmu na straně žalobkyně ve smyslu § 2894 a násl. o. z., za kterou odpovídá žalovaná jako původce vady.

30. Zbývá dodat, že dílo pro žalobkyni neznamenalo žádný přínos, protože pro jeho podstatné vady bylo po odstoupení od smlouvy třeba provést celkovou výměnu zámků. Proto není důvod uzavřít, že by žalobkyně neměla mít právo na vrácení úplné ceny za dílo.

31. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil. Potvrdil rovněž nákladové výroky III a IV, odůvodnění těchto položek ze strany soudu prvního stupně pokládá za přiléhavé a správné.

32. Odvolání žalované do výroku II bylo odmítnuto, neboť se jedná o výrok v její prospěch (částečné zamítnutí žaloby). Žalovaná není osobou oprávněnou k podání odvolání do takového výroku.

33. Protože žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, má v souladu s § 142 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady přitom sestávají z odměny za zastoupení podle § 7a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a to za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání 25. 11. 2025) ve výši úhrnem 20 680 Kč, dále z paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony celkem 900 Kč, když k právě k uvedeným položkám je třeba připočíst daň z přidané hodnoty ve výši 4 531,80 Kč. Poté je třeba připočíst náhradu cestovních výdajů a náhradu za čas promeškaný na cestě k jednání odvolacího soudu dne 25. 11. 2025. Tato náhrada sestává z částky 750 Kč za promeškaný čas (cesta autem [adresa] a zpět, celkem 2,25 hodiny), dále z částky 1 604,63 Kč, což je náhrada cestovních výdajů na cestě autem [adresa] a zpět, celkem 180 km, vozidlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], registrační značky [Anonymizováno], s průměrnou spotřebou 8,7 litru benzínu na 100 km. Úhrnem tedy jde o položku ve výši 2 573,87 Kč. Daň z přidané hodnoty přitom činí 219,24 Kč. Úhrnem tedy účelně vynaložené náklady na straně žalobkyně představují 28 685,67 Kč. O lhůtě ke splnění této povinnosti soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k ustavení jiné lhůty nebyl shledán žádný důvod.

Poučení