65 C 58/2019 - 371

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupeného [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátem [Adresa zainteresované osoby 1/0], proti žalovanému: [Anonymizováno], IČ: [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], o náhradě škody a přiměřeném zadostiučinění, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 364.980,-Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 364.980,- Kč od 28. 2. 2019 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.200,- Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 049,58 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 1. 3. 2019 domáhal náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění ve výši 1.250.414,- Kč za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu státní správy, a to [právnická osoba].

2. Soud prvního stupně již rozhodl ve věci rozsudkem ze dne [datum] č.j. [spisová značka] (dále jen: „rozsudek I.“) , kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka] (dále jen: „Usnesení MS“) tento rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V Usnesení konstatoval závazný právní názor: „V projednávaném případě nemá odvolací soud pochyb o tom, že žalobce se domáhá náhrady újmy na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění, které mělo nastat následkem nezákonného Rozhodnutí [právnická osoba]…..Pokud pak soud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl též k závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a ztížením společenského uplatnění žalobce, je tento závěr prozatím nutné považovat za předčasný, neboť nemá dostatečnou oporu v provedeném dokazování. Ke svému tvrzení o existenci této příčinné souvislosti žalobce prozatím označil k důkazu pouze znalecký posudek z [datum], který uvádí jen obecný (a nadto naprosto nedostatečně odůvodněný, a tedy ne zcela věrohodný) závěr, že [Anonymizováno] porucha u žalobce vznikla „jako reakce na spor o příjezdovou cestu“. Tvrzení žalobce, že tato újma na zdraví je následkem nezákonného rozhodnutí [právnická osoba] tedy dosud v řízení v žádném případě prokázáno nebylo – jak totiž správně poznamenal soud prvního stupně, celkový průběh sporu o příjezdovou cestu nelze ztotožnit s jediným nezákonným rozhodnutím. Současně však tvrzení žalobce dosud nebylo ani vyvráceno, a soud prvního stupně proto nemohl bez dalšího učinit jednoznačný závěr o absenci příčinné souvislosti. Jakkoliv se z hlediska obecné lidské zkušenosti jeví skutečně výrazně nepravděpodobným, aby jediné nezákonné rozhodnutí (vydané nadto v odvolací fázi správního řízení) bylo podstatnou příčinou, která vyvolala u žalobce anxiózně-depresivní poruchu, jak žalobce tvrdí, žalobci svědčí procesní právo pokusit se toto své tvrzení v řízení dokázat. V této situaci, kdy žalobce dosud neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o existenci příčinné souvislosti, je proto třeba, aby soud prvního stupně posupoval podle § 118a odst. 1 odst. 3 o. s. ř. a vyzval žalobce k předložení důkazů k prokázání jeho tvrzení. V případě, že by existence příčinné souvislosti v řízení byla nakonec prokázána, bylo by dále třeba se věcně zabývat též otázkou rozsahu ztížení společenského uplatnění žalobce a v této souvislosti též obsahovými námitkami žalované proti znaleckému posudku z [datum].“ 3. V návaznosti na usnesení [Anonymizováno] soud prvního stupně ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] (dále jen: „rozsudek II.“), kterým ve výroku I. řízení zastavil co do částky 885.434,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9% p.a. (tento výrok nabyl právní moci dne 15. 3. 2023) a dále ve výroku ad. II. žalobu ve zbytku zamítl co do částky 364.980,- Kč s příslušenstvím. Ve výroku III. a IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Tento rozsudek II. byl potvrzen rozsudkem odvolacího [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [spisová značka] (dále jen: „rozsudek MS“). [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [spisová značka] (dále jen: „rozsudek NS“) rozsudek MS a rozsudek II. ve výrocích II. až IV. zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil závazný právní názor:…Jak vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011,sp. zn. 25 Cdo 3748/2008, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1945/2016, nebo ze dne[Anonymizováno]18. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2692/2021). V posuzovaném případě by (s ohledem na to, že vzhledem k nutnému výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] budou soudy postupovat na základě změněného či upřesněného skutkového stavu) však bylo pro Nejvyšší soud předčasné jakýmkoliv způsobem do právního hodnocení příčinné souvislosti dosud soudy učiněného zasahovat. Nad rámec výše uvedeného však dovolací soud uvádí, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí správně a s přesvědčivou argumentací odkázal na relevantní rozhodnutí týkající se teorie adekvátní příčinné souvislosti a Nejvyšší soud sdílí jeho závěr, že příčinná souvislost by v nynější věci byla dána jenom tehdy, pokud by žalobce v řízení prokázal, že (právě) nezákonné rozhodnutí bylo podstatnou příčinou tvrzené poruchy zdraví dovolatele. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby doplnil posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] výslechem tohoto znalce, případně provedl i jiné důkazy a aby se věcí opětovně zabýval též z hlediska nezbytné kauzality (tedy zda zjištěné protiprávní jednání přičitatelné státu mohlo být v příčinné souvislosti s tvrzenou újmou).

4. Jak již bylo výše zmíněno, řízení bylo k návrhu žalobce zastaveno co do částky 885.434,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9% p.a. výrokem I. rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Tento výrok nabyl právní moci dne 15. 3. 2023. Žalobce na jednání dne 31. 5. 2024 navrhl změnu žaloby na původní požadovanou částku tj. 1.250.414,- Kč, což však soud usnesením nepřipustil. Je třeba zdůraznit, že to byl žalobce, kdo vymezil rozsah svého původně uplatněného nároku, který svým zpětvzetím redukoval po koncentraci řízení, a to za situace, kdy po skutkové a důkazní stránce byl nárok již vymezen. Další dokazování tak bylo vedeno pouze ve vztahu ke zbytku uplatněného nároku, přičemž výsledky dosavadního řízení tak nemohly být bez dalšího podkladem pro řízení o změněném návrhu. Předmětem dalšího řízení je tak nárok žalobce ve výši 364.980,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z této částky od 28. 2. 2019 do zaplacení.

5. Žalobce se domáhal žalobou uplatněné částky jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout následkem nezákonného rozhodnutí [právnická osoba] z [datum], č. j. [Anonymizováno], a která má spočívat ve ztížení společenského uplatnění konstatovaném a určeném znaleckým posudkem. Konkrétně žalobce tvrdil, že je vlastníkem pozemků a rodinného domku v obci [adresa]. Z důvodu pevných překážek se stala nesjízdnou jediná příjezdová cesta k nemovitostem žalobce a proto [datum] žalobce požádal o odstranění těchto překážek. [právnická osoba] [adresa] o této žádosti rozhodl rozhodnutím ze [datum], č. j. [Anonymizováno], tak, že se odstranění pevných překážek nenařizuje, následné odvolání žalobce pak bylo nezákonným Rozhodnutím [právnická osoba] zamítnuto a Rozhodnutí [adresa] potvrzeno. Následně však [Anonymizováno] rozsudkem z [datum] zrušil Rozhodnutí [právnická osoba] a ten poté o odvolání žalobce znovu rozhodl [datum] tak, že zrušil Rozhodnutí [adresa], věc vrátil k novému projednání a spis předal [adresa]. Žalobce v rámci svých tvrzení dále podrobně popsal řadu následků vydání nezákonného Rozhodnutí [právnická osoba]: žalobce cítí velkou křivdu a bezmoc; neví, zda se s manželkou po předmětné cestě dostanou domů a zda k nim budou moci přijet rodinní příslušníci, zda jim bude doručena pošta atd.; došlo k omezování kontaktu žalobce s rodinnými příslušníky, dalšími následky jsou ztráta zájmu o komunikaci s občany obce, emoční vypětí, ztráta dobré pověsti u občanů obce atd.; starosta obce též poskytl několikrát novinám rozhovor, kde o žalobci v souvislosti se sporem týkajícím se příjezdové cesty uvedl o žalobci lži difamační sdělení. Konečně pak u žalobce následkem vydání nezákonného rozhodnutí došlo též k psychické poruše. Nemateriální újmu z této psychické poruchy znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckém posudku, který žalobce v řízení označil k důkazu, vyčíslil na 1.250.414 Kč.

6. Žalovaný k žalobě uvedl, že ji zcela neuznává a konstatuje, že mu bylo dne [datum] doručeno podání, kterým žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové škody a kompenzaci nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy žalobce spojoval s nezákonným rozhodnutím správního orgánu II. stupně ze dne [datum]. V důsledku tohoto rozhodnutí měla žalobci vzniknout majetková škoda ve výši 272.303,- Kč spočívající v nákladech na odstranění pevných překážek z veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích p. č. [hodnota] v kat. úz. [adresa]. Nemajetková újma měla žalobci vzniknout v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, jež bylo zdrojem jeho nejistoty, úzkosti, nespavosti a obecně narušení kvality běžného života. Za vytrpěnou nemajetkovou újmu žalobce požadoval vzhledem k rozsahu zásahu do jeho práv, délce a intenzitě emočních ataků přiměřené zadostiučinění ve výši 590.000,- Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobce svůj nárok na kompenzaci nemajetkové újmy rozšířil na částku 1.250.414,- Kč.

7. Žalovaný k nároku na náhradu nemajetkové újmy v prvé řadě uvádí, že žalobci lze přisvědčit v tom ohledu, že rozhodnutí správního orgánu II. stupně ze dne [datum] je možno označit jako nezákonné ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., neboť bylo jako pravomocné zrušeno [Anonymizováno], a to dne [datum], jenž nabyl právní moci dne [datum]. V této souvislosti ovšem jako zcela zásadní žalovaný doplňuje, že nárok žalobce byl ve vztahu k nezákonnému rozhodnutí v době podání žaloby již promlčen. Nezákonné rozhodnutí správního orgánu II. stupně bylo zrušeno rozsudkem [Anonymizováno], jenž nabyl právní moci dne [datum]. Dnem následujícím tak počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta. Ke stavení promlčecí lhůty došlo ve smyslu ustanovení dne [datum], kdy žalovaný obdržel žádost o odškodnění žalobce. Tuto žádost vyřídil svým přípisem dne [datum] (doručeným žalobci dne [datum]), dnem následujícím tudíž pokračoval běh promlčecí lhůty nároku žalobce. Žalobní návrh žalobce k [adresa] podal dne [datum]. Z uvedeného vyplývá, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí je bezesporu promlčen.

8. Žalovaný uvádí, že nerozporuje existenci nezákonného rozhodnutí, v rámci předběžného projednání nároku ovšem dospěl k závěru, že nejsou splněny další z podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb., a to konkrétně existence nemajetkové újmy. K doložení existence nemajetkové újmy žalovaný žalobce opakovaně vyzýval, avšak ani z dokladů dodatečně doložených nebylo možné považovat vznik a intenzitu nemajetkové újmy za prokázaný. Žalovaný žalobce přípisem ze dne [datum] vyrozuměl o nezbytnosti doložení podkladů k prokázání vzniku a intenzity tvrzené nemajetkové újmy. V návaznosti na tuto výzvu žalovaný obdržel dopis, v němž se žalobce vyjádřil v tom smyslu, že nemajetkovou újmu považuje za dostatečně doloženou. Žalovaný následně svou výzvu k doplnění přípisem ze dne [datum] konkretizoval, přičemž v návaznosti na uvedené byla ze strany žalobce doložena fotodokumentace stavu pozemku a znalecký posudek ze dne [datum] vypracovaný na základě jeho zadání znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví [podezřelý výraz], [tituly před jménem] [jméno FO]. Již v rámci předběžného posouzení nároku žalovaný k tvrzením žalobce uvedl, že v žádném případě nezastává názor, jenž žalobce prezentuje ve svém podání, tedy že vznik nemajetkové újmy lze označit za notorietu. S ohledem na skutkové okolnosti případu a zcela nedostatečná tvrzení naopak v daném případě nevyplývaly žádné skutečnosti, na základě nichž by měl být ze strany žalobce pociťován zásah do osobní sféry, a navíc natolik závažný, že je nezbytné jej kompenzovat takto vysokou částkou přiměřeného zadostiučinění.

9. K vyjádření, že částka přiměřeného zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu byla stanovena střízlivě a v souladu s metodikou Nejvyššího soudu ČR, žalovaný dále podotkl, že mu není zcela zřejmé, jaké metodiky bylo ze strany žalobce užito, neboť částku požadované kompenzace bylo možné označit za neadekvátní, ne-li dokonce extrémní. Žalovaný žalobce upozornil, že k poskytování zadostiučinění za nemajetkovou újmu zákon č. 82/1998 Sb. v ustanovení § 31a uvádí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. V případě žalobce přitom - s ohledem na povšechná tvrzení a to, že předložené doklady nebylo možné považovat za dostačující - nelze dovodit závěr ani o tom, že do sféry jeho vlivu bylo zasaženo v té míře, že tento zásah je nezbytné kompenzovat formou konstatování porušení práva, natož poskytnutím finanční kompenzace.

10. Žalovaný v rámci předběžného projednání nároku žalobce dospěl k závěru, že vznik nemajetkové újmy nebyl spolehlivě prokázán a přiměřené zadostiučinění za ni tudíž nelze přiznat.

11. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že [právnická osoba] [adresa] (dále jen „správní orgán I. stupně“) vede pod sp. zn. [Anonymizováno] spis o správním řízení vedeném na základě návrhu žalobce ve věci odstranění pevných překážek z veřejně přístupné účelové komunikace nacházející se na pozemcích p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa]. Žádost žalobce byla správnímu orgánu I. stupně doručena dne [datum], dne [datum] vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], jímž rozhodl o tom, že odstranění pevných překážek z veřejně přístupné účelové komunikace nenařizuje. (viz důkaz žádost o odstranění překážek a rozhodnutí obce [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum])

12. Soud má dále za prokázané, že proti rozhodnutí orgánu I. stupně podal žalobce dne [datum] odvolání, které správní orgán I. stupně předal dne [datum] spolu se správním spisem [právnická osoba] (dále jen „správní orgán II. stupně“). Správní orgán II. stupně dne [datum] o podaném odvolání rozhodl tak, že jej zamítá, a to rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] vydaným pod sp. zn. [Anonymizováno] (viz důkaz odvolání proti rozhodnutí obce [adresa] pod č.j. [Anonymizováno], rozhodnutí [adresa] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno])

13. Soud má dále za prokázané, že žalobce podal správní žalobu ke [Anonymizováno], který ve věci rozhodl dne [datum] rozsudkem č. j. [spisová značka] tak, že rozhodnutí správního orgánu II. stupně č. j. [Anonymizováno] vydané pod sp. zn. [Anonymizováno] zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Z uvedeného rozsudku se mimo jiné podává: „Soud tímto přitom nikterak nepředjímá, zda má být žádosti žalobce vyhověno. Žalovaný uvedl, že i kdyby konstatoval existenci veřejně přístupné účelové komunikace, i tak by žádosti nebylo možné vyhovět, protože namítané překážky nejsou pevnými překážkami ve smyslu § 29 zákona o pozemních komunikacích. K tomu nutno poznamenat, že žalovaný se posouzení pevných překážek věnoval pouze velmi povrchně, tudíž nedostatečně. I přírodní překážky (kámen, kmen stromu) mohou představovat pevnou překážku, pokud je na komunikaci umístil někdo schválně (viz Černín, K. Překážky na veřejných cestách. In: Moderní obec. Dostupné online na http://moderniobec.cz/prekazky-na-verejnych-cestach/). Soud proto uzavírá, že jak závěr o (částečné) neexistenci veřejně přístupné účelové komunikaci, tak závěr o absenci pevné překážky nejsou řádně odůvodněny. Napadený výrok o nenařízení odstranění pevné překážky z pozemní komunikace tak nemohl obstát. Současně soud považuje za důležité připomenout (jak učinily i správní orgány), že dle právního stavu účinného do 30. 12, 2015, na rozdíl od ostatních kategorií pozemních komunikací (místní komunikace, silnice a dálnice), jejímiž vlastníky jsou obce, kraje a stát, byli vlastníci veřejně přístupné účelové komunikace (resp. pozemku pod ní) povinni v zásadě strpět jen její obecné užívání, tedy žádným způsobem nebránit ostatním uživatelům této komunikace ve výkonu jejich oprávnění používat veřejnou cestu obvyklým způsobem a k obvyklému účelu, zatímco vlastníci ostatních kategorií pozemních komunikací jsou povinni o tyto komunikace aktivně pečovat tak, aby byla zajištěna jejich schůdnost a sjízdnost (srov. rozsudek Nej vyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, č. j. [spisová značka]). Žalobce by tak dle soudu překračoval mez svých subjektivních oprávnění, pokud by po obci [adresa] požadoval vyčištění sporné cesty, příp. zaměření cesty nové. Vyčistit celou spornou cestu by dle soudu mohl požadovat pouze v situaci, kdy by k jejímu znečištění (zneprůjezdnění) došlo z vůle obce (záměrně). I soud je toho názoru, že pravidelně užívaná cesta jen tak lehce nezaroste stromy. A k zaměření nové cesty a k zajištění jejího přístupu je nutno zopakovat, že veřejně přístupná účelová komunikace vzniká ex lege naplněním všech shora citovaných znaků, nikoliv rozhodnutím správního orgánu. Správní orgán by zde mohl toliko ověřit souhru definičních znaků komunikace.“. (viz důkaz rozhodnutí KS v Brně ze dne [datum] č.j. [spisová značka])

14. Soud má dále za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému žádost o náhradu škody ze dne [datum] (doručená [datum] žalovanému), ze které se mimo jiné podává, že nárok uplatnil i jménem manželky, a tento opírá o tvrzené nezákonné rozhodnutí správního orgánu pod č. j. KUJI 63525/2015 vydané pod sp. zn. ODSH 983/2015 Ko/Odv, a s ním spojenou škodou jednak na věcech a jednak vynucených prací na dílčím odstraňováním pevných překážek. Žalobce požadoval náhradu škody ve výši 272.303,- Kč. Dále žalobce uplatnil nárok na poskytnutí náhrady za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, včetně způsobených duševních útrap, která mu vznikla v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí. (viz důkaz žádost žalobce s manželkou ze dne [datum] doručená [datum] žalovanému)

15. Soud má dále za prokázané, že sdělením žalovaného ze dne [datum] byl žalobce vyzván, aby doplnil skutková tvrzení a doložil podklady prokázání tvrzení a doložení výše újmy. Dopisem ze dne [datum] žalobce sdělil žalovanému, že se domnívá, že požadovanou výši škody specifikoval a doložil dostatečně. Současně požádal, aby žalovaný sdělil, jaké doplnění skutkových tvrzení má žalovaný na mysli a jaké podklady by měl k prokázání svých tvrzení předložit. V reakci na uvedené sdělil žalovaný dopisem ze dne [datum], že upozorňuje žalobce na skutečnost, že břemeno důkazní leží zcela na žadateli a je tedy na něm, jakých prostředků zvolí k prokázání jím uplatněného nároku. (viz důkaz dopis ze dne [datum], sdělení žalovaného ze dne [datum] viz důkaz 1. výzva žalovaného žalobci ze dne [datum])

16. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedl, že po podrobném posouzení žádosti konstatuje, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb., a nelze tudíž dovozovat odpovědnost státu za vznik škody a nemajetkové újmy. (viz důkaz vyjádření Ministerstva dopravy k žádosti ze dne [datum])

17. S ohledem na závazná právní názor konstatovaný v usnesení MS (viz výše) vyzval soud žalobce dle § 118a o.s.ř. k doplnění důkazních návrhů. Dokazování tak bylo doplněno o znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], Ph.D, [tituly za jménem] ze dne [datum] č. 1551/2022 včetně doplňku tohoto posudku ze dne [datum]. Znalec uzavřel: K otázce: Zda bylo nezákonné rozhodnutí [adresa] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] primární, podstatnou příčinou a rozhodujícím faktorem vzniku [Anonymizováno] poruchy žalobce? „[podezřelý výraz].“. K otázce: Jaký celkový rozsah společenského uplatnění vznikl žalobci pouze v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím [adresa] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] „Jednotlivé faktory jsou mezi sebou navzájem propojeny a nelze je z psychiatrického hlediska oddělit. Stanovit rozsah společenského uplatnění vzniklý pouze jedním faktorem v celém řetězci stresorů nelze.“. K otázce: Zda je vámi vyčíslená výše ztížení společenského uplatnění vztažena pouze k nezákonnému rozhodnutí [adresa] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] Výše ztížení společenského uplatnění je vztažena k poruše psychického stavu, jejíž příčina byla podrobně popsána v kapitole 4 a 5 mého znaleckého posudku. Rozlišovat výši ztížení společenského uplatnění pouze k jednomu faktoru nelze. Ve znaleckém posudku ze dne [datum] č. [Anonymizováno] znalec dále uzavřel: K otázce: Sdělte, zda primární podstatnou příčinou vzniku [Anonymizováno] poruchy je rozhodnutí [adresa] ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno]? „[podezřelý výraz].“. K otázce: Sdělte, jaký konkrétní rozsah ztížení společenského uplatnění žalobci vznikl v příčinné souvislosti s rozhodnutím [adresa] z [datum] č.j. [Anonymizováno]? „Byla stanovena výše úhrady ztížení společenského uplatnění podle platné Metodiky Nej vyššího soudu ČR o odškodnění nemateriální újmy na zdraví. Vypočtená výše ztížení společenského uplatnění je 364 780 Kč. Nebyl uplatněn žádný modifikační koeficient. Podrobnosti výpočtu jsou uvedené v příloze k tomuto znaleckému posudku. S ohledem na ustanovení Metodiky není možné v současné době jednoznačně odpovědět, zda stav posuzovaného je trvalý a představuje trvalé důsledky pro život posuzovaného v případě, že dojde k odstranění stresoru (úprava příjezdové cesty) a posuzovaný případně podstoupí adekvátní léčbu.“ K otázce: Jak velký podíl na rozvoji [Anonymizováno] poruchy mají biologický a psychologický faktor u žalobce? „[podezřelý výraz].“ K otázce: Může být jediná skutečnost v rámci dlouholetého sporu samostatnou příčinnou vzniku anxiosně depresivní poruchy? „[podezřelý výraz].“ K otázce: Pokud ano, může být bez dalších pochybností stanoveno, že jediná skutečnost v rámci dlouhodobého sporu způsobila vznik anxiosně depresivní poruchy? „Na vzniku duševního onemocnění u posuzovaného se nepodílela pouze jediná skutečnost, ale řada okolností, které na sobě vzájemně závisely a podmiňovaly se.“ Znalec při výslechu přesvědčivým způsobem zdůvodnil své závěry a zdůraznil, že základním předpokladem vzniku onemocnění žalobce byly stresující události stresoru, která působí na jedince predisponovaného ke vzniku této poruchy. Jako stresor byly v případě posuzovaného identifikovány všechny okolnosti spojené s řešením patové situace spojené s příjezdovou cestou, které působily v souhrnu, dlouhodobou expozicí. Samotná, izolovaná skutečnost existence nezákonného rozhodnutí by pravděpodobně vznik onemocnění žalobce nezpůsobila. (viz důkaz znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], Ph.D, [tituly za jménem] ze dne [datum] č. [Anonymizováno] ze dne [datum], výslech znalce)

18. V řízení byl dále proveden znalecký posudek ze dne [datum] znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který uzavřel o zdravotním stavu žalobce: „[podezřelý výraz] a lze jej považovat za nepřesvědčivý a zcela nedostatečně zdůvodněný. K uvedenému hodnocení dospěl i odvolací soud, který uvedl, „že znalecký posudek ze dne [datum] uvádí jen obecný (a nad to naprosto nedostatečně odůvodněný, a tedy ne zcela věrohodný) závěr.“(viz důkaz znalecký posudek č. [hodnota] ze dne [datum] znalce [tituly před jménem] [jméno FO])

19. V návaznosti na závazný pokyn rozsudku NS soud vyslechl znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který odkázal na svůj posudek a uvedl, že u žalobce nalezl při vyšetření v roce 2018 [Anonymizováno] poruchu dle [Anonymizováno], která vznikla v reakci na spory, kdy žalobce žádal úpravu příjezdové cesty. Znalec při svých závěrech vycházel pouze z vyjádření a vyšetření žalobce v roce 2018, a jak uvedl neměl k dispozici lékařskou dokumentaci. K stresorům, které způsobily poruchu žalobce znalec sdělil: „…v podstatě ty úřady nejednaly podle toho jeho pohledu, jakoby správně neřešily tu situaci, přestože nám to měl právo a táhlo se to jako dlouhou dobu právě, a pak mu dal ještě zapravdu ten krajský soud, takže on byl právě rozčílen právě jednáním těch úřadů, že v podstatě na jedné straně měl pocit, že teda má právo, že to má být, věřil, že to je jakoby právní stát a najednou v podstatě jako se ta věc neřešila podle toho práva a zákonu, takže tam se rozvinuly právě ty psychické problémy.“. Znalec k dotazu připustil, že psychické problémy měly nebo mohly mít základ v podstatě sporu, uvedl: „…, jak tam byla ta cesta neupravená, že jo, ale že to tam museli nějak obcházet a ta jeho manželka byla nějak nemocná, tak tam jedině vznikala jako jakási akutní reakce na stres, jo, ale která by pravděpodobně, kde by došlo k úpravě té cesty a ten spor by se vyřešil, tak už by se dávno rozvíjela. A on mi i přímo uváděl, jo, a i objektivně to jako na něm bylo znát, že ho rozčílili, rozčílilo vlastně jednání těch příslušníků úřadů, že nekonali podle toho zákona, jak podle jeho pohledu měli.“. Současně znalec připustil, že problémy žalobce vznikaly postupným gradováním. Ve vztahu k procesním rozhodnutím znalec uvedl: „No, já jsem to právě říkal, že tam byly v podstatě dvě ty rozhodnutí, přitom to rozhodnutí obecního úřadu ho jakoby dekompenzovalo méně, protože ho víceméně nějak očekával, podle jeho tenkrát, co mi říkal právě, ale že věřil, že ten nadřízený orgán to byl nějakým způsobem kraj [adresa], že jo, vlastně, takže ten vlastně rozhodne v jeho prospěch, protože právo je na jeho straně, jo, a v podstatě to bylo rozhodnuto. A další věc, která tam byla, to, že ten krajský soud v podstatě, že jo, ono se to táhlo, myslím asi tři roky, že jo, všechno, takže ten krajský soud vlastně rozhodl v jeho prospěch, ale ten kraj [adresa] měl konat, ale opět nekonal.“. Ve vztahu k dalším stresorům znalec uvedl, „… Tam bych řekl, že tam důležité je, že v podstatě jako on mi to líčil, že se tam dále jakoby narušily ty jeho sociální kontakty v té obci, že ten starosta tam ještě šířil nějaký věci o něm ne pravdivý, že jo, že on se v podstatě jakoby stáhnul, stáhnul z těch akcí v té obci, tam chodil, tam říkal na nějaké, že tam, tady pravidelná nějaká posezení, nějaké oslavy a tak, takže se úplně stáhnul, protože tam se to furt jakoby projednávaly tady ty věci a že ho to jakoby hodně rozrušovalo, takže to bylo v té sociální oblasti to stažení. Opět to zhoršení, které tam vzniklo právě jakoby tím pocitem té nespravedlnosti, tak se to dál zhoršilo a bylo to ale v podstatě i důsledek, to sociální stažení tady těch věcí, že ho do toho ani říkáte, do toho ani nemělo chuť jakoby s někým se stýkat a s někým to dále projednávat.“. K předneseným závěrům znalce [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl: „To je v podstatě, v podstatě, o co jsem říkal, já vyjma v podstatě, já tam nevidím úplně, že jo. Určitě. Nepřístupná cesta, že toto, ale to by ještě neznámé naložil, že jako by se u něj rozvinula tady ta choroba, jak já jsem ho vyšetřoval, tak to bylo jednání těch úřadů, jo, ale jestli se mě chcete zeptat, na kolika procent se třeba podílelo to rozhodnutí obecního úřadu, jo, v podstatě a nakolik se tam podílelo to rozhodnutí toho kraje [adresa], jo, a popřípadě po rozhodnutí toho krajského soudu v podstatě neplnění ze strany té [Anonymizováno], to vám nejsem schopen říci, pouze jsem schopen konstatovat. Všechno se tam, tady to podílelo, ale nejvíce tam bylo právě ta, jakoby ten pocit, nespravedlnost ze strany té [Anonymizováno] a nekonání po rozhodnutí toho krajského soudu.“. K dotazu znalec uvedl: „V případě, že by ten kraj [adresa] vydal rozhodnutí, že ta cesta má být upravena a ten obecní úřad by jakoby nekonal, že jo, tak tam by ty obtíže určitě pokračovaly dál.“. K otázce, jestli by znalec uměl ve vazbě na žalobce identifikovat, zda na rozvoji [Anonymizováno] poruchy měla významný vliv samotná podstata toho sporu, to znamená podstata toho, že je cesta, která je nefunkční ve stavu k nemovitosti, že je to spor, který řeší s osobami, které zná v malé obci. Jestli to samo o sobě bylo významným stresorem pro rozvoj poruchy žalobce, znalec uvedl: „ Já už se to vlastně odpovídalo na začátku, že jo, že vlastně tam akorát to vedlo k nějaké akutní reakci na stres, ale kde by ta cesta byla upravena, že jo, nějakým způsobem, takže by nevznikla ta porucha“. (viz důkaz výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO])

20. V řízení byly provedeny i další důkazy, z nichž však pro posouzení věci nevyplynula žádná další skutková zjištění významná pro posouzení věci nad rámec výše uvedeného, a to zejména s ohledem na právní názor vyslovený níže (viz důkaz zápis č. [Anonymizováno] ze zasedání zastupitelstva obce [adresa], vyjádření [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], žádost o vyjádření [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], výroční zpráva o poskytování informací podle zák. 106/1990 Sb. za rok 2015, žádost na [právnická osoba] [adresa] z [datum], odpověď obce [adresa] z [datum] (e-mail), e-mail od [e-mail] ze dne [datum] č.l. 51)

21. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení a zamítl tak pro nadbytečnost návrhy důkazů rešerše tisku za r. 2016 a 2018, výtisk [Anonymizováno] ze dne [datum], nechť soud vyžádá od [právnická osoba] údaje o zásilce [Anonymizováno], žaloba ve věci [spisová značka], účastnický výslech žalobce. Soud zamítl i nový návrh důkazu na doplnění znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], kdy má za to, že z provedených znaleckých posudků doplněných o výslechy znalců získal dostatek zjištění pro skutkové závěry zmíněné níže, a tedy další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen „OdpŠk“) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a. rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b. nesprávným úředním postupem. Podle § 7 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu12) o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k c. celkové délce řízení, d. složitosti řízení, e. jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, f. postupu orgánů veřejné moci během řízení a g. významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

22. Soud nejprve konstatuje, že v rámci předchozích rozhodnutí bylo aprobováno, že žalobce se domáhá skutečné škody v příčinné souvislosti s označeným nezákonným rozhodnutím a nikoliv nemajetkové újmy. Jak uvedl odvolací soud: „nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup mohou způsobit nejen majetkovou škodu či přímou nemajetkovou (psychickou) újmu, ale v některých výjimečných případech může být jejich následkem i poškození zdraví, ať již fyzického či psychického. Taková případná újma na zdraví musí být ze strany státu odškodněna, a zakládá tedy samostatný nárok. Rozhodovací praxe soudů proto vychází z toho, že na základě odpovědnostních titulů upravených v OdpŠk je možné se domáhat jak přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a OdpŠk, tak náhrady při ublížení na zdraví (jinak řečeno „náhrady škody na zdraví“ či „náhrady újmy na zdraví“) upravené obecnou občanskoprávní úpravou, včetně nároků na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění upravených v § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jedná se o odlišné nároky s odlišným skutkovým základem a mimo jiné pak i s odlišným právním „režimem“ v oblasti promlčení. Odvolací soud si je vědom, že zejména mezi nárokem na náhradu za ztížení společenského uplatnění, představujícím součást náhrady za újmu na zdraví vzniklou následkem nezákonného rozhodnutí, a nárokem na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a OdpŠk může být mnohdy tenká hranice, a odlišení těchto nároků proto může činit praktické potíže. V jádru však rozdíl mezi oběma nároky spočívá v tom, že přiměřené zadostiučinění dle § 31a OdpŠk je poskytováno za přímé nemajetkové následky nezákonného rozhodnutí, ať už mají například podobu frustrace, nejistoty, stresu, popřípadě i zásahů do jiných osobnostních práv včetně práva na ochranu cti a dobré pověsti atd. Oproti tomu, aby se jednalo o újmu na zdraví, musí skutečně dojít k poškození zdraví, ať už fyzického či psychického, tedy k porušení normálních tělesných nebo duševních funkcí, které znesnadňuje obvyklý způsob života poškozeného. Poškození zdraví tak představuje určitý po zdravotní stránce patologický stav, jehož posouzení v zásadě vyžaduje odbornou lékařskou diagnózu. S poškozením zdraví pak může být spojeno ztížení společenského uplatnění, které představuje do budoucna trvale ztracené nebo omezené možnosti seberealizace poškozeného ve sféře rodinného, kulturního, společenského či sportovního života. Obecně platí, že je pouze na žalobci, aby po skutkové stránce vymezil předmět řízení a dal jasně najevo, čeho se domáhá. V projednávaném případě nemá odvolací soud pochyb o tom, že žalobce se domáhá náhrady újmy na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění, které mělo nastat následkem nezákonného Rozhodnutí [právnická osoba].“ 23. Soud zdůrazňuje, že žalovaný ve věci uplatnil námitku promlčení celého nároku. Vzhledem k výše uvedeným závěrům odvolacího soudu lze shrnout, že domáhá-li se žalobce náhrady újmy na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění, které mělo nastat následkem nezákonného Rozhodnutí [právnická osoba], je promlčecí lhůta tříletá a počíná běžet okamžikem ustálení zdravotního stavu žalobce, nikoliv však dříve než okamžikem právní moci rozsudku zrušujícího nezákonné rozhodnutí. Protože však nezákonné rozhodnutí bylo pravomocně zrušeno ke dni [datum], a žaloba byla podána [datum], je zřejmé, že ke dni podání žaloby nárok žalobce promlčen nebyl.

24. Soud dále uvádí, že předpokladem vzniku odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je současné splnění tří podmínek: 1) zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy. V každém jednotlivém případě uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy je třeba zkoumat splnění uvedených tří podmínek, tedy rovněž to, zda ve sféře poškozeného vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí újma.

25. Dle názoru soudu lze žalobci přisvědčit, že rozhodnutí ze dne [datum] (rozhodnutí správního orgánu II. stupně č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum]) naplňuje definiční znaky § 8 OdpŠk a je možné, jej označit jako nezákonné, neboť bylo jako pravomocné zrušeno [Anonymizováno], a to dne [datum] rozsudkem č. j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne [datum] (dále jen: „Nezákonné rozhodnutí“).

26. Žalobci dle jeho tvrzení vznikla škoda tím, že v příčinné souvislosti s Nezákonným rozhodnutím došlo u žalobce ke vzniku [Anonymizováno] poruchy ([Anonymizováno]), a tím ke škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění žalobce. V rámci řízení byly předloženy dva znalecké posudky, a to jednak znalecký posudek vypracovaný k zadání soudu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] (viz výše), a znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. Oba znalecké posudky byly doplněny o výslech znalce. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] jednoznačně vyplynulo, že u žalobce se skutečně rozvinula „[Anonymizováno] (dále jen: „Porucha“). Základním předpokladem vzniku tohoto onemocnění je vliv stresující události (stresoru), která působí na jedince predisponovaného ke vzniku této poruchy. Samotný fakt predispozice ale není dostačující ke vzniku onemocnění, které by bez vlivu stresoru nevzniklo. Jako stresor byly v případě posuzovaného identifikovány všechny okolnosti spojené s řešením patové situace spojené s příjezdovou cestou k obydlí posuzovaného. Jak uzavřel znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], na vzniku poruchy se podílel celý řetězec dlouhodobě synergicky působících stresorů, včetně biologických a osobnostních faktorů. [„Jako vhodnější je možné uvést, že na vzniku onemocnění posuzovaného se podílely všechny skutečnosti spjaté s řešením problematiky přístupové cesty k obydlí posuzovaného (vlastní překážky na cestě, jednání jednotlivých úřadů, osob spjatých s úřady, neřešení situace po vydání rozhodnutí [Anonymizováno])“] Z přesvědčivě zdůvodněných a logických závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] je dle názoru soudu zcela zjevné, že Porucha, (tím i ztížení společenského uplatnění) nevznikla v přímé, podstatné příčinné souvislosti s Nezákonným rozhodnutím, ale v příčinné souvislosti s všemi okolnostmi spojenými s řešením, vznikem patové situace ohledně příjezdové cesty k obydlí žalobce. Přičemž, jak znalec uvedl, vznik Poruchy je zapříčiněn mnoha faktory společně působícími v delším časovém období a Nezákonné rozhodnutí nebylo jediným, hlavním vyvolávajícím faktorem.

27. Dále byl k důkazu proveden žalobcem předložený znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] (viz výše), který soud po obsahové stránce vyhodnotil jako zcela nepřesvědčivý ohledně otázky příčiny vzniku Poruchy, kdy znalec se omezil toliko na konstatování zdravotního stavu, aniž jakkoliv odůvodňoval své závěry o příčině vzniku Poruchy. Znalec sám připustil, že veškeré posouzení žalobce vycházelo pouze z prohlídky žalobce v roce 2018, přičemž znalec neměl k dispozici ani zdravotní dokumentaci. Soud veden závazným názorem vysloveným v rozsudku NS, doplnil dokazování o výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO], kdy má soud za to, že z výslechu znalce lze dospět k závěru, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se principiálně nerozchází se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], kdy také připustil, že na vzniku Poruchy se podílelo více stresorů, jak uvedl: „To je v podstatě, v podstatě, o co jsem říkal, já vyjma v podstatě, já tam nevidím úplně, že jo. Určitě. Nepřístupná cesta, že toto, ale to by ještě neznámé naložil, že jako by se u něj rozvinula tady ta choroba, jak já jsem ho vyšetřoval, tak to bylo jednání těch úřadů, jo, ale jestli se mě chcete zeptat, na kolika procent se třeba podílelo to rozhodnutí obecního úřadu, jo, v podstatě a nakolik se tam podílelo to rozhodnutí toho kraje [adresa], jo, a popřípadě po rozhodnutí toho krajského soudu v podstatě neplnění ze strany té [Anonymizováno], to vám nejsem schopen říci, pouze jsem schopen konstatovat. Všechno se tam, tady to podílelo, ale nejvíce tam bylo právě ta, jakoby ten pocit, nespravedlnost ze strany té [Anonymizováno] a nekonání po rozhodnutí toho krajského soudu.“. Pro pochopení podstaty vzniku Poruchy je dle názoru soudu přiléhavá odpověď znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který připustil, že bez ohledu na rozhodnutí dotčených orgánů, pokud by cesta nebyla upravena, tak by Porucha pokračovala dál. Soud je tak přesvědčen, že ze závěrů znaleckých zkoumání lze dospět k závěru, že Porucha, (tím i ztížení společenského uplatnění) nevznikla v přímé, podstatné příčinné souvislosti s Nezákonným rozhodnutím, ale v příčinné souvislosti se všemi okolnostmi spojenými s řešením, vznikem patové situace ohledně příjezdové cesty k obydlí žalobce. Vznik Poruchy je zapříčiněn mnoha faktory společně působícími v delším časovém období a Nezákonné rozhodnutí nebylo jediným, hlavním vyvolávajícím faktorem. Dle názoru soudu tak nelze spojovat v příčinné souvislosti vznik Poruchy s Nezákonným rozhodnutím, kdy toto rozhodnutí sice bylo jednou z dílčích příčin společně a neoddělitelně iniciujících vznik Poruchy, ale nikoliv příčinou hlavní, bez které by k vzniku poruchy nedošlo. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 237/2013, pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události.

28. Soud tak uzavírá, že v projednávané věci nejsou naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu a žalobu tak ve zbytku uplatněného nároku ve výroku shora ad. II. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a nebyl zastoupen právním zástupcem. Soud tak žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 4.200,- Kč za 14 úkonů v paušální výši á 300,- Kč (vyjádření k žalobě ze dne 20. 5. 2019, účast na jednání dne 8. 10. 2019, vyjádření ze dne 20. 1. 2020, jednání 7. 8. 2020, vyjádření 20. 8. 2020, vyjádření 31. 3. 2022, jednání 29. 4. 2022, vyjádření ze dne 5. 5. 2022, jednání 27. 1. 2023, vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání soudu, jednání dne 12. 4. 2024, jednání dne 31. 5. 2024) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

30. O náhradě nákladů státu rozhodl soud dle ustanovení § 148 o.s.ř., kdy žalobce byl v žalobě zcela neúspěšný a je tak povinen uhradit náklady státu, které v tomto řízení vznikly. Náklady státu vznikly úhradou znalečného v celkové výši 35.049,58 Kč sestávajících ze znalečného ve výši 13.285,- Kč přiznaného usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka], ze znalečného ve výši 2.265,12 Kč přiznaného usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka] a znalečného za účast na jednání ve výši 4.872,67 Kč přiznané usnesením ze dne [datum], dále znalečného přiznaného usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve výši 6.083,-Kč, znalečného přiznaného usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka] ve výši 4.959,79 Kč, usnesením ze dne [datum] ve výši 3.584,- Kč. Na celkovou částku byla započtena žalobcem složená záloha ve výši 15.000,- Kč. Celkem tak činí rozdíl částku ve výši 20 049,58 Kč.