68 Co 108/2025 - 570

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada a soudkyň Mgr. Kateřiny Sedlákové a JUDr. Ludmily Petrákové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO] sídlem [Adresa žalobkyně] insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] v likvidaci, IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení existence zástavního práva k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. dubna 2025, č. j. 21 C 80/2022-538, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o určení, že nezaniklo a existuje zástavní právo žalobkyně k pozemkům p. č. [číslo], p. č. [číslo], p. č. [číslo], p. č. [číslo], p. č. [číslo], p. č. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo] a dále ke stavbě č. p. [číslo] stojící na pozemku p. č. [číslo], stavbě č. p. [číslo] stojící na pozemku p. č. [číslo], stavbě č. p. [číslo] stojící na pozemku p. č. [číslo] a stavbě č. p. [číslo] stojící na pozemku p. č. [číslo], vše v katastrálním území [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 77 176,70 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhá určení, že zástavní právo k nemovitostem: pozemek parc. č. [číslo], pozemek parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba – dům č. p. [číslo], pozemek parc. č. [číslo], pozemek parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba - dům č. p. [číslo], pozemek parc. č. [číslo], pozemek parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba – dům č. p. [číslo], pozemek parc. č. [číslo], pozemek parc. č. [číslo], jeho součástí je stavba – dům č. p. [číslo], zapsaným na LV č. [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], pod vkladovým řízením č. [číslo], a k nemovitostem: stavba č. p. [číslo], budova s číslem popisným – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. [číslo], stavba č. p. [číslo], budova s číslem popisným – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. [číslo], stavba č. p. [číslo], budova s číslem popisným – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. [číslo], stavba č. p. [číslo], budova s číslem popisným – rodinný dům, stojící na pozemku parc. č. [číslo], zapsaným na LV č. [číslo] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], pod vkladovým řízením č. [číslo] (dále též jen „předmětné nemovitosti“), vzniklé na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 3. 8. 2010, s právními účinky vkladu od 4. 8. 2010, nezaniklo a existuje.

2. Vedle určení zástavního práva se žalobkyně žalobou, jež původně směřovala i vůči společnosti [právnická osoba]., domáhala též určení, že společnost [právnická osoba]. je vlastnicí předmětných nemovitostí. Ohledně tohoto nároku a ve vztahu ke společnosti [právnická osoba]. již bylo řízení pravomocně skončeno (žaloba na určení vlastnického práva byla zamítnuta rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2022, jenž v tomto rozsahu nabyl právní moci dne 14. 3. 2023, a řízení ve vztahu ke společnosti [právnická osoba]. bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 2. 2025, jež nabylo právní moci dne 11. 3. 2025).

3. K zástavnímu právu žalobkyně tvrdí: zástavní právo bylo zřízeno smlouvou ze dne 3. 8. 2010 uzavřenou mezi zástavním věřitelem [právnická osoba] v likvidaci (nyní úpadcem, s jehož majetkem nakládá žalobkyně), a zástavními dlužníky [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a zajištovalo pohledávku zástavního věřitele ve výši 36 000 000 Kč vůči společnosti [právnická osoba] podle smlouvy o úvěru ze dne 3. 8. 2010. Dne 31. 8. 2015 proběhla veřejná dobrovolná dražba a předmětné nemovitosti měla nabýt společnost [právnická osoba]., zastoupená svým jednatelem [jméno FO]. Její vlastnické právo ale nebylo (ke dni podání žaloby) zapsáno v katastru nemovitostí. Dražební vyhláškou ze dne 30. 1. 2018 byla na základě návrhu [jméno FO] (jenž měl mít vůči [jméno FO] pohledávku v celkové výši 1 900 000 Kč s příslušenstvím a disponoval notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti) vyhlášena nedobrovolná veřejná dražba. V této době byla pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 8. 2010 zajištěna usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka], a její správou byl pověřen [právnická osoba] (zajištění bylo zrušeno až dne 8. 3. 2021). Nedobrovolná dražba, jež proběhla dne 11. 4. 2018, nebyla provedena po právu, neboť zástavní právo navrhovatele [jméno FO] ještě nebylo zapsáno v katastru nemovitostí. Tento nedostatek nemohl zhojit ani rozhodčí nález rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 2. 2018, jímž [jméno FO] existenci svého zástavního práva v dražbě osvědčoval. Provedená nedobrovolná dražba je proto absolutně neplatná, a v jejím důsledku tak nemohlo dojít k zániku nejstaršího zástavního práva svědčícího žalobkyni. Žalovaný se přesto začal opakovanými návrhy ke katastrálnímu úřadu domáhat výmazu zástavního práva žalobkyně, a to s tvrzením, že toto zástavní právo zaniklo ve smyslu § 57 odst. 1, § 58 odst. 1 a § 60 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, zrušeného s účinností od 1. 1. 2025 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“), a to na podkladě potvrzení vystaveného dražebníkem - [právnická osoba]. S tím žalobkyně nesouhlasí, neboť je přesvědčena, že její zástavní právo dle § 58 odst. 2 zákona o veřejných dražbách nezaniklo a působí proti vydražiteli (žalovanému). Jelikož zástavní právo žalobkyně bylo zpochybněno a je ohroženo návrhem na výmaz z veřejného seznamu, je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

5. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. 12. 2022, č. j. [spisová značka], žalobu na určení zástavního práva zamítl z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu a jeho rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem odvolacího soudu ze dne 19. 7. 2023, č. j. [spisová značka]. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2024, č. j. [spisová značka], však byla tato rozhodnutí zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shledal nesprávným závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř. za situace, kdy bylo kvalifikovaně zpochybněno zástavní právo žalobkyně, s čímž judikatura jednoznačně spojuje i průkaz naléhavého právního zájmu na určení práva. Dále uvedl, že pokud odvolací soud již (určitým způsobem) posuzoval hmotněprávní důsledky skutečnosti, že žalobkyně nenapadla platnost veřejné dražby, a uzavřel, že hmotněprávní důsledky veřejné nedobrovolné dražby již nelze v nyní souzené věci zpochybnit, lze s tímto závěrem v obecné rovině souhlasit. Odvolací soud však přehlédl, že žalobkyně se důsledku neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby nedomáhá, nýbrž její nárok je založen na aplikaci § 58 odst. 2 zákona o veřejných dražbách, a tedy tvrzený důvod existence jejího zástavního práva s neplatností druhé (nedobrovolné) veřejné dražby nijak nesouvisí.

6. V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalobě o určení zástavního práva vyhověl (výrok I) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 134 092 Kč (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

7. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, pokud pohledávku žalobkyně zajištěnou zástavním právem ze dne 3. 8. 2010 nepovažoval za přihlášenou do nedobrovolné dražby, jež se uskutečnila dne 11. 4. 2018. Zástavní právo žalobkyně, které tuto pohledávku zajišťovalo, bylo sice starší než zástavní právo navrhovatele [jméno FO], ovšem pohledávka [jméno FO] byla starší než pohledávka žalobkyně. Ta vznikla na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 8. 2010, zatímco pohledávka [jméno FO] byla ze dne 10. 12. 2009. Za takové situace bylo třeba mladší pohledávku žalobkyně považovat za přihlášenou ve smyslu § 57 odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Pak se ale uplatní § 58 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, dle něhož nejstarší zástavní právo zajišťující přihlášenou pohledávku přechodem vlastnictví k předmětu dražby zaniká. Žalovaný dále uvedl, že trvá i na své námitce promlčení, neboť pohledávka žalobkyně zajištěná zástavním právem je promlčená, a muselo tak dojít i k promlčení zástavního práva. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení.

8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen a byla jí přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Ztotožnila se se závěrem soudu prvního stupně, že na její pohledávku nelze hledět jako na pohledávku, která by byla do nedobrovolné dražby přihlášena. Žalobkyně nebyla coby přihlášená věřitelka uvedena v protokole o provedené dražbě, a ani dražebník k ní takto nepřistupoval. Pokud by se její pohledávka považovala za přihlášenou ex lege i bez úkonu věřitele, musela by být uspokojena z výnosu z dražby, k tomu ale nedošlo. Dražebník zjevně až do okamžiku, kdy vystavil vydražiteli potvrzení o zániku zástavního práva žalobkyně, měl pohledávku žalobkyně za svým vznikem nejstarší, když k pohledávce [jméno FO] uvedl, že vznikla na základě notářského zápisu ze dne 14. 1. 2016 (a nikoliv z titulu zápůjčky ze dne 10. 12. 2009). Sama žalobkyně neměla, jak se v průběhu dražby s tvrzenou pohledávkou [jméno FO] seznámit, a nemohla tak rozporovat její stáří. [jméno FO] ani nebyl oprávněn dražbu navrhnout, neboť jeho pohledávka nebyla zajištěna zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí. Pokud žalovaný žalobkyni vytýkal, že nepodala žalobu na neplatnost dražby, žalobkyně je přesvědčena, že tak učinit nemohla. Zákon o veřejných dražbách totiž zcela explicitně definuje okruh osob, které jsou k podání žaloby na neplatnost dražby aktivně legitimovány, a to v § 24 odst. 3, a žalobkyně jako zástavní věřitelka do výčtu těchto osob nespadá. Žalobkyně konečně nesouhlasí s argumentací žalovaného stran promlčení zástavního práva, neboť pohledávka z úvěru, kterou zástavní právo zajišťuje, se stala splatnou dne 31. 8. 2013 a desetiletá promlčecí doba, sjednaná ve smlouvě o úvěru, tak nemohla uplynout před 1. 9. 2023. Žaloba však byla podána již dne 13. 5. 2022, a tedy více než rok před uplynutím promlčecí doby. Otázka promlčení je nadto otázkou podružnou, neboť žalobkyně se domáhá určení existence zástavního práva, k jehož zániku nedochází ani v případě, že by pohledávka v okamžiku podání žaloby již byla promlčena.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu; s jeho právním posouzením věci se však odvolací soud neztotožňuje. Ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně připojuje odvolací soud zjištění, která učinil ze spisu [orgán], [adresa], [název], sp. zn. [adresa] (dále jen „vyšetřovací spis“), který si k návrhu žalovaného připojil a čerpal z něj (některá) svá zjištění již soud prvního stupně. Tento spis se týká trestní věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu ve stádiu pokusu podle § 209 odst. 1 a 5 trestního zákoníku, jehož se měl dopustit [jméno FO], jednatel společnosti [právnická osoba]., tím, že dne 3. 5. 2018 na základě uskutečněné nedobrovolné dražby vystavil jménem uvedeného dražebníka potvrzení o zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech. Úkony trestního řízení byly zahájeny na podkladě oznámení [právnická osoba] jako správce zajištěného majetku [právnická osoba] v likvidaci. Trestní věc byla odložena usnesením ze dne 10. 12. 2020, neboť [orgán] dospěl k závěru, že [jméno FO] ani jiný účastník dražby se trestného činu nedopustili. Z listin, jež jsou součástí vyšetřovacího spisu, odvolací soud zjistil: Dne 31. 1. 2018 byla uzavřena smlouva o provedení dražby nedobrovolné mezi navrhovatelem [jméno FO] a dražebníkem [právnická osoba]. Dražba byla navržena k uspokojení pohledávky navrhovatele za dlužníkem [jméno FO] vzniklé dne 10. 12. 2009 a další pohledávky vzniklé dne 22. 12. 2015 v celkové výši 1 900 000 Kč (č. l. 446 a násl. vyšetřovacího spisu). Ve smlouvě se dále uvádí, že dne 14. 1. 2016 byl sepsán notářský zápis [číslo] se svolením k vykonatelnosti, který nabyl vykonatelnosti dne 15. 2. 2016, a že pohledávka navrhovatele je zajištěna smlouvou o zřízení zástavního práva, podle které byl navržen vklad práva do katastru nemovitostí; z obsahu vyšetřovacího spisu (a rovněž zjištění soudu prvního stupně) dále vyplývá, že ke dni konání dražby zástavní právo [jméno FO] v katastru nemovitostí zapsáno nebylo a ten jeho existenci dokládal rozhodčím nálezem rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 2. 2018. Podle smlouvy o zřízení zástavního práva datované dnem 21. 12. 2015 (č. l. 454 a násl. vyšetřovacího spisu) zástavce [právnická osoba]. zřídil zástavnímu věřiteli [jméno FO] zástavní právo k předmětným nemovitostem za účelem zajištění jeho pohledávky vůči [jméno FO] specifikované v „Uznání dluhu včetně smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 12. 2015“ v celkové výši 1 900 000 Kč. Dne 30. 1. 2018 dražebník vydal oznámení o dražbě nedobrovolné (č.l. 465 a násl. vyšetřovacího spisu), v němž se jako důvod, pro který je navrhováno provedení nedobrovolné dražby, uvádí uspokojení pohledávky navrhovatele [jméno FO] z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 1 900 000 Kč, která je zajištěna zástavním právem, a to podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 14. 1. 2016. Z dodatku č. 1 k dražební vyhlášce ze dne 4. 4. 2018 (č. l. 467 a násl. vyšetřovacího spisu) vyplývá, že řádně a v termínu přihlásili své pohledávky do dražby [orgán] pro [adresa] a [jméno FO]. Ten podle přihlášky z 27. 3. 2018 (č. l. 468 vyšetřovacího spisu) přihlásil pohledávku ze smlouvy o zápůjčce vzniklou dne 10. 12. 2009 ve výši 200 000 Kč a další pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ve výši 1 700 000 Kč.

11. Na podkladě zjištěného skutkového stavu věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Soud prvního stupně v tomto ohledu vyšel ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v rozsudku ze dne 30. 7. 2024, č. j. [spisová značka], dle něhož je-li zástavní právo zástavního věřitele kvalifikovaně ohroženo návrhem na výmaz zástavního práva z veřejného rejstříku (typicky tím, že je katastrálnímu úřadu spolu s návrhem předložena i listina, která výmaz umožňuje), není pochyb o tom, že zástavní věřitel má na určení existence zástavního práva naléhavý právní zájem. V posuzované věci bylo zjištěno, že zástavní právo žalobkyně zřízené smlouvou ze dne 3. 8. 2010 bylo do katastru nemovitostí vloženo dne 4. 8. 2010 a že u Katastrálního úřadu pro [adresa] bylo od 8. 11. 2018 vedeno řízení o návrhu žalovaného, jímž se domáhal výmazu zástavního práva žalobkyně z katastru nemovitostí podle potvrzení dražebníka o zániku tohoto práva. K tomuto výmazu již i došlo, a to dne 12. 1. 2024, a tedy stav zapsaný v katastru nemovitostí nemusí být v souladu se skutečným stavem. Žalobkyně jako nositelka sporného zástavního práva je aktivně legitimována k podání žaloby, pasivní legitimace pak svědčí žalovanému coby (aktuálně zapsanému) vlastníku předmětných nemovitostí.

12. Správný je též závěr soudu prvního stupně, že ke dni podání žaloby nemohlo být zástavní právo žalobkyně ještě promlčeno. Promlčení zástavního práva se řídí občanským zákoníkem, v daném případě zákonem č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.), ve spojení s § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), i když zástavním právem byla zajištěna pohledávka z úvěru, jež podléhala zákonu č. 513/1991 Sb., obchodnímu zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.). Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 obč. zák.). Jelikož se ale zástavní práva nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka (§ 100 odst. 2 obč. zák.), nestačí k promlčení jen uplynutí této doby, ale je třeba, aby marně uplynula i promlčecí doba zajištěné pohledávky. Dle zjištění soudu prvního stupně se pohledávka zajištěná zástavním právem žalobkyně stala splatnou dne 31. 8. 2013. Od tohoto dne tak počala běžet promlčecí doba, která byla ve smlouvě o úvěru ze dne 3. 8. 2010 sjednána v délce deseti let (§ 391, § 401 obch. zák.) a jejíž konec připadl na čtvrtek 31. 8. 2023. Ke dni podání žaloby (13. 5. 2022) tedy pohledávka žalobkyně zajištěná zástavním právem ještě promlčena nebyla, a nemohlo se tak promlčet ani zástavní právo. Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží (§ 112 obč. zák.). Tímto uplatněním, které staví promlčecí dobu, je však v případě zástavního práva úkon (návrh) směřující ke zpeněžení zástavy, resp. k uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, nikoliv žaloba na určení existence zástavního práva, jejímž podáním se promlčecí doba nestaví. Pokud tedy žalobkyně právo na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy včas neuplatnila a v zahájeném řízení řádně nepokračovala, nelze vyloučit, že se její zástavní právo promlčelo. Odvolací soud ovšem již dále tuto linii obrany žalovaného (námitku promlčení) nesleduje, neboť je přesvědčený, že došlo k zániku zástavního práva z důvodů dále uvedených.

13. Soud prvního stupně dále správně připomněl, že se v nyní probíhajícím řízení nemůže zabývat otázkou (ne)platnosti veřejné dražby, ať již dobrovolné (která dle jeho zjištění proběhla dne 31. 8. 2015 a která se podle § 34 odst. 1 zákona o veřejných dražbách existence zástavního práva nemohla nijak dotknout) či nedobrovolné ze dne 11. 4. 2018, neboť tu lze řešit jen v řízení o vyslovení neplatnosti veřejné dražby podle § 24 odst. 3 či § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, zatímco v jiném řízení nikoliv, a to ani jako otázku předběžnou. Žalobkyně, byť měla k průběhu dražeb výhrady, se vyslovení neplatnosti žádné z nich nedomáhala, a svůj nárok uplatněný v tomto řízení opírala výhradně o § 58 odst. 2 zákona o veřejných dražbách, a dožadovala se určení, že její zástavní právo váznoucí na předmětných nemovitostech přechodem vlastnického práva na žalovaného nezaniklo. Soud prvního stupně se tak zaměřil výhradně na posouzení otázek týkajících se stáří zástavních práv k předmětu dražby a toho, zda jimi byly zajištěny pohledávky, jež byly do nedobrovolné dražby přihlášeny. Potud lze jeho postup a úvahy, které v němu vedly, akceptovat. Správný je též jeho závěr, že zástavní právo žalobkyně k předmětným nemovitostem bylo svým vznikem nejstarší (vzniklo dne 4. 8. 2010), zatímco zástavní právo [jméno FO], které bylo zřízeno zástavní smlouvou z roku 2015 (a do katastru nemovitostí vloženo až dne 20. 1. 2023) bylo mladší. Souhlasit však nelze s tím, že zástavní právo žalobkyně nezajišťovalo žádnou přihlášenou pohledávku. Ačkoliv žalobkyně, resp. stát, jenž dle zjištění soudu prvního stupně v dané době spravoval pohledávku žalobkyně ze smlouvy o úvěru, tuto pohledávku do dražby aktivně nepřihlásil, neznamená to, že ji za přihlášenou nelze přesto považovat, ať už s ní dražebník takto nakládal či nikoliv. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobkyně vzniklá dne 3. 8. 2010, jež byla zajištěna zástavním právem vloženým do katastru nemovitostí, byla mladší než nejstarší přihlášená pohledávka [jméno FO] ze smlouvy o zapůjčení částky 200 000 Kč ze dne 10. 12. 2009 (která byla dražebníkovi doložena vykonatelným notářským zápisem, v němž dlužník svůj dluh plynoucí ze zápůjčky uznal), nastala fikce přihlášení pohledávky žalobkyně ve smyslu § 57 odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Co se týče zástavního práva [jméno FO], dražebníku bylo doloženo zástavní smlouvou spolu s návrhem na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí a rozhodčím nálezem, jenž toto právo prohlašoval ke dni podání návrhu ke katastrálnímu úřadu za platné a účinné. Tím sice nemohl být zhojen nedostatek vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí, jímž toto právo teprve vzniká (§ 1316 o. z.), nicméně dražebník, vycházeje z výše uvedených listin, je za řádně doložené považoval a dražbu provedl. To, že [jméno FO] ve skutečnosti nesplňoval podmínku „dražebního věřitele“, k jehož návrhu by dražba mohla být provedena (§ 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách), stejně jako případný nedostatek listin dokládajících zajištění pohledávky zástavním právem k předmětu dražby (§ 39 odst. 3 zákona o veřejných dražbách) či jiná pochybení v postupu dražebníka při oznámení či vyhlášení dražby (§ 40 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 zákona o veřejných dražbách) by mohly představovat důvody pro vyslovení neplatnosti dražby dle § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, neboli pouze ve včasně zahájeném řízení o neplatnost dražby bylo možno průběh dražby z těchto důvodů přezkoumat. K tomu ale nedošlo, a proto důsledky dražby tímto způsobem prolomeny nebyly.

14. Lze shrnout, že závěr soudu prvního stupně, že by nejstarší zástavní právo svědčící žalobkyni nezajišťovalo žádnou přihlášenou pohledávku, není správný, neboť k přihlášení pohledávky žalobkyně do nedobrovolné dražby došlo na základě zákonné fikce (§ 57 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V takovém případě je ovšem třeba vyjít z § 58 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, dle nějž zástavní právo zajišťující přihlášenou pohledávku, které je z hlediska svého vzniku nejstarší (a tím bylo zástavní právo žalobkyně), přechodem vlastnictví k předmětu dražby zaniká.

15. Ve světle výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o určení existence zástavního práva žalobkyně k předmětným nemovitostem zamítl.

16. Nad rámec již uvedeného je možno dodat, že tvrdí-li žalobkyně, že neměla jak jinak se proti dražbě a jejím účinkům bránit, nelze s ní souhlasit. Ze zjištění soudu první stupně vyplývá, že [právnická osoba] v likvidaci, resp. stát jako správce pohledávky zajištěné zástavním právem o tom, že je navrhována nedobrovolná dražba předmětných nemovitostí, věděl a že měl pochybnosti o její regulérnosti (viz vyjádření [právnická osoba] ze dne 17. 9. 2019, č. l. 100 vyšetřovacího spisu). Žádné kroky směřující k tomu, aby se dražbě zamezilo, však zřejmě učiněny nebyly (např. upozornění dražebníka na skutečnosti, jež by mohly být důvodem pro upuštění od dražby ve smyslu § 46 odst. 1 písm. c/ zákona o veřejných dražbách). A hlavně ani poté, co dražba již proběhla, nebylo uplatněno právo na určení neplatnosti dražby dle § 48 odst. 3, 5 zákona o veřejných dražbách, které tak uplynutím tří měsíců ode dne konání dražby zaniklo. Dle naposledy zmíněného ustanovení (na rozdíl od ust. § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, které se týká dražeb dobrovolných) je osobou oprávněnou k podání žaloby na neplatnost nedobrovolné dražby rovněž dražební věřitel, tedy ten, kdo má pohledávku zajištěnou zástavním právem k předmětu dražby (§ 36 odst. 3 zákona o veřejných dražbách).

17. Odvolací soud rozhodoval nejen o nákladech tohoto odvolacího řízení, ale též o nákladech, které vznikly v předchozím řízení, jež zahrnuje jak řízení před soudem prvního stupně, tak předešlé odvolací řízení a řízení dovolací (§ 224 odst. 2, § 243g odst. 1 o. s. ř.). Tím je odklizen nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně. V souladu se zásadou úspěchu ve věci náleží procesně úspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

18. V řízení před soudem prvního stupně, které probíhalo do vydání rozsudku ze dne 6. 12. 2022, vznikly žalovanému náklady na právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) vyjádření k žalobě ze dne 16. 11. 2022, 3) účast u jednání dne 29. 11. 2022 a 4) účast při vyhlášení rozsudku dne 6. 12. 2022. Sazba odměny advokáta, který žalovaného zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif“), částku 3 100 Kč za každý z úkonů ad 1) až 3) a 1 550 Kč za úkon ad 4). Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 300 Kč za úkon. K nákladům žalovaného se pak podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přičítá i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalovaného je plátcem této daně. Žalovanému je namístě přiznat též paušální náhradu ve výši 300 Kč za úkon (vyjádření ve věci samé ze dne 7. 6. 2022), který učinil v době, kdy ještě nebyl zastoupen advokátem (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Celkové náklady této fáze řízení činí na straně žalovaného částku 14 880,50 Kč.

19. V odvolacím řízení (vedeném pod sp. zn. [spisová značka]), v němž byl vydán rozsudek ze dne 19. 7. 2023, vznikly žalovanému náklady na právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne 18. 4. 2023 a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne 19. 7. 2023. Sazba odměny advokáta, který žalovaného zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu částku 3 100 Kč za úkon. Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 300 Kč za úkon. K nákladům žalovaného se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přičítá i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Celkové náklady předešlého odvolacího řízení činí na straně žalovaného částku 8 228 Kč.

20. V dovolacím řízení proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 19. 7. 2023 žalovanému žádné náklady nevznikly.

21. V dalším řízení před soudem prvního stupně, v němž bylo pokračováno po zrušení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2022 a rozsudku odvolacího soudu ze dne 19. 7. 2023, vznikly žalovanému náklady na právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby: 1) účast u jednání dne 4. 2. 2025, 2) vyjádření ve věci samé ze dne 6. 2. 2025, 3) účast u jednání dne 25. 2. 2025 a 4) účast u jednání dne 10. 4. 2025. Sazba odměny advokáta, který žalovaného zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif účinný od 1. 1. 2025“) částku 5 620 Kč. Sazba režijního paušálu činí 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025). K nákladům žalovaného se pak podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přičítá i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalovaného je plátcem této daně. Celkové náklady v uvedené fázi řízení činí na straně žalovaného částku 29 378,80 Kč.

22. V nynějším odvolacím řízení vznikly žalovanému náklady na soudní poplatek ve výši 10 000 Kč a dále náklady na právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby: 1) odvolání ze dne 7. 5. 2025 a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne 14. 8. 2025. Sazba odměny advokáta, který žalovaného zastupoval, činí podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 částku 5 620 Kč. Sazba režijního paušálu činí 450 Kč za úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025). K nákladům žalovaného se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přičítá i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jejímž plátcem je zástupce žalovaného. Celkové náklady odvolacího řízení činí na straně žalovaného částku 24 689,40 Kč.

23. Náklady žalovaného za řízení před soudy všech stupňů tedy výsledně činí celkem 77 176,70 Kč (= 14 880,50 + 8 228 + 29 378,80 + 24 689,40).

24. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení