65 C 101/2014 - 2726

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno]. zahraniční osoba registrovaná pod č. [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno]. [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0], advokát sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0] o: zrušení rozhodčího nálezu takto:

Výrok

I. Rozhodčí nález vydaný dne [datum] [Anonymizováno] pod č.j. [Anonymizováno] se zrušuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 67.614,- Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 25.436,- Kč.

Odůvodnění

Žalobní tvrzení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v celém rozsahu (výrok I. až III.) rozhodčího nálezu vydaného dne [datum] [Anonymizováno] (dále jen: „rozhodčí soud"), pod č.j. [Anonymizováno] (dále jen: „předmětný rozhodčí nález“), rozhodovaný rozhodcem [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (dále jen: „rozhodce"). Předmětný rozhodčí nález byl žalobci doručen dne [datum].

2. Žalobce podává žalobu na zrušení předmětného rozhodčího nálezu ze všech důvodů uvedených v § 31 písm. a), b), c), e), f) a písm. i) ZRŘ.

3. Žalobce uvedl, že předmětným rozhodčím nálezem rozhodl rozhodce v řízení vedeném mezi žalovaným a žalobcem o žalobě žalovaného podané dne 7. 3. 2014, jejímž předmětem je určení vlastnického práva k vybraným pohledávkám tak, že žalovaný je k 10. 5. 2013 na úkor žalobce vlastníkem blíže specifikovaných pohledávek včetně jejich příslušenství a práv s nimi spojených (výrok I.), dále rozhodl o povinnosti žalobce vydat žalovanému veškerou originální smluvní a jinou dokumentaci vztahující se k pohledávkám vymezeným ve výroku I. napadeného rozhodčího nálezu, včetně listin představujících jejich zajištění a právům s nimi spojeným a k poskytnutí součinnosti v souvislosti s provedením zápisu změn věcných a jiných práv souvisejících s pohledávkami uvedenými ve výroku I. napadeného rozhodčího nálezu do příslušného veřejného rejstříku či jiné zákonné evidence (výrok II.), a konečně žalobci, jakožto neúspěšnému účastníku rozhodčího řízení, uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů rozhodčího řízení (výrok III.).

4. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 20. 11. 2002 smlouvu označenou jako „AGREEMENT ON PROFFESIONAL ASSISTANCE AND FINANCIAL ASSURANCE", která byla měněna následnými dodatky (dále jen „Smlouva"), zejména pak dodatkem ze dne 28.1. 2008, kterým byla do Smlouvy včleněna rozhodčí doložka a dále dodatkem ze dne 2. 12. 2009, který podstatně upravil část Smlouvy o právech a povinnostech smluvních stran. Účastníci se ve Smlouvě, ve znění jejích dodatků, dohodli na podmínkách poskytnutí garance za dobytnost vybraných pohledávek žalobce vůči třetím osobám (jednotlivým dlužníkům) a v souvislosti s tím také na podmínkách postoupení jednotlivých pohledávek z žalobce, jakožto postupitele, na žalovaného, jakožto postupníka. Žalovaný uplatnil vůči žalobci žalobu na určení vlastnictví sporných pohledávek, kterou se domáhá určení svého vlastnického práva k předmětným pohledávkám, o níž rozhodl rozhodce předmětným rozhodčím nálezem.

5. Dle žalobce je rozhodčí smlouva ve vztahu k předmětu sporu neplatná, neboť o předmětu sporu nelze uzavřít smír ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. Arbitrabilita sporu je přitom jednou ze základních podmínek pravomoci Rozhodčího soudu rozhodovat spor. Rozhodce v předmětném rozhodčím nálezu dovodil svou pravomoc zejména na základě skutečnosti, že předmětem řízení jsou pohledávky, představující předmět právních vztahů, s nímž lze nakládat. Dovodil s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 181/2006, že pokud jsou předmětem řízení jakákoli subjektivní práva, jimiž mohou strany volně nakládat a o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, je zde také možnost uzavřít smír. Dovodil: „Aby mohl být uzavřen smír, musí tu tedy být legitimace k volnému nakládání s předmětem řízení a musí tu být také spor“.

6. V době vedení rozhodčího řízení i v době rozhodování o sporu, nepředstavovaly pohledávky, k nimž žalovaná uplatnila opční právo, subjektivní práva, jimiž by žalobce mohl volně nakládat. Nebyla tedy splněna jedna ze zásadních podmínek, a to možnost uzavřít o předmětu sporu smír. Z uvedeného důvodu měl ve vztahu k předmětu sporu rozhodce posoudit rozhodčí smlouvu jako neplatnou, neboť nesplňovala podmínku formulovanou v ustanovení § 2 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení.

7. Žalobce spatřuje ve způsobu, jakým bylo řízení před rozhodčím soudem vedeno, řadu pochybení, neboť tento v řízení nedostál své poučovací povinnosti vůči stranám sporu, když zejména tato skutečnost měla za následek překvapivé rozhodnutí ve věci. Rozhodce byl v řízení pouze pasivním činitelem, který se nesnažil odstraňovat pochybnosti projednávaného případu, přestože s ohledem na skutkové okolnosti případu by se jeho zvýšená angažovanost jevila více než žádoucí. Zároveň bylo vedeným řízením porušeno právo žalující strany (pozn. v rozhodčím řízení žalované strany) na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dle žalobce rozhodce pak stranu žalující (pozn. v rozhodčím řízení žalovanou stranu) podle ustanovení § 118a o.s.ř. nepoučil ani v okamžiku, kdy po ukončení dokazování přijal obsáhlé doplnění a rozšíření žaloby žalované strany (pozn. v rozhodčím řízení žalující strany), datované dnem 22. května 2014 a zároveň straně žalující (pozn. v rozhodčím řízení stranu žalovanou) ani neumožnil se k tomuto rozšíření a doplnění žaloby podrobně vyjádřit a navrhnout důkazy. Nepředvídatelnost postupu rozhodce spočívala zejména v přijetí doplnění a rozšíření žaloby po ukončení dokazování, kdy se žalující strana (pozn. v rozhodčím řízení žalovaná strana) sice mohla k jeho obsahu vyjádřit, avšak dokazování již bylo skončeno, řízení již směřovalo k vynesení rozhodnutí, a proto žalující strana nepovažovala doplnění a rozšíření žaloby za relevantní pro samotné rozhodnutí ve věci samé-což bylo ostatně z jejího procesního postoje k tomuto podání opět zřejmé. Ani v tuto chvíli však rozhodce žalující stranu (pozn. v rozhodčím řízení žalovanou stranu) neupozornil na význam tohoto úkonu a ani ji nijak neupozornil na skutečnost, že toto podání, které následně rozhodce posoudil pouze jako její upřesnění a nikoli její změnu, bude mít podstatný vliv na celkové posouzení uplatněného nároku.

8. Žalobce je přesvědčen, že postupem rozhodce, kdy po ukončení dokazování přijal doplnění a rozšíření žaloby, došlo k porušení ústavně garantových základních práv a svobod, neboť tímto jednáním Rozhodce bylo porušeno právo žalující strany na spravedlivý proces, neboť se strana žalující dostala do podstatně nevýhodné situace, než ve které byla žalovaná strana (pozn. v rozhodčím řízení žalující strana), neboť neměla dostatek prostoru se k rozšíření a doplnění žaloby vyjádřit, resp. tento prostor by jí byl dán pouze v rámci závěrečného návrhu, což je ovšem situace z hlediska rovnosti zbraní nedostatečná a podstatně znevýhodňující stranu žalující (pozn. v rozhodčím řízení stranu žalovanou). Za situace, kdy strana nemá k dispozici žádný opravný prostředek, měl rozhodčí soud poskytnout žalující straně (pozn. v rozhodčím řízení žalované straně) všechny zákonem poskytnuté procesní prostředky k ochraně jejích oprávněných zájmů a měl jí umožnit, aby se proti nárokům vzneseným až po skončení dokazování mohla dostatečným způsobem bránit tak, aby rovné postavení stran rozhodčího řízení nebylo dotčeno. O tom jí také měl náležitě poučit. Vyjádření k žalobě 9. Žalovaný má za to, že není naplněn ani jeden ze zákonných důvodů pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu a žaloba by měla být v plném rozsahu zamítnuta.

10. Žalovaný má za to, že podstatná část námitek, vznášených žalobcem v průběhu celého řízení, je právě snahou žalobce o přezkoumání předmětného rozhodčího nálezu po stránce věcné, když nové vedení (resp. likvidátor) žalobce není spokojen s věcným výsledkem rozhodčího řízení. To je však i nepřípustné a nemůže být řešeno v řízení o zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ust. § 31 ZRŘ.

11. Žalovaný má za to, že v daném případě se zcela nepochybně jedná o předmětný rozhodčí nález vydaný ve věci, o níž lze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu. Tu lze dle ust. § 2 ZRŘ platně uzavřít ve vztahu k majetkovým sporům (se zákonem stanovenými výjimkami, které se na danou věc rozhodčího řízení zjevně nevztahují), a to, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Obě tyto podmínky byly v daném případě zjevně splněny. Žalovaný má dále za to, že pro posouzení případného důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ust. § 31 písm. a) ZRŘ je relevantní toliko obecná povaha dané věci (předmětu sporu), nikoliv případné další související, v čase proměnlivé speciální okolnosti.

12. Žalovaný ohledně důvodu pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle ust. § 31 písm. b) ZRŘ uvedl, že je v prvé řadě nutno odkázat na ust. § 33 ZRŘ, podle něhož platí: „Soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.“ Žalovaný má za to, že žalobce (v procesním postavení žalovaného) v rozhodčím řízení nic nenamítal ani proti rozhodčí smlouvě, ani proti konkrétnímu rozhodci, ač mohl, resp. k tomu měl opakovaně příležitost. Naopak, žalobce (v procesním postavení žalovaného) v rozhodčím řízení pravomoc rozhodčího soudu, resp. rozhodce zcela nezpochybnitelně uznal. Za této situace nelze ve smyslu ust. § 33 ZRŘ vyhovět žalobě o zrušení předmětného rozhodčího nálezu z důvodů dle ust. § 31 písm. b) a c), i kdyby snad tyto důvody naplněny byly.

13. Žalovaný ohledně důvodu pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) ZRŘ uvedl, že pokud je mu známo, tak žalobce dostal v průběhu rozhodčího řízení dostatek možností věc projednat. Samotné rozhodčí řízení probíhalo téměř 3 měsíce, když rozhodčí žaloba byla podána dne 7. 3. 2014 a předmětný rozhodčí nález byl vydán dne 2. 6. 2014. Je-li žalovanému známo, tak rozhodčí žaloba byla rozhodčím soudem žalobci řádně doručena do jeho datové schránky včetně všech navržených listinných důkazů, společně s výzvou k podání vyjádření. Žalobce se následně nechal kvalifikovaně zastoupit advokátem a jeho prostřednictvím podal své písemné vyjádření ze dne 24. 4. 2014 k žalobě. Následně bylo oběma stranám s téměř měsíčním předstihem doručeno předvolání na ústní jednání dne 22. 5. 2014. Tohoto jednání se za obě strany zúčastnili advokáti jako kvalifikovaní zástupci. V průběhu jednání byly provedeny veškeré účastníky navržené důkazy, oběma účastníkům byl ponechán dostatečný prostor k vyjádření se k důkazům i k veškerým pro průběh rozhodčího řízení relevantním otázkám. Co se týče předložení doplnění a upřesnění žaloby, datované dnem 22. 5. 2014, tak zástupce žalobce (v rozhodčím řízení žalovaného) jasně uvedl, že se s tímto podáním „v průběhu tohoto ústního jednání seznámil“, toto podání „vychází ze skutečnosti, jež jsou stranám známy“ a „nežádá poskytnutí lhůty k seznámení s posledním podáním žalující strany ze dne 22.5.2014“. Dále zástupci obou stran prohlásili, že „nežádají o poskytnutí lhůty k přípravě závěrečných návrhů a ani nepožadují, aby jej mohli předložit zvláštním podáním v písemné formě“. Žalovaný tedy považuje za zřejmé, že žalobci byl poskytnut prostor k vyjádření v rozsahu, který samotný žalobce považoval za dostatečný, a nežádal poskytnutí prostoru dalšího. Pokud by žalobce trval na poskytnutí dodatečného časového prostoru, jistě by mu takový poskytnut byl, a to nikoliv pouze v podobě závěrečného návrhu, ale případně i v podobě doplnění dokazování. Žalovaný má za to, že není povinností rozhodce vnucovat účastníkům řízení aktivitu, o kterou samotní tito účastníci neprojevují zájem. I v tomto případě se uplatní základní právní princip vigilantibus iura – tedy že bdělým patří práva. Pokud se žalobce rozhodl některých svých procesních práv nevyužít, je to jeho odpovědností a následně nemůže z tohoto vlastního nevyužití možnosti dovozovat porušení svých práv. Je zásadní rozdíl mezi situací „nemít možnost“ a „mít možnost a nevyužít jí“.

14. Ohledně námitek žalobce stran údajně nedostatečně objasněného skutkového stavu má žalovaný za to, že se jedná o subjektivní názor žalobce, navíc zaujatý až v průběhu tohoto řízení po podání žaloby. Rozhodce nepochybně musel mít skutkový stav za dostatečně objasněný pro to, aby mohl provést právní zhodnocení a vydat předmětný rozhodčí nález. Rozhodčí nález konečně ani není založen na tom, že by žalovaný nedostál břemenu tvrzení nebo důkaznímu břemenu a není zde ani důvodu dovozovat, že snad rozhodce měl žalobce (v procesním postavení žalovaného) o něčem poučit ve smyslu přiměřeného použití o.s.ř. ve smyslu ust. § 30 o.s.ř. Předmětný rozhodčí nález je založen primárně na posouzení právních otázek, jejichž posouzení bylo mezi stranami dle jejich procesních stanovisek sporné. Ani v občanském soudním řízení přitom neplatí, že by měl soud před vydáním rozhodnutí poučit obě strany o tom, jak hodlá rozhodnout, resp. jak hodlá věc právně posoudit. Předvídatelnost rozhodnutí nelze zaměňovat s tím, že strany před rozhodnutím soudu vědí, jak soud rozhodne. Za podstatné pro hodnocení rozhodčího řízení přitom žalovaný považuje i to, že obě strany byly a jsou podnikatelskými subjekty, které byly v průběhu rozhodčího řízení zastoupeny advokáty jako právními profesionály.

15. Žalovaný ohledně důvodu pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle ust. § 31 písm. f) ZRŘ uvedl, že předmětným rozhodčím nálezem byl žalobce odsouzen k plnění toliko výrokem II. Dále byl žalobce k plnění odsouzen v nákladovém výroku III. předmětného rozhodčího nálezu. Výrok I. Rozhodčího nálezu nezní na plnění, ale na určení. Aplikace důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. § 31 písm. f) ZRŘ také na určovací výrok I. Rozhodčího nálezu není možná. Pohledávka je tedy jakožto nehmotná věc způsobilým předmětem právních vztahů, a tedy i vlastnického práva.

16. Žalovaný ohledně důvodu pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle ust. § 31 písm. g) ZRŘ uvedl, že vytýká-li žalobce rozhodci, že „nezkoumal, zda byly splněny podmínky účinnosti Dodatku ze dne 2. prosince 2009“, pak se jedná o výtku, která nemá v řízení o zrušení rozhodčího nálezu místo, neboť směřuje k soudnímu přezkumu věcné správnosti rozhodčího nálezu, tj. správnosti skutkových zjištění a právního posouzení věci. To však soudu v řízení o zrušení rozhodčího nálezu nepřísluší. Žalobcem uváděné skutečnosti, resp. důkazy, jsou skutečnostmi, resp. důkazy, jejichž nepoužití v rozhodčím řízení (odpovídají-li vůbec skutečnosti) je vinou žalobce. Případné další důkazy v rozhodčím řízení ani nebyly označeny, tudíž nelze hovořit ani o nemožnosti jejich provedení v rozhodčím řízení, která nyní odpadla, ve smyslu ust. § 228 odst. 1 písm. b) o.s.ř.. Důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení, tedy zcela zjevně naplněny nebyly. Skutková zjištění 17. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že dne [datum] rozhodčí soud ([Anonymizováno]), vydal rozhodcem ([Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]) předmětný rozhodčí nález pod č.j. [Anonymizováno]. Předmětný rozhodčí nález byl žalobci doručen dne 13. 6. 2014.

18. Z rozhodčího spisu (ve kterém byl vydán předmětný rozhodčí nález pod [Anonymizováno]) soud konstatuje průběh řízení: Dne 7. 3. 2014 byla žalovaným (v pozici žalobce) doručena rozhodčímu soudu žaloba ze dne 3. 3. 2014. (viz níže) Rozhodčí soud dopisem ze dne 11. 3. 2014 potvrdil žalovanému přijetí žaloby a sdělil číslo, pod kterým bude projednávána, tj. [Anonymizováno], současně vyzval k doložení rozhodčí smlouvy. Dne 24. 3. 2014 žalovaný dopisem ze dne 21. 3. 2014 požádal o prodloužení lhůty k doplnění listin. Rozhodčí soud dopisem ze dne 25. 3. 2014 prodloužil žalovanému lhůtu k doložení písemností do 15. 4. 2014. Emailem ze dne 25. 3. 2014 potvrdil [jméno FO], že bude jeho kancelář sloužit jako doručovací adresa, a to k emailovému dotazu rozhodčího soudu ze dne 25. 3. 2014. Dopisem doručeným dne 2. 4. 2014 ze dne 31. 3. 2014 oznámil žalovaný právní zastoupení a doložil listiny do spisu žalobce. Dopisem ze dne 3. 4. 2014 vyzval rozhodčí soud žalovaného k zaplacení poplatku za rozhodčí řízení ve výši 2.769.040, - Kč. Dopisem ze dne 16. 4. 2014 potvrdil rozhodčí soud žalovanému přijetí poplatku za rozhodčí řízení. Dopisem ze dne 16. 4. 2014 sděluje rozhodčí soud žalobci (v pozici žalovaného), že dne 7. 3. 2014 byla podána žaloba, kterou zasílá spolu s přílohami k vyjádření ve lhůtě 14 dnů. Dopisem ze dne 24. 4. 2014 předvolal rozhodčí soud žalobce k jednání na 22. 5. 2014 ve 12 hodin. Dopisem ze dne 24. 4. 2014 předvolal rozhodčí soud právního zástupce žalovaného k jednání na 22. 5. 2014 ve 12 hodin. Přípisem ze dne 25. 4. 2014 přijal rozhodce ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]) funkci rozhodce. Dne 30. 4. 2014 bylo rozhodčímu soudu doručeno vyjádření žalobce k žalobě. (viz níže) Dopisem ze dne 2. 5. 2014 zaslal rozhodčí soud žalovanému vyjádření žalobce k žalobě. Dopisy ze dne 6. 5. 2014 sděluje rozhodčí soud rozhodci a žalobci oznámení žalovaného ze dne 17. 4. 2014 o převzetí právního zastoupení. Dopisem ze dne 7. 5. 2014 informuje žalobce o skončení právního zastupování. Dopisem ze dne 15. 5. 2014 informuje právní zástupce o své účasti na nařízeném jednání na den 22. 5. 2014 ve 12 hodin. Dne 22. 5. 2014 proběhlo mezi účastníky ústní jednání, o kterém byl pořízen zápis. (viz níže) Podáním ze dne 22. 5. 2014 doplnil žalobce žalobní petit. (viz níže) Emailem ze dne 27. 5. 2014 zasílají právní zástupci vyčíslení nákladů řízení. Dne 2. 6. 2014 vydal rozhodce předmětný rozhodčí nález Rsp 286/14. (viz níže) Dopisem ze dne 12. 6. 2014 zaslal rozhodčí soud rozhodci předmětný rozhodčí nález. Dopisem ze dne 12. 6. 2014 zaslal rozhodčí soud předmětný rozhodčí nález právnímu zástupci žalovaného (doručeno dne 13. 6. 2014). Dopisem ze dne 12. 6. 2014 zaslal rozhodčí soud předmětný rozhodčí nález právnímu zástupci žalobce (doručeno 13. 6. 2014). Dopisem ze dne 18. 5. 2017 zasílá rozhodčí soud právnímu zástupci žalobce 2x opis rozhodčího nálezu. (viz důkaz spis rozhodčího soudu ve kterém byl vydán předmětný rozhodčí nález pod Rsp 286/14)

19. Z předmětného rozhodčího nálezu se podává, že rozhodce rozhodl ve výroku ad. I. tak, že: „Určuje se, že žalobce je k 10.5.2013 vlastníkem těchto pohledávek:

20. Číslo pohledávky 21. Dlužník 22. RČ/IČ/OP/ Pas 23. Nominální výše pohledávky 24. Číslo úvěrové smlouvy nebo jiný právní důvod vzniku a. 1 25. [Anonymizováno] 26. [Anonymizováno] 27. [Anonymizováno] 28. [Anonymizováno] (A následuje výčet položek 1-125) a dále text: „včetně jejich příslušenství a veškerých práv s nimi spojenými, zejména v podobě zástavních práv k nemovitým a movitým věcem, ať již je jejich povaha hmotná či nehmotná a jiných zajišťovacích práv ať již mají věně právní či jinou podobu, zejména těchto práv:“ A následuje výčet zajišťovacích práv s jejich identifikací. Ve výroku II. rozhodce rozhodl tak, že: „Žalovaný je povinen vydat žalobci veškerou originální smluvní a jinou dokumentaci vztahující se k pohledávkám uvedeným ve výroku I. včetně listin představujících jejich zajištění a právům s nimi spojenými, tedy zejména úvěrovou dokumentaci, originály úvěrových smluv, dokumentaci vztahující se (zajištění pohledávek, zejména originály zástavních a jiných zajišťovacích mluv, originály předmětů zajištění, originály blankosměnek, směnek, akcií či jiných cenných papírů sloužících k zajištění pohledávek, které má žalovaný í dispozici, a to zejména tyto.“ A následuje výčet směnek a akcií. A dále text: „To vše do 3 dnů od doručení rozhodčího nálezu. Žalovaný je povinen poskytnout žalobci potřebnou součinnost v souvislosti s provedením zápisu změn věcných a jiných práv souvisejících s pohledávkami uvedenými ve výroku I. do příslušného veřejného rejstříku či jiné zákonné evidence.“. Ve výroku III. rozhodce rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit jako náhradu nákladů řízení částku 2.896.000,- Kč, tuto k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od doručení rozhodčího nálezu. Ve výroku VI. rozhodce uvedl: „Tento rozhodčí nález je konečný. Doručením stranám nabývá účinků pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.“. Z odůvodnění předmětného rozhodčího nálezu se podává, že „Žalobou, datovanou dne 3. března 2014 a doručenou [Anonymizováno] (dále bude přímých citací uváděno již jen "Rozhodčí soud") dne 7. března 2014 se žalující domáhala určení vlastnického práva k pohledávkám, jež v petitu své žaloby (v bodě 4. podané žaloby) specifikovala označením dlužníka, nominální výši pohledávky identifikaci úvěrové smlouvy, případně jiného právního důvodu vzniku pohledávky, o něž ve sporu jde.“. „V prvém bodě své žaloby žalující strana konstatovala, že strany tohoto sporu již dne 20. listopadu 2002 spolu uzavřely smlouvu (označenou jako Agreement on Professional Assistence and Financial Assurance, v textu tohoto rozhodčího nálezu bude pro stručnost dále označována již. jen jako "smlouva z 20.1istopadu 2002") později modifikovanou, ve které se mimo jiné dohodly tak, že všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u [Anonymizováno] podle jeho řádu jediným rozhodcem.“ Ve vztahu k pravomoci spor projednat rozhodce uzavřel: „Rozhodce proto musel v prvé řadě (vy)řešit otázku, zda je ve věci skutečně dána jeho pravomoc, a to zejména s ohledem na skutečnost, že předmětem tohoto rozhodčího třízení je požadavek (žalobní návrh) žalobce, požadující mimo jiné v žalobě Specifikované určení. Zákon o rozhodčím řízení č. 216/1994 Sb. sám druhy žalob neupravuje, podle jeho § 30 je v případě, kdy tento zákon sám nic nestanoví, na místě obdobné použití občanského soudního řádu (tedy zákona č. 99/1963 Sb., byť samozřejmě mnohokrát Novelizovaného, dále již jen "o.s.ř."). Podle § 80 o.s.ř. se žalobou lze domáhat i určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, ale jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 2.

1. Jak bylo již výše citováno, podle § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. se mohou strany dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi rozhodne namísto obecného soudu rozhodce, více rozhodců, nebo stálý rozhodčí soud. Dle § 495 občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.) přitom platí, že majetkem osoby je vše co jí patří. I před účinností nového občanského zákoníku však judikatura i odborná literatura konstantně zastávaly názor, že majetkem osoby jsou věci a práva, jež osobě náleží (srov. např. Fiala, J. - Kindl, M.: Občanský zákoník, Komentář, Wolters Kluwer, Praha 2009, díl I., str. 508 i jinde). To plynulo z ustanovení § 118 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.), podle nějž předmětem občanskoprávních vztahů byly věci, práva a jiné majetkové hodnoty (práva a jiné majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouštěla). Literatura (např. výše citovaný komentář, díl I., str. 346) zastávala názor, že "právo může být předmětem právních vztahů, jestliže je převoditelné." Jestliže je tedy předmětem sporu určení vlastnictví k pohledávkám (v žalobě Specifikovaným), je nesporné, že jde o majetkový spor. V době, které se nároky stran týkají, platil již citovaný občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (samozřejmě mnohokrát novelizovaný, mimo jiné i zákonem č. 509/1991 Sb.). Podle § 524 odst. 1 onoho občanského zákoníku (ve znění právě zákona č. 509/1991 Sb.) věřitel mohl svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Pohledávky tedy představovaly převoditelná práva. Jakožto převoditelná práva tudíž byly předmětem právních vztahů, neboli majetkem osoby, jíž tato práva náležela (tedy věřitele). Je tedy zřejmé, že pohledávky jsou takovým předmětem právních vztahů, s nimiž lze nakládat; podle zákona přitom platilo (a podle nové právní úpravy stále platí), že věřitel může svou pohledávku jako postupitel postoupit jinému. 2.

2. Bylo již zmíněno, že podle § 80 o.s.ř. se žalobou lze domáhat i určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, podle § 2 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. lze však rozhodčí smlouvu platně uzavřít jen ve věcech, ve kterých účastníci mohou uzavřít smír. Podle konstantní soudní judikatury je smír vlastně narovnáním (třeba podle judikátu publikovaného už kdysi pod č. 16/1967 tehdejší Sbírky rozhodnutí a sdělení československých soudů "smír ...je narovnáním, popřípadě vzdáním se práva..."). Narovnání je přitom dohodou stran o právech mezi nimi sporných - a právě v tom je podstata řešení. Jak konstatuje i právě citovaný judikát, smír je dohodou stran, při které se předpokládá existence sporných práv. Aby strany mohly uzavřít jakoukoli dohodu, musí být oprávněny nakládat s jejím předmětem, nestačí však jen legitimace k volnému nakládání s předmětem řízení (například narovnáním sporných vztahů), musí tu být také spor. Podle rozhodnutí zveřejněného pod č. 103/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak smír nelze uzavřít ve věcech, kde jde řízení zahájit bez návrhu, ve věcech osobního stavu a ve věcech, kdy hmotné právo vůbec vylučuje dohodu stran (viz také níže). Pokud tedy jsou předmětem řízení jakákoli subjektivní práva, jimiž strany mohou volně nakládat a o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, je zde také možnost uzavřít smír (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 32 Odo 181/2006). Aby mohl být uzavřen smír, musí tu tedy být legitimace k volnému nakládání s předmětem řízení a musí tu být také spor. Již v rozhodnutí zveřejněném pod č. 23/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud dovodil, že arbitralita sporu je dána i tehdy, jde-li o žalobu na určení. Podle názoru Nejvyššího soudu, opírajícího se o závěry odborné literatury (Bureš, J. -Z. - Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád, Komentář, C.H. Beck, Praha 2006, díl I., str.. 434) totiž možnost uzavřít smír jo vyloučena tehdy (a právě jen tehdy) pokud jde o řízení, jež je možné zahájil i bez návrhu, nebo o řízení ve věcech osobního stavu účastníků, nebo pokud hmotné právo vůbec nepřipouští možnost dohody stran. Právě jen tyto podmínky jsou rozhodující pro řešení otázky, zda lze nebo nelze smír uzavřít. Smír lze proto podle citovaného judikátu uzavřít i ve věcech určení, zda tu právo či povinnost jsou anebo ne. Shodně rozhodl Nejvyšší soud například i ve věci sp.zn. 29 Odo 1223/ 2005 (rozhodnutí bylo oficiálně uveřejněno pod č. 103/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), kde dovodil, že smír je možný i v řízení o určovací žalobě (konkrétně o určení, zda účastník porušil svou povinnost nebo ne). Pokud totiž jsou předmětem řízení subjektivní práva stran, jimiž mohou jejich nositelé podle povahy věci nakládat a o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, pak podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 32 Odo 181/2006 uzavření smíru nic nebrání. Podobně v rozhodnutí sp.zn. 26 Odo 353/2006 Nejvyšší soud judikoval, že "ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, proto nevylučuje možnost platného uzavření rozhodčí smlouvy pro rozhodování o určovací žalobě podle § 80 písm. c) o.s.ř," neboť "ani v řízení o určovací žalobě podle § 80 písm. c) o.s.ř není vyloučena možnost uzavřít smír" (viz již citovaný judikát) Ustanovení § 80 o.s.ř, jen na okraj, bylo novelizováno, a jeho dřívější písmeno c) nyní tvoří obsah celého § 80 o.s.ř. (to, co je v judikátech uvedeno o § 80 písm. c) o.s.ř, tedy platí o nynějším § 80 o.s.ř.). Aby mohl být uzavřen smír, musí tu tedy být legitimace k volnému nakládání s předmětem řízení a musí tu být také spor. Podle názoru rozhodce je obé dáno (jak zákonná možnost volně nakládat předmětem sporu, tak i vlastní spor): jde tedy o věc, ohledně které strany bezpochyby mohou uzavřít smír (ačkoliv se žalující strana domáhá specifikovaného určení). 2.

3. Rozhodce, na němž se strany shodly, tedy neměl na základě výše citované judikatury pochyb o tom, že jde o majetkový spor, o jehož předmětu mohou strany uzavřít smír, a který tudíž může být rozhodován v rozhodčím řízení. Protože nejde ani o výkon rozhodnutí (exekuci), ani o incidenční spor vyvolaný insolvencí dlužníka, v nichž rozhodčí smlouvu platně sjednat nelze podle zákona vůbec, uzavření rozhodčí smlouvy podle názoru rozhodce nic nebránilo.“. Ve vztahu k námitkám proti osobě rozhodce a pravomoci spor rozhodnout rozhodce uvedl: „Jen na okraj je třeba uvést, že žádné námitky proti osobě rozhodce ani proti jeho pravomoci spor rozhodnout nebyly žádnou ze stran vzneseny, ačkoli o možnosti jejich vznesení byly strany rozhodcem výslovně při ústním jednání poučeny (obě strany při ústním jednání konstatovaly, že nevznáší námitku podjatosti jediného rozhodce). Rozhodce tedy shledal, že může ve sporu rozhodnout a že jsou splněny podmínky, aby jeho rozhodnutí dostálo kritériím spravedlivého procesu.“. Ve vztahu k změně žalobního petitu rozhodce uvedl: „5.1 Podáním ze dne 22. května 2014 žalující strana upřesnila žalobní návrh co do příslušenství (učinila tak v písemné i elektronické podobě) pohledávek, ohledně nichž se domáhala výše zmiňovaného určení. Rozhodce zkonstatoval, že původně se žalující strana domáhala určení vlastnictví k pohledávkám. Pokud toliko upřesnila (podáním ze dne 22. května 2014) příslušenství pohledávek a práva tyto pohledávky, ohledně nichž se domáhá určení svého práva, zajišťující, pak podle rozhodcova názoru nejde o změnu žalobního návrhu. Podáním ze dne 22.5.2014 žalující strana uplatnila další nárok, a to konkrétně na vydání dokumentace týkající se sporných pohledávek. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 22 Cdo 1974/2008, „o změnu žaloby nejde v případě, že žalobce kromě dosavadního nároku, který uplatňuje i nadále, uplatní další samostatný nárok, a dojde tak k objektivní kumulaci nároků. Soud (a tím pádem také rozhodce) v takovém případě nemůže rozhodovat o změně žaloby, již z toho důvodu, že se o změnu žaloby nejedná.“ Účinek takové žaloby však nastává tím, že se o ní žalovaný dozví (jak judikoval Nejvyšší soud pod sp.zn. 29 Cdo 2614/2011). Taková situace nastala, neboť dotyčné podání bylo žalované straně doručeno, což při ústním jednání potvrdila. Rozhodce proto vzhledem k objektivní kumulaci nároků nemohl rozhodovat o změně žaloby, neboť o ni nejde, a naopak mohl rozhodnout o žalobě v celém rozsahu, neboť její účinky nastaly doručením žalované straně. Podle § 95 odst. 1 o.s.ř, obdobně použitelného i pro rozhodčí řízení, může žalobce se souhlasem soudu (zde rozhodce) měnit svůj návrh na zahájení řízení (žalobu). Podle rozhodnutí zveřejněného pod č. 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se za změnu návrhu považuje změna skutkového základu žaloby nebo změna požadovaného plnění, takže buď žalobce chce totéž na základě jiné skutečností (shodně též rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 26 Cdo 1673 /2009, sp.zn. 26 Cdo 2076/2009 nebo sp.zn. 26 Cdo 341/2011) nebo něco jiného na základě téže skutečnosti. Změnou žaloby je i změna žaloby na určení na žalobu na plnění a naopak, ve smyslu výše uvedené judikatury však nikoliv situace, kdy je uplatněn nový kumulativní nárok. O změnu naopak nejde případě pouhého doplnění údajů, ať již v žalobním tvrzení, nebo v žalobním požadavku, například pokud nebyla v původní žalobě požadovaná práva dostatečně identifikována a budou žalobcem identifikována dodatečně v jiném podání. Upřesnění žaloby tedy (například podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 20 Cdo 688/99) není její změnou. O změně žaloby musí soud rozhodnout (srov. Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 28 Cdo 1837/2010), zatímco s upřesněním žaloby nebo případě s kumulativním nárokem toliko dál pracuje. Změněné požadavky ohledně příslušenství a pohledávky jsou změnou žaloby, jde-li o jiný skutkový základ nebo je-li požadován zcela jiný druh příslušenství nežli původně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 26 Cdo 683/2004). S ohledem na závěry soudní praxe tedy rozhodce dospěl k závěru, že v případě upřesnění, co všechno je požadovaným příslušenstvím, o změnu návrhu nejde. Ohledně požadavku na vydání dokumentace, který byl podáním z 22.5.2014 uplatněn, pak zastává rozhodce názor, že se jedná o objektivní kumulaci nároků, jak uvedeno výše.“ (viz důkaz předmětný rozhodčí nález ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno])

29. Soud má dále za prokázané, že žalovaný (v postavení žalující strany) se žalobou na určení vlastnického práva ze dne 3. 3. 2014 domáhal po žalobci (v postavení žalované strany) petitu: „Určuje se, že žalobce je vlastníkem těchto pohledávek:

30. Pořadové číslo 31. Dlužník 32. RČ/IČ/OP/ Pas 33. Nominální výše pohledávky 34. Číslo úvěrové smlouvy nebo jiný právní důvod vzniku a. 1 35. [Anonymizováno] 36. [Anonymizováno] 37. [Anonymizováno] 38. [Anonymizováno] (a následuje výčet 125 pohledávek), dále pak text: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu náhradu nákladů rozhodčího řízení. Z žaloby se výslovně podává: „Žalobce touto žalobou uplatňuje vůči žalovanému nárok na určení vlastnického práva k pohledávkám postoupeným na žalobce v souladu se smlouvou uvedenou v odstavci I. Hodnotou sporu ve smyslu § 17 Řádu se rozumí v souladu s odstavcem I. částky 100.000.000,- Kč (slovy sto milionů korun českých). (viz důkaz Rozhodčí spis, žaloba ze dne 3. 3. 2014)

39. Soud má dále za prokázané, že žalovaný (v postavení žalující strany) podáním ze dne 22. 5. 2014 „doplnil“ žalobní petit s odůvodněním: „Žalobce se ve shora nadepsaném rozhodčím řízení domáhá vůči žalovanému určení vlastnického práva k vybraným pohledávkám za třetími osobami. S ohledem na skutečnost, že ze strany žalovaného nedošlo k dnešnímu dni k předání kompletní dokumentace k předmětným pohledávkám a nebyla poskytnuta dostatečná součinnost tak, aby žalobce mohl v souladu s uzavřenou smlouvou a uplatněnou opcí řádně vykonávat práva věřitele dotčených pohledávek, doplňuje tímto žalobce žalobu níže uvedeným způsobem.“ Nově navrhl: „I. Určuje se, že žalobce je k 10. 5. 2013 vlastníkem těchto pohledávek:

40. Číslo pohledávky 41. Dlužník 42. RČ/IČ/OP/ Pas 43. Nominální výše pohledávky 44. Číslo úvěrové smlouvy nebo jiný právní důvod vzniku a. 1 45. [Anonymizováno] 46. [Anonymizováno] 47. [Anonymizováno] 48. [Anonymizováno] (A následuje výčet položek 1-125) a dále text: „včetně jejich příslušenství a veškerých práv s nimi spojenými, zejména v podobě zástavních práv k nemovitým a movitým věcem, ať již je jejich povaha hmotná či nehmotná a jiných zajišťovacích práv ať již mají věně právní či jinou podobu, zejména těchto práv:“ A následuje výčet zajišťovacích práv s jejich identifikací. „ II. Žalovaný je povinen vydat žalobci veškerou originální smluvní a jinou dokumentaci vztahující se k pohledávkám uvedeným ve výroku I. včetně listin představujících jejich zajištění a právům s nimi spojenými, tedy zejména úvěrovou dokumentaci, originály úvěrových smluv, dokumentaci vztahující se (zajištění pohledávek, zejména originály zástavních a jiných zajišťovacích mluv, originály předmětů zajištění, originály blankosměnek, směnek, akcií či jiných cenných papírů sloužících k zajištění pohledávek, které má žalovaný í dispozici, a to zejména tyto.“ A následuje výčet směnek a akcií. A dále text: „To vše do 3 dnů od doručení rozhodčího nálezu. Žalovaný je povinen poskytnout žalobci potřebnou součinnost v souvislosti s provedením zápisu změn věcných a jiných práv souvisejících s pohledávkami uvedenými ve výroku I. do příslušného veřejného rejstříku či jiné zákonné evidence.“. „III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu náhradu nákladů rozhodčího řízení.“. Celé podání je obsaženo na 174 stranách. (viz důkaz podání ze dne 22. 5. 2014, rozhodčí spis)

49. Soud má dále za prokázané, že žalobce ve svém jediném písemném vyjádření k žalobě ze dne 24. 4. 2014 (doručeno rozhodčímu soudu dne 30. 4. 2014) uvedl, že žalobu neuznává a navrhuje její zamítnutí. (Poznámka soudu-žalobce se vyjadřoval k žalobě žalovaného v textu ze dne 3. 3. 2014.) Žalobce ve vyjádření uvedl, že činí nesporným, že součástí smluvních vztahů mezi účastníky je rozhodčí doložka, kterou se strany dohodly, že všechny spory vznikající ze smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány u rozhodčího soudu jediným rozhodcem. Strany se dohodly, že tímto rozhodcem bude [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] Žalobce v podání nenamítal ničeho proti osobě rozhodce a taktéž netvrdil nedostatky rozhodčí smlouvy. (viz důkaz rozhodčí spis, podání žalobce ze dne 24. 4. 2014- vyjádření k žalobě)

50. Soud má dále za prokázané, že dne 22. 5. 2014 proběhlo ústní jednání v [Anonymizováno] před rozhodčím soudem za účasti rozhodce ([tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]), zapisovatelky ([jméno FO]), za žalovaného (žalující strana) [tituly před jménem] [jméno FO] a za žalobce (žalovaná strana) [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Jednání začalo ve 12 hodin a skončilo ve 12. 58 hodin. O ústním jednání bylo pořizován zápis, ze kterého se mimo jiné podává, že právní zástupci stran nevznášejí námitku podjatosti jediného rozhodce a nezpochybňují pravomoc rozhodčího soudu. Právní zástupce žalovaného (žalující strana) uvedl, že nedošlo k žádným skutečnostem, které by jej vedly k dispozici se žalobním návrhem, a tudíž na žalobě trvá tak, jak byla podána v celém rozsahu. Žalobce (žalovaná strana) uvedl, že se s žalobou seznámil a navrhuje její zamítnutí. Následně bylo provedeno dokazování a poté vyhlášeno usnesení: „Dokazování se končí.“. Po vyhlášení tohoto usnesení předložil právní zástupce žalovaného (žalující strany) upřesnění žaloby ze dne 22. 5. 2014. Toto podání bylo krátkou cestou předáno žalobci (žalovaná strana). Dle zápisu: „Právní zástupce žalované strany k tomu uvádí, že nežádá umožnění prohlídky USB disku, neboť jde o kontrolovatelnou záležitost a dotyčné podání, se kterým se v průběhu tohoto ústního jednání seznámil, vychází ze skutečností, jež jsou stranám známy. Právní zástupce žalované strany proto nežádá poskytnutí lhůty k seznámení s posledním podáním žalující strany ze dne 22. 5. 2014.“. Po závěrečných přednesech bylo vyhlášeno usnesení:

1. Ke dni 28. 5. 2014 se projednávání věci končí.

2. Stranám bude doručen písemný rozhodčí nález bez ústního vyhlášení. (viz důkaz rozhodčí spis, zápis o ústním jednání)

51. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci, a to zejména s ohledem na níže učiněné právní závěry o rozsahu přezkumu rozhodčích nálezů v řízení dle § 31 ZRŘ a také o naplnění podmínek § 33 ZRŘ v případě uplatnění důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. b) nebo c) ZRŘ.

52. Jak je konzistentně judikaturou zdůrazňováno, rozsah kontrolní funkce obecných soudů ve vztahu k rozhodčímu řízení musí být pečlivě vyvážen tak, aby na jedné straně nebylo popřeno pravidlo, že i v řízení před rozhodci má být poskytována právní ochrana, a na straně druhé, aby tím nebyly setřeny výhody rozhodčího řízení, a tak i jeho praktická využitelnost. Řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem proto nemůže být nikdy koncipováno obdobně jako opravná řízení v rámci civilního řízení soudního, natož řádná opravná řízení. Kontrolní funkce soudů nezahrnuje přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu (rozpor s hmotným právem), neboť by se tím z řízení o zrušení rozhodčího nálezu stávalo kvaziodvolací řízení. Kontrola se proto může zaměřovat pouze na posouzení stěžejních otázek procesní povahy, např. zda rozhodčí řízení vůbec mohlo proběhnout, zda v něm nebyla popřena některá významná procesní práva stran, popř. zda rozhodčí nález sám netrpí vadami procedurálního rázu. Soud při přezkumu rozhodčího nálezu dle § 31 ZRŘ se tedy nemůže zabývat správností skutkových zjištění rozhodčího soudu a jeho právními závěry.

53. V případě uplatnění důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu proto, že rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje ( § 31 písm. b) ZRŘ) a proto, že ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem (§ 31 písm. c) ZRŘ), musí být, splněna podmínka § 33 ZRŘ, tedy včasné uplatnění námitky stranou, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, a to nejpozději než začala jednat ve věci samé. Jak z provedených důkazů vyplynulo, žalobce ničeho proti osobě rozhodce a vůči rozhodčí smlouvě nenamítal nejen při prvním úkonu ve věci, ale ani na jednání ve věci samé. Tedy žalobce se nemůže úspěšně domáhat zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. b) a c) ZRŘ.

54. Pro ostatní důvody zrušení předmětného rozhodčího nálezu, tj. z důvodu, že byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu (§ 31 písm. a) ZRŘ), že straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat (§ 31 písm.e) ZRŘ), že rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému (§ 31 písm. f) ZRŘ), soud považuje výše uvedená skutková zjištění z provedených důkazů za dostatečná.

55. Ve vztahu k uplatněnému důvodu dle § 31 písm. i) ZRŘ (tj. že se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení) soud konstatuje, že žalobce ani po poučení dle § 118a o.s.ř. na jednání dne 11. 7. 2023 žádné důkazy a skutečnosti, které by naplňovaly ustanovení § 228 o.s.ř. neoznačil a výslovně uvedl, že žádné neoznačuje.

56. Vzhledem k uvedenému tak soud zamítl pro nadbytečnost návrh důkazů: uplatnění opčního práva ze dne 10. května 2013, uplatnění opčního práva ze dne 11. června 2013, rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 15. května 2013, rozhodnutí [Anonymizováno] ve věci ze dne [datum] o odnětí povolení žalované straně působit jako družstevní záložna, rozklad proti rozhodnutí [Anonymizováno] ve věci ze dne [datum], rozhodnutí bankovní rady [Anonymizováno] o rozkladu ze dne 19. června 2014 vč. doručenky, věřitelský insolvenční návrh společnosti [právnická osoba]. podaný k [Anonymizováno], sp.zn. [spisová značka], [právnická osoba] [Anonymizováno] (výpis z [právnická osoba]), spolu s úředním překladem do českého jazyka, výpis z [právnická osoba] ([Anonymizováno]), spolu s úředním překladem do českého jazyka, výpis z [právnická osoba] ([Anonymizováno] spolu s úředním překladem do českého jazyka, výpis z [právnická osoba] [Anonymizováno], spolu s úředním překladem do českého jazyka, výpis z [právnická osoba] [Anonymizováno], spolu s úředním překladem do českého jazyka, výpis z [právnická osoba], spolu s úředním překladem do českého jazyka, výpis z [právnická osoba] [Anonymizováno]), spolu s úředním překladem do českého jazyka, výpis z [právnická osoba]), spolu s úředním překladem do českého jazyka, oznámení o postoupení pohledávky žalované strany ze dne 18. července 2014, žaloba zo dňa 11. novembra 2013, rozhodcovské uznesenie zo dňa 31. júla 2014, dodatek ke Smlouvě o odborné spolupráci a finanční záruce ze dne 29. listopadu 2007, stanovisko společnost [právnická osoba]. ze dne 9. dubna 2021, stanovisko společnosti [právnická osoba]. k výši uhrazenosti úvěrového portfolia [právnická osoba] k [adresa], usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], další listiny z průběhu projednávání insolvenčního návrhu proti žalobci u [Anonymizováno], sp. zn. [spisová značka], zejména insolvenční návrhy a přihlášky pohledávek, vyjadrenie žalovanej k žalobe na určenie vlastníka pohľadávok ze dne 24. 4. 2014, žaloba ze dne 20. 6. 2014 v tomto řízení, plná moc ze dne 14.11.2007, udělená žalobcem [tituly před jménem] [jméno FO], advokátovi, substituční plná moc, udělená dne 3.1.2008 [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem, [jméno FO], advokátovi, sSvědecká výpověď- [jméno FO], svědecká výpověď - [tituly před jménem] [jméno FO], svědecká výpověď - [Anonymizováno], svědecká výpověď - [tituly před jménem] [jméno FO], svědecká výpověď - [tituly před jménem] [jméno FO], svědecká výpověď - [jméno FO], svědecká výpověď - [tituly před jménem] [jméno FO], svědecká výpověď - [tituly před jménem] [jméno FO], žádost zástupce žalovaného ze dne 13.4.2016 adresovaná [jméno FO], odpověď [jméno FO] ze dne 18. 4. 2016 zástupci žalovaného, svědecká výpověď - [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], svědecká výpověď - [tituly před jménem] [jméno FO], svědecká výpověď - [tituly před jménem] [jméno FO], svědecká výpověď: - [tituly před jménem] [jméno FO], svědecká výpověď- [tituly před jménem] [jméno FO], svědecká výpověď- [tituly před jménem] [jméno FO], svědecká výpověď- [tituly před jménem] [jméno FO], svědecká výpověď-[jméno FO], výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 31. 12. 2009 a veškeré smlouvy o postoupení pohledávek na třetí osoby, uzavřené žalobcem v období roku 2009, výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 31. 12. 2010 a veškeré smlouvy o postoupení pohledávek na třetí osoby, uzavřené žalobcem v období roku 2010, výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 31. 12. 2011 a veškeré smlouvy o postoupení pohledávek na třetí osoby, uzavřené žalobcem v období roku 2011, výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 31. 12. 2012 a veškeré smlouvy o postoupení pohledávek na třetí osoby, uzavřené žalobcem v období roku 2012, zpráva nezávislého auditora o ověření mimořádné účetní závěrky žalobce k 23. 6. 2014, výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 30. 11. 2014, výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 30. 11. 2015, výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 30. 11. 2016, výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 30. 11. 2017, výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 30. 11. 2018, výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 30. 11. 2019, výroční zpráva včetně účetní závěrky žalobce k 30. 11. 2020, znalecký posudek z oboru ekonomika pro stanovení objemu pohledávek, postoupených žalobcem třetím osobám v jednotlivých letech 2009, 2010, 2011, 2012 a 2013, na základě shora uvedených důkazů, případně dalších podkladů žalobce, výpis z účtu [Anonymizováno], zápis z jednání s [právnická osoba]., dopisy žalovaného žalobce ze dne 24. 9. 2014, dopis žalovaného žalobci ze dne 26. 9. 2014, dopis žalovaného žalobci ze dne 16. 10. 2014, dopis žalovaného žalobci ze dne 20. 10. 2014, dopis žalovaného žalobci ze dne 19. 11. 2014, vyjádření dlužníka k odvolání insolvenčních navrhovatelů ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka].

57. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nad rámec výše uvedeného nevyplynula žádná další skutková zjištění, a to: usnesení předsednictva Rozhodčího soudu ze dne 27. června 2016, usnesení jediného rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], [Anonymizováno], zpětvzetí žaloby ze dne 22. září 2016, usnesení Rozhodčího soudu ze dne [datum], Rsp [Anonymizováno], usnesení předsednictva Rozhodčího soudu ze dne [datum]. Podle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění účinném v rozhodném období (dále jen: „ZRŘ“) Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže a. byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b. rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c. ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d. rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e. straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f. rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g. rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem, h. rozhodčí smlouva týkající se sporů ze spotřebitelských smluv neobsahuje informace požadované v § 3 odst. 5, popřípadě tyto informace jsou záměrně nebo v nezanedbatelném rozsahu neúplné, nepřesné nebo nepravdivé, nebo i. se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení. Podle § 32 odst. 1 věta první ZRŘ návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 33 ZRŘ soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody § 31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé. To neplatí, jde-li o spory ze spotřebitelských smluv. Podle § 228 odst. 1 o.s.ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211 a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211 a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Právní posouzení 58. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve zdůrazňuje, že žaloba na zrušení předmětného rozhodčího nálezu byla podána žalobcem dne 20. 6. 2014, kdy předmětný rozhodčí nález byl žalobci doručen dne 13. 6. 2014. Lhůta k podání žaloby dle § 32 odst. 1 ZRŘ byla zachována.

59. Žalobce podává žalobu na zrušení předmětného rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v § 31 písm. a), b), c), e), f) a písm. i) ZRŘ. Přičemž platí, že ke zrušení předmětného rozhodčího nálezu postačí naplnění i jediného důvodu samostatně. Důvod pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. a) ZRŘ 60. Podle § 31 písm. a) ZRŘ je dán důvod pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu, pokud byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, tedy pro nedostatek arbitrability. Důsledek vadného posouzení arbitrability sporu se může projevit v několika úrovních sporu, jednak sám rozhodce může ve fázi před rozhodnutím ve věci samé přezkoumat svou pravomoc postupem podle § 15 odst. 1 ZRŘ (v projednávané věci dospěl rozhodce k závěru, že věc je arbitrabilní – viz výše předmětný rozhodčí nález), dále pak i účastník sám může tuto skutečnost namítat prostřednictvím námitky nedostatku pravomoci dle § 15 odst. 2 ZRŘ. Především však nedostatek pravomoci věc před rozhodci projednat je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. a) ZRŘ. Nedostatek pravomoci věc před rozhodci projednat je obligatorně řešen i soudem v civilním soudním řízení, a to v situaci, kdy soud k námitce žalovaného zjistí (§ 106 odst. 1 o.s.ř.), že ve věci byla sjednána rozhodčí doložka.

61. Vymezení sporů, jenž mohou být řešeny v rozhodčím řízení, obsahuje ustanovení § 2 ZRŘ, které předpokládá současné naplnění několika podmínek. V prvé řadě se musí jednat o spor majetkový, aniž však ZRŘ blíže specifikuje, co lze do této skupiny zařadit a ani jinde v právním řádu ČR nenajdeme definici pojmu „majetkový“. Za této situace lze zcela nepochybně za majetkový spor považovat především spory o peněžitou částku a doktrinálním výkladem bylo dovozeno, že do této skupiny lze zařadit i spory o nárocích, které jsou penězi ocenitelné. Současnou podmínkou, která musí být splněna, má-li být spor arbitrabilní, je skutečnost, že se musí jednat o věc, kde by jinak byla dána pravomoc civilního soudu, tedy případy uvedené v § 2 a § 7 odst. 1 o.s.ř.. Další zákonem stanovenou podmínkou je požadavek, aby strany o předmětu sporu mohly uzavřít smír (§ 2 odst. 2 ZRŘ), který je upraven v § 99 o.s.ř. Možnost uzavřít smír je třeba vnímat tak, že v uvedené věci povaha připouští objektivní možnost smír sjednat. Naopak není významné, zda soud s ohledem na individuální povahu věci a postoj účastníků smír schválí. Povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (§ 81 o. s. ř.); ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (§ 80 písm. a) o. s. ř.) a ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. V této souvislosti lze dospět k závěru, že i když určité soudní řízení má povahu tzv. řízení nesporného, není smír vyloučen (ani sjednání rozhodčí doložky), neboť pro posouzení této otázky je rozhodná povaha uplatněného nároku, nikoliv obecná povaha řízení jako takového. Povaha řízení (tj. zda jde o tzv. řízení sporné či řízení nesporné), není sama o sobě pro závěr o arbitrabilitě věci nijak určující. I po splnění všech uvedených podmínek jsou dle § 2 odst. 1 ZRŘ z této skupiny vyloučeny spory spojené s výkonem rozhodnutí (např. excidační žaloby) a incidenční spory.

62. V projednávané věci se žalovaný domáhal určení, že je k 10. 5. 2013 vlastníkem pohledávek (1-125) a určení že je vlastníkem jejich příslušenství a veškerých práv s nimi spojenými, zejména v podobě zástavních práv k nemovitým a movitým věcem, ať již je jejich povaha hmotná či nehmotná, a jiných zajišťovacích práv, ať již mají věcně právní, či jinou podobu. Dále se žalovaný domáhal uložení povinnosti žalobci vydat veškerou originální smluvní a jinou dokumentaci vztahující se k pohledávkám uvedeným ve výroku I. včetně listin představujících jejich zajištění a právům s nimi spojenými (tedy zejména úvěrovou dokumentaci, originály úvěrových smluv, dokumentaci vztahující se k zajištění pohledávek, zejména originály zástavních a jiných zajišťovacích smluv, originály předmětů zajištění, originály blankosměnek, směnek, akcií či jiných cenných papírů sloužících k zajištění pohledávek, které má žalovaný k dispozici), a povinnost poskytnout žalobci potřebnou součinnost v souvislosti s provedením zápisu změn věcných a jiných práv souvisejících s pohledávkami uvedenými ve výroku I. do příslušného veřejného rejstříku či jiné zákonné evidence.

63. Při posouzení arbitrability posuzované věci soud nemohl přehlédnout právní názor Městského soudu v Praze vyjádřeného v této věci v usnesení ze dne 17. června 2021 č.j. 18 Co 413/20154-2167, (ale také Vrchního soudu v Praze vyjádřeného v rozsudku 101 VSPH 324/2022-122 ze dne 16. června 2022), podle kterého určení vlastnického práva žalovaného ke konkrétním pohledávkám ke dni 10. 5. 2013 neodpovídá hmotnému právu, platnému ke dni požadovaného určení. Konkrétní dluhy z úvěrových smluv uzavřených žalobcem jako spořitelním družstvem, představovaly pohledávku žalobce; nešlo tedy o věc v právním smyslu, nýbrž o právo. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 nelze mít k právu (pohledávce) vlastnické právo. K pohledávce lze mít jen majetkové právo, tedy pohledávku lze mít v majetku, nikoliv ve vlastnictví. Povaha věci tedy neumožňovala uzavřít smír, jenž by deklaroval petitem žaloby požadované určení věcněprávního vztahu k označeným pohledávkám ke dni 10. 5. 2013 s účinkem erga omnes, resp. takový smír by byl podle hmotného práva neplatný. Pokud o předmětu sporu, vzhledem k jeho vymezení v konkrétním případě, nebylo možné platně uzavřít smír pro rozpor s hmotným právem, lze uzavřít, že mezi účastníky uzavřená rozhodčí doložka ke smlouvě ze dne 20. 11. 2002 nezakládá pravomoc rozhodčího soudu (rozhodce) k projednání a rozhodnutí o předmětné rozhodčí žalobě. Z týchž důvodů je nutno posoudit výrok I. předmětného rozhodčího nálezu tak, že jeho předmětem je určení, které je v rozporu s hmotným právem.

64. K povaze výroku II. předmětného rozhodčího nálezu, jehož důvodem a účelem je zajištění podkladů případně určeného vlastnického práva pohledávek a příslušenství (dle výroku I.) soud poznamenává, že ač má samostatný obsah, zasahuje do práv či povinností účastníků rozhodčího řízení pouze ve spojení s výrokem I. o určení vlastnictví. Vydání podkladů a povinnost součinnosti totiž postrádá jakéhokoliv významu při absenci výroku I. Soud se tak přiklání k závěru, že výrok II. lze považovat za akcesorický k výroku I., a tedy závěr o nearbitrabilitě výroku I. lze vztáhnout i na výrok II. (a pochopitelně i nákladový výrok III.) a uzavřít, že je dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. a) zákona o rozhodčím řízení. Důvod pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. b) a c) ZRŘ 65. Ve vztahu k uplatněným důvodům pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. b) a c) ZRŘ soud uvádí již výše zmíněné, že v případě uplatnění důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu proto, že rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje ( § 31 písm. b) ZRŘ) a proto, že ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem (§ 31 písm. c) ZRŘ), musí být splněna podmínka § 33 ZRŘ, tedy včasné uplatnění námitky stranou, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, a to nejpozději než začala v rozhodčím řízení jednat ve věci samé. Jak z provedených důkazů vyplynulo, žalobce ničeho proti osobě rozhodce a vůči rozhodčí smlouvě nenamítal nejen při prvním úkonu ve věci, ale ani na jednání ve věci samé. Naopak aktivně nerozporoval pravomoc rozhodčího soudu, osobu rozhodce a platnost rozhodčí smlouvy. (V prvním úkonu ve věci, tj. vyjádření k žalobě ze dne 24. 4. 2014 žalobce výslovně uvádí: „Žalovaná zároveň potvrzuje a robí nesporným, že súčasťou Zmluvy (čl. 7.2) je rozhodcovská doložka, ktorou sa strany Zmluvy dohodli, že všetky spory vznikajúce zo Zmluvy a v súvislosti s ňou budú rozhodované u vyššie uvedeného rozhodcovského súdu jedným rozhodcom. Žalobkyňa a žalovaná sa dohodli, že týmto rozhodcom bude [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem]“, ; a dále při jediném jednání ve věci dne 22. 5. 2014 do zápisu uvedl žalobce: „Právní zástupce žalované strany uvádí, že nezpochybňuje pravomoc zdejšího RS, jak ostatně učinil v odpovědi na žalobu.“) S ohledem na uvedené tak soud uzavírá, že žalobce se nemůže úspěšně domáhat zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. b) a c) ZRŘ. Důvod pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) ZRŘ 66. Při posouzení naplnění důvodu pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) ZRŘ soud považuje za nutné uvést již výše vyslovený názor, že rozsah kontrolní funkce obecných soudů ve vztahu k rozhodčímu řízení musí být pečlivě vyvážen tak, aby na jedné straně nebylo popřeno pravidlo, že i v řízení před rozhodci má být poskytována právní ochrana, a na straně druhé, aby tím nebyly setřeny výhody rozhodčího řízení, a tak i jeho praktická využitelnost. Řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem proto nemůže být nikdy koncipováno obdobně jako opravná řízení v rámci civilního řízení soudního, natož řádná opravná řízení. Kontrolní funkce soudů nezahrnuje přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu (rozpor s hmotným právem), neboť by se tím z řízení o zrušení rozhodčího nálezu stávalo kvaziodvolací řízení. Kontrola se proto může zaměřovat pouze na posouzení stěžejních otázek procesní povahy, např. zda rozhodčí řízení vůbec mohlo proběhnout, zda v něm nebyla popřena některá významná procesní práva stran, popř. zda rozhodčí nález sám netrpí vadami procedurálního rázu. Při přezkumu rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) ZRŘ je také třeba pečlivě zkoumat, zda byla dodržena zásada rovnosti stran vyjádřená v ustanovení § 18 ZRŘ. Tzv. princip rovnosti zbraní, jako jeden z prvků širšího pojetí spravedlivého procesu, vyžaduje, aby každé procesní straně byla dána přiměřená možnost přednést svou záležitost za podmínek, jež ji nestaví do podstatně nevýhodnější situace, než ve které je její protistrana.

67. Jak ze skutkových zjištění soudu výše uvedených vyplývá, v posuzovaném rozhodčím řízení měly strany možnost se k žalobě písemně vyjádřit a proběhlo ústní jednání za účasti obou stran sporu. Zásadní však soud považuje zjištění, že postupem rozhodčího soudu došlo ke změně předmětu řízení, aniž však byla žalobci poskytnuta dostatečná možnost realizovat svá procesní práva.

68. Jak v posuzované věci z provedeného dokazování vyplynulo, žalovaný se návrhem ze dne 3. 3. 2014 domáhal pouze určení, že žalobce je vlastníkem pohledávek uvedených ve výčtu pod body 1-125. („Určuje se, že žalobce je vlastníkem těchto pohledávek kde následoval prostý seznam 125 pohledávek (pozn. tabulka obsahovala pouze pořadové číslo; jméno dlužníka; číslo RČ/IC/OP/Pas, nominální výši pohledávky a číslo úvěrové smlouvy nebo jiný právní důvod vzniku; žádné další údaje v tabulce uvedeny nebyly).“ Až do ústního jednání ve věci dne 22. 5. 2014 k žádným změnám v žalobě nedošlo. Stanoviska, návrhy důkazů a provedené dokazování byla realizována k žalobnímu návrhu ze dne 3. 3. 2014. Jak vyplývá ze zápisu o ústním jednání ze dne 22. 5. 2014, bylo až po skončení dokazování předloženo, jak rozhodčímu soudu, tak i žalobci, podání, kterým žalovaný vymezil předmět sporu, a tedy i petit žaloby, odlišně od původní žaloby ze dne 3. 3. 2014. A to tak že: Nově vymezil časové období, ke kterému se domáhá určení vlastnictví pohledávek (tedy nikoli ke dni podání žaloby, ale ke dni 10. 5. 2013). Nově požadoval určení vlastnictví příslušenství pohledávek a veškerých práv s nimi spojených, zejména v podobě zástavních práv k nemovitým a movitým věcem, ať již je jejich povaha hmotná či nehmotná a jiných zajišťovacích práv, ať již mají věcně právní či jinou podobu, zejména těchto práv (výčet). Nově požadoval po žalovaném, aby mu byla uložena povinnost poskytnout potřebnou součinnost v souvislosti s provedením zápisu změn věcných a jiných práv souvisejících s pohledávkami uvedenými ve výroku I. do příslušného veřejného rejstříku či jiné zákonné evidence a ve vydání věcí - originální smluvní dokumentace, dokumentace vztahující se k zajištění pohledávek, vydání cenných papírů apod.

69. Ze zápisu o ústním jednání ze dne 22. 5. 2014 vyplývá, že žalobce po předložení podání žalovaného uvedl, že nežádá o lhůtu k seznámení se s novým podáním. Je však v této souvislosti na místě poznamenat, že podání žalovaného je obsaženo na 174 stranách a nově vymezuje neúplným výčtem (slovy „zejména“) desítky jednotlivých zástavních práv, a dále povinnost vydat příslušné listiny a originály blankosměnek, směnek, akcií či jiných cenných papírů které má žalovaný k dispozici, vymezených opět neúplným výčtem (slovy „zejména“). Vzhledem k tomu, že podání žalovaného bylo žalobci předloženo až na jednání dne 22. 5. 2014 je nereálné, aby právní zástupce žalobce stihl při jednání (na kterém bylo také prováděno dokazování celkem 17 listinnými důkazy) se byť jen seznámit s obsahem nového podání, vzhledem k tomu, že jednání 22. 5. 2014 trvalo celkem 58 minut (začátek ve 12.00 hodin konec ve 12.58 hodin). Ze zmíněného zápisu vyplývá, že rozhodce nesdělil účastníkům obsah podání a procesní důsledky z něj vyplývající (kdy také platí, že i pro rozhodce bylo fakticky vyloučeno, aby při jednání trvajícím 58 minut se dostatečně seznámil s podáním žalované strany), ani neinformoval účastníky o skutečnosti, že se jedná o podání, kterým dochází ke změně žaloby, případně její úpravě, o které bude v řízení rozhodovat.

70. Z uvedeného tak plyne, že vyjádření žalobce ve věci, návrhy důkazů, provedené dokazování bylo v řízení vedeno pouze ve vazbě (a rozsahu) žalobního návrhu žalovaného ze dne 3. 3. 2014, tedy ve vztahu k určení vlastnického práva (ke dni podání žaloby) k 125 vymezeným pohledávkám. Přesto rozhodce v předmětném rozhodčím nálezu rozhodl o petitu z podání žalovaného ze dne 22. 5. 2014, aniž však o tom strany informoval. Důsledkem tohoto postupu je pak skutečnost, že žalobce se vůbec nemohl vyjádřit a navrhnout důkazy k otázce existence (určení) tvrzeného vlastnického práva k pohledávkám ke dni 10. 5. 2013 (a nikoliv ke dni podání žaloby), vlastnictví, či existenci příslušenství pohledávek a desítek zástavních práv, ale také k povinnosti vydat listiny (smluvní a jinou dokumentaci) a cenné papíry (blankosměnky, směnky, akcie atp.). Pro rozhodčí řízení je dle § 30 ZRŘ subsidiárně aplikovatelný občanský soudní řád. O změnu žaloby dle § 95 o. s. ř. jde tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě. Dle názoru soudu je obsah podání ze dne 22. 5. 2014 třeba vyhodnotit po obsahové stránce jako změnu žaloby, přičemž vymezení předmětu řízení je zásadní podmínkou pro vedení řízení. Rozhodce pak byl povinen rozhodnout o připuštění změny žaloby a současně poskytnout oběma stranám novou možnost se k novému znění a obsahu žaloby vyjádřit, navrhnout důkazy a provést případně nové dokazování. Jak z provedeného dokazování vyplývá, rozhodce uvedeným způsobem nepostupoval, čímž žalobci nedůvodně ubral možnost realizovat svá procesní práva, a dostal jej do výrazně nevýhodnější situace oproti protistraně. Soud je přesvědčen, že postup rozhodčího soudu markantně porušuje zásadu rovného uplatnění práv stran sporu vyjádřené v ustanovení § 18 ZRŘ. Rozhodce tak zatížil řízení vadou, která měla za důsledek zásadní omezení možnosti žalovaného věc před rozhodcem projednat. Soud tak uzavírá, že v postupu rozhodce lze shledat taková pochybení procesního rázu, která svou intenzitou a významem měla v konečném důsledku za následek nemožnost žalobce věc před rozhodcem projednat, a tedy naplnění důvodu pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) ZRŘ. Důvod pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. f) ZRŘ 71. K uplatněnému důvodu pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. f) ZRŘ, tj. že předmětný rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, soud uvádí, že již zákon č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku (§ 20 bod 6.), připouštěl zrušení rozhodčího nálezu, jestliže odsuzoval stranu k plnění podle československého práva nemožnému či nedovolenému. Uvedená právní úprava se snažila zamezit tomu, aby v rozhodčím řízení, majícím tehdy výlučně vztah k cizině, bylo rozhodcem přiznáno plnění, které by odporovalo československému právnímu řádu, tzn., že by zavazovalo žalovanou stranu k tehdy tuzemskému právu odporujícímu plnění. Nedovolenost plnění byla založena na jeho právní nedovolenosti, neboť v případě nuceného výkonu takového rozhodčího nálezu by se žalovaný dostal do konfliktu s právním řádem československého státu. Uvedené ustanovení pamatovalo na případy, kdy se cizozemec v rozhodčím řízení domáhal přiznání něčeho, co sice právní řád jiného státu umožňoval, ovšem československý právní řád takové plnění zapovídal. Zjednodušeně lze říct, že šlo o plnění (věci) vyloučené z právního styku (res extracommercium). Podle současné právní úpravy, lze za „nedovolené“ nadále považovat plnění, které není aprobováno vnitrostátním právem. Půjde o plnění, které je vyhrazeno jen některým subjektům, zejména státu, nebo podléhající státnímu dozoru či státnímu povolení (např. výbušniny, střelné zbraně, drogy, nerostné bohatství, části lidského těla apod.), u nichž je možnost dispozice s nimi omezena či vyloučena. Uvedené znamená, že „nedovolenost plnění“ je spojena s předmětem závazku (s plněním žalované strany) a nikoliv s okolnostmi, pro které by měl být výkon práva na požadované plnění odepřen (pro rozpor s dobrými mravy, či zásadou poctivého obchodního styku). Dle názoru soudu určení vlastnictví pohledávek a příslušenství spolu s uložením povinnosti vydat listiny a cenné papíry nepředstavují plnění podle tuzemského práva nemožné či nedovolené, a proto nelze než konstatovat, že důvod pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. f) ZRŘ není dán. Důvod pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. i ZRŘ 72. K žalobcem uplatněnému důvodu pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. i) ZRŘ tj, že se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení, je třeba poznamenat, že dle názoru soudu nebyly naplněny podmínky stanovené v § 228 odst. 1 o.s.ř., tedy že jsou tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které žalobce bez své viny nemohl použít v původním řízení před rozhodčím soudem či lze provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před rozhodčím soudem. Je na místě zdůraznit, že důvodem obnovy jsou nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, jestliže je účastník nemohl bez své viny v původním řízení použít, a to za předpokladu, že jsou způsobilé přivodit pro něho příznivější rozhodnutí. „Novost“ je třeba hodnotit z hlediska ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř., dle něhož je rozhodující stav v době doručení nálezu. To znamená, že tyto skutečnosti musely existovat ke dni doručení předmětného nálezu nebo vydání rozhodnutí, avšak účastník je nemohl bez své viny uplatnit v původním řízení (s výjimkou nového rozhodnutí, kterým může být i rozhodnutí vydané až po skončení původního řízení, jestliže pozdějším rozhodnutím bylo rozhodnuto jinak než v době původního řízení a toto nové rozhodnutí může přinést pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci). Původním řízením je nutno rozumět v posuzovaném případě rozhodčí řízení. Pro povolení obnovy řízení pak postačuje pravděpodobnost, že tyto nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou pro navrhovatele přinést příznivější rozhodnutí ve věci. Žaloba na obnovu řízení tak může být předně opřena o to, že účastník tvrdí skutečnost, která existovala před rozhodnutím v původním řízení, ale nevěděl o ní. V takovém případě k ní musí současně nabídnout důkaz. Dále jde o případ, kdy účastník tuto skutečnost tvrdil již v původním řízení, ale důkaz k ní neměl k disposici, nalezl jej až po rozhodnutí v původním řízení (např. doklad o zaplacení). Zákonná úprava pod písm. b) předvídá situaci, kdy účastník v původním řízení potřebné skutečnosti tvrdil, důkazy k nim označil, avšak tyto v původním řízení nemohly být provedeny (například nezvěstný svědek). Jestliže taková překážka odpadne a současně je splněna podmínka, že provedení takového důkazu může pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí, je tento důvod obnovy splněn. Žalobce i přes poučení dle § 118a o.s.ř. žádné skutečnosti a důkazy naplňující podmínky § 228 odst. 1 o.s.ř. neoznačil, tedy takové, které bez své viny nemohl použít v řízení před rozhodcem v původním řízení a které nemohly být provedeny v původním řízení před rozhodčím soudem. Žalobce po poučení dle § 118a o.s.ř. výslovně uvedl, že žádné takové důkazy a skutečnosti neoznačuje. Žalobce tak v tomto rozsahu neunesl důkazní břemeno a soudu nezbývá než uzavřít, že důvod pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 písm. i) ZRŘ není dán.

73. S odkazem na shora uvedenou argumentaci soud shrnuje, že při posouzení důvodů pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu dle § 31 ZRŘ, dospěl k závěru, že je dán důvod pro jeho zrušení dle § 31 písm. a) ZRŘ, tedy proto, že byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, a § 31 písm. e) ZRŘ, tedy proto, že straně nebyla poskytnutá možnost věc před rozhodci projednat. Soud tak předmětný rozhodčí nález ve výroku shora ad. I. zrušil. Náklady řízení 74. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. vzhledem k tomu, že žalobce byl v žalobě zcela úspěšný, přiznal mu náhradu nákladů řízení ve výši 67.614,- Kč spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 3.000,- Kč a dále náhradě právního zastoupení dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 25 úkonů právní služby ve výši 1.500,- Kč (dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1advokátního tarifu) a 8 úkonů právní služby ve výši z částky 1.500,- Kč (dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 2 advokátního tarifu) [Při určení tarifní hodnoty úkonu právní služby je třeba vycházet z § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť předmětem řízení byl návrh na zrušení rozhodčího nálezu a nikoliv žaloba na peněžité plnění či ocenitelné věci nebo práva. Otázku určení tarifní hodnoty v návaznosti na posouzení, zda právní služba poskytnutá advokátem při zastupování účastníka v řízení o zrušení rozhodčího nálezu se týkala či netýkala plnění, resp. práva penězi ocenitelného, Nejvyšší soud vyřešil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 39/2013, ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1338/2013, ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2505/2014, ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 692/2015, ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 838/2012, a ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 838/2014), jakož i v souladu s názorem, který Ústavní soud vyslovil v usnesení ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. III. ÚS 89/12.]. Jedná se o úkony: převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, návrh na odklad vykonatelnosti, doplnění žaloby a návrhu na odklad vykonatelnosti ze dne 31. července 2014, návrh na vydání předběžné opatření ze dne 26. srpna 2014, účast na jiném soudním roku dne 4. prosince 2014 (0,5), vyjádření k odvolání o neprominutí lhůty k podání odvolání ze dne 29. ledna 2015 (0,5), sepis označení důkazů ze dne 3, dubna 2015, vyjádření žalující strany (k vyjádření žalované strany k žalobě; odvolání žalované strany proti před, opatření a odkladu vykonatelnost) ze dne 10. června 2015 (0,5), vyjádření žalující strany (k dovolání žalované strany k promeškání lhůty opatrovnice; k doplnění odvolání proti ustanovení opatrovnice) ze dne 2. července 2015 (0,5), vyjádření žalující strany ze dne 23. července 2015, nesouhlas se vstupem vedlejších účastníků ze dne 25. září 2015, vyjádření žalující strany ze dne 24. listopadu 2016, návrh procesního postupu ze dne 2. října 2017, návrh žalující strany na přerušení řízení ze dne 30. srpna 2018, vyjádření k záměru předložit věc [Anonymizováno] ze dne 2. ledna 2019, doplnění vyjádření k záměru předložit věc [Anonymizováno] k rozhodnutí o věcné pří slušnosti ze dne 18. března 2019, nesouhlas se vstupem vedlejších účastníků ze dne 7. září 2020, nesouhlas se vstupem vedlejších účastníků ze dne 12. října 2020, vyjádření ve věci ze dne 15. dubna 2021, nesouhlas se vstupem vedlejších účastníků ze dne 28. dubna 2021, účast na jednáni ve věci dne [adresa], vyjádření k dovolání žalované strany ze dne 12. května 2021(0,5), vyjádření žalující strany k odvolání žalované strany proti usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 12. května 2021 (0,5), sepsání vyjádření žalující Strany k odvoláni žalované strany proti usnesení o odkladu vykonatelnosti Rozhodčího nálezu ze dne 12. května 2021 (0,5), sepsání doplnění rozhodných skutečností a návrh důkazů k jejich prokázání ze dne 31. května 2021, účast na jednání před soudem dne 30. července 2021 přesahující 2 hodiny (2x), nesouhlas se vstupem vedlejších účastníků ze dne 30. září 2021, nesouhlas se vstupem vedlejších účastníků ze dne 3. dubna 2023, účast na jednání 11. 7. 2023 přesahující 2 hodiny (2x), účast na vyhlášení rozsudku 14. 7. 2023 (0,5.); dále pak 33x paušální náhrada hotových výdajů á 300,- Kč. Součástí nákladů řízení je i DPH v zákonné výši.

75. O náhradě nákladů státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto řízení vznikly státu náklady v celkové výši 25.436,- Kč sestávajících z vyplacených odměn opatrovníků - [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 4 500 Kč; [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 4 719 Kč a 4 719 Kč; [tituly před jménem] [jméno FO], ve výši 6 098 Kč; [tituly před jménem] [jméno FO], ve výši 3 600 Kč a 1 800 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení byl žalovaný zcela neúspěšný, uložil mu soud povinnost uhradit náklady státu ve výroku shora ad. III.

Poučení