66 A 3/2024–62

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Petra Pospíšila a soudkyň Kateřiny Mrázové a Lenky Bahýľové v právní věci navrhovatele: Pradlenka Hustopeče s. r. o., IČO 19667060 sídlem Bratislavská 1159/21, 693 01 Hustopeče zastoupeného advokátem Mgr. Pavlem Černým sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno proti odpůrci: město Hustopeče sídlem Dukelské nám. 2/2, 693 01 Hustopeče o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Změny č. 4 Územního plánu Hustopeče, vydané usnesením Zastupitelstva města Hustopeče dne 7. 9. 2023, č. 7/VII/23, s účinností ode dne 7. 11. 2023, v rozsahu stanovení indexu 3 výškové regulace v zastavitelných plochách Z53 a Z54, v obci Hustopeče, katastrální území Hustopeče u Brna takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Včas podaným návrhem se navrhovatel domáhal zrušení části výše označeného opatření obecné povahy – Změny č. 4 Územního plánu Hustopeče (dále též jako „Změna č. 4 ÚP“), které bylo schváleno usnesením Zastupitelstva města Hustopeče č. 7/VII/23 dne 7.9.2023, s účinností ode dne 7. 11. 2023. Změna č. 4 ÚP mimo jiné zavádí výškovou regulaci zástavby v zastavitelných plochách s funkčním využitím VL – výroba a skladování – lehký průmysl.

II. Shrnutí argumentace v návrhu

2. Navrhovatel je vlastníkem pozemků parc. č. XA a parc. č. XB (dále též jako „dotčené pozemky“), zapsaných na LV č. X u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, obec H., katastrální území H. u B. (dále též jako „k.ú. H. u B.“). Pozemek parc. č. XA se nachází v zastavitelné ploše Z53 a pozemek parc. č. XB v zastavitelné ploše Z54 (dále též jako „dotčené plochy“), obě s funkčním využitím „VL – výroba a skladování – lehký průmysl“ (dále též jako „plochy VL“). Dotčené pozemky navrhovatele byly zahrnuty v předmětných plochách s funkčním využitím VL již v původním znění územního plánu z roku 2013. Na základě podmínek stanovených pro využití území ještě před účinností Změny č.4 ÚP začal navrhovatel připravovat svůj záměr výstavby skladovacích hal pro dotčené pozemky.

3. Změna č. 4 ÚP zavedla nově u ploch Z53 a Z54 regulaci prostorového uspořádání formou stanovení výškového indexu 3 (přípustná výška zástavby do 3 nadzemních podlaží s možností využití podkroví; u halových objektů do 10 m nad upraveným terénem). Podmínky nově stanovené výškové regulace ploch Z53 a Z54 označil navrhovatel za nevhodné, protože podstatně ztěžují realizaci jím připravovaného stavebního záměru, mají diskriminační charakter a bezdůvodně vedou k neefektivnímu využití zastavitelného území. K vymezení výškového regulativu došlo v rozporu se zákonem, svévolně a v úmyslu zamezit navrhovateli v realizaci jeho stavebního záměru. Hlavní důvody podaného návrhu shrnul navrhovatel v pěti návrhových bodech (zmatečnost a vnitřní rozpornost Změny č. 4 ÚP, absence legitimních důvodů pro stanovení výškové regulace, nepřiměřený zásah do vlastnických práv navrhovatele, zásah do legitimního očekávání navrhovatele, nedostatečné vypořádání námitek), které jsou podrobněji popsány níže.

4. Navrhovatel v podaném návrhu potvrdil svoji aktivní legitimaci a přípustnost samotného návrhu. Uvedl, že jako vlastník dotčených pozemků byl ve smyslu § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), zkrácen na svých právech Změnou č. 4 ÚP (oproti předchozímu znění ÚP z roku 2013), když její grafickou částí byla zavedena výšková regulace zastavitelných ploch s funkčním využitím VL, konkrétně ploch Z53 a Z54, prostřednictvím indexu 3. Navrhovatel plánoval využít dotčených pozemků k výstavbě skladovacích hal, a to v obdobné výšce (15,1 až 17,3 m), jakou dosahují stavby logistických a skladovacích hal, které se v lokalitě již nacházejí. Snížení výšky plánovaných objektů ve smyslu Změny č. 4 ÚP dle indexu 3 (cca z 15,5 m na 10 m) představuje snížení výrobní kapacity o 1/3. V důsledku nově vymezené výškové regulace tak došlo k omezení vlastnického práva navrhovatele při stavebním využití jeho pozemků, a to v rozporu s jeho legitimním očekáváním. Navrhovatel byl tímto zkrácen na svých právech, přitom zásah nebyl relevantně odůvodněn a je diskriminační.

5. Výše uvedené skutečnosti byly již namítány v procesu pořizování Změny č. 4 ÚP v námitkách ze dne 23.2.2023. Předmětné námitky uplatnil ještě právní předchůdce navrhovatele společnost MOSS logistics s.r.o., IČ: 63481359, sídlem Bratislavská 1159/21, 693 01 Hustopeče (dále jen „MOSS logistics s.r.o.“), který tehdy dotčené pozemky vlastnil. Navrhovatel nabyl tyto pozemky na základě rozdělení společnosti MOSS logistics s.r.o. formou odštěpení se vznikem nové společnosti (navrhovatele). K odštěpení navrhovatele od původní společnosti došlo na základě rozhodnutí valné hromady společnosti MOSS logistics s.r.o. o schválení rozdělení podle projektu přeměny ze dne 20.7.2023; o této skutečnosti byl sepsán dne 28.8.2023 notářský zápis (obě listiny jsou uloženy ve sbírce listin Krajského soudu v Brně, oddíl C, vložka 20918 a 135598). Navrhovatel jako právní nástupce společnosti MOSS logistics s.r.o. v rámci přeměny předchozí a nově vzniklé obchodní korporace nabyl dotčené pozemky do vlastnictví, a vstoupil tak do všech vztahů k dotčeným pozemkům, včetně procesních důsledků jednání předchozí společnosti při pořizování Změny č. 4 ÚP. V tomto kontextu je třeba považovat námitky podané společností MOSS logistics s.r.o. za námitky navrhovatele, který je tak oprávněn kromě dalšího namítat též neproporcionalitu Změny č. 4 ÚP a nedostatečné vypořádání námitek ze dne 23.2.2023.

6. V prvním návrhovém bodě navrhovatel namítal nesrozumitelnost, zmatečnost a vnitřní rozpornost Změny č. 4 ÚP, neboť nově zavedená výšková regulace v plochách Z53 a Z54 je stanovena pouze v její grafické části – v označení předmětných ploch. V Hlavním výkresu č. B2 a v Koordinačním výkresu č. D1 lze dohledat index 3 za označením funkčního využití ploch Z53 a Z54 jako VL/3. Tato dílčí změna v regulativech však není stanovena v závazné textové části. Jelikož nové vymezení výškové regulace v plochách Z53 a Z54 nebylo zohledněno v textové části a výškový index 3 je obsažen pouze ve dvou výkresech grafické části, je podle navrhovatele Změny č. 4 ÚP netransparentní, vnitřně rozporná a nesrozumitelná, což představuje podstatnou vadu Změny č. 4 ÚP, pro kterou by měla být zrušena pro nepřezkoumatelnost a nezákonnost.

7. Definice výškového regulativu pomocí indexů v textové části je také nesrozumitelná. Indexem byla určena pouze hodnota, kterou má splňovat výška stavebního záměru, není zde však specifikováno, podle jakých koncových bodů má být dodržení této podmínky hodnoceno, tzn. od jakého bodu stavby či terénu se má výška měřit a k jakému bodu konstrukce má být vztažena. Výškový regulativ je v tomto směru neurčitý, což také způsobuje nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost Změny č. 4 ÚP. Uvedené nejasnosti ve výškové regulaci způsobují nepřijatelnou právní nejistotu o podmínkách přípustného využití dotčených pozemků.

8. V druhém návrhovém bodě navrhovatel argumentoval absencí legitimních důvodů pro stanovení konkrétní výškové regulace. Uvedl, že omezení výšky zástavby v plochách Z53 a Z54, je zcela neodůvodněné. V textové části Změny č. 4 ÚP je k tomu pouze obecně uvedeno, že výšková regulace má zamezit nadměrně intenzivnímu využití území nebo podpořit větší ochranu kulturních hodnot území a krajinného rázu. Obecné důvody stanovení výškové regulace nemají návaznost na území ploch Z53 a Z54 a nezohledňují specifika dotčené lokality. Nedostatečnost odůvodnění Změny č. 4 ÚP spočívá právě ve specifikaci nově zavedeného výškového omezení, tedy pro které konkrétní plochy byl výškový index zástavby stanoven, a na základě jakých specifických místních podmínek bylo nutné předmětné plochy tímto způsobem regulovat, resp. proč byl zvolen právě index maximální výšky zástavby.

9. V souvislosti s tímto navrhovatel považuje Změnu č. 4 ÚP rovněž za diskriminační, neboť v jiných zastavitelných plochách VL je výšková regulace stanovena vyšším indexem 4, aniž by byl tento rozdíl jakkoliv zdůvodněn.

10. Lokalita, v níž se nachází dotčené pozemky, je v současnosti položena níže než obě přilehlé komunikace, ve vztahu k nimž mají být chráněny pohledy na okolní vrchy. Přímo v sousedství dotčených pozemků, rovněž v nižší poloze oproti přilehlým komunikacím, se již nyní nacházejí skladovací a logistické haly o výšce 15,1 až 17,3 m nad okolním terénem, které výhledu na okolní krajinu nebrání. Oba vrchy jsou od dotčených pozemků dost vzdálené a jsou obtížně viditelné. Navrhovatel si je vědom hodnoty Pálavských vrchů pro celkové vyznění krajinného rázu jižní Moravy, nelze však tvrdit, že by území, již nyní zatížené průmyslovou výstavbou o určité výšce, bylo výrazně znehodnoceno zástavbou na dotčených pozemcích stavbami s obdobnými výškovými parametry, jež se v blízkosti již nachází.

11. Odpůrce byl upozorňován již v námitkách právního předchůdce navrhovatele na to, že omezení výšky zástavby samo o sobě nepřispěje k ochraně před nadměrně intenzivním využitím území, protože úbytek výrobní kapacity bude nutné kompenzovat větším plošným rozsahem zástavby. Výškové omezení tak jde proti smyslu ochrany území před nadměrně intenzivním využitím.

12. Pro omezení výškové hladiny zástavby do 10 m v daném území není dostatek legitimních důvodů. V odůvodnění Změny č. 4 ÚP nebyly nijak konkretizovány již dříve tvrzené obecné důvody pro stanovení výškové regulace. Změna č. 4 ÚP je tak nepřezkoumatelná a nezákonná.

13. Třetí návrhový bod se týkal nepřiměřeného zásahu do vlastnických práv navrhovatele. Nově zavedená výšková regulace pro dotčené plochy zásadně omezila vlastnické právo navrhovatele v rozporu s principem kontinuity územního plánování. Odpůrce měl k dispozici jiné nástroje, kterými mohl podobu výstavby ovlivnit (méně omezující regulace výšky nebo stanovení linie ochrany horizontu k ochraně pohledů na krajinu). Odpůrce tedy mohl zvolit řešení, jenž by zasáhlo do práv navrhovatele v podstatně menší míře. Zásah do vlastnického práva navrhovatele tak nebyl učiněn z legitimních důvodů a v nezbytné míře.

14. Ze Změny č. 4 ÚP vyplývají určité obecné důvody pro stanovení výškové regulace v plochách Z53 a Z54 (v kapitole A.1.2. – soulad změny s platnou politikou územního rozvoje ČR; v kapitole A.1.3. – soulad změny s platnými zásadami územního rozvoje Jihomoravského kraje; v kapitole A.2. – vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování; v kapitole E. – textová část s komplexním odůvodněním Změny č. 4 ÚP; Odůvodnění Změny č. 4 ÚP – vyhodnocení splnění požadavků zadání), avšak tyto důvody jsou spíše zdánlivé. Stanovení maximální výšky zástavby nemůže vést k deklarovaným cílům, protože zakládá vyšší nároky na plošný zábor, čímž se zvyšuje zastavěnost krajiny.

15. Chtěl–li pořizovatel chránit krajinný ráz a předejít nadměrně intenzivnímu využití území, stačilo vymezit chráněnou linii horizontu pro zachování pohledů do krajiny nebo omezit méně výšku zástavby pomocí indexů tak, aby to odpovídalo výškové hladině stávající zástavby. Zvolené výškové omezení je stanoveno o cca 5 až 7 m níže, než je stávající zástavba v této lokalitě. Proto se nejedná o zásah v nezbytně nutné míře. Omezení výšky nové zástavby jde výrazně nad rámec stávajících objektů v lokalitě, které již utvářejí charakter území.

16. Výšková regulace dotčených ploch je také diskriminační, neboť například v ploše VL Z60 byla Změnou č. 4 ÚP stanovena vyšší hodnota výškového omezení, a to indexem 4, jenž byl touto změnou nově zaveden. Pro odlišný přístup nebyl žádný důvod. Stanovení těchto rozdílných podmínek nebylo odůvodněno, a to i přesto, že na to upozorňoval předchůdce navrhovatele v podaných námitkách ze dne 23.2.2023.

17. S ohledem na výše uvedené Změna č. 4 ÚP nevyhovuje základním podmínkám testu proporcionality a zásah do práv navrhovatele nelze považovat za legitimně odůvodněný a nezbytný. Bez vyvažování práv jednotlivých vlastníků a dotčených osob je Změna č. 4 ÚP neproporcionální. Stanovení výškového omezení výstavby v plochách Z53 a Z54 představuje zjevný exces, kdy deklarované zájmy na ochraně krajinného rázu a před nadměrnou intenzitou využití území, nemohou převládnout nad ochranou individuálních vlastnických práv navrhovatele.

18. Čtvrtý návrhový bod se týkal zásahu do legitimního očekávání navrhovatele. Ten potvrdil, že s problematikou neproporcionality Změny č. 4 ÚP úzce souvisí skutečnost, že nově stanovenou výškovou regulací zástavby bylo nepřípustně zasaženo do jeho legitimního očekávání o možném využití dotčených pozemků. Diskriminační výšková regulace byla přijata bez dostatečných důvodů, a je tak projevem libovůle odpůrce. Navrhovatel dále upozornil na princip kontinuity územního plánování, podle nějž je nutné, aby nově přijímaná územně plánovací dokumentace navazovala na tu stávající a neobsahovala překvapivé změny již zavedených podmínek (zde navrhovatel odkázal například na rozsudek NSS ze dne 29.1.2020, č.j. 9 As 171/2018–50).

19. Vzhledem ke způsobu využití dotčených pozemků v původním územním plánu (dále též jako „ÚP“) nabyl navrhovatel legitimní očekávání, že na daných pozemcích bude možné realizovat výstavbu skladovacích hal v parametrech odpovídajících stavbám skladovacích hal o výšce 15,1 až 17,3 m nad upraveným terénem, které se již v plochách VL v sousedství nacházejí. Zavedení výškové regulace dle indexu 3, tj. snížení výšky plánovaných objektů z cca 15,5 m na 10 m, představuje snížení výrobní kapacity o 1/3, což přináší vyšší potřebu plošného záboru a neefektivní zastavování ploch.

20. Zastavitelné plochy Z53 a Z54 byly od roku 2013, kdy byl přijat ÚP Hustopeče, bez výškového omezení zástavby, a to až do přijetí Změny č. 4 ÚP. Od doby pořízení původního ÚP z roku 2013 nedošlo v lokalitě k žádné objektivní změně okolností, kterou by bylo možné odůvodnit potřebu stanovení výškového omezení zástavby. Okolnosti zmiňované v odůvodnění Změny č. 4 ÚP již existovaly v době přijetí ÚP z roku 2013 (i jeho následných změn č.1, 2 a 3).

21. Změna č. 4 ÚP nerespektovala vlastnické právo navrhovatele ani zásadu ochrany legitimního očekávání navrhovatele. Ve srovnání s jinými vlastníky nemovitostí je proti navrhovateli postupováno diskriminačním způsobem, když jeho vlastnické právo je oproti jiným vlastníkům zásadním způsobem omezeno (nemůže nadále využívat pozemky dle vlastního uvážení). Ze všech shora uvedený důvodů je stanovení výškového regulativu indexem 3 v plochách Z53 a Z54 nezákonné.

22. V pátém návrhovém bodě navrhovatel vytýkal odpůrci nedostatečné vypořádání námitek řádně uplatněných k návrhu Změny č. 4 ÚP ze dne 23.2.2023. Námitky podal právní předchůdce navrhovatele společnost MOSS logistics s.r.o. V námitkách upozorňoval na absenci legitimního odůvodnění přijaté regulace, na nepřiměřenost tohoto opatření, na zásah do legitimního očekávání, dále navrhl alternativní způsoby regulace a poukázal na neefektivitu výškové regulace pomocí indexu 3, která přináší úbytek výrobní kapacity, jenž musí být nutně kompenzován větším plošným rozsahem zástavby. Výškové omezení tak jde paradoxně proti deklarovanému smyslu ochrany území před nadměrně intenzivním využitím. Na žádnou z těchto námitek nebylo při jejich vypořádání reagováno.

23. Ve vypořádání námitek bylo opakováno jen obecné odůvodnění Změny č. 4 ÚP. Jediné konkrétní odůvodnění potřeby stanovení výškového indexu 3 pro plochy Z53 a Z54 představuje konstatování nutnosti respektu a zachování dálkových pohledů na Pálavu a vrch Kouty při pohybu na silnici II/425 a III/4217. Tato argumentace však nezohledňuje místní podmínky ani existenci halové zástavby o výšce 15,1 až 17,3 m, a také v současné době již omezenou viditelnost obou vzdálených vrchů při pohybu na přilehlých silnicích.

24. Dálkové pohledy na krajinu při pohybu na silnici nemohou představovat nijak zásadní okolnost, kvůli které by mělo být podstatně omezeno vlastnické právo navrhovatele.

25. Jelikož se odpůrce s podanými námitkami relevantním způsobem nevypořádal (některými námitkami se nezabýval, u jiných odkázal pouze na obecná konstatování a nezohlednil zásadní okolnosti), označil navrhovatel rozhodnutí o námitkách za nepřezkoumatelné.

26. S ohledem na výše uvedené navrhovatel soudu navrhl, aby zrušil část předmětného opatření obecné povahy – Změny č. 4 ÚP Hustopeče, a to v rozsahu výškové regulace indexem 3 v zastavitelných plochách Z53 a Z54.

III. Vyjádření odpůrce

27. Odpůrce s podaným návrhem nesouhlasil. Zavedení výškového regulativu bylo zákonné a z hlediska hájení veřejných zájmů odůvodněné. Dále odpůrce reagoval na argumentaci navrhovatele a uplatněné návrhové body. Především zdůraznil, že do dnešního dne nevydal Městský úřad Hustopeče, odbor územního plánování, k záměrům nových skladovacích hal v plochách Z53 a Z54 žádnou územně plánovací informaci podle § 21 odst. 1 písm. a) ani závazné stanovisko podle § 96b zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“).

28. K argumentaci navrhovatele odpůrce uvedl, že pojem „Lokalita“ není v územním plánu definován. Po přijetí Změny č. 4 ÚP se v jihovýchodní části katastrálního území města nacházejí v zastavitelných plochách další návrhové plochy VL, u nichž byla také zavedena výšková regulace indexem 3, např. P139, Z61, Z153 (východně od dálnice D2). Obdobně je tomu u plochy P1 v západní části města, dále v severní části města u plochy Z66, a ve východní části města u ploch Z28, Z8 a Z29. U všech takto regulovaných ploch jsou podmínky shodné a zdůvodnění vymezení obdobné.

29. K údajné svévolnosti zavedení výškového regulativu v plochách Z53 a Z54 a úmyslu zamezit navrhovateli v realizaci jeho záměru odpůrce uvedl, že mu žádný záměr navrhovatele není znám a dosud nebylo zahájeno jakékoliv řízení o stavebním záměru v uvedených plochách.

30. K prvnímu návrhovému bodu, v němž navrhovatel namítal zmatečnost a vnitřní rozpornost Změny č. 4 ÚP odpůrce uvedl, že se tato tvrzení nezakládají na pravdě. Změna č. 4 ÚP není zmatečná. Vymezení indexu 3 bylo provedeno již ve Změně č. 1 ÚP Hustopeče s účinností od 4.10.2016. V grafické části je vyznačen index 3 a jeho vymezení je pak uvedeno v textové příloze č. 1 Změny č. 4 ÚP, srovnávací text, odst. 6 Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným využitím (index 3: přípustná výška zástavby do 3 nadzemních podlaží s možností využití podkroví; u halových objektů do 10 m nad upraveným terénem). Totožný text je pak v úplném znění ÚP Hustopeče po Změně ÚP č. 4 a č. 5.

31. K druhému návrhovému bodu odpůrce potvrdil, že v jižní části města se nacházejí již dokončené stavby pro skladování a dále se připravuje (předchůdcem navrhovatele) nová stavba pro skladování s výškou vyšší, než umožňuje nově zavedený index 3. Mohutné stavby s výškou více jak 17 m hodnotil odpůrce jako pohledové závady, jejichž další výstavba by krajinný obraz jižního okraje města ještě zhoršila. Vysoké stavby pro skladování mají ze své podstaty vysoké nároky na dopravu, především kamionovou. Stávající i návrhové plochy VL na jižním okraji města jsou dopravně napojeny na silnici II/425, která prochází centrální částí města Hustopeče. Doprava je vedena oběma směry a její intenzita má negativní vliv na životní prostředí a pohodu bydlení. I proto byl Změnou č. 4 ÚP zaveden ve všech rozvojových plochách VL v jižní části města index 3, který výšku nových staveb omezuje, tím do jisté míry výstavbu velkokapacitních skladovacích staveb zredukuje a umožní jejich využití zejména pro požadovaný účel ploch VL, tj. pro lehkou výrobu apod. Takové stavební využití bude mít menší nároky na dopravu a v důsledku toho bude přinášet menší zátěž na životní prostředí města Hustopeče.

32. K dalšímu (třetímu) návrhovému bodu odpůrce uvedl, že Změnou č. 4 ÚP nebylo vlastnické právo navrhovatele nepřiměřeně dotčeno a nedošlo ke svévoli pořizovatele. Změny ÚP obce pořizují s odkazem na § 5 odst. 6 stavebního zákona, podle něhož jsou povinny soustavně sledovat uplatňování územně plánovací dokumentace a vyhodnocovat ji podle tohoto zákona. Dojde–li ke změně podmínek, na jejichž základě byla územně plánovací dokumentace vydaná, jsou povinny pořídit změnu územně plánovací dokumentace. Za změnu podmínek, a to s dopadem na životní prostředí, považuje odpůrce zesilující provoz na silnici II. třídy, na kterou budou dotčené plochy Z53 a Z54 prostřednictvím kruhového objezdu napojeny, a dále estetické závady z mohutných staveb pro skladování, které svým uskupením již vykazují znaky „logistického centra“.

33. V rámci návrhového bodu – zásah do legitimního očekávání navrhovatele odpůrce plně odkázal na sdělení shora, jež se týkalo toho, že mu žádný stavební záměr navrhovatele není znám, a že dosud nebylo zahájeno jakékoliv řízení o takovém záměru v dotčených plochách Z53 a Z54.

34. K pátému návrhovému bodu, v němž navrhovatel tvrdil nedostatečné vypořádání námitek, odpůrce uvedl, že se s uplatněnými námitkami vypořádal dostatečně a v souladu se stavebním zákonem a správním řádem. Již dokončené stavby skladovacích hal v jižní části města jsou vysoké dokonce i 17 m, a vytvářejí tak významné negativní dominanty, jež skutečně narušují pohledy na krajinu. Další stavby v podobném měřítku v okolí již vytvořeného „logistického areálu“ by tyto estetické závady ještě umocnily. Charakterové vlastnosti území by se podstatně zhoršily.

35. V další části podaného vyjádření se odpůrce v podrobnostech zastavil znovu u některých návrhových bodů. K neurčitosti a nevhodnosti výškové regulace zástavby uvedl, že tato regulace s uvedením výšky v metrech k upravenému terénu je obecně užívaným regulativem prostorového uspořádání podle odst. 1 písm. f) Přílohy č. 7 o náležitostech územního plánu k vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění platném v době vydání Změny č. 4 ÚP. Zvolený regulativ je i v souladu s § 43 odst. 3 stavebního zákona, když územní plán i vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti, které svým obsahem náleží regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím. Vymezení prostorové regulace považuje odpůrce za dostatečné.

36. Pro zvýšení ochrany přírodních a civilizačních hodnot území byly Změnou č. 4 ÚP nově stanoveny minimální koeficienty zeleně na stavebních pozemcích, kde lze předpokládat tlak na jejich maximální zastavění. Stejně tak aplikace výškového limitu má nepochybně pozitivní vliv na krajinný ráz a obraz sídla v krajině, kdy se rozlehlé areály více přirozeně začlení do struktury sídla na jeho přechodu. Pozitivní přínos výškového limitu spočívá především v omezení kapacity objektů a areálů pro skladování vzhledem k jejich potřebám obsluhy nákladní dopravou, a také v menším hlukovém a emisním zatížení zastavěných částí města, kdy je třeba brát v úvahu to, že většina návrhových ploch výroby a skladování se nachází mimo přímé napojení na dálnici D2, a tak doprava s nimi spojená musí projíždět zastavěným obytným územím města, což je z hlediska dnešních hygienických podmínek v území zcela nevhodné. Omezení výškové hladiny zástavby v řešených plochách je tedy souladné s cíli územního plánování, kdy odpovídá zajišťování předpokladů pro udržitelný rozvoj území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů. Ochrana veřejných zájmů zde spočívá v ochraně podmínek pro bydlení obyvatel města Hustopeče. U ploch Z53 a Z54 je to také respekt k ochraně krajinného rázu a dálkových pohledů na Pálavu a Kouty. Výškový limit omezuje nejen kapacitu skladovacích objektů a jejich areálů, ale vzhledem k provázání s obsluhou nákladní dopravou také hlukové a emisní zatížení zastavěné části města Hustopeče. Výšková regulace výstavby ve městě chrání ve veřejném zájmu své obyvatele, konkrétně jejich právo na dobré životní prostředí, a současně ochraňuje krajinu v okolí zastavěného území. Plochy navržené v územním plánu pro zástavbu více jak pět let, které nejsou stavebně využity, mohou být z územního plánu z důvodu změn v území vypuštěny, a to bez náhrady (§ 102 odst. 3 stavebního zákona). Město k takovému radikálnímu kroku jako je vypuštění předmětných ploch z územního plánu nepřistoupilo, pouze tyto plochy omezilo prostorovým regulativem, což považuje za minimalizaci zásahu do vlastnického práva bývalých i současných vlastníků pozemků.

37. S ohledem na výše uvedené navrhl odpůrce soudu, aby návrh zamítl jako nedůvodný.

IV. Replika navrhovatele

38. V podané replice navrhovatel nesouhlasil s písemným vyjádřením odpůrce. Zopakoval, že výšková regulace ploch Z53 a Z54 je ve Změně č. 4 ÚP zahrnuta pouze v grafické části a v regulativech závazné textové části ÚP stanovena není. V tom spočívá zmatečnost a vnitřní rozpornost Změny č. 4 ÚP. Odpůrce nijak nereagoval na namítanou nesrozumitelnost definice výškového regulativu pomocí indexů, kdy nejsou specifikovány koncové body stavby pro měření její výšky.

39. Odpůrce ve svém vyjádření pouze zopakoval obecná tvrzení, jimiž zdůvodnil zavedení výškové regulace, nereaguje však na specifika konkrétního území ploch Z53 a Z54 (terén a širší průmyslová lokalita). Odůvodnění územního plánu nebo jeho změny musí být obsaženo již v samotné územně plánovací dokumentaci. Předpoklad, že vyšší stavby přináší vyšší dopravní zatížení, považuje navrhovatel za absurdní spekulaci. Výška zástavby nemá žádnou souvislost s množstvím vyvolané dopravy. I v případě stavebních záměrů na výrobní či skladovací prostory závisí intenzita dopravy především na typu zboží (rozměry zboží, produkty k dalšímu zpracování, konečné produkty, zboží podléhající rychlé zkáze apod.). Je–li rozsah skladovacích prostor příliš limitován, může to vést k potřebě vyšší obrátkovosti dopravní obsluhy. Již od roku 2013 zůstává v ÚP Hustopeče vymezena územní rezerva pro obchvat města, jenž měl dopravu z centra odklonit. Právě předpoklad možného budoucího dopravního napojení přímo na dálnici D2 byl jeden z důvodů, pro které navrhovatel plánoval realizovat svůj projekt na dotčených pozemcích. Na objednávku odpůrce byla již v srpnu 2011 vyhotovena „Technická studie nového napojení města Hustopeče na dálnici D2“ od společnosti ViaDesigne s.r.o. Není zřejmé, jaké další kroky, jež by směřovaly k realizaci obchvatu, odpůrce podnikl. Za nevyhovující dopravní situaci je odpovědný přímo odpůrce.

40. Odpůrce teprve ve vyjádření k návrhu tvrdil tzv. „estetické závady z mohutných staveb pro skladování, které svým uskupením vykazují až znaky logistického centra“. Uvedené důvody nebyly součástí odůvodnění Změny č. 4 ÚP, proto by k nim soud neměl přihlížet. Navíc současná existence staveb pro skladování není jistě změnou podmínek, nýbrž faktický stav v území. Jelikož lze již nyní považovat jihovýchodní lokalitu města Hustopeče za logistické centrum, je tak zcela v souladu s poznáním v oblasti urbanismu a architektury, že právě v těchto místech bude soustřeďován další rozvoj průmyslových záměrů.

41. Navrhovatel dále upřesnil argumentaci odpůrce k § 102 odst. 3 stavebního zákona, v němž je upraven nárok na náhradu za omezení zastavitelnosti pozemků, pokud k ní došlo do 5 let od nabytí účinnosti územního plánu, kterým byla zastavitelnost stanovena. Uplynutím této doby je pouze omezen nárok na náhradu za toto omezení, nesmí však dojít k omezení zastavitelnosti pozemků v rozporu se zákonem (bez náležitého odůvodnění nebo nepřiměřeným způsobem).

42. Odpůrce zpochybnil legitimní očekávání navrhovatele o možném budoucím využití jeho pozemků, protože dosud nebyla vydána žádná územně plánovací informace ani závazné stanovisko. Podle navrhovatele to však neznamená, že neplánuje využít své pozemky v dotčených plochách. Naopak důvodně očekával, že své pozemky bude moci využít v obdobném rozsahu, jak tomu bylo u okolních ploch, v nichž se nachází skladovací a logistické haly převyšující výškovou hladinu indexu 3. Pouze příprava projektu výstavby skladovacích hal stojí desítky milionů korun, proto navrhovatel a jeho právní předchůdce realizují využití svých pozemků po jednotlivých etapách. V současnosti se blíží finální fázi výstavba na pozemcích blíže centru města Hustopeče, naopak zástavba směrem na obec Starovičky v plochách Z53 a Z54 bude součástí až další etapy.

V. Posouzení věci krajským soudem

43. Soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy – Změnu č. 4 Územního plánu Hustopeče, jakož i řízení předcházející jejímu vydání, a to v mezích návrhových bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy § 101b odst. 2 a 3, § 101d odst. 1 s. ř. s. O návrhu soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili.

44. Soud shledal námitky uplatněné navrhovatelem nedůvodnými.

45. Před tím, než krajský soud mohl přistoupit k meritornímu posouzení návrhu, musel se nejdříve zabývat otázkou, zda jsou splněny procesní podmínky řízení. Těmi jsou v řízení vedeném podle části třetí, hlavy II., dílu 7. soudního řádu správního existence předmětu řízení (tj. opatření obecné povahy), aktivní procesní legitimace navrhovatele, pasivní procesní legitimace odpůrce a též včasnost podání návrhu (§ 101a odst. 1 a 3, § 101b odst. 1 s.ř.s.).

46. Územní plán, jakož i jeho změna, se podle § 43 odst. 4 ve spojení s § 55 odst. 2 stavebního zákona vydává formou opatření obecné povahy (dále též „OOP“) podle zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a v tomto směru není pochyb o tom, že napadené usnesení Zastupitelstva města Hustopeče skutečně představuje opatření obecné povahy přezkoumatelné krajským soudem. V souladu s dikcí v § 101a odst. 1 s.ř.s. je rovněž formulován závěrečný návrh, jímž se navrhovatel domáhá zrušení konkrétně vymezené části OOP – Změny č. 4 ÚP Hustopeče.

47. Změna č. 4 ÚP Hustopeče byla schválena usnesením Zastupitelstva města Hustopeče č. 7/VII/23 dne 7 .9. 2023 s účinností od 7. 11. 2023. Jelikož byl návrh na zrušení části předmětného OOP podán u příslušného krajského soudu dne 28. 6. 2024, byl tento návrh podán včas ve smyslu § 101b odst. 1 věty první s.ř.s., podle něhož lze návrh podat do 1 roku ode dne, kdy napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti.

48. Podmínka aktivní legitimace navrhovatele je taktéž splněna, pokud navrhovatel tvrdí dotčení či zkrácení na svých právech (subjektivních oprávněních) v důsledku vlastnictví pozemku regulovaného územním plánem. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 185, publ. pod č. 1971/2010 Sb. NSS: „(…) potenciální zásah do práv je myslitelný v zásadě u každého vlastníka nemovitostí umístěných v území regulovaném územním plánem.“ Krajský soud v této souvislosti odkazuje taktéž na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, ve kterém tento uvádí, že aktivní procesní legitimaci bude mít ten, kdo bude „(…) konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy.“ Navrhovatel by měl podle tohoto usnesení dále v případě napadení územního plánu prokázat, že „(…) existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace. Územním plánem mohou tedy ve své právní sféře být dotčeny ty osoby, které mají práva k nemovitostem nacházejícím se na území tímto plánem regulovaném.“ 49. K aktivní legitimaci navrhovatel označil konkrétní nemovitosti – pozemky v jeho vlastnictví, které leží přímo v zastavitelných plochách Z53 a Z54, pro něž nově stanoví napadené opatření obecné povahy – Změna č. 4 ÚP Hustopeče výškovou regulaci. Vlastnictví pozemků navrhovatele bylo ověřeno v katastru nemovitostí na LV č. X, k. ú. H. u B., obec H., vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj. Navrhovatel se cítí dotčen na svém vlastnickém právu ke shora uvedeným pozemkům (parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. H. u B.) v důsledku stanovení výškové regulace staveb v plochách s funkčním využitím „VL – výroba a skladování – lehký průmysl“, jež dopadá i na zastavitelné plochy Z53 a Z54, v nichž se nachází právě pozemky ve vlastnictví navrhovatele. Mezi účastníky řízení nebylo sporné jak vlastnictví dotčených pozemků, tak ani to, že se tyto pozemky nachází v plochách, které mohly být změnou ÚP dotčeny. Ze správního spisu rovněž vyplynulo, že navrhovatel byl v procesu přijímání Změny č. 4 ÚP aktivní (prostřednictvím právního předchůdce MOSS logistics s.r.o.), a řádně uplatnil námitky. Z uvedených skutečností je tak zřejmé, že navrhovatel splňuje podmínky aktivní legitimace k podání návrhu dle § 101a odst. 1 s.ř.s.

50. Nutno je ještě poznamenat, že otázku aktivní návrhové legitimace navrhovatele, jako podmínky přípustnosti návrhu, nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace návrhu, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Úspěch návrhu rozhodující měrou odvisí od toho, zda v řízení bude prokázáno, že navrhovatel skutečně byl – jak v návrhu tvrdil – na svých právech zkrácen přijatým opatřením obecné povahy.

51. Pokud jde o podmínku pasivní legitimace, zde je třeba pro úplnost poznamenat, že podle § 101a odst. 3 je odpůrcem ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS, přitom platí, že v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. o zrušení územního plánu (nebo jeho změny) je odpůrcem obec, jejíž zastupitelstvo územní plán vydalo. V daném případě je tak odpůrcem město Hustopeče, jehož zastupitelstvo napadenou Změnu č. 4 ÚP vydalo.

52. S ohledem na výše uvedené krajský soud konstatuje, že v řízení byly splněny všechny procesní podmínky, pročež bylo možné přistoupit k soudnímu přezkumu napadeného opatření obecné povahy, a to dle rozsahu a důvodů podaného návrhu (§ 101d odst. 1 s.ř.s.). Po novele s.ř.s. provedené zákonem č. 303/2011 Sb., která je účinná od 1.1.2012, není již plně využitelný tzv. algoritmus přezkumu opatření obecné povahy, jak byl definován v rozsudku NSS ze dne 27.9.2005, č.j. 1 Ao 1/2005–98. Soud tedy při přezkumu napadeného opatření obecné povahy postupoval především v rozsahu uplatněných návrhových bodů.

53. Navrhovatel nenamítal žádné pochybení týkající se procesního postupu při pořizování Změny č. 4 ÚP; rovněž soud takové pochybení neshledal.

54. Předmětem sporu je zejména rozsah zásahu do práv vlastníka nemovitostí a vážení různých zájmů a subjektivních práv v procesu územního plánování. Nutno zdůraznit, že soudní přezkum je zásadním způsobem ovlivněn obsahem samotného návrhu, z něhož musí správní soud při svém rozhodování vycházet, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že by soud měl do veškerých činností v rámci územního plánování zasahovat co možná nejméně. Soud by tedy měl vystupovat pouze jako garant zákonnosti, který má zkoumat porušování předpisů a nemá mít zájem na zasahování do aktivní tvorby územně plánovací dokumentace, v tomto konkrétním případě tedy tvorby územního plánu. Přeneseně řečeno: soud je strážcem či pasivním korektorem procedury vedoucí k územní regulaci, nikoli jejím aktivním tvůrcem. Aktivním tvůrcem je v tomto případě naopak zastupitelstvo obce, jakožto orgán politické reprezentace vzniklý na základě svobodné volby občanů ve volbách a postupující v rámci práva na samosprávu. Úlohou soudu v tomto typu řízení tedy není dotváření územních plánů na základě návrhu, nýbrž obrana jednotlivce před excesy v procesu územního plánování a nedodržením zákonných mantinelů při jejich vytváření. Při tomto hodnocení zákonnosti územního plánu je poté soud vázán zásadou proporcionality a zdrženlivosti. K samotnému zrušení územního plánu by tak mělo být soudem přistoupeno pouze za situace, kdy došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře. Tímto je vymezeno základní východisko při posuzování územních plánů se zdůrazněním skutečnosti, že cílem územního plánu je vyvážit jak zájmy jednotlivce, tak zájmy na rozvoji území a ochraně přírody, a proto na schválení konkrétní úpravy územního plánu neexistuje subjektivní právo. Podle okolností konkrétní věci přitom soud může zrušit i jen část územního plánu, pokud charakter napadeného aktu takovéto rozdělení umožňuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73, publ. pod č. 1462/2008 Sb. NSS).

55. Soud považuje také za vhodné poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 – 74, ve kterém dospěl k závěru, že: „Stanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění všech cílů a zásad územního plánování (srov. § 1 a § 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona; v současnosti již neplatný, pozn. krajského soudu) je činností, do které správní soudy mohou pouze minimálně zasahovat. Soudu rozhodně nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití.“ Tuto myšlenku dále Nejvyšší správní soud rozvedl ve svém rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73, když konstatoval, že v územním plánování: „…jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. […] každá varianta využití území, která se takto ‚vejde‘ do mantinelů územního plánování, je akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet.“ 56. V otázce zásady zdrženlivosti správního soudu při přezkumu územně plánovací dokumentace krajský soud závěrem odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, ve kterém tento konstatoval, že: „…dle článku 101 odst. 4 Ústavy může stát zasahovat do činnosti územních samosprávných celků jen, vyžaduje–li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem; takový zásah do samosprávy je přípustný toliko tehdy, pokud to ochrana zákona nepochybně vyžaduje. Respektování územní samosprávy je nutnou součástí právního státu.“ 57. Ke zrušení OOP může soud přikročit ze závažných důvodů. Posouzení, zda jde o závažný důvod pro zrušení územního plánu, je třeba učinit s ohledem na veškeré relevantní okolnosti případu a snesené argumenty stran řízení. Závažné důvody pro zrušení územního plánu představuje porušení kogentních procesních a hmotně právních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy. Závažné důvody pro zrušení územního plánu může soud zohlednit při jeho hodnocení z hlediska zákonnosti (rozsudek NSS ze dne 28.8.2012, č.j. 1 Ao 1/2010–264).

58. Krajský soud, s přihlédnutím ke všem shora citovaným judikatorním závěrům, a vázán podaným návrhem, se dále zabýval jednotlivými návrhovými body v pořadí a souvislostech, jak byly uplatněny navrhovatelem.

59. Námitky navrhovatele uplatněné v prvním návrhovém bodě se týkaly údajné nesrozumitelnosti, zmatečnosti a vnitřní rozpornosti Změny č. 4 ÚP, kdy podle navrhovatele je výšková regulace v plochách Z53 a Z54 zahrnuta jen v grafické části a v regulativech textové části ÚP vymezena není. Soud nemohl přisvědčit navrhovateli v tom, že by z uvedených důvodů byla Změna č. 4 ÚP nesrozumitelná, zmatečná, nepřezkoumatelná a nezákonná.

60. Dotčené pozemky navrhovatele se nachází v zastavitelných plochách Z53 a Z54 s funkčním využitím VL – výroba a skladování – lehký průmysl. Uvedené zařazení pozemků platilo již v územním plánu od roku 2013. Porovnáním nyní posuzované Změny č. 4 ÚP a předchozí úpravy (Změny č. 3 ÚP – veřejně dostupné na webových stránkách města) soud ověřil, že plochy VL byly dosud bez jakékoliv výškové regulace. Výškové omezení pro tyto plochy VL bylo zavedeno teprve Změnou č. 4 ÚP v podobě indexu 3 (u ploch navrhovatele Z53 a Z54, dále u ploch severně od ploch navrhovatele, resp. východně od dálnice D2 pro plochy P139, Z61, Z153, Z28, Z8 a Z29) a indexu 4 (pouze v případě plochy Z66, sice se stejným funkčním využitím jako u dotčených ploch, ale umístěné na opačném konci města severozápadně od ploch navrhovatele). Výšková regulace – index 1 až 3 byla upravena již v předchozích zněních územního plánu města Hustopeče, nicméně aktuálně přezkoumávanou Změnou č. 4 ÚP byla nově stanovena indexem 3 právě u ploch VL. Zcela nově byl Změnou č. 4 ÚP ještě zaveden výškový index 4.

61. Vymezení výškového indexu 3 bylo do územního plánu města zavedeno již ve Změně č. 1 ÚP s účinností od 4.10.2016. Ve Změně č. 4 ÚP je v pak grafické části vyznačen index 3 vždy v konkrétních plochách (VL/3) a dále je tento výškový index vymezen v textové části v „Příloze č. 1: Srovnávací text výroku“ bod 6. Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití. Zde je pro jednotlivé druhy ploch (včetně ploch VL) definováno v souladu se zákonem a vyhláškou hlavní využití, přípustné využití, podmíněně přípustné využití, podmínky prostorového uspořádání a nepřípustné využití. Některým plochám je zde přiřazena výšková regulace pomocí již citovaných indexů 1 až 4. Výškový index 4 byl nově stanoven teprve Změnou č. 4 ÚP jak ve výrokové části, tak v textové části v Příloze č. 1: Srovnávací část textu výroku. Stanovenou indexací ploch s rozdílným způsobem využití byla specifikována přípustná výška zástavby dané plochy pomocí počtu nadzemních podlaží, resp. u halových objektů pomocí výšky stavby nad upraveným terénem (porovnání definice indexu 3 a 4 viz níže).

62. Výškové indexy upřesňující podmínky využití některých ploch: Index 3: přípustná výška zástavby pouze do 3 nadzemních podlaží, s možností využití podkroví; u halových objektů výška stavby do 10 m nad upraveným terénem. Index 4: přípustná výška zástavby pouze do 4 nadzemních podlaží, bez možnosti využití podkroví; u halových objektů výška stavby do 14 m nad upraveným terénem.

63. V této souvislosti je třeba zmínit, že z textu Změny č. 4 ÚP – Přílohy č. 1: Srovnávací text výroku bod 6.8.

1. Výroba a skladování – lehký průmysl (VL), kde jsou specifikovány podmínky pro využití ploch VL, přímo výškový limit nevyplývá. Z hlediska lepší přehlednosti by to bylo zřejmě vhodné. V uvedeném postupu však nelze spatřovat zmatečnost a nesrozumitelnost či nepřezkoumatelnost, protože výškový limit byl ve Změně č. 4 ÚP stanoven.

64. Změna č. 4 ÚP obsahuje stanovení výškové regulace pro předmětné plochy (označeno jako „VL/3“) v grafické části – hlavní výkres (většinově index 3), a dále zdůvodnění zavedení výškové regulace ploch výroby a skladování VL v textové části odůvodnění Změny č. 4 ÚP (str. 30–31). Výškové indexy upravuje také Příloha č. 1: Srovnávací text výroku, jenž v bodě 6. Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití obsahuje vymezení výškových indexů 1 až 3 (tj. platných již před projednávanou změnou územního plánu) a dále indexu 4, který nově definuje. Regulace výškových limitů staveb v plochách VL byla pořizovatelem logicky zdůvodněna, a to především nutností omezit kapacitu objektů v těchto plochách v návaznosti na jejich potřebu obsluhy nákladní dopravou, kdy většina těchto návrhových ploch nemá přímé napojení na dálnici, a doprava s nimi spojená tak musí projíždět obytným územím, což je z hlediska dnešních hygienických podmínek v území zcela nevhodné. Dalším legitimním důvodem výškové regulace v těchto plochách bylo omezit umísťování příliš vysokých staveb tak, aby nevytvářely další nevhodné pohledové bariéry dlouhých vysokých hal seskupené v jednom místě a nedostávaly se do konfliktu s krajinným rázem sídla a dálkovými pohledy na něj. To by mělo přispět k přirozenějšímu začlenění skladovacích a výrobních areálů do struktury sídla na jeho přechodu do krajiny, kde se tyto plochy obvykle nacházejí.

65. V postupu pořizovatele tedy soud neshledal nezákonnost ani prvky svévole. Navrhovatel sám ze Změny č. 4 ÚP seznal zavedení výškové regulace formou indexace, dále také to, v jakých konkrétních plochách (včetně ploch Z53 a Z54) je regulace uplatňována, a dále byl schopen formulovat své námitky proti důvodům, na jejich základě bylo toto výškové omezení zavedeno.

66. Změna č. 4 ÚP v napadené části také není nepřezkoumatelná, nesrozumitelná, vnitřně rozporná nebo zmatečná. Z jejího obsahu lze seznat, jaké výškové omezení zástavby se pro město stanoví (index 1 až 4), jak jsou parametry jednotlivých indexů nastaveny, z grafické části jednoznačně plyne konkrétní výškový index pro každou konkrétní plochu, z textové části odůvodnění Změny č. 4 ÚP a z Přílohy č. 1: Srovnávací text výroku pak vyplývají zásadní důvody pro stanovení výškových limitů staveb v plochách VL. Vysvětlen je i důvod nově stanoveného indexu 4 a jeho přiřazení k jediné ploše VL Z60 (viz text dále), kde nebude obtěžovat krajinný ráz. Definice výškového limitu pomocí indexu není zmatečná nebo neurčitá. Koncovými body pro změření výšky stavby jsou na jedné straně upravený terén (což je v územním plánu výslovně stanoveno), na straně druhé plyne z logiky věci, že jde o vrchní část konstrukce stavby, tj. střechu (neboť není stanoveno jinak). Zvolený způsob regulace tedy neznemožňuje kontrolu splnění jeho podmínek.

67. Výškový limit zástavby u ploch VL je tedy jednoznačně stanoven v grafické části Změny č. 4 ÚP (Hlavní výkres), a to většinově index 3 (až na jednu plochu na zcela opačném okraji města), a dále v textové části odůvodnění Změny č. 4 ÚP, kde jsou vedle úkolů územního plánování a důvodů přijetí Změny č. 4 ÚP upřesněny výškové limity staveb v plochách VL s maximálně přípustnou výškou zástavby a se Zdůvodněním stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití (kapitola E.5.).

68. Argumentace navrhovatele v druhém návrhovém bodě se týkala absence legitimních důvodů pro stanovení výškové regulace v plochách VL. Námitkám uvedeným v tomto bodě soud nepřisvědčil. Již ze shora vyložených důvodů (na něž soud pro stručnost odkazuje) vyplývá, že výšková regulace v plochách Z53 a Z54 nepostrádá legitimní důvody a není zcela neodůvodněná, jak namítal navrhovatel. Ostatně sám navrhovatel v podaném návrhu citoval z některých pasáží textové části odůvodnění Změny č. 4 ÚP. Ke zvolené regulaci Změnou č. 4 ÚP odpůrce mimo jiné uvedl, že omezení výškové hladiny zástavby je v souladu s cíli územního plánování, kterými je zajišťování předpokladů pro udržitelný rozvoj území s cílem obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů. Ochrana veřejných zájmů spočívá v ochraně podmínek pro bydlení obyvatel města Hustopeče. Výškové limity staveb v plochách VL byly upřesněny v rámci koordinace s okolní zástavbou a stavebními plochami tak, aby nedocházelo k umísťování příliš vysokých staveb do konfliktu s krajinným rázem sídla a dálkovými pohledy na něj (strana 2 textové části odůvodnění). Vybraným návrhovým plochám výroby a skladování (VL) byly nově přiřazeny výšky zástavby z důvodu ochrany krajinného rázu v exponovaných pohledech na město a zamezení neúměrně vysoké intenzity využití území v okrajových lokalitách (strana 33 – 34). Za naprosto zásadní a legitimní důvod pro zavedení výškové regulace v plochách VL pak soud pokládá důvody pořizovatele Změny č. 4 ÚP vyjádřené na straně 30 textové části odůvodnění, a sice omezení kapacity těchto objektů a areálů (v plochách VL) vzhledem k jejich potřebám obsluhy automobilovou dopravou, především nákladní. Většina návrhových ploch výroby a skladování se nachází mimo přímé napojení na dálnici D2, a tak doprava s nimi spojená musí projíždět zastavěným obytným územím města, což je z hlediska dnešních hygienických podmínek v území zcela nevhodné. Uvedené důvody výškové regulace staveb s předpokládaným omezením kapacity skladovacích objektů a areálů s omezením potřeby obsluhy kamionovou dopravou, jež následně musí projíždět zastavěným obytným územím, odpůrce zvolil legitimně a v souladu s cíli a úkoly územního plánování ve smyslu § 18 a § 19 stavebního zákona. Klade důraz na veřejný zájem na ochraně životního prostředí a pohody bydlení.

69. K vymezení výškového regulativu v plochách VL (tedy i v plochách Z53 a Z54) nedošlo v rozporu se zákonem ani svévolně. Z odůvodnění Změny č. 4 ÚP jednoznačně vyplývá, pro které plochy byl výškový regulativ zaveden, na základě jakých důvodů a současně byl definován výškový index s maximálně přípustnou výškou zástavby.

70. K dalším námitkám navrhovatele souvisejícím s tímto návrhovým bodem soud uvádí, že navrhovatel nedoložil žádný plánovaný stavební záměr pro dotčené plochy, jehož realizace by byla ztížena zavedenou výškovou regulací (index 3). K jak podstatnému ztížení realizace stavebního záměru by mohlo dojít, tedy nelze vyhodnotit. Ostatně i odpůrce potvrdil, že příslušný stavební úřad dosud nevydal ke stavebnímu záměru nových skladovacích hal v plochách Z53 a Z54 žádnou územně plánovací informaci (§ 21 odst. 1 stavebního zákona), ani závazné stanovisko (§ 96b stavebního zákona). Tvrzená nevhodnost stanovené výškové regulace nebyla ničím doložena, přitom pořizovatel má právo výstavbu na svém území regulovat nejen co do rozsahu způsobu využití, ale i co do výšky zástavby. Regulace pomocí výškových indexů je běžnou součástí územních plánů. Namítanému neefektivnímu využití zastavitelného území nebylo možno přisvědčit, neboť se jednalo o legitimní záměr pořizovatele (viz strana 30 textové části odůvodnění Změny č. 4 ÚP) s cílem omezit kapacitu skladovacích objektů a areálů a tím omezit i potřebu jejich obsluhy nákladní automobilovou dopravou, jež musí následně projíždět zastavěným územím města (z hlediska hygienických podmínek v území zcela nevhodné), protože předmětné plochy nemají přímé napojení na dálnici. Lze logicky předpokládat, že omezením kapacity skladovacích objektů dojde k omezení jejich obsluhy automobilovou dopravou a čím méně bude projíždět nákladní dopravy městem, tím méně bude jeho obytná zastavěná část zatížena hlukem a emisemi.

71. Zvolená výšková regulace v dotčených plochách Z53 a Z54 (index 3) není diskriminační vzhledem k jiné ploše výroby VL Z60 (zde nově výškový index 4), neboť tato plocha se nachází na opačném okraji města a na rozdíl od dotčených ploch přímo navazuje na dálniční sjezd, tudíž je dobře dopravně obsloužena, související nákladní doprava nebude projíždět obytnou zástavbou města a případná výstavba skladovacích a výrobních hal nebude výškově obtěžovat krajinný ráz (srov. strana 30 textové části odůvodnění Změny č. 4 ÚP). V územním plánu města Hustopeče byla upravena výšková regulace zástavby pomocí indexů 1 až 3 již s účinností od 4.10.2016 (Změnou č. 1 ÚP Hustopeče). Teprve však Změnou č. 4 ÚP byla zavedena výšková regulace pro téměř všechny plochy VL (včetně ploch Z53 a Z54), a to pomocí indexu 3, mimo plochu Z66, v níž byl stanoven index 4 (důvody vysvětleny výše). I z tohoto pohledu není Změna č. 4 ÚP diskriminační, když pořizovatel přistupuje obdobně ke všem plochám se stejným využitím VL, v případě plochy Z66 odlišnost v přístupu jednoznačně vysvětlil. Tvrzený úmysl odpůrce zamezit navrhovateli v realizaci jeho stavebního záměru – výstavby skladovacích hal nebyl prokázán, současně navrhovatel skutečný stavební záměr nijak nedoložil.

72. Pořizovatel Změny č. 4 ÚP zjevně vzal v úvahu existenci skladovacích hal v plochách VL v jižní části města, které byly realizovány v dřívější době, a s výškou mnohem vyšší, než je nyní nově stanovená maximálně přípustná výška zástavby v plochách VL dle indexu 3 (podle navrhovatele jde o skladovací a logistické haly o výšce 15,1 až 17,3 m nad upraveným terénem). Změnou č. 4 ÚP chce odpůrce lépe koordinovat zástavbu v plochách VL s již stávající okolní zástavbou, a to prostřednictvím úpravy výškového limitu staveb v předmětných plochách tak, aby nedocházelo k umisťování příliš vysokých staveb do konfliktu s krajinným rázem sídla a jeho obrazem v krajině při dálkových pohledech na něj, tedy aby již nebyly vytvářeny další nevhodné pohledové bariéry dlouhých vysokých hal. Dalším a důležitým důvodem této výškové regulace je potřeba omezit kapacitu objektů tohoto typu, když logicky vzato musí mít vyšší stavby pro skladování také vyšší nároky na dopravní obslužnost automobilovou dopravou (převážně nákladní). Ze shora vyložených důvodů vyplývá, že výšková regulace v plochách Z53 a Z54, i přes námitku blízké zástavby skladovacími halami o výšce převyšující maximální přípustnou výšku dle indexu 3, nepostrádá legitimní důvody. Pořizovatel Změny č. 4 ÚP k výškové regulaci také uvedl, že další výstavba mohutných staveb s vyšší výškou by obraz krajiny na jižním okraji města ještě zhoršila. Nastavená výšková hladina zástavby v předmětných plochách VL má za cíl nejen snížit kapacitu skladovacích objektů, ale tím i snížit intenzitu nákladní (obslužné) dopravy projíždějící následně obytnou zástavbou města. Plochy VL totiž nemají přímé napojení na dálnici, jsou dopravně napojeny na silnici II/425, jenž prochází centrem města. Doprava je zde vedena oběma směry, její intenzita má negativní vliv na životní prostředí a pohodu bydlení. I proto je Změnou č. 4 ÚP zaveden výškový index 3 ve všech rozvojových plochách VL na jihu města. Uvedené vyplývá také z textové části odůvodnění Změny č. 4 Územního plánu Hustopeče.

73. Není pravdou, že rozdíl v uplatnění indexu 3 a 4 nebyl pořizovatelem Změny č. 4 ÚP zdůvodněn (k tomu srov. např. str. 30 textové části odůvodnění Změny č. 4 ÚP). Nově zavedený výškový index 4 byl přiřazen Změnou č. 4 ÚP k ploše VL Z60 a umožňuje zde umístit vyšší stavby (do čtyř nadzemních podlaží nebo do 14 m nad upraveným terénem), neboť území navazuje na dálniční sjezd, je dobře dopravně obslouženo a výškově nebude obtěžovat krajinný ráz. Tyto podmínky nebyly naplněny u ostatních ploch VL, proto u těchto ploch byla zvolena výšková regulace indexem 3.

74. V této souvislosti soud upozorňuje na rozsudek NSS ze dne 2.8.2018, č.j. 10 As 33/2018–39, z něhož mimo jiné vyplývá, že „Regulativy nejsou v rozporu ani s § 18 odst. 2 stavebního zákona, podle kterého územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Toto ustanovení nelze vykládat tak, že majitel pozemku má právní nárok na stanovení takových podmínek rozvoje plochy zahrnující pozemky v jeho vlastnictví, které by plně vyhovovaly jeho soukromoprávním zájmům (srov. rozsudek ze dne 19.5.2011, č.j. 1 Ao 2/2011–17, bod 71).“ 75. Zvolený výškový regulativ není obecný, jak namítal navrhovatel, nýbrž je v souladu s § 43 odst. 3 stavebního zákona. Podle uvedeného ustanovení územní plán nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územnímu rozhodnutí. Pro účely prostorové regulace zástavby ze shora popsaných důvodů je předmětné vymezení výškového regulativu dostatečné.

76. Výšková regulace zástavby (např. s uvedením výšky v metrech k upravenému terénu) je obecně užívaným regulativem prostorového uspořádání ve smyslu Přílohy č. 7 k Vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Příloha č. 7 k citované vyhlášce stanoví obsahové náležitosti územního plánu. Z jejího bodu I. odst. 1 písm. f) vyplývá, že územní plán stanoví základní podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití s určením převažujícího účelu využití (hlavní využití), dále přípustného využití, nepřípustného využití, popřípadě podmíněně přípustného využití těchto ploch a stanovení podmínek prostorového uspořádání, včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu (např. výškové regulace zástavby, intenzity využití pozemků, charakteru zástavby apod.).

77. Argumentace navrhovatele ve třetím a čtvrtém návrhovém bodě se týkala nepřiměřeného zásahu do jeho vlastnických práv a též zásahu do jeho legitimního očekávání. Jelikož posouzení zásahu do vlastnických práv navrhovatele může souviset do značné míry i s tvrzeným zásahem do jeho legitimního očekávání, posoudil soud oba tyto návrhové body společně. Jejich důvodnosti však krajský soud nepřisvědčil.

78. Již v úvodu tohoto právního posouzení poukázal na to, že úspěch podaného návrhu rozhodující měrou odvisí od toho, zda bude v řízení prokázáno, že navrhovatel skutečně byl (jak v návrhu tvrdil) na svých právech zkrácen přijatým územním plánem. Cílem územního plánu je vyvážit jak zájmy jednotlivce, tak zájmy na rozvoji území a ochraně přírody, a proto na schválení konkrétní úpravy územního plánu či vymezení konkrétní funkční plochy pro určité území neexistuje subjektivní právo. V této souvislosti lze odkázat také na závěry rozsudku NSS ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008 – 51, podle něhož: „(…) z žádné zákonné normy či normy práva ústavního nelze dovodit existenci subjektivního práva vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla tato nemovitost zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití.“ 79. Stejně tak vlastník nemovitosti nemá právní nárok či veřejné subjektivní právo na konkrétní podobu územního plánu a na zařazení svého pozemku do určitého konkrétního způsobu regulace (srov. např. rozsudek NSS ze dne 21.1.2022, č.j. 5 As 394/2020–51). Obdobně se nemůže řídit odpůrce, coby orgán územního plánování, možným stavebním záměrem navrhovatele na svých pozemcích, pokud o něm nebylo v době schválení územního plánu ani vydáno územní rozhodnutí, popř. stavební povolení (v posuzované věci nebyla vydána ani územně plánovací informace nebo závazné stanovisko stavebního úřadu).

80. Smyslem územního plánování je vytváření předpokladů pro rozvoj území. Současně je nutno akceptovat i další zájmy, jako je např. ochrana přírody a krajiny či jiných hodnot území, jak ostatně vyplývá i z cílů územního plánování stanovených v § 18 stavebního zákona. Již z podstaty těchto výrazů je zřejmé, že sladit očekávání a předpoklady tak, aby vyhovovaly všem dotčeným subjektům, je téměř nereálným úkolem, jelikož zpravidla na jedné straně jsou subjekty, které mají zájem na pokračování a zachování současného stavu, zatímco na druhé straně je zájem o změnu ve funkčním využití území. K tomuto konfliktu se vyjádřil NSS ve svém rozhodnutí ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009 – 76, v němž mimo jiné uvedl, že: „(…) princip legitimního očekávání pak v procesu územního plánování nelze vykládat jako zachování statu quo; jedná se o dlouhodobý proces, v němž se střetávají různé typy zájmů – vyhovění jednomu typu zájmů obvykle vede k poruše ve vztahu k zájmu jinému (či jiného).“ Z výše uvedeného tedy lze dovodit, že jednotlivec nemůže mít žádná legitimní očekávání v tom směru, že územní plán zůstane neměnný v určité podobě po celou dobu existence jeho věcných práv k nemovitostem v něm upravených či naopak, že se územním plánem změní poměry v území podle očekávání a zájmu takového jednotlivce. Lze proto dospět k závěru, že právní jistota, ani legitimní očekávání, nejsou pro oblast územního plánování instituty typickými. Pokud jde o navrhovatelem tvrzený zásah do jeho vlastnického práva, k tomu nejprve krajský soud obecně uvádí, že v procesu územního plánování k zásahům do vlastnických práv dotčených subjektů zpravidla dochází. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými, a to při zachování zákonem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Úlohou soudu v takovém typu řízení je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování a před nedodržením zákonných mantinelů.

81. Územní plán reguluje možné způsoby využití určitého území, přičemž v tomto smyslu přestavuje významný, byť spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných dle územního plánu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21.7.2009, č.j. 1 Ao 1/2009–120). V tomto směru tedy může územní plán přestavovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

82. Zásahy do vlastnického práva musí mít zásadně výjimečnou povahu, jak ostatně vyplývá z posledně citovaného rozhodnutí NSS, v němž je také uvedeno, že „V rámci soudní kontroly procesu tvorby územního plánu (jeho změny) v řízení podle § 101a a násl. s.ř.s. soud zkoumá, zda jsou vůbec dány podmínky k zásahu územního plánu do vlastnických práv určité osoby. Soud tedy především zkoumá, zda dotyčný zásah do vlastnického práva má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, a zda je činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Shledá–li soud, že některá z uvedených kumulativních podmínek není splněna, je to zásadně důvodem pro zrušení územního plánu v té části, jež s dotyčným zásahem souvisí (…).“ Omezení v podobě územního plánu je schopno v obecné rovině tyto podmínky ve většině případů splňovat. V principu je založeno na legitimních důvodech, neboť územní plánování je prostředkem harmonizace poměrů v území jím regulovaném a umožňuje tak sladit veřejný zájem s individuálními zájmy týkajícími se daného území.

83. Z posledně citovaného usnesení rozšířeného senátu NSS soud vycházel také při hodnocení proporcionality řešení přijatého Změnou č. 4 ÚP v otázce zvolené výškové regulace v dotčených plochách, přičemž rozšířený senát NSS zde mimo jiné vyslovil, že „(…) za předpokladu dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu může územním plánem (jeho změnou) dojít k omezením vlastníka nebo jiného nositele věcných práv k pozemkům či stavbám v území regulovaném tímto plánem, nepřesáhnou–li spravedlivou míru; taková omezení nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a tento je povinen strpět je bez náhrady.“ 84. S ohledem na výše uvedené soud k uplatněným návrhovým bodům uvádí, že v posuzované věci nejde o nepřiměřený zásah do vlastnických práv navrhovatele ani o zásah do jeho legitimního očekávání. Změnou č. 4 ÚP Hustopeče se nemění využití území – plochy VL mají nadále stejný způsob využití, není zasahováno přímo do vlastnických práv navrhovatele, spíše se jedná o regulaci jeho podnikání a zvolená prostorová regulace ploch (index 3 – skladovací haly do výšky 10 m) není nepřiměřená a je řádně odůvodněna (viz výklad výše) veřejným zájmem na ochraně životního prostředí a zajištění pohody bydlení, konkrétně potřebou snížit kapacitu skladovacích objektů a jejich obsluhy nákladní dopravou, která následně projíždí zastavěným územím města, neboť dotčeným plochám na okraji města chybí přímé napojení na dálnici. Mohutné a vysoké stavby pro skladování již nyní svým uskupením vykazují znaky „logistického centra“. Další výstavba v podobných parametrech by jen situaci ve městě zhoršila. Na uvedené okolnosti, jež negativně dopadají na životní prostředí a pohodu bydlení ve městě reagoval odpůrce právě pořízením Změny č. 4 ÚP v souladu s § 5 odst. 6 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení je obec povinna soustavně sledovat uplatňování územně plánovací dokumentace a vyhodnocovat ji podle stavebního zákona; dojde–li ke změně podmínek, na základě kterých byla územně plánovací dokumentace vydána, je povinna pořídit změnu příslušné územně plánovací dokumentace. V této souvislosti soud poukazuje také na to, že navrhovatel nemohl mít žádná legitimní očekávání v tom směru, že územní plán města zůstane neměnný v konkrétní podobě po celou dobu existence jeho vlastnictví předmětných pozemků. Navrhovateli nelze přisvědčit v tom, že výšková regulace omezila jeho vlastnické právo v rozporu s principem kontinuity územního plánování. U ploch Z53 a Z54 s funkčním využitím VL byla stanovena výšková regulace indexem 3 shodně s ostatními návrhovými plochami VL v celém k. ú. Hustopeče u Brna (až na jednu odůvodněnou plochu s indexem 4 – viz výklad výše). Při indexaci výšky zástavby v plochách VL byla zohledněna dnešní výšková úroveň zástavby u ploch podobného charakteru (viz protilehlá strana dálnice D2 – plochy Z161, Z153, P139), pohybující se do 10 m (strana 31 odůvodnění Změny č. 4 ÚP). Současná výšková úroveň zástavby do 10 m odpovídá výškové úpravě i u dalších návrhových ploch VL v k. ú. Hustopeče u Brna – Z8, Z28, Z29 a Z66. Pokud by odpůrce zvolil např. méně omezující regulaci výšky, jak argumentoval navrhovatel, nedosáhl by zvoleného cíle v podobě ochrany životního prostředí a pohody bydlení, tedy skutečného snížení kapacity skladovacích objektů a s tím spojené obsluhy nákladní dopravou, jenž musí následně projíždět zastavěným územím města. Stejně tak by se mu nepodařilo omezit umísťování příliš vysokých staveb vytvářejících nevhodné pohledové bariéry dlouhých vysokých hal, jež logicky musí být v konfliktu s krajinným rázem sídla a dálkovými pohledy na něj. Jak již bylo výše uvedeno, regulace výšky zástavby pomocí zvoleného indexu je nástrojem běžně užívaným v územních plánech. Pokud došlo k zásahu do vlastnického práva navrhovatele, resp. spíše do jeho práva na podnikání, pak tento byl učiněn z legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře. Legitimní důvody stanovené výškové regulace již byly vyloženy ve výkladu výše, na nějž soud pro stručnost v tomto bodě odkazuje. Je třeba vzít také v úvahu, že navrhovateli nebylo znemožněno využít dotčené plochy k průmyslové výstavbě (skladovací haly, výrobní a logistické objekty), realizovat případnou výstavbu může stejně tak, jak to bylo upraveno do přijetí Změny č. 4 ÚP. Došlo „pouze“ k regulaci výšky takové zástavby do budoucna, a to shodně pro plochy VL v celém katastrálním území města. Dosavadní úprava výstavby bez výškového limitu v plochách VL (úprava před nabytím účinnosti Změny č. 4 ÚP) už zjevně nevyhovovala, nedostatečně zohledňovala negativní dopad na životní prostředí a pohodu bydlení.

85. Soud ještě zmiňuje ust. § 11 odst. 2 věta druhá vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, z něhož vyplývá, že plochy výroby a skladování se vymezují v přímé návaznosti na plochy dopravní infrastruktury a musí být z nich přístupné. Ačkoliv dotčené plochy Z53 a Z54 se nacházejí v blízkosti silnice II/425, nejsou zatím přímo dopravně napojeny na rovněž blízkou dálnici, což by dopravu z města odvedlo, a proto veškerá jejich obsluha automobilovou dopravou (převážně nákladní dopravou) projíždí zastavěným územím města, což je z hlediska dnešních hygienických podmínek v území zcela nevhodné a logicky zde působí nežádoucí zatížení (hlukem, emisemi apod.). Lze obecně předpokládat, že snížení kapacity skladovacích objektů (pomocí výškové regulace zástavby) může snížit nároky na jejich obsluhu automobilovou dopravou, která následně projíždí zastavěným územím města, čímž by mohlo dojít i ke snížení zátěže v tomto území.

86. Soud má za to, že při zavedení výškové regulace pro plochy VL byly dodrženy zásady subsidiarity a minimalizace zásahu do vlastnického práva navrhovatele. Zvolenou regulaci soud neshledal neproporcionální.

87. S posuzovanou přiměřeností zásahu do vlastnických práv navrhovatele souvisí i posouzení legitimního očekávání navrhovatele. Soud konstatuje, že v posuzované věci nebylo porušeno legitimní očekávání navrhovatele spočívající v tom, že bude moci realizovat výstavbu skladovacích hal v podobných parametrech, jako je tomu u hal, které se v okolí dotčených pozemků v plochách VL nacházejí (o výšce 15,1 až 17,3 m nad upraveným terénem). Soud již výše uvedl, že navrhovatel nedoložil žádný svůj stavební záměr. Stejně tak příslušný stavební úřad dosud nevydal k tvrzenému stavebnímu záměru žádnou územně plánovací informaci (§ 21 odst. 1 stavebního zákona), ani závazné stanovisko (§ 96b stavebního zákona). K jak podstatnému zásahu do realizace stavebního záměru navrhovatele by mohlo dojít, tedy vůbec nelze vyhodnotit. Úvahy navrhovatele o budoucím stavebním záměru v horizontu mnoha let jsou jistě z hlediska jeho podnikání důležité, ale na současné situaci v území nemohou nic konkrétního změnit, pokud nebyly dovedeny do fáze vydaného územního rozhodnutí nebo stavebního povolení. O stavebním záměru navrhovatele dosud nebylo zahájeno žádné řízení a za této situace nelze přisvědčit navrhovateli, že měl relevantní legitimní očekávání o budoucí výstavbě skladovacích hal o výšce 15,1 až 17,3 m nad upraveným terénem v dotčených plochách. Navrhovateli byla jistě známa úprava předchozím územním plánem, tj. bez regulace výšky zástavby v plochách VL, nicméně nemohl si být jist v tom, že tato úprava bude platit věčně, a že předmětné plochy nebude třeba prostorově regulovat z důvodu změn podmínek v území. Aktuální zavedení výškové regulace v plochách VL pomocí indexu 3 (Změnou č. 4 ÚP) bylo legitimně odůvodněno (viz výklad shora) potřebou omezit kapacitu skladovacích objektů a areálů, tím omezit jejich obsluhu automobilovou dopravou, jenž následně projíždí zastavěným územím města a nevhodně ho tak z hlediska hygienických podmínek zatěžuje. Připuštěním výstavby vyšších skladovacích hal (tj. objektů s větší kapacitou) lze naopak logicky předpokládat, že potřeba jejich obsluhy automobilovou dopravou bude opět vyšší, a protože tyto plochy nemají přímé dopravní napojení na dálnici, kterým by se doprava z města odklonila, projížděla by opět veškerá tato doprava zastavěným územím města. V posuzované věci nedošlo k zásahu do legitimního očekávání navrhovatele. Stejně tak nebylo prokázáno, že by odpůrce chtěl podstatně ztížit stavební záměr navrhovatele, když navrhovatel žádný stavební záměr nedoložil.

88. Navrhovatel také odkazoval na to, že v okolí dotčených pozemků se již nachází v plochách VL skladovací haly o výšce 15,1 až 17,3 m nad upraveným terénem. Nově zavedená výšková regulace dle indexu 3 pak podle navrhovatele představuje snížení výšky výrobních objektů z cca 15,5 m na 10 m, a tedy snížení výrobní kapacity o 1/3. To sebou nese vyšší potřebu plošného záboru a neefektivní zastavování ploch. S touto argumentací se krajský soud neztotožnil. Z veřejně přístupného mapového portálu mapy.cz lze skutečně dovodit, že v blízkosti dotčených ploch se nachází podobný mohutný skladovací objekt. Navrhovatel svá tvrzení a objekty nijak neupřesňuje, neuvádí jejich počet a ani kde se nacházejí. Nutno k tomu doplnit, že všechny nové návrhové plochy VL (až na jednu výjimku – viz výklad výše) mají stanovenu výškovou regulaci indexem 3 (do 10 m nad upraveným terénem), což má více odpovídat okolní zástavbě v katastrálním území města (např. protilehlá strana dálnice), a také potřebě snížit kapacitu těchto objektů a s tím související dopravní obsluhu, jež následně projíždí obytným územím města a z hlediska hygienických podmínek ho zcela nevhodně zatěžuje. Aplikace výškového limitu v těchto plochách také omezí umísťování příliš vysokých staveb, jež vytváří nevhodné pohledové bariéry dlouhých vysokých hal, čímž se tyto objekty mohou více přirozeně začlenit do struktury sídla na jeho přechodu do krajiny, kde se obvykle nacházejí. V označené věci nedošlo ke svévolnému omezení stavebního využití dotčených ploch Z53 a Z54. Ve výkladu výše již byly vyloženy legitimní důvody pořizovatele k přijetí Změny č. 4 ÚP, která zavedla výškovou regulaci ploch VL. Soud pro stručnost na tyto důvody znovu odkazuje. K přijetí Změny č. 4 ÚP tedy nedošlo svévolně nebo neodůvodněně. Navrhovatel neprokázal tvrzenou větší potřebu plošného záboru, ostatně ani žádným stavebním záměrem dosud nedisponoval. Pro svůj případný stavební záměr může nadále využít dotčené plochy Z53 a Z54, u nichž nedošlo k žádné změně funkčního využití. Navrhovatel také neprokázal tvrzení o tom, že v případě snížení výšky skladovací haly o 5,5 m dojde ke snížení výrobní kapacity o 1/3. Soud k tomu znovu uvádí, že navrhovatel dosud neuplatnil žádný záměr na konkrétní stavební výstavbu. V návrhu zmínil, že má záměr postavit v dotčených plochách skladovací haly. V souvislosti s tvrzeným zásahem do legitimního očekávání ale uvedl, že z důvodu zavedení výškového limitu zástavby bude mít sníženu výrobní kapacita o 1/3. Z toho je zjevné, že stavební záměr nemá dosud pevně ujasněn, prozatím neví, zda bude realizovat výstavbu skladovacích objektů nebo výrobních hal. Pokud jde o samotné snížení kapacity v budoucnu postavených objektů v těchto plochách, pak toto je skutečným záměrem odpůrce při zavedení výškové regulace ploch VL Změnou č. 4 ÚP. Jak již bylo opakovaně výše uvedeno, v souvislosti s tímto záměrným snížením možné kapacity skladovacích/výrobních objektů je logicky očekáván i pokles automobilové (převážně nákladní) dopravy projíždějící zastavěnou částí města.

89. V pátém návrhovém bodě navrhovatel namítal nedostatečné vypořádání námitek. K tomu soud uvádí, že se pořizovatel Změny č. 4 ÚP vypořádal s námitkami navrhovatele (uplatnil je jeho právní předchůdce MOSS logistics s.r.o.) dostatečně v souladu se správním řádem a stavebním zákonem. Logicky přitom odůvodnil zavedení výškového limitu v plochách VL se stejnými důvody, které již byly vyloženy shora. I zde byl zdůrazněn pozitivní přínos zavedení výškového limitu u ploch VL, spočívající v omezení kapacity skladovacích objektů a areálů, což by mělo snížit potřebu jejich obsluhy automobilovou dopravou, a tím i zatížení (hlukem, emisemi atp.) území města, protože většina návrhových ploch VL se nachází mimo přímé napojení na dálnici, a tak doprava s nimi spojená projíždí zastavěným obytným územím města, což je z hlediska současných hygienických podmínek v území zcela nevhodné. Odpůrce dále potvrdil, že zavedení výškové regulace hladiny zástavby v řešených plochách je v souladu s cíli územního plánování, zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území při dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů. Ochrana veřejných zájmů spočívá v ochraně podmínek pro bydlení obyvatel města Hustopeče. Soud nemůže navrhovateli přisvědčit v tom, že by uplatněné námitky nebyly vypořádány, nebo že by bylo jejich vypořádání nepřezkoumatelné. Při vypořádání námitek pořizovatel reagoval i na namítané snížení výrobní/skladovací kapacity v důsledku zavedení výškového omezení staveb s tím, že bylo vysvětleno, z jakých důvodů a s jakými cíli bylo třeba tento výškový limit stanovit (blíže také výklad shora). Odpůrce připustil, že v okolí se již nachází skladovací haly o výšce cca 17 m, nicméně dodal, že stanovení výškové hladiny umožní koordinaci výstavby tak, aby nedocházelo k umísťování příliš vysokých staveb, jež vstupují do estetického konfliktu s krajinným rázem sídla a dálkovými pohledy na něj. Další výstavba v podobném měřítku v okolí by charakterové vlastnosti území podstatně zhoršila.

90. Soud závěrem uvádí, že v případě změn podmínek v území (např. směřujících k jinému nastavení výškové regulace zástavby v dotčených plochách) může navrhovatel požádat o změnu územního plánu.

VI. Závěr a náklady řízení

91. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud vyhodnotil návrh na zrušení části předmětného opatření obecné povahy v celém rozsahu jako nedůvodný, a proto jej zamítl podle § 101d odst. 2 věty druhé s.ř.s.

92. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel ve věci úspěch neměl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrci, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly (součástí agendy odpůrce, jako přímého pořizovatele územního plánu prostřednictvím Městského úřadu Hustopeče, je povinnost hájit své správní akty, opatření a postupy i v řízení před soudy).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí argumentace v návrhu III. Vyjádření odpůrce IV. Replika navrhovatele V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení