67 C 481/2015-578

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl Mgr. Lenkou Kloudovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupeného advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupeného advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], LL.M. se sídlem [adresa] o vydání věci takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen vydat žalobci osobní motorové vozidlo značky BMW Z4 ROADSTER 2,5 SI, [anonymizována dvě slova], [registrační značka], VIN: [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit Českému státu prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 náklady řízení ve výši 55 387 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Český stát je povinen zaplatit ustanovené advokátce JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] (ve znění pozdějších podání) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému vydat mu osobní motorové vozidlo specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Argumentoval tím, že si předmětný vůz koupil dne [datum] od [právnická osoba] s.r.o. za cenu 440 000 Kč. Vůz v lednu 2013 předal i s doklady do opravy, avšak obratem po převzetí do opravy byl vůz bez jeho vědomí prodán. To žalobce zjistil až [datum] poté, co nahlédl do spisu Policie ČR v [obec], která prověřovala jeho trestní oznámení ze dne [datum]. Až ze spisu zjistil, že vůz se v opravě nenachází a má ho dle osvědčení o registraci žalovaný. Žalobce pověřil k zastupování svého otce [jméno] [celé jméno žalobce], který žalovaného vyzval e-mailem ze dne [datum] k vrácení vozu s tím, že ho nenabyl od vlastníka a že vůz pochází z trestné činnosti, neboť byl žalobci odcizen. Žalovaný však vydání vozu odmítl s tím, že ho nabyl řádně a stal se jeho výlučným vlastníkem. Žalobce na vydání vozu trval, protože mu po právu patří a má k němu osobní vztah. Z důvodu možného promlčení podal v roce 2013 několik trestních oznámení, věc byla šetřena Policií ČR v [obec] pod č.j. KRPT-176556/TČ2013-070741.

2. Usnesením zdejšího soudu č.j. 67 C 481/2015-248 ze dne 2. 1. 2018 byl žalobce zcela osvobozen od soudních poplatků a zároveň mu byla jako zástupce pro řízení ustanovena advokátka JUDr. [jméno] [příjmení].

3. Prostřednictvím ustanovené zástupkyně se žalobce vyjádřil v podání ze dne [datum] tak, že se na žalovaném domáhá vydání předmětného vozidla, neboť je stále jeho vlastníkem a vůz mu byl odňat protiprávním jednáním. [příjmení] vozidla se žalobce stal na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel se [právnická osoba] s.r.o. dne [datum], což žalobce prokázal předložením dokladu o zaplacení kupní ceny. Vlastnické právo k vozidlu žalobce nikdy nepozbyl, vůz pouze v prosinci 2012 předal k opravě [jméno] [příjmení], avšak žádnou kupní smlouvu s ním neuzavřel a ani nikoho k prodeji vozu nezmocnil, stejně jako nesouhlasil s přeregistrováním svého vozu na jiného provozovatele. Žalobce nikdy nejednal s úřady ohledně přeregistrace vozu na jiného provozovatele. To ostatně prokazuje i odborné vyjádření odboru kriminalistické techniky a expertíz Policie ČR ze dne [datum], podle něhož nejsou podpisy žalobce na kupní smlouvě ze dne [datum], ani na plných mocech, jeho pravými podpisy. Ačkoliv o předání vozidla do opravy neexistuje žádný doklad, byly okolnosti předání vozu do opravy [jméno] [příjmení] posuzovány v rámci řízení, na jehož základě bylo [jméno] [příjmení] sděleno trestní oznámení. Po dobu, po kterou se vůz nacházel v opravě u [jméno] [příjmení] se žalobce o osud vozu nezajímal, neboť v rozhodném období byl drogově závislý a zažíval nelehké období v souvislosti s úmrtím své matky (viz. doplnění skutkových tvrzení při ú.j. dne [datum] – č.l. 287). [příjmení] [jméno] [příjmení] obratem„ prodal“ vůz dne [datum] [celé jméno svědkyně], tak ta se nemohla stát vlastníkem vozidla, když jím nebyl ani [jméno] [příjmení]. Nelze totiž převést více práv, než převodci náleží. K dalšímu převodu vozu po době„ koupě“ žalovaným od [celé jméno svědka] v režimu obchodního zákoníku, který v ust. § 446 umožňuje nabýt vlastnické právo od nevlastníka, pokud v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje, žalobce uvedl, že dobrou víru žalovaného zpochybňuje nepředložení kupní smlouvy, kterou měla uzavřít [celé jméno svědkyně] s [celé jméno svědka], resp. chybějící podpis paní [celé jméno svědkyně] na předložené smlouvě. [jméno] víru žalovaného rovněž zpochybňuje to, že v technickém průkazu vozu v době jeho„ koupě“ žalovaným na sebe nenavazovaly údaje o majitelích vozidla. Původní vlastník vozu Mgr. [jméno] [příjmení] vůz odhlásil na [právnická osoba], nicméně jako vlastník je následně zapsána až [celé jméno svědkyně] bez zjevné souvislosti se [právnická osoba] s.r.o. Dle žalobce žalovaný, který měl prověřovat technický stav vozu, zcela rezignoval na prověření toho, zda je paní [celé jméno svědkyně] skutečným vlastníkem vozu, navíc s ní ani nikdy osobně nejednal. Ke značným pochybením došlo rovněž při registraci vozu na Magistrátu města Frýdku Místku na paní [celé jméno svědkyně], kde nebyly předloženy doklady, které by opravňovaly k tomuto zápisu, a úředník Magistrátu neuvedl údaje o totožnosti osoby, která přihlášku podala. [příjmení] úředník na základě žádosti o zápis změn údajů v registru vozidel dne [datum] akceptoval bez doložení ostatních dokladů osvědčujících změnu zapisovaných údajů odhlášení tohoto vozidla na žalovaného, a aby zakryl totožnost osoby požadující provedení této změny, nezapsal jméno a číslo občanského průkazu. V závěrečném návrhu ze dne [datum] žalobce dodal, že na základě odborného vyjádření z odboru kriminalistické techniky a expertíz Policie ČR byl [jméno] [příjmení] obviněn ze spáchání trestného činu podvodu za jednání, kterým žalobce připravil o předmětný vůz, další vozidlo, nemovitosti a zboží. Z tohoto odborného vyjádření vycházel i Okresní soud v Karviné- pobočka v Havířově, který rozsudkem č.j. 112 C 1/2016-370 ze dne 26. 5. 2017 uložil žalovanému [jméno] [příjmení] zaplatit žalobci 320 000 Kč jako náhradu škody způsobenou mu tím, že za tuto částku prodal jiné osobě osobní vozidlo žalobce, které mu žalobce svěřil do opravy. Tamní soud vzal za prokázané, že nebyla sjednána platně kupní smlouva z [datum]„ neboť žalobce popřel pravost svého podpisu na této kupní smlouvě a tomuto tvrzení odpovídají i další provedené důkazy, zejména odborné vyjádření z oboru kriminalistika, ruční písmo, kdy expert dospěl k závěru, že podpis na této listině není pravděpodobně podpisem žalobce“.

4. Žalovaný nárok žalobou uplatněný neuznal v celém jeho rozsahu, považoval ho za neoprávněný a zjevně účelový, žalobu navrhl zamítnout. Prvotně ve svém podání ze dne [datum] argumentoval tím, že je výlučným vlastníkem předmětného vozu, na jehož vydání nemá žalobce žádný nárok. Žalobce totiž kupní smlouvou ze dne [datum] převedl vlastnické právo k vozu na dalšího majitele, který jej následně kupní smlouvou převedl na osobu, od které vozidlo zakoupil žalovaný. Z dokumentace, která tvořila přílohu e-mailu žalobce adresovaného žalovanému dne [datum] vyplynulo, že žalobce vůz koupil dle kupní smlouvy z [datum] od [právnická osoba] s.r.o., se sídlem v [obec], dne [datum] s vozem havaroval (poškození na přední pravé straně), dne [datum] kupní smlouvou převedl vlastnické právo k vozu na [jméno] [příjmení], který následně dne [datum] převedl vlastnické právo k vozu na [celé jméno svědkyně]. Dne [datum] žalovaný uzavřel s [celé jméno svědka], který zprostředkovával prodej vozu pro vlastníka [celé jméno svědkyně], kupní smlouvu [číslo] 2013 ohledně převodu vlastnického práva k předmětnému vozu. V návaznosti na podpis kupní smlouvy uhradil žalovaný kupní cenu vozu ve dvou splátkách dne [datum] a [datum], vůz si dne [datum] převzal a dne [datum] provedl jeho registraci v registru silničních motorových vozidel na sebe. Pro případ, že by žalobce prokázal, že na základě kupní smlouvy z [datum] nedošlo k převodu vlastnického práva k vozu na [jméno] [příjmení] žalovaný tvrdil, že vlastnické právo k vozu na něj přešlo, neboť neexistují žádné pochybnosti o jeho dobré víře v to, že prodávající byl oprávněn převést vlastnické právo k vozu. Žalovaný společně s [celé jméno svědka] (profesionálním zprostředkovatelem prodeje vozu pro původního vlastníka [celé jméno svědkyně]) uzavřeli jako podnikatelé dne [datum] kupní smlouvu [číslo] 2013, na jejímž základě žalovaný nabyl vlastnické právo k vozu, v režimu obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb. obch. zák., v platném znění). S odkazem na ust. § 446 obch. zák. byl žalovaný v dobré víře, že je [celé jméno svědkyně] vlastníkem vozu a že je oprávněna převést vlastnické právo k němu prostřednictvím [celé jméno svědka] na žalovaného. S nabídkou prodeje předmětného vozu se žalovaný seznámil na internetových stránkách [webová adresa] v květnu 2013, vůz byl inzerován k prodeji autobazarem v [obec] za prodejní cenu 339 000 Kč. Žalovaný telefonicky kontaktoval prodejce se žádostí o zkušební jízdu a obdržel kontakt přímo na majitele vozu (na manžela majitelky vozu [celé jméno svědka]), neboť vůz- kabriolet s plátěnou střechou - byl garážován u majitele a nebyl vystaven v autobazaru. Žalovaný si telefonicky dohodl prohlídku vozu s manželem majitelky a dne [datum] vůz vyzkoušel a seznámil se s doklady k vozu (zejména s malým a velkým technickým průkazem- dále jen VTP). Z VTP vyplývalo, že před [celé jméno svědkyně] byl prvním vlastníkem vozu Mgr. [jméno] [příjmení], který ho převedl (odhlásil) na [právnická osoba] s.r.o..Žádní jiní vlastníci vozu zde uvedeni nebyli. Manžel majitelky vozu [celé jméno svědka] žalovanému také poskytl k nahlédnutí nabývací titul (kupní smlouvu) [celé jméno svědkyně] k vozu. Poté, co se žalovaný rozhodl předmětný vůz zakoupit, smluvní strany se dohodly na snížení původně inzerované kupní ceny vozu o 19 000 Kč, tedy na částku 320 000 Kč z důvodu poškození pravého předního světlometu, na které byl žalovaný upozorněn ze strany [jméno] [příjmení]. Po uhrazení kupní ceny vozu bankovními převody dne [datum] a [datum] [celé jméno svědkyně] odhlásila vůz z registru motorových vozidel na jméno žalovaného dne [datum]. Dne [datum] žalovaný vůz s doklady převzal a dne [datum] provedl registraci vozu v registru motorových vozidel na svou osobu. Výše popsané skutkové okolnosti u žalovaného nevyvolávaly sebemenší pochybnosti, že by [celé jméno svědkyně] nebyla vlastníkem vozu a nebyla oprávněna ho převést prostřednictvím [celé jméno svědka]. Také cena vozu odpovídala tržní ceně obdobných vozidel v daném místě a čase. Navíc prodávající [celé jméno svědkyně] nebyla prvním majitelem, vůz byl na ni registrován dne [datum] a provozovala ho cca pět měsíců. [jméno] víru žalovaného potvrdil sám žalobce ve svém přípisu z [datum] a dokládá ji i dokument nazvaný Žádost o nahrazení škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem ze dne [datum], kterou žalobce podal na Ministerstvo dopravy. Domáhal se náhrady škody ve výši 320 000 Kč, která mu údajně vznikla nesprávným úředním postupem při registraci vozidla v registru motorových vozidel na [celé jméno svědkyně]. Pro případ jakýchkoliv pochybností o dobré víře žalovaného ohledně toho, že prodávající byl oprávněn převést vlastnické právo k vozu, žalovaný tvrdil, že byl v dobré víře, že prodávající byl oprávněn převést vlastnické právo k vozidlu, což žalovaný ověřil všemi možnými jemu dostupnými prostředky. Před podpisem kupní smlouvy ze dne [datum] se dne [datum] telefonicky obrátil na zaměstnankyni autorizovaného dealera BMW, [právnická osoba] s.r.o., paní [jméno] [příjmení], požádal ji o sdělení informací o vozidlu z centrálního registru BMW či interní informační sítě. V odpovědi byl žalovanému dne [datum] zaslán e-mail se specifikací vozidla v německém jazyce pod [příjmení] kódem vozu z centrální databáze. Žalovaný si dále dne [datum] nechal vozidlo prověřit systémem [anonymizováno] [právnická osoba] s.r.o. a zjistil, že vůz nebyl v ČR ani SR veden jako odcizený, nebyl předmětem leasingu či úvěru a jeho [příjmení] kód odpovídá deklarované značce a modelu vozu. Dne [datum] si žalovaný po dohodě s manželem původní majitelky nechal vůz zkontrolovat po technické stránce a také z hlediska úplnosti a správnosti údajů uvedených v malém a VTP a jejich souladu s kódem [příjmení]. [jméno] [příjmení] nezjistil žádné nesrovnalosti v historii vlastníků vozu. Při osobní prohlídce vozu dne [datum] si žalovaný prověřil údaje o vlastnících ve VTP, ze kterých vyplynulo, že vozidlo bylo prvním majitelem v ČR Mgr. [jméno] [příjmení] odhlášeno na [právnická osoba] s.r.o. a následně byla jako jeho vlastník zapsána [celé jméno svědkyně], která byla současně jako vlastník vozu uvedena v malém TP. Manžel původní majitelky vozu [celé jméno svědka] žalovanému v průběhu prohlídky sdělil, že jeho manželka vůz nabyla od soukromé osoby jako lehce havarovaný a následně opravený. [celé jméno svědka] žalovanému předložil k nahlédnutí fotografie dokumentující poškození a opravu vozu a příslušnou kupní smlouvu, v jejímž textu žalovaný neshledal žádné důvody její neplatnosti. Zprostředkovatel prodeje [celé jméno svědka] žalovanému umožnil nahlédnout do svých živnostenských oprávnění podnikat v oboru zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod nebo zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím. Při převzetí vozu dne [datum] převzal žalovaný od [celé jméno svědka] VTP. Žalovaný tedy provedl maximum pro řádné ověření oprávnění [celé jméno svědkyně] prodat vůz žalovanému prostřednictvím autobazaru [celé jméno svědka]. Pokud dodatečně vyšlo najevo, že v TP vozu nebyli zapsáni další dva majitelé (před [celé jméno svědkyně] vedle Mgr. [příjmení]), žalovaný to nemohl z žádných jemu dostupných veřejných zdrojů objektivně ověřit. Sám žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost požádat příslušný obecní úřad o provedení zápisu změn údajů v registru silničních vozidel, to splnila až [celé jméno svědkyně]. Žalobce přitom dle svých slov vůz používal takřka dva roky, aniž by požádal o jeho přepis na sebe v registru motorových vozidel, čímž se sám dopustil protiprávního jednání. Žalobce se zároveň s tímto řízením paralelně domáhá, jak výše uvedeno, na Ministerstvu dopravy náhrady údajné škody ve výši 320 000 Kč, přitom se ve své žádosti ze dne [datum] vyjadřuje tak, že se nemůže díky nesprávnému úřednímu postupu domáhat vydání osobního automobilu na jeho dalších vlastnících. Ačkoliv žádost na Ministerstvo dopravy podal až po podání předmětné žaloby, přesto inicioval předmětné řízení. Zároveň se žalobce u Okresního soudu v Karviné pobočka [obec] domáhá zaplacení částky 320 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení po [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] (dvou předchozích majitelích před žalovaným). V podání ze dne [datum] žalovaný poukázal na to, že při jednání dne [datum] soud provedl důkaz rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka [obec] ze dne [datum] v řízení vedeném pod sp.zn. 112 C 1/2016 a že poté, co bylo žalovanému umožněno nahlédnout do spisu Okresního soudu v Karviné pobočka [obec] sp.zn. 112 C 1/2016 zjistil, že podáním z [datum] žalovaná [číslo]) [celé jméno svědkyně] sdělila, že dne [datum] vozidlo prodala prostřednictvím autobazaru [celé jméno svědka] za částku 315 000 Kč a k důkazu založila Kupní smlouvu výkupní ze dne [datum]. Ze spisu vyplynulo, že sám žalobce považuje bez jakýchkoliv pochybností za bývalého vlastníka vozu [celé jméno svědka], když výslovně uvedl, že na základě této skutečnosti se nemůže domáhat vydání vozu. Žalovaný má za to, že na základě platné kupní smlouvy ze dne [datum] je vlastníkem předmětného vozu, neboť ho nabyl od jeho předchozího vlastníka [celé jméno svědka], který vůz dříve platně nabyl na základě kupní smlouvy z [datum], uzavřené podle obchodního zákoníku, od [celé jméno svědkyně].

5. O žalobě zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 18.9.2018 č.j. 67 C 481/2015-317 tak, že žalobu o uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci předmětné motorové vozidlo zamítl (výrok I.), ve výroku II. žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, ve výroku III. uložil státu povinnost zaplatit advokátce JUDr. [jméno] [příjmení] odměnu opatrovníka ve výši 12 705 Kč a ve výroku IV. nepřiznal státu náhradu nákladů řízení. Právní moci nabyl pouze výrok III. dne [datum].

6. Tento rozsudek zrušil ve výrocích I., II. a IV. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10.4.2019 č.j. 91 Co 23/2019-366 a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolací soud vytkl zdejšímu soudu, že nepoučil žalobce o jeho procesních právech ve smyslu ust. § 118 a) odst. 1 a 3 o.s.ř., tedy nevyzval ho k doplnění důkazů ohledně tvrzení, že je nadále vlastníkem předmětného vozu a že se u Kupní smlouvy ze dne [datum] jedná o nepravý podpis prodávajícího. Odvolací soud se dále neztotožnil se závěrem zdejšího soudu o tom, že závěry odborného vyjádření Policie ČR ze dne [datum] se pohybují pouze v úrovni domněnek a vytkl zdejšímu soudu, že se nevypořádal s tím, proč se odchýlil od závěru, který přijal Okresní soud v Karviné – pobočka [obec] ve věci vedené pod sp. zn. 112 C 1/2016, který uzavřel, že Kupní smlouva za dne [datum] je absolutně neplatná a v tamním řízení zároveň uložil žalovanému [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 320 000 Kč s příslušenstvím.

7. V intencích závěrů odvolacího soudu soud připomenul dokazování, které provedl v rámci svého předchozího rozhodnutí, dokazování doplnil o důkazy níže uvedené a zjistil následující skutkový stav: Ze žalobcem předložené kupní smlouvy [číslo] kterou uzavřel dne [datum] jako kupující s prodávající [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že předmětem prodeje bylo vozidlo specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku za dohodnutou kupní cenu 440 000 Kč, která byla prodávajícímu zaplacena převodem při podpisu Smlouvy a prodávající příjem částky 440 000 Kč převodem od kupujícího potvrdil (čl. VI. Smlouvy). Žalobce příjmovým pokladním dokladem [číslo] ze dne [datum], jakož i fakturou [číslo] ze dne [datum], prokázal zaplacení sjednané kupní ceny.

8. Z osvědčení o registraci vozidla vyplynulo, že prvním vlastníkem vozu byl Mgr. [jméno] [příjmení] a že z něj bylo vozidlo odhlášeno na [právnická osoba] s.r.o. dne [datum]. Dalším vlastníkem vozu (pod [registrační značka]) je zapsána [celé jméno svědkyně] dne [datum]. Jako vlastník vozu (pod [registrační značka]) je od [datum] zapsán žalovaný. [celé jméno svědkyně] byla v registru vozidel evidována na základě její přihlášky k registraci vozu z [datum] podané ve [obec] při doložení tří kupních smluv. Soudu byla rovněž předložena žádost o zápis změn údajů z registru silničních vozidel podaná dne [datum] [celé jméno svědkyně] ohledně odhlášení vozidla na žalovaného.

9. Dopisem ze dne [datum] se tehdejší zástupce žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] obrátil na žalovaného s tím, že předmětné vozidlo pochází z trestné činnosti a že i žalovaný byl prodávajícími podveden. Snahou žalobce je získat vůz zpět, když není jisté, zda [jméno] [příjmení] bude disponovat částkou, kterou za prodej vozu od [celé jméno svědkyně] obdržel. Žalobce navrhl žalovanému„ zrušit kupní smlouvu s [celé jméno svědkyně] a požadovat zpět kupní cenu v plné výši“.

10. Z předložené e-mailové komunikace mezi tehdejším zástupcem žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] a žalovaným ve dnech [datum] až [datum] vyplývá, že žalobce zaslal žalovanému dokumenty týkající se předmětného vozu a žalovaného vyzval k vrácení vozu. Žalovaný toto odmítl, neboť předmětný vůz nabyl řádně a stal se jeho výlučným vlastníkem.

11. Ze Smlouvy o koupi osobního motorového vozidla uzavřené dne [datum] mezi žalobcem (prodávajícím) a [jméno] [příjmení] (kupujícím) soud zjistil, že byla uzavřena mezi dvěma fyzickými osobami, předmětem prodeje a koupě se stalo vozidlo, které je předmětem tohoto řízení. V čl. II. Smlouvy strany ujednaly kupní cenu ve výši 320 000 Kč, která byla zaplacena v hotovosti při podpisu této Smlouvy a že podpis této Smlouvy prodávajícím je zároveň potvrzením o převzetí výše uvedené částky (čl.II.2 Smlouvy). V čl.V.5. strany uvedly, že Smlouvu před podpisem přečetly, porozuměly jejímu obsahu, se kterým vyslovily souhlas a že Smlouva je projevem jejich svobodné vůle.

12. Ze Smlouvy o koupi osobního motorového vozidla uzavřené mezi [jméno] [příjmení] (prodávajícím) a [celé jméno svědkyně] (kupující) dne [datum] soud zjistil, že předmět koupě je totožný jako předmět tohoto řízení a že vozidlo v době prodeje bylo bourané na pravé přední části, prodáno bylo k opravě. Kupní cena vozidla byla ujednána ve výši 320 000 Kč a zaplacena byla v hotovosti při podpisu této Smlouvy za podmínek totožných jako u výše uvedené smlouvy, tedy že podpis této Smlouvy prodávajícím je zároveň potvrzením o převzetí uvedené částky.

13. Z Kupní smlouvy, která je součástí faktury [číslo] 2013 ze dne [datum] vyplývá, že byla uzavřena mezi„ dodavatelem“ [celé jméno svědka] a„ odběratelem“ – žalovaným, obě strany jsou ve smlouvě označeny pod IČO a sídlem. Článek I. Smlouvy stanoví, že práva a povinnosti smluvních stran se řídí dle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (§ 409). Ve smlouvě je uvedena kupní cena 320 000 Kč a způsob úhrady převodem, se splatností do [datum]. Předmětem prodeje se stalo vozidlo, které je předmětem tohoto řízení.

14. Žalovaný prokázal výpisem z internetového bankovnictví [právnická osoba], že dne [datum] uhradil částku 300 000 Kč a dne [datum] částku 20 000 Kč.

15. Žalovaný soudu prokázal, že si vůz nechal prověřit systémem [anonymizováno] dne [datum]. Z informací poskytnutých tímto systémem soud zjistil, že předmětné vozidlo bylo vyrobeno v únoru 2006, k datu [datum] nebylo předmětem leasingu ani úvěru, třikrát bylo poškozeno (v prosinci 2011 ČR – výše škody 3 400 EUR, v lednu 2013 – výše škody 2 989 EUR a v lednu 2013 – výše škody 2 662 EUR). Vůz k uvedenému dni nebyl veden jako odcizený jak v ČR, tak v SR a jeho [příjmení] kód odpovídal deklarované značce a modelu vozu. 16. [celé jméno svědka] v Čestném prohlášení ze dne [datum] prohlásil, že předmětné vozidlo nebude dále provozovat ani užívat a že se ho prodejem vzdává. Zároveň souhlasil s přihlášením vozu na nového kupujícího – žalovaného.

17. Ze žalovaným předložených údajů z veřejné části živnostenského rejstříku k datu [datum] soud zjistil, že podnikající subjekt [celé jméno svědka], [IČO], sídlem [adresa], má jako předmět podnikání uvedeno – výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona s obory činnosti zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím, dále předmět podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkování obchodu, služeb a zakázek.

18. Soud má dále prokázáno, že žalobce podal na Ministerstvo dopravy dne [datum] žádost o nahrazení škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem.

19. Žalovaný prokázal e-mailem od [jméno] [příjmení] ze dne [datum], že mu byla zaslána specifikace předmětného vozu z Centrální databáze a že servisní úlohy lze zjistit pouze načtením klíčku vozu u některého autorizovaného dealera.

20. Žalovaný rovněž předložil Osvědčení CEBIA REPORT vydané dne [datum] [právnická osoba] spol. s r.o.. Předmětný vůz z celkových pěti možných získal tři hvězdičky za kontrolu stavu tachometru, kontrolu odcizení a kontrolu VINu.

21. Z kupní smlouvy výkupní, která je součástí faktury blíže neoznačené vyplývá, že byla uzavřena dne [datum] mezi [celé jméno svědkyně] (dodavatelem) a [celé jméno svědka] (odběratelem). [celé jméno svědkyně] je ve Smlouvě označena svým RČ a bydlištěm, [celé jméno svědka] pod IČO a sídlem. Smlouvu strany podřídily zák. č. 513/1991 Sb., obch. zák. ve znění pozdějších předpisů (§ 409). Předmětem prodeje se stalo předmětné motorové vozidlo za kupní cenu 315 000 Kč, která byla uhrazena v hotovosti.

22. Žalobce podal dne [datum] trestní oznámení na Policii ČR, Městské ředitelství policie [obec] na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Usnesením č.j. KRPT-176556-318/TČ-2013-070741-1010 ze dne 5. 6. 2017 Policie ČR, Městské ředitelství policie [obec] zahájila trestní stíhání [jméno] [příjmení] jako obviněného ze spáchání trestních činů nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, pojistný podvod, podvod a zpronevěra a [jméno] [příjmení] jako obviněné ze spáchání trestného činu pojistný podvod, zpronevěra a podvod.

23. Z přihlášky k registraci předmětného vozidla vyplývá, že [celé jméno svědkyně] dne [datum] požádala o evidenci předmětného vozidla na svou osobu, jako dřívějšího vlastníka vozidla uvedla Mgr. [jméno] [příjmení].

24. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné- pobočka v Havířově č.j. 112 C 1/2016-370 ze dne 26. 5. 2017 (dosud nepravomocného) soud zjistil, že tamní soud rozhodl ve věci žalobce [celé jméno žalobce] proti žalovanému [jméno] [příjmení] v řízení o zaplacení částky 320 000 Kč s příslušenstvím tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 320 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v rozsahu zákonných úroků z prodlení z částky 320 000 Kč od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 108 810 Kč státu na účet OS v [obec] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a ve výroku IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu na účet OS v [obec] náklady řízení ve výši 158 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění tohoto rozsudku mimo jiné vyplývá, že žalobci vznikla škoda zaviněným jednáním žalovaného, který porušil prevenční povinnost stanovenou v § 415 obč. zák., kdy si nepočínal tak, aby nedocházelo mimo jiné ke škodě na majetku žalobce. Žalovaný je odpovědný za vzniklou škodu ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák., přičemž konkrétní protiprávní jednání žalovaného soud spatřoval v tom, že žalovaný použil kupní smlouvu z [datum], na které je podpis žalobce jako prodávajícího s nejvyšší pravděpodobností padělán a dle této absolutně neplatné smlouvy se měl žalovaný stát vlastníkem vozidla. Následně došlo ke vzniku škody žalobci tím, že dne [datum] toto vozidlo prodal žalovaný [celé jméno svědkyně] a fakticky odejmul vozidlo z držení žalobce, neboť do té doby jej měl od žalobce svěřeno k opravě. Jedním z důkazů, o které opřel OS v [obec] pobočka v Havířově svůj závěr o absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] bylo odborné vyjádření z odboru kriminalistika, odvětví kriminalistická expertíza ručního písma ze dne [datum]. Předmětem zkoumání bylo mimo jiné posouzení podpisu na lince označené podpis prodávajícího na smlouvě o koupi osobního motorového vozidla ze dne [datum] za účelem zjištění, zda podpisy na sporných materiálech jsou pravými podpisy žalobce, jehož srovnávací materiál byl ke zkoumání předložen. Ve vztahu k této Smlouvě bylo uvedeno, že zkoumáním zjištěné rozdílné znaky mají vysokou identifikační hodnotu, avšak výskyt některých podobností v obecné rovině spolu s vyšší mírou variability srovnávacích podpisů umožňuje stanovení záporného závěru zkoumání v rovině pravděpodobnosti. [příjmení] podpis v předpokládaném znění„ [celé jméno žalobce]“ nacházející se na Smlouvě o koupi osobního motorového vozidla z [datum] není pravděpodobně pravým podpisem [celé jméno žalobce].

25. Zdejší soud usnesením ze dne 5.3.2020, č.j. 67 C 481/2015-415 ustanovil [celé jméno znalce] znalcem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo a uložil mu, aby zjistil pravost podpisu žalobce na listině Kupní smlouva ze dne [datum]. Usnesením ze dne 28.5.2020 č.j. 67 C 481/2015-430 pak soud ustanovenému znalci uložil, aby při vypracování znaleckého posudku (dále jen ZP) zohlednil, zda by mohl být závěr znalce ovlivněn skutečností, že pan [celé jméno žalobce] byl v okamžiku podpisu Kupní smlouvy ze dne [datum] a rovněž na denní bázi v dlouhodobém období před tímto dnem i po něm, pod vlivem psychotropní látky, konkrétně pervitinu a dále aby zohlednil jako vzorové podpisy žalobce rovněž podpisy na listinách zaslaných soudem znalci v dopise žalovaného ze dne [datum].

26. Ze závěru ZP [celé jméno znalce] ze dne [datum], který byl opatřen znaleckou doložkou, vyplývá, že sporný podpis prodávajícího je pravděpodobně obrázek padělku, nikoliv pravého podpisu [celé jméno žalobce], na jehož jméno má sporný podpis znít a jehož srovnávací materiál je popsán výše. Znalec dále uvedl, že sporný podpis se na první pohled podobá tomu, jak se [celé jméno žalobce] v dané době podepisoval, při bližším porovnání však znalec zjistil rozdíly, které podporují tvrzení, že sporný podpis a srovnávací materiál psaly různé osoby. Srovnávací materiál obsahuje desítky podpisů z předmětné doby, ve které měl [celé jméno žalobce] psychotropní látky, mezi srovnávacími podpisy však nejsou takové, které by se od ostatních odlišovaly jako sporný podpis. Není proto důvod se domnívat, že rozdíly zjištěné ve sporném podpisu byly způsobeny právě užíváním psychotropních látek.

27. Znalecký posudek znalec stvrdil před soudem při jednání dne [datum] (č.l. 473-474), odkázal na jeho závěry, na kterých setrval. Poukázal na skutečnost, že měl k dispozici chronologickou řadu přes 200 podpisů žalobce od roku 2005 až do roku 2020. [příjmení] podpisů žalobce je z rozhodné doby, avšak nevykazují žádné znaky, které by mohl znalec posuzovat jako shodné s podpisem na Kupní smlouvě co do pravosti. Podpis žalobce na Kupní smlouvě se odlišuje od celého srovnávacího materiálu z doby dřívější před podpisem Kupní smlouvy. Měly by být psychotropní látky vysvětlením toho rozdílu mezi sporným podpisem a srovnávacím materiálem, tak se vliv v tomto smyslu projevil pouze jednou, protože jiný podpis ve srovnávacím materiálu takové znaky neobsahuje. Znalec v rámci srovnávacího materiálu vycházel z celého komplexu listin, neprováděl žádnou jejich selekci. K námitce žalovaného, že znalec nepřibral k vypracování ZP konzultanta se specializací na vliv psychotropních látek na psychomotorické schopnosti člověka znalec uvedl, že o tom, zda konzultanta znalec přibere, rozhoduje sám znalec. S ohledem na zadání soudu, z něhož vyplynulo, že užívání psychotropních látek žalobcem bylo dlouhodobé, znalec sledoval ve srovnávacím materiálu, zda obsahuje podobné excesy v tom nálezu u jednotlivých podpisů, které by vysvětlovaly rozdíl, který znalec zjistil u sporného podpisu. Žádné takové excesy v průběhu doby však znalec nezjistil, proto není důvod, aby si myslel, že k takovému excesu v důsledku dlouhodobého užívání došlo jednou právě při podpisu sporného dokumentu. Mělo-li být užití psychotropní látky důvodem proč se sporný podpis odlišuje, tak k tomu došlo pouze v tomto jednom případě, neboť srovnávací materiál žádné jiné excesivní podpisy nevykazuje.

28. Z Oznámení škodní události – havarijní pojištění soud zjistil, že [příjmení] [jméno] [příjmení] oznámil [pojišťovna], že došlo dne [datum] ve 20:00 hodin ke vzniku škodní události, kdy řidič pojištěného vozu (které je předmětem tohoto řízení) dostal smyk a došlo k poškození vozu o veřejné osvětlení. Rozsah poškození vozidla je specifikován pravým předním kolem, pravým předním světlem, pravým předním blatníkem a pravým nárazníkem. [příjmení] nebyla šetřena Policií, pojištěným je označen žalobce, kterého [jméno] [příjmení] pojišťovně nahlásil i jako řidiče vozidla v době vzniku události.

29. Soud má dále prokázáno, že [pojišťovna] oznámila [obec] České republiky, Městské ředitelství policie [obec], územní odbor SKPV dne [datum] trestní oznámení pro podezření ze spáchání přečinu pojistného podvodu podle ustanovení § 210 odst. 1 písmena c) a odstavec 4 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit [jméno] [příjmení].

30. Z výpisu z účtu u [právnická osoba] [bankovní účet] vedeného na jméno [jméno] [příjmení] (bývalá přítelkyně [jméno] [příjmení]) soud zjistil, že na tento účet byla dne [datum] poukázána platba ve výši 70 553 Kč od pojišťovny Kooperativa z titulu výplaty pojistné události.

31. Soud má dále prokázáno, že Okresní státní zastupitelství v Ostravě podalo dne [datum] Okresnímu soudu v Ostravě ve smyslu § 176 odst. 1 trestního řádu obžalobu na 1) [jméno] [příjmení] a za 2) [jméno] [příjmení], ve které figuruje i podvod ve vztahu k žalobci s ohledem na vozidlo, které je předmětem tohoto řízení (pod bodem 2., 3. a 5. obžaloby).

32. Z Úředního záznamu o podaném vysvětlení žalovaného učiněného dne [datum] na [obec] České republiky, obvodní ředitelství polici [obec] III., místní oddělení [část obce] č.j. KRPA-472907-2/ č.j. -2013-001318 soud zjistil, že žalovaný se mimo jiné vyjádřil i k historii předmětného vozidla a to tak, že se s ní seznámil z velkého technického průkazu, kdy zárukou bezpečnosti koupě vozidla bylo to, že druhým majitelem vozidla byla [právnická osoba] s.r.o., která je autorizovaným zástupcem BMW AG v České republice. Další historie k vozidlu nad rámec údajů v TP žalovanému známa nebyla. Žalovaný dále uvedl, že pan [celé jméno svědka] byl zástupcem prodávajícího autobazaru a žalovaný s ním podepsal kupní smlouvu, [celé jméno svědkyně] byla původní majitelkou vozidla a osobně se s ní nesetkal.

33. Z kopie [příjmení] moci ze dne [datum] předložené žalovaným soud zjistil, že byla udělena žalobcem [jméno] [příjmení] k zastupování a převzetí pojistného plnění na zde uvedené číslo účtu u nehody ze dne [datum], č. PU: [číslo].

34. Z připojeného spisu OS [obec] – pobočka [obec] sp. zn. 112 C 1/2016 soud provedl důkaz Žádostí o zápis změn údajů v registru silničních vozidel z [datum], ze kterého vyplývá, že na jejím základě došlo k odhlášení vozidla z původního vlastníka vozidla Mgr. [jméno] [příjmení] na [právnická osoba] s.r.o. Z tohoto spisu soud dále provedl důkaz Technickým průkazem vozidla se zapsaným údajem o převedení – odhlášení vozidla na [právnická osoba] s.r.o. Dále soud provedl důkaz Přihláškou k registraci vozidla ze dne [datum], ze které vyplývá, že paní [celé jméno svědkyně] uvádí předchozího vlastníka zapsaného u předmětného vozu pana [příjmení], v Přihlášce nejsou uvedeny povinné osobní údaje o žadateli – paní [celé jméno svědkyně].

35. Soud ve věci vyslechl svědka [celé jméno svědka], z jehož výpovědi však nezjistil žádné významnější skutečnosti s ohledem na předmět řízení, svědek si v podstatě nevybavil okolnosti týkající se prodeje předmětného vozu jeho manželkou panu [celé jméno svědka]. Z jeho výpovědi soud zjistil pouze to, že vozidlo měla kupovat jeho manželka od pana [příjmení], přičemž prodej zprostředkovával svědek. Vůz byl starší, havarovaný, zmáčknutý blatník nebo světlo rozbité. Vozidlo bylo kupováno jako havarované, oprava byla provedena následně svědkem či mechaniky v jeho společnosti svépomocí. Vozidlo bylo garážované na firmě nebo u svědka doma v garáži a následně se prodávalo přes bazar v [obec], od kterého vůz kupoval žalovaný.

36. Pokud soud ve věci vyslechl dalšího svědka [celé jméno svědka], tak z jeho výpovědi zjistil, že předmětné vozidlo koupil, neboť jeho Autobazar nedělá zprostředkovatelské smlouvy, ale pouze výkup a prodej vozidel. Svědek nebyl vlastníkem vozidla, nebyl zapsán ve VTP, prodal ho žalovanému, když prodej vozidla předtím inzeroval. Následně svědek uvedl, že vozidlo bylo v jeho vlastnictví podle kupní smlouvy, nevybavil si však, kdo žalovanému vozidlo předával, zda on, či pan [celé jméno svědka]. Nevěděl také, zda žalovaného vyrozuměl o tom, že den před tím než s ním uzavřel kupní smlouvu, uzavřel tutéž smlouvu s paní [celé jméno svědkyně] a nebyl si jistý, zda tuto Kupní smlouvu ze dne [datum] žalovanému přeložil. Vzápětí však uvedl, že ji k nahlédnutí žalovanému předložil.

37. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř. samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a pokud v řízení provedl dokazování důkazy dalšími, pak v odůvodnění svého rozhodnutí se jimi nezabývá, když z nich neučinil skutková zjištění pro své rozhodnutí ve věci samé. Při jednání dne [datum] soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalobce na výslech svědkyně [celé jméno svědkyně], když tato se z jednání soudu omluvila s odkazem na péči o svou jednadevadesátiletou matku vyžadující 24 hodinovou péči. Rovněž pro nadbytečnost zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování o uložení povinnosti [celé jméno svědka] předložit druhý exemplář Kupní smlouvy výkupní ze dne [datum], jakož i o výslech nadpraporčíka [jméno] [příjmení].

38. Po doplněném dokazování má soud za prokázané, že žalobce se stal vlastníkem předmětného osobního motorového vozidla na základě Kupní smlouvy [číslo] kterou uzavřel dne [datum] se [právnická osoba] s.r.o. Žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost danou mu zákonem č. 56/2001 Sb., podle jehož § 11 odst. 1 byl vlastník vozidla povinen provést změny zapisovaných údajů o vozidle v registru vozidel do deseti dnů ode dne, kdy k příslušné změně došlo. Ve VTP vozidla byl jako prvotní vlastník uveden Mgr. [jméno] [příjmení], který vozidlo převedl – odhlásil na [právnická osoba] s.r.o. dne [datum]. Dalším vlastníkem je ve VTP uvedena [celé jméno svědkyně], která vozidlo na sebe přehlásila dne [datum] a odhlásila ho – převedla na žalovaného dne [datum]. Dne [datum] bylo vozidlo havarováno a předáno do dispozice známému žalobce [jméno] [příjmení], který také oznámil škodní událost [pojišťovna] dne [datum] (PU [číslo]). [jméno] [příjmení] uvedl, že prohlídka vozidla bude provedena na adrese sídla jeho servisu [adresa]. Z uvedeného vyplývá, že vozidlo bylo v dispozici [jméno] [příjmení], který jej převzal k opravě. Pokud soudu byla předložena Smlouva o koupi osobního motorového vozidla uzavřená dne [datum] mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], tak se soud primárně zabýval posouzením její platnosti. Zohlednil, že žalobce od počátku řízení tvrdí, že je vlastníkem předmětného vozidla, které mu bylo odňato protiprávním jednáním [jméno] [příjmení], se kterým neuzavřel předmětnou Smlouvu o koupi osobního motorového vozidla. Předmětné vozidlo předal [jméno] [příjmení] pouze k opravě, nikdy ho a ani nikoho jiného nezmocnil k prodeji svého vozidla, nebyla mu zaplacena kupní cena a nesouhlasil s přeregistrováním svého vozidla na jiného provozovatele a nejednal s úřady ohledně registrace vozidla na jiného provozovatele. Předmětnou Smlouvu o koupi osobního motorového vozidla ze dne [datum] soud po provedeném dokazování shledal jako absolutně neplatnou, když vycházel jednak ze závěrů ZP [celé jméno znalce], znalce z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo ze dne [datum], jednak ze závěrů odborného vyjádření odboru kriminalistické techniky a expertíz Policie ČR vypracovaného na vyžádání orgánů činných v trestním řízení v rámci trestního stíhání [jméno] [příjmení] pro spáchání trestného činu podvodu. ZP [celé jméno znalce] splňuje všechny náležitosti předepsané pro ZP ve smyslu § 127 o.s.ř. a rovněž obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého ZP. Soudu nevyvstaly pochybnosti o správnosti jeho ZP, když znalec byl soudem též vyslechnut, podrobně a věrohodně vysvětlil, jak dospěl ke svému znaleckému závěru. Jeho závěr je v souladu s dřívějším odborným vyjádřením odboru kriminalistické techniky a expertíz Policie ČR a je rovněž v souladu s ostatními provedenými důkazy. Ze závěru ZP [celé jméno znalce] vyplývá, že sporný podpis na Smlouvě o koupi osobního motorového vozidla ze dne [datum] je pravděpodobně obrázek padělku, nikoliv pravého podpisu [celé jméno žalobce], na jehož jméno má sporný podpis znít.

39. Pro úplnost soud dodává, že ZP je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o.s.ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o.s.ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu ZP tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění ZP odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej například rozsudek NS ze dne 9.2.2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010). Posouzení, zda znalecké posudky jsou s ohledem na svou kvalitu, přesvědčivost, úplnost a podobně způsobilé být podkladem rozhodnutí, je úkolem obecných soudů na základě výslechu znalce podle zásad ústnosti a přímosti (usnesení ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 543/20). Veškeré tyto náležitosti splňuje ZP předložený ve smyslu § 127 o.s.ř. [celé jméno znalce] ze dne [datum].

40. Z doplněného dokazování soud rovněž zjistil, že [jméno] [příjmení] v rámci Oznámení [pojišťovna] označil sám sebe za osobu, která provádí opravu předmětného vozidla pro pojistníka, přičemž toto oznámení učinil dne [datum], kdy měl být na základě Smlouvy o koupi osobního motorového vozidla z [datum] již vlastníkem vozidla. Soud nemá prokázáno, že by žalobci byla zaplacena kupní cena přihlížeje k tomu, že předmětná Smlouva z [datum] nebyla po doplněném dokazování žalobcem platně uzavřena. Na této Smlouvě je padělek podpisu žalobce, nikoliv jeho pravý podpis, což je ostatně i jeden ze skutků uvedený pod bodem 3. obžaloby podané proti [jméno] [příjmení]. U Okresního soudu Karviná – pobočka Havířov v řízení sp. zn. 112 C 1/2016 sám [jméno] [příjmení] při jednání dne [datum] uvedl, že„ žalobci fakticky předal necelých 400 000 Kč a to 320 000 Kč za prodej vozidla a přes 70 000 Kč z pojistného plnění, když tyto peníze vybral a předal spolu s kupní cenou žalobci. V době prodeje vozidla byly peníze z pojistky již na účtu [jméno] [příjmení]“. K tomu soud uvádí, že sám [jméno] [příjmení] svůj účet neměl a v případě potřeby využíval účet své přítelkyně [jméno] [příjmení]. Pojistné plnění však bylo na její účet připsáno až dne [datum] a nemohlo na účtu být v den údajného prodeje vozidla [datum]. Rovněž peníze z prodeje vozidla [celé jméno svědkyně] [anonymizována dvě slova] obdržel nejdříve dne [datum]. Z toho vyplývá, že kupní cena nebyla žalobci dne [datum] zaplacena a z žádného důkazu nevyplynulo, že by byla zaplacena jindy. Pokud následně docházelo k uzavírání kupních smluv, konkrétně dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně], dne [datum] mezi [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] a dne [datum] mezi [celé jméno svědka] a žalovaným, dělo se tak bez vědomí žalobce, který byl v rozhodné době drogově závislý a zažíval nelehké období v souvislosti s úmrtím své matky. O vozidlo se skutečně po nějakou dobu nezajímal, až dne [datum] na [jméno] [příjmení], který mu stále tvrdil, že oprava vozu není stále ukončena a následně se komunikaci s ním vyhýbal, podal trestní oznámení o možném spáchání trestného činu. Nelze rovněž odhlédnout od nesrovnalostí při registraci vozidla v registru silničních vozidel na základě žádosti učiněné [celé jméno svědkyně] dne [datum]. V přihlášce nejsou v rozporu se zákonem uvedeny údaje o osobě, která přihlášku podávala a ani o úředníkovi, který registraci vozu provedl. Navíc v této době bylo dle VTP vozidlo odhlášeno na [právnická osoba] s.r.o., přitom v přihlášce k registraci vozidla je uvedeno, že vozidlo je přehlašováno z původního vlastníka Mgr. [jméno] [příjmení] na [celé jméno svědkyně]. Soud nemá prokázáno, že by při registraci byly předloženy zákonem požadované dokumenty, které by byly podepsány žalobcem. Stejně chybí žádost o zápis změn, ve které by dřívější registrovaný vlastník Mgr. [jméno] [příjmení] odhlásil vozidlo na [celé jméno svědkyně]. Pokud vozidlo nebylo na [celé jméno svědkyně] dřívějším registrovaným vlastníkem odhlášeno, nebylo možné vozidlo na její jméno přeregistrovat.

41. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že vlastníkem předmětného osobního motorového vozidla je nadále žalobce, který své vlastnické právo nepřevedl na [jméno] [příjmení] a následně ani [celé jméno svědkyně] nemohla na základě dalšího převodu nabýt vlastnické právo k vozidlu, neboť v režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nelze převést více práv, než převodci náleží. Jelikož se vlastníkem vozidla nestal [jméno] [příjmení], nemohla se jím stát ani [celé jméno svědkyně] a na základě dalších výše popsaných převodů se jím nemohl stát ani žalovaný. Pokud v řízení byla předložena Kupní smlouva výkupní ze dne [datum] uzavřená mezi [celé jméno svědkyně] coby fyzickou osobou a [celé jméno svědka] jako podnikatelem, kdy předmětná Kupní smlouva výkupní je součástí faktury, pak [celé jméno svědkyně] není podnikající osobou a žádnou fakturu nevystavuje. Navíc Smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná nejenom z tohoto důvodu, ale rovněž proto, že nebyla podepsána [celé jméno svědkyně] jako prodávající. V řízení rovněž bylo prokázáno, že [celé jméno svědka], ačkoliv měl být vlastníkem předmětného vozidla, vozidlo fakticky předáno nebylo, zůstalo v dispozici pana [celé jméno svědka], který sám předmětný vůz předal následně přímo žalovanému. S ohledem na ustanovení § 443 odst. 1 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb. platný do [datum]) se [celé jméno svědka] nestal vlastníkem vozu.

42. Při posuzování platnosti Kupní smlouvy výkupní ze dne [datum] přihlédl soud k tomu, že byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb,. platný do 31. 12. 2013) a zohlednil jeho ustanovení § 446. Při výkladu tohoto ustanovení Ústavní soud ČR judikatorně dovodil, že„ Ustanovení § 446 obch. zák. významným způsobem zasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a upřednostňuje před ním dobrou víru a jistotu účastníků obchodněprávních vztahů. Lze je proto aplikovat pouze za přísného respektování ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť představuje zákonnou mez jednoho z nejdůležitějších základních práv, a je tedy při jeho aplikaci nezbytné striktně vyloučit jakékoliv jeho zneužití k jiným účelům, než pro které byl stanoven. Z tohoto důvodu je obzvláště nutné velmi přísně posuzovat otázku dobré víry nabyvatele, zvláště v případech, kdy dochází k aplikaci ustanovení obchodního zákoníku na základě dohody smluvních stran podle jeho § 262. Již samotná existence takové dohody může v určitých jednotlivých případech vyvolávat pochybnosti o jejím účelu a důvodech jejího uzavření. Taková dohoda nikdy nesmí sloužit k jakémusi„ jištění“ kupujícího pro případ, že by prodávající nebyl oprávněn vlastnické právo k předmětné věci převést, neboť již tato skutečnost sama o sobě by vylučovala existenci dobré víry na straně kupujícího, a tím i aplikaci § 446 obch. zák. Proto je vždy nutné, aby v situacích, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci a že tedy byl v této souvislosti skutečně v dobré víře. To platí obzvláště v případech předchozího užití dohody dle § 262 obch. zák. Důkazní břemeno týkající se dobré víry kupujícího nese v těchto případech vždy on sám. Nerespektování těchto zásad obecnými soudy při aplikaci ust. § 446 obch. zák. by v konkrétních případech totiž mohlo vést k ochraně jeho zneužívání k jiným účelům, než pro které bylo vytvořeno a tedy k protiústavnosti takto vzniklých rozhodnutí.“ (viz. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp.zn. IV. ÚS 11/01). Obdobné závěry vyslovil i Nejvyšší soud například ve svém rozhodnutí sp.zn. 23 Cdo 1774/2011, když dovodil, že„ Obchodní zákoník v § 446 upřednostňuje dobrou víru v obchodních závazkových vztazích před ochranou vlastnického práva původního vlastníka jako výjimku ze zásady, že nikdo nemůže převést víc práv, než sám má. Ustanovení § 446 obch. zák. chrání dobrou víru kupujícího v případě, že nevěděl, nebo vědět neměl a nemohl, že prodávající není vlastníkem prodávané věci. V takovém případě je vždy nutné, aby v situacích, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci a že tedy byl v tomto smyslu skutečně v dobré víře. Důkazní břemeno týkající se dobré víry kupujícího nese v těchto případech vždy on sám.“ 43. [jméno] skutečnost, že Kupní smlouva výkupní ze dne [datum] byla podřazena obchodnímu zákoníku na základě ujednání stran, ačkoliv prodávající podnikatelkou nebyla, vzbuzuje pochybnosti o účelu tohoto ujednání, tedy o tom, zda jejím smyslem nebyla ochrana dalších nabyvatelů jako podle kupní smlouvy nabyvatele věci. Občanský zákoník, kterým by se jinak právní vztah řídil, totiž ustanovení obdobné § 446 obch. zák. neměl. [jméno] v době uzavření předmětné smlouvy platilo (až na výjimky, které na danou věc nedopadají), že vlastnické právo od nevlastníka nelze nabýt.

44. S ohledem na uvedenou právní úpravu se soud zabýval tím, zda žalovaný při nabytí vlastnického práva k předmětnému vozu byl v dobré víře, tedy zda mohl vědět, že ve smyslu uzavřené Kupní smlouvy, která byla součástí faktury [číslo] 2013 ze dne [datum] prodávající ([celé jméno svědka]) není vlastníkem vozidla. O tom, že měl [celé jméno svědka] den předtím uzavřít Kupní smlouvu výkupní s [celé jméno svědkyně] se totiž žalovaný dozvěděl až v průběhu tohoto řízení. Ačkoliv žalovaný tvrdil, že [celé jméno svědka] byl pouze zprostředkovatelem prodeje vozu, jehož vlastníkem byla [celé jméno svědkyně], soudu nepředložil žádnou plnou moc, kterou by [celé jméno svědkyně] ke zprostředkování takového prodeje [celé jméno svědka] udělila. Žalovaný tuto Smlouvu uzavřel i přes její zjevné formální a právní nedostatky a její neurčitost, ačkoliv si jich jako advokát musel být vědom. Při uzavírání této Smlouvy si nepočínal náležitě opatrně, ač opakovaně poukazoval na to, že„ standard požadovaný pro nabytí vlastnického práva k předmětnému vozu v běžném obchodním styku vymezený konstantní rozhodovací praxí vyšších soudů s odkazem na § 446 obch. zák. z opatrnosti dané profesí mnohonásobně překročil.“ 45. Žalovaný prokázal, že prověřoval před koupí technický stav vozidla, neprokázal však, že by prověřoval, kdo je skutečným vlastníkem vozidla. To vyplývá zejména ze Záznamu o podaném vysvětlení žalovaného na Policii ze dne [datum], kde výslovně uvedl, že historie vozidla mu nad rámec údajů v technickém průkazu nebyla známa. Takto se žalovaný vyjádřil krátce po nabytí vlastnického práva k předmětnému vozu a až v souvislosti s předmětným řízením začal tvrdit, že mu byly předloženy nabývací tituly předchozích vlastníků. Jeho tvrzení jsou však rozporná a pochybná. Sám žalovaný ve svém podání ze dne [datum] uvedl, že teprve poté, co byla do spisu v rámci tohoto řízení založena Kupní smlouvy výkupní ze dne [datum] a on se seznámil se spisem v řízení vedeném před Okresním soudem v Karviné – pobočka [obec] sp. zn. 112 C 1/2016, nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu od jeho vlastníka [celé jméno svědka]. Tím žalovaný potvrdil, že do doby než žalobce získal z policejního spisu Kupní smlouvu ze dne [datum] a předložil ji v rámci tohoto řízení, žalovaný o ní nevěděl. V tomto řízení při jednání dne [datum] žalovaný uvedl, že mu byly předloženy kupní smlouvy, které dokládaly převody až na paní [celé jméno svědkyně], přitom viděl dvě kupní smlouvy, nezajímala ho jména nebo osoby v ní označené, pouze kontroloval, zda předmětem prodeje bylo předmětné vozidlo. Viděl pouze, že se jednalo o dvě kupní smlouvy mezi dvěma fyzickými osobami a že poslední kupní smlouva byla uzavřena s paní [celé jméno svědkyně] coby kupujícím. Přitom podle technického průkazu bylo vozidlo odhlášeno na [právnická osoba] s.r.o a dalším zápisem byla jako vlastník vozu zapsána paní [celé jméno svědkyně]. Žalovaný tedy vlastnické právo k předmětnému vozu nenabyl, když se mu nepodařilo prokázat existenci dobré víry, na jejímž základě by mohl v souladu s ustanovením § 446 obchodního zákoníku nabýt vlastnické právo od nevlastníka – [celé jméno svědka]. Soud proto rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno o povinnosti žalovaného žalobci předmětné vozidlo vydat.

46. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení podle účastníkům právo na náhradu nákladů řízení které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

47. Dle ustanovení § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát.

48. Podle § 31 odst. 2 o.s.ř. byl-li opatrovníkem nebo jiným zástupcem ustanoven advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.

49. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

50. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008 účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady i když neměl ve věci úspěch, neplatí. V posuzované věci vznikly státu náklady spočívající v odměně ustanoveného opatrovníka, advokátce JUDr. [jméno] [příjmení] za zastupování žalobce v předmětné věci na základě usnesení č.j. 67 C 481/2015-248 ze dne 2.1.2018. Soud zohlednil, že výrok III. rozsudku č.j. 67 C 481/2015-317 ze dne 18.9.2018, kterým byla uložena státu povinnost zaplatit advokátce JUDr. [jméno] [příjmení] odměnu opatrovníka ve výši 12 705 Kč, nabyl právní moci dne [datum] a odměna v této výši již byla soudem opatrovnici žalobce vyplacena.

51. Podle § 1 odst. 3 s odkazem na § 1 odst. 2 věty první vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, přísluší ustanovenému advokátu (opatrovníkovi) odměna vypočtená podle ustanovení o mimosmluvní odměně dle předmětné vyhlášky. Dle § 12 a) odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, se sazby mimosmluvní odměny dle § 7 za úkony právních služeb ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení snižují o 20%, přičemž takto snížená sazba za jeden úkon právní služby ustanoveného zástupce činí nejvýše 5 000 Kč. V předmětné věci činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby s odkazem na § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 a s § 12 a) odst. 1 citované vyhlášky částku 1 200 Kč. Za 13 úkonů právní služby představuje odměna ustanovené zástupkyni pro řízení částku 15 600 Kč, přičemž ustanovené zástupkyni žalobce náleží dále 13 režijních paušálů po 300 Kč ve výši 4 719 Kč dle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), f), g) a k ) citované vyhlášky (sepsání odvolání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum], účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], účast při jednání zdejšího soudu ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], jakož i nahlížení do spisu dne [datum]). Soud ustanovené zástupkyni žalobce přiznal odměnu v celkové výši 24 586 Kč. S ohledem na uvedené vzniká tedy státu povinnost zaplatit ustanovené advokátce JUDr. [jméno] [příjmení] odměnu za zastupování žalobce ve výši 24 586 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).

52. Zároveň žalovanému vzniká povinnost zaplatit státu náklady řízení spočívající jednak ve vyplacené odměně znalci ve výši 18 096 Kč za jím vypracovaný ZP a za jeho účast před soudem na základě usnesení č.j. 67 C 481/2015-487 ze dne 23.2.2021, dále ve výši 12 705 Kč (viz výrok III. rozsudku č.j. 67 C 481/2015-317 ze dne 18.9.2018) a ve výši 24 586 Kč jak rozepsáno shora, tedy náklady řízení v souhrnné výši 55 387 Kč (výrok II.). V předmětném řízení byl žalovaný procesně neúspěšný, soud mu proto s odkazem na § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil povinnost náhrady těchto nákladů státu, přičemž zohlednil, že na jeho straně nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

53. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

Poučení