65 A 26/2025– 72

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Ossowsky s.r.o. se sídlem Rudolfovská tř. 151/60, České Budějovice zast. Mgr. Jiřím Vozákem, advokátem se sídlem 1. máje 97/25, Liberec proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2025, čj. KUJCK 81678/2025, takto:

Výrok

I. V řízení se pokračuje.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a procesní průběh věci

1. Dne 11. 8. 2025 obdržel zdejší soud blanketní žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2025, čj. KUJCK 81678/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 8. 2024, čj. MěÚK/27289/2024, pokud jde o část výroku [nahrazení nesprávně užitého § 92 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „SZ“), správným § 94p odst. 2 SZ]; ve změnou nedotčených částech bylo rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno.

2. Rozhodnutím Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 8. 2024, čj. MěÚK/27289/2024, byla zamítnuta žádost o vydání společného povolení na stavební záměr s názvem „Stavební úpravy a přístavba objektu“ Střítež č. p. 12, na pozemku parc. č. st. 62/1 (ve vlastnictví navrhovatelky) a parc. č. XA (ve vlastnictví jiné osoby) v k. ú. X, a to z důvodu rozporu záměru s územním plánem obce Střítež ve znění změny č. 1, pro rozpor se Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje a pro rozpor s Politikou územního rozvoje.

3. Žalobkyně v souvislosti s napadeným rozhodnutím napadla i dvě opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje a změnu č. 1 územního plánu obce Střítež, přičemž se domáhala incidenčního přezkumu obou opatření obecné povahy a jejich zrušení v těch částech, v nichž vymezují železniční koridor D3, resp. D3/6.

4. Žalobkyně na výzvu soudu žalobu podáním ze dne 9. 9. 2025 náležitě doplnila.

5. Usnesením ze dne 10. 9. 2025, čj. 65 A 26/2025–57, byly k samostatnému společnému projednání vyloučeny návrhy na zrušení Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a na zrušení změny č. 1 územního plánu obce Střítež. Uvedené návrhy na zrušení opatření obecné povahy byly zapsány pod sp. zn. 65 A 32/2025.

6. Následně usnesením ze dne 5. 11. 2025, čj. 65 A 32/2025–152, byl k samostatnému projednání vyloučen návrh na zrušení změny č. 1 územního plánu obce Střítež. Tento vyloučený návrh byl zapsán pod sp. zn. 65 A 41/2025.

7. Usnesením ze dne 21. 10. 2025, čj. 65 A 26/2025–70, bylo toto řízení přerušeno až do doby rozhodnutí soudu ve věci incidenčního přezkumu Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a změny č. 1 územního plánu obce Střítež.

8. Rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, čj. 65 A 32/2025–175, bylo rozhodnuto, že se incidenční návrh na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydaných usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje č. 293/2011/ZK–26 ze dne 13. 9. 2011, v části vymezující železniční koridor D3 v úseku D3/6, zamítá.

9. Rozsudkem ze dne 4. 2. 2026, čj. 65 A 41/2025–151, bylo rozhodnuto, že se incidenční návrh na vyslovení nepoužitelnosti opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu obce Střítež, vydané usnesením zastupitelstva obce Střítež ze dne 25. 3. 2019 – v části vymezující železniční koridor D3/6, při rozhodování o záměru navrhovatelky s názvem „Stavební úpravy a přístavba objektu“ Střítež č. p. 12, zamítá.

10. Po právní moci obou rozsudků ve věci incidenčního přezkumu nic nebrání tomu, aby bylo v nyní projednávané věci pokračováno. Proto krajský soud rozhodl výrokem I. o pokračování v řízení podle § 48 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

II. Obsah žaloby

11. V blanketní žalobě žalobkyně konstatovala, že Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (dále jen „ZÚR“) byly schváleny dne 13. 9. 2011. V ZÚR je vymezen koridor dopravy s označením D3 – IV. tranzitní železniční koridor, kterým došlo k vymezení železničního koridoru pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury v úseku od hranice se Středočeským krajem přes České Budějovice až po Horní Dvořiště a státní hranici s Rakouskem. Koridor je dělen do šesti úseků, přičemž pozemek parc. č. st. 62/1 v k. ú. Střítež u Kaplice ve vlastnictví žalobkyně se nachází v úseku označeném jako D3/6 – úsek České Budějovice – Horní Dvořiště (státní hranice). Na toto vymezení úseku D3/6 reagovala obec Střítež, která dne 25. 3. 2019 schválila změnu č. 1 územního plánu (dále též jako „změna č. 1“ či „územní plán“), do níž přebrala úsek D3/6 s obdobným označením, tj. jako IV. tranzitní železniční koridor, a označila jej jako veřejně prospěšnou stavbu.

12. Ve včasném doplnění žaloby žalobkyně konstatovala, že dle napadeného rozhodnutí její stavební záměr nerespektuje vymezený koridor dopravní infrastruktury D3: IV. tranzitní železniční koridor, a proto záměr není v souladu s Politikou územního rozvoje České republiky, ZÚR ani s územním plánem obce Střítež.

13. Navrhovatelka namítla nezákonnost ZÚR. Ovšem konstatovala, že jejím cílem není trvalé zrušení koridoru D3/6. Tento koridor je dle jejího názoru v územně plánovací dokumentaci pouze nesprávně vymezen, což má zásadní vliv na její vlastnické právo. Záměr žalobkyně spočívá v jednoduchých stavebních úpravách a přístavbě hospodářské části objektu vč. terénních úprav a dopravní a technické infrastruktury. Jedná se ovšem o stavební úpravy stávajícího objektu spojené se změnou užívání na penzion a s přístavbou skladového přístřešku ve dvoře. Žalobkyně má za to, že její záměr je poměrně triviální a že je naprosto zřejmé, že svým charakterem nemůže ohrozit využití území pro účel koridoru D3 v úseku D3/6.

14. Vymezení koridoru D3/6 v ZÚR je závazné i pro územní plán a pro rozhodování v území. S ohledem na to, že změna č. 1 územního plánu převzala koridor obdobně, jak je vymezen v ZÚR, musela žalobkyně napadnout oba tyto územně plánovací dokumenty.

15. Žalobkyně poukazuje na to, že koridor v úseku D3/6 je v ZÚR veden jako návrhová plocha a současně jako veřejně prospěšná stavba. Podle žalobkyně ovšem neexistuje žádný racionální důvod, proč by měl být koridor v úseku D3/6 v tuto chvíli vymezen právě tímto způsobem.

16. V územním plánu byl koridor před změnou č. 1 veden jako plocha územní rezervy, což bylo dle žalobkyně v souladu se zákonem. Aniž by však došlo k jakémukoliv upřesnění železniční trati, přejal územní plán v rámci změny č. 1 stejné řešení, jako je v ZÚR.

17. V rámci ZÚR je koridor v úseku D3/6 veden jako železniční koridor pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury. Dle žalobkyně však s žádnou takovou stavbou v tuto chvíli v dotčeném koridoru nikdo nepočítá a není ani zřejmé, o jakou stavbu se má jednat. Žalobkyně odkazuje na web Správy železnic a uvádí, že v uvedeném koridoru není plánována žádná stavba ani modernizace ani optimalizace trati.

18. Žalobkyně zdůrazňuje jako zásadní to, že v koridoru v úseku D3/6 se současná železniční trať vůbec nenachází. Není tedy ani možné tvrdit, že by případná modernizace stávající trati byla důvodem pro vymezení koridoru v úseku D3/6. Modernizace trati ani úpravy provedené v roce 2009 se koridoru v úseku D3/6 vůbec netýkají. Dle žalobkyně, pokud se zde železniční trať nenachází, není zde žádná výstavba plánována (a to např. ani v projektech typu vysokorychlostní trati), tak podle žalobkyně není zřejmé, proč by měl být koridor veden v ZÚR jako návrhová plocha.

19. Žalobkyně odkazuje na § 23b odst. 1 SZ a na § 56 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NSZ“), ohledně definice pojmu územní rezerva. Územní rezerva má vymezovat plochu nebo koridor pro využití, jehož potřebu a plošné nároky bude třeba následně prověřovat. V případě územní rezervy je tedy dle žalobkyně nutné prověřit její potřebu, ale i její plošné nároky. To je dle žalobkyně také případ koridoru v úseku D3/6, u kterého není zřejmá jeho potřeba a v minulosti ani nebyly prověřeny jeho plošné nároky. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2017, čj. 6 As 67/2017–38.

20. Žalobkyně odkázala na Metodické doporučení Ministerstva pro místní rozvoj s názvem „Vymezení koridorů veřejné dopravní a technické infrastruktury v územním plánu“ z roku 2021 (dále jen „metodický pokyn“). Metodické doporučení rozlišuje tzv. prověřený a neprověřený koridor. Prověřený koridor počítá s existencí podrobnější dokumentace, která by prověřila trasu záměru a reálnost umístění stavby. Neprověřený koridor není prověřen podrobnější dokumentací nebo územní studií. Neprověřený koridor by se měl dle metodického pokynu vymezovat spíše jako územní rezerva, a to do té doby, dokud nebude prověřený. Koridor v úseku D3/6 podle žalobkyně nelze považovat za prověřený. Dle metodiky upřesněný koridor v územním plánu je koridor ze ZÚR, jehož hranice jsou v územním plánu upřesněny (rozsah zmenšen) na základě katastrální mapy, zohlednění limitů využití území, prověření podrobnější dokumentací a dalšími informacemi, které dosud nebyly známy, nebyly k dispozici při pořízení ZÚR nebo byly pod úrovní podrobnosti ZÚR. Upřesnění má vymezovat koridor pro budoucí umístění optimální trasy liniové stavby se zohledněním zejména přírodních a civilizačních hodnot v území. Žalobkyně poukazuje na to, že princip přebírání a upřesňování koridoru se uplatňuje hierarchicky, tzn. že z nadřazené územně plánovací dokumentace se převezme koridor do územního plánu a tam se upřesní. Pokud byl koridor ze ZÚR upřesněn v územním plánu, rozhoduje se v území podle upřesněného koridoru v územním plánu.

21. Z grafické části ZÚR je podle žalobkyně zřejmé, že hranice koridoru v úseku D3/6 se od pořízení ZÚR nijak nezměnily ani nezpřesnily. Hranice koridoru nekopírují katastrální mapu, nezohledňují limity využití území (pozemek žalobkyně), ani zde neexistuje žádná podrobnější dokumentace k využití koridoru v úseku D3/6. Tato skutečnost je patrná při porovnání koridoru v úseku D3/6 s koridorem dopravní infrastruktury dálnice D1 – D1/7, úsek Dolní Třebonín – Dolní Dvořiště, tj. koridorem pro stavbu dálnice; oba koridory se přitom částečně překrývají. V rámci procesu pořizování změny územního plánu došlo k úpravě vymezení koridoru dálnice D1. Tato úprava opětovně umožnila využití pozemků žalobkyně. Koridor pro stavbu dálnice je v územním plánu zpřesněn, jedná se tedy o prověřený koridor. Pozemky žalobkyně, na nichž chce umístit svůj záměr, se tedy v upřesněném koridoru dálnice D1 nenachází. V případě koridoru dálnice je přitom dle žalobkyně logické, že se jedná o návrhový koridor, jelikož se jedná o stavbu, která se již realizuje. Na tomto případu žalobkyně ilustrovala rozdíl mezi koridorem v úseku D3/6 a koridorem pro stavbu dálnice D1.

22. Žalobkyně odkazuje i na koordinované stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 5. 9. 2008, čj. 372/2008–910–UPR/8, ve kterém se ministerstvo vyjadřuje k návrhu ZÚR. Koridor v úseku D3/6 nebyl mezi plánovanými záměry modernizace tratí. Ministerstvo uvedlo, že návrhy modernizace železničních tratí, které nejsou technicky prověřené, požaduje zařadit pouze do územních rezerv. Samotné ministerstvo požadovalo vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR jako územní rezervy. Podle žalobkyně je vymezení koridoru v úseku D3/6 jako návrhové plochy nezákonné. Takový postup neodpovídá charakteru rozpracovanosti záměru dopravní infrastruktury, stavebnímu zákonu a principům územního plánování a metodickému pokynu. Vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR je dle žalobkyně zcela nepřiměřené s ohledem na její vlastnické právo, neboť žalobkyně nemůže provést ani dílčí stavební úpravy své nemovitosti, které podléhají gesci stavebního úřadu, kterýžto postup je podmíněn posouzením souladu záměru s územně plánovací dokumentací.

23. Dle žalobkyně vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR brání jakémukoliv rozvoji území, které je přitom v územně plánovací dokumentaci vymezeno jako zastavěné. Nejedná se tedy jen o případ žalobkyně, nýbrž stejnému zásahu čelí i vlastníci dalších pozemků, kteří jsou fakticky ještě dále od osy koridoru v úseku D3/6, ale s ohledem na ZÚR nemohou své pozemky využít, ani existující stavby rekonstruovat.

24. Žalobkyně z těchto důvodů navrhuje zrušení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR v textové i v grafické části, a to zpětně ke dni účinnosti tohoto opatření obecné povahy.

25. Pokud jde o územní plán (resp. změnu č. 1), tak ten převzal dle žalobkyně nezákonné řešení ze ZÚR, aniž by vymezení koridoru v úseku D3/6 dále upřesnil. Proto žalobkyně navrhla zrušení změny č. 1 územního plánu v textové i v grafické části vymezující železniční koridor D3/6, a to zpětně ke dni účinnosti tohoto opatření obecné povahy.

III. Vyjádření žalovaného

26. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. Žalovaný konstatoval, že při svém rozhodování vycházel ze závazných stanovisek orgánů územního plánování. Závazné stanovisko bylo vydáno v souladu s § 96b SZ, přičemž se vyjadřovalo k tomu, zda je záměr přípustný z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací a z hlediska cílů a úkolů územního plánování. Žalovaný vyžádal podle § 169 odst. 2 správního řádu potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od nadřízeného orgánu územního plánování. Prvoinstanční závazné stanovisko bylo potvrzeno závazným stanoviskem nadřízeného orgánu ze dne 17. 10. 2024.

27. Žalovaný konstatoval, že dotčené území je vymezeno jako veřejně prospěšná stavba a určeno pro realizaci dopravní infrastruktury a ostatní stavby jsou připuštěny jen ve velmi omezené míře, a to především stavby infrastrukturní.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

28. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

29. Krajský soud rozhodl ve věci podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť pro to byly splněny procesní podmínky. Žalobkyně byla v tomto řízení poučena podle § 51 s. ř. s. poučením ze dne 15. 9. 2025. Ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení poučení (den 16. 9. 2025) ani později nevyjádřila svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání či požadavek na nařízení jednání ve věci. Žalovaný ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení poučení ani později nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání či požadavek na nařízení jednání ve věci.

30. Krajský soud předesílá, že v návrhu se prolíná argumentace žalobkyně napadající zákonnost ZÚR a změny č. 1 územního plánu. Krajský soud v zájmu lepší pochopitelnosti a uchopitelnosti žaloby ji reprodukoval tak, jak ji žalobkyně ke zdejšímu soudu podala, resp. tak, jak ji doplnila. Nicméně v tomto řízení se krajský soud zaměřuje výlučně na přezkum napadeného rozhodnutí poté, co vyřešil oba incidenční přezkumy napadených opatření obecné povahy a neshledal důvod pro jejich zrušení, resp. vyslovení nepoužitelnosti po 1. 1. 2026.

31. Územní plán obce Střítež a jeho změna č. 1 jsou zveřejněny na webu: https://www.info–stritez.cz/obec/uzemni–plan/. Krajský soud ve věci vycházel z takto zveřejněných dat a ze spisu předloženého žalovaným. Územní plány a jejich změny vydané formou opatření obecné povahy mají povahu správního aktu na pomezí normativního (abstraktního) správního aktu a individuálního (konkrétního) správního aktu „s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS). Z důvodu normativního charakteru opatření obecné povahy je nutno jej pojímat jako právní regulaci poměrů v území, která je obecně závazná. Právní regulace obsažená v územních plánech je otázkou právní, která není předmětem dokazování.

32. Krajský soud též vycházel z aktualizovaných Zásad územního rozvoje (ZÚR) ve znění 13. aktualizace (tj. ve stavu platném od 18. 7. 2024), zveřejněných na webu: https://geoportal.kraj–jihocesky.gov.cz/portal/uzemni–planovani/jihocesky–kraj/zasady–uzemniho–rozvoje–jihoceskeho–kraje. O ZÚR platí totéž, co bylo popsáno ve vztahu k opatření obecné povahy v předchozím odstavci.

33. Žaloba není důvodná.

34. Žalobkyně vůči napadenému rozhodnutí namítala, že vycházelo z nezákonných podkladů, a to z nezákonných ZÚR a z nezákonné změny č. 1 územního plánu obce Střítež. Dále žalobkyně namítala, že její stavební záměr se netýká vybudování zcela nového objektu, nýbrž půjde o stavební úpravy stávající objektu spojené se změnou užívání na penzion a s přístavbou skladového přístřešku ve dvoře. Žalobkyně namítá, že její stavební záměr je poměrně triviální a nemůže svým charakterem vůbec ohrozit využití území pro účel koridoru D3 v úseku D3/6.

35. Jestliže žalobkyně spatřovala nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že vycházelo z nezákonných územně plánovacích dokumentací, jejichž incidenční přezkum v souvislosti se svou žalobou požadovala, tak nezbývá než konstatovat, že obě napadená opatření obecné povahy v rámci incidenčního přezkumu jejich zákonnosti před krajským soudem obstála.

36. Rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, čj. 65 A 32/2025–175, krajský soud zamítl incidenční návrh na zrušení Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydaných usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje č. 293/2011/ZK–26 ze dne 13. 9. 2011, v části vymezující železniční koridor D3 v úseku D3/6. Krajský soud neshledal návrhové body důvodnými. V podrobnostech se odkazuje na příslušný rozsudek.

37. Rozsudkem ze dne 4. 2. 2026, čj. 65 A 41/2025–151, krajský soud zamítl incidenční návrh na vyslovení nepoužitelnosti změny č. 1 územního plánu obce Střítež, vydané usnesením zastupitelstva obce Střítež ze dne 25. 3. 2019 – v části vymezující železniční koridor D3/6, při rozhodování o záměru žalobkyně s názvem „Stavební úpravy a přístavba objektu“ Střítež č. p.

12. Krajský soud neshledal návrhové body důvodnými. V podrobnostech se odkazuje na příslušný rozsudek.

38. Krajský soud v rámci obou incidenčních řízení při přezkumu návrhových bodů shledal, že koridor D3 v úseku D3/6 v ZÚR a koridor D3/6 ve změně č. 1 územního plánu jsou vymezeny v předmětných územně plánovacích dokumentacích v souladu se zákonem.

39. V tomto řízení zbývá posoudit, zda byla obě opatření obecné povahy správně aplikována na stavební záměr žalobkyně.

40. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zhodnotil (na základě závazných stanovisek odboru územního plánování a nadřízeného odboru územního plánování, a sice na základě závazného stanoviska Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 5. 2024, čj. MěÚK/16248/2024, a potvrzujícího závazného stanoviska Odboru regionálního rozvoje a územního plánování žalovaného ze dne 17. 10. 2024, čj. KUJCK 117337/2024), že stavební záměr se nachází v trase koridoru D3 v úseku D3/6, který je vymezen v ZÚR, a v trase koridor D3/6, který je vymezen ve změně č. 1 územního plánu. Dle žalovaného záměr žalobkyně nelze povolit pro rozpor s úpravou využití území v územně plánovacích dokumentacích. IV.A Nesoulad s územním plánem po změně č. 1 41. Podle § 43 odst. 1 SZ platilo, že územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů.

42. Konkrétní podmínky pro hlavní využití, přípustné, podmíněně přípustné a nepřípustné využití ve vymezeném koridoru, tj. pro plochy dopravní infrastruktury – drážní dopravu – IV. tranzitní železniční koridor, stanoví změna č. 1 územního plánu.

43. Pozemek žalobkyně a stavba na něm stojící se nachází v ploše určené pro plochy dopravní infrastruktury – drážní dopravu – IV. tranzitní železniční koridor.

44. Využití této plochy je určeno takto:

45. Hlavní využití: pozemky staveb a zařízení v rozsahu obvodu dráhy.

46. Přípustné využití: pozemky staveb a zařízení drážního tělesa, náspů, zářezů, opěrných zdí, mostů, ekoduktů, kolejišť, vleček, doprovodné zeleně apod., pozemky staveb a zařízení pro drážní dopravu – například nádraží, stanice, zastávky, nástupiště a přístupové cesty, provozní budovy, depa, opravny, vozovny, překladiště a správní budovy, stavby a přeložky související se IV. tranzitním železničním koridorem, pozemky dopravní infrastruktury, pozemky technické infrastruktury, pozemky veřejných prostranství.

47. Podmíněně přípustné využití: pozemky pro nové občanské vybavení, souvisí–li s hlavním nebo přípustným využitím a umístění není v rozporu s hlavním nebo přípustným využitím a s požadavky na kvalitu prostředí, v případě překryvu koridoru drážní dopravy – IV. tranzitního železničního koridoru a ploch s rozdílným způsobem využití vymezených v Územním plánu je vždy využití koridoru drážní dopravy – IV. tranzitního železničního koridoru nadřazeno způsobu využití ploch vymezených v Územním plánu, v případě překryvu koridoru drážní dopravy – IV. tranzitního železničního koridoru a dalších koridorů nadmístního významu je využití koridoru drážní dopravy – IV. tranzitního železničního koridoru podmíněno vzájemnou koordinací záměrů využití překrývajících se koridorů tak, aby realizací záměru IV. tranzitního železničního koridoru nedošlo ke znemožnění realizace toho záměru, pro který je koridor, se kterým se koridor drážní dopravy – IV. tranzitní železniční koridor překrývá, určen.

48. Nepřípustné využití: vše ostatní, než je uvedeno, v nezastavěném území stavby, zařízení a jiná opatření nevyjmenovaná v § 18, odst. (5) zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

49. Krajský soud je nucen konstatovat, že stavební záměr žalobkyně skutečně neodpovídá využití stanovené plochy pro drážní dopravu – IV. tranzitní železniční koridor. Závěry uvedené v závazných stanoviscích lze potvrdit. Územní plán jednoznačně stanoví, že za nepřípustné využití je nutné označit vše ostatní, než je uvedeno jako hlavní, přípustné a podmíněně přípustné využití.

50. Stavební záměr žalobkyně neodpovídá hlavnímu využití území koridoru, které je vymezeno jako pozemky staveb a zařízení v rozsahu obvodu dráhy, a sice jako přípustné využití má jít o pozemky staveb a zařízení drážního tělesa a s tím souvisejících staveb a zařízení pro drážní dopravu. Dále jsou jako přípustné využití uvedeny stavby a přeložky související se IV. tranzitním železničním koridorem, pozemky dopravní infrastruktury, pozemky technické infrastruktury a pozemky veřejných prostranství.

51. Stavební záměr žalobkyně neodpovídá ani podmíněně přípustnému využití, a to pro pozemky pro nové občanské vybavení, ovšem související s hlavním nebo přípustným využitím a které s ním nejsou v rozporu a nejsou v rozporu s požadavky na kvalitu prostředí. Dále je vymezeno, že využití ploch pro IV. tranzitní železniční koridor má v případě překryvu s jinou plochou s rozdílným způsobem využití vždy přednost; to však není případ pozemku žalobkyně, na němž je vymezena pouze plocha D3/6 pro IV. tranzitní železniční koridor.

52. Veškeré ostatní využití je nepřípustné. Nelze tedy než uzavřít, že stavební záměr žalobkyně je z hlediska plochy pro IV. tranzitní železniční koridor nepřípustný a nemůže být povolen pro rozpor s územním plánem.

53. Žalobkyně ostatně v žalobě nenamítala nic konkrétního, čím by rozporovala závěr správních orgánů o tom, že její záměr je nepřípustný, a neargumentovala nijak ve vztahu k tomu, že by se její záměr mohl podřadit pod některou z hlavních, přípustných či podmíněně přípustných činností v předmětném koridoru. Proto se tím krajský soud dále nezabýval, neboť ani nemohl (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).

54. Žalobkyně ani nevznesla žádnou konkrétní argumentaci přímo proti obsahu obou negativních závazných stanovisek, která byla podkladem pro rozhodnutí správních orgánů. Převážná argumentace žalobkyně se soustředila na nezákonnost obou opatření obecné povahy (ZÚR a změny č. 1 územního plánu); tu již krajský soud vypořádal v rozsudcích čj. 65 A 32/2025–175 a 65 A 41/2025–151. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezacílila soudní přezkum také přímo na obě negativní závazná stanoviska a vůči nim nevznesla konkrétní žalobní námitky, nemohl krajský soud přezkoumávat také samostatně jejich zákonnost podle § 75 odst. 2, věty druhé s. ř. s. Z toho důvodu také nepostupoval podle § 75 odst. 2, věta třetí s. ř. s. a správní orgány, o jejichž závazná stanoviska šlo, nevyzýval k podání vyjádření.

55. Žalobkyně namítá, že její stavební záměr je triviální, neboť jde o stavební úpravu stávajícího objektu spojenou se změnou užívání na penzion a s přístavbou skladového přístřešku ve dvoře. Podle žalobkyně její stavební záměr nemůže ohrozit využití území pro účel koridoru D3/6. K tomu je nutno konstatovat, že úprava využití dotčeného území v územním plánu neumožňuje jiné využití, než pro činnosti související se stavbou a zařízením drážního tělesa a se stavbami a zařízeními pro drážní dopravu. Jestliže v koridoru D3/6 nejsou připuštěny (od jeho účinnosti vymezení v územním plánu) stávající stavby pro bydlení, pak není možné povolit ani stavební úpravy a rekonstrukce těchto stávajících budov.

56. Jakkoliv je možné, že v tuto chvíli by stavební úpravy objektu ve vlastnictví žalobkyně svým charakterem neohrozily využití území hájeného pro koridor IV. tranzitní železnice, není to argument, ke kterému by bylo možné přihlížet. Správní orgány jsou povinny vycházet z platné územně plánovací dokumentace a nemohou povolit stavební záměr pouze na základě toho, že by zřejmě neohrozil využití území pro daný účel, pokud dané využití plochy neumožňuje vymezení funkční plochy s rozdílným způsobem využití v územním plánu.

57. Zde je patrný rozdíl s plochou dopravní infrastruktury – drážní doprava, která je v územním plánu zanesena fialovou barvou. V těchto plochách je přípustné využití stávajících staveb pro bydlení, a tedy je přípustná i jejich rekonstrukce či stavební úpravy.

58. Jestliže žalobkyně namítá, že dané využití plochy koridoru zcela brání jakémukoliv rozvoji území, ač je v územním plánu označeno jako zastavěné, tak krajský soud konstatuje, že to je jistě záměrem vymezení koridoru nadmístního významu, který je navíc určen jako veřejně prospěšná stavba, kterou lze vyvlastnit. Cílem vymezeného koridoru je právě hájení celého průběhu koridoru tak, aby nedocházelo k žádným činnostem, které by mohly být v rozporu s jeho účelem. Proto je celý vymezený koridor výslovně určen pro využití související výlučně se IV. tranzitním železničním koridorem. Vymezením daného koridoru, jehož vymezení počíná již v Politice územního rozvoje, pokračuje v ZÚR (viz rozsudek zdejšího soudu čj. 65 A 32/2025–175) a dále v územním plánu (viz rozsudek zdejšího soudu čj. 65 A 41/2025–151), vyjadřuje vůli státu, kraje a obce, aby v celém jeho průběhu nebyla prováděna žádná jiná činnost, až do doby, co bude železnice realizována, resp. koridor vymezen.

59. Zahrnutí pozemku žalobkyně do zastavěného území vyplývá z § 58 odst. 2 písm. a) SZ. Z komentářové literatury se podává, že „zastavěné území obce je spolu se zastavitelnými plochami územím, které je vyhrazeno pro podstatné stavební aktivity: mimo zastavěné území a zastavitelné plochy lze umísťovat pouze stavby a zařízení pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, ochranu přírody a krajiny, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a další výjimečné účely uvedené v § 18 odst. 5 StavZ, resp. po přechodnou dobu i podle § 188a odst. 2 StavZ. Pouze v zastavěném území (a v rámci zastavitelných ploch) lze použít zjednodušené postupy v územním a stavebním řízení: zjednodušené územní řízení dle § 95 StavZ či územní souhlas podle § 96 StavZ. V tomto směru se území každé obce s platným územním plánem člení na dva základní druhy ploch: na jedné straně nezastavěné území a na druhé straně zastavěné území a zastavitelné plochy.

60. Účelem institutu zastavěného území je ochrana nezastavěného území [tj. jiného než zastavěného území a zastavitelných ploch, srov. § 2 odst. 1 písm. f) StavZ] před zastavěním. V tomto směru tedy je členění území obce na zastavěné území a zastavitelné plochy a nezastavěné území důležitým prostředkem pro dosažení nejdůležitějšího cíle územního plánování, kterým je udržitelný rozvoj území (srov. § 18 StavZ).“ (ROZTOČIL, Aleš. § 58 [Zastavěné území]. In: POTĚŠIL, Lukáš, ROZTOČIL, Aleš, HRŮŠOVÁ, Klára, LACHMANN, Martin. Stavební zákon – komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016. Dostupné na beck–online.cz.).

61. To, že je pozemek žalobkyně zahrnut v územním plánu do zastavěného území, jí samo o sobě nezakládá žádné zvláštní oprávnění ke stavebním úpravám a změně užívání stávajícího objektu bez dalšího. K realizaci jakýchkoliv záměrů je rozhodné konkrétní stanovení funkčního využití plochy v územním plánu. Nejvyšší správní soud konstatoval, že není správné pojem „zastavěné území“ vykládat tak, že na každém pozemku zahrnutém do zastavěného území může být realizována výstavba (srov. rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 30.6.2011, čj. 4 Ao 4/2011–59). IV.B Nesoulad se ZÚR 62. Podle § 36 odst. 1 SZ platilo, že zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití.

63. V rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 12. 2025, čj. 65 A 32/2025–175, ve věci incidenčního přezkumu ZÚR, bylo konstatováno následující: „ZÚR na str. 30 a 31 ve výrokové části proklamuje, že vymezené dopravní plochy a koridory jsou určeny pro záměry, plochy a koridory veřejné dopravní infrastruktury, které je nutno řešit v navazující územně plánovací dokumentaci s ohledem na ochranu přírody, krajinný ráz, kulturně historické hodnoty v území a sociální soudržnost obyvatelstva. (…) Dále se uvádí, že součástí koridorů budou především dálnice, rychlostní silnice, silnice, železnice, cyklostezky, stavby související se splavněním Vltavy a s výše uvedeným související stavby a zařízení, vč. náspů, zářezů, opěrných zdí, přeložek vedení technické infrastruktury apod., v rámci těchto ploch je nutné situovat i zařízení veřejné vybavenosti a dostatečně velké plochy veřejné a izolační zeleně. Platnost omezení plynoucích z vymezení daného koridoru v ZÚR pro navazující územně plánovací dokumentace a pro rozhodování v území je ukončena uvedením stavby, pro kterou je koridor vymezen, do provozu, v případě překryvu těchto ploch s vymezením ploch s jiným funkčním využitím má přednost dopravní funkce.“ Dále krajský soud v rozsudku citoval z odůvodnění ZÚR, že je třeba „řešit územní souvislosti upřesněného koridoru dálnice D3, rychlostní silnice R3, IV. tranzitního železničního koridoru a koordinovat tato řešení s Rakouskem, (…) zpřesnit rozsah navržených rozvojových ploch a koridorů na území obcí v rámci vymezené rozvojové osy OS6 a stanovit pravidla pro jejich využití.“ 64. Aktualizované ZÚR ve znění aktualizace č. 13 (dále jen „AZÚR“) proklamují, že koridory a plochy jsou určeny pro umístění samotného záměru. AZÚR tedy proklamují, že součástí koridoru má být především železnice a s výše uvedeným záměrem související stavby a zařízení. AZÚR dále proklamuje, že v územních plánech mají být stanovena pravidla pro využití ploch koridorů.

65. AZÚR stanovují základní určení koridoru pro železnici – IV. tranzitní železniční koridor a v souladu s Politikou územního rozvoje ukládají obcím, aby ve svých územních plánech tento koridor vymezily a hájily pro stanovený účel (viz rozsudek Krajského soudu ze dne 10. 12. 2025, čj. 65 A 32/2025–175). Přesnější vymezení využití ploch koridorů ponechávají AZÚR na územních plánech dotčených obcích. Jestliže tedy záměr žalobkyně neobstojí z hlediska hlavního, přípustného a podmíněně přípustného využití na úrovni podmínek vymezených v územních plánu, pak lze současně konstatovat, že neobstojí ani z hlediska AZÚR, neboť ty požadují do koridoru v úseku D3/6 umístit především železnici (IV. tranzitní železniční koridor) a s ní související stavby, a to podle pravidel pro využití ploch koridorů, jejichž vymezení ponechal na obcích. Jestliže tedy územní plán neumožňuje povolení záměru žalobkyně proto, že nejde o stavbu drážní či s touto činností související, pak je její záměr rozporný i se AZÚR, neboť je v rozporu s rozvojem zamýšlené dopravní infrastruktury v daném místě.

V. Závěr a náklady řízení

66. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

67. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a procesní průběh věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Nesoulad s územním plánem po změně č. 1 IV.B Nesoulad se ZÚR V. Závěr a náklady řízení