67 C 133/2017-182

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl [titul] Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený opatrovnicí [titul] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [obec a číslo] – [část obce], [anonymizována dvě slova] [číslo] zastoupená [titul] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] o určení dědického práva takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že žalobce je jediným dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], [rodné číslo], posledně bytem [obec a číslo] – [část obce], [anonymizována dvě slova] [číslo], zemřelé dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 45 919 Kč k rukám právního zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 náklady řízení ve výši stanovené usnesením zdejšího soudu a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění pozdějších podání se žalobce domáhal s odkazem na usnesení zdejšího soudu č. 13 D 425/2016-147 ze dne 17.1.2017 určení, že je jediným dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], blíže označené ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobce uvedl, že zůstavitelka byla svobodná, bezdětná, měla dva sourozence, bratra [jméno] [příjmení], který zemřel roku 1978 jako bezdětný a sestru [jméno] [příjmení], která zemřela v roce 1988 a zanechala dvě děti, účastníky řízení. V rámci řízení o pozůstalosti proběhlo dne [datum] tzv. předběžné šetření, z něhož si žalobce pořídil zvukový záznam bez vědomí soudní komisařky i žalované. Audiozáznam je dle něj přípustný i přesto, že nahrávané osoby nedaly s jeho pořízením souhlas, neboť se jedná o záznam z jednání u pověřené soudní komisařky, který je ve své podstatě soudním jednáním, přičemž záznam neobsahuje projevy zúčastněných osob osobní povahy. Pořídil ho z důvodu, aby si průběh jednání mohl ve svém domácím prostředí znovu v klidu přehrát a konzultovat s osobou, které důvěřuje, když trpí vážným [anonymizováno] (poruchou osobnosti a depresivní poruchou). Alkoholová závislost byla pouze vedlejším negativním důsledkem jeho primárního [anonymizováno]. Z úředních jednání má obavy, které zhoršují jeho schopnost soustředit se a zapamatovat si podstatné informace. V rámci předběžného šetření bylo zjištěno, že zůstavitelka zanechala holografní závěť ze dne [datum], ve které svůj podíl v rodinném domě odkázala neteři (žalované) a zemědělské pozemky rovným dílem neteři (žalované) a synovci (žalobci). Tuto závěť předložila žalovaná, listina byla předložena otevřená, její zjevnou závadou byl ověřený podpis zůstavitelky. Zůstavitelce náležel z nemovitostí spoluvlastnický podíl [číslo] na nemovitostech zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] a spoluvlastnický podíl 2/3 na nemovitostech zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [anonymizováno], dále vklad na vkladní knížce u [právnická osoba] č. účtu [číslo], pohledávky za [právnická osoba], Českou správou sociálního zabezpečení (nedoplatek důchodu) a obvyklé vybavení domácnosti nabyté před [datum]. Ze zvukového záznamu vyplývá, že žalovaná hovořila o existenci další závěti z téhož data a stejného obsahu jako závěť, kterou předložila, na níž však podpis zůstavitelky nebyl ověřen. Vedle těchto závětí se žalovaná zmínila i o další závěti z roku 2003, jejíž přesné datum pořízení žalobci známo není. Žalobce po nahlédnutí do dědického spisu dne [datum] upozornil soudní komisařku, že dle prohlášení žalované při předběžném šetření existují další závěti zůstavitelky, které však dosud nedodala. Na výzvu soudní komisařky žalovaná předložila pouze holografní závěť ze dne [datum], ve které zůstavitelka odkázala veškerý svůj majetek žalované a ze dne [datum], v níž odkázala veškerý svůj majetek žalované a ničeho žalobci. Při jednání u soudní komisařky dne [datum] žalovaná uznala závěť zůstavitelky ze dne [datum] za pravou a platnou, naopak žalobce ji za pravou a platnou neuznal z důvodu existence závětí pozdějších. Za pravé a platné naopak považuje žalobce závěti ze dne [datum] a dne [datum]. Jednání žalované v rámci řízení o pozůstalosti odůvodňují závěr, že je z dědického práva po zůstavitelce vyloučena, neboť je nezpůsobilým dědicem ve smyslu ustanovení § 1481 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona. Žalovaná zatajila a stále zatajuje další závěti zůstavitelky, zůstavitelku donutila k pořízení závěti ze dne [datum] a zůstavitelce bránila, aby tuto svou poslední vůli ze dne [datum] zrušila, čímž se dopustila zavrženíhodného činu proti poslední vůli zůstavitelky. K pořízení závěti ze dne [datum] byla zůstavitelka donucena bezprávnou výhrůžkou ze strany žalované tím, že zůstavitelce opakovaně sdělovala, že pokud jí podíl na rodinném domě neodkáže, nebude mít na odkoupení podílu žalobce a rodinný dům se bude muset prodat. Zůstavitelka z obavy, aby mohla v rodinném domu dožít (když v něm žila po celý život), nemusela se stěhovat a v pokročilém věku hledat jiné bydlení, pořídila dle žalobce tuto závěť. I po jejím pořízení žalovaná činila na zůstavitelku psychické násilí, opakovaně se dotazovala zda platí, že podíl v rodinném domě jí zůstavitelka odkázala, neboť dle žalobce žalovaná neměla vědomí o existenci závětí ze dne [datum] a [datum] a měla v úmyslu investovat do rekonstrukce nemovitosti. Z tohoto důvodu zůstavitelka nepřistoupila ke zrušení závěti ze dne [datum]. Jednání žalované vůči zůstavitelce bylo dlouhodobé a negativně ovlivňovalo její psychický stav. Od pořízení závěti z [datum] žalovaná veškeré kontakty se žalobcem přerušila a zůstavitelce zakazovala, aby se se žalobcem stýkala, proto se se zůstavitelkou žalobce stýkal tajně. K poměrům v rodině žalobce dodal, že vztah zůstavitelky k němu nebyl konstantní, vyvíjel se časem a zůstavitelka svůj dřívější postoj k žalobci přehodnotila a v závěti ze dne [datum] ho z dědění nevyloučila. Naopak mezi zůstavitelkou a žalovanou [titul] ke zhoršování vztahů. Žalobce další dvě závěti, o kterých se žalovaná zmiňovala v pořízené audionahrávce, neviděl, ani sama zůstavitelka se mu o nich při jejich setkáních nezmínila. Má však za to, že vedle závěti ze dne [datum], která obsahovala úředně ověřený podpis zůstavitelky existuje další z téhož data se stejným obsahem, avšak bez úředně ověřeného podpisu zůstavitelky a pak existuje další závěť z roku 2003, jejíž datum pořízení nezná.

2. Žalovaná nárok žalobou uplatněný neuznala ani zčásti, žalobu navrhla zamítnout. Jádrem žaloby je podle ní přesvědčení žalobce, že žalovaná je nezpůsobilým dědicem ve smyslu § 1481 zákona č. 89/2012 Sb., když podle něj měla žalovaná zatajit (stále zatajuje) další závěti zůstavitelky, dále měla donutit zůstavitelku k pořízení závěti ze dne [datum] a bránit zůstavitelce, aby tuto závěť zrušila. Ke svým tvrzením však žalobce nenabídl žádné relevantní důkazy. K pořízené audionahrávce ze dne [datum] (a [datum]) uvedla, že se jedná o důkaz nepřípustný, když s pořízením těchto audiozáznamů nahrávané osoby nedaly souhlas. Žalovaná uvedla, že se žádného zavrženíhodného jednání proti poslední vůli zůstavitelky nedopustila, zůstavitelku k pořízení závěti nenutila, ani jí v jejím zrušení nebránila, žádné další závěti nezatajila. Soudní komisařce předložila všechny závěti zůstavitelky, které měla v držení a které našla. Ke vztahům v rodině uvedla, že to byl žalobce, se kterým měla zůstavitelka dlouhodobě vyhrocené vztahy, a které pro ni byly neúnosné. Naopak se žalovanou měla vztahy bezkonfliktní. Žalobce měl dluhy a již od roku 2003 byla proti němu vedena řada exekucí, z dopisů zůstavitelky vyplývají výtky na chování žalobce vůči ní, jeho dluhům a ke způsobu jeho života.

3. Usnesením č.j. 67 C 133/2017-89 ze dne 28.8.2018 byla žalobci s odkazem na § 29 odst. 3 a 4 o.s.ř. ustanovena pro řízení opatrovnice [titul] [jméno] [příjmení]

4. Zdejší soud rozsudkem ze dne 17.12.2019 č.j. 67 C 133/2017-134 zamítl žalobu o určení, že žalobce je jediným dědicem po zůstavitelce ve výroku tohoto rozhodnutí uvedené (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 33 880 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.) a dále mu uložil povinnost zaplatit České republice na účet zdejšího soudu náklady řízení ve výši stanovené usnesením zdejšího soudu do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.).

5. Uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil Městský soud v Praze usnesením ze dne 8.4.2020 č.j. 23 Co 116/2020-153 s odůvodněním, že soud porušil právo žalobce na spravedlivý proces ve smyslu čl. 96 zákona č. 1/1993 Sb. – Ústava ČR i čl. 38 odst. 2 zákona č. 2/1993 Sb. – Listina základních práv a svobod, neboť nepřipustil důkaz provedením zvukového záznamu, který si pořídil žalobce v rámci dědického řízení za přítomnosti žalované a soudní komisařky, aniž toto předem dal na vědomí soudní komisařce dne [datum] a [datum]. Vytkl zdejšímu soudu, že nezjistil správně a úplně skutkový stav věci a neprovedl ani posouzení ve vztahu k žalobcem tvrzené bezprávné výhrůžce, které se měla dopustit žalovaná ve vztahu k zůstavitelce (a to ve vztahu k pořízení závěti či případnému bránění změně závěti z roku [rok] pozdější závětí).

6. Zdejší soud zopakoval provedené dokazování, které doplnil o důkaz zvukovým záznamem nahrávek o průběhu jednání účastníků u soudní komisařky ve dnech [datum] a [datum], dokazování doplnil i o výslech žalované a zjistil následující skutkový stav:

7. Pověřená soudní komisařka [titul] [jméno] [příjmení] dne 17.1.2017 usnesením č.j. 13 D 425/16-147 odkázala synovce zůstavitelky (žalobce), aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u zdejšího soudu žalobu na určení, že je jediným dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], [rodné číslo], posledně bytem [obec a číslo] – [část obce], [anonymizována dvě slova] [číslo], zemřelé dne [datum] proti neteři zůstavitelky – žalované a to s odkazem na § 170 odst. 1 zák.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

8. Z protokolu o předběžném šetření sepsaném dne [datum] v kanceláři soudní komisařky [titul] [jméno] [příjmení] za účasti obou účastníků soud zjistil, že účastníci byli vyrozuměni o existenci holografní závěti zůstavitelky sepsané dne [datum], ve které svůj podíl na rodinném domku odkázala své neteři (žalované) a zemědělské pozemky odkázala rovným dílem své neteři (žalované) a synovci (žalobci). V evidenci právních jednání pro případ smrti nebyly evidovány závěť, dědická smlouva, dovětek či jiné právní jednání zůstavitele pro případ smrti, stejně jako listina zůstavitele o povolání správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti.

9. Na straně 21 uvedeného dědického spisu je založen opis poslední vůle zůstavitelky ve znění výše uvedeném s jejím vlastnoručním podpisem, úředně ověřeným. Z protokolu ze dne [datum] (č.l. 65 dědického spisu) soud zjistil, že se do notářské kanceláře po telefonické domluvě dostavil žalobce, který po nahlédnutí do spisu uvedl, že existují další závěti zůstavitelky uložené u neteře zůstavitelky – žalované. Přípisem ze dne [datum] žalovaná sdělila soudní komisařce [titul] [příjmení], že hledala další údajné závěti zůstavitelky, našla pouze listinu- poslední vůli ze dne [datum] a poslední vůli ze dne [datum], které jsou v dědickém spise založeny na č.l. 92 a 94. Z poslední vůle zůstavitelky ze dne [datum] soud zjistil, že zůstavitelka pro případ své smrti odkázala veškerý svůj majetek movitý i nemovitý své neteři – žalované. Z obsahu poslední vůle zůstavitelky ze dne [datum] soud zjistil, že zůstavitelka odkázala veškerý svůj majetek nemovitý i movitý své neteři – žalované (majetek movitý i nemovitý je zde specifikován) s tím, že nic neodkázala svému synovci – žalobci. Jako důvod uvedla, že se k ní nechoval dobře, ubližoval jí i své sestře – žalované, často nepracoval a finančně se nikdy nepodílel na udržování domu v [obec a číslo], ani na domku ve [anonymizováno].

10. Z předložené korespondence mezi žalobcem a zůstavitelkou – dopisy z června 2008 až července 2012 soud zjistil, že zůstavitelka v rámci rodinných vazeb zaslala žalobci a jeho rodině pozdrav z pobytu v [obec] a [anonymizováno], dále přání k vánočním svátkům. Z korespondence však nevyplývá, že by zůstavitelka měla (zmiňovala) obavy ze žalované, že by s ní měla konflikty.

11. Z dopisů předložených žalovanou, které zůstavitelka zaslala žalobci dne [datum], [datum], [datum] a [datum] vyplývá, že zůstavitelka žalobci vytýkala v té době jeho závadové chování. Ani z těchto dopisů nevyplývá, že by na zůstavitelku žalovaná činila jakýkoliv nátlak, event. že by si zůstavitelka stěžovala na zhoršené vztahy mezi ní a žalovanou.

12. Ze svědecké výpovědi [titul] [celé jméno svědka] vyplynulo, že je manželem žalované a švagrem žalobce, se zůstavitelkou a žalovanou žili ve společné domácnosti od roku 2001 do doby úmrtí zůstavitelky v roce 2016. Vztahy mezi žalobcem a zůstavitelkou nehodnotil jako dobré. Nebyl svědkem žádného konfliktu mezi nimi kromě situace, kdy svědka zůstavitelka v roce 2006 požádala o pomoc (o přivolání Policie ČR) za situace, kdy se žalobce domáhal vstupu do nemovitosti proti její vůli. Ze strany zůstavitelky byla směrem k žalobci trvalá kritika ohledně poměrů, ve kterých žil, týkala se zejména finančních otázek žalobce. Vztah zůstavitelky a žalované svědek hodnotil jako dobrý, nebyl svědkem žádné jejich roztržky či konfliktu. Zůstavitelka se mu nesvěřovala, že má z něčeho obavy či je na ni činěn nátlak. 13. [celé jméno svědkyně] ve své svědecké výpovědi uvedla, že je bývalou manželkou žalobce, manželství trvalo od roku 2001 do roku 2004 – 2005. Vztahy v rodině hodnotila jako běžné, zůstavitelka se žalobcem i se žalovanou měla vztahy slušné. Za trvání manželství žalobce trpěl úzkostmi, pro které byl [anonymizováno], a svědkyně odešla s dětmi bydlet ke své matce. Krátkodobě žalobce v této době nadměrně požíval alkohol.

14. Svědkyně [titul] [celé jméno svědkyně] uvedla, že se se žalobcem zná z let 2002 až 2005, kdy byl žalobce hospitalizován v [obec]. Žalobce byl v kontaktu se zůstavitelkou, osobně za ním však nejezdila, občasně mu finančně vypomohla. Svědkyně si nebyla [anonymizováno] toho, že by měl žalobce se zůstavitelkou nějaké spory.

15. Ve věci slyšená svědkyně [titul] [celé jméno svědka] uvedla, že je od roku 2010 partnerkou žalobce, bydlí společně a vychovávají společného syna. Žalobce od počátku vztahu trpí úzkostmi, pravidelně [titul] k psychologovi, [anonymizováno]. Není-li však vystaven stresovým situacím, jeho [anonymizováno] stav je normální, léčí se medikamentózně. Svědkyně potvrdila, že se žalobce se zůstavitelkou pravidelně stýkal buď v místě jejího zaměstnání, případně v [příjmení] [jméno] na [část obce]. Při schůzkách, kterým byla přítomna, se zůstavitelka chovala uvolněně, nebyla nervózní, mluvila spíše žalobci do duše, aby žil spořádaný život. Kromě zdraví si zůstavitelka na nic nestěžovala. O závětech ani o žádném majetku se před svědkyní nezmiňovala.

16. Ze zvukového záznamu pořízeného při jednání před soudní komisařkou dne [datum], přihlížeje k časové ose specifikované žalobcem v jeho podání ze dne [datum] (č.l. 52-53 spisu) soud zjistil, že žalovaná zmínila totožnou závěť jako závěť, která je ověřená z [datum], pouze neověřenou. Dále se žalovaná vyjádřila tak, že může najít jinou závěť s pozdějším datem. Ze záznamu také vyplynulo, že žalovaná sděluje, že přáním zůstavitelky bylo, aby žalovaná získala dům a že žalovaná zůstavitelku vyzvala ke sdělení, zda dům, do kterého předtím žalovaná investovala téměř milion korun, dostane, či nikoliv, neboť v opačném případě by ho žalovaná prodala a šla bydlet jinam. Žalovaná sdělila žalobci na jeho dotaz, zda zůstavitelku tak začala vydírat, že v žádném případě, že se jí pouze zeptala, zda má žalovaná přistoupit k rekonstrukci domu, či nikoliv. Žalovaná dále ve 43 minutě záznamu sděluje, že si myslí, že závěť stejného druhu jako je závěť z roku 2003 najde s pozdějším datem a směrem ke koncipientce sdělila, že pokud by dohledala cokoliv, tak třeba závěť s datem bez podpisu.

17. Ze zvukového záznamu o průběhu jednání u soudní komisařky dne [datum] soud zjistil v čase 7-8 minut, že žalovaná sdělila:„ Předpokládám, že existují ještě nějaké závěti, které předcházejí této s ověřeným podpisem. Zatím jsem žádné závěti nenašla“. K dotazu soudní komisařky o tom, zda žalovaná případně našla, nebo ví o nějakých jiných závětech, odpověděla žalovaná, že ona rozhodně ne.

18. Dokazování soud doplnil o zprávu nemocnice na [obec] ze dne [datum], ze které zjistil, že se nemocnice dotazuje ve věci pozůstalosti [číslo jednací] – [příjmení] [jméno], [datum narození], úmrtí [datum], kdo nabyl pozůstalost: jeden pár náušnic – bílý kov.

19. Žalovaná ve své účastnické výpovědi sdělila, že při jednání u soudní komisařky dne [datum] spontánně uvedla, že je jí známo, že zůstavitelka sepsala dvě závěti a že se domnívá, že jsou někde uložené. [příjmení] však kde, jinak by je přinesla. Veškeré poslední vůle byly ty, které měly předcházet závěti, jež byla ověřená. Žalovaná měla za to, že závěť s ověřeným podpisem zůstavitelky byla dovršením jejího předchozího jednání. Na jednání žalovaná donesla pouze závěť, kterou měla a vyslovila se o posledních vůlích, o kterých se domnívala, že existují, ale neměla je k dispozici. Ty dohledala až později a soudní komisařce je přinesla. O existenci závětí předcházejících závěť z roku 2003 věděla žalovaná od zůstavitelky (své tety), jednalo se o závěti, které dohledala a následně soudní komisařce donesla. Pokud žalovaná hovořila při jednání u soudní komisařky dne [datum] o jiné závěti, než která byla předložena, tak ta se měla lišit pouze v tom, zda byla či nebyla ověřena. Žalovaná věděla od zůstavitelky, že získá dům a rovněž věděla, že poslední vůle, která měla předcházet, není ověřená. Žalovaná při prvním jednání u soudní komisařky hovořila a věděla pouze o jedné závěti a to té, kterou fyzicky i donesla, o existenci předcházejících závětí pouze tušila (věděla, že existovaly), ale nevěděla, jak s nimi zůstavitelka později naložila.

20. Shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a zjistil následující skutkový stav.

21. Soud se primárně zabýval otázkou včasnosti podané žaloby ve smyslu ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních a to ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 13 D 425/2016-147 ze dne 17.1.2017. V projednávaném případě byl žalobce v dědickém řízení uvedeným usnesením vyzván, aby podal ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení žalobu na určení, že je jediným dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne [datum], žalobce podal žalobu ke zdejšímu soudu dne [datum], tedy včas.

22. Následně se soud zabýval otázkou oprávněnosti žalobního nároku a i po provedeném dokazování uzavřel, že nebyla podána po právu.

23. V intencích závěrů odvolacího soudu a přihlížeje k tomu, že žaloba byla podána za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen o.z.), podle § 3069 tohoto zákona platí, že se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Zůstavitelka zemřela dne [datum], při posouzení dědické nezpůsobilosti je však zapotřebí zkoumat naplnění zákonných předpokladů přihlížeje k době, kdy k tvrzenému jednání žalované ve vztahu k dědické nezpůsobilosti mělo dojít (a poté použít právní úpravu ve smyslu ust. § 1481 zákona [číslo] 2012, došlo-li by k tvrzenému jednání žalované ve vztahu k dědické nezpůsobilosti od [datum], případně podle § 469 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, pokud by se měla žalovaná dopustit jednání kvalifikovaného v ustanovení § 469 tohoto zákona do [datum]). Vzhledem k tomu, že žalobce spatřoval zavrženíhodné jednání žalované v tom, že zatajila a stále zatajuje další závěti zůstavitelky, zůstavitelku donutila k pořízení závěti ze dne [datum] a zůstavitelce bránila, aby tuto svou poslední vůli zrušila, přičemž k pořízení závěti ze dne [datum] měla být zůstavitelka žalovanou donucena bezprávnou výhrůžkou, setrval soud na svém závěru, že v posuzovaném případě je pro rozhodnutí o dědickém právu žalované po zůstavitelce významné vyřešení právní otázky, zda se stala žalovaná dědicky nezpůsobilou ustanovení § 469 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona (dále jen obč. zák.).

24. Podle ustanovení § 469 obč. zák. nedědí, kdo se dopustil úmyslného [anonymizováno] činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.

25. V daném sporu žalobce omezil posouzení naplnění důvodů dědické nezpůsobilosti na zavrženíhodné jednání žalované proti projevu poslední vůle zůstavitelky jak výše rozepsáno. Pojem zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy není v obč. zák. definován, přičemž na jeho vymezení závisí posouzení namítané dědické nezpůsobilosti žalované. Jednáním proti projevu poslední vůle zůstavitelky může být nejen jednání směřující proti listině, na které je zachycena poslední vůle zůstavitelky, ale také jednání, které sleduje zmaření či ovlivnění realizace svobodného projevu poslední vůle zůstavitelky. Z uvedeného vyplývá, že o dědicky nezpůsobilého dědice z důvodu zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy může jít pouze v těch případech, kdy se dědic dopustil jednání, jímž se snaží vyvolat uspořádání dědické posloupnosti v rozporu s vůlí zůstavitele v tomto směru. Zřejmě půjde o všechny druhy fyzického nebo psychického donucení směřujícího ke zřízení závěti určitého obsahu, jakož i o jednání, jímž bylo zůstaviteli zabráněno projevit svou skutečnou vůli v závěti či zřídit, změnit nebo zrušit závěť, jakož i o jednání, jehož cílem je potlačení závěti již zřízené, a to např. zničením listiny či zatajením její existence nebo jejím zfalšováním nebo podvržením. K takovému jednání může navíc dojít nejen za života zůstavitele, ale také po jeho smrti.

26. Ani po doplněném dokazování v rozsahu naznačeném odvolacím soudem neměl zdejší soud důvod odchýlit se od svých předchozích závěrů. Po provedeném řízení a dokazování má za nesporné, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum], v rámci řízení o projednání dědictví byly předloženy celkem tři závěti, holografní závěť ze dne [datum] a ze dne [datum], jimiž zůstavitelka odkázala veškerý svůj majetek žalované, žalobci neodkázala ničeho a dále holografní závěť ze dne [datum], která zrušila závěti předchozí a kterou zůstavitelka odkázala podíl v rodinném domě žalované a zemědělské pozemky odkázala rovným dílem žalované i žalobci. Žalobce neuznal závěť z [datum] za pravou a platnou, za platné a pravé naopak považoval holografní závěti ze dne [datum] a [datum] a to i přesto, kdy oproti poslední ze závětí tyto dvě pro něj nebyly příznivé. Ani po doplněném dokazování o zvukové záznamy shora uvedené a o účastnický výslech žalované nemá soud za prokázané žalobcem tvrzené zavrženíhodné jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelky ze strany žalované. Soud zjistil, že při jednání před soudní komisařkou dne [datum] předložila žalovaná poslední vůli zůstavitelky datovanou dnem [datum] s ověřeným podpisem zůstavitelky. Ze zvukového záznamu pořízeného žalobcem při tomto jednání vyplývá, že žalovaná zmiňuje závěť totožnou jako je závěť ověřená, kterou předložila, tedy zmiňuje závěť totožnou, pouze neověřenou. Pokud se vyjádřila tak, že může najít jinou s pozdějším datem, pak při jednání u soudní komisařky dne [datum] upřesnila, že předpokládá, že existují nějaké další závěti, ale které předcházejí závěti s ověřeným podpisem. K [datum] žalovaná žádné další závěti nenašla a jak doplnila ve svém účastnickém přednesu, tyto dohledala až dodatečně, přičemž se jednalo o závěti z [datum] a [datum], což sdělila soudní komisařce přípisem ze dne [datum]. Pokud hovořila o jiné závěti při jednání u soudní komisařky dne [datum], pak měla na mysli závěť totožnou se závětí z [datum], jen neověřenou. Žalovaná věděla pouze o závěti, kterou přinesla na jednání u soudní komisařky dne [datum], tedy o závěti ze dne [datum] s ověřeným podpisem zůstavitelky, existenci předcházejících závětí (ze dne [datum] a [datum]) pouze tušila, tyto dohledala až dodatečně a k výzvě soudní komisařky je předložila. Soud dále odkazuje na odůvodnění svého předchozího rozhodnutí, kdy ze žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by měly existovat další závěti zůstavitelky. Žalovaná jejich existenci popřela a ani sám žalobce o nich neměl povědomí od zůstavitelky, se kterou se dle svých slov stýkal pravidelně. Neuvedl, jakého obsahu pozdější závěti měly být, kdy měly být pořízeny. Nelogické a zavádějící je jeho tvrzení, že se má jednat mimo jiné o závěť se stejným obsahem a z téhož data jako holografní závěť ze dne [datum], pouze bez ověřeného podpisu zůstavitelky. Ve stejném duchu se vyjádřila i partnerka žalobce [titul] [celé jméno svědka], která měla být přítomna některým schůzkám žalobce se zůstavitelkou, kdy ani před ní se zůstavitelka o závětech či o žádném majetku nezmiňovala. Ani po doplněném dokazování soud tedy nemá prokázáno, že by žalovaná zatajila, či zatajuje další závěti zůstavitelky.

27. Pokud jde o žalobcem tvrzenou bezprávnou výhrůžku, které se měla žalovaná dopustit ve vztahu k zůstavitelce, tak ani v tomto případě ze žádného z důkazů nevyplývá, že by žalovaná zůstavitelku nutila pořídit závěť z roku 2003, ani že by měla zůstavitelce bránit tuto závěť změnit závětí pozdější. Svědek [titul] [celé jméno svědka], stejně jako [celé jméno svědkyně], uvedli, že vztahy v rodině byly běžné, ani jeden z nich netvrdil, že by zůstavitelka měla napjatý a vyhrocený vztah se žalovanou, že by mezi nimi panovaly roztržky či konflikty a že by zůstavitelka měla mít ze žalované obavu, či na ní měl být činěn ze strany žalované nátlak. Ve stejném duchu se vyjádřila i svědkyně [titul] [celé jméno svědka]. Tvrzené zavrženíhodné jednání žalované ve vztahu k zůstavitelce nevyplývá ani z předložené korespondence, zejména z období po pořízení závěti z roku 2003 (pod bodem 10. a 11.), naopak z ní vyplývají výtky zůstavitelky k životu žalobce, což podpořila svou výpovědí i svědkyně [titul] [celé jméno svědka] (partnerka žalobce) jak uvedeno výše. Dovozuje-li žalobce bezprávnou výhrůžku žalované ve vztahu k zůstavitelce z dotazu žalované, zda dům, do kterého předtím žalovaná investovala téměř milion korun, dostane, či nikoliv, neboť v opačném případě by ho žalovaná prodala a šla bydlet jinam, tak soud takový závěr nesdílí. Vztahy obou, zůstavitelky i žalované byly dobré, zůstavitelka si na chování žalované nikomu nestěžovala a jak rozepsáno výše, chovala se uvolněně a na nic kromě zdraví si nestěžovala. Naopak poté co zůstavitelka pořídila v roce 2003 závěť, došlo k jejímu incidentu se žalobcem v roce 2006, jak popsal svědek [titul] [celé jméno svědka] Ani v pozdější době, kdy se měl vztah zůstavitelky k žalobci zlepšit, neustávala její snaha domlouvat žalobci, aby vedl spořádaný život, jak uvedla svědkyně [titul] [celé jméno svědka]. Tvrzení žalobce, že se zůstavitelka žalované bála, byla pod jejím psychickým tlakem a bylo na ni dlouhodobě ze strany žalované činěno psychické násilí, nebylo podpořeno žádným z provedených důkazů a soud ho hodnotí jako subjektivní a nepodložený závěr žalobce, jako jeho zavádějící snahu posílit svou chabou důkazní pozici.

28. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno jakékoliv zavrženíhodné jednání žalované proti projevu poslední vůle zůstavitelky, tedy že žalovaná zůstavitelku donutila k pořízení závěti ze dne [datum] a zůstavitelce bránila tuto svou poslední vůli zrušit jakož i že zatajila a stále zatajuje další závěti zůstavitelky a že k pořízení závěti ze dne [datum] byla zůstavitelka donucena bezprávnou výhrůžkou, nelze dospět k závěru o její dědické nezpůsobilosti. Z uvedeného důvodu soud opětovně žalobu zamítl tak, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když procesně úspěšné žalované přiznal v souladu s § 137 o.s.ř. náhradu účelně vynaložených nákladů tvořených odměnou za zastupování žalované advokátem ve výši 40 837 Kč (podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. přihlížeje k nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne [datum] při výši jednoho paušálního úkonu 2 500 Kč). Jednalo se o třináct úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z [datum], podání ze dne [datum], závěrečný návrh z [datum], účast při jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] (zde dva úkony, když jednání trvalo déle než dvě hodiny), [datum], [datum], [datum], jakož i závěrečný návrh žalované ze dne [datum] a to přihlížeje k ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále jeden úkon právní služby- účast při jednání soudu dne [datum], kdy došlo pouze k vyhlášení rozsudku přihlížeje k ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., vše včetně příslušné 21% DPH. Zároveň soud žalované přiznal 14 paušálních částek náhrady po 300 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 14 úkonů právní služby ve výši 5 082 Kč včetně příslušné 21% DPH. Celkem představuje náhrada nákladů řízení, které vznikly právnímu zástupci žalované, částku 45 919 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované.

30. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

31. O náhradě hotových výdajů a o odměně za zastupování žalobce [titul] [jméno] [příjmení] (na základě usnesení č.j. 67 C 133/2017-89 ze dne 28.8.2018) bude rozhodnuto samostatným usnesením ve smyslu § 140 odst. 2 o.s.ř.

Poučení