65 A 32/2025– 175

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci navrhovatelky: Ossowsky s.r.o. se sídlem Rudolfovská tř. 151/60, České Budějovice zast. Mgr. Jiřím Vozákem, advokátem se sídlem 1. máje 97/25, Liberec proti odpůrci: Jihočeský kraj se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice v řízení o incidenčním přezkumu opatření obecné povahy, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydaných usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje č. 293/2011/ZK–26 ze dne 13. 9. 2011, v části vymezující železniční koridor D3 v úseku D3/6, takto:

Výrok

I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydaných usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje č. 293/2011/ZK–26 ze dne 13. 9. 2011, v části vymezující železniční koridor D3 v úseku D3/6, se zamítá.

II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Procesní průběh věci

1. Dne 11. 8. 2025 obdržel zdejší soud žalobu/návrh žalobkyně/navrhovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2025, čj. KUJCK 81678/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 8. 2024, čj. MěÚK/27289/2024, pokud jde o část výroku; ve změnou nedotčených částech bylo rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno.

2. Rozhodnutím Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 8. 2024, čj. MěÚK/27289/2024, byla zamítnuta žádost o vydání společného povolení na stavební záměr s názvem „Stavební úpravy a přístavba objektu“ Střítež č. p. 12, na pozemku parc. č. st. 62/1 a parc. č. 2906 v k. ú. Střítež u Kaplice, a to z důvodu rozporu záměru s územním plánem obce Střítež ve znění změny č. 1 a pro rozpor se Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje.

3. Žalobkyně/navrhovatelka v souvislosti s napadeným rozhodnutím napadla i dvě opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje a změnu č. 1 územního plánu obce Střítež, přičemž se domáhala incidenčního přezkumu obou opatření obecné povahy a jejich zrušení v těch částech, v nichž vymezují železniční koridor D3 v úseku D3/6.

4. Žalobkyně na výzvu soudu žalobu/návrhy podáním ze dne 9. 9. 2025 náležitě doplnila.

5. Usnesením ze dne 10. 9. 2025, čj. 65 A 26/2025–57, byly k samostatnému společnému projednání vyloučeny návrhy na zrušení Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a na zrušení změny č. 1 územního plánu obce Střítež. Uvedené návrhy na zrušení opatření obecné povahy byly zapsány pod sp. zn. 65 A 32/2025.

6. Následně usnesením ze dne 5. 11. 2025, čj. 65 A 32/2025–152, byl k samostatnému projednání vyloučen návrh na zrušení změny č. 1 územního plánu obce Střítež. Tento vyloučený návrh byl zapsán pod sp. zn. 65 A 41/2025.

II. Obsah návrhu

7. V blanketním návrhu navrhovatelka konstatovala, že Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (dále jen „ZÚR“) byly schváleny dne 13. 9. 2011. V ZÚR je vymezen koridor dopravy s označením D3 – IV. tranzitní železniční koridor, kterým došlo k vymezení železničního koridoru pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury v úseku od hranice se Středočeským krajem přes České Budějovice až po Horní Dvořiště a státní hranici s Rakouskem. Koridor je dělen do šesti úseků, přičemž pozemek parc. č. st. 62/1 v k. ú. Střítež u Kaplice ve vlastnictví navrhovatelky se nachází v úseku označeném jako D3/6 – úsek České Budějovice – Horní Dvořiště (státní hranice). Na toto vymezení úseku D3/6 reagovala obec Střítež, která dne 25. 3. 2019 schválila změnu č. 1 územního plánu (dále též jako „změna č. 1“ či „územní plán“), do níž přebrala úsek D3/6 s obdobným označením, tj. jako IV. tranzitní železniční koridor a označila jej jako veřejně prospěšnou stavbu č. 2.

8. Ve včasném doplnění blanketního návrhu navrhovatelka konstatovala, že dle napadeného rozhodnutí její stavební záměr nerespektuje vymezený koridor dopravní infrastruktury D3: IV. tranzitní železniční koridor, a proto záměr není v souladu s Politikou územního rozvoje České republiky, ZÚR ani s územním plánem obce Střítež.

9. Navrhovatelka namítá nezákonnost ZÚR. Ovšem konstatuje, že jejím cílem není trvalé zrušení koridoru D3/6. Tento koridor je dle jejího názoru v územně plánovací dokumentaci pouze nesprávně vymezen, což má zásadní vliv na její vlastnické právo. Záměr navrhovatelky spočívá v jednoduchých stavebních úpravách a přístavbě hospodářské části objektu vč. terénních úprav a dopravní a technické infrastruktury. Jedná se ovšem o stavební úpravy stávajícího objektu spojené se změnou užívání na penzion a s přístavbou skladového přístřešku ve dvoře. Navrhovatelka má za to, že její záměr je poměrně triviální a že je naprosto zřejmé, že svým charakterem nemůže ohrozit využití území pro účel koridoru D3 v úseku D3/6.

10. Vymezení koridoru D3/6 v ZÚR je závazné i pro územní plán a pro rozhodování v území. S ohledem na to, že změna č. 1 územního plánu převzala koridor obdobně, jak je vymezen v ZÚR, musela navrhovatelka napadnout oba tyto územně plánovací dokumenty.

11. Navrhovatelka poukazuje na to, že koridor v úseku D3/6 je v ZÚR veden jako návrhová plocha a současně jako veřejně prospěšná stavba. Podle navrhovatelky ovšem neexistuje žádný racionální důvod, proč by měl být koridor v úseku D3/6 v tuto chvíli vymezen právě tímto způsobem.

12. V územním plánu byl koridor před změnou č. 1 veden jako plocha územní rezervy, což bylo dle navrhovatelky v souladu se zákonem. Aniž by však došlo k jakémukoliv upřesnění železniční trati, přejal územní plán v rámci změny č. 1 stejné řešení, jako je v ZÚR.

13. V rámci ZÚR je koridor v úseku D3/6 veden jako železniční koridor pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury. Dle navrhovatelky však s žádnou takovou stavbou v tuto chvíli v dotčeném koridoru nikdo nepočítá a není ani zřejmé, o jakou stavbu se má jednat. Navrhovatelka odkazuje na web Správy železnic a uvádí, že v uvedeném koridoru není plánována žádná stavba ani modernizace ani optimalizace trati.

14. Navrhovatelka zdůrazňuje jako zásadní to, že v koridoru v úseku D3/6 se současná železniční trať vůbec nenachází. Není tedy ani možné tvrdit, že by případná modernizace stávající trati byla důvodem pro vymezení koridoru v úseku D3/6. Modernizace trati ani úpravy provedené v roce 2009 se koridoru v úseku D3/6 vůbec netýkají. Dle navrhovatelky, pokud se zde železniční trať nenachází, není zde žádná výstavba plánována (a to např. ani v projektech typu vysokorychlostní trati), tak podle navrhovatelky není zřejmé, proč by měl být koridor veden v ZÚR jako návrhová plocha.

15. Navrhovatelka odkazuje na § 23b odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále jen „SZ“) a na § 56 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NSZ“) ohledně definice pojmu územní rezerva. Územní rezerva má vymezovat plochu nebo koridor pro využití, jehož potřebu a plošné nároky bude třeba následně prověřovat. V případě územní rezervy je tedy dle navrhovatelky nutné prověřit její potřebu, ale i její plošné nároky. To je dle navrhovatelky také případ koridoru v úseku D3/6, u kterého není zřejmá jeho potřeba a v minulosti ani nebyly prověřeny jeho plošné nároky. Navrhovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2017, čj. 6 As 67/2017–38.

16. Navrhovatelka odkázala na Metodické doporučení Ministerstva pro místní rozvoj s názvem „Vymezení koridorů veřejné dopravní a technické infrastruktury v územním plánu“ z roku 2021 (dále jen „metodický pokyn“). Metodické doporučení rozlišuje tzv. prověřený a neprověřený koridor. Prověřený koridor počítá s existencí podrobnější dokumentace, která by prověřila trasu záměru a reálnost umístění stavby. Neprověřený koridor není prověřen podrobnější dokumentací nebo územní studií. Neprověřený koridor by se měl dle metodického pokynu vymezovat spíše jako územní rezerva, a to do té doby, dokud nebude prověřený. Koridor v úseku D3/6 podle navrhovatelky nelze považovat za prověřený. Dle metodiky upřesněný koridor v územním plánu je koridor ze ZÚR, jehož hranice jsou v územním plánu upřesněny (rozsah zmenšen) na základě katastrální mapy, zohlednění limitů využití území, prověření podrobnější dokumentací a dalšími informacemi, které dosud nebyly známy, nebyly k dispozici při pořízení ZÚR nebo byly pod úrovní podrobnosti ZÚR. Upřesnění má vymezovat koridor pro budoucí umístění optimální trasy liniové stavby se zohledněním zejména přírodních a civilizačních hodnot v území. Navrhovatelka poukazuje na to, že princip přebírání a upřesňování koridoru se uplatňuje hierarchicky, tzn. že z nadřazené územně plánovací dokumentace se převezme koridor do územního plánu a tam se upřesní. Pokud byl koridor ze ZÚR upřesněn v územním plánu, rozhoduje se v území podle upřesněného koridoru v územním plánu.

17. Z grafické části ZÚR je podle navrhovatelky zřejmé, že hranice koridoru v úseku D3/6 se od pořízení ZÚR nijak nezměnily ani nezpřesnily. Hranice koridoru nekopírují katastrální mapu, nezohledňují limity využití území (navrhovatelčin pozemek), ani zde neexistuje žádná podrobnější dokumentace k využití koridoru v úseku D3/6. Tato skutečnost je patrná při porovnání koridoru v úseku D3/6 s koridorem dopravní infrastruktury dálnice D1 – D1/7, úsek Dolní Třebonín – Dolní Dvořiště, tj. koridorem pro stavbu dálnice; oba koridory se přitom částečně překrývají. V rámci procesu pořizování změny územního plánu došlo k úpravě vymezení koridoru dálnice D1. Tato úprava opětovně umožnila využití pozemků navrhovatelky. Koridor pro stavbu dálnice je v územním plánu zpřesněn, jedná se tedy o prověřený koridor. Pozemky navrhovatelky, na nichž chce umístit svůj záměr, se tedy v upřesněném koridoru dálnice D1 nenachází. V případě koridoru dálnice je přitom dle navrhovatelky logické, že se jedná o návrhový koridor, jelikož se jedná o stavbu, která se již realizuje. Na tomto případu navrhovatelka ilustrovala rozdíl mezi koridorem v úseku D3/6 a koridorem pro stavbu dálnice D1.

18. Navrhovatelka odkazuje i na koordinované stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 5. 9. 2008, čj. 372/2008–910–UPR/8, ve kterém se ministerstvo vyjadřuje k návrhu ZÚR. Koridor v úseku D3/6 nebyl mezi plánovanými záměry modernizace tratí. Ministerstvo uvedlo, že návrhy modernizace železničních tratí, které nejsou technicky prověřené, požaduje zařadit pouze do územních rezerv. Samotné ministerstvo požadovalo vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR jako územní rezervy. Podle navrhovatelky je vymezení koridoru v úseku D3/6 jako návrhové plochy nezákonné. Takový postup neodpovídá charakteru rozpracovanosti záměru dopravní infrastruktury, stavebnímu zákonu a principům územního plánování a metodickému pokynu. Vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR je dle navrhovatelky zcela nepřiměřené s ohledem na její vlastnické právo, neboť navrhovatelka nemůže provést ani dílčí stavební úpravy své nemovitosti, které podléhají gesci stavebního úřadu, kterýžto postup je podmíněn posouzením souladu záměru s územně plánovací dokumentací.

19. Dle navrhovatelky vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR brání jakémukoliv rozvoji území, které je přitom v územně plánovací dokumentaci vymezeno jako zastavěné. Nejedná se tedy jen o situaci navrhovatelky, nýbrž stejnému zásahu čelí i vlastníci dalších pozemků, kteří jsou fakticky ještě dále od osy koridoru v úseku D3/6, ale s ohledem na ZÚR nemohou své pozemky využít ani existující stavby rekonstruovat.

20. Navrhovatelka z těchto důvodů navrhuje zrušení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR v textové i v grafické části, a to zpětně ke dni účinnosti tohoto opatření obecné povahy.

21. Pokud jde o územní plán (resp. změnu č. 1) tak ten převzal dle navrhovatelky nezákonné řešení ze ZÚR, aniž by vymezení koridoru v úseku D3/6 dále upřesnil. Proto navrhovatelka navrhla zrušení změny č. 1 územního plánu v textové i grafické části vymezující železniční koridor v úseku D3/6, a to zpětně ke dni účinnosti tohoto opatření obecné povahy.

III. Vyjádření odpůrce

22. Odpůrce ve svém vyjádření uvedl, že koridor vymezený v ZÚR sám o sobě nebrání možnosti umístění záměru navrhovatelky. Pro umožnění záměru navrhovatelky postačí dle odpůrce změna územního plánu obce Střítež. Znemožnění záměru navrhovatelky totiž dle odpůrce vyplývá ze zvoleného způsobu zanesení koridoru ze ZÚR do územního plánu, přičemž k přenesení koridoru existuje více zákonných variant znázornění. O způsobu a znázornění a podmínkách využití ovšem v konečném důsledku rozhoduje obec Střítež. Volba formy převzetí koridoru do územního plánu byla pouze na vůli obce Střítež.

23. Odpůrce shrnul, že územní plán obce Střítež nabyl účinnosti dne 29. 12. 2008. V původní verzi územního plánu byl koridor vymezen jako územní rezerva. ZÚR nabyly účinnosti dne 7. 11. 2011 a vymezovaly koridor přes správní území obce Střítež ve formě návrhu a jako veřejně prospěšnou stavbu. Následně obec Střítež reagovala změnou č. 1 územního plánu, v níž uváděla svůj územní plán do souladu se ZÚR. Obec Střítež převzala koridor ze ZÚR v plné šíři a bez úprav (což nebyla povinna) a nerozhodla se pro variantu překryvu koridoru s vymezením jednotlivých ploch s rozdílným způsobem využití. Odpůrce konstatuje, že v rámci místních podmínek bylo lze koridor upravit např. z důvodu zohlednění zastavěného území (§ 43 odst. 3 SZ). Tuto možnost však obec nevyužila. Navrhovatelka si v procesu přijímání změny č. 1 územního plánu podala námitky pouze do koridoru dálnice D1, čemuž obec vyhověla a upravila dálniční koridor; železniční koridor však zůstal beze změny. SZ nepředepisoval povinnost převzít koridor v plném rozsahu a bez možnosti jeho vymezení překryvnou funkcí; ostatně samy ZÚR jej jako překryvný koridor znázorňují.

24. Odpůrce z uvedeného dovozuje, že nemožnost povolení záměru navrhovatelky nevychází ze ZÚR, nýbrž ze zvolené formy vyjádření nadmístních záměrů při uvedení územního plánu do souladu se ZÚR a z nevyužití možnosti zpřesnění železničního koridoru převzatého ze ZÚR.

25. K jednotlivým bodům návrhu odpůrce sdělil, že dle jeho názoru nejsou ZÚR nezákonné. Odpůrce zopakoval, že blokace záměru navrhovatelky vychází z formy znázornění koridoru v územním plánu, neboť na pozemku navrhovatelky je vymezen pouze tento koridor, a to nepřekryvným způsobem. Způsob znázornění koridoru v ZÚR sám o sobě záměru navrhovatelky dle názoru odpůrce nebrání. Dle odpůrce je zobrazení nadmístního koridoru v územním plánu na pozemcích navrhovatelky sice pro ni nešťastné, nicméně není nezákonné. Odpůrce podotkl, že navrhovatelka nevyužila možnosti bránit se námitkami proti změně územního plánu konkrétně ve vztahu k železničnímu koridoru; bránila se pouze proti koridoru dálničnímu a v tom rozsahu jí bylo obcí Střítež vyhověno. Železniční koridor tak zůstal beze změny; to však neznamená, že jsou v tomto rozsahu změna č. 1 územního plánu a ZÚR nezákonnými dokumenty. Navrhovatelka by měla dle odpůrce usilovat o změnu územního plánu obce Střítež.

26. Odpůrce konstatuje, že důvody pro vymezení IV. tranzitního železničního koridoru jsou v odůvodnění ZÚR řádně uvedeny. Uvádí se, že jde o koridor z Prahy přes Tábor a České Budějovice až do Horního Dvořiště. Jde o 22. prioritní stavbu Evropské unie, stavba bude kofinancována ze zdrojů EU; vymezení koridoru je upřesněním a naplněním požadavku Politiky územního rozvoje ČR 2008. Odpůrce doplňuje, že již v Politice územního rozvoje byl záměr vymezen jako návrhový koridor, nikoliv jako územní rezerva. Odpůrce byl tudíž povinen toto zařazení respektovat (§ 31 odst. 4 SZ).

27. Politika územního rozvoj byla vydána v roce 2009 (po územním plánu obce Střítež) a vymezila koridor pro budoucí IV. tranzitní železniční koridor jako návrhový koridor. Následně byly vydány ZÚR. Od vydání územního plánu obce Střítež v roce 2008 nastaly dle odpůrce objektivní skutečnosti, na základě kterých nemohl být koridor v územním plánu dále vymezen jako územní rezerva. Odpůrce zdůrazňuje, že v ZÚR je dlouhodobě specifikováno, že koridor D3 je hájen pro budoucí umístění IV. tranzitního železničního koridoru.

28. Dle odpůrce není pravdou, že v koridoru není plánována žádná železniční stavba, jak tvrdí navrhovatelka. V daném koridoru je dlouhodobý zájem o umístění trasy IV. železničního koridoru. Tento zájem je i v posledních týdnech potvrzován mediálně. Odpůrce odkazuje na internetový článek, z něhož má plynout, že cesta vlakem z Lince přes České Budějovice do Prahy by měla v budoucnu trvat místo 3 hodin a 45 minut zhruba 2,5 hodiny. Dle ředitele Správy železnic byla s rakouskými kolegy dokončena první fáze studie k nové trati Linec – České Budějovice; má jít o strategickou trať pro obě země. Plánovaná rychlost vlaku je 250 km/h. Bude prováděna detailní analýza, která určí další postup. Dle plánku trati zveřejněného ředitelem Správy železnic dojde k výraznému narovnání trati, která bude vedena několika tunely a bude dvojkolejná. Cestování vlakem mezi Lincem a Českými Budějovicemi bude časově pod jednu hodinu jízdy.

29. Dle odpůrce je navrhovatelčino tvrzení o neexistenci železniční trati v současné době zcela bezpředmětné. Návrhové koridory v dokumentacích a zejména ty, které jsou označeny jako veřejně prospěšné stavby, se vymezují zejména z důvodu potřeby dotčení nového území novým rozvojovým záměrem; území je tak chráněno pro budoucí umístění záměru.

30. Potřeba budoucí realizace IV. tranzitního železničního koridoru byla prokázána již na úrovni státu v Politice územního rozvoje. Následně byly plošné nároky vyjádřeny v ZÚR, přičemž plošný rozsah byl dohodnut zejména s Ministerstvem dopravy. Též v následujících aktualizacích ZÚR byl rozsah koridoru v ZÚR ze strany Ministerstva dopravy potvrzen. Odpůrce podotýká, že o úpravě vymezení koridoru ve vazbě na znalost místních podmínek v území mohlo být s Ministerstvem dopravy jednáno v rámci změny územního plánu obce Střítež a dle výsledků jednání mohl být koridor v místních podmínkách upraven.

31. Koridor ve formě návrhu byl do ZÚR převzat z Politiky územního rozvoje. O zařazení do územní rezervy tak odpůrce nerozhodoval a nelze dle odpůrce aplikovat obecné pojetí územních rezerv vs. návrhových koridorů. Status návrhového koridoru byl hierarchicky převzat z dokumentu závazného pro pořízení ZÚR.

32. Jestliže navrhovatelka předkládá stanovisko Ministerstva dopravy k návrhu ZÚR, tak to bylo vydáno ještě před nabytím účinnosti Politiky územního rozvoje. S Ministerstvem dopravy bylo v rámci pořizování ZÚR jednáno opakovaně ve všech fázích pořizování. Jako stěžejní lze dle odpůrce označit stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 16. 12. 2010, čj. 652/2010–910–UPR/6, k veřejnému projednání ZÚR, v němž rozporuje pouze podrobnost popisu záměru D3 (IV. tranzitního železničního koridoru), nikoliv jeho vymezení ve formě návrhu či plošného rozsahu. Toto stanovisko bylo následně vypořádáno dohodou.

33. Dle odpůrce nebylo prokázáno, že by ZÚR byly nezákonné, a proto navrhl zamítnutí návrhu, neboť ZÚR samy nebrání navrhovatelce v požadovaném záměru.

IV. Reakce navrhovatelky

34. Dle navrhovatelky nelze souhlasit s tvrzením odpůrce, že nemožnost umístění jejího záměru navrhovatelky vychází pouze ze zvoleného způsobu vyjádření nadmístních záměrů v územním plánu. Dle navrhovatelky i kdyby obec Střítež převzala koridor ZÚR a zanesla ho s překryvnou funkcí, tak by to na věci ničeho nezměnilo. Navrhovatelka by pořád měla na svém pozemku vyznačen úsek koridoru D3/6.

35. Dle navrhovatelky nemohla obec postupovat ani podle § 43 odst. 3 SZ a v rámci místních podmínek úsek koridoru D3/6 upravit, např. z důvodu zohlednění zastavěného území. Jde–li totiž o nadmístní záměr dopravní infrastruktury, tak dotčená obec vymezený koridor jednoduše převezme v rozsahu zaneseném v ZÚR. Tím spíše je–li takový koridor vymezen jako návrhová plocha, tedy nikoliv např. jako územní rezerva, u které se předpokládá budoucí zpřesnění. Dle navrhovatelky jsou to právě ZÚR, které fakticky nedaly obci Střítež jinou možnost než koridor do územního plánu převzít.

36. Navrhovatelka poukazuje na to, že Ministerstvo dopravy řešilo koridor pouze na úrovni ZÚR s odpůrcem; na obec Střítež nemělo žádné požadavky. Lze jen stěží po obci požadovat, aby upravovala trasu nadmístního významu návrhového koridoru zaneseného v ZÚR. Navrhovatelka označila postoj odpůrce za alibisticky založený na tom, že veškeré důsledky vymezení koridoru v úseku D3/6 přenesla na obec Střítež.

37. Navrhovatelka odkazuje na § 36 odst. 3 SZ, podle něhož mohl odpůrce v nadmístních souvislostech území kraje zpřesnit a rozvíjet cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje a územním rozvojovým plánem. Dle navrhovatelky neplatí bezvýhradný odkaz odpůrce na § 31 odst. 4 SZ s tím, že musel přebrat z Politiky územního rozvoje koridor tak, jak tam byl vymezen.

38. Navrhovatelka se domnívá, že i kdyby obec Střítež vymezila koridor v úseku D3/6 rozdílně od ZÚR, pak by to vedlo stavební úřad k závěru o rozpornosti územního plánu se ZÚR a řešení přijaté v územním plánu by neaplikoval (§ 54 odst. 6 SZ).

39. Navrhovatelka trvá na tom, že nemožnost povolení jejího záměru vychází nejen ze změny č. 1 územního plánu, nýbrž i ze ZÚR.

V. Právní hodnocení krajského soudu

40. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Při rozhodování byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

41. Krajský soud předesílá, že aplikoval SZ ve znění do 31. 12. 2011 (do novely č. 420/2011 Sb.), neboť byl s ohledem na shora citované povinen vycházet z právního stavu v době vydání ZÚR.

42. Krajský soud rozhodl při jednání dne 10. 12. 2025. Obě procesní strany setrvaly na svých stanoviscích. Krajský soud na jednání probral listiny z podkladové dokumentace, na které se výslovně odvolávala navrhovatelka a odpůrce a které přímo zaslali jako přílohy svých podání. Jde o stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 5. 9. 2008 k návrhu ZÚR, stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 16. 12. 2010 k upravenému návrhu ZÚR a dohoda o způsobu vypořádání stanoviska Ministerstva dopravy ze dne 21. 6. 2011.

43. Krajský soud provedl k důkazu listiny opatřené z veřejně přístupných rejstříků (výpis z katastru nemovitostí ve vztahu k předmětné nemovitosti, výpis z obchodního rejstříku navrhovatelky a notářský zápis ze dne 6. 12. 2011 ze Sbírky listin obchodního rejstříku). Z těchto listin vyplynulo, že se navrhovatelka stala vlastnicí předmětné nemovitosti Střítež č. p. 12 a pozemku parc. č. st. 62/1 v k. ú. Střítež u Kaplice ke dni 30. 12. 2011, a to na základě prohlášení vkladatele o vkladu do základního jmění právnické osoby. Toto prohlášení o vkladu bylo učiněno dne 6. 12. 2011 ve formě notářského zápisu, a to dosavadní vlastnicí Marií Masopustovou, která se v souvislosti s tím stala společnicí navrhovatelky. Z odůvodnění ZÚR, z jeho části vyhodnocující připomínky, je patrné, že navrhovatelka nepodala připomínky proti návrhu ZÚR. To ostatně ani nemohla, neboť byla založena v květnu 2011 a veřejné projednání návrhu ZÚR a podávání připomínek probíhalo ve IV. kvartálu roku 2010. Krajský soud uvedené skutečnosti zjišťoval za účelem prověření, zda předchozí vlastník podal připomínky proti návrhu ZÚR, přičemž zjistil, že Marie Masopustová jakožto předchozí vlastnice připomínky nepodala, a to potvrdil i zástupce navrhovatelky při jednání.

44. Návrh není důvodný.

45. Krajský soud předesílá, že v návrhu se prolíná argumentace navrhovatelky proti ZÚR i proti změně č. 1 územního plánu obce Střítež. Krajský soud v zájmu lepší pochopitelnosti a uchopitelnosti návrhu jej reprodukoval tak, jak jej navrhovatelka ke zdejšímu soudu podala, resp. tak, jak jej doplnila. Nicméně v tomto řízení se krajský soud zaměřuje výlučně na incidenční přezkum ZÚR a věcně vypořádá pouze námitky směřujícímu proti vymezení koridoru D3 v úseku D3/6 v ZÚR. V.A Aktivní legitimace 46. Nejprve se zdejší soud zabýval přípustností návrhu a splněním dalších podmínek řízení. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech v důsledku opatření obecné povahy. To, zda je navrhovatel skutečně na svých právech dotčen, závisí na skutkových okolnostech konkrétního případu (shodně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS), jde však již o otázku věcného posouzení důvodnosti návrhu.

47. Pokud jde o navrhovatelku, v tomto řízení je z hlediska její aktivní legitimace zjevná potencialita zásahu do jejích veřejných subjektivních práv, neboť v návrhu tvrdí dotčení na svých právech napadeným OOP, a to v rozsahu nemovitostí v jejím vlastnictví, konkrétně pozemku parc. č. st. 62/1, v k. ú. Střítež u Kaplice a na něm stojící stavby Střítež č. p.

12. V.B Základní východiska soudního přezkumu 48. Pokud jde o východiska, z nichž zdejší soud při posouzení důvodnosti návrhu vycházel, tak předně je třeba uvést, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS, vyplývá pět kroků, v rámci nichž soud při přezkumu opatření obecné povahy postupuje. „Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy (§ 101d odst. 1 a 2 s. ř. s.) spočívá v pěti krocích; za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium); za páté, v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.“ 49. Krajský soud přitom při přezkumu postupuje od prvého kroku k dalším s tím, že pokud u některého z kroků algoritmu shledá důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy, aplikací dalších kroků se již věcně nezabývá. Tzv. algoritmus přezkumu opatření obecné povahy však byl modifikován novelizací s. ř. s. provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jež zakotvila vázanost soudu rozsahem a důvody návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Z hlediska systematiky přezkumu opatření obecné povahy v rozsahu návrhových bodů však uvedený algoritmus, vč. posloupnosti jeho kroků, zůstává použitelný. Jinými slovy řečeno, krajský soud postupuje při aplikaci algoritmu přezkumu tak, aby nevybočil z mezí návrhových bodů.

50. V nyní projednávané věci se návrhové body navrhovatelky týkaly především čtvrtého kroku algoritmu (zákonnosti a přezkoumatelnosti samotného obsahu opatření obecné povahy z pohledu hmotně–právního) a dále pátého kroku algoritmu (proporcionality – přiměřenosti zásahu do vlastnického práva).

51. Zásady územního rozvoje jsou zvláštním správním aktem smíšené povahy, jenž má relativně abstraktní charakter. Jde o správní akt dílem právní, dílem odborné a ve výsledku politické povahy, který stanoví základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití a kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, čj. 5 As 49/2016 – 198, či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2682/19). Úlohou soudu v řízení o návrhu na zrušení Zásad územního rozvoje nebo jejich části je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování a před nedodržením zákonných mantinelů, nikoliv však územně plánovací dokumentaci dotvářet či měnit. Ke zrušení územně plánovací dokumentace či její změny by měl proto soud přistoupit výlučně tehdy, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost jeho pořízení a vydání. Zásady územního rozvoje jsou svou povahou dlouhodobý koncepční dokument kraje sloužící k usměrňování jejího územního rozvoje, který je právně závazný.

52. Z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu se podává, že k hodnocení přiměřenosti regulace obsažené v opatření obecné povahy vydávaného samosprávou je třeba přistupovat s nejvyšší opatrností a zdrženlivostí. Je třeba ji posuzovat v kontextu práva obcí a krajů na samosprávu, které inherentně zahrnuje i právo uspořádat své územní poměry podle vlastních představ. Již v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 2/2007–73, Nejvyšší správní soud uvedl, že v rámci územního plánování „vždy jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo–li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto „vejde“ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou.“ (obdobně viz i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008 – 88, ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011–42, ze dne 28. 3. 2013, č. j. 1 Aos 3/2012–59, ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011 – 42, ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 174/2015 – 72, ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016 – 198, ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 As 15/2016 – 85).

53. Krajský soud měl k dispozici spisovou dokumentaci Zásad územního rozvoje (ZÚR). Současně vycházel z dat zveřejněných na webu: https://geoportal.kraj–jihocesky.gov.cz/portal/uzemni–planovani/jihocesky–kraj/zasady–uzemniho–rozvoje–jihoceskeho–kraje, kde jsou zveřejněny Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje. Zásady územního rozvoje vydané formou opatření obecné povahy mají povahu správního aktu na pomezí normativního (abstraktního) správního aktu a individuálního (konkrétního) správního aktu „s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS). Z důvodu normativního charakteru opatření obecné povahy je nutno jej pojímat jako právní regulaci poměrů v území, která je obecně závazná. Právní regulace obsažená v ZÚR je otázkou právní, která není předmětem dokazování. Návrhem jsou napadány ZÚR v jejich původním znění bez ohledu na pozdější aktualizace. Následné aktualizace se však daného úseku D3/6 nikterak nedotýkaly.

54. Krajský soud vycházel i z Politiky územního rozvoje z roku 2008. Jde o Politiku územního rozvoje České republiky 2008, uvedenou v části III materiálu čj. 903/09, schválenou usnesením vlády č. 929/2009 ze dne 20. 7. 2009 (dále jen „PÚR“) (https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni–pravo/koncepce–a–strategie/archiv–koncepcnich–a–strategickych–dokumentu/politika–uzemniho–rozvoje–vcetne–souvisejicich–mat). Jde o nadřazený dokument územního plánování. Politiku územního rozvoje pořizuje Ministerstvo pro místní rozvoj pro celé území republiky a schvaluje ji vláda. Ministerstvo zajistí, aby ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv bylo uveřejněno sdělení o schválení politiky územního rozvoje, a celý dokument zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 31 odst. 3 SZ). V.C Vypořádání návrhových bodů V.C.1 Odůvodnění přijatého řešení 55. Navrhovatelka namítá, že nemůže provést svůj „triviální“ stavební záměr (jednoduchá stavební úprava a přístavba hospodářské části objektu, vč. terénních úprav a přístavba skladového přístřešku ve dvoře; stavební úpravy stávajícího objektu spojené se změnou užívání na penzion) z důvodu nezákonnosti vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR a ve změně č. 1 územního plánu obce Střítež. V tomto řízení se krajský soud bude zabývat pouze tvrzenou nezákonností vymezení koridoru v ZÚR.

56. Podle § 36 odst. 1, věty první SZ zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití. Zásady územního rozvoje tak v zásadě omezují vlastníka nemovitostí v takto určených plochách a koridorech v jeho právu užívat nemovitost jiným než stanoveným způsobem.

57. Podle navrhovatelky je koridor v ZÚR nesprávně vymezen, což zasahuje do jejího vlastnického práva. Dle navrhovatelky totiž neexistuje žádný racionální důvod, aby byl koridor D3 v úseku D3/6 v tuto chvíli v ZÚR vymezen jako návrhová plocha a jako veřejně prospěšná stavba. Dle navrhovatelky měl být koridor veden jako územní rezerva; není totiž zřejmá jeho potřeba a v minulosti ani nebyly prověřeny plošné nároky koridoru.

58. Pozemek a stavba navrhovatelky se nachází mezi obcí Střítež a Kaplice–nádraží. Tato oblast je zakreslena ve výkresové části ZÚR, jde o Výkres ploch a koridorů nadmístního významu včetně ÚSES 1:50 000 – část 4A. Z legendy k tomuto výkresu (nacházející se na výkresu část 4B) se podává, že světle fialově značený koridor je koridorem D3/6 (úsek) železniční dopravy.

59. Z legendy je patrné, že se jedná o návrhový koridor, který není veden jako územní rezerva. Sluší se podotknout, že koridor pro železniční dopravu – IV. tranzitní železniční koridor D3 – je veden i přes ostatní výkresy ze severu od hranic se Středočeským krajem, přes Tábor, Soběslav, Ševětín, České Budějovice až do Horního Dvořiště ke státní hranici. Všude je veden jako návrhový koridor, a nikoliv jako územní rezerva. [OBRÁZEK]

60. Krajský soud se zaměřil v souladu s argumentací navrhovatelky na to, zda je vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR jako návrhového koridoru a jako veřejně prospěšné stavby řádně odůvodněno a zda je toto řešení opodstatněné.

61. Z textové části ZÚR se podává, že je respektována schválená Politika územního rozvoje ČR 2008 (PÚR). PÚR mj. stanoví republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území, vymezuje oblasti se specifickými hodnotami a se specifickými problémy mezinárodního a republikového významu nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje, a schematicky vymezuje plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury mezinárodního a republikového významu nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje.

62. PÚR vymezila rozvojovou oblast České Budějovice OB10 s odůvodněním: „Rozvojová oblast představuje silnou koncentraci obyvatelstva a ekonomických činností, z nichž značná část má republikový význam; podporujícím faktorem rozvoje je poloha na připravované dálnici D3 s návazností na rychlostní silnici R3 do Rakouska a na IV. tranzitním železničním koridoru. Úkoly pro územní plánování Vytvářet územní podmínky pro napojení na koridor M 1“ (viz níže).

63. ZÚR tuto rozvojovou oblast republikového významu upřesňuje, a to vymezením dotčeného území, zásadami pro rozhodování o změnách v území a úkoly pro územní plánování v navazujících územně plánovacích dokumentacích. V rámci úkolů pro územní plánování v navazujících územně plánovacích dokumentacích se v ZÚR uvádí, že je nutno „řešit územní souvislosti upřesněného koridoru dálnice D3, koridoru konvenční železnice C–E551, tj. tzv. IV. tranzitního železničního koridoru, splavnění Vltavy do Českých Budějovic a dále severní a jižní tangenty města, tzv. Zanádražní komunikace, dopravní napojení regionálního letiště s mezinárodním provozem České Budějovice a veřejného logistického centra na území obce s rozšířenou působností České Budějovice na nadřazený dopravní systém tak, aby došlo k odlehčení dopravního zatížení v jádrovém území.“ 64. PÚR taktéž vymezila rozvojovou osu republikového významu, a to Praha –Benešov –Tábor –České Budějovice–hranice ČR/Rakousko (– Linz) OS6. Patří do ní „obce mimo rozvojové oblasti, s výraznou vazbou na významné dopravní cesty, tj. silnici I/3 a železniční trať č. 220.“ Má jít o „území ovlivněné připravovaným pokračováním dálnice D3, připravovanou rychlostní silnicí R3 na hranice ČR/Rakousko, železniční tratí č. 220 (IV. tranzitní železniční koridor) a spolupůsobením center Benešov, Tábor a Soběslav. Navazuje na rozvojovou osu v zahraničí.“ 65. ZÚR tuto rozvojovou osu republikového významu upřesnila, a to vymezením dotčených obcí, mj. do této osy spadá obec Střítež (Střítež u Kaplice), vymezením zásad pro rozhodování o změnách v území a úkolů pro územní plánování v navazujících územně plánovacích dokumentacích. Je třeba „řešit územní souvislosti upřesněného koridoru dálnice D3, rychlostní silnice R3, IV. tranzitního železničního koridoru a koordinovat tato řešení s Rakouskem, (…) zpřesnit rozsah navržených rozvojových ploch a koridorů na území obcí v rámci vymezené rozvojové osy OS6 a stanovit pravidla pro jejich využití.“ 66. PÚR vymezuje koridory a plochy dopravní infrastruktury v kapitole 5. Proklamuje se, že účelem vymezení koridorů v PÚR je ochrana ploch pro umístění např. pozemních komunikací, drah, vodních cest a letišť, které mají vliv na rozvoj území ČR, svým významem přesahují území jednoho kraje a umožní propojení základní sítě dopravních cest na území ČR a se sousedními státy. PÚR stanovuje „Kritéria a podmínky pro rozhodování o změnách v území: Při rozhodování a posuzování rozvojových záměrů je nutno sledovat zejména zajištění vyšší kvality dopravy, např. zvýšení přepravní rychlosti dopravy a atraktivity železniční dopravy, hledání nejméně konfliktních řešení s ochranou přírody a krajiny, zabezpečení podmínek mezinárodních dohod, např. AGC a AGTC.“ AGC je Evropská dohoda o hlavních železničních magistrálách a AGTC je Evropská dohoda o nejdůležitějších trasách mezinárodní kombinované dopravy a souvisejících objektech. PÚR v tomto směru stanovuje úkoly územního plánování, a sice „kraje v zásadách územního rozvoje upřesní vymezení ploch a koridorů dopravní infrastruktury, při respektování důvodů vymezení a kritérií a podmínek pro rozhodování, příslušné kraje a obce zajistí územní ochranu vymezených koridorů a ploch, případně územní rezervou7 (viz § 36 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. v platném znění), příslušné kraje a obce postupují při pořizování územně plánovací dokumentace v souladu s kritérii a podmínkami pro rozhodování o změnách v území, kraje při pořizování územně plánovací dokumentace řeší územní souvislosti vymezených koridorů a ploch.“ 67. PÚR následně vymezuje multimodální koridor M1, což je koridor charakterizovaný soustředěním dvou a více druhů dopravy s dělbou dopravní práce. Multimodální koridor M1 je vymezen v trase Praha – České Budějovice – hranice ČR/Rakousko (– Linz). Jako důvody pro vymezení jsou uvedeny tyto: „Propojení multimodálního koridoru IV. (Berlin–Dresden–Praha–Bratislava–Györ– Budapest–Constanţa / Thessaloniki / Istanbul) s multimodálním koridorem X. (Salzburg–Ljubljana–Zagreb–Beograd–Niš–Skopje–Veles–Thessaloniki) či jeho větví X. A (Graz–Maribor–Zagreb). Multimodální koridor v sobě zahrnuje územní koordinaci koridorů konvenční železniční dopravy C–E 551, dálničního a silničního koridoru D3 a R3, splavnění Vltavy do Českých Budějovic, plochu mezinárodního letiště a veřejného logistického centra. Vazba na mezinárodní dopravní sítě směrem do Rakouska.“ Pro územní plánování jsou vymezeny tyto úkoly: „V rámci koridoru řešit koordinaci umístění rozvojových záměrů.“ 68. V rámci železniční dopravy poté PÚR vymezuje koridor konvenční železniční dopravy C–E 551, jenž je vymezen na trase: „Praha–Benešov–Veselí nad Lužnicí–České Budějovice–Horní Dvořiště–hranice ČR (–Linz). Jedná se o tratě č. 221 Praha–Benešov, č. 220 Benešov–České Budějovice a č. 196 České Budějovice–Horní Dvořiště. Je nedílnou součástí panevropského multimodálního koridoru X, v PÚR ČR M1.“ Jako důvody jeho vymezení se uvádí: „Nutnost zabezpečit naplnění projektu EU č. 22, řešícího zlepšení kvality železniční dopravní infrastruktury. Zvýšení atraktivity a kapacity železniční dopravy na hlavních mezinárodních tazích, zařazených do tranzitních železničních koridorů. Splnění požadavků AGC a AGTC. (…) Úkoly pro ministerstva a jiné ústřední správní úřady Vyhodnotit a vybrat koridor včetně dohodnutého předávacího bodu s rakouskou stranou. Zajistit vyhledání železničního koridoru dvoukolejné trati a její výběr pro maximální zátěžové dopravní proudy osobní i nákladní dopravy.“ Projekt EU č. 22 vyplývá z Rozhodnutí 884/2004/ES Evropského parlamentu a Rady z 29. dubna 2004 pozměňující Rozhodnutí 1692/96/ES, o směrnicích Společenství pro rozvoj Transevropské dopravní sítě.

69. PÚR dále odůvodňuje kapitolu Koridory a plochy dopravní infrastruktury takto: „S ohledem na příslušná ustanovení stavebního zákona a prováděcích předpisů se v PÚR ČR vymezením koridorů dopravní infrastruktury rozumí uvedení míst, která mají být spojena příslušnou pozemní komunikací, dráhou, vodní cestou. Tímto vymezením se v PÚR ČR vyjadřuje republiková potřeba takového spojení a požadavek jeho zohlednění v územně plánovací činnosti i v činnosti příslušných resortů. (…) Prověřování možnosti umístění těchto rozvojových záměrů v území bude provedeno navazujícími nástroji územního plánování. V zásadách územního rozvoje bude vymezení koridoru zpřesněno v příslušné podrobnosti této územně plánovací dokumentace (zpravidla v měřítku 1:100 000), v rámci takto zpřesněných koridorů budou územně plánovací činností dotčených obcí a příslušným územním rozhodnutím stanoveny podmínky pro umístění staveb, včetně posouzení jejich vlivu na udržitelný rozvoj území, resp. na životní prostředí, bude–li tak stanoveno příslušnými předpisy. Schematické grafické znázornění koridoru v PÚR ČR nevyjadřuje jeho skutečnou šířku, v rámci posouzení vlivu na životní prostředí je možno pouze upozornit na případné možné budoucí dopady.“ 70. Z PÚR vychází ZÚR, které vymezují koridory a plochy nadmístního významu pro veřejnou dopravní infrastrukturu. Na str. 20 výrokové části ZÚR se uvádí, že „územím jihočeského kraje prochází multimodální koridor mezinárodního významu M1 Praha – České Budějovice – hranice ČR/Rakousko (–Linz). Jeho součástí je železniční trať Praha – Benešov – Tábor – České Budějovice – Horní Dvořiště – hranice ČR a dálnice D3, respektive rychlostní silnice R3. Koridory republikového významu jsou na území kraje zastoupeny rychlostní silnicí R4 (Praha – křižovatka se silnicí I/20 Nová Hospoda) s pokračováním po silnici I/4 na Strážný a dále na Pasov a Vltavskou vodní cestou v úseku Třebenice – České Budějovice. Tyto koridory mezinárodního a republikové významu Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje respektují a upřesňují jejich vymezení do dále vymezených koridorů pro jednotlivé záměry dopravní infrastruktury.“ V rámci těchto koridorů nadmístního významu vymezují ZÚR koridory republikového významu, a to mj. koridor D3: IV. tranzitní železniční koridor. „Tento železniční koridor je na území Jihočeského kraje kontinuálně vymezen koridorem pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury v úseku od hranice se Středočeským krajem přes České Budějovice až po Horní Dvořiště a státní hranici s Rakouskem. Koridor je dělen do 6 úseků dle šířkového uspořádání: D3/1, úsek hranice se Středočeským krajem – Tábor (nádraží), koridor je vymezován v proměnné šíři od 100 m do 600 m podle toho, jak urbanizovaným územím záměr prochází. D3/2, úsek Doubí nad Lužnicí (zastávka Doubí u Tábora) – Soběslav, koridor je znovu vymezován v proměnné šíři od 150–600 m podle toho, v jak urbanizovaným územím záměr prochází. D3/3, úsek Soběslav – Ševětín, vč. vybudování úseku silnice III. třídy od Řípce na severní okraj Veselí nad Lužnicí, koridor se vymezuje v proměnné šíři 100–200 m dle konkrétní konfigurace terénu. D3/4, Ševětín – České Budějovice (severní okraj, Nemanice), záměr zde prochází velmi složitým terénem, šířka koridoru proměnná až 600 m. D3/5, průchod Českými Budějovicemi (Nemanice na severním okraji – Hodějovice na jižním okraji), šířka koridoru se zde z důvodu průchodu silně urbanizovaným územím redukuje na 100 m s osou ve stávající trati. D3/6, úsek České Budějovice – Horní Dvořiště (státní hranice), úsek převážně ve volné krajině, šíře koridoru 600 m, v úseku od Dolního Třebonína po Kaplice–nádraží v souběhu se záměrem rychlostní silnice R3 kvůli snížení fragmentace krajiny.“ 71. Nyní souzené věci se týká úsek D3/6, v dotčeném katastrálním území Střítež u Kaplice.

72. ZÚR na str. 30 a 31 ve výrokové části proklamuje, že vymezené dopravní plochy a koridory jsou určeny pro záměry, plochy a koridory veřejné dopravní infrastruktury, které je nutno řešit v navazující územně plánovací dokumentaci s ohledem na ochranu přírody, krajinný ráz, kulturně historické hodnoty v území a sociální soudržnost obyvatelstva. Vymezení ploch a koridorů v ZÚR je nepřekročitelné a je nutné je upřesnit v navazujících územních nebo regulačních plánech podle konkrétních podmínek v daném území, na základě dohody s dotčenými orgány a s ohledem na ochranu přírody, ochranu půdního fondu, s ohledem na krajinný ráz, s ohledem na kulturně historické hodnoty v území při splnění požadavku respektování nemovitých kulturních památek a památkově chráněných území v daném prostoru a na sociální soudržnost obyvatelstva. Dále se uvádí, že součástí koridorů budou především dálnice, rychlostní silnice, silnice, železnice, cyklostezky, stavby související se splavněním Vltavy a s výše uvedeným související stavby a zařízení, vč. náspů, zářezů, opěrných zdí, přeložek vedení technické infrastruktury apod., v rámci těchto ploch je nutné situovat i zařízení veřejné vybavenosti a dostatečně velké plochy veřejné a izolační zeleně. Platnost omezení plynoucích z vymezení daného koridoru v ZÚR pro navazující územně plánovací dokumentace a pro rozhodování v území je ukončena uvedením stavby, pro kterou je koridor vymezen, do provozu, v případě překryvu těchto ploch s vymezením ploch s jiným funkčním využitím má přednost dopravní funkce.

73. V odůvodnění ZÚR se na str. 46 uvádí, že „rozhodující dopravní stavby na území kraje jsou Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje vymezeny formou koridorů (v uvedených šířkách), kdy tyto koridory jsou stanoveny i pro stavby, pro které bylo již vydáno pravomocné územní rozhodnutí (pokud nebyla jejich stavba zahájena). Vymezení těchto republikových záměrů dopravní infrastruktury je odůvodněno povinností respektovat nadřazený nástroj územního plánování, tj. Politiku územního rozvoje ČR 2008.“ Tímto se v ZÚR vyjadřuje to, že rozhodující dopravní stavby v kraji jsou vymezeny jako koridory v uvedených šířkách, a to z důvodu nutnosti respektování požadavků PÚR. „Odůvodněním záměrů na železniční síti je zvýšení kvality železniční dopravy, případně její kapacity jakožto prostředku ke zvýšení konkurenceschopnosti železnice oproti silniční dopravě v souladu s požadavky trvale udržitelného rozvoje. V obou případech pak nezanedbatelným důvodem jsou v obecné části zmíněné požadavky pro rozvoj turistického ruchu v jižních Čechách jakožto prvořadé příležitosti pro rozvoj kraje a zlepšení životních podmínek jeho obyvatel.“ 74. Jak plyne z textové části i z Výkresu veřejně prospěšných staveb část 4A je koridor D3 – úsek D3/6 veřejně prospěšnou stavbou. Koridor D3 je vymezen jako veřejně prospěšná stavba na str. 56 výrokové části ZÚR. V odůvodnění ZÚR na str. 87 a násl. je podáno patřičné vysvětlení, že je postupováno podle § 170, § 2 odst. 1 písm. k) a l) SZ. „Právě veřejná infrastruktura nadmístního a republikového významu, resp. její vymezení, je předmětem uvedených bodů výrokové části, kdy bod (20) se týká koridorů a ploch dopravy republikového významu (…). (…) Ve všech případech se jedná o záměry dopravní a technické veřejné infrastruktury s možností vyvlastnění dle ustanovení § 170 odst. (1) písm. a) stavebního zákona.“ Možnost vymezení stavby dopravní infrastruktury jako veřejně prospěšné stavby vyplývá přímo ze SZ. Navrhovatelka ve svém návrhu nijak konkrétně nezpochybnila vymezení koridoru D3 v úseku D3/6 jako veřejně prospěšné stavby a nepředestřela žádnou argumentaci, proč by daný koridor nemohl být vymezen jako veřejně prospěšná stavba.

75. PÚR dle § 31 odst. 1 písm. c) SZ vymezila plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury mezinárodního a republikového významu nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje. Dle § 31 odst. 4 SZ platilo, že politika územního rozvoje je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Odpůrce byl povinen při pořizování ZÚR respektovat Politiku územního rozvoje.

76. Podle § 36 odst. 3 SZ platilo, že zásady územního rozvoje v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí.

77. Jak patrno, koridor D3, resp. úsek D3/6, byl v ZÚR značným způsobem zpřesněn oproti schematickému znázornění v PÚR. Trasa koridoru byla v souladu s požadavkem PÚR zpřesněna na příslušnou podrobnost zásad územního rozvoje. PÚR požadovala zpřesnění ve zpravidla užitém měřítku 1:100 000. ZÚR provedly zpřesnění koridoru v podrobnějším měřítku 1:50 000, stanovily trasu koridoru a rozdělily ji do šesti úseků. Jednotlivé úseky koridoru byly popsány co do stanovené šíře, a to s ohledem to, jakým územím prochází (urbanizované území či volná krajina). Úsek D3/6 byl vymezen v šíři koridoru 600 m, neboť prochází převážně ve volné krajině. Navrhovatelka ostatně nesporuje stanovenou šíři koridoru v úseku D3/6, takže je nadbytečné zabývat se tím, zda je tato šíře přiměřená či nikoliv. Odpůrce při zpřesňování koridoru dbal i na zamezení urbánní fragmentace volné krajiny, zejména dopravními stavbami (viz priority územního plánování kraje na str. 3). Úsek D3/6 je od Dolního Třebonína po Kaplici–nádraží veden v souběhu se záměrem rychlostní silnice R3 kvůli snížení fragmentace krajiny. Krajský soud tak činí dílčí závěr, že ZÚR při vymezení koridoru D3 v úseku D3/6 vycházela z PÚR a respektovala republikové požadavky na hájení rozvojové oblasti OB 10 a rozvojové osy OS6 Praha – České Budějovice – hranice, respektovala požadavky PÚR na vymezení multimodálního koridoru M1 a na vymezení koridoru konvenční železnice C–E551. Důvody vymezení těchto koridorů jsou uvedeny v PÚR. ZÚR vycházela z požadavků a důvodů PÚR, převzala a zpřesnila koridor, jehož vymezení v ZÚR odůvodnila a jeho významnost vyjádřila jeho označením za koridor nadmístního významu a zařazením do veřejně prospěšných staveb. ZÚR tak zcela odůvodněně vyhověla požadavkům PÚR, a to především vymezením, zpřesněním a hájením koridoru pro budoucí realizaci záměru, jež vychází nejen z PÚR, nýbrž jde i o 22. prioritní stavbu EU, která vychází ze zájmu evropských orgánů na rozvoji transevropské dopravní sítě.

78. Jestliže navrhovatelka namítá, že koridor nekopíruje katastrální mapu a nezohledňuje limity využití území, pak nelze než konstatovat, že ZÚR se nepřipravují na podkladě katastrální mapy. Požadavek na respektování zastavěných pozemků či hranic pozemků dle katastrální mapy při plánování koridoru v ZÚR přesahuje podrobnost obsahu celokrajské územně plánovací dokumentace. Navrhovatelčin pozemek nepředstavuje z hlediska vymezení koridoru ani limit využití území, který by mohl vymezení koridoru jakkoliv ovlivnit. V dané souvislosti nelze opomínat, že navrhovatelčin pozemek může být s ohledem na nadřazenost zájmu na realizaci záměru IV. tranzitního železničního koridoru dokonce předmětem vyvlastnění, neboť jde o veřejně prospěšnou stavbu vymezenou v územně plánovací dokumentaci (§ 170 SZ i § 170 NSZ).

79. Navrhovatelka především sporovala neexistenci racionálního důvodu pro vymezení koridoru jako návrhové plochy a jako veřejně prospěšné stavby. Krajskému soudu ze shora shrnutých podkladů plyne jednoznačné a dostatečné odůvodnění toho, proč byl v ZÚR záměr koridoru D3, resp. úsek D3/6, vymezen právě tímto způsobem. Odpůrce postupoval v souladu s PÚR a plnil tak stanovené povinnosti a sice upřesnit vymezení plochy a koridorů a zajistit územní ochranu vymezených koridorů a ploch. ZÚR podávají dostatečné odůvodnění toho, proč je koridor D3 v úseku D3/6 vymezen právě tímto způsobem. V.C.2 Koridor D3: návrhová plocha vs. územní rezerva 80. Odpůrce postupoval cestou vymezení koridoru jako návrhové plochy, a nikoliv formou území rezervy. Navrhovatelka má za to, že plocha pro budoucí koridor měla být vymezena jako územní rezerva.

81. K tomu lze uvést následující. PÚR uvádí, že „kraje a obce zajistí územní ochranu vymezených koridorů a ploch, případně územní rezervou.“ Z PÚR tudíž plyne možnost užití formy územní rezervy, nikoliv povinnost. Podle § 36 odst. 1 SZ platilo, že Zásady územního rozvoje mohou vymezit plochy a koridory, s cílem prověřit možnosti budoucího využití, jejich dosavadní využití nesmí být měněno způsobem, který by znemožnil nebo podstatně ztížil prověřované budoucí využití (dále jen „územní rezerva“). Jak patrno, tak SZ užívá slovo „mohou“, z čehož plyne, že potřebnost vymezení koridoru jako územní rezervy je na posouzení pořizovatele ZÚR. Povinnost vymezit plochu pro budoucí koridor D3 jako územní rezervu tudíž ze SZ neplynula. Vymezení koridoru jako návrhového a jeho potřebnost naopak plyne ze samotné významnosti tohoto záměru, která byla vyjádřena již na úrovni PÚR a bylo zadáno kraji, aby územní ochranu území pro koridor zajistil. Schematická trasa již byla vyjádřena v PÚR a odpůrce byl povinen tuto trasu respektovat, chránit a zpřesnit ji, což učinil, neboť ji vymezil v grafické části ZÚR v měřítku 1:50 000 s přesným vymezením šíře koridoru, kterou stanovil jako nepřekročitelnou.

82. Dále je ze samotné dikce § 36 odst. 1 SZ patrno, že k vymezení územní rezervy bylo lze přistoupit, pokud by teprve byla dána potřeba prověřit možnosti budoucího využití plochy či koridoru. V daném případě však nebylo třeba teprve prověřovat možnosti budoucího využití koridoru; ty již byly známy. Jak již bylo uvedeno, potřebnost koridoru a schematická trasa již byla odůvodněna a vymezena v PÚR a bylo třeba ji respektovat a zpřesnit. To odpůrce provedl.

83. V dané věci jde o dlouhodobý koncepční záměr, který dokonce vychází z rozhodnutí evropských orgánů o rozvoji transevropské dopravní sítě. Jde o vymezení trasy multimodálního koridoru mezinárodního významu, jenž je naplněním projektu EU č. 22, který má zvýšit atraktivitu a kapacitu železniční dopravy na hlavních mezinárodních tazích. Jde o naplňování panevropského multimodálního koridoru X, který je v PÚR označen jako M1, jehož součástí je koridor C–E 551, jehož několik úseků je vymezeno v ZÚR jako koridor D3 a jeho šest úseků (viz odůvodnění ZÚR na str. 224 v části vyhodnocující soulad ZÚR s PÚR). Ostatně je třeba doplnit, že odpůrce byl povinen v ZÚR odůvodnit trasování koridoru a jeho vymezení jako návrhového, což učinil. Nebyl však povinen odůvodňovat, proč daný koridor nevymezuje jako územní rezervu.

84. V ZÚR byly jako územní rezervy pro dopravní stavby vymezeny koridory především pro obchvaty měst a obcí, přeložky či silniční a železniční napojení menších lokalit na silnice vyšší třídy či železniční tratě (str. 50 a 51 výrokové části). Jak sám odpůrce v odůvodnění ZÚR na str. 78 k územním rezervám uvádí, jde sice o záměry potřebné, ale jejich realizace je finančně natolik náročná nebo časově vzdálená, že nebylo potřeba je vymezovat jako návrhové koridory; dalším důvodem pro vymezení územních rezerv je nedostatečné prověření daných záměrů územně plánovací dokumentací, studií nebo projektovou dokumentací. Dalším důvodem pro vymezení územních rezerv je jejich potenciální potřebnost a nepopiratelný význam pro dopravu kraje.

85. Z uvedeného a contrario plyne, že ve vztahu k záměru D3 měl odpůrce za to, že je to záměr potřebný, nikoliv potenciálně, nýbrž reálně, vycházející z PÚR a z toho že jde o 22. prioritní stavbu Evropské unie. Dále vycházel z toho, že projekt bude kofinancován ze zdrojů Evropské unie a že je zařazen do evropských sítí dle mezinárodních dohod AGC, AGTC a TEN–T (viz str. 47 odůvodnění ZÚR). Odpůrce vycházel z toho, že jde o záměr republikově významný, prioritní, finančně částečně pokrytý ze zdrojů Evropské unie. Dále nešlo o záměr pouze potenciálně potřebný, nýbrž naopak značně významný, což plyne z jeho vymezení v PÚR. Odpůrce vycházel ze znalostí situace v roce 2011 a k tomu přijal odpovídající řešení a vymezení koridoru. Krajský soud připomíná, že přezkoumává napadené opatření obecné povahy podle skutkového a právního stavu v době jeho přijetí. To, že do dnešního dne realizace záměru v úseku D3/6 nezapočala, nemůže samo o sobě způsobovat nezákonnost opatření obecné povahy. Přijaté řešení bylo podle názoru krajského soudu v době jeho přijetí a schválení zastupitelstvem odpůrce řádně odůvodněno, podloženo a vycházelo ze skutkových okolností roku 2011. Koridor byl do ZÚR zanesen primárně z důvodu hájení plochy pro budoucí záměr, jehož význam již byl několikrát shora zmíněn. Tento účel plní koridor doposud a bude jej plnit až do realizace záměru, s výhradou možnosti budoucí aktualizace ZÚR.

86. Navrhovatelka odkazovala v návrhu na § 23b SZ, který obsahuje definici územní rezervy a požadavek na následné prověření potřeby koridoru a jeho plošných nároků. K tomuto ustanovení SZ je nutno uvést, že v době pořizování ZÚR nebylo v účinnosti. Účinnosti nabylo až dne 1. 1. 2021. Požadavkům tohoto ustanovení tudíž nebyl odpůrce povinen vyhovovat. Nicméně se jedná o obdobné vyjádření předchozí právní úpravy (§ 36 odst. 1 SZ), a sice že je třeba prověřit možnosti budoucího využití. Jak krajský soud již uvedl, potřeba koridoru byla vyjádřena dostatečně v PÚR i v samotné ZÚR, a dokonce i plošné nároky jsou stanoveny již poměrně konkrétně v měřítku 1:50 000; tato otázka byla taktéž koordinována a řešena s Ministerstvem dopravy. Navíc § 23b odst. 3 SZ stanoví, že územní rezerva se při jejím vymezení neposuzuje z hlediska vlivů na udržitelný rozvoj území, na životní prostředí, ani na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti; uvedené vlivy se posuzují následně při aktualizaci nebo změně územně plánovací dokumentace, která má umožnit stanovené využití. Z podkladů ZÚR i z jeho odůvodnění je právě naopak patrné, že v případě koridoru D3 v jeho celé délce byla posuzována hlediska vlivů na udržitelný rozvoj území, životní prostředí atd. V této souvislosti lze odkázat na str. 95 a násl. odůvodnění ZÚR. Na str. 138 jsou hodnoceny vlivy koridorů nadmístního významu pro veřejnou dopravní infrastrukturu. Byly posuzovány vlivy na obyvatelstvo, na ovzduší a klima, na povrchové a podzemní vody, na půdu, na horninové prostředí, na biologickou rozmanitost, faunu a flóru, na krajinu a na hmotné statky a kulturní dědictví. Krajský soud nebude tuto problematiku dále rozebírat, neboť do těchto záležitostí nesměřovaly návrhové body. Nicméně krajský soud uzavírá, že koridor D3 byl v rámci pořizování ZÚR prověřen z hlediska jeho potřebnosti a plošných nároků a byl posouzen z hlediska vlivů na udržitelný rozvoj území. K tomu, aby byl vymezen jako návrhový koridor dle názoru krajského soudu nebránilo žádné zákonné ustanovení SZ.

87. Jinými slovy řečeno, volba způsobu zanesení koridoru D3 a jeho úseku D3/6 v ZÚR v roce 2011 je dostatečně odůvodněná, není v rozporu s právní úpravou SZ v rozhodném znění a je podložená tím, že vychází z PÚR a z priority této stavby, která byla vyjádřena i na evropské úrovni a jde o záměr republikového významu, k jehož realizaci je nutné koridor dlouhodobě v území hájit. Vymezení koridoru jako územní rezervy by ostatně bylo i v rozporu se zájmem území dlouhodobě chránit, neboť dle judikatury Nejvyššího správního soudu má územní rezerva představovat pouze omezení dočasného charakteru (srov. rozsudky ze dne 21. 6. 2012, čj. 1 Ao 7/2011 – 1, nebo ze dne 14. 2. 2013, čj. 7 Aos 2/2012–53).

88. Jestliže se navrhovatelka dovolávala aktuální právní úpravy institutu územní rezervy v § 56 odst. 1 NSZ, tak tato právní úprava není pro věc relevantní z důvodu její neúčinnosti v roce 2011; ostatně její znění je shodné s § 23b SZ. K tomu se krajský soud vyjádřil již výše.

89. Navrhovatelka se dovolávala stanoviska Ministerstva dopravy k návrhu ZÚR ze dne 5. 9. 2008, v němž byly uplatněny připomínky týkající se železniční dopravy. Ministerstvo dopravy v těchto připomínkách uvádí, že požaduje, aby navržené modernizace železničních tratí, které nejsou technicky prověřené, byly zařazeny pouze do územních rezerv. Krajský soud jednak konstatuje, že uvedené stanovisko k návrhu ZÚR bylo podáno v době, kdy ještě neplatila PÚR, ze které řešení přijaté v ZÚR vychází. Pro věc tudíž nemůže být toto stanovisko podstatné, neboť vycházelo z okolností, které byly poté změněny schválením PÚR 2008.

90. Odpůrce naopak poukázal na stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 16. 12. 2010 k upravenému návrhu ZÚR. Toto stanovisko se váže již k okolnostem po schválení PÚR. Z tohoto stanoviska se podává, že ministerstvo mělo připomínky k podrobnosti popisu technického řešení mj. koridoru D3; připomínky k tomu, že by měl být koridor veden jako územní rezerva ministerstvem vzneseny nebyly. Vymezení koridoru D3 jako návrhového tudíž ministerstvo nikterak nesporovalo. Odpůrce vypořádal stanovisko Ministerstva dopravy dohodou ze dne 21. 6. 2011 a ve vztahu ke koridoru D3 vypustil podrobný technický popis řešení, čímž připomínce ministerstva vyhověl. V.C.3 Námitka proporcionality 91. Jestliže má navrhovatelka za to, že vymezení koridoru jako územní rezervy by pro ni bylo méně omezujícím opatřením z hlediska přiměřenosti zásahu do vlastnického práva, pak jde o námitku proporcionality zásahu, kterou se krajský soud nemůže blíže zabývat z důvodu toho, že se navrhovatelka, resp. předchozí vlastník nebránil v procesu přijímání ZÚR formou připomínek.

92. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 1 Ao 2/2010–116, publ. pod č. 2215/2011 Sb. NSS, se podává, že procesní pasivita navrhovatelky ve fázi přípravy opatření obecné povahy sice nemůže vést k odepření aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, avšak „okolnosti související s podáním nebo nepodáním námitek či připomínek soud posuzovat může (ba musí) ve fázi samotného věcného projednání návrhu, tedy při posuzování otázky legitimace věcné (důvodnosti návrhu).“ 93. Rozšířený senát v citovaném usnesení uvedl, že „soud ve správním soudnictví nalézá vždy o právnosti nebo protiprávnosti správního aktu či postupu; to znamená, že soud zkoumá přijaté opatření pohledem zákona a dalších právních předpisů. Návrh soudu podle § 101a s. ř. s. ale zásadně není nástrojem dodatečného prosazování pouhých zájmů (a contr. práv) interesentů, kteří nebyli úspěšní ve fází přípravy opatření. Návrh podaný soudu prosazující věcně jiné, subjektivně ‚správnější‘ řešení nemá sloužit ani jako náhražka opomenutí, liknavosti nebo procesní taktiky navrhovatele. Jinak řečeno, řízení před soudem je prostředkem ochrany práv. Není nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území; tyto spory zásadně mají být vypořádány v řízení před správními orgány a s využitím příslušného instrumentária správního procesu. Soud proto při návrhu mířícímu proti ‚nesprávnosti‘ přijatého řešení koriguje principiálně toliko ta pochybení, která znemožnila účastníkům procesu takových instrumentů využít.“ 94. Konečně v této souvislosti rozšířený senát uzavřel, „že pokud účastník, brojící proti procesním vadám při přijímání opatření obecné povahy, proti věcné správnosti přijatého řešení, anebo proti neproporčním důsledkům, které plynou z opatření obecné povahy (třetí až pátý problémový okruh algoritmu), mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti správnosti připravovaného řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže Nejvyšší správní soud bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili (vigilantibus iura).“ 95. Na uvedené navázal Nejvyšší správní soud například rozsudkem ze dne 13. 5. 2014, čj. 6 Aos 3/2013–29, v němž shrnul, že rozšířený senát ve shora citovaném usnesení sice „otevřel prostřednictvím procesní legitimace branku k soudnímu přezkumu i pro navrhovatele, kteří proti územnímu plánu během jeho přípravy nebrojili, avšak na jejich legitimaci věcnou (tedy důvodnost jejich návrhu) musí mít tato skutečnost zpravidla fatální dopad, nepřesvědčí–li soud, že svá práva ve správním procesu z objektivních důvodů uplatnit nemohli.“ 96. V rozsudku ze dne 7. 10. 2011, čj. 6 Ao 5/2011–43, k tomu Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „není možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelů, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní orgán. Nejvyšší správní soud by takovýto postup považoval za rozporný s ústavní zásadou dělby mocí, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územně plánovací dokumentace a nyní tuto územně plánovací dokumentaci respektují.“ Nejvyšší soud zároveň dodal, že „nepodáním připomínek k otázce přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelů napadeným opatřením obecné povahy (tedy k otázce proporcionality) bez objektivních důvodů se účastníci sami zbavili možnosti, aby jejich připomínky byly náležitě vypořádány správním orgánem a aby poté o zákonnosti takovéhoto vypořádání rozhodl soud“ (srov. obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2013, čj. 8 Aos 2/2012–59).

97. Ke zrušení opatření obecné povahy však může krajský soud dle závěru rozšířeného senátu obsaženého ve shora citovaném usnesení čj. 1 Ao 2/2010–116 přikročit i přes procesní pasivitu navrhovatele tehdy, pokud převáží důvody pro zrušení nad právní jistotou osob jednajících v důvěře v přijaté změny (rozšířený senát měl podle všeho ve výše citovaném usnesení na mysli ochranu dobré víry všech osob, jichž se opatření obecné povahy dotýká a jež se procesu jeho přijímání účastnily). Závažné důvody pro zrušení opatření obecné povahy jsou představovány porušením kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy (srov. rozsudek ze dne 18. 1. 2011, čj. 1 Ao 2/2010 185, publ. pod č. 2397/2011 Sb. NSS).

98. V rozsudku ze dne 6. 11. 2014, čj. 7 As 186/2014–49, Nejvyšší správní soud dále dodal, že „nabytí nemovitosti nemůže automaticky znamenat akceptaci napadeného opatření obecné povahy a nemožnost jej podrobit soudnímu přezkumu. Stěžovatelé však dobrovolně vstoupili do práv a povinností předchozího vlastníka a nemohli nabýt více práv, než měl předchozí vlastník. Pokud ten svou procesní pasivitou omezil rozsah možného následného soudního přezkumu opatření obecné povahy, k němuž by byl legitimován z titulu svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, pak převodem vlastnického práva přechází toto omezení i na nabyvatele těchto nemovitostí.“ Právě závěry obsažené v tomto citovaném rozhodnutí jsou pro nynější věc zcela zásadní.

99. Krajský soud při jednání ověřoval, zda navrhovatelka či předchozí vlastník předmětné nemovitosti podali připomínky proti návrhu ZÚR a svá zjištění uzavřel tím, že připomínky podány nebyly. Navrhovatelka se stala vlastnicí předmětné nemovitosti dne 30. 12. 2011, tj. až po fázi podávání a projednávání připomínek k návrhu ZÚR. Předchozím vlastníkem byla paní Marie Masopustová, která připomínky taktéž nepodala, jak plyne z odůvodnění ZÚR i z vyjádření zástupce navrhovatelky při jednání. Tím ovšem již předchozí vlastnice předmětné nemovitosti omezila rozsah možného soudního přezkumu i pro své právní nástupce – tedy i pro navrhovatelku.

100. Krajský soud nepovažuje za nutné zjišťovat, z jakých důvodů předchozí vlastnice připomínky neuplatnila. Z ničeho neplyne, že by tak bylo v důsledku porušení kogentních zákonných norem, jak požaduje judikatura Nejvyššího správního soudu. Nicméně i kdyby tomu tak bylo, pak to měl být právě předchozí vlastník, kdo měl na takovou případnou protizákonnost poukázat (typicky formou návrhu na zrušení opatření obecné povahy dle § 101a odst. 1, věty první s. ř. s.). Nelze připustit, aby (hypotetické) pochybení v průběhu přijímání opatření obecné povahy představovalo jakýsi „bianco šek“ pro všechny budoucí vlastníky dotčených pozemků, kteří by tak mohli rozporovat přiměřenost přijatého řešení i desítky let po jeho schválení v rámci řízení o incidenčním přezkumu opatření obecné povahy. Zásady územního rozvoje nemohou rozumně naplňovat zákonem stanovené cíle (§ 18 odst. 1 až 4 SZ) bez toho, aniž by byla zajištěna dostatečná míra jejich stability. I to je jedním z důvodů, proč otázka proporcionality musí být zkoumána primárně v průběhu jejich pořizování.

101. Krajský soud taktéž neshledal, že by v nynější věci navrhovatelkou namítaná neproporcionalita mohla převážit nad zájmem na ochranu právní jistoty všech dalších subjektů, kteří se napadenou regulací již čtrnáct let řídily. Za takto dlouhou dobu jsou již uvedený zájem a s ním spojená legitimní očekávání natolik silné, že by k jejich prolomení musely být dány skutečně zcela výjimečné důvody. Tak tomu ovšem v nyní projednávané věci není.

102. Pro shora uvedené se krajský soud námitkou neproporcionality dále nezabýval. V.C.4 Ostatní námitky 103. Jestliže má navrhovatelka za to, že koridor D3 (úsek D3/6) nemohl být vymezen jako návrhový, protože se do dnešního dne nerealizoval a ani se dle jejího tvrzení neplánuje, na rozdíl od koridoru D1 (dálnice), který se již realizuje, pak nelze než uvést, že koridor D1 pro dálnici byl taktéž v roce 2011 v ZÚR vymezen jako koridor návrhový. V době přijímání ZÚR v roce 2011 se ovšem určitě ještě nerealizoval. Krajský soud vychází ze skutkového stavu roku 2011 a nemůže nijak zohledňovat důvody, proč je koridor D1 pro dálnici již ve výstavbě, zatímco koridor D3 doposud nikoliv. Z toho důvodu ani krajský soud neprováděl dokazování ohledně plánovaných staveb a modernizací v Jihočeském kraji z webu Správy železnic a ani internetovým článkem, který ve vyjádření zmiňoval odpůrce, o tom, v jaké fázi přípravy se koridor D3 má aktuálně nacházet. Navrhovatelka se mýlí, jestliže uvádí, že záměr není plánován ani v projektech vysokorychlostních tratí. Předmětný záměr totiž není vysokorychlostní tratí (VRT), nýbrž jde o koridor konvenční železnice AGC a AGTC (viz mapa na str. 63 PÚR, koridor vyznačen fialovou barvou). [OBRÁZEK]

104. Podle krajského soudu nemůže způsobovat nezákonnost ani to, že úsek D3/6 je veden místy, v nichž se stávající železnice nenachází. Jak je patrno, trať č. 196 mezi Českými Budějovicemi a Horním Dvořištěm se má stát součástí IV. tranzitní železniční tratě, a to místy v nové trase, která umožní narovnání trati a tím se umožní i zvýšení přepravní rychlosti. Na žádném místě v ZÚR krajský soud nedohledal, že by se v souvislosti se záměrem IV. tranzitní železniční tratě hovořilo o „modernizaci“. Jde o nový záměr a není podstatné kudy vede stávající železnice. Tvrzení navrhovatelky o tom, že modernizace ani optimalizace trati není v místě plánována, je tak zcela irelevantní.

105. K námitce navrhovatelky, že vymezením koridoru D3 v úseku D3/6 jsou zasaženi i další vlastníci pozemků, kteří nemohou v důsledku tohoto řešení využít své pozemky ani rekonstruovat existující stavby, lze uvést následující. Institut návrhu na zrušení opatření obecné povahy není koncipován jako actio popularis a nelze připustit, aby navrhovatelka plédovala i jménem jiného vlastníka pozemků v dotčeném území. To jí nepřísluší. Není oprávněna osobovat si námitky vyplývající z práv třetích osob. Navrhovatelka může prezentovat návrhové body pouze ve vlastním zájmu, nikoliv v zájmu jiné osoby, či dokonce široké veřejnosti.

106. Jestliže navrhovatelka odkazovala na metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj s názvem „Vymezení koridorů veřejné dopravní a technické infrastruktury územním plánu“ pro účely výkladu pojmů prověřený a neprověřený koridor, pak krajský soud konstatuje, že ten se týká již dle svého názvu vymezení koridorů veřejné dopravní a technické infrastruktury v územním plánu, a nikoliv v ZÚR; proto se jím krajský soud nezabýval.

107. Krajský soud závěrem doplňuje, že řešení vymezené v ZÚR „může legitimně omezit výkon vlastnického práva vlastníků dotčených nemovitostí (popř. též výkon dalších práv s těmito nemovitostmi spojených – např. práva na svobodné podnikání) a není–li zjištěno, že jde o řešení nezákonné či excesivní, soud se k vhodnosti a účelnosti takového postupu nevyjadřuje“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.10.2009, čj. 6 Ao 3/2009–76, publ. pod č. 2201/2011 Sb. NSS). V obdobném duchu lze odkázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soud ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–120, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, čj. 6 Ao 3/2009–76, a ze dne 30. 11. 2016, čj. 6 As 39/2016–66.

VI. Závěr a náklady řízení

108. Krajský soud uzavírá, že je to kraj, kdo je oprávněn si určit způsob, jakým se chce do budoucna rozvíjet. Soud není povolán k tomu, aby posuzoval vhodnost zvoleného řešení, nebo dokonce sám určoval, jakým způsobem má být určité území využito, a aktivně tak dotvářel územní plánování. Soud má pouze korigovat extrémy, přičemž v nyní projednávané věci nic takového krajský soud neshledal.

109. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

110. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Navrhovatelka neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného odpůrce, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Procesní průběh věci II. Obsah návrhu III. Vyjádření odpůrce IV. Reakce navrhovatelky V. Právní hodnocení krajského soudu V.A Aktivní legitimace V.B Základní východiska soudního přezkumu V.C Vypořádání návrhových bodů V.C.1 Odůvodnění přijatého řešení V.C.2 Koridor D3: návrhová plocha vs. územní rezerva V.C.3 Námitka proporcionality V.C.4 Ostatní námitky VI. Závěr a náklady řízení