67 A 2/2026–171

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana ve věci navrhovatele: TRINOM Brno, výrobní družstvo sídlem Jezuitská 13/11, Brno proti odpůrci: statutární město Brno sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno zastoupený Mgr. Pavlem Riškem, advokátem sídlem Jakubská 2, Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 – Územního plánu města Brna, schváleného Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024, týkající se vymezení plochy ZK (zeleň krajinná) na pozemku p. č. 707/1, k. ú. Kníničky, obec Brno, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy č. 1/2025 – Územní plán města Brna schválený Zastupitelstvem města Brna pod č. Z9/22 dne 10. 12. 2024 – se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší v části textového i grafického vymezení stabilizované plochy zeleň krajinná (ZK) na pozemku parc. č. 707/1 v k. ú. Kníničky, obec Brno.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náklady řízení ve výši 5000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Návrh

1. Navrhovatel se domáhá zrušení části Územního plánu města Brna, konkrétně vymezení plochy ZK (krajinná zeleň) na pozemku p. č. 707/1, k. ú. Kníničky, v jeho vlastnictví. Dané funkční využití zásadně omezuje plnohodnotnou dispozici s pozemkem, zejména jeho možnou zastavitelnost rekreační stavbou, resp. další rozvoj rekreační funkce pozemku.

2. Při přijímání územního plánu byl navrhovatel aktivní a opakovaně uplatnil námitky. Požadoval, aby byl zachován dosavadní způsob využití pozemku (objekt pro individuální rekreaci) a aby pozemek byl zařazen do plochy Rekreace/Rekreace individuální (R/RI), případně do plochy Zahrádky/Rekreace jiná (I/RX). Rozhodnutí o námitkách je však nepřezkoumatelné. Neobsahuje logické a přesvědčivé vypořádání navrhovatelových námitek, pouze obecné závěry, které se neopírají o konkrétní skutkový stav a nereagují na individuální okolnosti řešeného pozemku. Z pohledu nového územního plánu není problematické, aby nově vymezené plochy Ky–4 a Ky–6 nebo pozemky p. č. 671/1, 492/33, 3557, 3558, 3559, k. ú. Kníničky, přímo sousedily s plochami biokoridoru nebo biocentra. Je proto nepochopitelné, proč pozemek navrhovatele v ploše rekreace být nemůže, zatímco zmiňované pozemky ano. Ve vypořádání námitky č. 1 odpůrce poukazuje na bezprostřední sousedství pozemku s významným krajinným prvkem Čihadlo (dále „VKP Čihadlo“) a hranicí s biocentrem LBC.KN01. Navrhovatelův pozemek však na VKP Čihadlo bezprostředně nenavazuje, neboť je zde umístěn ještě pozemek p. č. 724/1 ve vlastnictví odpůrce. Tuto skutečnost navrhovatel ve svých námitkách zmiňoval, jakož i fakt, že jiné pozemky s VKP Čihadlo sousedící jsou vedeny jako stavební. To navrhovatele selektivně diskriminuje a popírá odůvodnění odpůrce, že není žádoucí zintenzivňovat využití území a vymezovat nové zastavitelné plochy. Odpůrce nereagoval ani na tvrzení navrhovatele o možnosti využití platného územního rozhodnutí, o nerespektování územní studie Rekreační oblast Přehrada, v níž je na pozemku navržena regulace RD (rekreace pobytová na ZPF umožňující umístění doplňkových staveb pro individuální rekreaci), či o rozporu textace výrokové části územního plánu s odůvodněním. Předkládá pouze obecné závěry ohledně rozporu s územní studií v odůvodnění námitky č.

5. Nevypořádal ani námitku rozporu postupu odpůrce se zákonem č. 221/2021 Sb., o podpoře zahrádkářské činnosti (zahrádkářský zákon).

3. Podle odpůrce byla na pozemku vymezena plocha krajinné zeleně za účelem ochrany a rozvoje přírodních a krajinných hodnot, aby nedocházelo k nepřiměřenému stavebnímu rozvoji. I zde je odůvodnění regulace velmi obecné. Navrhovatel není developerem, který by chtěl realizovat velké stavby, žádá pouze o možnost postavit na pozemku rekreační objekt omezeného rozsahu (max. 50 m2), což vzhledem k velikosti pozemku a jeho okolí není nijak nepřiměřené. Postup odpůrce odporuje odůvodnění územního plánu, kde se konstatuje, že nejvyšší míru kontinuity s dosavadní regulací vykazuje Rekreační oblast Přehrada („RO Přehrada“), kde dochází pouze k dílčím redukcím vymezení. Tato proklamace neodpovídá způsobu regulace na pozemku navrhovatele.

4. Dále navrhovatel tvrdí, že regulace pozemku odporuje cílům územního plánování, zahrádkářskému zákonu a je nekoncepční, svévolná a diskriminační. Vymezení plochy ZK v bezprostřední souvislosti Brněnské přehrady, která je vyhlášeným centrem rekreace zahrnujícím rozsáhlé plochy lesních porostů, luk a vodních ploch, postrádá logiku. Potřeba dalšího vymezování zeleně v dané lokalitě není podložena ani odůvodněna v textové části. Plocha je vedena jako stabilizovaná, přestože se její využití oproti dosavadnímu územním plánu mění (mělo by tedy jít o plochu návrhovou). Není zřejmé, jaké zájmy odpůrce prostřednictvím daného vymezení chrání, neboť jak navrhovatel deklaroval, pozemek ponechá i nadále oplocený. Ve srovnání s ostatními rozlehlými plochami krajinné zeleně v okolí Brněnské přehrady je rozsah pozemku zanedbatelný. K nárůstu zeleně by měly být primárně využity pozemky odpůrce (např. p. č. 704/2, 704/1, 703, 722/5, k. ú. Kníničky) a individuální zásahy do soukromých pozemků by měly být důsledně zvažovány. V oblasti došlo ke značnému nárůstu krajinné zeleně, proto by mělo být akceptovatelné, aby odpůrce pozemek navrhovatele z této plochy vypustil.

5. Nepřiměřenost zásahu do navrhovatelových vlastnických práv způsobuje fakt, že bylo zcela znemožněno smysluplné využití pozemku a rozvoj jeho rekreační funkce. Pozemek není využitelný velkozemědělsky a v současnosti na něm ani není povolena výstavba. Tím je navrhovatel fakticky zbaven možnosti efektivně s pozemkem nakládat. Pozemek je přitom v bezprostřední blízkosti stávající zahrádkářské kolonie (plochy RX) a mohl k ní být jednoduše připojen bez potřeby nového vymezení menšího území pod 5000 m2, jak argumentuje odpůrce. Postupem odpůrce bylo porušeno právo navrhovatele na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

6. Územní plán v rozporu s § 19a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nebere ohled na stávající charakter a hodnoty území a na využitelnost navazujícího území. Nerespektuje charakter území na pozemku, § 8 zahrádkářského zákona ani Memorandum o spolupráci v oblasti podpory zahrádkářské činnosti pro veřejnost na území města Brna (dále „Memorandum“). Odpůrce v průběhu procesu pořizování územního plánu porušil rovněž § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť dostatečně nezjistil skutkový stav věci. Nezabýval se skutečným charakterem pozemku, tudíž nevěděl, jaké hodnoty má podle § 19 stavebního zákona chránit.

7. Navrhovatel upozorňuje rovněž na nepřezkoumatelnost územního plánu. Ten neobsahuje jasné odůvodnění, proč byla na pozemku navrhovatele vymezena plocha ZK. Dohledatelné odůvodnění pro lokalitu Brněnské přehrady je v rozporu s grafickou částí územního plánu. Odpůrce v územním plánu tvrdí, že v lokalitě Brněnské přehrady vycházel z územní studie Přehrada s dílčími redukcemi o souvislejší partie lesů dosud nedotčených výstavbou rekreačních chat a o zemědělsky obhospodařované pozemky u hradu Veveří u Mečkova. V původním územním plánu byl pozemek navrhovatele ve stabilizované ploše, tudíž vůbec neměl být podroben zásadním změnám funkčního využití a prostorového uspořádání.

8. Pro případ, že by se soud neztotožnil s namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí o námitkách i samotného územního plánu, namítá navrhovatel nepřiměřenost zvoleného řešení. Co se týče kritéria vhodnosti, je pravdou, že ochrany ÚSES lze dosáhnout zamezením výstavby. Fakticky však ochrany zeleně dosaženo není, neboť povolené oplocení pozemku vylučuje volný pohyb živočichů. Plocha ZK ani nereguluje minimální zastoupení zeleně (na rozdíl od plochy RX). Navrhovatel by tak mohl na pozemku veškerou zeleň zlikvidovat. Zamýšleného cíle tak bylo možné dosáhnout lépe ponecháním dosavadního způsobu regulace (RX). Z územního plánu nelze dovodit, proč byla zastavitelnost v dané lokalitě omezena. Zvolené řešení tak je neproporcionální, neboť zájem na ochraně vlastnického práva nemůže ustoupit nedostatečně odůvodněné ochraně charakteru území, která nebyla řádně definována. Upozorňuje rovněž na skutečnost, že přestože jeho pozemek byl z plochy ZX přeřazen do ZK, jsou vytvářeny návrhové plochy RI (plochy Ky–6 a Ky–4) na pozemcích jiných vlastníků. Existují rovněž pozemky p. č. 671/1 a 492/33, u nichž dochází ke změně z RX na RU, přestože tyto pozemky přímo sousedí s biocentrem a významným krajinným prvkem. Nutnost zachování odstupového ochranného pásma ve formě zeleně od biocentra v jiných případech není požadována. Stejně tak spatřuje navrhovatel selektivní diskriminaci ve vztahu k pozemkům p. č. 3555, 3557, 3558 a 3559, kdy je vycházeno vstříc vlastníkovi Maximus resortu, a. s. a je připuštěno využití zemědělských pozemků k rekreačním účelům, přestože tyto pozemky sousedí s biocentrem a jsou blízko významného krajinného prvku Lada u Sokolského koupaliště. Předmětnému vlastníkovi bylo umožněno se v oblasti plně rozvíjet vymezením rozvojové plochy Ky–4 (přestože pozemky sousedí s významným krajinným prvkem Strž), zatímco navrhovateli je dosavadní rekreační využití pozemků znemožněno. Jednání odpůrce vedlo k porušení zákazu diskriminace a zásady legitimního očekávání. Zvolené řešení zakládá nerovnost mezi jednotlivými vlastníky i plochami RX, RI a ZK.

9. Požaduje proto, aby soud napadené OOP zrušil dnem právní moci rozsudku a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

10. V replice ze dne 14. 3. 2026 setrval na argumentaci obsažené v návrhu a doplnil další důkazní návrhy.

II. Vyjádření odpůrce

11. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvádí, že napadené opatření obecné povahy není vnitřně rozporné, nepřezkoumatelné ani diskriminační. Bylo přijato řádným způsobem a je dostatečně odůvodněno.

12. Aktivní legitimaci navrhovatele, včasnost návrhu ani aktivitu navrhovatele v průběhu zpracování územního plánu odpůrce nezpochybňuje. Je přesvědčen, že námitky navrhovatele řádně vypořádal. Upozorňuje rovněž na skutečnost, že podle Nejvyššího správního soudu není nutné vyjádřit se ke všem dílčím argumentům, ale reagovat na smysl uplatněné argumentace. Odpůrce není povinen vyhovět požadavkům vlastníků na zařazení jejich nemovitostí do určité funkční plochy, a to ani v případě, že jiný pozemek byl do takové plochy zařazen. Územní plánování je založeno na indiviuálním posouzení konkrétních územních souvislostí, nikoli na principu automatického srovnávání jednotlivých parcel. Odpůrce reagoval na podané námitky adekvátně, řádně se vypořádal s jejich obsahem i smyslem. Bylo jasně vysvětleno, proč došlo k zařazení navrhovatelova pozemku do plochy ZK. Nedošlo ani k porušení § 8 odst. 3 písm. a) zahrádkářského zákona. Odpůrce vymezil dostatek ploch určených k zahrádkářské činnosti. Ani zahrádkářský zákon nestanoví subjektivní nárok vlastníka na konkrétní zařazení jeho pozemku v územně plánovací dokumentaci.

13. K namítanému rozporu s cíli územního plánování uvedl, že zvolená regulace neznamená likvidaci plotu nebo kůlny povolených územním rozhodnutím. Územní plán nemusí kopírovat stávající stav, hodlá–li odpůrce koncepčně směřovat území jiným směrem. Stejně tak nerelevantní je srovnání s regulací na veřejných pozemcích v okolí. Územní plánování není založeno na principu „nejprve veřejný majetek“, nýbrž na návaznosti jednotlivých ploch v rámci celkové urbanistické koncepce. Užívání plotu či kůlny je i nadále možné prostřednictvím tzv. integrovaných jevů. Fakticky tak na pozemku navrhovatele došlo toliko k vyloučení možnosti budoucí stavby rekreačního objektu. Tvrzená újma tak je zcela hypotetická. Došlo–li ke změně v území oproti dřívějšímu územnímu plánu, která byla dostatečně zdůvodněna, nelze se dovolávat dosavadního způsobu užívání. Územní plán koncepčně chrání krajinnou strukturu Brněnské přehrady jako celek, nikoliv pouze vybrané části. Zachování návaznosti volných ploch a ekostabilních prvků je v souladu s cíli územního plánování a odpovídá principu vyváženosti rekreace a ochrany krajiny. Navrhovatel nemá nárok na zakonzervování regulace na jeho pozemcích.

14. Odpůrce nesouhlasí s tím, že by územní plán byl vnitřně rozporný či nepřezkoumatelný. Územní studie je nezávazným podkladem, od něhož je možné se v odůvodněných případech odchýlit. Cílem územního plánu je zmírnění dopadů klimatické změny a posílení environmentální stability území. Při vymezování ploch krajinné zeleně byl kladen důraz na systémovou návaznost. Plocha byla vymezena jiždně od VKP Čihadlo a od biocentra. Byla upřednostněna stabilizace a rozvoj krajinné struktury před dosavadním využitím spočívajícím v individuální rekreaci.

15. Nedůvodná je rovněž namítaná nepřiměřenost regulace. Cíle ÚSES nespočívají pouze v ochraně zeleně a umožnění průchodu živočichů, ale i v zachování a stabilitě přírodně blízkých ekosystémů a jejich provázanosti v okolí. Legitimitu zařazení pozemku do plochy ZK nezpochybňuje ani stávající oplocení pozemku. Uvedený stavební zásah může být odstraněn, proto nepředurčuje dlouhodobé koncepční řešení ochrany krajiny. Regulaci nelze chápat jako diskriminační vůči navrhovateli. Selektivní diskriminací by bylo, pokud by pozemky vedle pozemku navrhovatele byly zařazeny do plochy RX, pouze navrhovatelův nikoli. K tomu však nedošlo. Porovnání navrhovatele s jinými pozemky v lokalitě je nerelevantní.

16. Navrhl proto, aby soud návrh zamítl.

III. K podmínkám řízení před soudem

17. Předtím, než soud přistoupil k meritornímu posouzení návrhu, zabýval se naplněním podmínek řízení.

18. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části je podle § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“), ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem. Aktivní procesní legitimace navrhovatele se zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, body 31, 34 a 37).

19. Navrhovatel v průběhu procesu pořizování územního plánu opakovaně podával námitky a svoji aktivní legitimaci k podání návrhu odvozuje z vlastnictví pozemku p. č. 707/1, k. ú. Kníničky, který byl regulován napadeným územním plánem. Takové tvrzení představuje myslitelné dotčení právní sféry navrhovatele (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, č. j. 10 As 336/2017–46). Ostatně odpůrce aktivní legitimaci navrhovatele nezpochybňuje. Navrhovatel je tedy k podání návrhu aktivně legitimován.

20. Ve věci není spornou ani pasivní legitimace odpůrce, který napadený územní plán vydal (§ 43 odst. 4 stavebního zákona).

21. Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu (petitu), neboť navrhovatel ve svém návrhu jednoznačně uvedl, že se domáhá zrušení části OOP. Návrh kromě petitu obsahuje i další náležitosti požadované § 101b odst. 2 s. ř. s. (především návrhové body) a je včasný (byl podán ve lhůtě podle § 101b odst. 1 s. ř. s.).

22. Podmínky řízení byly v dané věci naplněny, proto soud přistoupil k věcnému přezkumu napadeného OOP v intencích podaného návrhu.

IV. Posouzení věci soudem

23. Návrh je důvodný.

24. Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách.

25. Podle § 43 odst. 1 stavebního zákona územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen „urbanistická koncepce“), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy přestavby.

26. Z § 52 odst. 3 stavebního zákona plyne, že nejpozději do 7 dnů ode dne veřejného projednání může každý uplatnit své připomínky a dotčené osoby podle [§ 52 odst. 2 stavebního zákona] námitky, ve kterých musí uvést odůvodnění, údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva a vymezit území dotčené námitkou.

27. Rozhodnutí o námitkách, které podle § 172 odst. 5 správního řádu musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§ 173 odst. 1).

28. Z judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá obecná zdrženlivost při přezkumu územního plánu obce. Schvalování územně plánovací dokumentace patří do samostatné působnosti obce a zároveň představuje nedílnou součást ústavně garantovaného práva na samosprávu (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, či ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17). Tato zdrženlivost se uplatní i u požadavků na odůvodnění územního plánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 6 As 319/2021–111). Obecnost odůvodnění opatření obecné povahy je zásadní nezákonností vedoucí k jeho zrušení až tehdy, pokud je odůvodnění natolik nedostatečné, že „fakticky zcela chybí“ (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2021, č. j. 1 As 226/2021–70, či ze dne 26. 3. 2024, č. j. 6 As 246/2023–38).

29. Rozhodnutí o námitkách naplňuje formální znaky správního rozhodnutí. Na jeho odůvodnění je tedy nutné i v případě pořizování územně plánovací dokumentace klást stejné požadavky jako na typická správní rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec podané námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje předestírané skutečnosti za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2010, č. j. 2 Ao 5/2010–24, a dále rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–169, č. 2266/2011 Sb. NSS, nebo ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008–62). Není možné zabývat se námitkami pouze formálně a vypořádat je jen obecnými frázemi, aniž by se zohlednila jejich podstata (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010–48). Míra konkrétnosti námitky předurčuje míru podrobnosti jejího vypořádání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015–101). Na straně druhé však nelze klást na vypořádání námitek příliš vysoké požadavky, které by již představovaly přepjatý formalismus (nález Ústavního soudu ze 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11). Řádné odůvodnění námitek nicméně musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí „přehnaných požadavků“ usuzovat jen výjimečně (nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15).

30. Rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v souvislostech. Rozhodnutí o námitce netrpí nepřezkoumatelností, je–li alespoň v kontextu odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika řešena (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016–48, nebo ze dne 17. 10. 2023, č. j. 4 As 254/2021–47). Odůvodnění rozhodnutí o námitce a odůvodnění územního plánu nicméně nemůže zcela splynout a je nutné mezi nimi rozlišovat. Zatímco odůvodnění územního plánu může být do určité míry obecné, neboť lze jen stěží požadovat, aby obecná část odůvodnění územního plánu předem zdůvodňovala příslušné změny z pohledu každého dotčeného pozemku, na odůvodnění rozhodnutí o námitkách jsou kladeny odlišné nároky (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2024, č. j. 6 As 103/2023–57, nebo ze dne 26. 2. 2026, č. j. 21 As 226/2025–78).

31. Navrhovatel podával námitky proti regulaci pozemku p. č. 707/1 opakovaně. V posledních námitkách ze 6. 8. 2024 uplatnil 8 okruhů, které doplnil četnými přílohami (námitky včetně příloh čítají celkem 34 stran).

32. V prvním (stěžejním) okruhu námitek nesouhlasil s vymezením plochy ZK na pozemku a požadoval, aby byla zachována kontinuita s předchozím územním plánem, tj. aby byl pozemek zařazen do funkce RX, stejně jako pozemky ostatních soukromých osob v okolí dotčeného pozemku (např. pozemky p. č. 671/1 a 492/33, které ve stávajícím územním plánu měly charakter zemědělského půdního fondu a nově byly zařazeny do plochy RX). Dále uváděl, že změna neodpovídá textaci a odůvodnění výrokové části územního plánu a nerespektuje platnou územní studii RO Přehrada. Přestože je ve stávajícím územním plánu plocha vedena jako stabilizovaná, v novém územním plánu dochází k zásadní změně ve využití plochy o rozloze větší než 5000 m2, aniž by byla zahrnuta do ploch změn. Podřazení pozemku pod stabilizovanou plochu krajinné zeleně neodpovídá definici plochy obsažené na str. 165 odůvodnění textové části územního plánu. Navrhovaná změna nerespektuje zahrádkářský zákon. Navrhovatel upozornil rovněž na selektivní diskriminaci a nerovný přístup odpůrce, který jiným majitelům pozemků v dané oblasti dovolil změnit pozemky ze ZPF na stabilizovanou plochu RX (pozemky p. č. 671/1 nebo p. č. 492/33) nebo RU (pozemky p. č. 3558, 3557, 3555, 3559, 3688/2, 3691/4 aj. majitele Maximus resort, a. s. majetkově spjatého s vyhotovitelem konceptu územního plánu Arch.Design s. r. o.), přestože tyto pozemky přímo sousedí s významnými krajinnými prvky (VKP Čihadlo, VKP Strž k Rozdrojovicím, VKP Lada u Sokolského koupaliště) nebo lokálním biocentrem nebo biokoridorem (zejm. plochy Ky–4 a Ky–6, případně Ky–7). Namítá neadekvátně provedený test proporcionality, neboť navrhovatel v souladu s územní studií předpokládal možnost dosavadního využití pozemku. Nelze pochopit, proč byla rekreační možnost využití pozemku zrušena a současně byly v území vymezeny nové rekreační plochy v sousedství biokoridorů, lesů, významných krajinných prvků nebo biocenter. K plochám veřejné zeleně by podle navrhovatele měla obec primárně využít své pozemky v daném území (např. p. č. 704/2, 704/1, 703, 722/5) a individuální zásahy do soukromých pozemků zvažovat s ohledem na celkový nárůst plochy krajinné zeleně oproti dosavadnímu územnímu plánu (o více jak 290 %). Nebude–li námitce plně vyhověno, požaduje změnu alespoň částečnou, tj. možnost ponechání funkce RX alespoň na části pozemku.

33. Druhý okruh námitek se týkal způsobu vymezení zastavitelného území. Třetí okruh námitek upozorňoval na nerespektování § 8 zahrádkářského zákona. Ve čtvrtém okruhu zmiňoval nesprávnou aplikaci starého stavebního zákona. Pátá námitka upozorňovala na rozpor s územní studií RO Přehrada, konkrétně na skutečnost, že studie je podle § 25 stavebního zákona územně analytickým podkladem, z něhož musí územní plán vycházet. Pokud se územní plán od územní studie hodlá odchýlit, musí to být velmi dobře odůvodněno. Územní plán u navrhovatelova pozemku územní studii nerespektoval, přičemž tento rozpor nijak nekomentoval ani nezdůvodnil. V šestém okruhu námitek brojil navrhovatel proti nezahrnutí pozemku do návrhové plochy, přestože je jeho využití oproti předchozímu územnímu plánu měněno. V sedmé námitce navrhovatel požadoval ponechat plochu v dosavadní regulaci RX a nevymezovat nové rekreační oblasti s tím, že jinak dochází k selektivnímu zvýhodňování jiných vlastníků. Osmý okruh námitek upozorňuje na nevhodné vymezení ÚSES na pozemku navrhovatele. Podle plánu ÚSES dle Ageris z roku 2017 pozemek navrhovatele do ÚSES vůbec nezasahuje (na rozdíl od pozemků ve vlastnictví Maximus Resort a. s.). Dodává, že pozemkem navrhovatele je vymezeno od VKP Čihadlo odstupové pásmo 125 m, tj. několikanásobně více než činí minimální šířka lokálních biokoridorů. Regulace je podle navrhovatele nekonzistentní, neboť u nových návrhových ploch (např. Ky–4) není sousedství plochy rekreace se dvěma významnými krajinnými prvky žádným problémem, zatímco v případě navrhovatele ano.

34. Vzhledem k tomu, že některé další okruhy námitek se s první uplatněnou námitkou do jisté míry prolínaly (zejm. námitka č. 3, 5, 6 až 8), soud při vypořádání námitek odpůrcem zvažoval nejen odůvodnění k příslušné námitce, tak, jak jej zpracoval odpůrce v rozhodnutí o námitkách, ale i vypořádání obsažené u ostatních navrhovatelových námitek.

35. Odpůrce k námitce č. 1 (námitky vypořádány pod č. MMB/0719412/2024) odkázal na § 43 stavebního zákona a na způsob vymezování ploch obsažený ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Uvedl, že předmětné území je „součástí vymezeného ochranného režimu přírodního zázemí v krajině a pohledově významného území, kterým je zajištěna ochrana a rozvoj přírodních a krajinných hodnot jakožto nezastavitelného zázemí města. (…) Toto přírodní zázemí je chráněno před nepřiměřeným stavebním rozvojem, který by ohrozil existenci stávajících hodnot, a proto není účelné zintezivňovat využití daného území. (…) Předmětný pozemek bezprostředně navazuje na registrovaný významný krajinný prvek (VKP Čihadlo), v rámci kterého, ale také v navazujícím území, pokud to stav dané lokality umožňuje, není žádoucí zintenzivňovat využití území a vymezovat zastavitelné plochy, čímž je naplněn požadavek ze zadání z hlediska ochrany přírody a krajiny. Daná lokalita také navazuje na překryvný ochranný režim územního systému ekologické stability“. Doplňuje, že územní plán nebrání realizaci záměrů s pravomocně vydaným územním rozhodnutím, a dodává, že „jakýkoliv vlastník pozemku nemá v obecné rovině právní nárok na stanovení takových podmínek rozvoje plochy, zahrnující pozemky v jeho vlastnictví, které by plně vyhovovaly jeho soukromoprávním zájmům, neboť cílem územního plánování je dosáhnout obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Jde tedy o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi soukromým zájmem a veřejným.“ K otázce stabilizace předmětné plochy konstatuje, že „akutální využití území a jeho stav vykazuje většinově (nutno chápat většinová výměra předmětné plochy) podobu nevyužívaného území s přírodnějším charakterem odpovídající charakteru původní navazující plochy krajinné zeleně vymezené v platném ÚPmB (1994), a také proto byla daná plocha v Návrhu ÚPmB (2024) vymezena celá jako stabilizovaná, aby nedocházelo ve vztahu ke zvolenému měřítku nového ÚP a logice grafického znázornění a čitelnosti výkresové části k nepřiměřené fragmentaci ploch.“ K rozporu s územní studií uvádí, že ta není závazná a lze se od ní odchýlit. Blíže poukazuje na vypořádání námitky č.

5. Uzavírá, že „z důvodu zachování kontinuity pořizované územně plánovací dokumentace (pozn. pokud by došlo k zachování kontinuity s platnou územně plánovací dokumentací, došlo by mnohdy k zakonzervování nežádoucího stávajícího využití území; územní plánování a tvorba koncepcí je dlouhodobý, nicméně stále se vyvíjející organismus, u kterého je žádoucí sledovat vývojové trendy a stav v území a u toho stále korigovat střety veřejných a soukromých zájmů) a v souladu s právními předpisy není účelné měnit funkční využítí území plochy krajinné zeleně s vymezenými ochrannými režimy, které jsou v dané lokalitě vymezeny v souladu s veřejným zájmem na úseku ochrany přírody a krajiny, částečně reflektuje stávající, ale zejména požadované funkční využití daného území a je v souladu s charakterem okolního území.“ 36. Odůvodnění rozhodnutí o námitce č. 1 je nepřezkoumatelné. Odpůrce se domnívá, že ve vyhodnocení námitky srozumitelně popsal východiska pro vymezení stabilizované plochy krajinné zeleně jako logické součásti širšího území (viz vyjádření Odboru územního plánování a rozvoje MMB k návrhu ze dne 18. 2. 2026). Pro vypořádání námitek však nepostačuje popsat koncepci rozvoje dané lokality v kontextu širšího území. Oproti odůvodnění územního plánu, v němž mohou být plochy s rozdílným způsobem využití vymezeny obecněji, v rozhodnutí o námitkách je nutno na konkrétní námitky navrhovatele vztahující se k jeho pozemku reagovat stejně tak konkrétně a vysvětlit důvody zvolené regulace. To odpůrce v nynějším případě neučinil. Z vypořádání námitky č. 1 je zřejmé, že odpůrce rozšířil plochy krajinné zeleně, zejména v okolí biocenter a významných krajinných prvků. Odpůrce nijak nereagoval na argumentaci, že pozemek navrhovatele na VKP Čihadlo bezprostředně nenavazuje, neboť je zde umístěn ještě pozemek p. č. 724/1 ve vlastnictví odpůrce. Nevysvětlil ani, proč naznačeným způsobem nepostupoval ve všech lokalitách v oblasti Brněnské přehrady, nikoliv pouze v území, kde se nachází pozemek navrhovatele. S tím souvisela detailní argumentace navrhovatele o selektivní diskriminaci obsažená v podaných námitkách. Odpůrce však na ni ve vypořádání námitek nijak konkrétně nereagoval a nevysvětlil, proč v jiných případech vymezil v oblasti Brněnské přehrady nové rekreační oblasti na úkor zemědělské půdy, přestože jsou rovněž v bezprostřední blízkosti významných krajinných prvků nebo biocenter, případně proč pro plochy zeleně nevyužil primárně pozemky ve vlastnictví odpůrce, které navrhovatel zmiňoval. Tato argumentace navrhovatele zůstala v rozhodnutí o námitkách zcela bez odezvy, přestože šlo o argumentaci pro navrhovatele důležitou. Vypořádání námitek nereaguje ani na návrh navrhovatele vymezit plochu RX na pozemku alespoň částečně. I zde nejde o argumentaci marginální, neboť navrhovatel s ohledem rozsahu pozemku navrhoval, že s ohledem na rozsah pozemku mohla být alespoň jeho část regulována jako plocha RX a další část přiléhající k významnému krajinnému prvku ponechána ve veřejné zeleni. Ani tento návrh odpůrce řádně nevypořádal a ponechal jej bez odezvy.

37. K námitce nerespektování § 8 zahrádkářského zákona (námitka č. 3) odpůrce poznamenal, že v územním plánu jsou vymezovány plochy určené pro zahrádkářskou činnost jak na pozemcích statutárního města Brna, tak na pozemcích fyzických osob. „Byly vymezovány na místech, které zpracovatel vyhodnotil jako vhodné pro tuto funkci. Tyto nové plochy RX byly vymezovány v návaznosti na stávající zahrádkářské lokality, v místech málo vhodných pro velkoplošné obhospodařování zemědělské půdy na okraji zastavěného území města, mezi rezidenčními a produkčními plochami nebo na stávajících ladem ležících zemědělských pozemcích (…). Z vymezení individuální rekreace formou zahrádkaření je zřejmé, že zahrádkářská činnost ve městě Brně je silně podporována a je zřejmé, že je respektován zahrádkářský zákon.“ 38. Odpůrce tím reagoval na námitku navrhovatele, že plochy zahrádek jsou vymezeny pouze na pozemcích města. Nevypořádal se však s argumentací, proč v rozporu s územní studií, na kterou je v územním pláno odkazováno, nedošlo k ponechání stávajících zahrádek, mj. i na pozemku navrhovatele. I v tomto ohledu (což souvisí i s nedostatečným vypořádáním nerespektování územní studie RO Přehrada – viz níže) je tedy odůvodnění odpůrce zcela obecné a nevěnuje se podstatě problému, tj. zrušení stabilizované plochy pro zahrádkářskou činnost v původním územním plánu a jejímu nahrazení plochou veřejné zeleně v územním plánu novém. Obecné teze nereagující na konkrétní navrhovatelem zmiňovanou plochu podle soudu nepostačují.

39. Na rozpor s územní studií upozorňoval navrhovatel v námitce č. 1 a č.

5. Odpůrce ve vypořádání námitky č. 5 shrnul, že územní studie není závazný dokument a je možné se od něj odchýlit. Dle pokynů schválených zastupitelstvem dne 19. 6. 2018 měla být lokalita „Čihadla“ „řešena dle varianty II. Konceptu ÚPmB (kde byla předmětná lokalita vymezena jako plocha krajinné zeleně s ochranným překryvným režimem územního systému ekonolgické stability a přírodního zázemí v krajině) a korigována s předmětnou ÚS. Zpracovatel Návrhu ÚPmB tak na základě své odbornosti prověřil, vyhodnotil a navrhl nejvhodnější možné řešení funkčního využití pozemků předmětného území, které je v souladu s výše uvedeným, dále také s právními předpisy a částečně se stávajícím využitím (aktuální využití území a jeho stav vykazuje totiž většinově (…) podobu nevyužívaného území s přírodnějším charakterem odpovídající charakteru původní navazující plochy krajinné zeleně vymezené v platném ÚPmB (1994), tak také požadovaným využitím.“ 40. Z vyjádření odpůrce plyne, že vycházel z varianty II. konceptu územního plánu, která měla být korigována s územní studií, a že zohlednil stávající využití pozemku. Ani v tomto případě však není vypořádání navrhovatelových námitek dostatečné. Zejména není zřejmé, jak byl koncept navrhující zřízení krajinné zeleně konfrontován s územní studií, podle níž měl zůstat pozemek určen k rekreačnímu využití. Přesvědčivá není ani argumentace o tom, že stávající způsob využití pozemku odpovídá ploše krajinné zeleně. Jak totiž navrhovatel v námitkách upozorňoval, na pozemku byla povolena stavba kůlny a oplocení, jsou zde vysázeny stromy a rostliny sloužící zahrádkářské činnosti. Uvádí–li v reakci na to odpůrce, že většinově využití odpovídá nevyužívanému území s přírodnějším charakterem, nijak nereaguje na argumentaci o realizaci některých staveb na pozemku, na jeho stávající zahrádkářské využití či na rozpor s vymezením plochy krajinné zeleně v odůvodnění územního plánu. Ani v této části tak rozhodnutí o námitkách neobstojí.

41. Odkazem na aktuální způsob využití území vypořádal odpůrce také námitku č. 6 týkající se nesprávného označení plochy za stabilizovanou, namísto návrhovou. Opakuje, že „aktuální využití území a jeho stav vykazuje většinově (…) podobu nevyužívaného území s přírodnějším charakterem odpovídající charakteru původně navazující plochy krajinné zeleně vymezené v platném ÚPmB (1994). Vzhledem ke zvolenému měřítku nového ÚP, logice grafického znázornění a čitelnosti výkresové části došlo u některých území k tzv. inkorporaci (integraci, začlenění), a to zejména u takových, která by vytvořila tzv. „podměrečnou“ plochu či jsou již využita způsobem, jenž odpovídá okolní stabilizované ploše. Jedná se buď o území obklopené stabilizovaným způsobem využití anebo na něj přímo a bezprostředně navazuje (s uzavřením do logického celku). Výše uvedeným způsobem vymezování ploch nedochází k nepřiměřené a nežádoucí fragmentaci ploch.“ Ani v této části nepovažuje soud vypořádání navrhovatelových námitek za dostatečné. Odkaz na aktuální způsob většinového využití pozemku jako plochy „přírodnějšího charakteru“ logicky odpovídá tomu, že doposud šlo o zahrádkářskou oblast. Odpůrce nijak nereaguje na argumentaci navrhovatele, že využití pozemku neodpovídá definici ploch veřejné zeleně v územním plánu. Úvahy o podměrečných plochách či zvoleném měřítku územního plánu jsou nepřípadné. Jak upozorňuje navrhovatel, plocha veřejné zeleně zahrnuje 11 000 m2, tudíž není podměrečnou plochou. Argumentuje–li odpůrce zvoleným měřítkem územního plánu, jedná se o skutečnost, která s uplatněnými námitkami zjevně nesouvisí (resp. není jasné, jak má souviset).

42. Konečně k námitce č. 7 týkající se diskriminace navrhovatele odpůrce obecně uvádí, že „plochy s rozdílným způsobem využití se vymezují především dle stávajícího nebo požadovaného způsobu využítí a vymezují se i s ohledem na specifické podmínky a charakter území zejména z důvodu omezení střetů vzájemně neslučitelných činností a požadavků na uspořádání a využívání daného území. Ochrana ZPF je významným, ale nikoli jediným kritériem při posuzování vhodnosti vymezování jednotlivých ploch s rozdílným způsobem využití.“ Upozornil na narůstající potřebu zvyšování rekreačního potenciálu města a vymezování ploch rekreace. „Pro to byly vymezeny zejména rekreační oblasti, přičemž rekreační oblast Přehrada je nejvýznamnější z nich. (…) rozšíření této plochy rekreace a umožnění rozvoje hromadné rekreace v této lokalitě je tedy odůvodněné a žádoucí. Vymezení této plochy RU, zároveň rozvojové lokality Ky–4, i dalších rozvojových lokalit je vyhodnoceno z pohledu předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na ZPF dle platné legislativy. (…) Nové plochy RU a RI jsou vymezovány zpravidla ve vazbě na rekreační oblasti a navazují na zastavěné území. Plochy RX byly vymezovány v návaznosti na stávající zahrádkářské lokality v místech málo vhodných pro velkoplošné obhospodařování zemědělské půdy na okraji zastavěného území města, mezi rezidenčními a produkčními plochami nebo na stávajících ladem ležících zemědělských pozemcích.“ Uzavřel, že „konkrétní důvody, proč nebyl pozemek podatele zahrnut do ploch rekreace jsou uvedeny ve vypořádání námitky č. 1.“ 43. Také stran možné diskriminace navrhovatele považuje soud vypořádání námitek odpůrcem za nedostatečné. Ve vztahu k navrhovatelovu pozemku odpůrce ve vypořádání námitky č. 1 i 7 obecně odkazuje na nutnost ochrany zemědělského půdního fondu a rozšiřování zeleně, zatímco ve vztahu k navrhovatelem zmiňovaným srovnatelným pozemkům v dané oblasti, na nichž naopak dochází k novému vybudování zahrádkářských lokalit, uplatňuje argumentaci zcela opačnou, hovořící o podpoře rozšiřování rekreační funkce zemědělských pozemků v oblasti Brněnské přehrady. Tyto obecné proklamace, které, jak správně upozorňuje navrhovatel, jsou ve vzájemném pnutí, nijak nevysvětlují konkrétní důvody zřízení plochy veřejné zeleně na pozemku navrhovatele. Odpůrce poukazem na nemožnost vzájemného srovnání odmítá vyjádřit se blíže k namítané selektivní diskriminaci a srovnání s pozemky jiných vlastníků v oblasti, u nichž odpůrce odstup od významných krajinných prvků nebo biocenter v podobě plochy veřejné zeleně jinak nevyžaduje a namísto rozšiřování veřejné zeleně volí vytvoření rekreačních oblastí. Nejedná se přitom o přemrštěnost požadavků na způsob vypořádání námitek ze strany soudu, ale o požadavek na sdělení jasných důvodů přijaté regulace v reakci na detailní námitky navrhovatele, kterému je novým územním plánem měněn dosavadní způsob využití pozemků v jeho vlastnictví. Řádné zdůvodnění námitek odpůrcem je předpokladem pro možnost přezkumu proporcionality přijatého řešení v řízení před soudem. Jak odpůrce upozorňuje ve svém vyjádření, soud není oprávněn poměřovat jednotlivé zájmy na regulaci určitého území. Vážení těchto zájmů musí v prvé řadě provést odpůrce, nicméně navrhovateli musí způsob poměřování jednotlivých zájmů při vypořádání námitek dostatečně jasně popsat. Při vypořádání námitky nepřiměřenosti zvoleného řešení a diskriminace tedy nelze použít obecné teze a nicneříkající floskule, ale je nutné zásah do práv navrhovatele podložit dostatečně silnými a legitimními argumenty, které je nutné vyjevit buďto již v odůvodnění regulativu obsaženém v územním plánu nebo ve vypořádání navrhovatelových námitek. To se v nynější věci nestalo. Přestože navrhovatel v námitkách předestřel konkrétní a rozsáhlou argumentaci, odpůrce se k ní ve vypořádání námitek nijak konkrétně nevyjádřil a omezil se jen na povšechná konstatování, která zamlžila faktické mlčení odpůrce k podstatnému obsahu námitek navrhovatele.

44. Soud tak uzavírá, že se odpůrce v rozhodnutí o námitkách nevypořádal s podstatou argumentace uplatněné navrhovatelem, a tudíž je rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné.

45. Vzhledem k tomu, že soud shledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách, nemohl se zabývat dalšími námitkami směřující do věcného posouzení přijaté regulace. Vyjádřit se lze toliko k namítané nepřezkoumatelnosti územního plánu, kterou navrhovatel spatřoval v rozporu grafické a textové části územního plánu. Podle navrhovatele textová část upozorňuje na převzetí závěrů územní studie RO Přehrada, ovšem grafická část její závěry nepřebírá. Podle § 26 stavebního zákona je územní studie územně analytickým podkladem, který není závazný a není součástí územního plánu. Nepřezkoumatelnost územního plánu tedy nemůže spočívat ve skutečnosti, že jeho grafická část obsah (nezávazné) územní studie nerespektuje, přestože se v textové části územního plánu obecně hovoří o přijetí regulace souladné s touto územní studií. Na rozpor grafické části se závaznými regulativy textové části územního plánu navrhovatel neupozorňuje. Námitka nepřezkoumatelnosti územního plánu v tomto rozsahu tedy neobstojí.

V. Závěr a náklady řízení

46. Soud tedy dospěl k závěru, že vypořádání námitek navrhovatele odpůrcem je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. To je důvodem ke zrušení opatření obecné povahy v návrhem napadené části bez jednání [§ 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101b odst. 5 s.ř.s.] ke dni právní moci tohoto rozsudku (§ 101d odst. 2 věta první s.ř.s.).

47. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s.ř.s. Podle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Navrhovatel byl ve věci úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči odpůrci. Náklady řízení navrhovatele sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, které je odpůrce povinen zaplatit navrhovateli v přiměřené lhůta.

Poučení

I. Návrh II. Vyjádření odpůrce III. K podmínkám řízení před soudem IV. Posouzení věci soudem V. Závěr a náklady řízení