67 C 323/2022 - 200

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce], zastoupen [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované][Anonymizováno], advokátkou sídlem [Anonymizováno], o vypořádání zaniklého společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění manželů, žalobce a žalované, částku 480 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 114 141 Kč k rukám právní zástupkyně žalované [Jméno Zástupce], advokátky, sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu prostřednictvím Obvodního soudu pro [adresa] náklady řízení ve výši 19 378 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 11. 2022 se žalobce domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Poukázal na to, že za trvání manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne 1. 6. 2018, došlo Smlouvou sepsanou ve formě notářského zápisu dne 26. 11. 2019 ke zrušení a zúžení společného jmění manželů (dále jen SJM), avšak k vypořádání zaniklého SJM účastníků nedošlo. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 9. 2020, č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 23. 9. 2020. Žalobce uvedl, že účastníci jako manželé nabyli v rámci SJM Kupní smlouvou ze dne 14. 12. 2018 pozemek stavební parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez čp/če, vše v k. ú. [adresa], zapsáno na LV [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – západ a navrhl, aby tyto nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované, které by soud uložil povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jejího podílu částku ve výši 800 000 Kč. Tato částka podle žalobce představuje co do výše 320 000 Kč jeho podíl s ohledem na jím odhadnutou cenu nemovitostí přikázaných do výlučného vlastnictví žalované a co do výše 480 000 Kč jeho vnos do nevypořádaného SJM účastníků. Dne 24. 10. 2019 žalobce uzavřel jako prodávající se společností Autosalon Šedivý & [právnická osoba]. Kupní smlouvu, na jejímž základě prodal osobní automobil značky BMW 420D XDRIVE COUPE F 32, který zakoupil před uzavřením manželství dne 12. 7. 2016, a který tak byl v jeho výlučném vlastnictví, za celkovou kupní cenu 480 000 Kč. Na základě Kupní smlouvy kupující společnost uhradila žalobci kupní cenu za prodej vozu ve výši 150 000 Kč v hotovosti při podpisu Kupní smlouvy, zbylá částka ve výši 330 000 Kč byla dle dohody mezi žalobcem, žalovanou a kupující společností uhrazena přímo na účet žalované, č. ú. [č. účtu]. [adresa] 000 Kč, která byla žalobci předána při podpisu Kupní smlouvy v hotovosti, byla vložena na uvedený bankovní účet žalované dne 29. 10. 2019. Žalobce tvrdil, že jeho vnos ve výši 480 000 Kč do nevypořádaného SJM účastníků použila žalovaná na úhradu svého výlučného závazku, neboť po zániku SJM (na základě notářského zápisu ze dne 26. 11. 2019) uzavřela dne 2. 1. 2020 Kupní smlouvu, na jejímž základě zakoupila pozemek parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. 35, vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] u [právnická osoba] pro hlavní město Prahu, za kupní cenu 4 000 000 Kč. Navíc z bankovního účtu žalované vyplývá, že dne 4. 11. 2019 (tedy za trvání SJM) použila částku ve výši 100 000 Kč jako rezervační zálohu na koupi nemovitostí v k. ú. [adresa].

2. Ve vztahu k pozemku stavební parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez čp/če, vše v k. ú. [adresa], zapsáno na LV [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – západ, žalovaná argumentovala tím, že nemovitosti v k. ú. [adresa] nebyly součástí SJM, neboť je zakoupila Kupní smlouvou ze dne 14. 12. 2018 do svého výlučného vlastnictví. Žalobce ve svém Prohlášení o nabytí majetku ze dne 21. 12. 2018 výslovně uvedl, že předmětný pozemek byl zakoupen žalovanou do jejího výlučného vlastnictví, a to z finančních prostředků, které nejsou součástí SJM.

3. Žalobce popřel, že by podpis na listině Prohlášení o nabytí majetku ze dne 21. 12. 2018 byl jeho pravým podpisem a podáním ze dne 27. 6. 2023 navrhl ustanovit znalce z oboru písmoznalectví, aby bylo najisto postaveno, zda se jedná či nejedná o jeho pravý podpis.

4. Usnesením ze dne 19. 7. 2023, č.j. [spisová značka] soud ustanovil znalkyni z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, [tituly před jménem] [jméno FO], které uložil zjistit pravost podpisu žalobce na listině Prohlášení o nabytí majetku ze dne 21. 12. 2018. Znalkyně požádala soud o zajištění doplňujících materiálů, když jí žalobce původně neposkytl včasnou a potřebnou součinnost a na její žádost nepředložil 7 až 10 originálů jeho podpisů z roku 2018 a 2019. Následně sdělila, že jí tyto srovnávací materiály zaslal se zpožděním a navíc takové, které nebylo možno použít při vypracování znaleckého posudku, neboť nepocházely z doby blízké vzniku sporného podpisu.

5. Znalkyně vypracovala dne 5. 12. 2023 znalecký posudek č. [Anonymizováno] se závěrem, že u sporného podpisu v předpokládaném znění „[jméno FO]“ na listině Prohlášení o nabytí majetku ze dne 21. 12. 2018 nelze v rovině nízké pravděpodobnosti vyloučit, že by se mohlo jednat o pravý podpis [Jméno žalobce], jehož podpisy byly předloženy ke srovnání. Ke znaleckému posudku se žalobce vyjádřil dne 17. 1. 2024 tak, že závěr znaleckého zkoumání je podán v rovině nízké pravděpodobnosti, což ho činí poměrně nepřesvědčivým. Navrhl znalkyni uložit upřesnění jejích závěrů Dodatkem znaleckého posudku poté, co jí žalobce předloží další srovnávací materiál z rozhodného období. Žalovaná podáním doručeným soudu dne 31. 1. 2024 sdělila, že na výslechu znalkyně netrvá, avšak nadále tvrdí, že se jedná o podpis žalobce.

6. Usnesením ze dne 19. 2. 2024, č.j. [spisová značka] byla žalobci uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu ve výši 10 000 Kč.

7. Usnesením ze dne 6. 3. 2024, č.j. [spisová značka] soud znalkyni uložil vypracovat Dodatek k výše uvedenému znaleckému posudku. Dodatek znalkyně vyhotovila dne 30. 4. 2024 a předložila pod č. [Anonymizováno]. Ze závěru Dodatku vyplývá, že sporný podpis v předpokládaném znění „[jméno FO]“ na uvedené listině je pravděpodobně pravým podpisem [Jméno žalobce], jehož podpisy byly předloženy ke srovnání. Svůj závěr znalkyně podáním doručeným soudu dne 21. 6. 2024 upřesnila tak, že se jedná o střední pravděpodobnost, přičemž závěry používané v písmoznalectví lze vysvětlit na pomyslné ose, kdy na obou krajích jsou závěry jednoznačné, vlevo není pravým podpisem, vpravo je pravým podpisem, uprostřed závěr nelze rozhodnout. Mezi středem a krajními body se pohybujeme v rovině pravděpodobnosti, která se dle míry dělí na nízkou, střední a vysokou. V tomto případě byl stanoven závěr ve středním stupni pravděpodobnosti, který je umístěn na poloose vpravo, směřující k pravosti sporného podpisu. Ani jeden z účastníků na výslechu znalkyně před soudem netrval.

8. Při jednání soudu dne 3. 12. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do návrhu přikázat nemovitosti v k. ú. [adresa] do výlučného vlastnictví žalované, a co do uložení povinnosti žalované vyplatit žalobci na vypořádací podíl částku 320 000 Kč. Trval však na vypořádání jeho vnosu do SJM ve výši 480 000 Kč. S částečným zpětvzetím žaloby žalovaná vyslovila souhlas.

9. Usnesením ze dne 27. 1. 2025, č.j. [spisová značka] soud řízení co do návrhu na přikázání nemovité věci – stavební pozemek parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez čp/če, k. ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, do výlučného vlastnictví žalované, a co do částky odpovídající vypořádacímu podílu ve výši 320 000 Kč zastavil.

10. S ohledem na výše uvedené zůstalo předmětem řízení vypořádání žalobcem tvrzeného vnosu ve výši 480 000 Kč, který podle žalobce žalovaná použila výhradně na úhradu svého výlučného závazku, když po zániku SJM uzavřela dne 2. 1. 2020 Kupní smlouvu, na jejímž základě nabyla nemovitosti v k. ú. [adresa] a rovněž použila částku 100 000 Kč jako rezervační zálohu na koupi předmětných nemovitostí v k. ú. [adresa]. Ke zbylému nároku žalobce uvedl, že účastníci používali bankovní účet žalované, č. účtu [č. účtu], jako společný transakční účet v rámci SJM, neboť žalobce žádný bankovní účet do 17. 7. 2020 neměl. Dne 17. 7. 2020 si zřídil účet u [právnická osoba] č. [č. účtu]. Z bankovního účtu žalované hradili účastníci výdaje v rámci společného jmění, a žalovaná z něj hradila ryze své osobní závazky. Vzhledem k tomu, že transakční účet je bankovním účtem založeným a vedeným na jméno žalované, žalobce dispoziční právo k tomuto účtu neměl, pouze po dohodě se žalovanou účet využíval a vkládal na něj po dobu manželství peníze, které nabyli účastníci za trvání SJM. Stejný režim byl také po zániku SJM. Žalovaná takto dne 1. 11. 2019 odeslala ze svého (transakčního) účtu částku 300 000 Kč na svůj jiný bankovní účet č. [č. účtu] a dne 4. 11. 2019 částku 100 000 Kč. Tím, že žalovaná provedla uvedené platby, ke dni zániku SJM (k 26. 11. 2019) došlo k ponížení zůstatku na transakčním účtu účastníků. Podle žalobce je na žalované, aby prokázala, z jakých finančních prostředků uhradila kupní cenu nemovitostí v k. ú. [adresa] ve výši 4 000 000 Kč. Tvrzení žalované o tom, že finanční prostředky na transakčním účtu ke dni zániku SJM byly v rámci SJM manžely spotřebovány, žalobce hodnotil jako účelové. Žalobce trval na tom, že částka 480 000 Kč pochází výlučně z jeho majetku získaného z prodeje vozu, který byl v jeho výlučném vlastnictví, přičemž tuto částku žalované nepůjčil ani nedaroval a ta se stala aktivem SJM. Žalovaná z jejího účtu, který byl transakčním účtem účastníků, v období mezi 29. 10. 2019 a dnem zániku SJM 26. 11. 2019 provedla minimálně tři významné transakce, dne 29. 10. 2019 odeslala částku 200 000 Kč na účet č. [č. účtu] (na hypotéku), dne 1. 11. 2019 částku 300 000 Kč na účet č. [č. účtu], dne 4. 11. 2019 odeslala částku 100 000 Kč na účet č. [č. účtu] a prováděla i další úhrady. V závěrečném návrhu žalobce argumentoval tím, že právní kvalifikace nároku uváděná žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu, a je tedy povinností soudu nárok posoudit bez ohledu na to, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě právně vymezil svůj nárok jako vnos do SJM a požaduje jeho vypořádání, pak právní kvalifikace tohoto nároku není pro soud závazná a soud může případně podřadit uplatněný nárok žalobce pod jiné hmotněprávní ustanovení.

11. Ke zbylému nároku uplatněnému v tomto řízení, tedy k vypořádání vnosu žalobce ve výši 480 000 Kč do SJM, se žalovaná vyjádřila tak, že ho navrhla jako nedůvodný zamítnout a požadovala zaplacení nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. Poukázala na to, že finanční prostředky žalobcem označené jako vnos nemohou být jako vnos vypořádány, neboť jde o pohledávku mezi žalobcem a žalovanou, která nenáleží do SJM. Tato pohledávka, pokud by vůbec existovala a nebyla promlčena, by stála mimo SJM a musela by být vypořádána v jiném řízení. Toho si byl žalobce vědom, proto v roce 2022 uplatnil svůj tvrzený nárok na zaplacení či vrácení těchto finančních prostředků u Obvodního soudu pro [adresa] v řízení sp. zn. [spisová značka], kde tvrdil, že předmětná částka představuje jeho půjčku žalované, tedy že se jedná o jeho prostředky, které poskytl za účelem úhrady výlučných závazků žalované. Toto řízení bylo zastaveno, neboť žalobce vzal žalobu u Obvodního soudu pro [adresa] zpět. Pro případ, že by soud v tomto řízení uvažoval o vypořádání žalobcem nárokované částky v rámci jakéhosi širšího vypořádání SJM, žalovaná vznesla námitku promlčení. Poukázala na to, že dle tvrzení žalobce finanční prostředky ve výši 480 000 Kč, které údajně v této výši vložil na společný účet, byly vnosem, přitom současně tvrdil, že je žalovaná použila na vlastní investice mimo SJM. Nevysvětlil ani neprokázal, jak měly být tyto finanční prostředky použity, když se na bankovním účtu, který účastníci společně aktivně užívali, ke dni zániku SJM nenacházely. Bankovní účet žalované byl využíván nejen k potřebám manželů, ale též k podnikání žalobce a převody finančních prostředků v řádech statisíců byly v té době naprosto běžné. Podle žalované žalobce neprokázal, že by byl skutečně tím, kdo prostředky ve výši 480 000 Kč na bankovní účet žalované vložil. Nesporovala, že na její bankovní účet byly poukázány prostředky ve výši 330 000 Kč bezhotovostním převodem, nicméně popřela, že by částka 150 000 Kč měla představovat prostředky, které žalobce utržil za prodej svého vozu. Žádné z prostředků, které by měly být vynaloženy z výlučných prostředků žalobce, nebyly nikdy žalobcem vneseny do SJM jako vnos, žalobcem označená částka 480 000 Kč tak do SJM nenáleží a není způsobilá k vypořádání v rámci tohoto řízení. S argumentací, že žalovaná na své výlučné potřeby použila ze společných prostředků dne 1. 11. 2019 částku 300 000 Kč a dne 4. 11. 2019 částku 100 000 Kč přišel žalobce až po koncentraci řízení a také po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro zahájení řízení o vypořádání SJM. Žalobce tedy vznesl při jednání soudu další nároky, které však nebyly součástí žalobního tvrzení a nebyly označeny v zákonem stanovené lhůtě k vypořádání. Pokud žalobce žádá vypořádat částku 480 000 Kč coby vnos, ačkoliv sám tvrdí, že se jedná o pohledávku mezi ním a žalovanou, a ne mezi SJM a žalovanou nebo SJM a žalobcem, pak je zapotřebí také zohlednit, že ke dni zániku SJM nebyly tyto finanční prostředky na společném účtu a nebyly součástí SJM, což je u vnosu podmínkou. V neposlední řadě žalobce nebyl schopen uvést, na co konkrétně měl být jeho vnos použit kromě tvrzení, že částka měla být od počátku použita na výlučnou potřebu žalované. Z důvodu opatrnosti žalovaná poukázala na to, že žalobcem zmiňovaná investice ze SJM do výlučného vlastnictví žalované ve výši 100 000 Kč není existujícím nárokem, neboť žalovaná tuto rezervační zálohu spolu s dalšími náklady na pořízení nemovitostí uhradila z výlučných prostředků získaných z prodeje vlastního vozidla tovární zn. BMW a dále z prodeje její bytové jednotky č. 2200/14 v k. ú. [adresa]. S ohledem na stále platnou aktuální judikaturu ohledně definice vnosu žalovaná poukázala na to, že žalobce nedefinoval, k čemu měla v rámci SJM jím zmíněná částka 480 000 Kč označená jako vnos v rámci SJM sloužit. Sám opakovaně uvedl, že žalovaná tyto prostředky použila k úhradě svých výlučných závazků, přičemž v předchozím řízení, které proti žalované vedl, sám uvedl, že tyto prostředky byly za tímto účelem žalované z výlučných prostředků žalobce poskytnuty. Tyto prostředky se tedy nikdy součástí SJM nestaly a nejde o prostředky, které by bylo možné označit za vnos. Ustálená soudní praxe běžně vypořádává všechna aktiva a pasiva, pokud jsou prokázána, a hlavně včas zažalována. Žalobce nikdy nežádal vypořádání aktiv spočívající v zůstatcích na účtech ani nežádal, aby žalovaná do SJM vrátila něco, co by snad dle jeho úvah měla ze SJM odklonit. Neoznačil žádnou pohledávku SJM za žalovanou.

12. Soud v řízení provedl dokazování důkazy, které mu předložily obě strany sporu, přičemž v rámci odůvodnění tohoto rozsudku se již nezabýval důkazy, které se vztahovaly k nároku na přikázání nemovitostí v k. ú. [adresa] do výlučného vlastnictví žalované s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu, a zjistil následující skutkový stav:

13. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k 4. 9. 2022 pro k. ú. [adresa], LV č. [hodnota] soud zjistil, že žalované svědčí vlastnické právo k parcele č. [hodnota], jejíž součástí je stavba čp. [Anonymizováno], a to na základě Kupní smlouvy ze dne 2. 1. 2020.

14. Z Kupní smlouvy uzavřené dne 2. 1. 2020 mezi prodávajícím [jméno FO] a kupující – žalovanou soud zjistil, že předmětem převodu se stala nemovitost: parcela č. [hodnota] o výměře 349 m, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa] – bydlení stojící na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] na LV [Anonymizováno].

15. Kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem jako prodávajícím a Autosalonem Šedivý & [právnická osoba]. dne 24. 10. 2019 má soud prokázáno, že žalobce jako výlučný a oprávněný vlastník motorového vozidla značky BMW 420D XDRIVE COUPE F32 prodal předmětné vozidlo za částku 480 000 Kč s tím, že strany podpisem smlouvy stvrdily, že kupující uhradil prodávajícímu (žalobci) částku 150 000 Kč jako zálohu v hotovosti při podpisu této smlouvy a částku 330 000 Kč se zavázal převést na účet č. [č. účtu] po podpisu této smlouvy do 1. 11. 2019.

16. Soudu byla dále předložena Smlouva o zúžení SJM sepsaná notářem [tituly před jménem] [jméno FO] ve formě notářského zápisu dne 26. 11. 2019 pod sp. zn. NZ [Anonymizováno]N [Anonymizováno]. Pod bodem II. se účastníci jako manželé dohodli na zúžení jejich SJM na režim oddělených jmění, kdy jmění bude nabýváno jako výlučné jmění účastníků této smlouvy a nebude nabýváno do SJM[Anonymizováno]

17. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 1. 6. 2018 a rozvedeno bylo rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 9. 2020, č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 23. 9. 2020.

18. Z výdajového pokladního dokladu vystaveného dne 24. 10. 2019 Autosalonem Šedivý & [právnická osoba]. soud zjistil, že dne 24. 10. 2019 byla žalobci vyplacena částka 150 000 Kč za ojetý osobní automobil BMW 420D.

19. Žalobce dále soudu prokázal, že na základě Rámcové smlouvy č. [hodnota] ze dne 17. 7. 2020 mu [právnická osoba]. zřídila běžný účet č. [č. účtu] a spořicí účet č. [č. účtu].

20. Soud dokazování doplnil ve smyslu § 120 odst. 2 o.s.ř. o výpisy z účtu žalované, č. účtu [č. účtu] a zjistil, že na tento účet byla dne 29. 10. 2019 vložena částka 150 000 Kč a dne 31. 10. 2019 je evidována příchozí úhrada z účtu č. [č. účtu], jehož majitelem je Autosalon Šedivý & [právnická osoba]. ve výši 330 000 Kč. Dne 29. 10. 2019 je evidována odchozí úhrada ve výši 200 000 Kč (na hypotéku), dne 1. 11. 2019 odchozí úhrada ve výši 300 000 Kč na účet č. [č. účtu] a dne 4. 11. 2019 odchozí úhrada ve výši 100 000 Kč (rezervační záloha domek [adresa]), počáteční zůstatek na účtu žalované za měsíc listopad činil 379 382,26 Kč, konečný zůstatek k 30. 11. 2019 47 799,73 Kč. Dne 31. 7. 2020 je z účtu žalované evidována odchozí úhrada ve výši 38 998,90 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu], jehož majitelem je žalobce, a na tentýž účet žalovaná odeslala téhož dne 31. 7. 2020 částku 189 768,70 Kč.

21. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, shora provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu.

22. Podle § 742 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen o. z.) nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použije se pro vypořádání mimo jiné toto pravidlo: „Každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek“.

23. Z ustálené judikatury platí, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2012, sp. zn. [spisová značka]). Tzv. pravidlo tří let formulované judikaturou dovolacího soudu brání tomu, aby se účastníci po uplynutí této lhůty domáhali vypořádání věcí, hodnot či závazků, které do té doby nebyly předmětem řízení, ohledně nich nebyly tvrzeny ani žádné skutečnosti a prováděno žádné dokazování, tj. procesnímu postupu, kdy se po uplynutí tří let objeví v řízení zcela nová tvrzení a nové důkazy k věcem (hodnotám či nárokům), které se do té doby nestaly předmětem řízení, nebyly ohledně nich uplatněny ani žádná tvrzení či skutečnosti a ve vztahu k nim nastaly účinky nevyvratitelné domněnky vypořádání.

24. V daném případě byla žaloba o vypořádání společného jmění manželů u soudu podána dne 25. 11. 2022, přičemž k zániku společného jmění manželů v návaznosti na jejich Smlouvu o zúžení SJM sepsanou formou notářského zápisu došlo k 26. 11. 2019. Předmětem řízení se tak mohly stát pouze ty věci, hodnoty, závazky, pohledávky a vnosy, které účastníci učinili předmětem sporu do 26. 11. 2022. Žalobce učinil předmětem vypořádání (přihlížeje k jeho částečnému zpětvzetí žaloby) svůj vnos ve výši 480 000 Kč, který „žalovaná použila výhradně na úhradu svého výlučného závazku, když po zániku SJM uzavřela dne 2. 1. 2020 Kupní smlouvu, na jejímž základě koupila nemovitosti v k. ú. [adresa] za kupní cenu 4 000 000 Kč“. Dále žalovaná dne 4. 11. 2019 použila částku 100 000 Kč jako rezervační zálohu na koupi předmětných nemovitostí.

25. Argumentace žalobce je rozporná, když žádal vypořádat svůj vnos z výlučných prostředků do SJM, přičemž konkrétně neuvedl, do jakého majetku, který tvořil masu zaniklého SJM, byl tento vnos poskytnut. Pokud současně tvrdil, že ze svého výlučného majetku vynaložil na majetek společný částku 480 000 Kč, kterou žalovaná použila na úhradu svého výlučného závazku, tak jeho nárok v řízení nemohl logicky směřovat k vypořádání tzv. vnosu. To by naopak předpokládalo tvrzení o investici výlučného majetku do majetku SJM. V procesní rovině totiž platí, že vypořádání vnosu z výlučného majetku do majetku společného předpokládá tvrzení, že výlučné finanční prostředky či majetek jednoho z manželů byly použity ve prospěch zákonného majetkového společenství (společného jmění) a současně požadavek investujícího manžela, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek v řízení o vypořádání společného jmění manželů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. [spisová značka]).

26. Při vypořádání zákonného majetkového společenství manželů je každý z manželů oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Ze žádného zákonného ustanovení však nevyplývá, že by při vypořádání mohlo být přihlíženo k tomu, co jeden z manželů vynaložil ze svého na oddělený majetek druhého z nich.

27. V daném případě je zřejmé, že žalobce v zákonné tříleté lhůtě požadavek na vypořádání tzv. vnosu z výlučného majetku do společného („aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek“) neuplatnil.

28. Jak již výše uvedeno, předpokladem existence vnosu jednoho z manželů je obohacení společného majetku manželů. Jinými slovy, investice výlučných prostředků jednoho z manželů musí směřovat vůči věci, která již součástí společného jmění je, nebo která se (v přímé souvislosti s investicí) součástí společného jmění stává. Investice výlučného majetku do majetku žalované proto vnosem ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. není a nelze ji ani v rámci řízení o vypořádání SJM jako vnos vypořádat. V řízení o vypořádání SJM se vypořádává jen majetek, hodnoty a závazky tvořící SJM, případně investice z výlučného majetku do společné věci a investice ze společného jmění do výlučného majetku některého z manželů. V daném případě investice z výlučného majetku žalobce nesměřovala vůči majetku náležejícímu do SJM, nýbrž do majetku žalované, a tuto investici tak za vnos považovat nelze. Rozpornost tvrzení žalobce ohledně částky 480 000 Kč soud spatřuje i v tom, že se žalobce této částky domáhá v předmětném řízení z titulu svého vnosu do SJM, ačkoliv sám uvedl, že se této částky domáhal v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] z titulu zápůjčky poskytnuté žalované.

29. Soud tak po provedeném řízení a dokazování dospěl k závěru, že se v tomto řízení o žádný vnos žalobce nejedná. Rekapituluje, že žalobce v zákonné tříleté lhůtě od zániku SJM v řízení uplatnil právo na náhradu vnosu spočívajícího ve vynaložení jeho výlučných finančních prostředků do SJM, které měla žalovaná použít výhradně na úhradu svého výlučného závazku. Tuto skutečnost však nelze posoudit jako vnos ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Nelze rovněž přehlédnout, že pokud žalobce označil částku 480 000 Kč coby svůj vnos do SJM, pak žádným způsobem nespecifikoval, které konkrétní věci (movité či nemovité) byly pořízeny do SJM z jeho prostředků. V řízení nebylo prokázáno (respektive žalobce v zákonné tříleté lhůtě netvrdil), že jím označená částka byla vynaložena na pořízení některé z věcí, které by byly soudem vypořádávány. Pokud žalobce následně skutková tvrzení přizpůsoboval procesní situaci, stalo se tak až po uplynutí zákonné tříleté lhůty a rovněž po koncentraci řízení. Nelze nezmínit, že se v civilním sporném řízení klade důraz na odpovědnost účastníka za jeho výsledek. Pokud uplatnění vnosu nepřichází do úvahy proto, že nebyl v zákonné lhůtě navržen k vypořádání a právo na vypořádání jeho případného vnosu tedy zaniklo, nemůže žalobce tento postup „dohánět“ úvahou o zůstatcích na bankovních účtech, případně odklony ze strany žalované.

30. Z uvedených důvodů soud žalobu ohledně zbylého nároku zamítl, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, podle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

32. V daném sporu soud plně procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů, které byla nucena vynaložit za účelem bránění svého práva prostřednictvím zvoleného advokáta. Byť si je soud vědom toho, že v případě vypořádání SJM za předpokladu, že se jedná o následování principů ve smyslu § 742 odst. 1 písm. a) o. z., se ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení jedná o režim iudicium duplex (tedy o řízení, které lze zahájit k návrhu kteréhokoliv z manželů), tak v daném případě zohlednil skutečnost, že ze strany žalobce se jednalo o zjevně bezúspěšné uplatnění práva. Tomu odpovídá i jeho částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu přikázání nemovitostí v k. ú. [adresa] do výlučného vlastnictví žalované a vyplacení vypořádacího podílu a také to, že se žalobce této částky po žalované již dříve neúspěšně domáhal z titulu zápůjčky v jiném řízení (vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]). Nálezová judikatura Ústavního soudu se přiklání k principu, že v případě iudicia duplex má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž rozhodnutí podle § 142 odst. 3 o.s.ř. bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu, zejména například šikanózním výkonem práva či zneužitím práva. Tak tomu je i v daném případě, jak uvedeno výše. Soud neshledal ani podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. pro výjimečné nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalované, a to ani částečně.

33. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že lze přiznat žalované (která byla v průběhu řízení zastoupena dvěma advokáty) pouze odměnu za právní zastoupení v níže uvedených úkonech, přičemž úkon převzetí a přípravu zastoupení soud přiznal pouze jednou, neboť ke změně právního zastoupení žalované došlo toliko na základě jejího rozhodnutí a volby, kterou nelze přenášet na druhou, v řízení procesně neúspěšnou, stranu.

34. Soud tak žalované přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem ve smyslu § 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 11 500 Kč za 1 úkon právní služby, přičemž za 9 úkonů právní služby představuje odměna částku 103 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 9. 3. 2023, vyjádření z 15. 11. 2024, závěrečný návrh z 20. 1. 2025, vyjádření ze dne 21. 3. 2025 a účast na jednáních soudu ve dnech 15. 6. 2023, 15. 10. 2024, 3. 12. 2024 a 25. 3. 2025). Zároveň soud žalované přiznal 9 paušálních částek náhrady, které přiznal diferencovaně: ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby ve smyslu citované vyhlášky ve znění do 31. 12. 2024, tj. 6 x 300 Kč = 1 800 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 9. 3. 2023, ze dne 15. 11. 2024, účast při jednání soudu dne 15. 6. 2023, při jednání soudu dne 15. 10. 2024 a dne 3. 12. 2024 podle § 13 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) citované vyhlášky) a ve výši 450 Kč za 1 úkon právní služby ve znění vyhlášky od 1. 1. 2025, tj. 3 x 450 Kč = 1 350 Kč (závěrečný návrh ze dne 20. 1. 2025, vyjádření ze dne 21. 3. 2025 a účast při jednání soudu dne 25. 3. 2025 podle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalované nepřiznal odměnu a paušální částku náhrady za její vyjádření ze dne 13. 6. 2023, když se jednalo o vyjádření takřka identické s vyjádřením ze dne 9. 3. 2023, a rovněž za její podání ze dne 30. 3. 2025, jehož obsahem byla pouze specifikace požadovaných nákladů řízení. Zároveň náleží právní zástupkyni žalované náhrada cestovních výdajů za 3 účasti při jednáních soudu motorovým vozidlem na trase [adresa] a zpět, tj. 220 km, ve dnech 15. 10. 2024, 3. 12. 2024 a 25. 3. 2025, ve výši 1 697 Kč za jednu cestu, tj. 3 x 1 697 Kč = 5 091 Kč. Právní zástupkyni žalované náleží také ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč, tedy 800 Kč x 3, celkem 2 400 Kč. Celkem byla žalované přiznána na náhradě nákladů řízení částka 114 141 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalované.

35. Výrok o nákladech řízení, které vznikly státu, je odůvodněn ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto zákonného ustanovení má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě náklady placené státem představují náklady za vyplacené znalečné, kdy soud znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] (ustanovené na návrh žalobce) přiznal usnesením ze dne 17. 1. 2024 odměnu ve výši 20 714 Kč za vypracovaný znalecký posudek a usnesením ze dne 4. 6. 2024 odměnu za vypracovaný Dodatek ke znaleckému posudku ve výši 8 664 Kč, celkem tedy soud znalkyni vyplatil odměnu ve výši 29 378 Kč. Od této částky soud odečetl žalobcem uhrazenou zálohu ve výši 10 000 Kč a v rozdílu, tedy co do částky 19 378 Kč, mu s ohledem na jeho procesní neúspěch ve věci uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení, které mu vyplacením znalečného vznikly. Zároveň soud zohlednil, že na straně žalobce nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

36. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

Poučení