66 Ad 5/2025– 49

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: P. P. bytem zast. Mgr. Petrem Švrčkem, advokátem se sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2025, čj. , takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 16. 1. 2025, čj. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 10. 2024, čj. X kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí vychází z vadných podkladů, že skutkový stav nebyl dostatečně objasněn a posudek Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) nezohlednil celkovou závažnost jeho zdravotních obtíží a nepřihlédl ke kombinaci jednotlivých diagnóz. Stanovený pokles pracovní schopnosti pouze o 20 % neodpovídá dle žalobce reálnému dopadu kombinace nemocí na jeho uplatnění na pracovním trhu.

3. Dle žalobce nelze posuzovat jednotlivé diagnózy samostatně, nýbrž v jejich vzájemné kombinaci (jako celek), což dohromady způsobuje faktickou nemožnost zaměstnání. Žalobce zdůrazňuje, že trpí výraznými poruchami zraku (nikoliv lehkou formou) v kombinaci s chronickým onemocněním ledvin a psychickými potížemi. Dle žalobce nebyly řádně zhodnoceny důsledky jeho obtíží na reálné možnosti nalezení zaměstnání. Konstatování, že se žalobce může „obecně“ uplatnit bez konkretizování pracovních pozic, které by byl žalobce schopen vykonávat, považuje žalobce za nedostatečné. Dle žalobce mělo být specifikováno jaké konkrétní práce s podstatně nižšími nároky na tělesné schopnosti by mohl vykonávat, příp. na jakou profesi by se mohl překvalifikovat.

4. Dle žalobce byly lékařské zprávy selektovány v jeho neprospěch. Některé žalobcem poukazované lékařské zprávy nebyly dostatečně reflektovány. Dle žalobce není napadené rozhodnutí přesvědčivě odůvodněno. Nebylo vypořádáno žalobcovo tvrzení, že nemůže vykonávat venkovní ani vnitřní zaměstnání s ohledem na kombinaci zrakových, ledvinových a psychických obtíží. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

5. Podle žalobce měl být komplex jeho obtíží posouzen důsledně a s respektem. Potom by nemohlo být konstatováno, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je jen lehké oční postižení. Žalobce má za to, že jeho zdravotní stav byl bagatelizován. Žalobce shrnuje, že není schopen si reálně najít žádnou vhodnou práci. I z příslušné zprávy úřadu práce (a bilanční diagnostiky) má vyplývat, že uplatnitelnost žalobce je velice ztížená vzhledem ke komplexu zdravotních omezení. Posudek Institutu však toto nebral v potaz. Žalobce proto navrhl, aby byl krajským soudem opatřen posudek znalce. Žalobce uvádí, že je připraven doložit na výzvu soudu další důkazy o poklesu jeho pracovní schopnosti (výslech osob a další jiné důkazy).

6. Žalobce je toho názoru, že posudek Institutu je v přímém rozporu s čl. 6 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalobce je nezpůsobilý k práci a bylo mu odňato právo na hmotné zabezpečení. Žalobce má za to, že je mu v důsledku posudku odebráno právo na důstojný život. Žalobce namítá, že vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) neumožňuje faktické zhodnocení zdravotního stav posuzované osoby a nutí posudkové lékaře kategorizovat pacienta na základě jeho „hlavního“ onemocnění, přestože reálná práceschopnost může být úplně jiná. Systém hodnocení zdravotního stavu podle příslušné vyhlášky považuje žalobce za zjednodušující a neodpovídající realitě. Korekce navýšení poklesu pracovní schopnosti až o 10 % (§ 3 odst. 3 vyhlášky) je podle žalobce nepřiléhavá a neumožnuje dostatečně zohlednit skutečný zdravotní stav. Žalobce odmítá posuzování podle tabulek a žádá o posouzení individuálního rozměru každého případu. Dále má být vyhláška dle jeho názoru již zastaralá. Žalobce poukazuje na rekodifikaci občanského zákoníku a zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Žalobce neshledává opodstatnění v odlišném přístupu v soukromém a veřejném právu. Žalobce uzavírá, že stanovení tabulkových hodnot určujících snížení pracovní schopnosti není souladné s ústavně zaručenými právy. Určitá sjednocující metodika má své místo, ovšem má mít pouze doporučující charakter (jako např. metodika Nejvyššího soudu pro určování výše nemajetkové újmy při snížení společenského uplatnění).

7. Žalobce navrhl zdejšímu soudu, aby ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR předložil tuto věc Ústavnímu soudu, resp. aby podle čl. 10 podal Ústavnímu soudu návrh, aby vyhlášku nebo některá její ustanovení zrušil.

8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že navrhuje pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“).

II. Podstatný obsah správních spisů

9. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu dne 24. 7. 2024. Posudkem Institutu ze dne 1. 10. 2024 byl u žalobce shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, avšak žalobce nebyl uznán invalidním. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení dle kapitoly VII., položky 6b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti byl stanoven v rozsahu 15 % a navýšen o 5 % (pro další zdravotní postižení) na celkových 20 %. Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky.

10. Dne 7. 1. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to Institutem II. stupně. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce nebyl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 20 %. Zdravotní postižení žalobce bylo podřazeno pod kapitolu VII., položku 6b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (lehké vleklé formy částečně poškozující funkci oka/očí). Byla zvolena horní hranice taxace 15 %, která byla navýšena o 5 % pro další postižení, a to na celkových 20 %. Bylo vysvětleno, že nejde o položku 6c (těžké vleklé formy, léčení vzdorující, trvale poškozující funkci oka, jednostranné) ani o položku 6d (těžké vleklé formy, léčení vzdorující, trvale poškozující funkci obou očí), a to podle rozsahu omezení zrakových funkcí; základní zrakové funkce jsou u žalobce dobré – visus a zorné pole. Stav vyžaduje volbu vhodné profese a nevyžaduje invalidizaci.

11. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.

III. Posudek posudkové komise MPSV

1. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV. Dne 6. 5. 2025 byl žalobce při jednání komise vyšetřen očním lékařem a internistou. Bylo rozhodnuto, že k objektivizaci zdravotního stavu je vhodné doplnění aktuálního psychologického vyšetření; po jeho doplnění bude posudkový závěr přijat v nepřítomnosti žalobce. Dne 23. 9. 2025 bylo po doplnění lékařské zprávy z psychologické ambulance přijato při jednání posudkové komise MPSV následující posudkové hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela.

2. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce. Bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí glaukom otevřeného úhlu bez poruchy zrakové ostrosti, bez retinopatie či neuropatie optického nervu, bez poruchy zorného pole.

3. Bylo shledáno, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především těžké fyzické práce, práce kladoucí nadměrné nároky na zrakové a duševní funkce, vyvarování se práce v nepříznivých klimatických podmínkách včetně prochlazení. Žalobce je schopen práce spíše lehkého charakteru s výše uvedeným omezením, např. obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod. Vhodné se jeví plné využití dosaženého vzdělání s maturitou.

12. Posudková komise MPSV zhodnotila zdravotní postižení žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly VII., položky 6b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10 až 15 %. Posudková komise tento pokles pracovní schopnosti stanovila v rozsahu 15 %, tj. na horní hranici, a to s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení. Vzhledem k dalším zdravotním postižením míra poklesu pracovní schopnosti navýšena o dalších 5 % na celkovou hodnotu 20 %. V posudkovém zhodnocení ze dne 23. 9. 2025 na str. 6 byla nepřesnost v postupu stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, která byla opravena opravným usnesením posudkové komise MPSV ze dne 30. 10. 2025.

13. Ostatní zdravotní postižení žalobce by v případě jejich volby jako rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu znamenaly ještě nižší pokles pracovní schopnosti. Tato ostatní zdravotní postižení nejsou posudkově významná tak jako zvolená rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Na základě doplněného psychologického vyšetření nebyla prokázána významnější psychopatologie.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 10. 11. 2025. Žalobce ani jeho zástupce se k jednání nedostavili, přičemž se předem omluvili. Krajský soud provedl dokazování protokolem o jednání ze dne 6. 5. 2025, protokolem o jednání ze dne 23. 9. 2025 a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 23. 9. 2025 ve znění opravného usnesení ze dne 30. 10. 2025.

16. Žaloba není důvodná.

17. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

18. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou–li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011 – 43).

19. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008 – 46). Jde–li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012–18).

20. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 23. 9. 2025 ve znění opravného usnesení ze dne 30. 10. 2025. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při prvním jednání komise přítomen, byl vyšetřen odborným očním lékařem a internistou. Při druhém jednání měla posudková komise k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce i s doplněnou lékařskou zprávou z psychologické ambulance, na kteréžto vyšetření žalobce odeslala sama posudková komise. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobce a ve vzájemných souvislostech přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

21. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke stejnému zjištění jako v obou předchozích posudkových závěrech Institutu (posudek o invaliditě ze dne 1. 10. 2024 a posudek z námitkového řízení ze dne 7. 1. 2025) stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou tohoto stavu žalobce je postižení zařazené do kapitoly VII., položky 6b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Jde o primární glaukom otevřeného úhlu bez poruchy zrakové ostrosti, bez retinopatie či neuropatie optického nervu, bet poruchy zorného pole. V posudcích bylo shodně zhodnoceno, že se u žalobce jedná o lehkou, vleklou formu částečně poškozující funkci oka/očí, pro kterou je stanoven rozsah poklesu pracovní schopnosti 10–15 %, přičemž byla zvolena horní hranice poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 15 %. Posudková komise MPSV konstatovala, že je tak zohledněna tíže a rozsah postižení. Posudková komise MPSV ve shodě s posudkovými lékaři Institutu zohlednila žalobcovy další zdravotní postižení tím, že navýšila taxaci o dalších 5 % dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity na celkových 20 % poklesu pracovní schopnosti.

22. Současně posudková komise MPSV konstatovala, že ostatní zdravotní postižení (především potíže psychické a nefrologické) nejsou natolik posudkově významné, aby mohly být hodnoceny jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pokud by tomu tak bylo, pak by pokles pracovní schopnosti žalobce byl hodnocen ještě nižším procentním vyjádřením.

23. Posudková komise MPSV zdůraznila, že provedla objektivizaci zdravotního stavu žalobce na základě zdravotní dokumentace a vyšetření žalobce v komise. K subjektivním steskům nelze přihlížet.

24. Posudková komise na str. 6 taktéž provedla podrobnou pracovní rekomandaci pro žalobce, která je shrnuta výše. Posudková komise MPSV tak ve shodě s oběma posudky Institutu stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobce o 20 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobce.

25. Pokud se žalobce v žalobě dovolával toho, aby krajský soud ustanovil znalce za účelem zkoumání jeho zdravotního stavu, tak nelze než odkázat na již citovaný § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení. Podle tohoto ustanovení platí, že ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

26. Posudková komise MPSV byla zřízena právě za účelem podávání posudků o zdravotním stavu a pracovní schopnosti občanů v přezkumném řízení soudním ve věcech důchodového pojištění. Vzhledem k tomu, že jde o řízení, v němž byla vydáno napadené rozhodnutí na základě posudku Institutu, obrátil se krajský soud bez dalšího zákonným postupem právě na příslušnou posudkovou komisi MPSV s žádostí o podání posudku o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobce. Vzhledem k tomu, že krajský soud shledal podaný posudek jako úplný a přesvědčivý, vycházel z něj jako ze stěžejního důkazu v tomto řízení. Přitom krajský soud neshledal žádné pochybnosti o objektivizovaně zjištěném a popsaném zdravotním stavu žalobce a jeho poklesu pracovní schopnosti. Ustanovení znalce k dalšímu znaleckému zkoumání žalobcova zdravotního stavu a pracovní schopnosti tak nepřicházelo vůbec v úvahu.

27. Pokud se žalobce dovolával v žalobě zprávy úřadu práce (a bilanční diagnostiky), z níž má vyplývat jeho ztížená uplatnitelnost v zaměstnání, tak tu ale soudu nepředložil. Uvedená listina by zřejmě ovšem neměla žádný vliv na výsledek tohoto řízení. Žalobcův návrh, že je připraven předkládat i další důkazy, nepovažoval krajský soud za přínosný pro věc. Krajský soud nemá za to, že výpovědi svědků by mohly, jakkoliv objasnit zdravotní stav žalobce a pokles jeho pracovní schopnosti a že by takové svědecké výpovědi mohly zpochybnit důkazní hodnotu posudku posudkové komise MPSV.

28. Žalobce v žalobě zpochybnil soulad vyhlášky o posouvání invalidity s ústavním pořádkem ČR a navrhl krajskému soudu, aby ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy předložil tuto věc Ústavnímu soudu, resp. aby podle čl. 10 Ústavy podal Ústavnímu soudu návrh, aby vyhlášku nebo některá její ustanovení zrušil.

29. Podle čl. 95 odst. 1 Ústavy platí, že soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. Krajský soud tak k námitce žalobce uvádí, že není striktně vázán podzákonným právním předpisem, shledá–li, že je v rozporu se zákonem. V takovém případě je soud oprávněn od podzákonné právní úpravy odhlédnout a neaplikovat ji, přičemž se nepostupuje dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR, který se týká výlučně soudem shledaného rozporu zákona s ústavním pořádkem.

30. Nicméně v posuzované věci krajský soud neshledal, že by vyhláška o posuzování invalidity byla v rozporu se zákonem, mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy či s ústavním pořádkem ČR. Žalobce rozporuje to, že vyhláška nutí posudkové lékaře, aby žadatele „škatulkovali“ podle hlavního postižení; postup podle tabulek dle žalobce znemožňuje individuální posouzení případu. Dále dle žalobce neumožnění zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti za další zdravotní postižení, která nejsou vyhodnocena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, o více než o 10 %, je nepřiléhavé.

31. Krajský soud si dovoluje citovat z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2017, čj. 42 Ad 1/2016–41, který na vznesené námitky již odpověděl. „Ministerstvo práce a sociálních věcí je k vydání takové vyhlášky zmocněno § 108 odst. 2 písm. d) zákona o důchodovém pojištění. Soud neshledal, že by systém posuzování míry poklesu pracovní schopnosti nastolený vyhláškou o posuzování invalidity byl v rozporu se zákonem, nebo dokonce ústavním pořádkem, tedy že by soud mohl vyhlášku neaplikovat podle čl. 95 odst. 1 Ústavy (shodně Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 20. 1. 2016, čj. 33 Ad 5/2015–79). Vyhláška o posuzování invalidity je nástrojem, který zajišťuje jednotné posuzování míry poklesu pracovní schopnosti pojištěnců, a to nejen ve vztahu k podobným zdravotním postižením, pokud jde o jejich charakter, ale i ve vztahu k odlišným zdravotním postižením, která však vykazují obdobný dopad na pracovní schopnost pojištěnců. Tím přispívá k naplňování zásady rovnosti, tedy aby shodné či podobné případy byly posuzovány shodně, resp. obdobně. Zatřídění jednotlivých zdravotních postižení do kapitol, oddílů a položek odpovídá dosaženému odbornému konsenzu, stejně jako stanovení procentního rozpětí míry poklesu pracovní schopnosti. Právě vymezení míry poklesu pracovní schopnosti pomocí intervalu (zpravidla 10 %, ale i více) umožňuje v kombinaci s vymezením posudkových hledisek zohlednit individuální případ každé posuzované osoby, a to tím spíše, že míru poklesu lze navýšit dle § 3 odst. 2 vyhlášky o 10 % (nebo snížit o 10 % za podmínek dle § 4 odst. 2 vyhlášky). Aplikace vyhlášky tak nevede k nivelizaci a nebrání zohlednění specifik každého případu. Při souběhu více zdravotních postižení, která mají dopad na pracovní schopnost pojištěnce, zavádí vyhláška v § 2 odst. 3 princip absorpce, tedy míry poklesu pracovní schopnosti odpovídající jednotlivým zdravotním postižením se nesčítají, vychází se z míry poklesu pracovní schopnosti určené zdravotním postižením s největším dopadem na pracovní schopnost pojištěnce. Vedlejší postižení pojištěnce jsou přesto zohledněna, neztrácí relevanci, neboť mohou odůvodnit pohyb v rámci intervalu stanoveného pro rozhodující zdravotní postižení směrem k jeho horní hranici nebo navýšení dle § 3 odst. 1 vyhlášky až o 10 %. Vyhláška tedy skýtá dostatečné možnosti pro komplexní zohlednění zdravotního stavu pojištěnců i při souběhu více zdravotních postižení. Lze tedy shrnout, že vyhláška představuje rozumný kompromis mezi požadavkem individuálního posouzení zdravotního stavu a požadavkem zajištění jednoty rozhodovací praxe, přičemž umožňuje dostát v rozumné míře oběma těmto požadavkům.“ 32. Judikatura Nejvyššího správního soudu se již taktéž zabývala námitkou poukazující na neústavnost vyhlášky o posuzování invalidity. V tomto ohledu odkazuje krajský soud např. na rozsudek ze dne 21. 2. 2018, čj. 10 Ads 55/2017–48. Kasační soud v označeném rozsudku neshledal, že by předmětná vyhláška byla protiústavní. Dále v rozsudku ze dne 24. 3. 2021, čj. 10 Ads 290/2019–24, Nejvyšší správní uvedl, že „vyhláška není ani protiústavní, neboť podle názoru soudu skýtá dostatečné možnosti pro individuální posouzení zdravotního stavu pojištěnců i při souběhu více zdravotních postižení.“ 33. Krajský soud sdílí názor Nejvyššího správního soudu i Krajského soudu v Praze, a proto z předmětné vyhlášky vycházel jako z aplikovatelného právního rámce pro posouzení předmětné věci.

34. Stanovený pokles pracovní schopnosti pouze o 20 % neodpovídá dle žalobce reálnému dopadu kombinace nemocí na jeho uplatnění na pracovním trhu. Dle žalobce nelze posuzovat jednotlivé diagnózy samostatně, nýbrž v jejich vzájemné kombinaci (jako celek), což dohromady způsobuje faktickou nemožnost zaměstnání. K uvedenému nelze než odkázat na § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity, podle kterého platí, že je–li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

35. Posuzování invalidity v případě souběhu více posudkově relevantních zdravotních postižení je založeno na principu absorpce či z logického pohledu konsumpce, kdy v rámci nejzávažnějšího zdravotního postižení jsou zohledněna všechna zdravotní postižení, která mají vliv na pokles pracovní schopnosti posuzovaného. Korektivem tohoto mechanismu je pak možnost zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti upravené v § 3 odst. 1 a 2 citované vyhlášky, avšak nejvíce o 10 %.

36. Posudková komise MPSV i posudkoví lékaři Institutu postupovali přesně podle tohoto ustanovení. Stanovili rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a podle toho určili pokles pracovní schopnosti žalobce. Ostatní zdravotní postižení (méně závažná) zhodnotili v rámci navýšení poklesu pracovní schopnosti podle § 3 odst. 1 vyhlášky.

37. Krajský soud nemá za to, že by byly lékařské zpráv selektovány v jeho neprospěch. Krajský soud současně nepovažuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se opírá o posouzení zdravotní stavu žalobce Institutem II. stupně a je v něm reagováno i na námitky žalobce. Pracovní rekomandace byla sice provedena stručně („stav vyžaduje volbu vhodné profese“), nicméně v případě, kdy nebyl žalobce uznán invalidním nebylo nutné ji ani uvádět. Pracovní doporučení je povinnou náležitostí posudků o invaliditě (§ 7 vyhlášky o posuzování invalidity) jedině tehdy, pokud míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, což odpovídá I. a II. stupni invalidity (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012–18).

38. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobce nebyl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidním.

39. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

40. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je–li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav činí 20 %, pak žalobce není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Jeho žádosti o přiznání invalidního důchodu nemohlo být vyhověno. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo.

41. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované II. Podstatný obsah správních spisů III. Posudek posudkové komise MPSV IV. Právní hodnocení krajského soudu