14 C 299/2024 - 73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] advokátem vykonávajícím advokacii jako společník [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] za účasti vedlejšího účastníka: [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o zaplacení 350 786,71 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 350 786,71 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od 3. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 11. 7. 2024 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 350 786,71 Kč a úroku z prodlení z této částky v zákonné výši za období od 3. 5. 2023 do zaplacení.

2. Uvedená částka představuje tzv. bolestné (tj. peněžitou náhradu vyvažující vytrpěné bolesti) a náklady spojené s léčením související s úrazem žalobce.

3. Žalobce uvedl, že dne 4. 2. 2022 (následně v reakci na vyjádření žalované žalobce upřesnil, že ve skutečnosti šlo o den 4. 3. 2022) v 9:30 hodin utrpěl úraz, když na chodníku ve vlastnictví žalované (jehož správu a údržbu provádí [právnická osoba]., dále též „[Anonymizováno]“) uklouzl v důsledku závady ve schůdnosti v podobě neuklizeného, udusaného a ušlapaného kluzkého sněhu, pod kterým se nacházelo náledí a upadl na boční část těla. Jednalo se konkrétně o chodník (nástupní ostrůvek autobusové zastávky [adresa]) v [adresa], na pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa]. [adresa] pádu nebylo nikterak upraveno, nebyly patrné známky zimní údržby.

4. V době pádu měl žalobce vhodnou zimní obuv ve vyhovujícím stavu a chůzi přizpůsobil stavu komunikace. Měl k dispozici vycházkovou hůl, kterou si daného dne vzal právě za účelem zvýšení bezpečnosti pohybu. I přes vynaložení veškerého úsilí však nešlo pádu zabránit. V místě se pohyboval, neboť byl nucen doprovodit svou manželku na lékařské vyšetření blízko místa pádu. Poté, co manželku doprovodil, vracel se domů a na nástupním ostrůvku, kde měl nastoupit na autobus, upadl.

5. Po pádu byl žalobce převezen vozidlem rychlé záchranné služby do [Anonymizováno] nemocnice. Při pádu utrpěl [podezřelý výraz]. Následně byl žalobce hospitalizován a ambulantně léčen na [Anonymizováno]. Dne [datum] podstoupil další operaci související s pádem a léčil se posléze do [datum].

6. Částku bolestného žalobce odvozoval od posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne [datum], dle kterého bolestné činí 313 198,71 Kč. Dále žádal o úhradu částky 37 588 Kč odpovídající nákladům vynaloženým na hospitalizaci.

7. Žalobce dodal, že dne 17. 4. 2023 odeslal [Anonymizováno] výzvu k úhradě předmětné částky. [Anonymizováno] však nárok odmítla. Žalobce se proto výzvou ze dne 9. 7. 2024 obrátil na žalovanou, která za splnění povinnosti jako vlastník komunikace ručí. I žalovaná nárok žalobce odmítla.

8. Žalovaná nárok neuznala.

9. Nesporovala, že je vlastníkem místní komunikace nacházející se na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], na které žalobce upadl.

10. Byla nicméně názoru, že zde je nedostatek její pasivní legitimace. Předmětnou místní komunikaci pro žalovanou spravuje [Anonymizováno]. Subjektem odpovídajícím za škodu je podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o pozemních komunikacích“) právě [Anonymizováno] jako správce dané komunikace. Teprve tehdy, pokud by správce uznal, či pokud by bylo v soudním řízení prokázáno, že se jednalo o závadu ve schůdnosti, a že zde není liberační důvod, došlo by k založení ručitelského závazku žalované. Jinými slovy, dle žalované je pasivně legitimovaným k náhradě škody způsobené závadou ve schůdnosti správce komunikace, vlastník komunikace „jen“ ručí za již uznanou či prokázanou povinnost správce k náhradě škody. Uvedené dle žalované plyne z bodů 25 a 28 rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2393/2023, rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 C 157/2021 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 65 Co 193/2023 (potvrzeného rozhodnutím odvolacího soudu sp. zn. 62 Co 318/2024).

11. Žalovaná dodala, že pokud chodník nebyl očištěn od sněhu a náledí, nejedená se o závadu ve schůdnosti ve smyslu § 25 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích. V období tří dnů před nehodou panovaly mrazivé teploty, které se v průběhu dne přesunuly nad bod mrazu. V den nehody byly mírné srážky. Počasí bylo neměnné, nedošlo k teplotnímu výkyvu. Nadto, byl-li sníh na chodníku pro žalobce viditelný, nejedná se o nepředvídatelnou událost. Navíc žalobce bydlí nedaleko, a lze tak očekávat, že je znalý poměrů. Byl-li chodník zjevně neuklizen od sněhu a náledí, měl žalobce zvolit jinou bezpečnější cestu.

12. Obuv, kterou měl mít žalobce obutu, nepředstavuje vhodnou zimní obuv. Jedná se o běžnou jarní/podzimní vycházkovou obuv.

13. Chodník byl dle žalované schůdný, o čemž svědčí, že kromě žalobce na něm nikdo daného dne neupadl.

14. Žalovaný nezanedbala ani neporušila své povinnosti při údržbě chodníku. Pád si žalobce způsobil svým neopatrným jednáním. [Anonymizováno] chodníky na autobusových zastávkách uklízí s největší prioritou. O nezanedbání povinné údržby svědčí i deník zimní služby, dle kterého správcem pověřená obchodní společnost [právnická osoba]. na místě prováděla každý den úklid. Konkrétně byl proveden úklid spočívající v kompletním strojovém posypu, šintování (čištění chodníku agresivním kartáčem), nasazení úklidového stroje HAKO, kompletním odstranění sněhu, a to v době mezi šestou a čtrnáctou hodinou. Zimní údržba nemusí být prováděna tak, aby všechny cesty byly v jeden okamžik uklizeny do sucha. Úklid daného místa proběhl necelou hodinu před pádem žalobce.

15. V reakci na výslech žalobce provedený v soudním řízení dále žalovaná uvedla, že žalobce si nepočínal s náležitou opatrností. Sám žalobce při výslechu uvedl, že v zimě moc nikam pěšky nechodil, zvlášť když byl napadený sníh. Rozhodl se nicméně v kalamitním počasí vydat pěšky na cestu s myšlenkou, že to snad zvládne. Jedná se přitom o cestu v délce 25 minut, která je ve většině svažitá. Taková cesta by působila obtíže jakékoliv jiné osobě ve věku žalobce, tj, ve věku [Anonymizováno], a to i nikoliv za kalamitního počasí. Žalobce měl využít například tramvajovou dopravu. Žalobce pospíchal, aby vyzvedl vnouče. Je tedy zřejmé, že nepřizpůsobil svou chůzi okolním podmínkám, svému zdravotnímu stavu, stavu chodníku, důsledkům povětrnostní situace.

16. Dle žalované platí, že nastala-li skoková změna počasí, není možné po ní požadovat, aby byla v krátkém časovém intervalu provedena údržba celého území města. Dle nařízení, kterým se mění vyhláška č. 39/1997 Sb. hl. m. Prahy o schůdnosti místních komunikací, je v případě komunikací zařazených do 1. pořadí úklidu reakční doba do 12 hodin od vzniku závady ve schůdnosti.

17. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

18. Vedlejší účastník na straně žalované, u kterého má žalovaná sjednáno pojištění odpovědnosti, se ztotožnila s tím, že primárně pasivně legitimovaným subjektem je [Anonymizováno], nikoliv žalovaná. Dále akcentoval, že zákon o pozemních komunikacích nelze vykládat tak, že veškeré chodníky musí být vždy a všude ošetřeny tak, aby na nich nikdo nemohl uklouznout. Je nutno zkoumat, zda vlastník činil opatření ke zmírnění závad ve schůdnosti. Tuto povinnost nelze vykládat tak, že se nikde na chodníku nemůže objevit zmrazek. Není v možnostech žalované odstranit veškerou námrazu. I chodci musí v zimním obdobní dbát zvýšené opatrnosti. Závadou ve schůdnosti je pouze místo, které se celkovému okolnímu stavu vymyká sníženou kvalitou, což je činí pro chodce nepředvídatelným. Ušlapaný sníh není závadou ve schůdnosti.

19. Žalobce v reakci na procesní obranu žalované vyjádřil názor, že jelikož vlastník komunikace za škodu ručí, je na poškozeném, zda žalobu podá proti správci, vlastníkovi, či oběma. Pasivní legitimace žalované je proto dána.

20. Dle žalovanou doložených dat o počasí v den pádu došlo ke vzniku sněhových srážek, tedy ke vzniku sněhové pokrývky na chodníku. Jednalo se tedy o výraznou změnu oproti předchozím dnům. Ležel-li na chodník sníh, nemohl žalobce očekávat, že se pod sněhem může nacházet led. Správce měl dost času, aby na situaci reagoval a úklidem chodníku umožnil bezpečný pohyb chodců.

21. Z deníku zimní údržby nelze zjistit, kdy konkrétně a do jaké míry byl proveden úklid dotčeného chodníku. Nelze seznat, zda byl úklid proveden předtím, než žalobce upadl. Žalovaná neprokazuje, jak provádění úklidu kontrolovala.

22. Žalobce neporušil svou prevenční povinnost; použil vhodnou zimní obuv, postupoval opatrně a využil jedinou možnou cestu. Nelze mu vytýkat ani vysoký věk.

23. Z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků soud učinil následující skutková zjištění.

24. Žalobce dne 4. 3. 2022 upadl na autobusovém nástupním ostrůvku na [adresa], když ostrůvkem procházel směrem k [právnická osoba] (tzv. [Anonymizováno]). Rychlá záchranná služba k žalobci vyjela v 9:46 hodin a v 9:52 byla na místě a začala jej ošetřovat. Byla mu diagnostikována [Anonymizováno] a byl převezen do [Anonymizováno] nemocnice. V záznamu o výjezdu záchranné služby je uvedeno, že žalobce upadl na rovině na ledu a sněhu. Přesné místo pádu bylo k dotazu soudu žalobcem uvedeno a vyznačeno na fotografii z Google Street View založené ve spise. (záznam o výjezdu [právnická osoba] č. [hodnota] a fotografie z Google Sreet View)

25. Vlastníkem pozemku, na kterém žalobce upadl, je žalovaná. (informace o pozemku p. č. [Anonymizováno], nesporná tvrzení účastníků)

26. Správu komunikace, na které žalobce upadl, vykonává [Anonymizováno]. (nesporná tvrzení účastníků)

27. Po převezení do [podezřelý výraz] byl žalobce vyšetřen s tím, že byla potvrzena diagnóza [Anonymizováno] a následně byl operován dne [datum] (byla provedena [Anonymizováno]. Po propuštění z nemocnice (9. pooperační den) byla žalobce přeložen na následnou rehabilitační péči v [právnická osoba]. Za tuto péči žalobce hradil provozovateli dané polikliniky platby. Služeb [právnická osoba] využíval i po další operaci dne [datum], kdy byl operován pro [podezřelý výraz]. (zpráva o ambulantním vyšetření ze dne [datum] vystavená [tituly před jménem] [jméno FO], propouštěcí/překladová zpráva z [právnická osoba] ze dne [datum], propouštěcí/překladová zpráva z [právnická osoba] ze dne [datum], jednotlivé žalobcem doložené předpisy k úhradě zdravotní péče vystavené provozovatelem [právnická osoba]) 28. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], [tituly za jménem] vypracoval dne [datum] posudek zabývající se hodnocením bolestného souvisejícího s úrazem žalobce a následnými dvěma operacemi. (posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne [datum])

29. Žalobce (zastoupený svým nynějším právním zástupcem) se dopisem ze dne 30. 3. 2023 obrátil na [právnická osoba] s tím, že dne 4. 2. 2022 se mu stal úraz, když na chodníku vlastněném žalovanou a spravovaném [právnická osoba] uklouzl na závadě ve schůdnosti v podobě neuklizeného sněhu a náledí. Žalobce žádal uhrazení bolestného dle posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a dále uhrazení nákladů spojených s léčením ve výši 37 588 Kč. (dopis [Jméno advokáta A], advokáta, ze dne 30. 3. 2023 adresovaný [právnická osoba])

30. Obsahově shodnou výzvu právní zástupce žalobce adresoval následně i žalované s tím, že [právnická osoba] nárok žalobce neuspokojila, a žalobce se tak na žalovanou obrací jako na ručitele. (dopis [Jméno advokáta A], advokáta, ze dne 9. 7. 2024 adresovaný žalované) 31. [jméno FO], referentka [právnická osoba], e-mailem ze dne 11. 7. 2024 právnímu zástupci žalobce sdělila, že identickou škodní událost [právnická osoba] řešila v roce 2023, a to na základě žádosti ze dne 30. 3. 2023. Škodní událost [právnická osoba] prošetřila a předala své pojišťovně. O výsledku měl být žalobce informován přímo pojišťovnou. Tím byla celá záležitost ze strany [právnická osoba] uzavřena. [právnická osoba] neporušila žádnou právní povinnosti, a proto po ní nelze spravedlivě požadovat náhradu vzniklé škody. (e-mail [jméno FO] ze dne 11. 7. 2024)

32. Dle internetového serveru IN-POČASÍ bylo počasí v [adresa] dne 2. 3. 2022 s maximálními teplotami 6,4C a minimálními -7,1C, srážky žádné, žádná sněhová pokrývka, dne 3. 3. 2022 byly na stejném místě maximální teploty 5,8C, minimální -5,5C, opět žádné srážky a žádná sněhová pokrývka. Dne 4. 3. 2022, tedy v den pádu žalobce, byla maximální teplota 0,3C, minimální -4,5C, srážky 2,3 mm. (tisk internetových stránek [Anonymizováno])

33. Dle Českého hydrometeorologického ústavu bylo v [adresa] dne 4. 3. 2022 od 7 hodin do 14 hodin zataženo a snažilo. Teplota vzduchu byla od rána pod bodem mrazu. Od 0 hodin do 11 hodin byl průběh teploty vzduchu v hodinových intervalech následující: -3,2C, -2,7C, -4C, -4,4C, -3,7C, -2,7C, -2,4C, -1,5C, -1,3C (8 hodin), -0,9C (9 hodin), -0,6C (10 hodin), -0,4C (11 hodin). Od 7. hodiny do 19. hodiny sněžilo. (e-mail od [e-mail])

34. Nástupní ostrůvek, na kterém žalobce upadl, je v plánu úklidu vozovek [právnická osoba] zařazen v zimním období do I. pořadí, tzn. je prioritní. (tisk mapy týkající se úklidu vozovek ze stránek [právnická osoba])

35. Dle deníku zimní služby pro roky 2021 a 2022 vyhotoveném obchodní společností [právnická osoba] dne 4. 3. 2022 proběhl úklid vozovek a chodníků ve směně od 6 do 14 hodin. Ve směně bylo 10 pracovníků, proběhl 1 kompletní posyp a 1 kompletní odstraňování sněhu. Mezi 6. hodinou a 8.30 proběhl úklid, šintování a rabátka (nasazen 1 stoj mechaniky a najeto 141 km). V 8. 30 proběhl výjezd techniky a zaměstnanců na úklid komunikací v 1. pořadí. Na výjezd byl využit stroj HAKO a bylo najeto 15 km. (stránka z deníku zimní služby zhotoveného obchodní společností [právnická osoba])

36. Z GPS záznamu pohybu úklidového stroje plyne, že úklidová četa se v místě pádu žalobce nacházela v den pádu žalobce v 8 hodin 32 minut. (GPS záznam pohybu úklidové čety)

37. Obvodní soud pro Prahu 1 v rozsudkem ze dne 30.4. 2024, č. j. 65 C 194/2023-93, zamítl žalobu, kterou se žalobce (odlišný od nynějšího žalobce) domáhal na žalované náhrady škody na vozidle způsobené tvrzeně závadou ve sjízdnosti komunikace vlastněné žalovanou. Zdejší soud dopěl k závěru, že příčinou škodního následku nebyla závada ve sjízdnosti ani porušení jakékoliv povinnosti žalované. Nad rámec tohoto závěru soud dodal, že „podle § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaný na základě smlouvy o zajištění správy majetku a o výkonech dalších činností ze dne 12. 1. 2017 pověřil správou Silnice [právnická osoba],. pasivně žalobně legitimovaný by tak v případě uplatněného nároku dle zákona o pozemních komunikacích byla [právnická osoba].“ (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30.4. 2024, č. j. 65 C 194/2023-93)

38. Citovaný rozsudek byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, č. j. 62 Co 318/2024-136. Městský soud v rozsudku uvedl: „K otázce pasivní legitimace (zda za vzniklou újmu odpovídá osoba hlavní – zde žalovaný, resp. zda naopak autonomie pomocníka založí jeho vlastní povinnost k náhradě spolu s osobou hlavní- v projednávané věci [právnická osoba]) se podrobně vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31.7.2024 č.j. 25 Cdo 2393/2023-207, a to pod body 25 – 27, kde odlišoval odpovědnost za povinnost řádné údržby komunikace a specifické činnosti týkající se odstraňování závad ve sjízdnosti (či schůdnosti) s tím, že výsledně pod bodem 28 uzavírá, že: „Lze uzavřít, že povinnost nahradit újmu způsobenou uživateli komunikace závadou ve schůdnosti či sjízdnosti má vlastník komunikace, ovšem zřídil-li k tomu účelu právnickou osobu (správce), má takovou povinnost správce, zatímco vlastník za splnění jeho povinnosti k náhradě poškozenému ručí. Oproti tomu k náhradě újmy způsobené porušením zákonné povinnosti udržovat komunikace v řádném stavu je povinen jen sám vlastník bez ohledu na to, zda si i k tomuto účelu zřídil samostatný subjekt.“ V poměrech projednávané věci je tedy zřejmé, že žalovaný zastává v otázce odpovědnosti za újmu, jejíž příčinou byla dle tvrzení žalobce závada ve sjízdnosti místní komunikace, zákonné postavení ručitele. Ustanovení § 27 odst. 6 silničního zákona tak odpovědnost vlastníka „oslabuje“ na ručení, nicméně zdvojuje tu okruh subjektů, od nichž může poškozený žádat náhradu. Podle ustanovení § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. Žalobce netvrdil, tím méně prokazoval, že vyzval písemně správce místní komunikace ([právnická osoba]), kterou označil za závadnou ve sjízdnosti, k náhradě vzniklé újmy spočívající v nákladech vynaložených na opravu poškozeného vozidla a ten mu navzdory jeho výzvě vzniklou újmu neplnil, tato skutečnost ostatně ani nevyšla v řízení jinak najevo (§ 132 věta první za středníkem o. s. ř.). Povinnost zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup konkrétní osoby, která je správcem komunikace ve vlastnictví obce, je zakotvena v ustanovení § 9 odst. 4 silničního zákona. Žalobce tak mohl vědět, na koho se se svým nárokem z titulu odpovědnosti za újmu může obrátit. Zde se uplatní tradiční zásada „Ignorantia juris non excusat“ (neznalost zákona neomlouvá). Uvedené v důsledku znamená, že žalovaný – ručitel z odpovědnosti za újmu (srov. §1723 odst. 1 o. z.), tak bez písemné výzvy dlužníka určené hlavnímu věřiteli nemůže být na pozici ručitele samostatně žalován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Cz 78/67, ze dne 28. 7. 1967, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1968, pod č. 2 či rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1997 sp. zn. 5 Cmo 543/96) a shledán pasivně legitimovaným z odpovědnosti za vzniklou újmu. Závěr prvostupňového soudu o nedostatku pasivní legitimace žalovaného je tak správný.“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, č. j. 62 Co 318/2024-136)

39. Okresní soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 12. 1. 2022, č. j. 12 C 157/2021-50, týkajícím se náhrady škody na zdraví způsobené tvrzené závadou ve schůdnosti komunikace, uvedl, že se ztotožňuje s obranou žalovaného územního celku, že není pasivně legitimován, neboť škodu je namísto vlastníka povinen hradit správce komunikace. (rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2022, č. j. 12 C 157/2021-50)

40. Z výslechu žalobce provedeného dne 19. 12. 2024 plyne, že žalobce ohledně pádu, úrazu a léčby uvedl následující relevantní informace: - K pádu došlo, přesně neví, ale někdy kolem půl desáté, čtvrtého, nebo pátého března. - Jeho manželka byla daného dne objednaná na lékařské [Anonymizováno] vyšetření v [adresa] na 8. hodinu. Šel proto s manželkou dotčeným místem, kde následně upadl, po cestě k lékaři. Vycházeli z doma cca o půl osmé. - Manželka se na řadu u lékaře dostala později, než byla objednána. - Měli daného dne s manželkou hlídat vnuka. Jelikož manželka nadále čekala na vyšetření, on se od doktora, kam manželku doprovázel, cca o půl desáté vydal pěšky vnuka vyzvednout. - Pro vnuka to měl cca 20 (25) minut pěšky od lékaře. Hromadné dopravní prostředky nejezdily, tak si řekl, že cestu dojde pěšky. I kdyby jel hromadnou dopravou, musel by přes dané místo projít na příslušnou stanici tramvaje. - Měl hůl a boty s traktorem (fotografie bot byla soudu doložena). - Když s manželkou vycházeli k lékaři, bylo sucho, nebyl napadený sníh. Bylo cca 3 až 4 stupně nad nulou. - Sníh napadl, až když čekali u lékaře. Napadal strašně rychle. Když šel od lékaře, sníh ještě mírně padal. - To, že hojně padá sníh, si uvědomil poprvé v čekárně u lékaře, kde viděl z okna, že začalo vydatně sněžit. Sníh napadal mezi osmou hodinou, kdy došli k lékaři, a půl desátou. Když se před devátou hodnou podíval z okna v čekárně u lékaře, sníh již „padal fest“. - Jednalo se o skokovou změnu. V době, kdy byli v čekárně u lékaře, probíhala chumelenice, blizard. Když vycházel od doktora, sněžilo už jen normálně. Když cca hodinu po něm šla od doktora jeho manželka, už nesněžilo. - Hůl si ráno vzal, i když bylo sucho, neboť čekal, že by mohl napadnout sníh. Jelikož ale nebylo náledí, neměl na holi kovový bodec. - Od doktora šel pomalu, opíral se o hůl. Byl opatrný; našlapoval na celé chodidlo, aby využil celý vzorek podrážek bot. Došel na nástupní ostrůvek, kde stáli lidi. Ostrůvek nebyl uklizen od sněhu ani posypaný štěrkem. Vyhýbal se hloučku lidí čekajících na autobus u autobusové zastávky (cca hlouček 10 až 15 lidí), kde byl rozšlapaný a rozdupaný sníh. Cca tři metry od zastávky, když se opět vrátil na střed ostrůvku, mu ustřelily nohy a hůl a upadl. Na místě, kde upadl, nebyl sníh zcela udusaný, byly v něm ještě vidět šlápoty bot. Nahoře ležel bílý sníh a pod ním byla břečka. Neví, po čem přesně uklouzl, pod sněhem nicméně něco muselo být (zmrazek), protože jinak se mu po napadaném sněhu šlo dobře. - Neví, z jakého materiálu je tvořen ostrůvek, na kterém upadl. Byl na něm sníh. Nevšímá si podkladu, po které chodí. V daném místě nadto moc často nechodí. Ví, že nedaleká část ostrůvku je tvořena dlažebními kostkami. - Cesta, kterou absolvoval pro vnuka, se mírně svažovala dolů. Šel tedy z mírného kopce. - Daným úsekem šel měsíc před pádem, neboť manželka opět šla k doktorovi a on šel s ní. - Neví, jestli předtím, než vyrazili na cestu, kontroloval předpověď počasí. - Nešel na ostrůvek, aby šel na autobus. Procházel přes něj, neboť šel pěšky vyzvednout vnuka a ostrůvek měl cestou. - Nešel po chodníku nacházejícím se vlevo od ostrůvku, neboť aby se na něj dostal, musel přejít ještě jednu silnici. Bylo pro něj proto výhodnější jít po nástupním ostrůvku. - Na komunikaci (nástupním ostrůvku) byl napadlý sníh, nedalo se poznat, co je pod ním. Myslí si, že vzhledem k tomu, že měl obutu vhodnou obuv a měl hůl, by jenom po sněhu neupadl. - Sníh byl i na přilehlé silnici. - Sníh způsobil, že nejezdily autobusy, silnice byly nesjízdné. Za 15 minut, co po pádu čekal na vozidlo sanitky, nejelo na silnici nic. Zda jezdily tramvaje, neví. - Den před pádem nesněžilo ani nepršelo, bylo sucho. Nemrzlo. Pamatuje si to, neboť následně došlo k pádu a daného dne vyzvedávali vnoučata ve škole a pamatoval by si, kdyby sněžilo či pršelo. Počasí v delším časovém úseku před pádem si nicméně nepamatuje. - Manželka šla od lékaře cca hodinu po něm a upadla na stejném místě. - V zimě, když je napadený sníh, většinou pěšky nechodí, protože to klouže. V den pádu musel, aby vyzvedl vnuka. Měl zimní boty a hůl, tak si říkal, že cestu snad nějak zvládne. - Poté, co upadl, jej zvedly osoby z blízké zastávky. Zjistil, že nohu vůbec necítí. Zhroutil se na zem. Přiběhla paní ze zastávky a zavolala mu sanitku. Dispečer říkal, že mají hodně případů, a příjezd tak bude nějakou dobu trvat. Sanitka přijela za zhruba 10 minut. Dovezli jej do [podezřelý výraz]. Tam dlouho čekal, protože bylo hodně případů lidí se zlomeninami. Po vyšetřeních zjistili, že musí podstoupit operaci. Následně cca po roce mu následkem úrazu a operace [Anonymizováno]. [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] - [podezřelý výraz] - [podezřelý výraz] - [podezřelý výraz]. Auto řídí normálně. - Před nehodou ušel klidně 10 km. - Před úrazem chodil k lékaři buď pěšky, nebo jezdil městskou hromadnou dopravou. Když se léčil s prostatou a bylo to potřeba, vozil jej syn, nebo jej vozila snacha.

41. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, a proto je v textu rozsudku nerekapituluje. Jmenovitě soud (a to mj. i z důvodu přehlednosti a stručnosti tohoto rozsudku) nerekapituluje závěry jednotlivých rozsudků obecných soudů týkajících se posuzování nároků na náhradu škody v souvislosti se závadami ve schůdnosti předložených vedlejším účastníkem. K těmto rozsudkům soud uvádí, že každou jednotlivou situaci je nutno hodnotit vždy vysoce specificky. Závěry týkající se jiných skutkových situací (lišících se případně pouze i minimálně) tak budou do nynější věci plně spíše nepřenositelné. Nadto, v obecném závěru, že žalobu je nutno zamítnout (což vedlejší účastník opíral mj. o výstupy daných rozsudků) se soud s vedlejším účastníkem ztotožnil.

42. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Soud neprováděl další dokazování, neboť měl za to, že zjištěný skutkový stav je dostatečný pro posouzení věci. Provádění dalších důkazů by tak bylo nadbytečné a nehospodárné. Soud zejména neprovedl žalobcem navržené výslechy manželky žalobce a pracovníků záchranné služby, kteří poskytli žalobci první pomoc. Danými výslechy měl být prokázán stav komunikace, na které žalobce upadl, v době pádu. Soud je jednak názoru, že o charakteru komunikace svědčí již výslech žalobce (který v tomto ohledu v zásadních obrysech odpovídá samotným tvrzením žalobce), a dále dodává, že se ztotožnil s tvrzením žalobce, že pád byl způsobem závadou ve schůdnosti. Další dokazování týkající se toho, zda charakter nástupního ostrůvku hovořil o tom, zda o takovou závadu šlo, či nikoliv, by tudíž bylo nadbytečné. Z obdobného důvodu soud nevyžádal ani zprávu Českého hydrometeorologického úřadu ohledně počasí přímo na dotčeném místě. Soud má totiž počasí za dostatečně prokázané již provedenými zprávami o počasí (jedna zpráva přitom pochází právě od Českého hydrometeorologického úřadu). Dále soud ve vztahu k počasí nemá důvodu nevycházet z výslechu žalobce, který počasí v den pádu a v místě pádu popsal zcela dostatečně a věrohodně. Během výslechu byl na počasí opakovaně dotazován, zůstal zcela konzistentní. K otázce počasí uváděl doplňující informace (např. o tom, že v nemocnici bylo z důvodu kalamity mnoho pacientů se zlomeninami, že z důvodu kalamity nejely autobusy, že záchranná služba nemohla z důvodu kalamitního počasí dorazit bezodkladně atd.). Soud se tedy neztotožnil s tvrzením právního zástupce žalobce, že reprodukčním schopnostem žalobce nelze plně důvěřovat (v tomto ohledu soud podotýká, že se jeví do jisté míry nestandardně, že strana žalující, jež ostatně výslech žalobce navrhla, zpochybňovala věrohodnost žalobce). To platí o to více, že tvrzení žalobce o počasí svědčí proti důvodnosti jeho nároku. V takové situaci se soudu jeví jako vysoce nepravděpodobné, že žalobce by lhal. Konečně soud dodává, že je pravdou, že účastnická výpověď je subsidiárním důkazním prostředkem. V nynějším řízení tato nicméně má svoje místo a má taktéž zásadní váhu. Má-li soud zjišťovat, jaké bylo počasí v době pádu žalobce, stav komunikace v době pádu žalobce, zda byl žalobce dostatečně obezřetný atd., je zřejmé, že bude namístě provést právě výslech žalobce, jako osoby, která pád osobně zažila a vnímala další okolnosti týkající se pádu.

43. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem.

44. Žalobce se domáhá náhrady bolestného a nákladů spojených s léčením s tvrzením, že si v důsledku závady ve schůdnosti pozemní komunikace, kteroužto vlastní žalovaná a kterou spravuje [právnická osoba], přivodil zranění.

45. Podle § 26 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích: V zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

46. Podle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích: Závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stav u a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

47. Podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích: Vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

48. Podle § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích: Je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

49. Podle § 9 odst. 3 a 4 zákona o pozemních komunikacích: (3) Vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Výkon správy může vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem dálnice, silnice nebo místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou. Vlastník, popřípadě správce, mohou dílčími činnostmi v rámci správy dálnice, silnice nebo místní komunikace, zejména činnostmi souvisejícími s údržbou a opravami dotčené dálnice, silnice nebo místní komunikace, pověřit osobu vybranou postupem podle zvláštního právního předpisu nebo kraj u silnic I. třídy nacházejících se v jeho územním obvodu na základě veřejnoprávní smlouvy; tato osoba nebo kraj se nestávají správcem dotčené pozemní komunikace. (4) Je-li výkon správy dálnice, silnice nebo místní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, musí zahrnovat alespoň pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy, a vlastník musí zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup identifikační údaje správce, vymezení pozemních komunikací, jejichž správu vykonává, a rozsah jím vykonávané správy. Povinně zveřejňovanými identifikačními údaji správce jsou obchodní firma nebo název, adresa sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno; je-li správcem kraj, je povinně zveřejňovaným identifikačním údajem pouze jeho název.

50. Výkladem citovaných ustanovení se zabýval velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, č. j. 31 Cdo 1621/2020-138. Právní věta daného rozsudku zní následovně: „Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), zakládá přísnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmy, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je spojena s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro chodce nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy. Požadavek předvídavosti chodce ve vztahu k celkové kvalitě komunikace se projeví jen při hodnocení povahy závady ve smyslu § 26 odst. 7 silničního zákona a nemůže být zdvojován v rámci závěru o spoluzpůsobení si újmy poškozeným (§ 2918 o. z.) zde je možno hodnotit již jen další projevy neobezřetnosti chodce při samotném pohybu po takovém úseku komunikace, např. nevhodnou obuv, neadekvátní trasu, způsob pohybu či ovlivnění návykovými látkami, jestliže se skutečně promítly do celkového výsledku, jímž bylo zranění po pádu chodce. Úpravou silničního zákona není vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Porušením zákona je v tomto smyslu především porušení povinnosti správy komunikací výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 silničního zákona, tj. neplnění povinnosti provádět pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy komunikace.“ 51. V odůvodnění velký senát dodal: „Úprava obsažená v silničním zákoně zakládá zpřísněnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli (v projednávaném případě chodci a podle § 26 odst. 1 a § 27 odst. 2 silničního zákona obdobně též řidiči) v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti (ve sjízdnosti). Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění (za výsledek), s čímž v obecné rovině počítá i § 2895 o. z., která stíhá vlastníka v případě, že nastane zákonem zvlášť kvalifikovaná okolnost, jíž je újma způsobená uvedenou závadou. […] Popsaná odpovědnost však není absolutní, neboť zákon stanoví liberační důvody (§ 27 odst. 2 a 3 silničního zákona), při jejichž prokázání v soudním sporu se vlastník komunikace může odpovědnosti zprostit. Dále je významné, že bez ohledu na možnou liberaci není povaha této přísné odpovědnosti bezbřehá, neboť není založena na jakékoliv nekvalitě komunikace, nýbrž je spojena jen s určitou zvláště kvalifikovanou okolností, kterou zákonodárce považuje za únosnou i z hlediska ekonomiky a technickoorganizační udržitelnosti celého silničního systému. Touto okolností je výskyt tzv. závady ve schůdnosti (sjízdnosti), kterou silniční zákon definuje v § 26 odst. 2 (obdobně srov. definici závady ve sjízdnosti v § 26 odst. 6 silničního zákona). Negativním vymezením pak silniční zákon ohraničuje dosah této odpovědnosti tak, že uživatelé dálnice, silnice, místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací (§ 27 odst. 1 silničního zákona). Jestliže uživatel komunikace nemá nárok na náhradu škody způsobené tímto dosti širokým okruhem okolností, protože právě jim je povinen přizpůsobit svůj pohyb, pak logicky závadou ve schůdnosti (sjízdnosti) může být jen takový úsek (místo) komunikace, které se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu natolik, že jej uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze (jízdy) tomuto nenadálému nebezpečí. Není přitom vyloučeno, že závada ve schůdnosti (sjízdnosti) se může vyskytnout i v úseku špatného stavebního stavu komunikace, jestliže (ne)kvalitu vozovky či chodníku natolik výrazně překračuje, že ji uživatel nemůže rozpoznat ani při pohybu uzpůsobeném zhoršenému stavu komunikace (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 134/2014, uveřejněného pod č. 57/2017 Sb. rozh. obč.). Jinými slovy závadou, s níž jedině se pojí objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu či umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu § 26 odst. 1 a 2 silničního zákona. […] Naplnění pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu silničního zákona, s nímž se pojí vznik objektivní odpovědnosti vlastníka chodníku (místní komunikace), tak bylo v minulosti shledáno např. v případě chodce, jenž utrpěl úraz při chůzi na jinak rovném chodníku po zakopnutí o prorůstající kořeny stromu vysazeného na vedlejším pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1304/2006), v případě chodkyně zraněné při pádu na zledovatělé ploše bílého dopravního značení přechodu pro chodce za situace, kdy okolní komunikace byly suché a námraza nebyla pouhým okem rozpoznatelná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4126/2014), v případě chodce, který uklouzl na ojediněle vytvořené ledové plotně, jež nebyla vidět pro zakrytí nepatrným sněhovým popraškem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3886/2014), v případě chodkyně, která utrpěla úraz poté, co uklouzla na pásu zmrzlé vody vytékající z okapu, přičemž zdroj vody a náledí nemusel být při běžném tempu chůze zřejmý a samotný led nebyl pro zakrytí sněhem viditelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 542/2014), či v případě chodce, jenž utrpěl úraz v důsledku podklouznutí a pádu na ojedinělé a neočekávané, nepatrně zalomené ploše s prohlubní a náledím, jejíž existence byla i bez zasněžení zjistitelná jen se zvýšeným vizuálním úsilím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3042/2016). Naopak absence závady ve schůdnosti ve smyslu silničního zákona, a tedy i z ní plynoucí objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace, byla pro předvídatelnost vzniklé závady deklarována typicky v případech chodců zraněných při pádu na chodnících pokrytých souvislou vrstvou námrazy nebo sněhu (srov. např. R 140/2011, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2758/2011, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2013), nebo např. při pádu chodce na sice ojedinělé, avšak při vynaložení obvyklé opatrnosti rozpoznatelné zledovatělé části chodníku, jíž bylo možno se vyhnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3701/2009). […] Prvek předvídavosti chodce není samoúčelný; nestojí sám o sobě, nýbrž je třeba jej posuzovat v kontextu celého ustanovení § 26 odst. 7 silničního zákona, které směřuje k jisté objektivizaci celého systému tohoto typu odpovědnosti tím, že povinnost předvídat spojuje s pohybem přizpůsobeným stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Tento požadavek tedy logicky navazuje na pravidlo formulované v § 27 odst. 1 silničního zákona (že za újmu způsobenou stavebním a dopravně technickým stavem pozemních komunikací jejich vlastník odpovědnost nenese, a tudíž je každý jejich uživatel povinen respektovat při svém pohybu kvalitu a povahu komunikace). Ostatně tuto povinnost ukládá i zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a to v § 4 písm. a), podle nějž je účastník silničního provozu povinen své chování přizpůsobit kromě jiného i stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Byť tato úprava sleduje jiný účel (bezpečnost účastníků silničního provozu a prevence jejich střetů), je příznačné, jak je úzce provázána s úpravou odpovědností vlastníka komunikace za závady, které účastníku i při splnění jeho povinností mohou způsobit újmu. Míra předvídavosti coby definiční znak „závady ve schůdnosti“ je pak odvozena právě od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit, jak mu ukládá posledně uvedené ustanovení. Požadavek, aby s obvyklou mírou pozornosti zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, tak nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný či překvapivý.“ 52. Stran vztahu odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích a podle o. z. dále velký senát dodal, že dospěl k závěru, že „věcně správným je názor opakovaně vyjadřovaný v rozhodovací praxi dovolacího soudu, vycházející z možné uplatnitelnosti občanského zákoníku v případech, v nichž není dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti podle silničního zákona. […] Nadále tedy platí, že silniční zákon zakládá přísnou, tzv. objektivní, odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za újmy, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je však spojena pouze s existencí závady ve schůdnosti, tedy s takovým nedostatkem komunikace, který se vymyká jejímu stavu z hlediska stavebního, dopravně technického i z hlediska celkového působení povětrnostních vlivů a který představuje pro uživatele nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy (viz výklad shora). Tím není vyloučena případná obecná odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti s presumovaným zaviněním, a to podle obecného předpisu, jímž je občanský zákoník. Silniční zákon (totiž) upravuje jen objektivní odpovědnost správce komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost každého za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. […] Zkoumání podmínek vzniku odpovědnosti vlastníka (správce) komunikace ve smyslu občanského zákoníku tedy nebude v případech újem vzešlých z neuspokojivého stavu komunikace vyloučeno, bude nastupovat tam, kde chybí předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti podle silničního zákona a z hlediska znaku protiprávnosti bude jeho předmětem především posouzení řádného plnění povinnosti vlastníka udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob, která mu plyne obecně již z titulu jeho vlastnictví (podle čl. 11 odst. 3 věty první Listiny vlastnictví zavazuje), potažmo ze samotného smyslu a účelu právní úpravy silničního zákona, jenž sleduje veřejný zájem na existenci a fungování sítě pozemních komunikací tak, aby byla bezpečná pro širokou veřejnost, jíž svědčí právo tzv. obecného užívání pozemních komunikací (srov. opět nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1481/2017). Na zákonné úrovni pak bude porušení povinností při péči o stav komunikace možno v konkrétních souvislostech hodnotit jako porušení povinnosti tzv. generální prevence (§ 2900 a násl. o. z., navazující na předchozí § 415 obč. zák.), či porušení stanovených pravidel pro zimní ošetřování chodníků, jsou-li obsažena v normativním aktu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 580/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1216/2017), potažmo (s účinností od 13. 11. 2015) jako porušení povinnosti správy komunikací výslovně zakotvené v § 9 odst. 3 silničního zákona. V případě obou typů odpovědnosti pak bude přicházet v úvahu i závěr o tzv. spoluzpůsobení či výlučném způsobení újmy ze strany poškozeného ve smyslu § 2918 o. z. (dříve § 441 obč. zák.) […]“ 53. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav optikou citované právní úpravy a judikatury a dospěl k následujícím závěrům.

54. Předně soud uvádí, že nesdílí názor žalované, že v případě odpovědnosti dle zákona o pozemních komunikacích není žalovaná pasivně legitimována.

55. Podle § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích: Je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody.

56. Žalovaná dovozuje, že pasivně legitimovaným subjektem má být správce ([právnická osoba]), a pouze, pokud by správce již prokázanou škodu neuhradil, nastoupilo by ručení žalované. Žalována tudíž měla být [právnická osoba].

57. Soud je nicméně názoru, že je-li žalovaná podle zákona o pozemních komunikacích ručitelem, bylo na žalobci zda (v případě splnění obecných podmínek ručení, tzn. zejména zaslání přechozí bezvýsledné výzvy hlavnímu dlužníkovi, či absence nutnosti zaslat výzvu hlavnímu dlužníkovi; § 2021 odst. 1 o. z.) žalobu podá proti žalované, či proti [právnická osoba], případně proti oběma.

58. Takovému závěru ostatně odpovídá i odborná literatura: „Odstavec vložený do zákona novelou účinnou od 31. 12. 2015 má za cíl rozšířit okruh subjektů odpovídajících za škody způsobené uživatelům pozemních komunikací i vlastníkům sousedních nemovitostí. V případě, že je výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, pak právě správce je pasivně legitimován jako žalovaný v řízení o náhradě škody podle odstavců 2 až 4. S ohledem na výše naznačený cíl novelizace (který vyplývá i z důvodové zprávy) to však neznamená, že by se vlastník takto spravované komunikace dostával zcela „mimo hru“. Zákon jej staví do pozice ručitele. To znamená, že pokud správce komunikace nenahradí na základě písemné výzvy poškozeného v přiměřené lhůtě tvrzenou škodu, může si poškozený v zásadě vybrat, zda bude žalovat správce pozemní komunikace či jejího vlastníka (§ 2021 obč. zák.), popř. oba - srov. NS ČSSR 4 Cz 78/67.“ (ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍNOVÁ, M., ČERNÍN, K., ČERNÍN, K., TICHÝ, M., TICHÝ, M. Zákon o pozemních komunikacích: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-7-8]. ASPI_ID KO13_1997CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X, důraz přidán). Shodně vizte i KOŠINÁROVÁ, Barbora. § 27 [Odpovědnost za škodu]. In: KOŠINÁROVÁ, Barbora. Zákon o pozemních komunikacích. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 290–291, marg. č. 51–53: „Vlastník pozemní komunikace ručí za splnění povinnosti k náhradě škody, je-li u nich zajištěn její správce. Neznamená to však možnost volby žalovaného, „pokud správce komunikace nenahradí na základě písemné výzvy poškozeného v přiměřené lhůtě tvrzenou škodu, může si poškozený v zásadě vybrat, zda bude žalovat správce pozemní komunikace či jejího vlastníka (§ 2021 obč. zák.), popř. oba.“ (srov. komentář k § 27. In: Černín, Černínová, Tichý 2015).“ 59. Oporu pro závěry žalované neposkytuje ani jí odkazovaný rozsudek ze dne 31. 7. 2024, č. j. 25 Cdo 2393/2023-207, ve kterém naopak Nejvyšší soud taktéž uvedl, že „Silniční zákon ve znění novely provedené zákonem č. 268/2015 Sb. s účinností od 1. 1. 2016 pak v § 27 odst. 6 právě u specifické činnosti týkající se odstraňování závad ve sjízdnosti či schůdnosti (jako zvláštní předpis vůči obecné úpravě odpovědnosti za pomocníka v § 2914 o. z.) okruh subjektů odpovídajících za újmy způsobené uživatelům pozemních komunikací v případě, že je výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, fakticky nově rozšířil tak, že namísto vlastníka hradí poškozenému újmu správce a vlastník za splnění této povinnosti ručí, a to bez dalšího, tedy bez ohledu na to, zda a jak jej vybral a kontroloval. Jedná se však výslovně o přenos povinnosti k náhradě újem ze zvláštní zpřísněné odpovědnosti (viz odkaz na odpovědnost podle § 27 odst. 2 a 4 silničního zákona), což je v tomto případě třeba chápat jako výjimku vylučující odpovědnost vlastníka, resp. toto ustanovení odpovědnost vlastníka „oslabuje“ na ručení, nicméně zdvojuje tu okruh subjektů, od nichž může poškozený žádat náhradu.“ 60. Z citovaných rozsudků a odborné literatury tedy neplyne, že by v případě vztahu vlastník-správce mělo jít o nějaký „speciální“ druh ručení, v jehož rámci by bylo lze nárok požadovat po ručiteli až v případě, kdy tento bude soudem pravomocně přiznán vůči hlavnímu dlužníku. Je naopak nutno uzavřít, že je na poškozeném, zda se bude svého nároku u soudu domáhat vůči ručiteli, vůči dlužníkovi, či vůči oběma. Zde nicméně opět nutno zdůraznit, že v případě uplatnění nároku vůči ručiteli je nutno splnění dalších podmínek zakotvených např. v § 2021 odst. 1 o. z.

61. Z uvedeného plyne, že pasivní legitimace žalované je dána. Na tom nic nemění ani žalovanou odkazovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 4. 2024, č. j. 65 C 194/2023-93. Jeho závěry byly totiž korigovány rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, č. j. [spisová značka], ve kterém odvolací soud vyšel z výše citovaných závěrů Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2393/2023-207. Městský soud sice dovodil, že závěr soudu prvního stupně týkající se nedostatku pasivní legitimace vlastníka komunikace je správný, avšak nikoliv obecně, nýbrž vzhledem k tomu, že žalobce hlavnímu dlužníkovi (správci komunikace) nezaslal výzvu k plnění. Konečně, výše citované jednoznačné závěry plynoucí ze zákona, odborné literatury a rozsudku Nejvyššího soudu nemohou být zvráceny tím, že Okresní soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 12. 1. 2022, č. j. 12 C 157/2021-50, dospěl k závěru, že ve sporu o náhradu škody způsobené závadou ve schůdnosti není pasivně legitimován vlastník dotčené komunikace.

62. Soud tak shrnuje, že pasivní legitimace žalované je dána. To přitom platí jak pro případ odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích, tak pro odpovědnost podle obecných předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 25 Cdo 2393/2023-207).

63. V dalším kroku se soud zabýval důvodností samotného nároku žalobce.

64. Z výše (z tohoto důvodu obsáhle) rekapitulované právní úpravy a judikatury plyne, že je v prvé řadě nutno posoudit, zda žalobce upadl vlivem závady ve schůdnosti nástupního ostrůvku. Bylo-li by tomu tak, byla by v obecné rovině dána objektivní odpovědnost žalované (s možností liberace). Kdyby se v místě pádu nenacházela závada ve schůdnosti, či pokud by zde byly liberační důvody podle zákona o pozemních komunikacích, bylo by dále nutno se zabývat splněním předpokladů odpovědnosti podle obecných soukromoprávních předpisů.

65. Podle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích je závadou ve schůdnosti taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

66. Soud provedeným dokazováním zjistil následující skutkové okolnosti relevantní pro posouzení, zda ve věci jde o závadu ve schůdnosti, či nikoliv.

67. Několik dní před pádem žalobce byly v [adresa] teploty přes den nad bodem mrazu, nesněžilo. V den pádu žalobce už od rána mrzlo. V době, kdy žalobce s manželkou šli k lékaři (vycházeli cca v 7:30 hodin), nesněžilo. Když čekali u lékaře, začalo vydatně sněžit (v 9 hodin již hojně sněžilo). Jednalo se o skokovou změnu počasí, vánici, v zásadě kalamitní stav. V 9:30 hodin, kdy žalobce od lékaře odešel, sice ještě sněžilo, avšak méně. Za hodinu, když šla od lékaře manželka žalobce, už nesněžilo. Nástupní ostrůvek, na kterém žalobce upadl, byl v celé ploše pokryt sněhem, který nebyl v místě pádu zcela udusaný, byly v něm ještě vidět šlápoty bot. Nahoře ležel bílý sníh a pod ním byla břečka. Při předchozím pohybu na zasněženém ostrůvku se žalobce pohyboval bez problémů, neklouzalo mu to. Následně na předmětném místě došlápl a uklouzl. Žalobce se domnívá, že se pod sněhem nacházel kus ledu, tzn. zmrazek.

68. Uvedená skutková zjištění soud čerpá ze zpráv o počasí z internetového serveru IN POČASÍ, ze zprávy Českého hydrometeorologického ústavu a z výpovědi žalobce. K výpovědi žalobce soud opakuje, že ji považuje za relevantní a věrohodný důkazní prostředek. Jak již bylo uvedeno, žalobce vypovídal zcela spontánně, jeho odpovědi odpovídají dalším provedeným důkazům. Na stylu výpovědi (jejím tempu, intenzitě hlasu atp.) soud neshledal nic, co by mělo svědčit o tom, že žalobce vypovídal nepravdivě.

69. Popsaná situace je dle názoru soudu situací hraniční. Soud se nicméně přiklání k závěru, že v případě projednávané věci zde byla závada ve schůdnosti. Žalobce nemohl bez dalšího očekávat přítomnost kluzké plochy, na které upadl. Několik dní před pádem přes den nemrzlo ani nesněžilo; bylo sucho. Žalobce tedy nemohl jen na základě předchozího vývoje počasí očekávat, že v den pádu bude sněžit a na komunikacích se bude nacházet led, nebo jiné kluzké povrchy. Když žalobce šel danou trasou k lékaři, nesněžilo ani neležel napadený sníh; bylo sucho a ostrůvek nebyl namrzlý. Sněžit začalo teprve cca hodinu předtím, než žalobce vyrazil na cestu od lékaře pro vnuka. Jelikož začalo sněžit před tak krátkou chvílí, žalobce nemusel očekávat, že se již stihne vytvořit náledí. Na nástupním ostrůvku i přilehlých silnicích ležel sníh, ale žalobci se šlo po sněhu na ostrůvku dobře a jiných částech ostrůvku mu to neklouzalo. I to svědčí pro závěr, že ostrůvek nebyl v celé rozloze pokryt kluzkým povrchem (pravděpodobně ledem nacházejícím se pod sněhem). Z ničeho konečně nevyplynulo (a žalovaná ani vedlejší účastník to ani netvrdili) ani to, že by kluzká plocha měla být pro žalobce jednoduše viditelná.

70. Soud proto uzavírá, že v místě nástupního ostrůvku, kde žalobce upadl se nacházela závada ve schůdnosti, tj. závada, která se svou nekvalitou vymykala obecnému stavu natolik, že ji žalobce nebyl schopen rozlišit a upravit způsob chůze tomuto nenadálému nebezpečí.

71. Uvedené nicméně samo o sobě nesvědčí o tom, že žalovaná by měla být povinna k náhradě škody podle zákona o pozemních komunikacích.

72. Jak bylo opakovaně uvedeno, i v případě objektivní odpovědnosti podle zákona o pozemních komunikacích je možno prokázat tzv. liberační důvody a odpovědnosti se zprostit.

73. Podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích není vlastník pozemní komunikace nebo chodníku povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud prokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

74. V projednávané věci byl citovaný liberační důvod naplněn.

75. Z výslechu žalobce totiž vyplynulo, že se vydal na cestu cca hodinu poté, co nastala skoková změna v počasí spočívající ve sněžení v podobě kalamity, sněhové vánice. Situace byla tak závažná, že nejezdily autobusy, a i záchranná služba neměla standardní dojezdové časy. V takovém případě nemohlo být v možnostech žalované (TSK a jejích smluvních partnerů) odstranit, ani zmírnit dopady daného povětrnostní situace (případně na ni adekvátně upozornit). Začala-li na území města vánice, nelze logicky po žalované požadovat, aby bylo celé dotčené území do hodiny od počátku vánice ve stavu, ve kterém nebude hrozit uklouznutí na ojedinělém kusu ledu (či jiném ojedinělém kluzkém materiálu), či aby bylo na území celého města zveřejněno odpovídající upozornění. To platí o to více, že povětrnostní situace prakticky znemožňovala výjezd vozidel; i reakční čas úklidových služeb tak musel být návazně omezen.

76. Zásadní v tomto ohledu je i fakt, že z provedeného dokazování vyplynulo, že v den pádu byl na dotčeném území proveden zimní úklid. V celé oblasti byl proveden kompletní posyp a kompletní odstranění sněhu. Přímo na místě pádu byla úklidové četa v čase 8:32 hodin (uvedené plyne z deníku zimní služby a GPS záznamu o výjezdu zaměstnanců zimní údržby, dle kterých byl prováděn úklid, šintování a rabátka, byl dále nasazen úklidový stroje HAKO). Úklid na dotčeném území je přitom prováděn jako prioritní (jde o nástupní ostrůvek městské hromadné dopravy). Úklid tedy proveden byl, a to hodinu předtím, než žalobce upadl. Žalovaná tak na svoje povinnosti zimní údržby nerezignovala. Pokud nicméně následně během hodiny došlo vlivem vánice k zapadání ostrůvku sněhem a k vytvoření související závady ve schůdnosti, neměla žalovaná adekvátní možnost, jak na tuto situaci reagovat předtím, než žalobce upadl.

77. Lze tak shrnout, že v projednávané věci byl naplněn liberační důvod stanovený zákonem o pozemních komunikacích, a žalovaná tak není podle uvedeného předpisu odpovědná.

78. Zbývá posoudit, zda žalovaná neodpovídá za vzniklou újmu podle obecné úpravy v o. z. zejména, zda ve smyslu ustanovení § 2910 o. z. neporušila povinnost řádné péče o stav chodníku (místní komunikace) tak, aby umožňoval bezpečný pohyb chodců, resp. zda neporušila povinnost správy komunikací výslovně zakotvenou v § 9 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, tj. nesplnila povinnosti provádět pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy komunikace.

79. Jak již bylo uvedeno, žalovaná ([právnická osoba]) danou komunikaci v zimním období udržuje. Z deníku zimní služby plyne, že úklid byl prováděn každý den. Bylo prováděn úklid, šintování a rabátka. Došlo k nasazení úklidového stroje HAKO. V den pádu byl v celé dotčené oblasti proveden posyp a odstranění sněhu (k tomu došlo i dne následujícího). Úklidová četa byla na místě v 8:32 hodin přítomna a provedla úklid. Obecně dotčená oblast je zařazena do prioritní oblasti úklidu, jak vyplynulo z mapy zpracované [právnická osoba] provedené k důkazu. To ostatně potvrzuje i vyhláška hlavního města Prahy č. 37/1997 Sb. HMP, o schůdnosti místních komunikací, ve znění pozdějších novel. Dle čl. 3 uvedené vyhlášky, jsou chodníky rozděleny do dvou pořadí důležitosti: a) 1. pořadí zahrnuje zejména přístupové cesty k objektům, v nichž mají sídlo státní orgány České republiky, orgány hlavního města Prahy a městských částí, k objektům škol, zdravotnických, sociálních a kulturních zařízení, ke stanicím metra, k vlakovým a autobusovým nádražím, dále pěší zóny, schody a přechodové lávky, zastávky veřejné linkové dopravy a přístupy k nim, vybrané chodníky hlavních komunikací; b) 2. pořadí zahrnuje ostatní chodníky zařazené do zimní údržby komunikací (1. odstavec). Schůdnost chodníků se zajišťuje v době od 7.00 do 17.00 hodin (2. odstavec). Časové limity ke zmírnění a odstranění závad ve schůdnosti jsou u: a) 1. pořadí – vznikne-li závada ve schůdnosti v časovém intervalu podle odstavce 2, budou práce zahájeny neprodleně po zjištění závady ve schůdnosti; jejich úhrnná doba trvání nepřesáhne 12 hodin; b) 2. pořadí – vznikne-li závada ve schůdnosti v časovém intervalu podle odstavce 2, budou práce zahájeny po ukončení odstraňování závad na 1. pořadí a ukončeny nejpozději do 17.00 hodin dne následujícího po dni, v němž byly odstraněny závady ve schůdnosti 1. pořadí (3. odstavec).

80. Podle čl. 2 dané vyhlášky se přitom závady ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic, pokud vznikly náledím nebo sněhem, odstraňují odmetením nebo odhrnutím sněhu, oškrábáním zmrazků a posypem zdrsňovacími materiály. Na chodnících a pěších zónách, na kterých se provádí odstraňování závad ve schůdnosti strojním způsobem, na schodech a lávkách pro pěší lze k posypu použít i chemické rozmrazovací materiály a jejich směsi včetně směsí se zdrsňovacími materiály. Chemickými rozmrazovacími materiály a jejich směsmi včetně směsí se zdrsňovacími materiály se však smějí sypat pouze ty chodníky a stezky, ve kterých nejsou uloženy inženýrské sítě (ledaže mají uzavřený kryt) a jsou odděleny od zelených ploch a pásů pro stromy takovým způsobem, aby na ně nemohl stékat slaný roztok. V případě vzniku extrémních jevů jako je ledovka, mrznoucí mrholení, mrznoucí déšť a vytrvalý spad sněhu, tvořící na komunikacích sněhovou vrstvu nad 10 cm, je možné použít chemické rozmrazovací materiály a jejich směsi včetně směsí se zdrsňovacími materiály výjimečně i na úsecích, které nejsou definovány v odstavci 2. Na chodnících a v pěších zónách je zakázáno k posypávání podle odstavce 1 škváru a popel. Při odmetávání a odhrnování sněhu se sníh odstraní tak, aby zbytková vrstva nepřesáhla 2 cm. Sníh z chodníku je zakázáno shrnovat do vozovky. Sníh se ponechá v hromadách na okraji chodníku při vozovce, přičemž nesmí být zataraseny přechody pro chodce přes vozovky, příchody a vjezdy do objektů a poklopy sloužící jako přístupy k sítím a zařízením uloženým pod povrchem chodníku. V místech a na chodnících používaných jako nástupní a výstupní prostory veřejné linkové dopravy je zakázáno shrnovat sníh způsobem, který by ohrozil bezpečnost nebo znemožnil nástup a výstup cestujících. V místech, kde je, na chodnících, cestách, schodištích a lávkách pro pěší, instalováno zábradlí na podporu bezpečného pohybu chodců se závady ve schůdnosti odstraňují nejdříve v místech u zábradlí. Závady ve schůdnosti chodníků se odstraňují nejdříve na přístupech ke vchodům do objektů a v přístupech u přechodů pro chodce. K posypu chodníků nesmí být použito inertních posypových materiálů se zrny většími než 8 mm.

81. V takové situaci nemá soud pochyb o tom, že žalovaná (TSK) provádí pravidelný zimní úklid dotčené oblasti, a to v přiměřených lhůtách stanovených v dané vyhlášce. O tom, že úklid je skutečně realizován, přitom svědčí jak zápis v deníku zimní služby, tak GPS záznam o pohybu údržby.

82. V takové situaci nejsou splněny ani podmínky pro založení odpovědnosti žalované podle obecných občanskoprávních předpisů.

83. Dodat v tomto ohledu lze, že žalobce se vydal na cestu pro vnuka v době, kdy končila havarijní sněhová situace a nadále ještě sněžilo. O závažnosti nastalé situace hovoří i již samotným žalobcem uvedené skutečnosti, že nejezdily autobusy, vozidla záchranné služby měla zpoždění a nemocnice nestíhala ošetřovat zraněné osoby. Žalobce si byl dané skutečnosti vědom. Přesto se věku přes 70 let a s holí nevybavenou bodcem vydal na cestu v délce cca 25 minut mírně se svažujícím terénem. Šel sám s myšlenkou, že snad to nějak zvládne a neupadne. Ačkoliv soud vnímá, že žalobce byl domluven, že v určitý termín vyzvedne vnuka, je názoru, že žalobce měl volit pro sebe bezpečnější přístup. Měl například kontaktovat rodiče vnuka s tím, aby syna vyzvedli. Dále mohl případně kontaktovat zařízení (osobu), kde se vnuk nacházel s tím, že vnuk bude vyzvednut později. Měl požádat o pomoc příbuzné, vyčkat na manželku atd. Tak nicméně žalobce nepostupoval. I kdyby tudíž bylo lze uvažovat o odpovědnosti žalované (s čímž nicméně soud nesouhlasí, jak bylo osvětleno výše), bylo by nutno shledat spoluzavinění na straně žalobce.

84. Soud v tomto ohledu v souladu s vedlejším účastníkem odkazuje i na případné rozhodnutí Ústavního soudu, který v rozhodnutí ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II.ÚS 1634/21, konstatoval: „V posuzované věci ze skutkových zjištění obecných soudů vyplývá, že v posuzované věci byl chodník, po němž stěžovatelka šla, ošetřen proti námraze již v brzkých ranních hodinách (v 6:30 hod.). Ústavní soud považuje za udržitelný závěr obecných soudů, že vlastník chodníku neporušil svou prevenční povinnost, neboť po něm nelze spravedlivě požadovat, aby v případě, kdy sněží a mrzne, prováděl okamžitě a všude po celém svém území údržbu a napravoval tak stav vzniklý v důsledku panujících povětrnostních vlivů, neboť je pochopitelné, že nemůže být ve stejný okamžik na všech místech, které je potřeba ošetřit. Za ústavně neudržitelné Ústavní soud nepovažuje ani konstatování obecných soudů, že nelze přehlédnout, že se stěžovatelka vydala na cestu po předmětném chodníku i přesto, že bylo zimní období, kdy mrzlo a sněžilo, šlo o brzké ranní hodiny, bylo jí v té době přes 70 let a nebyla ve stoprocentní zdravotní kondici.“ 85. Soud tak uzavírá, že žalovaná není odpovědná za újmu žalobce na zdraví. Nárok žalobce na zaplacení bolestného (§ 2958 o. z.) a nárok na zaplacení nákladů spojených s péčí o zdraví (§ 2960 o. z.) tak nejsou po právu.

86. Z tohoto důvodu soud žalobu výrokem I rozsudku v celém rozsahu zamítl.

87. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou rozhodl soud výrokem II rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 100 Kč představující 300 Kč za každý ze sedmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1. sepis vyjádření k žalobě ze dne 10. 10. 2024; 2. příprava na jednání dne 19. 12. 2024; 3. účast na jednání dne 19. 12. 2024, 4. sepis podání ze dne 15. 1. 2025, 5. sepis podání ze dne 31. 1. 2025, 6. účast na jednání dne 5. 6. 2025 a 7. účast na jednání dne 11. 6. 2025).

88. Soud v tomto ohledu dodává, že nepřehlédl, že žalovaná žádala, aby jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši odměny a nákladů jejího právního zástupce (advokáta). Na tomto místě je však nutno odkázat na fakt, že ustálená judikatura Ústavního soudu v oblasti nákladových výroků je založena na právním názoru vyjádřeném zejména nálezem ze dne 9. 10. 2008 sp. zn. I. ÚS 2929/07 (N 167/51 SbNU 65), na který navázaly např. nálezy ze dne 17. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 1452/09 (N 186/54 SbNU 303), ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1087/09 (N 243/55 SbNU 349), ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. IV. ÚS 3243/09 (N 38/56 SbNU 449), ze dne 14. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1180/10 (N 194/58 SbNU 715), ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1215/10 (N 246/59 SbNU 507) či ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 532/17. Tato judikatura vychází z teze, podle které je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt - advokáta, a pokud tak přesto učiní, není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.); neznamená to však, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za "neúčelně" vynaložené za každé situace. Je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat zastupování státu advokátem, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní. Uvedené závěry pak Ústavní soud vztáhl rovněž na statutární města [viz nálezy ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09 (N 232/59 SbNU 365), ze dne 13. 8. 2012sp. zn. II. ÚS 2396/09 (N 137/66 SbNU 115) a ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 376/12 (N 45/68 SbNU 449)].

89. Žalovaná argumentuje tím, že jelikož jde o nemajetkovou újmu na zdraví, jedná se o specializovanou oblast práva. O tom má svědčit i aplikace předpisů soukromého i veřejného práva, jakož i předpisů procesních a judikatury, kterážto byla donedávna nejednotná a nutnost vyřešení otázky pasivní legitimace žalované. Po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnávala pracovníka s takto specifickou a úzkou specializací. Žalovaná dále poukazuje na to, že žalobce je zastoupen advokátem znalým dané problematiky a využívá služeb nabízených portálem Vaše nároky, tedy sám žalobce nenese riziko platby nákladů řízení.

90. K tomu soud uvádí, že podmínky na straně žalobce (zastoupení advokátem, využití služeb portálu Vaše nároky) nemohou být pro posouzení účelnosti nákladů relevantní. Relevantní jsou skutečnosti popsané výše citovanou judikaturou Ústavního soudu, tedy v zásadě předmět sporu a jeho vazba na žalovanou jako statutární město. V nynější věci jde o nárok na náhradu bolestného a nákladů na léčení. K újmě mělo dojít pádem na chodníku vlastněném žalovanou. Ač soud souzní s žalovanou, že jde o problematiku mírně specifickou, není názoru, že by šlo o oblast specifickou natolik, aby zde byla důvodná potřeba zastoupení advokátem. Újma měla žalobci vzniknout v souvislost s tvrzenými nedostatky úklidu chodníku vlastněného žalovanou. Žalovaná se jistě musí obdobnými spory zabývat poměrně často. Ve věci nebylo nutno aplikovat cizí právo, nebyl zde přítomen mezinárodní prvek. Právní problematika byla opakovaně řešena soudy, a to včetně soudu Nejvyššího a soudu Ústavního. Právní materie, o kterou ve věci jde (a to i včetně otázky pasivní legitimace žalované), není ani nadstandardně obtížná. Věc souvisí s materií běžně žalovanou spravovanou (stav chodníků). Dodat lze, že žalovaná není malou obcí, nýbrž se jedná o Hlavní město Prahu. V takové situaci nelze jinak, než označit náklady vynaložené žalovanou za advokáta za neúčelně vynaložené. Soud proto žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka. Současně nicméně uložil, aby žalobce danou povinnost splnil k rukám právního zástupce žalované, když i přes neúčelnost zastoupení optikou práva na náhradu nákladů řízení je žalovaná daným právním zástupcem zastoupena.

91. Náhradu nákladů řízení pak soud přiznal i úspěšnému vedlejšímu účastníkovi na straně žalované (výrok III). Soud přiznal vedlejšímu účastníkovi nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1. sepis vyjádření k žalobě 14. 10. 2024; 2. příprava na jednání dne 19. 12. 2024; 3. účast na jednání dne 19. 12. 2024, 4. a 7. účast na jednání dne 11. 6. 2025).

Poučení