65 A 41/2025– 151

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci navrhovatelky: Ossowsky s.r.o. se sídlem Rudolfovská tř. 151/60, České Budějovice zast. Mgr. Jiřím Vozákem, advokátem se sídlem 1. máje 97/25, Liberec proti odpůrkyni: Obec Střítež se sídlem Kaplice Nádraží 2, Kaplice 2 v řízení o incidenčním přezkumu opatření obecné povahy, o návrhu na vyslovení toho, že se opatření obecné povahy – změna č. 1 územního plánu obce Střítež, vydaná usnesením zastupitelstva obce Střítež ze dne 25. 3. 2019 – v části vymezující železniční koridor D3/6, nepoužije při rozhodování o záměru navrhovatelky s názvem „Stavební úpravy a přístavba objektu“ Střítež č. p. 12, o jehož nepovolení bylo rozhodnuto rozhodnutím Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 8. 2024, čj. MěÚK/27289/2024, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 8. 7. 2025, čj. KUJCK 81678/2025, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Procesní průběh věci

1. Dne 11. 8. 2025 obdržel zdejší soud blanketní žalobu/návrh žalobkyně/navrhovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2025, čj. KUJCK 81678/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 8. 2024, čj. MěÚK/27289/2024, pokud jde o část výroku; ve změnou nedotčených částech bylo rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno.

2. Rozhodnutím Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 8. 2024, čj. MěÚK/27289/2024, byla zamítnuta žádost o vydání společného povolení na stavební záměr s názvem „Stavební úpravy a přístavba objektu“ Střítež č. p. 12, na pozemku parc. č. st. 62/1 (ve vlastnictví navrhovatelky) a parc. č. X(ve vlastnictví jiné osoby) v k. ú. X, a to z důvodu rozporu záměru s územním plánem obce Střítež ve znění změny č. 1, pro rozpor se Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje a pro rozpor s Politikou územního rozvoje.

3. Žalobkyně/navrhovatelka v souvislosti s napadeným rozhodnutím napadla i dvě opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje a změnu č. 1 územního plánu obce Střítež, přičemž se domáhala incidenčního přezkumu obou opatření obecné povahy a jejich zrušení v těch částech, v nichž vymezují železniční koridor D3 v úseku D3/6.

4. Žalobkyně na výzvu soudu žalobu/návrhy podáním ze dne 9. 9. 2025 náležitě doplnila.

5. Usnesením ze dne 10. 9. 2025, čj. 65 A 26/2025–57, byly k samostatnému společnému projednání vyloučeny návrhy na zrušení Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a na zrušení změny č. 1 územního plánu obce Střítež. Uvedené návrhy na zrušení opatření obecné povahy byly zapsány pod sp. zn. 65 A 32/2025.

6. Následně usnesením ze dne 5. 11. 2025, čj. 65 A 32/2025–152, byl k samostatnému projednání vyloučen návrh na zrušení změny č. 1 územního plánu obce Střítež. Tento vyloučený návrh byl zapsán pod sp. zn. 65 A 41/2025.

7. Usnesením ze dne 18. 11. 2025, čj. 65 A 41/2025–140, bylo toto řízení přerušeno až do doby rozhodnutí soudu ve věci incidenčního přezkumu Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, čj. 65 A 32/2025–175, bylo rozhodnuto, že se incidenční návrh na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydaných usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje č. 293/2011/ZK–26 ze dne 13. 9. 2011, v části vymezující železniční koridor D3 v úseku D3/6, zamítá. Po právní moci rozsudku bylo pokračováno v nyní projednávané věci, a to usnesením ze dne 13. 1. 2026, čj. 65 A 41/2025–141.

II. Obsah návrhu

8. V blanketním návrhu navrhovatelka konstatovala, že Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (dále jen „ZÚR“) byly schváleny dne 13. 9. 2011. V ZÚR je vymezen koridor dopravy s označením D3 – IV. tranzitní železniční koridor, kterým došlo k vymezení železničního koridoru pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury v úseku od hranice se Středočeským krajem přes České Budějovice až po Horní Dvořiště a státní hranici s Rakouskem. Koridor je dělen do šesti úseků, přičemž pozemek parc. č. st. 62/1 v k. ú. Střítež u Kaplice ve vlastnictví navrhovatelky se nachází v úseku označeném jako D3/6 – úsek České Budějovice – Horní Dvořiště (státní hranice). Na toto vymezení úseku D3/6 reagovala obec Střítež, která dne 25. 3. 2019 schválila změnu č. 1 územního plánu (dále též jako „změna č. 1“ či „územní plán“ či „napadené OOP“), do níž přebrala úsek D3/6 s obdobným označením, tj. jako IV. tranzitní železniční koridor a označila jej jako veřejně prospěšnou stavbu č. 2.

9. Ve včasném doplnění blanketního návrhu navrhovatelka konstatovala, že dle napadeného rozhodnutí její stavební záměr nerespektuje vymezený koridor dopravní infrastruktury D3: IV. tranzitní železniční koridor, a proto záměr není v souladu s Politikou územního rozvoje České republiky, ZÚR ani s územním plánem obce Střítež.

10. Navrhovatelka namítla nezákonnost ZÚR. Ovšem konstatovala, že jejím cílem není trvalé zrušení koridoru D3/6. Tento koridor je dle jejího názoru v územně plánovací dokumentaci pouze nesprávně vymezen, což má zásadní vliv na její vlastnické právo. Záměr navrhovatelky spočívá v jednoduchých stavebních úpravách a přístavbě hospodářské části objektu vč. terénních úprav a dopravní a technické infrastruktury. Jedná se ovšem o stavební úpravy stávajícího objektu spojené se změnou užívání na penzion a s přístavbou skladového přístřešku ve dvoře. Navrhovatelka má za to, že její záměr je poměrně triviální a že je naprosto zřejmé, že svým charakterem nemůže ohrozit využití území pro účel koridoru D3 v úseku D3/6.

11. Vymezení koridoru D3/6 v ZÚR je závazné i pro územní plán a pro rozhodování v území. S ohledem na to, že změna č. 1 územního plánu převzala koridor obdobně, jak je vymezen v ZÚR, musela navrhovatelka napadnout oba tyto územně plánovací dokumenty.

12. Navrhovatelka poukazuje na to, že koridor v úseku D3/6 je v ZÚR veden jako návrhová plocha a současně jako veřejně prospěšná stavba. Podle navrhovatelky ovšem neexistuje žádný racionální důvod, proč by měl být koridor v úseku D3/6 v tuto chvíli vymezen právě tímto způsobem.

13. V územním plánu byl koridor před změnou č. 1 veden jako plocha územní rezervy, což bylo dle navrhovatelky v souladu se zákonem. Aniž by však došlo k jakémukoliv upřesnění železniční trati, přejal územní plán v rámci změny č. 1 stejné řešení, jako je v ZÚR.

14. V rámci ZÚR je koridor v úseku D3/6 veden jako železniční koridor pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury. Dle navrhovatelky však s žádnou takovou stavbou v tuto chvíli v dotčeném koridoru nikdo nepočítá a není ani zřejmé, o jakou stavbu se má jednat. Navrhovatelka odkazuje na web Správy železnic a uvádí, že v uvedeném koridoru není plánována žádná stavba ani modernizace ani optimalizace trati.

15. Navrhovatelka zdůrazňuje jako zásadní to, že v koridoru v úseku D3/6 se současná železniční trať vůbec nenachází. Není tedy ani možné tvrdit, že by případná modernizace stávající trati byla důvodem pro vymezení koridoru v úseku D3/6. Modernizace trati ani úpravy provedené v roce 2009 se koridoru v úseku D3/6 vůbec netýkají. Dle navrhovatelky, pokud se zde železniční trať nenachází, není zde žádná výstavba plánována (a to např. ani v projektech typu vysokorychlostní trati), tak podle navrhovatelky není zřejmé, proč by měl být koridor veden v ZÚR jako návrhová plocha.

16. Navrhovatelka odkazuje na § 23b odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále jen „SZ“) a na § 56 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NSZ“), ohledně definice pojmu územní rezerva. Územní rezerva má vymezovat plochu nebo koridor pro využití, jehož potřebu a plošné nároky bude třeba následně prověřovat. V případě územní rezervy je tedy dle navrhovatelky nutné prověřit její potřebu, ale i její plošné nároky. To je dle navrhovatelky také případ koridoru v úseku D3/6, u kterého není zřejmá jeho potřeba a v minulosti ani nebyly prověřeny jeho plošné nároky. Navrhovatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2017, čj. 6 As 67/2017–38.

17. Navrhovatelka odkázala na Metodické doporučení Ministerstva pro místní rozvoj s názvem „Vymezení koridorů veřejné dopravní a technické infrastruktury v územním plánu“ z roku 2021 (dále jen „metodický pokyn“). Metodické doporučení rozlišuje tzv. prověřený a neprověřený koridor. Prověřený koridor počítá s existencí podrobnější dokumentace, která by prověřila trasu záměru a reálnost umístění stavby. Neprověřený koridor není prověřen podrobnější dokumentací nebo územní studií. Neprověřený koridor by se měl dle metodického pokynu vymezovat spíše jako územní rezerva, a to do té doby, dokud nebude prověřený. Koridor v úseku D3/6 podle navrhovatelky nelze považovat za prověřený. Dle metodiky upřesněný koridor v územním plánu je koridor ze ZÚR, jehož hranice jsou v územním plánu upřesněny (rozsah zmenšen) na základě katastrální mapy, zohlednění limitů využití území, prověření podrobnější dokumentací a dalšími informacemi, které dosud nebyly známy, nebyly k dispozici při pořízení ZÚR nebo byly pod úrovní podrobnosti ZÚR. Upřesnění má vymezovat koridor pro budoucí umístění optimální trasy liniové stavby se zohledněním zejména přírodních a civilizačních hodnot v území. Navrhovatelka poukazuje na to, že princip přebírání a upřesňování koridoru se uplatňuje hierarchicky, tzn. že z nadřazené územně plánovací dokumentace se převezme koridor do územního plánu a tam se upřesní. Pokud byl koridor ze ZÚR upřesněn v územním plánu, rozhoduje se v území podle upřesněného koridoru v územním plánu.

18. Z grafické části ZÚR je podle navrhovatelky zřejmé, že hranice koridoru v úseku D3/6 se od pořízení ZÚR nijak nezměnily ani nezpřesnily. Hranice koridoru nekopírují katastrální mapu, nezohledňují limity využití území (navrhovatelčin pozemek), ani zde neexistuje žádná podrobnější dokumentace k využití koridoru v úseku D3/6. Tato skutečnost je patrná při porovnání koridoru v úseku D3/6 s koridorem dopravní infrastruktury dálnice D1 – D1/7, úsek Dolní Třebonín – Dolní Dvořiště, tj. koridorem pro stavbu dálnice; oba koridory se přitom částečně překrývají. V rámci procesu pořizování změny územního plánu došlo k úpravě vymezení koridoru dálnice D1. Tato úprava opětovně umožnila využití pozemků navrhovatelky. Koridor pro stavbu dálnice je v územním plánu zpřesněn, jedná se tedy o prověřený koridor. Pozemky navrhovatelky, na nichž chce umístit svůj záměr, se tedy v upřesněném koridoru dálnice D1 nenachází. V případě koridoru dálnice je přitom dle navrhovatelky logické, že se jedná o návrhový koridor, jelikož se jedná o stavbu, která se již realizuje. Na tomto případu navrhovatelka ilustrovala rozdíl mezi koridorem v úseku D3/6 a koridorem pro stavbu dálnice D1.

19. Navrhovatelka odkazuje i na koordinované stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 5. 9. 2008, čj. 372/2008–910–UPR/8, ve kterém se ministerstvo vyjadřuje k návrhu ZÚR. Koridor v úseku D3/6 nebyl mezi plánovanými záměry modernizace tratí. Ministerstvo uvedlo, že návrhy modernizace železničních tratí, které nejsou technicky prověřené, požaduje zařadit pouze do územních rezerv. Samotné ministerstvo požadovalo vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR jako územní rezervy. Podle navrhovatelky je vymezení koridoru v úseku D3/6 jako návrhové plochy nezákonné. Takový postup neodpovídá charakteru rozpracovanosti záměru dopravní infrastruktury, stavebnímu zákonu a principům územního plánování a metodickému pokynu. Vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR je dle navrhovatelky zcela nepřiměřené s ohledem na její vlastnické právo, neboť navrhovatelka nemůže provést ani dílčí stavební úpravy své nemovitosti, které podléhají gesci stavebního úřadu, kterýžto postup je podmíněn posouzením souladu záměru s územně plánovací dokumentací.

20. Dle navrhovatelky vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR brání jakémukoliv rozvoji území, které je přitom v územně plánovací dokumentaci vymezeno jako zastavěné. Nejedná se tedy jen o případ navrhovatelky, nýbrž stejnému zásahu čelí i vlastníci dalších pozemků, kteří jsou fakticky ještě dále od osy koridoru v úseku D3/6, ale s ohledem na ZÚR nemohou své pozemky využít, ani existující stavby rekonstruovat.

21. Navrhovatelka z těchto důvodů navrhuje zrušení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR v textové i v grafické části, a to zpětně ke dni účinnosti tohoto opatření obecné povahy.

22. Pokud jde o územní plán (resp. změnu č. 1) tak ten převzal dle navrhovatelky nezákonné řešení ze ZÚR, aniž by vymezení koridoru v úseku D3/6 dále upřesnil. Proto navrhovatelka navrhla zrušení změny č. 1 územního plánu v textové i v grafické části vymezující železniční koridor D3/6, a to zpětně ke dni účinnosti tohoto opatření obecné povahy.

III. Vyjádření odpůrkyně

23. Odpůrkyně ve svém vyjádření uvedla, že aktuálně připravuje změnu č. 3 územního plánu. Projednávání je ve stádiu zveřejnění návrhu zprávy o uplatňování územního plánu, přičemž tento návrh obsahuje zadání změny územního plánu.

24. V dalším vyjádření odpůrkyně konstatovala, že navrhuje zamítnutí návrhu, neboť je toho názoru, že změna č. 1 územního plánu nebyla zpracována v rozporu s nadřazenou dokumentací ani v rozporu se zákonem.

IV. Další obsah soudního spisu

25. Vzhledem k tomu, že soudní spis sp. zn. 65 A 32/2025 byl nejprve veden ve věci návrhu na zrušení Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a změny č. 1 územního plánu odpůrkyně společně, je v soudním spise sp. zn. 65 A 41/2025 založeno též vyjádření k návrhu Jihočeského kraje ze dne 30. 10. 2025 na č. l. 87 a násl. a dále reakce navrhovatelky na něj ze dne 10. 11. 2025 na č. l. 137 a násl.

26. Uvedená reakce navrhovatelky se však dotýká i otázek spojených se zákonností změny č. 1 územního plánu, a proto ji zde krajský soud reprodukuje.

27. Dle navrhovatelky nelze souhlasit s tím, že nemožnost umístění jejího záměru vychází pouze ze zvoleného způsobu vyjádření nadmístních záměrů v územním plánu. Dle navrhovatelky, i kdyby odpůrkyně převzala koridor ze ZÚR a zanesla ho s překryvnou funkcí, tak by to na věci ničeho nezměnilo. Navrhovatelka by pořád měla na svém pozemku vyznačen úsek koridoru D3/6.

28. Dle navrhovatelky nemohla obec postupovat ani podle § 43 odst. 3 SZ a v rámci místních podmínek úsek koridoru D3/6 upravit, např. z důvodu zohlednění zastavěného území. Jde–li totiž o nadmístní záměr dopravní infrastruktury, tak dotčená obec vymezený koridor jednoduše převezme v rozsahu zaneseném v ZÚR. To platí tím spíše, je–li takový koridor vymezen jako návrhová plocha, tedy nikoliv např. jako územní rezerva, u které se předpokládá budoucí zpřesnění. Dle navrhovatelky jsou to právě ZÚR, které fakticky nedaly odpůrkyni jinou možnost než koridor do územního plánu převzít.

29. Navrhovatelka poukazuje na to, že Ministerstvo dopravy řešilo koridor pouze na úrovni ZÚR s Jihočeským krajem; na odpůrkyni nemělo žádné požadavky. Lze jen stěží po obci požadovat, aby upravovala trasu nadmístního významu návrhového koridoru zaneseného v ZÚR.

30. Navrhovatelka se domnívá, že i kdyby odpůrkyně vymezila koridor D3/6 rozdílně od ZÚR, pak by to vedlo stavební úřad k závěru o rozpornosti územního plánu se ZÚR a řešení přijaté v územním plánu by neaplikoval (§ 54 odst. 6 SZ).

31. Navrhovatelka trvala na tom, že nemožnost povolení jejího záměru vychází nejen ze změny č. 1 územního plánu, nýbrž i ze ZÚR.

V. Procesní průběh věci

32. Od 1. 1. 2026 podle § 101a odst. 1 ve spojení s § 101b odst. 1 s. ř. s. platí, že ten, kdo je oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může současně s takovou žalobou nebo návrhem navrhnout zrušení tohoto opatření obecné povahy nebo jeho části; jsou–li však žaloba nebo jiný návrh podávány po uplynutí lhůty podle § 101b odst. 1 (jeden rok od účinnosti opatření obecné povahy), může navrhnout pouze, aby soud rozhodl, že se takové opatření obecné povahy nebo jeho část v této věci nepoužijí, pokud by jinak byly dány důvody pro jejich zrušení.

33. Novelizovaná právní úprava se přitom vztahuje i na řízení zahájená přede dnem 1. 1. 2026 (srov. čl. XI zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

34. V nyní projednávané věci jde o situaci, kdy je žaloba s návrhem na incidenční přezkum opatření obecné povahy podávána až po uplynutí lhůty jednoho roku od účinnosti napadeného opatření obecné povahy. Krajský soud proto o změně právní úpravy informoval navrhovatelku přípisem ze dne 13. 1. 2026 a poučil ji o nezbytnosti změny formulace návrhu výroku rozsudku tak, aby odpovídal aktuálně účinné procesní právní úpravě.

35. Navrhovatelka podáním ze dne 23. 1. 2026 změnila svůj předchozí návrh, resp. návrhový petit, a navrhla, aby krajský soud rozhodl tak, že se napadené opatření obecné povahy v části vymezující koridor D3/6 nepoužije při rozhodování o záměru navrhovatelky s názvem „Stavební úpravy a přístavba objektu“ Střítež č. p.

12. Změna návrhu byla neprodleně zaslána na vědomí odpůrkyni.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

36. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Při rozhodování byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

37. Krajský soud předesílá, že aplikoval SZ ve znění do 31. 1. 2020 (do novely č. 312/2019 Sb.), neboť byl s ohledem na shora citované povinen vycházet z právního stavu v době vydání změny č. 1 územního plánu.

38. Krajský soud rozhodl při jednání dne 4. 2. 2026. Krajský soud nejprve vyhlásil usnesení, kterým podle § 95 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s. připustil změnu petitu návrhu tak, aby byl v souladu s aktuální procesní právní úpravou § 101a odst. 1 s. ř. s. Krajský soud změnu petitu návrhu připustil, neboť se jedná o formální úpravu naplňující požadavky procesního předpisu po novele a výsledky dosavadního řízení touto změnou nejsou nijak ohroženy. Žádný z účastníků neměl proti tomuto postupu výhrady.

39. V průběhu jednání setrvaly obě procesní strany na svých stanoviscích. Krajský soud provedl k důkazu metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj s názvem „Vymezení koridorů veřejné dopravní a technické infrastruktury v územní plánu“, kterého se navrhovatelka dovolávala ve svém návrhu a přiložila jej k němu. Odpůrkyně kromě správního spisu předložila Návrh zprávy o uplatňování Územního plánu Střítež k doložení toho, že se aktuálně připravuje změna č. 3 územního plánu. Tuto listinu krajský soud k důkazu neprováděl pro nepotřebnost, neboť je vázán skutkovým a právním stavem v době vydání přezkoumávaného opatření obecné povahy.

40. Návrh není důvodný.

41. Krajský soud předesílá, že v návrhu se prolíná argumentace navrhovatelky proti ZÚR i proti změně č. 1 územního plánu odpůrkyně. Krajský soud v zájmu lepší pochopitelnosti a uchopitelnosti návrhu jej reprodukoval tak, jak jej navrhovatelka ke zdejšímu soudu podala, resp. tak, jak jej doplnila. Nicméně v tomto řízení se krajský soud zaměřuje výlučně na incidenční přezkum změny č. 1 územního plánu a věcně vypořádá pouze námitky směřujícímu proti vymezení koridoru D3/6 ve změně č. 1 územního plánu. VI.A Aktivní legitimace 42. Nejprve se zdejší soud zabýval přípustností návrhu a splněním dalších podmínek řízení. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech v důsledku opatření obecné povahy. To, zda je navrhovatel skutečně na svých právech dotčen, závisí na skutkových okolnostech konkrétního případu (shodně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS), jde však již o otázku věcného posouzení důvodnosti návrhu.

43. Pokud jde o navrhovatelku, v tomto řízení je z hlediska její aktivní legitimace zjevná potencialita zásahu do jejích veřejných subjektivních práv, neboť v návrhu tvrdí dotčení na svých právech napadeným OOP, a to v rozsahu nemovitostí v jejím vlastnictví, konkrétně pozemku parc. č. st. 62/1, v k. ú. Střítež u Kaplice a na něm stojící stavby Střítež č. p.

12. VI.B Základní východiska soudního přezkumu 44. Pokud jde o východiska, z nichž zdejší soud při posouzení důvodnosti návrhu vycházel, tak předně je třeba uvést, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS, vyplývá pět kroků, v rámci nichž soud při přezkumu opatření obecné povahy postupuje. „Algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy (§ 101d odst. 1 a 2 s. ř. s.) spočívá v pěti krocích; za prvé, v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; za druhé, v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires); za třetí, v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem; za čtvrté, v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem (materiální kritérium); za páté, v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality.“ 45. Krajský soud přitom při přezkumu postupuje od prvého kroku k dalším s tím, že pokud u některého z kroků algoritmu shledá důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy, aplikací dalších kroků se již věcně nezabývá. Tzv. algoritmus přezkumu opatření obecné povahy však byl modifikován novelizací s. ř. s. provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění s. ř. s. a některé další zákony, jež zakotvila vázanost soudu rozsahem a důvody návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Z hlediska systematiky přezkumu opatření obecné povahy v rozsahu návrhových bodů však uvedený algoritmus, vč. posloupnosti jeho kroků, zůstává použitelný. Jinými slovy řečeno, krajský soud postupuje při aplikaci algoritmu přezkumu tak, aby nevybočil z mezí návrhových bodů.

46. V nyní projednávané věci se návrhové body navrhovatelky týkaly především čtvrtého kroku algoritmu (zákonnosti a přezkoumatelnosti samotného obsahu opatření obecné povahy z pohledu hmotně–právního) a dále pátého kroku algoritmu (proporcionality – přiměřenosti zásahu do vlastnického práva).

47. Krajský soud obecně předesílá, že ve schváleném územním plánu a jeho změnách se projevuje zájem obce na rozvoji území, který v sobě nutně zahrnuje i sumu soukromých zájmů obyvatel obce, kupř. na zachování prostředí, v němž žijí (a tím i uchování hodnoty nemovitostí v jejich vlastnictví), v relaci k zalidněnosti, zastavitelnosti obce, krajinnému rázu, životnímu prostředí atd., a to vyjádřených skrze jimi volené zastupitele. Ostatně stanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění všech cílů a zásad územního plánování je součástí legitimního rozhodnutí zastupitelstva obce, které plně spadá do samostatné působnosti obce, do níž správní soudy mohou zasahovat pouze minimálně (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 2833/19, či nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 709/19). Úlohou soudu v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování a před nedodržením zákonných mantinelů, nikoliv však územní plány dotvářet či měnit. Ke zrušení územního plánu či jeho změny by měl proto soud přistoupit výlučně tehdy, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost pořízení a vydání územního plánu. Územní plán je svou povahou dlouhodobý koncepční dokument obce sloužící k usměrňování jejího územního rozvoje, který je právně závazný. Územní plán omezuje vlastníka nemovitostí v takto určených plochách v jeho právu užívat nemovitost jiným než stanoveným způsobem.

48. Z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu se podává, že k hodnocení přiměřenosti regulace obsažené v opatření obecné povahy vydávaného samosprávou je třeba přistupovat s nejvyšší opatrností a zdrženlivostí. Je třeba ji posuzovat v kontextu práva obcí a krajů na samosprávu, které inherentně zahrnuje i právo uspořádat své územní poměry podle vlastních představ. Již v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 2/2007–73, Nejvyšší správní soud uvedl, že v rámci územního plánování „vždy jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo–li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto „vejde“ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou.“ (obdobně viz i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008 – 88, ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011–42, ze dne 28. 3. 2013, č. j. 1 Aos 3/2012–59, ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011 – 42, ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 174/2015 – 72, ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016 – 198, ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 As 15/2016 – 85).

49. Územní plán obce Střítež a jeho změny jsou zveřejněny na webu: https://www.info–stritez.cz/obec/uzemni–plan/. Krajský soud ve věci vycházel z takto zveřejněných dat a ze spisu předloženého odpůrkyní. Územní plány a jejich změny vydané formou opatření obecné povahy mají povahu správního aktu na pomezí normativního (abstraktního) správního aktu a individuálního (konkrétního) správního aktu „s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS). Z důvodu normativního charakteru opatření obecné povahy je nutno jej pojímat jako právní regulaci poměrů v území, která je obecně závazná. Právní regulace obsažená v územních plánech je otázkou právní, která není předmětem dokazování.

50. Krajský soud též vycházel ze Zásad územního rozvoje (ZÚR) ve znění 1., 2., 3., 5. a 6. aktualizace (tj. ve stavu platném od 9. 3. 2018), zveřejněných na webu: https://geoportal.kraj–jihocesky.gov.cz/portal/uzemni–planovani/jihocesky–kraj/zasady–uzemniho–rozvoje–jihoceskeho–kraje. O ZÚR platí totéž, co bylo popsáno ve vztahu k opatření obecné povahy v předchozím odstavci.

51. Krajský soud vycházel i z Politiky územního rozvoje ve znění 1., 2. a 3. aktualizace (dále jen „PÚR“), zveřejněné na: https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni–pravo/koncepce–a–strategie/archiv–koncepcnich–a–strategickych–dokumentu/politika–uzemniho–rozvoje–vcetne–souvisejicich–mat. Jde o nadřazený dokument územního plánování. Politiku územního rozvoje pořizuje Ministerstvo pro místní rozvoj pro celé území republiky a schvaluje ji vláda. Ministerstvo zajistí, aby ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv bylo uveřejněno sdělení o schválení politiky územního rozvoje, a celý dokument zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 31 odst. 3 SZ). VI.C Vypořádání návrhových bodů VI.C.1 Odůvodnění přijatého řešení 52. Navrhovatelka namítá, že nemůže provést svůj „triviální“ stavební záměr (jednoduchá stavební úprava a přístavba hospodářské části objektu, vč. terénních úprav a přístavba skladového přístřešku ve dvoře; stavební úpravy stávajícího objektu spojené se změnou užívání na penzion) z důvodu nezákonnosti vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR a ve změně č. 1 územního plánu odpůrkyně. V tomto řízení se krajský soud bude zabývat pouze tvrzenou nezákonností vymezení koridoru v územním plánu.

53. Podle § 43 odst. 1, věty první SZ územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Územní plán tak v zásadě omezuje vlastníka nemovitostí v takto určených plochách a koridorech v jeho právu užívat nemovitost jiným než stanoveným způsobem.

54. Podle navrhovatelky je koridor po změně č. 1 v územním plánu nesprávně vymezen, což zasahuje do jejího vlastnického práva. Dle navrhovatelky totiž neexistuje žádný racionální důvod, aby byl koridor D3/6 v tuto chvíli v územním plánu vymezen jako návrhová plocha a jako veřejně prospěšná stavba. Dle navrhovatelky měl být koridor veden jako územní rezerva; není totiž zřejmá jeho potřeba a v minulosti ani nebyly prověřeny plošné nároky koridoru.

55. Navrhovatelka si je vědoma toho, že vymezení koridoru v úseku D3/6 v ZÚR je závazné pro vymezení koridoru D3/6 v územním plánu. K tomu se připomíná, že krajský soud v řízení vedeném pod sp. zn. 65 A 32/2025 neshledal důvod pro zrušení ZÚR s ohledem na navrhovatelkou vymezené návrhové body namítající jejich nezákonnost a neproporcionalitu ve vztahu k zásahu do vlastnického práva.

56. Pozemek a stavba navrhovatelky se nachází mezi obcí Střítež a Kaplice–nádraží. Tato oblast je zakreslena ve výkresové části územního plánu po změně č. 1; jde o Hlavní výkres v měřítku 1: 5 000. Jak je patrno z výřezu Hlavního výkresu (viz obrázek níže), dotčený pozemek navrhovatelky a stavba na něm nacházející se je vyznačena názvem „Osovský“. Sluší se podotknout, že pozemek a stavba ve vlastnictví navrhovatelky (pozemek parc. č. st. 62/1 a na něm stojící stavba) nezahrnuje celou zastavěnou plochu „Osovský“, nýbrž jde pouze o obdélníkový obrys uvnitř této lokality.

57. Z legendy k Hlavnímu výkresu se podává, že dotčené nemovitosti lokality „Osovský“ se nachází uvnitř hranice zastavěného území (tmavomodrá tlustá čára). Nemovitosti „Osovský“ se nachází uvnitř koridoru D3/6 (šikmé fialové šrafování), který vyznačuje návrhovou plochu dopravní infrastruktury – drážní doprava – IV. tranzitní železniční koridor. Dále je patrné, že nemovitosti „Osovský“ jsou vyčleněny („vyříznuty“) z koridoru D2/1 (červené svislé šrafování), který vyznačuje návrhovou plochu dopravní infrastruktury – silniční doprava – koridor rychlostní silnice R3. Plocha zastavěného území „Osovský“ nemá vyznačenu žádnou plochu s rozdílným způsobem využití ve formě „stav“. Přes zastavěné území „Osovský“ prochází pouze šikmé fialové šrafování návrhové plochy D3/6. Obdobné vyplývá i z Výkresu koncepce veřejné infrastruktury. Z Výkresu veřejně prospěšných staveb, asanací a opatření plyne, že koridor D3/6 je jako veřejně prospěšná stavba pod č. 2 vymezen jako koridor nadmístního významu pro veřejnou dopravní infrastrukturu D3/6 – pro IV. tranzitní železniční koridor; tato plocha zahrnuje i lokalitu „Osovský“. Shodná grafická úprava území vyplývá i z Koordinačního výkresu. [OBRÁZEK]

58. Krajský soud se zaměřil v souladu s argumentací navrhovatelky na to, zda je vymezení koridoru D3/6 v napadeném OOP jako návrhového koridoru a jako veřejně prospěšné stavby řádně odůvodněno a zda je toto řešení opodstatněné.

59. Z odůvodnění změny č. 1 územního plánu se podává, že je respektována schválená Politika územního rozvoje ČR 2008 (PÚR) ve znění jejích aktualizací. PÚR mj. stanoví republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území, vymezuje oblasti se specifickými hodnotami a se specifickými problémy mezinárodního a republikového významu nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje, a schematicky vymezuje plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury mezinárodního a republikového významu nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje.

60. PÚR vymezila rozvojovou oblast České Budějovice OB10 s odůvodněním: „Rozvojová oblast představuje silnou koncentraci obyvatelstva a ekonomických činností, z nichž značná část má republikový význam; podporujícím faktorem rozvoje je poloha na připravované dálnici D3 s návazností na rychlostní silnici R3 do Rakouska a na IV. tranzitním železničním koridoru. Úkoly pro územní plánování Vytvářet územní podmínky pro napojení na dálnici D3, rychlostní silnici R3 a na IV. tranzitní železniční koridor.“ 61. ZÚR tuto rozvojovou oblast republikového významu upřesňují, a to vymezením dotčeného území, zásadami pro rozhodování o změnách v území a úkoly pro územní plánování v navazujících územně plánovacích dokumentacích.

62. PÚR taktéž vymezila rozvojovou osu republikového významu, a to Praha –Benešov –Tábor –České Budějovice–hranice ČR/Rakousko (– Linz) OS6. Patří do ní „obce mimo rozvojové oblasti, s výraznou vazbou na významné dopravní cesty, tj. silnici I/3 a železniční trať č. 220.“ Má jít o „území ovlivněné připravovaným pokračováním dálnice D3, připravovanou rychlostní silnicí R3 na hranice ČR/Rakousko, železniční tratí č. 220 (IV. tranzitní železniční koridor) a spolupůsobením center Benešov, Tábor a Soběslav. Navazuje na rozvojovou osu v zahraničí.“ 63. ZÚR tuto rozvojovou osu republikového významu upřesňují, a to vymezením dotčených obcí, mj. do této osy spadá obec Střítež (Střítež u Kaplice), vymezením zásad pro rozhodování o změnách v území a úkolů pro územní plánování v navazujících územně plánovacích dokumentacích. Je třeba „řešit dopravní záměry dálnice D3, rychlostní silnice R3, IV. tranzitního železničního koridoru a jejich územní souvislosti a koordinovat tato řešení s Rakouskem.“ 64. PÚR vymezuje koridory a plochy dopravní infrastruktury v kapitole 5. Proklamuje se, že účelem vymezení koridorů v PÚR je ochrana ploch pro umístění např. pozemních komunikací, drah, vodních cest a letišť, které mají vliv na rozvoj území ČR, svým významem přesahují území jednoho kraje a umožní propojení základní sítě dopravních cest na území ČR a se sousedními státy. PÚR stanovuje „Kritéria a podmínky pro rozhodování o změnách v území: Při rozhodování a posuzování rozvojových záměrů je nutno sledovat zejména zajištění vyšší kvality dopravy, např. zvýšení přepravní rychlosti dopravy a atraktivity železniční dopravy, minimalizování konfliktů s ochranou přírody a krajiny, kulturními a civilizačními hodnotami v území, respektování požadavků mezinárodních dohod a Nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě TEN–T.“ Těmito dohodami jsou AGC, což je Evropská dohoda o hlavních železničních magistrálách, a AGTC, což je Evropská dohoda o nejdůležitějších trasách mezinárodní kombinované dopravy a souvisejících objektech.

65. PÚR v tomto směru stanovuje úkoly územního plánování, a sice „kraje v zásadách územního rozvoje upřesní vymezení ploch a koridorů dopravní infrastruktury, při respektování důvodů vymezení a kritérií a podmínek pro rozhodování, příslušné kraje a obce zajistí územní ochranu vymezených koridorů a ploch, případně územní rezervou8 (viz § 36 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. v platném znění), příslušné kraje a obce postupují při pořizování územně plánovací dokumentace v souladu s kritérii a podmínkami pro rozhodování o změnách v území, kraje při pořizování územně plánovací dokumentace řeší územní souvislosti vymezených koridorů a ploch.“ 66. Z PÚR vychází ZÚR, které vymezují koridory a plochy mezinárodního a republikového významu pro veřejnou dopravní infrastrukturu, a to mj. koridor D3: IV. tranzitní železniční koridor. „Tento železniční koridor je na území Jihočeského kraje kontinuálně vymezen koridorem pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury v úseku od hranice se Středočeským krajem přes České Budějovice až po Horní Dvořiště a státní hranici s Rakouskem. Koridor je dělen do 6 úseků dle šířkového uspořádání: D3/1, úsek hranice se Středočeským krajem – Tábor (nádraží), koridor je vymezován v proměnné šíři od 100 m do 600 m podle toho, jak urbanizovaným územím záměr prochází. D3/2, úsek Doubí nad Lužnicí (zastávka Doubí u Tábora) – Soběslav, koridor je znovu vymezován v proměnné šíři od 150–600 m podle toho, v jak urbanizovaným územím záměr prochází. D3/3, úsek Soběslav – Ševětín, vč. vybudování úseku silnice III. třídy od Řípce na severní okraj Veselí nad Lužnicí, koridor se vymezuje v proměnné šíři 100–200 m dle konkrétní konfigurace terénu. D3/4, Ševětín – České Budějovice (severní okraj, Nemanice), záměr zde prochází velmi složitým terénem, šířka koridoru proměnná až 600 m. D3/5, průchod Českými Budějovicemi (Nemanice na severním okraji – Hodějovice na jižním okraji), šířka koridoru se zde z důvodu průchodu silně urbanizovaným územím redukuje na 100 m s osou ve stávající trati. D3/6, úsek České Budějovice – Horní Dvořiště (státní hranice), úsek převážně ve volné krajině, šíře koridoru 600 m, v úseku od Dolního Třebonína po Kaplice–nádraží v souběhu se záměrem rychlostní silnice R3 kvůli snížení fragmentace krajiny.“ 67. Nyní souzené věci se týká právě úsek D3/6, v dotčeném katastrálním území Střítež u Kaplice.

68. Změna č. 1 územního plánu se v odůvodnění na str. 42 až 44 k těmto nástrojům územního plánovaní hlásí a proklamuje, že „území obce Střítež se nachází v rozvojové ose OS6 Praha – Benešov – Tábor – České Budějovice – hranice ČR /Rakousko – (Linz) vymezené v Politice územního rozvoje České republiky 2008 (dále též jen PÚR ČR, rozumí se Politika územního rozvoje České republiky 2008 ve znění jejích aktualizací). Tato rozvojová osa je vázána jednak na připravovanou dálnici D3 Praha – Dolní Třebonín – hranice ČR, u nichž lze předpokládat významný atrakční efekt s mezinárodním přesahem, jednak na souběžnou trasu IV. Tranzitního železničního koridoru s vazbou na mezinárodní dopravní síť do Rakouska. Změna č.1 Územního plánu Střítež (dále též jen Změna č. 1 a Územní plán) jevy stanovené v PÚR ČR respektuje, vymezuje a zpřesňuje – s ohledem na minimalizaci negativních dopadů na přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, na vytváření podmínek udržitelného rozvoje a na předcházení možným střetům v území. (…). Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (dále též jen ZÚR, rozumějí se Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje ve znění jejich aktualizací), vymezují na území obce Střítež koridory dopravní infrastruktury s kódem D 2/1 – pro dálnici D3 a s kódem D 3/6 – pro IV. Tranzitní železniční koridor. (…). Změna č.1 uvádí Územní plán (který nabyl účinnosti před vydáním ZÚR) do souladu s vydanou územně plánovací dokumentací kraje, respektuje v ZÚR citované zásady pro rozhodování o změnách v území a pravidla pro jeho využívání. Vytvářejí se předpoklady pro zlepšení dopravy, definovány jsou podmínky využití ploch s ohledem na specifický charakter řešeného území. (…). Hlavní dopravní trasy jsou směřovány severojižním směrem – jedná se o mezinárodní železniční trať č. 196 s nádražím a mezinárodní silnici E–55 (I/3). Tyto trasy by do budoucna měly být nahrazeny moderními dopravními koridory, a proto ZÚR a PÚR ČR pro tyto záměry vymezily koridory D 2/1 a D3/6 (jako součást rozvojové osy OS 6). Tyto záměry, stejně jako nadregionální ÚSES, byly Územním plánem a jeho Změnou č.1 reflektovány. Změny využití území byly koordinovány s ohledem na širší území vazby a na územně plánovací dokumentace sousedních obcí, aby nedocházelo ke střetům a nebyly negativně ovlivněny nadmístní systémy a souvislosti. Jedná se zejména o návaznost dopravní a technické infrastruktury a ochranu přírodních, krajinných a kulturně historických hodnot.“ 69. Ve výrokové části po změně č. 1 se v čl. 1.d)1. v oddílu Drážní doprava se uvádí důvody vymezení koridoru D3/6, a sice: „Železnice je významným prvkem, který se v minulosti stal základem urbanizace území. Jako stávající plochy dopravní infrastruktury – drážní dopravy vymezuje a respektuje Územní plán železniční trať č. 196, včetně staveb a zařízení v obvodu dráhy. Navrhuje se koridor nadmístního významu pro veřejnou dopravní infrastrukturu – železniční dopravu – IV. Tranzitní železniční koridor, označený v řešeném území jako D 3/6, a zařazuje se mezi veřejně prospěšné stavby.“ Koridor nadmístního významu pro veřejnou dopravní infrastrukturu D3/6 pro IV. tranzitní železniční koridor je též jakožto nadřazená trasa dopravní infrastruktury zařazen do tabulky v čl. 1.g) kapitoly s názvem Veřejně prospěšné stavby s možností vyvlastnění.

70. Dále se na str. 52 odůvodnění změny č. 1 územního plánu se v rámci komplexního zdůvodnění přijatého řešení uvádí, že „pro zlepšení dopravní infrastruktury vymezil Územní plán a Změna č.1 jako veřejně prospěšné stavby koridory dopravní infrastruktury, oproti nadřazené územně plánovací dokumentaci zpřesněné. Skelet místních a účelových komunikací je považován za územně stabilizovaný. Podmínky využití ploch s rozdílným způsobem využití, nově definované ve Změně č.1, jsou formulovány tak, aby bylo možno v území trasovat případné nové komunikace – za dodržení všech zákonných a podzákonných předpisů – bez nutnosti změn územně plánovací dokumentace.“ 71. Jak plyne z textové části i z Výkresu veřejně prospěšných staveb územního plánu po změně č. 1 je koridor D3/6 veřejně prospěšnou stavbou označenou jako č.

2. Možnost vymezení stavby dopravní infrastruktury jako veřejně prospěšné stavby vyplývá přímo ze SZ [§ 170, § 2 odst. 1 písm. k) a l) SZ]. Navrhovatelka ve svém návrhu nijak konkrétně nezpochybnila vymezení koridoru D3/6 jako veřejně prospěšné stavby a nepředestřela žádnou argumentaci, proč by daný koridor nemohl být vymezen jako veřejně prospěšná stavba.

72. PÚR dle § 32 odst. 1 písm. d) SZ vymezila plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury mezinárodního a republikového významu nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje. Dle § 31 odst. 4 SZ platilo, že politika územního rozvoje je závazná pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Jak konstatoval zdejší soud již v rozsudku čj. 65 A 32/2025–175, byl Jihočeský kraj povinen při pořizování ZÚR respektovat Politiku územního rozvoje.

73. Podle § 36 odst. 3 SZ platilo, že zásady územního rozvoje v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí. Krajský soud v rozsudku čj. 65 A 32/2025–175, dospěl k závěru, že těmto požadavkům bylo při pořizování ZÚR vyhověno.

74. Podle § 43 odst. 3 SZ platilo, že územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje.

75. Nutnost souladu jednotlivých nástrojů územního plánování tudíž vyplývá z právní úpravy. Jak zdůraznil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 12. 2012, čj. 6 Ao 4/2010–88, „uvedené instituty jsou koncepčními nástroji územního plánování a liší se od sebe mírou své obecnosti a rozsahem území, kterým se zabývají. Politika územního rozvoje je koncepčním celostátním nástrojem, jež se zabývá otázkami územního plánování na úrovni nadregionální, celostátní a mezinárodní, přičemž jejím účelem je koordinovat mj. zájmy na využívání území státu a územně plánovací činnosti krajů a obcí. Zásady územního rozvoje jsou strategickým územně plánovacím nástrojem kraje, který je pořizuje pro celé své území; řeší tedy problematiku nadmístního významu. Zásady územního rozvoje vždy vymezují nebo (ve vztahu k politice územního rozvoje) zpřesňují vymezení mj. ploch a koridorů nadmístního významu, včetně ploch a koridorů veřejné infrastruktury, a vymezují veřejně prospěšné stavby. Územní plán je pak základním koncepčním dokumentem k usměrňování územního rozvoje obce, je zpracováván pro celé území obce.“ Z nastíněné posloupnosti je zřejmé, že konkrétní území je regulováno pomocí tří dokumentů, které musejí být vzájemně souladné; tento soulad je zajištěn zejména pomocí ustanovení § 36 odst. 5, § 53 odst. 4 písm. a) a § 54 odst. 2 SZ. Pořizovatel musí při pořizování územně plánovací dokumentace ověřit soulad svého návrhu s nadřazenou dokumentací. Též pořizovateli nadřízený orgán posuzuje soulad pořizované a nadřazené dokumentace v rámci svého stanoviska k návrhu.

76. Nutnost dodržování uvedeného požadavku byla opakovaně zdůrazněna i v judikatuře Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne 23. 9. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–185, konstatoval, že „vymezení těchto ploch nadmístního významu je pro pořizování územních plánů obcí závazné ve dvojím smyslu: pozitivním a negativním. V pozitivním smyslu jsou nadřazenou územně plánovací dokumentací vymezené rozvojové plochy nadmístního významu pro územní plány obcí závazné tak, že obec je povinna tyto rozvojové plochy vymezené v nadřazené dokumentaci respektovat a vymezit je i ve svém územním plánu. V negativním smyslu jsou závazné tak, že obec ve svém územním plánu nemůže vymezit rozvojové plochy nadmístního významu, které v nadřazené územně plánovací dokumentaci obsaženy nejsou.“ K obdobným závěrům Nejvyšší správní soud dospěl i v rozsudku ze dne 27. 10. 2010, čj. 9 Ao 1/2010–84, či rozsudku ze dne 19. 12. 2012, čj. 6 Ao 4/2010–88.

77. Jak patrno, koridor D3/6 byl změnou č. 1 územního plánu zaveden do územního plánu jako koridor návrhový. Krajský soud činí dílčí závěr, že změna č. 1 územního plánu při vymezení koridoru D3/6 vycházela ze ZÚR a z PÚR, respektovala republikové požadavky na hájení rozvojové oblasti OB10 a rozvojové osy OS6 Praha – České Budějovice – hranice a respektovala požadavky na vymezení koridoru konvenční železnice C–E551. Podrobné důvody vymezení těchto koridorů jsou uvedeny v PÚR i v ZÚR. Změna č. 1 vycházela z požadavků a důvodů PÚR a ZÚR, převzala a zpřesnila koridor, jehož vymezení zanesla do grafických výkresů a odůvodnila jej; významnost koridoru vyjádřila jeho označením za koridor nadmístního významu a zařazením do veřejně prospěšných staveb. Změna č. 1 tak zcela odůvodněně vyhověla požadavkům ZÚR a PÚR, a to především vymezením a hájením koridoru pro budoucí realizaci záměru.

78. Navrhovatelka namítá, že se hranice koridoru D3/6 ve změně č. 1 územního plánu nikterak nezměnily ani nezpřesnily oproti tomu, jak je koridor zanesen v ZÚR. Krajský soud je toho názoru, že ke zpřesnění průběhu koridoru a jeho hranic na místní poměry došlo již tím, že byl zanesen nad mapovým podkladem v měřítku 1: 5 000, oproti měřítku 1: 50 000, který byl užit v ZÚR. Tímto způsobem je znázorněn přesnější průběh hranice koridoru a je již zcela patrné, které pozemky jsou koridorem dotčeny. Dále byla územním plánem zavedena již zcela konkrétní regulace možností využití jednotlivých ploch, tj. byly pro jednotlivé plochy a koridory stanoveny podmínky, jaké činnosti jsou přípustné, podmíněně přípustné a nepřípustné. I to je nezbytné považovat za zpřesnění cílů a úkolů územního plánování na místní úrovni.

79. K tomu, co znamená pojem „zpřesnění“, lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2021, čj. 63 A 2/2021–93, v němž bylo konstatováno, že „podle § 43 odst. 3 stavebního zákona platí, že „[ú]zemní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje.“ Oním „zpřesňováním“ se tedy rozumí především upřesnění obecných cílů a úkolů územního plánování (§ 18 a § 19 stavebního zákona) na místní (obecní) úrovni. Citované ustanovení nevyjadřuje nic jiného než hierarchii nástrojů územního plánování (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15). Nelze ji chápat jako oprávnění či dokonce povinnost obce upravovat si podle svých představ koridory nadmístního významu v rozporu s tím, jak byly vymezeny v zásadách územního rozvoje kraje.“ 80. S uvedeným se krajský soud zcela ztotožňuje. Smysl ustanovení § 43 odst. 3 SZ nelze zasazovat do kontextu, který sleduje navrhovatelka. Z uvedeného zákonného ustanovení nelze nikterak dovodit povinnost obce zpřesnit koridor nadmístního významu ve smyslu jeho zúžení oproti tomu, jak je vymezen v ZÚR.

81. Rozhodně taktéž nelze pod pojem „zpřesnění“ podřadit navrhovatelkou požadované vynechání jejího pozemku a nemovitosti z trasy koridoru. Takový požadavek na „zpřesnění“ nemá oporu v právních předpisech, a nelze se tudíž jeho splnění jakkoli na odpůrkyni dožadovat. Navíc navrhovatelčin pozemek se stavbou se ani nenachází na okraji koridoru, nýbrž se celý nachází uvnitř navržené trasy (spíše se blíží ke středové ose koridoru, nežli k jeho východní hranici; viz výřez z Hlavního výkresu shora). Pokud by došlo k vynětí celého pozemku navrhovatelky, pak by téměř uprostřed koridoru vzniklo prázdné místo. Je otázkou, zda by takový zásah do koridoru vymezeného v PÚR a v ZÚR jako koridoru nadmístního a celorepublikového významu, ještě bylo možno označit za souladný s cíli a úkoly územního plánování, neboť by mohl znamenat ohrožení zájmu, pro který je koridor v území dlouhodobě vymezen a hájen.

82. Navrhovatelka se dovolávala toho, že k její námitce byl při pořizování předmětné změny územního plánu „zpřesněn“ koridor D2/1 pro silniční dopravu tak, že její pozemek z něj byl zcela vyňat. Z výřezu Hlavního výkresu (viz shora) je patrné, že koridor D2/1 zasahoval pozemek navrhovatelky pouze částečně ze západní strany; šlo o výběžek pozemku jiného vlastníka a část pozemku navrhovatelky, který přesahoval přes hranici koridoru D2/1. V takovém případě, kdy je dotčený pozemek na samé hranici vymezeného koridoru a zasahuje do něj pouze svou částí, je vyhovění námitce a vyčlenění celého pozemku mimo koridor pochopitelné, neboť průběh koridoru nebyl významně ovlivněn. Ovšem koridor D3/6 pro železniční dopravu je veden jinou trasou a pozemek navrhovatelky a stavbu na něm stojící pohlcuje celý, přičemž se nenachází ani na okraji koridoru, nýbrž blíže středové ose koridoru. Takový zásah do koridoru D3/6 (vznik prázdného místa uvnitř koridoru), který navrhovatelka požaduje, nelze srovnávat se zásahem, který byl proveden ve vztahu ke koridoru D2/1 a nelze se jeho provedení domáhat na základě požadavku na „zpřesnění“ cílů a úkolů územního plánování územním plánem.

83. Navrhovatelka se dovolává metodického pokynu Ministerstva pro místní rozvoj s názvem „Vymezení koridorů veřejné dopravní a technické infrastruktury v územní plánu“. Dovolává se toho, že koridor D3/6 je tzv. neprověřeným koridorem a že měl být z toho důvodu veden pouze jako územní rezerva, nikoliv jako návrhová plocha. K možnostem vymezení koridoru jako územní rezervy se krajský soud vyjádří níže v samostatné kapitole. Pokud by krajský soud vycházel z uvedené metodiky, pak lze konstatovat, že se jedná o koridor, jenž je v územním plánu vymezován na základě požadavku PÚR a ZÚR. Na str. 10 metodiky se konstatuje, že koridory pro dlouhodobé záměry (např. vysokorychlostní tratě; v nyní projednávané věci jde o trať konvenční železnice), se do územního plánu ze ZÚR zpravidla přejímají ve stejném rozsahu, tj. bez dalších úprav. Je tomu tak proto, že se jedná o záměry ve vývoji, které se teprve průběžně upřesňují a zároveň kladou vysoké nároky na uspořádání vztahů v území (nároky směrové, výškové vedení, křížení s jinými stavbami apod.). Proto je u takových koridorů dána značně omezená možnost přizpůsobení se územnímu uspořádání. Dle krajského soudu se jedná v nyní projednávané věci přesně o takový případ. Odpůrkyně neměla možnost, jak vymezený koridor více upřesňovat ve smyslu jeho zúžení či vynětí celých pozemků. Z obsahu spisu se nepodává, že by k tomu měla jakékoliv podklady. Vzhledem k tomu, že šlo o dlouhodobý záměr nadmístního a celorepublikového významu, jehož realizace bude dohodována i s Rakouskem, nebylo by jakékoliv upravování průběhu koridoru a jeho šíře ani na místě. Ostatně přesně tak, jak se uvádí v metodickém pokynu a jak nakonec připouští i navrhovatelka ve své replice.

84. Dále je nutno konstatovat, že požadavek navrhovatelky, aby koridor nadmístního významu vycházející ze ZÚR a PÚR byl v územním plánu zanesen tak, aby se vyhýbal hranicím jejího pozemku, který považuje za limit využití území, je naprosto excesivní. Pojem limity využití území vychází z § 26 odst. 1 SZ, který jej definuje takto: zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů nebo vyplývajících z vlastností území. Limity využití území se zakreslují do koordinačního plánu [§ 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů]. Pozemek a nemovitost navrhovatelky nepředstavují dle koordinačního plánu žádné limity využití území, které by musely být při zakreslování koridoru do území respektovány.

85. Navrhovatelka především sporovala neexistenci racionálního důvodu pro vymezení koridoru jako návrhové plochy a jako veřejně prospěšné stavby. Krajskému soudu ze shora shrnutých podkladů plyne jednoznačné a dostatečné odůvodnění toho, proč byl ve změně č. 1 záměr koridoru D3/6, vymezen právě tímto způsobem. Odpůrkyně postupovala v souladu se ZÚR a PÚR a plnila tak stanovené povinnosti a sice vymezit plochy a koridory a zajistit územní ochranu vymezených koridorů a ploch.

86. V dané souvislosti nelze též opomíjet, že navrhovatelčin pozemek a nemovitost na něm může být s ohledem na nadřazenost zájmu na realizaci záměru IV. tranzitního železničního koridoru dokonce předmětem vyvlastnění, neboť jde o veřejně prospěšnou stavbu vymezenou v územně plánovací dokumentaci (§ 170 SZ i § 170 NSZ). Jednoznačná trasa IV. železničního tranzitního koridoru bude známa až na základě pravomocného umístění a povolení stavby. V tuto chvíli nelze jasně předvídat míru ovlivnění pozemku a stavby navrhovatelky budoucí umisťovanou stavbou. Jisté ovšem je, že IV. tranzitní železniční koridor bude umístěn v mezích vymezeného koridoru D3/6, a proto je třeba celé toto vymezené území pro tento účel hájit. VI.C.2 Koridor D3/6: návrhová plocha vs. územní rezerva 87. Odpůrkyně postupovala cestou vymezení koridoru jako návrhové plochy, a nikoliv formou území rezervy. Navrhovatelka má za to, že plocha pro budoucí koridor měla být vymezena jako územní rezerva, protože jedině tak by to bylo v souladu se zákonem. Ostatně tak to bylo i v původním územním plánu před změnou č. 1.

88. K tomu lze uvést následující. PÚR uvádí, že „kraje a obce zajistí územní ochranu vymezených koridorů a ploch, případně územní rezervou.“ Z PÚR tudíž plyne možnost užití formy územní rezervy, nikoliv povinnost.

89. Podle § 43 odst. 1 SZ platilo, že územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Pro územní rezervy se použije § 36 odst. 1 obdobně.

90. Podle § 36 odst. 1 SZ tedy obdobně platilo, že územní plán může vymezit plochu nebo koridor a stanovit jejich využití, jehož potřebu a plošné nároky je nutno prověřit (dále jen „územní rezerva“). V územní rezervě jsou zakázány změny v území [§ 2 odst. 1 písm. a)], které by mohly stanovené využití podstatně ztížit nebo znemožnit. Změnit územní rezervu na plochu nebo koridor umožňující stanovené využití lze jen na základě aktualizace zásad územního rozvoje.

91. Jak patrno, tak se užívá slovo „může“, z čehož plyne, že potřebnost vymezení koridoru jako územní rezervy je na posouzení pořizovatele územního plánu. Povinnost vymezit plochu pro budoucí IV. tranzitní železniční koridor jako územní rezervu tudíž ze SZ neplynula. Vymezení koridoru jako návrhového a jeho potřebnost naopak plyne ze samotné významnosti tohoto záměru, která byla vyjádřena již na úrovni PÚR a bylo zadáno obcím, aby územní ochranu území pro koridor zajistili. Schematická trasa již byla vyjádřena v PÚR, ta byla dále zpřesněna ve formě návrhového koridoru v ZÚR, a odpůrkyně byla povinna tuto trasu respektovat a chránit.

92. Dále je ze samotné dikce § 36 odst. 1 SZ patrno, že k vymezení územní rezervy bylo lze přistoupit, pokud by teprve byla dána potřeba prověřit možnosti budoucího využití plochy či koridoru. V daném případě však nebylo třeba teprve prověřovat možnosti budoucího využití koridoru; ty již byly známy. Jak již bylo uvedeno, potřebnost koridoru a schematická trasa již byla odůvodněna a vymezena v PÚR, následně potvrzena v ZÚR a bylo třeba koridor takto respektovat. To odpůrkyně provedla.

93. V dané věci jde o dlouhodobý koncepční záměr, který dokonce vychází z rozhodnutí evropských orgánů o rozvoji transevropské dopravní sítě TEN–T. Cílem je zvýšení atraktivity a kapacity železniční dopravy na hlavních mezinárodních tazích. Jedná se o součást koridoru C–E551, jehož několik úseků je vymezeno v ZÚR jako koridor D3 a jeho šest úseků. Jde o koridor mezinárodního a republikového významu. Jde o záměr republikově významný a prioritní. Dále nešlo o záměr pouze potenciálně potřebný, nýbrž naopak značně významný, což plyne z jeho vymezení v PÚR a v ZÚR.

94. Ostatně je třeba doplnit, že odpůrkyně byla povinna ve změně č. 1 územního plánu odůvodnit trasování koridoru a jeho vymezení jako návrhového, což učinila, neboť konstatovala důvody jeho vymezení daným způsobem. Odpůrkyně však nebyl povinna odůvodňovat, proč daný koridor nevymezuje jako územní rezervu. To, že před změnou č. 1 byl koridor vymezen jako územní rezerva, neznamená, že tomu tak muselo být i po změně č.

1. Původní územní plán byl koncem roku 2008 přijímán ještě před přijetím PÚR 2008 (schváleny v roce 2009) a před přijetím ZÚR v roce 2011. S tím, že v daném místě se povede železniční doprava se evidentně počítalo již dříve, ovšem po přijetí PÚR a ZÚR již byl tomuto záměru dán reálnější obraz, a to v podobě návrhového koridoru, jenž byla odpůrkyně v podstatě povinna převzít ve stejném rozsahu, jak bylo vysvětleno shora. Proto již nebylo namístě, aby se nadále jednalo o územní rezervu, ale bylo namísto, aby byl koridor vymezen ve formě návrhu.

95. Krajský soud připomíná, že přezkoumává napadené opatření obecné povahy podle skutkového a právního stavu v době jeho přijetí. To, že do dnešního dne realizace záměru v koridoru D3/6 nezapočala, nemůže samo o sobě způsobovat nezákonnost opatření obecné povahy. Přijaté řešení bylo podle názoru krajského soudu v době jeho přijetí a schválení zastupitelstvem odpůrkyně řádně odůvodněno, podloženo a vycházelo ze skutkových okolností roku 2019. Koridor byl do ZÚR zanesen primárně z důvodu hájení plochy pro budoucí záměr, jehož význam již byl několikrát shora zmíněn. Tento účel plní koridor doposud a bude jej plnit až do realizace záměru, s výhradou možnosti budoucí změny územního plánu.

96. Navrhovatelka odkazovala v návrhu na ustanovení § 23b SZ, který obsahuje definici územní rezervy a požadavek na následné prověření potřeby koridoru a jeho plošných nároků. K tomuto ustanovení SZ je nutno uvést, že v době pořizování změny č. 1 územního plánu nebylo dosud v účinnosti. Účinnosti nabylo až dne 1. 1. 2021. Požadavkům tohoto ustanovení tudíž nebyla odpůrkyně povinna vyhovovat. Nicméně se jedná o obdobné vyjádření předchozí právní úpravy (§ 36 odst. 1 SZ), a sice že je třeba prověřit možnosti budoucího využití. Jak krajský soud již uvedl, potřeba koridoru byla vyjádřena dostatečně v PÚR i v samotné ZÚR, a dokonce i plošné nároky jsou ve změně č. 1 územního plánu stanoveny již konkrétně v měřítku 1: 5 000. K tomu, aby byl vymezen jako návrhový koridor dle názoru krajského soudu nebránilo žádné zákonné ustanovení SZ. Současně žádné zákonné ustanovení neukládalo odpůrkyni, aby při vymezení koridoru D3/6 vyňala pozemek navrhovatelky a na něm stojící nemovitost z trasy koridoru.

97. Jinými slovy řečeno, volba způsobu zanesení koridoru D3/6 ve změně č. 1 územního plánu v roce 2019 je dostatečně odůvodněná, není v rozporu s právní úpravou SZ v rozhodném znění a je podložená tím, že vychází z PÚR, ze ZÚR a z priority této stavby, která byla vyjádřena i na evropské úrovni a jde o záměr republikového a mezinárodního významu, k jehož realizaci je nutné koridor dlouhodobě v území hájit. Vymezení koridoru jako územní rezervy by ostatně bylo i v rozporu se zájmem území pro daný záměr dlouhodobě chránit, neboť dle judikatury Nejvyššího správního soudu má územní rezerva představovat pouze omezení dočasného charakteru (srov. rozsudky ze dne 21. 6. 2012, čj. 1 Ao 7/2011 – 1, nebo ze dne 14. 2. 2013, čj. 7 Aos 2/2012–53).

98. Jestliže se navrhovatelka dovolávala aktuální právní úpravy institutu územní rezervy v § 56 odst. 1 NSZ, tak tato právní úprava není pro věc relevantní z důvodu její neúčinnosti v roce 2019; ostatně její znění je shodné s § 23b SZ. K tomu se krajský soud vyjádřil již výše. VI.C.3 Námitka proporcionality 99. Jestliže má navrhovatelka za to, že vymezení koridoru jako územní rezervy by pro ni bylo méně omezujícím opatřením z hlediska přiměřenosti zásahu do vlastnického práva, pak jde o námitku proporcionality zásahu, kterou se krajský soud nemůže blíže zabývat z důvodu toho, že se navrhovatelka nebránila v procesu přijímání změny č. 1 územního plánu formou námitek.

100. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 1 Ao 2/2010–116, publ. pod č. 2215/2011 Sb. NSS, se podává, že procesní pasivita navrhovatelky ve fázi přípravy opatření obecné povahy sice nemůže vést k odepření aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, avšak „okolnosti související s podáním nebo nepodáním námitek či připomínek soud posuzovat může (ba musí) ve fázi samotného věcného projednání návrhu, tedy při posuzování otázky legitimace věcné (důvodnosti návrhu).“ 101. Rozšířený senát v citovaném usnesení uvedl, že „soud ve správním soudnictví nalézá vždy o právnosti nebo protiprávnosti správního aktu či postupu; to znamená, že soud zkoumá přijaté opatření pohledem zákona a dalších právních předpisů. Návrh soudu podle § 101a s. ř. s. ale zásadně není nástrojem dodatečného prosazování pouhých zájmů (a contr. práv) interesentů, kteří nebyli úspěšní ve fází přípravy opatření. Návrh podaný soudu prosazující věcně jiné, subjektivně ‚správnější‘ řešení nemá sloužit ani jako náhražka opomenutí, liknavosti nebo procesní taktiky navrhovatele. Jinak řečeno, řízení před soudem je prostředkem ochrany práv. Není nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území; tyto spory zásadně mají být vypořádány v řízení před správními orgány a s využitím příslušného instrumentária správního procesu. Soud proto při návrhu mířícímu proti ‚nesprávnosti‘ přijatého řešení koriguje principiálně toliko ta pochybení, která znemožnila účastníkům procesu takových instrumentů využít.“ 102. Konečně v této souvislosti rozšířený senát uzavřel, „že pokud účastník, brojící proti procesním vadám při přijímání opatření obecné povahy, proti věcné správnosti přijatého řešení, anebo proti neproporčním důsledkům, které plynou z opatření obecné povahy (třetí až pátý problémový okruh algoritmu), mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti správnosti připravovaného řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže Nejvyšší správní soud bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili (vigilantibus iura).“ 103. Na uvedené navázal Nejvyšší správní soud například rozsudkem ze dne 13. 5. 2014, čj. 6 Aos 3/2013–29, v němž shrnul, že rozšířený senát ve shora citovaném usnesení sice „otevřel prostřednictvím procesní legitimace branku k soudnímu přezkumu i pro navrhovatele, kteří proti územnímu plánu během jeho přípravy nebrojili, avšak na jejich legitimaci věcnou (tedy důvodnost jejich návrhu) musí mít tato skutečnost zpravidla fatální dopad, nepřesvědčí–li soud, že svá práva ve správním procesu z objektivních důvodů uplatnit nemohli.“ 104. V rozsudku ze dne 7. 10. 2011, čj. 6 Ao 5/2011–43, k tomu Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „není možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelů, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní orgán. Nejvyšší správní soud by takovýto postup považoval za rozporný s ústavní zásadou dělby mocí, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územně plánovací dokumentace a nyní tuto územně plánovací dokumentaci respektují.“ Nejvyšší správní soud zároveň dodal, že „nepodáním připomínek k otázce přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelů napadeným opatřením obecné povahy (tedy k otázce proporcionality) bez objektivních důvodů se účastníci sami zbavili možnosti, aby jejich připomínky byly náležitě vypořádány správním orgánem a aby poté o zákonnosti takovéhoto vypořádání rozhodl soud“ (srov. obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2013, čj. 8 Aos 2/2012–59).

105. Ke zrušení opatření obecné povahy může krajský soud dle závěru rozšířeného senátu obsaženého ve shora citovaném usnesení čj. 1 Ao 2/2010–116 přikročit i přes procesní pasivitu navrhovatele tehdy, pokud převáží důvody pro zrušení nad právní jistotou osob jednajících v důvěře v přijaté změny (rozšířený senát měl podle všeho ve výše citovaném usnesení na mysli ochranu dobré víry všech osob, jichž se opatření obecné povahy dotýká a jež se procesu jeho přijímání účastnily). Závažné důvody pro zrušení opatření obecné povahy jsou představovány porušením kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy (srov. rozsudek ze dne 18. 1. 2011, čj. 1 Ao 2/2010 185, publ. pod č. 2397/2011 Sb. NSS).

106. Z odůvodnění změny č. 1 i z předloženého spisu je zřejmé, že se navrhovatelka sice bránila námitkou, avšak žádala o úpravu plochy dopravní infrastruktury – silniční doprava – koridor dálnice D3, tak, aby hranice této plochy byla vedena po hranici vymezeného zastavěného území v lokalitě Osovský ve vztahu k pozemku parc. č. st. 62/1 v k. ú. Střítež u Kaplice. Této námitce bylo vyhověno a předmětný pozemek a celá lokalita Osovský (k námitce vlastnice ostatních pozemků) byla vyňata z koridoru D2/1, který byl vymezen jako koridor rychlostní silnice R3, resp. dálnice D3. Námitka navrhovatelky se však netýkala vynětí pozemku v jejím vlastnictví z návrhového koridoru D3/6, který je určen pro drážní dopravu a IV. tranzitní železniční koridor. Navrhovatelka při jednání uvedla, že k neuplatnění námitky došlo z důvodu pochybení na její straně. Navrhovatelka měla v době přijímání změny č. 1 územního plánu reálnou možnost bránit se vymezení koridoru D3/6 přes její pozemek, ale nevyužila jí. S ohledem na citovanou judikaturu toto své pochybení či opomenutí nemůže bez dalšího dohánět v soudním řízení. Tímto svým pochybením či opomenutím navrhovatelka sama sobě omezila rozsah možného soudního přezkumu. Navrhovatelka totiž evidentně o připravovaných změnách věděla a bránila se úspěšně proti vymezení koridoru pro silniční dopravu na svém pozemku, proti železničnímu koridoru se však bránit opomněla.

107. Krajský soud nepovažuje za nutné zjišťovat, z jakých důvodů navrhovatelka námitku neuplatnila. Z ničeho neplyne, že by tak bylo v důsledku porušení kogentních zákonných norem, jak požaduje judikatura Nejvyššího správního soudu. Nicméně i kdyby tomu tak bylo, pak to měla být právě navrhovatelka, kdo měl na takovou případnou protizákonnost poukázat (typicky formou návrhu na zrušení opatření obecné povahy dle § 101a odst. 1, věty první s. ř. s.). Územní plány nemohou rozumně naplňovat zákonem stanovené cíle (§ 18 odst. 1 až 4 SZ) bez toho, aniž by byla zajištěna dostatečná míra jejich stability. I to je jedním z důvodů, proč otázka proporcionality musí být zkoumána primárně v průběhu jejich pořizování.

108. Krajský soud taktéž neshledal, že by v nynější věci navrhovatelkou namítaná neproporcionalita mohla převážit nad zájmem na ochranu právní jistoty všech dalších subjektů, kteří se napadenou regulací již cca sedm let řídily. Za takto dlouhou dobu jsou již uvedený zájem a s ním spojená legitimní očekávání natolik silné, že by k jejich prolomení musely být dány skutečně zcela výjimečné důvody. Tak tomu ovšem v nyní projednávané věci není.

109. Pro shora uvedené se krajský soud námitkou neproporcionality dále nezabýval. VI.C.4 Ostatní námitky 110. Jestliže má navrhovatelka za to, že koridor D3/6 nemohl být vymezen jako návrhový, protože se do dnešního dne nerealizoval a ani se dle jejího tvrzení neplánuje, na rozdíl od koridoru určeného pro dálnici, která se již realizuje, pak nelze než uvést, že koridor D2/1 pro dálnici D3 byl taktéž v roce 2019 ve změně č. 1 územního plánu vymezen jako koridor návrhový. Krajský soud vychází ze skutkového stavu roku 2019 a nemůže nijak zohledňovat to, zda je koridor D2/1 pro dálnici D3 již ve výstavbě či nikoliv, a řešit, proč koridor D3/6 doposud nikoliv. Navrhovatelka se dále mýlí, jestliže uvádí, že záměr není plánován ani v projektech vysokorychlostních tratí. Předmětný záměr totiž není vysokorychlostní tratí (VRT), nýbrž jde o koridor konvenční železnice TEN–T, AGC, AGTC (viz mapa na str. 54 PÚR, koridor vyznačen fialovou barvou). [OBRÁZEK]

111. Podle krajského soudu nemůže způsobovat nezákonnost ani to, že koridor D3/6 je veden místy, v nichž se stávající železnice nenachází. Jak je patrno z PÚR i ZÚR, trať č. 196 mezi Českými Budějovicemi a Horním Dvořištěm se má stát součástí IV. tranzitní železniční tratě, a to místy v nové trase, která umožní narovnání trati a tím se umožní i zvýšení přepravní rychlosti. Na žádném místě ve změně č. 1 územního plánu krajský soud nedohledal, že by se v souvislosti se záměrem IV. tranzitní železniční tratě hovořilo o „modernizaci“. Jde o nový záměr a není podstatné kudy vede stávající železnice. Tvrzení navrhovatelky o tom, že modernizace ani optimalizace trati není v místě plánována, je tak zcela irelevantní.

112. K námitce navrhovatelky, že vymezením koridoru D3/6 jsou zasaženi i další vlastníci pozemků, kteří nemohou v důsledku tohoto řešení využít své pozemky ani rekonstruovat existující stavby, lze uvést následující. Institut návrhu na zrušení opatření obecné povahy není koncipován jako actio popularis a nelze připustit, aby navrhovatelka plédovala i jménem jiného vlastníka pozemků v dotčeném území. To jí nepřísluší. Není oprávněna osobovat si námitky vyplývající z práv třetích osob. Navrhovatelka může prezentovat návrhové body pouze ve vlastním zájmu, nikoliv v zájmu jiné osoby, či dokonce široké veřejnosti.

113. Krajský soud závěrem doplňuje, že řešení vymezené v územním plánu a jeho změně „může legitimně omezit výkon vlastnického práva vlastníků dotčených nemovitostí (popř. též výkon dalších práv s těmito nemovitostmi spojených – např. práva na svobodné podnikání) a není–li zjištěno, že jde o řešení nezákonné či excesivní, soud se k vhodnosti a účelnosti takového postupu nevyjadřuje“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.10.2009, čj. 6 Ao 3/2009–76, publ. pod č. 2201/2011 Sb. NSS). V obdobném duchu lze odkázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soud ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–120, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, čj. 6 Ao 3/2009–76, a ze dne 30. 11. 2016, čj. 6 As 39/2016–66.

114. Krajský soud dále konstatuje, že tvrzeními navrhovatelky v replice se věcně nezabýval, neboť šlo především o reakci navrhovatelky na vyjádření Jihočeského kraje, který vystupoval jako odpůrce ve věci incidenčního přezkumu ZÚR (sp. zn. 65 A 32/2025), přičemž obě tato řízení byla původně vedena společně. Argumenty o užití či neužití překryvné funkce při vymezení koridoru ve změně č. 1 územního plánu vnesl do řízení Jihočeský kraj ve svém vyjádření a navrhovatelka na ně pouze reagovala; nemůže se tak jednak o řádný návrhový bod včasně uplatněný. Podle § 101b odst. 3 s. ř. s. již nelze v dalším řízení návrh rozšiřovat o další návrhové body.

115. Krajský soud se také nezabýval koordinovaným stanoviskem Ministerstva dopravy ze dne 5. 9. 2008, které bylo přiloženo k návrhu, neboť to se vztahovalo k procesu přijímání ZÚR.

116. Závěrem se podotýká, že ač navrhovatelka požadovala, aby byla vyslovena nepoužitelnost vymezení koridoru D3/6 v textové i grafické části změny č. 1 územního plánu, fakticky veškerá její argumentace směřovala do způsobu zanesení koridoru do grafické části, do způsobu jeho přenesení ze ZÚR, do jeho zpřesňování a do jeho vymezení jako návrhového koridoru, a nikoliv jako územní rezervy. Těmito argumenty se navrhovatelka pokoušela o to, aby její pozemek a stavba na něm stojící byl vyňat z vymezeného koridoru. Jak již bylo vyloženo shora, tyto námitky krajský soud důvodnými neshledal. Ve vztahu k textové části opatření obecné povahy, ohledně vymezení hlavního využití, přípustného, podmíněně přípustného a nepřípustného využití koridoru D3/6, tj. proti vymezení funkčního využití plochy dopravní infrastruktury – drážní doprava – IV. tranzitní železniční koridor navrhovatelka nevznesla žádné argumenty. Proto se krajský soud důvodností a zákonností dané regulace nezabýval.

VII. Závěr a náklady řízení

117. Krajský soud uzavírá, že je to obec, která je oprávněna si určit způsob, jakým se chce do budoucna rozvíjet. Soud není povolán k tomu, aby posuzoval vhodnost zvoleného řešení, nebo dokonce sám určoval, jakým způsobem má být určité území využito, a aktivně tak dotvářel územní plánování. Soud má pouze korigovat extrémy, přičemž v nyní projednávané věci nic takového krajský soud neshledal.

118. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že návrh na vyslovení toho, aby se napadené opatření obecné povahy nepoužilo při rozhodování o záměru navrhovatelky konkrétně vymezeném shora, není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

119. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Navrhovatelka neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou odpůrkyni, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Ač tedy náhradu nákladů řízení uplatnila, nedoložila, že by jí jakékoliv náklady vznikly. Krajský soud proto v jejím případě rozhodl tak, že se odpůrkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.