65 C 194/2023 - 93

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] za účasti vedlejšího účastníka [Anonymizováno] IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 93 178 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 96.695,- Kč s úroky z prodlení z této částky v zákonné výši od 12. 6. 2023 do doby vydání rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.200,- Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600,- Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní poplatek za rozšíření žaloby ve výši 176,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce žalobou požadoval zaplacení škody na vozidle ve výši 93.178,- Kč s příslušenstvím. K žalobě uvedl, že žalovaný je vlastníkem místní veřejné silniční komunikace. Dne 19. 5. 2023 parkoval s jeho silničním motorovým vozidlem [Anonymizováno], v obci [adresa]. Na začátku této ulice je po obou stranách umístěno svislé dopravní značení parkoviště, doplněno vodorovným značením (tzn. “modrá zóna), která slouží k zaparkování vozidel. Dále je v předmětné Ulici vodorovné dopravní značení tzv. modré zóny, která označuje oblast vymezenou pro možné zaparkování vozidla. K zajištění sjízdnosti v rozhraní mezi místní komunikací pro silniční vozidla (nižší část komunikace) na část chodníku pro pěší (vyšší část komunikace) je téměř po celé délce Ulice tzv. nájezdový klín, tzn. vozidla parkující v této modré zóně mohou zaparkovat a místní komunikace je díky nájezdovému klínu sjízdná. Během parkování však žalobce narazil na neočekávanou a neoznačenou závadu ve sjízdnosti, kdy cca na 30cm z celkové délky ulice 180m, absentoval nájezdový (asfaltový) klín, byl v daném místě horizontálně snížený kanál na odtok vody z ulice, o to větší měrou tedy vznikl výškový rozdíl před a po obrubníku.

2. Nesjízdné místo, které nebylo jakkoliv označeno, je pro běžného účastníka silničního provozu, zcela nepředvídatelná situace, nebylo při úkonu parkování vidět přes řadu příčně zaparkovaných vozidel, a zapříčinila nesjízdnost Ulice v místě, kde žalobce prováděl parkovací úkon. Žalobce tedy při pokusu o zaparkování narazil na nesjízdné místo a v tomto důsledku na jeho vozidle utrpěl škodu ve výši hodnotě 93.178 Kč.

3. Žalobce ihned v den škody komunikoval jak s [právnická osoba]., a dle procesu popsaného na jejich webu zadal žádost o odškodnění, kterou podal emailem. Škoda na vozidle nebyla žalobci dosud uhrazena.

4. Žalovaný se žalobními tvrzeními nesouhlasí a nároky uplatněné žalobou neuznává. Žalovaný uvedl, že žádnou zákonnou či jinou povinnost neporušil. Neexistence protiprávního jednání (v podobě porušení povinnosti) nemůže vést k jakékoli příčinné souvislosti, na jejímž konci je následek v podobě žalobcem tvrzené újmy.

5. Žalovaný uvedl, že jestliže žalobce hledal místo k zaparkování a byl schopen pozorovat vodorovné dopravní značení (které je též součástí Silnice), pak mohl běžně pozorovat stav silnice, obrubník i kanalizační vpusť a tomu přizpůsobit pohyb vozidla. Jestliže žalobce při úkonu parkování neviděl přes řadu příčně zaparkovaných vozidel, a přesto se rozhodl k parkovacímu manévru, pak dobrovolně převzal riziko, neboť vjet a zaparkovat do míst, kde řidič „neví, co je“ je riskantní a očekávané pečlivosti zcela odporující. Tvrdil-li jednatel žalobce v předsoudní komunikaci, že jel velmi nízkou rychlostí, pak měl dostatek času a musel vidět, jak místo před přední částí jeho vozidla vypadá, a zjištěnému stavu se měl přizpůsobit. Předmětné místo bez nájezdového (asfaltového) klínu je objektivně dobře viditelné a lze jej zpozorovat i bez vynaložení větší míry pozornosti, kterou řidiči automobilů musí při řízení běžně mít. Pokud v tomto případě byl na této straně ulice podél bloku budov na rozhraní vozovky a přiléhajícího chodníku umístěn nájezdový asfaltový klín, vyjma místa s kanalizační vpustí, nezbavuje to řidiče povinnosti ověřit, že místo, na němž hodlá parkovat, parkování bez rizika vzniku škod umožňuje. Vybudování nájezdového klínu není povinností vlastníka komunikace. Je na místě konstatovat, že předmětná kanalizace a absence nájezdového klínu nemusí představovat problém např. pro řidiče automobilů s vyšší světlou výškou. Je povinností každého řidiče pozorovat, vyhodnocovat a dle nastalé situace se i přizpůsobit dopravně technickým řešením té které komunikace.

6. Kanalizační vpusť je součástí silnice, která tvoří z povahy věci stavební a dopravně technický stav silnice). Kanalizační vpusť jako součást silnice a její územní řešení v posuzované věci nemůže znamenat stavební či dopravně technický stav silnice a zároveň i závadu ve sjízdnosti. Závada ve sjízdnosti je něco, co lze odstranit. Žalovaný je však povinen zajistit odvádění povrchových vod ze silnice, neboť v opačném případě by docházelo k zatopení přilehlých nemovitostí např. dešťovou vodou. Žalobcem popsaný stav silnice je nutno posoudit jako sjízdný, protože umožňoval bezpečný pohyb silničních a jiných vozidel, za předpokladu, že byl přizpůsoben stavebnímu a dopravně technickému stavu silnice. O tom svědčí fakt, že žalobce je za celou dobu existence umístění kanalizační vpusti na předmětný pozemek první, komu se buď škoda stala nebo který se její náhradu rozhodl vůči žalovanému uplatnit. Je zřejmé, že příčinou škodního následku nebyla ani závada ve sjízdnosti ani porušení povinnosti žalovaného, a proto není dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Žalovaný z procesní opatrnosti přednáší, že se stanovenou výší škody žalobcem nesouhlasí.

7. Vedlejší účastník ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl, kdy žaloba je nedůvodná a nárok žalobce není oprávněný.

8. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalovaný je vlastníkem místní komunikace nacházející se na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] ( dále jen: „[adresa]“).(viz důkaz Informace o pozemku, nesporná tvrzení účastníků)

9. Soud má dále za prokázané, že žalobce je vlastníkem motorového vozidla RZ: [SPZ], značka [Anonymizováno], obchodní označení [Anonymizováno], (dále jen: “Vozidlo”). (viz důkaz technický průkaz vozidla)

10. Z fotografií předložených žalobcem je zřejmé, že na místě označeném žalobcem jako místo škodní události se nachází kanalizační vpusť, a zároveň na něm chybí nájezdový asfaltový klín (obrázek I.). Dále je patrné, že Vozidlo najelo do prostoru, kde je umístěna kanalizační vpusť. Také je patrné poškození Vozidla (obrázek 2. a 3.). (viz důkaz fotografie) Obrázek 1. Obrázek 2. Obrázek 3.

11. Ze smlouvy o zajištění správy majetku a o výkonu dalších činností ze dne [datum] se podává, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba]. smlouvu o zajištění řádné a odborné správy, ochranu a rozvoj spravovaného majetku, zejména pozemních komunikací, mimo jiné i technickou správu spravovaného majetku. (viz důkaz smlouva o zajištění správy majetku).

12. Soud má za prokázané, že žalobce (jednatel) se emailem ze dne 19. 5. 2023 obrátil na [e-mail] a vymezil škodní událost a rozsah škody na Vozidle. (viz důkaz mail od [jméno FO] ze dne 19. 5. 2023)

13. Soud má dále za prokázané, že vedlejší účastník sdělil k jeho žádosti specialistovi likvidací pojistných událostí [právnická osoba]. emailem ze dne [datum] že pojistná událost ze dne 23. 5. 2023 na Vozidle, byla zaregistrována pod č. [hodnota]. (viz email žádost o registraci pojistné události [datum])

14. Z dopisu ze dne [datum] se podává, že [právnická osoba]. sděluje žalobci, že dle sdělení příslušného oddělení správy odvodňovacích zařízení se nejedná o propadlý kanál, vnitřní vpusť je správně osazena na úroveň vozovky, aby pobírala dešťové vody. Nejedná se tak o závadu a není možné provést náhradu škody z pojištění odpovědnosti. (viz důkaz dopis ze dne [datum])

15. Z dopisu ze dne [datum] se podává, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě škody vzniklé nepředvídatelnou a neoznačenou závadou ve sjízdnosti místní komunikace, kdy popisuje průběh události. (viz důkaz dopis ze dne [datum])

16. Z dopisu ze dne [datum] se podává, že žalovaný sděluje v reakci na dopis žalobce ze dne [datum], že vyřizováním nároku žalobce pověřil advokátní kanceláři. (viz důkaz dopis ze dne [datum])

17. Z dopisu ze dne [datum] právního zástupce žalovaného adresovaného žalobci se podává, že uplatněný nárok je vzhledem k možnosti pojistného plnění předáno společnosti [právnická osoba]., přičemž makléř společnosti posoudí, zda jde v případě oznámené události o pojistnou událost. (viz důkaz dopis ze dne [datum])

18. Z dopisu vedlejšího účastníka žalobci ze dne [datum] se podává, že vedlejší účastník sděluje žalobci, že stav komunikace byl zjevný a předvídatelný, proto za škodu pojištěný neodpovídá. (viz důkaz dopis ze dne [datum])

19. Z dopisu ze dne [datum] se podává, že žalobce žádá žalovaného o poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím, a to veškeré stavebnětechnické dokumentace k místní komunikaci nacházející se na [adresa] ul. [podezřelý výraz]. Žalovaný potvrdil přijetí této písemnosti přípisem ze dne [datum] a na žádost zareagovala [právnická osoba]., a sdělila žalobci dopisem ze dne [datum] k dotazu dle zákona o svobodném přístupu k informacím ze dne [datum], že komunikace [podezřelý výraz] je místní komunikace III. třídy [Anonymizováno] a [Anonymizováno] požadovanými dokumenty nedisponuje. K modrým zónám sdělila, že v uvedené ulici byla zóna placeného stání spuštěna [datum], a to na základě platného značení vydaného příslušným silničním správním úřadem Odborem dopravy ÚMČ [adresa]. Byl zachován a respektován dosavadní stav parkování, tedy částečně šikmo na chodníku. K žádosti o poskytnutí informací ze dne [datum] se dále vyjádřila i [adresa] dopisem ze dne [datum], a sdělila, že neeviduje žádná vydaná stavební povolení týkající se úprav v modré zóně na komunikaci [podezřelý výraz]. Úpravy byly realizovány vlastníkem komunikace v rámci změn parkovacího režimu. (viz důkaz Vyjádření [Anonymizováno] ze dne [datum], dotaz dle zákona o svobodném přístupu k informacím dopis ze dne [datum], vyjádření žalovaného ze dne [datum], vyjádření Mč [adresa] ze dne [datum])

20. Z dodatku č. 9. 10. k pojistné smlouvě č. [hodnota] se podává obsah a rozsah pojištění poskytovaného vedlejším účastníkem žalovanému, kdy dodatky byla nahrazena veškerá ujednání pojistné smlouvy uzavřené mezi žalovaným a vedlejším účastníkem dne [datum] o pojištění za škodu. (viz důkaz dodatek č. 9 a 10 k pojistné smlouvě [Anonymizováno])

21. Soud v řízení provedl i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula nad rámec výše uvedeného žádná další skutková zjištění, významná pro posouzení věci, a to zejména s ohledem na níže uvedenou právní argumentaci. Jedná se o: print screen cen náhradních dílů, printscreen doručení balíku, drivelab, kalkulace autoservis [Anonymizováno], cenová kalkulace opravy pit stop, rezervace vozidla, účtenka obchodu [Anonymizováno], výpis z bodového hodnocení řidiče, [Anonymizováno], emailové vyjádření znaleckého ústavu.

22. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. S ohledem na níže vyslovený názor tak zamítl pro nadbytečnost návrh důkazu: ceník lakovacích prací, vypracování posudku pro sjízdnost komunikace, komentář po konzultaci ZU katedry silničních staveb ČVU Praha, výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném v rozhodném období, (dále jen: o.z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném v rozhodném období (dále jen: „zákon o pozemních komunikacích“) se závadou ve sjízdnosti pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle § 27 odst. 1) zákona o pozemních komunikacích uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací. Podle § 27 odst. 2) zákona o pozemních komunikacích vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Podle § 27 odst. 6) zákona o pozemních komunikacích Je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

23. Při posouzení žalobou uplatněného nároku soud nejprve zdůrazňuje, že žalobce se domáhá po žalovaném nahrazení škody, a to z důvodu porušení povinnosti stanovené zákonem spočívající v existenci závady ve sjízdnosti Silnice, které je žalovaný vlastníkem, přičemž v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti (případně stavem- viz níže objektivní odpovědnost) vznikla žalobci tvrzená škoda na Vozidle.

24. Podle § 27 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Právní úprava obsažená v zákoně o pozemních komunikacích zakládá přísnou, tzv. objektivní odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je ovšem spojena jen s výskytem závady ve sjízdnosti či schůdnosti (definiční znaky vymezuje § 26 odst. 2, 3, 4, 5 a 7 zákona s liberačním důvodem podle § 27 odst. 3), tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro uživatele nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem škody (pro srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008). Tím není vyloučena případná obecná odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník.

25. Ve vztahu k definování závady ve sjízdnosti je na místě odkázat na ustanovení § 26 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, podle kterého závadou ve sjízdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Současně se k definici závady ve sjízdnosti vyjádřil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2020 sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, podle kterého: “… závadou ve schůdnosti (sjízdnosti) může být jen takový úsek (místo) komunikace, který se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu natolik, že jej uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze (jízdy) nenadálému nebezpečí. Není přitom vyloučeno, že závada ve schůdnosti (sjízdnosti) se může vyskytnout i v úseku špatného stavebního stavu komunikace, jestliže (ne)kvalitu vozovky či chodníku natolik výrazně překračuje, že ji uživatel nemůže rozpoznat ani při pohybu uzpůsobeném zhoršenému stavu komunikace. Jinými slovy závadou, s níž jedině se pojí objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu či umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu § 26 odst. 1 a 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích.“.

26. V této souvislosti tak vyvstává otázka, zda umístění svodu dešťové vody a absence „nájezdového klínu“ na Ulici je možné hodnotit jako závadu ve sjízdnosti komunikace tj. kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu či umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné. Je na místě připomenout, že kanalizační vpusť je dle § 12 zákona o pozemních komunikacích součástí Silnice, která z povahy věci tvoří stavební a dopravně technický stav Silnice (Kanalizace, včetně úprav k odvádění vody, lapolů a sedimentačních nebo retenčních nádrží, je součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace. V ostatních případech je součástí pouze dešťová vpusť s šachtou a přípojkou do kanalizačního řádu.).Z uvedeného lze dospět k závěru, že umístění vpusti dešťové vody není závadou ve sjízdnosti, již jen z podstaty věci, tj. proto, že je součástí Silnice. Žalobce tak byl povinen předpokládat, že na silnici je umístěna vpusť dešťové vody. Z definiční podstaty vpusti dešťové vody je zřejmé, že na této vpusti nemůže být umístěn „nájezdový klín“, protože tím by došlo k znemožnění funkce svodu dešťové vody. K uvedenému je dle soudu nezbytné zdůraznit, že parkování na Ulici bylo v rámci tzv. modré zóny, částečně šikmo na chodníku (k tomu viz výše dopis [Anonymizováno] ze dne [datum]). Pokud tedy kdokoliv parkoval „šikmo na chodník“ musel počítat s tím, že najíždí na obrubník, který je obvykle součástí stavby komunikace. Pokud tedy žalobce zahájil parkovací manévr, měl a mohl předpokládat, že na tělese komunikace se ve standardní výšce nachází vpusť dešťové vody a bude nutné překonat výšku obrubníku. Bylo na žalobci, aby přizpůsobil jízdu situaci, a to zejména stavebně technickému stavu Silnice a dostatečně vyhodnotil, s ohledem na vlastnosti Vozidla (zejména světlou výšku), zda je možné bez vzniku poškození Vozidla v příslušném místě zaparkovat. Soud se ztotožňuje s vysloveným názorem žalovaného, že např. řidiči vozidel s vyšší světlou výškou by danou situaci hodnotili jinak než řidiči s nižší světlou výškou. Objektivně je možné se místu vyhnout, či jinak adekvátně přizpůsobit svou jízdu dopravně technickému stavu Silnice, případně učinit rozhodnutí na daném místě neparkovat. Žalobce tak při náležité pozornosti a věnování se řízení, vyhodnocení technických možností Vozidla mohl předvídat technický stav, který nebyl překvapivý a nebyl nenadálý.

27. S ohledem na uvedené tak soud uzavírá, že příčinou škodního následku nebyla ani závada ve sjízdnosti (objektivní odpovědnost), ale ani porušení (jakékoliv) povinnosti žalovaného, se kterou by bylo možné v příčinné souvislosti spojovat vznik škody na Vozidle.

28. Nad rámec konstatovaného soud upozorňuje na skutečnost, že podle § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaný na základě smlouvy o zajištění správy majetku a o výkonu dalších činností ze dne [datum] pověřil správou [adresa] [právnická osoba]. Pasivně žalobně legitimovaný by tak v případě uplatněného nároku dle zákona o pozemních komunikacích byla [právnická osoba]..

29. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve výroku shora ad. I. v celém rozsahu zamítl.

30. O nároku na náhradu nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto, jak ve výroku II. uvedeno, když plně úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhrada nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a podle ust. § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., kdy účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř., a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Zvláštním předpisem uvedeným v ust. § 151 odst. 3 věty první o.s.ř. je vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu [viz zejména ust. § 1 odst. 1, 2 a 3 písm. a), b) a c)]. Soud zdůrazňuje, že v návaznosti na rozhodovací praxi Ústavního soudu se i Nejvyšší soud opakovaně přiklonil k názoru, že u statutárních měst (mimo jiné výslovně též u hlavního města Prahy) lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Není-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými (srov. například rozhodnutí Ústavního soudu z 23. listopadu 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze 14. března 2013, sp. zn.

II. ÚS 376/12, z

23. října 2013, sp. zn.

I. ÚS 2510/13, a z

20. června 2013, sp. zn.

III. ÚS 1510/13, a rozhodnutí Nejvyššího soudu z

26. února 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, z 10. června 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013, ze 4. února 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, či ze 7. ledna 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015). Jinak řečeno, judikatura možnost přiznání práva na náhradu nákladů statutárnímu městu (státu) nevyloučila zcela, avšak omezila ji na případy, kdy je tohoto zastoupení „prokazatelně“ třeba, a to např. proto, že jde o případ mimořádně složitý či mimo běžnou agendu, kterou statutární město (jeho právní oddělení) běžně či opakovaně vyřizuje. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu se totiž dále podává, že zaměstnávají-li dotčené subjekty zaměstnance s vysokoškolským právním vzděláním, lze rozumně očekávat, že budou schopni řešit právní záležitosti týkající se jejich činnosti, třebaže nepůjde o standardní agendu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. března 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Závěry o neúčelnosti nákladů na zastoupení statutárního města advokátem si současně nikterak neprotiřečí se zásadou úspěchu ve věci, jakožto výchozím kritériem rozhodování o nákladech civilního sporného řízení (akcentovaným v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. I. ÚS 1085/13), nebo nesměřují k odlišnému vymezení účastníka, jemuž mají být nahrazeny, ale toliko odpovídají na otázku, jaké výdaje kompenzovat (respektive nekompenzovat) coby účelně vynaložené a které nikoli (srovnej příkladmo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4914/2017). V rozhodované věci soud konstatuje, že se nejedná o spor mimořádně složitý. Spor o náhradu škody ze silničního provozu je standardním sporem, který soudy projednávají v občanském soudním řízení, a otázky věcné legitimace, existence nároku či jeho výše jsou základem skutkové podstaty hmotněprávní normy. Soud proto uzavírá, že náklady žalovaného na právní zastoupení nejsou náklady účelně vynaloženými. Žalovanému tak byly přiznány 4 paušální náhrady po 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 11. 10. 2023, vyjádření ze dne 7. 12. 2023, účast na jednání dne 16. 4. 2024, účast na jednání dne 30. 4. 2024), celkem 1.200,- Kč.

31. O náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka na straně žalovaného rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný, tedy i vedlejší účastník byl v řízení zcela úspěšný a nebyl zastoupen právním zástupcem. Soud tak vedlejšímu účastníkovi přiznal náhradu v celkové výši 600,- Kč za 2 úkony v paušální výši á 300,- Kč (vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 30. 4. 2024), dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

32. O uložení poplatkové povinnosti žalobci soud rozhodl s ohledem na rozšíření žaloby na jednání dne 30. 4. 2024 dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve výroku ad. IV.