65 C 216/2022 - 99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 38 750 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od 19. 3. 2022 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 3.300,- Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 23. 9. 2022 domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 38 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 3. 2022 do zaplacení, z titulu nesprávného úředního postupu, konkrétně za nepřiměřenou délku správního řízení před Krajským úřadem [Anonymizováno], a dále navazujícího řízení před Krajským soudem v [adresa] a Nejvyšším správním soudem. Celková délka řízení trvala od 11. 5. 2018, kdy byl žalobci doručen příkaz č. j. [Anonymizováno], kterým bylo zahájeno řízení o přestupku žalobce, do 31. 12. 2022, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí o zamítnutí kasační stížnosti, celková doba tak činila 43 měsíců.

2. Svůj nárok žalobce uplatnil u žalovaného dne 18. 3. 2022, kdy žádosti nebylo vyhověno.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok neuznává co do důvodu a výše, a to ani z části. Učinil nesporným, že žalobce skutečně dne 18. 3. 2022 nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 38 750 Kč, přičemž dne 2. 8. 2022 žalovaný učinil závěr, že žalobci nemohla nemajetková újma vzniknout, a pro případ jejího vzniku by přiměřeným zadostiučiněním bylo toliko konstatování porušení práva.

4. Žalovaný má za to, že v případě žalobce nemohlo dojít ke vzniku nemajetkové újmy v důsledku délky předmětného řízení, nadto v intenzitě zakládající nárok na přiznání peněžité satisfakce. Předně je třeba poznamenat, že žalobci hrozilo pouze uložení pokuty ve výši 3.000,- Kč. Jde tedy o zcela bagatelní částku. Zároveň již od okamžiku vydání rozhodnutí správním orgánem I. stupně měl žalobce vzhledem k zásadě zákazu reformatio in peius naprostou jistotu, že mu v řízení nebude uložena sankce vyšší. (Možný rámec pro uložení pokuty se v tomto případě pohyboval pouze v rozmezí 2.500,- Kč až 5.000,- Kč.)

5. Je třeba též zdůraznit, že okolností, která vznik nemajetkové újmy vyvrací, může být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel právě za délku daného řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl uložen trest. Příslušné řízení je tedy pouze logickým důsledkem protiprávní činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil.

6. Žalobce neměl očekávání pro něj pozitivního výsledku řízení reálně oč opřít. Spoléhal prakticky pouze na procesní selhání správních orgánů a na to, že nastoupí účinky prekluze dříve, než budou přestupky meritorně projednány.

7. Z úřední činnosti žalované a z dnes již rozsáhlé judikatury soudů v typově stejných věcech je zřejmé, že zejména [jméno FO], zmocněnec, který jménem žalobce uplatnil nárok na odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., zmocněnec žalobce ve správním řízení tj. společnost [právnická osoba], a [tituly před jménem] [právnická osoba], advokát, který zastupoval žalobce v řízení před správními soudy, jsou provázané osoby, které založily svůj podnikatelský záměr na zastupování řidičů přestupců, kdy „obstrukčními“ či „liknavými“ postupy dosahují pro své klienty beztrestnosti.

8. Žalovaný sděluje, že nárok, tak jak je uplatněn žalobou, u něj byl uplatněn dne 18. 3. 2022, kdy žalovaný svým vyjádřením k žádosti dospěl k závěru, že pro případ existence nemajetkové újmy na straně žalobce, je přiměřeným zadostiučiněním pro žalobce v dané věci konstatování porušení práva.

9. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že dne 2. 5. 2018 bylo [adresa] (dále jen: „Magistrát“) doručeno oznámení [Anonymizováno] o přestupcích žalobce, pod č. j. [Anonymizováno], ze dne [datum], kterých se měl dopustit dne [datum] tím, že překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o 36 km/h a neměl u sebe řidičský průkaz; dne [datum] vypracoval Magistrát příkaz č. j. [Anonymizováno], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“) a z přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, kdy žalobci byla současně uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč. Příkaz byl žalobci doručen dne 11. 5. 2018; dne 18. 5. 2018 byl Magistrátu prostřednictvím e-mailové zprávy z adresy [e-mail] doručen blanketní odpor žalobce proti příkazu ze dne 10. 5. 2018, jehož přílohou byla nepodepsaná plná moc, kterou žalobce zmocnil k zastupování v řízení společnost [právnická osoba]. Totožné podání bylo Magistrátu doručeno i dne 23. 5. 2018. Tato podání obsahovala zároveň žádost o sdělení jmen všech oprávněných úředních osob ve věci za účelem případného vznesení námitky podjatosti; dne 4. 6. 2018 vypracoval Magistrát výzvu č. j. [Anonymizováno], kterou zmocněnce vyzval k odstranění nedostatků podání, tedy k doplnění podepsané plné moci udělené žalobcem. K doplnění podání byla stanovena lhůta 5 dnů. Tato výzva byla zmocněnci doručena téhož dne, tedy dne 4. 6. 2018; dne 4. 6. 2018 byla Magistrátu doručena žalobcem podepsaná plná moc ze dne 20. 5. 2018; dne 26. 6. 2018 vypracoval Magistrát předvolání k ústnímu jednání na den 17. 7. 2018. Na toto jednání byli jako svědci též předvoláni policisté, kteří přestupek žalobce na místě řešili. O konání ústního jednání byl vyrozuměn rovněž žalobce osobně; dne 17. 7. 2018 se konalo ústní jednání, na které se dostavil pan [jméno FO], nar. 12. 10. 1992, trvale bytem [adresa], pověřený zaměstnanec žalobcova zmocněnce. O průběhu jednání byl vyhotoven protokol; dne 13. 8. 2018 vydal Magistrát rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb. a přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Toto rozhodnutí bylo doručeno do datové schránky zmocněnce dne 14. 8. 2018; dne 17. 8. 2018 bylo Magistrátu doručeno neodůvodněné odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí o přestupku. Podání obsahovalo žádost o stanovení přiměřené lhůty k doplnění odvolání, a to v minimální délce 14 dnů v návaznosti na potřebné studium spisu, jehož zaslání bylo rovněž požadováno; dne 20. 8. 2018 vypracoval Magistrát výzvu k odstranění vad podání, a to do 10 pracovních dnů od doručení. Výzva byla zmocněnci doručena téhož dne do datové schránky; dne 31. 8. 2018 bylo Magistrátu doručeno doplněné odvolání; dne 10. 9. 2018 vypracoval Magistrát postoupení odvolání a spisové dokumentace Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen: Krajský úřad“); dne 15. 10. 2018 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí Magistrátu ze dne 13. 8. 2018 potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 10. 2018; dne 19. 10. 2018 byl spisový materiál spolu s rozhodnutím odvolání vrácen Magistrátu; dne 17. 12. 2018 podal žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 15. 10. 2018 žalobu ke Krajskému soudu v [adresa]. V řízení o žalobě převzal právní zastoupení žalobce pan [tituly před jménem] [právnická osoba], advokát, se sídlem [adresa]; dne 31. 10. 2019 vydal Krajský soud v [adresa] rozsudek č. j. [spisová značka], kterým žalobu zamítl, kdy ve vztahu k přestupku spočívajícím v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci zákonem o silničním provozu stanovené na 50 km/h, krajský soud neshledal důvodnými námitky žalobce. Ve vztahu k dalšímu přestupkovému jednání žalobce spočívajícímu v tom, že na výzvu policisty nepředložil řidičský průkaz, krajský soud dospěl k názoru, že v průběhu správního řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno, že žalobce uvedenou povinnost porušil; dne 13. 12. 2019 podal žalobce k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost. Dne 27. 12. 2019 vyzval Nejvyšší správní soud žalobce k doplnění kasační stížnosti; dne [datum] vydal Nejvyšší správní soud rozsudek č. j. [spisová značka], jímž kasační stížnost zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem [datum]. (viz důkaz spis Krajského soudu v [adresa] [Anonymizováno], spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka])

10. Soud má dále za prokázané, že nárok na úhradu nemajetkové újmy uplatnil žalobce u žalovaného podáním ze dne 18. 3. 2022. Na uvedenou žádost žalovaný reagoval dne 2. 8. 2022, kdy žalobci zaslal potvrzení o přijetí jeho žádosti a informoval jej, že neshledal, že by u žalobce byly splněny podmínky pro vznik nemajetkové újmy, kdy má za to, že to byl sám žalobce, kdo činil kroky pro prodloužení celkové doby řízení a nejistota žalobce spočívala pouze v tom, zda mu bude včas prokázáno jeho protiprávní jednání. Současně žalovaný konstatoval, že správní řízení sp. zn. [Anonymizováno] a soudní řízení sp. zn. [spisová značka], jakož i sp. zn. [spisová značka] byla nepřiměřeně dlouhá, v důsledku čehož bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, za což se žalovaný žalobci omluvil (viz důkaz vyjádření k žádosti o odškodnění ze dne 2. 8. 2022).

11. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, zamítl tak návrh důkazu: výpis z účtu ze dne 12. 10. 2023 a 21. 8. 2023, nechť soud vyžádá stanovisko k určení plátce soudních poplatků. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen „OdpŠk“) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a. rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b. nesprávným úředním postupem. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

12. Při posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku soud nejprve konstatuje, že podmínka uplatnění nároku dle ustanovení § 14 a 15 OdpŠk byla splněna.

13. Soud rekapituluje výše uvedené, že žalobce se podanou žalobou domáhá odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení v přestupkovém řízení o přestupcích žalobce, kterých se měl dopustit dne [datum] tím, že překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o 36 km/h a neměl u sebe řidičský průkaz (dále jen: “správní řízení“) a navazujících soudních řízení vedených Krajským soudem v [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] a Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. [spisová značka] (dále společně: „soudní řízení“).

14. Soud připomíná, že pro aktivaci odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk musí být naplněny tři podmínky, a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, dále vznik škody či nemajetkové újmy a příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

15. V posuzovaném případě se žalobce domáhá nemajetkové újmy, jež mu vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce naříkaných jednání. Ve vazbě na uvedené je na místě připomenout, že Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen: „Úmluva“) garantující (mimo jiné) právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, se vztahuje nejen na řízení před soudem, ale i na ta správní řízení, v nichž správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků. Občanskými právy nebo závazky účastníků takových (správních) řízení se míní jen ta práva a závazky, jež mají civilní (soukromoprávní) povahu. Rozhodnutí správního orgánu o takovém právu či závazku musí mít současně na existenci, rozsah nebo způsob výkonu takového práva či závazku přímý vliv. Ve vztahu k přestupkovému řízení se judikatura ustálila na názoru, že tato řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a lze tak toto řízení hodnotit z pohledu přiměřenosti jeho délky.

16. Pro posouzení celkové délky naříkaných řízení je na správní řízení a navazující soudní řízení nutné nahlížet jako na jednotné řízení, ač z hlediska procesních předpisů se jedná o samostatná řízení, ale pro účely posouzení předmětného nároku žalobce je nutno je považovat za řízení jediné, které skončilo až právní mocí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (viz výše). Řízení jsou totiž z tohoto hlediska úzce věcně i časově propojena.

17. Soud tak dospěl k závěru, že na naříkané správní řízení a navazující soudní řízení se vztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy a z hlediska celkové doby řízení je třeba hodnotit celkovou dobu řízení (jak správního, tak i soudního) jako jednotného řízení. Ve vztahu k zákonné úpravě odpovědnosti státu za škodu soud poznamenává, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka. Jak bylo v řízení zjištěno, správní řízení proti žalobci bylo zahájeno dne 11. 5. 2018, a za konec naříkaných řízení je třeba označit den 31 12. 2021, kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [spisová značka] ze dne 22. 12. 2021. Celková délka posuzovaných řízení je tedy je 3 roky, 7 měsíců a 11 dnů. Tuto dobu lze dle názoru soudu považovat za nepřiměřenou.

18. Ve vztahu ke vzniku škody spočívající v nemajetkové újmě dle § 31a OdpŠk soud připomíná ve Stanovisku vyjádřený názor Nejvyššího soudu ČR, který uvedl, že Evropský soud vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný). Uvedené neznamená, že poškozený žalobce nemusí nemajetkovou újmu – jako předpoklad jeho nároku vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Takové tvrzení bude zpravidla přinejmenším obsahově vyjádřeno v potřebném rozsahu v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst. 1 o.s.ř.) v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace k uplatňování nároku. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou, co by rozhodné skutečnosti, obtížně prokazovatelné, i proto by bylo nadbytečným zjišťovat je prostřednictvím výslechu účastníka dle § 131 o.s.ř. Uvedené však působí jen pro stav nejistoty účastníka nepřiměřeně dlouze vedeného řízení.

19. Jak Nejvyšší soud ČR ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen: „Stanovisko“) uvedl, pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250,- Kč až 1.667,- Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500,- Kč až 10.000,- Kč).

20. V posuzovaném řízení tak soud vycházel ze Stanoviska, kdy pro určení základní částky vycházel z dolní hranice tj. 15.000,-Kč vzhledem k tomu, že dobu trvání posuzovaného řízení nelze považovat za extrémně dlouhou, byť přesáhla dobu přiměřenou. Taktéž se nejedná o řízení, které by svým významem neodpovídalo běžnému řízení. Pro výpočet základní částky pak platí výsledek součinu celkové doby posuzovaného řízení (1330 dní) a částky 15.000,- Kč/rok, za první dva roky (730 dní) snížené na polovinu. Tj. 15.000 + 24.657,- Kč = 39.657,- Kč.

21. Takto stanovená základní částka, byla následně modifikována ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. soud přihlédl při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Uvedená kritéria musejí být brána v potaz jednak každé zvláště a jednak ve svém souhrnu jakožto soubor okolností daného případu. Obecná a závěrečná úvaha o přiměřenosti délky řízení musí vycházet z okolností případu, jejichž jsou daná kritéria součástí, přičemž tyto okolnosti musejí být hodnoceny ve své celistvosti.

22. Z hlediska celkové délky řízení již bylo v posuzovaném řízení výše konstatováno (pro určení základní částky), že ač soud dospěl k závěru, že doba posuzovaného (dosud neskončeného) řízení je nepřiměřená, nejedná se o extrémní délku řízení (a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že v posuzovaném řízení bylo rozhodováno i o opravných prostředcích). Soud je tak názoru, že není dán důvod pro navýšení základní částky z hlediska celkové délky řízení.

23. Z hlediska složitosti řízení je třeba v posuzovaném řízení zohlednit již uvedené, že v řízení bylo rozhodováno o opravných prostředcích před více stupni soudní soustavy, kdy každé z těchto dílčích řízení vyžaduje odpovídající lhůty k realizaci procesních postupů. Tyto skutečnosti pak soud vedou k závěru, že složitost řízení se na celkové délce podílela 30%, což zakládá důvod pro snížení základní částky v této výši.

24. Z hlediska jednání poškozeného v řízení, lze dle názoru soudu uzavřít, že nelze v konání žalobce shledat znaky obstrukčního chování a nelze mít za to, že žalobce zavinil průtahy v řízení, či se negativně podílel na celkové době řízení. Ačkoliv žádný z opravných prostředků nepřivodil změnu původního rozhodnutí o udělení pokuty ve výši 3.000,-Kč, a bylo by možné spekulovat o motivaci žalobce k uplatnění opravných prostředků, nelze než zdůraznit, že využití opravných prostředků, a to bez ohledu na výsledek, nelze přičítat k tíži účastníka řízení. Dle názoru soudu tak není dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska jednání žalobce v posuzovaném řízení.

25. Pro hledisko postupu orgánů veřejné moci během řízení lze postup ve věci lze hodnotit jako poměrně pravidelný, v rámci procesních mantinelů a v přiměřených reakcích na jednotlivá podání účastníků. Soud tak dospěl k závěru, že není dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska postupu orgánů veřejné moci během řízení.

26. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného již bylo výše uvedeno, že v posuzovaných řízeních byl žalobce uznán pravomocně vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb. a přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, a to rozhodnutím ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno], které bylo potvrzeno rozhodnutím ze dne [datum] Krajského úřadu č.j. [spisová značka], a následně byla zamítnuta žaloba Krajským soudem v [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a zamítnuta kasační stížnost rozsudkem Nejvyššího správního soudu [datum], č.j. [spisová značka]. V posuzovaném případě je na místě zdůraznit, že žalobce se zcela jednoznačně dopustil jednání, za které byl následně uznán vinným. Naříkané řízení je tedy pouze logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Žalobce nemohl mít očekávání pro něj pozitivního výsledku řízení, o čemž svědčí i zcela jednoznačná rozhodnutí všech dotčených správních orgánů, ale i soudů (žádné rozhodnutí správního orgánu ani správního soudu nebylo zrušeno pro nezákonnost.), přičemž prvním rozhodnutím, které jednoznačně konstatovalo vinu žalobce, bylo rozhodnutí Magistrátu ze dne 13. 8. 2018. Také je třeba zdůraznit, že ve věci šlo o řízení, ve kterém byla žalobci uložena toliko sankce ve výši 3 000 Kč, jejíž se po celou dobu řízení nezměnila, přičemž s ohledem na princip zákazu reformatio in peius se situace žalobce po dobu řízení ani zhoršit nemohla, a tedy žalobcem pociťovaná nejistota ohledně výsledku řízení nemohla dosáhnout významné intenzity. Soud je tak přesvědčen, že z hlediska míry škodlivého zásahu do nemajetkové sféry žalobce, je újma vzniklá v příčinné souvislosti s délkou naříkaných řízení nepatrná. Dle názoru soudu tento závěr o téměř nulitním zásahu do nemajetkové sféry žalobce v posuzované věci zcela koresponduje s účelem zákonné odpovědnosti státu za škodu a obecně vnímanou představou spravedlnosti, kdy jak bylo uvedeno, žalobce se jednoznačně dopustil přestupku, za který byl uznán pravomocně vinným, správní trest pokuty mu byl uložen v bagatelní výši 3.000,- Kč již dne 13. 8. 2018, přičemž žalobce využil zcela neúspěšně všech procesně dostupných opravných prostředků, kdy volba rozsahu uplatněních opravných prostředků, při vědomí procesní náročnosti takového postupu ve vazbě na skutkový stav věci a výše sankce za protiprávní čin uložené, zcela spočívala na žalobci. Soud je tak názoru, že je dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska významu řízení pro žalobce o dalších 80%.

27. Soud tak uzavírá, že při určení výše odškodnění nemajetkové újmy pro žalobce v posuzovaném řízení dospěl k základní částce 39.657,- Kč, kterou však dále při zohlednění individuálních znaků posuzovaného řízení ponížil o 30% z hlediska složitosti řízení a dále o 80% z hlediska významu řízení pro žalobce. S ohledem na uvedené pak soud dospěl k závěru, že ač lze délku trvání naříkaných jednání hodnotit jako nepřiměřenou, tedy jako nesprávný úřední postup, míra škodlivého zásahu do osobnostní nemajetkové sféry žalobce byla nízké intenzity, jejímuž odčinění koresponduje forma satisfakce v podobě konstatování porušení práva, což žalovaný již učinil v rámci předběžného projednání nároku (viz výše dopis ze dne 2. 8. 2022). S ohledem na uvedené tak soud žalobu zamítl ve výroku shora ad. I.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a nebyl zastoupen právním zástupcem. Soud tak žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 3.300,- Kč sestávající se ze jedenácti úkonů v paušální výši á 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava a účast na jednání 4. 4. 2023, vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání 5. 12. 2023, sdělení procesního stanoviska 9. 10. 2024, příprava a účast na jednání 6. 12. 2024, příprava a účast na jednání dne 14. 1. 2025, ) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu.

Poučení