68 Co 166/2024 - 554

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada a soudců Mgr. Kateřiny Sedlákové a JUDr. Ludmily Petrákové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [právnická osoba] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [firma] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] o dodání nových bezvadných dílů k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. ledna 2024, č. j. 29 C 161/2020-498, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, III a IV potvrzuje a ve výroku II se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá uložení povinnosti žalované provést dodáním a montáží výměnu všech vadných dílů nábytkové sestavy výrobce [firma] 125, řady [číslo] (jednotlivé díly, jichž se výměna týká, žalobce označil v grafické příloze podání ze dne [datum]). Takové plnění žádá žalobce po žalované na základě tvrzení a argumentů, jak jsou tyto podrobně uvedeny v odstavcích 1 až 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná ani vedlejší účastník na její straně s žalobou nesouhlasí a navrhují její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 6 až 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení žalované (výrok II), vedlejšímu účastníku (výrok III) a České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] (výrok IV). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím označenému důkazu (znaleckému posudku znalce Dubského) a že své rozhodnutí založil na čistě laickém názoru, byť se ve skutečnosti jedná o otázku odbornou, tj. otázku existence či neexistence vad dílů nábytkové sestavy. Pro posouzení existence vad je třeba mít odborné znalosti. Některé z předmětných vad jsou pro laika obtížněji pozorovatelné z důvodu chybějící erudice v tom, „jak se dívat“, což je součástí odbornosti znalce. Výsledkem laického posouzení odborných otázek je pak naprosté zkreslení situace v neprospěch žalobce. Znalec [jméno] přitom jednoznačně konstatoval, že při prohlídce nábytku zjistil závady, které ve svém posudku popsal. Jen jemu jako osobě s patřičnou odborností přísluší posoudit, zda žalobcem vytčené defekty jsou vadami (ať již jde o barevné tečky, zalakované nečistoty anebo defekty rámečků), a vyslovit závěr, zda jsou jednotlivé díly nábytkové sestavy v pořádku, anebo zda jsou vadné. Pokud soud prvního stupně rozhodl v rozporu s odbornými závěry znalce, aniž znalce vyslechl, případně aniž nechal vypracovat revizní znalecký posudek, jednal v rozporu s procesním předpisem a zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Nesprávné jsou i právní závěry soudu prvního stupně, neboť při posouzení, zda má předmět koupě vady, není podstatné, zda na trhu jsou nabízeny další obdobně vadné výrobky téhož výrobce. Z toho, že na nábytkových dílech téhož výrobce vystavených v showroomu na Vinohradské se vyskytují defekty, neplyne žádný relevantní závěr ve vztahu k tomu, zda je či není vadný žalobcem reklamovaný nábytek. Podstatné není ani to, zda výrobce s výskytem vad počítá či zda se vady na jeho výrobcích vyskytují pravidelně, což navíc nelze dovozovat jen z toho, že byly dne [datum] nalezeny na jednom kusu kuchyňské linky v [název]. Tato kuchyňská linka byla navíc provedena v jiné povrchové úpravě, která je kvalitativně nižší než ta, jež byla zakoupena žalobcem. Závěrem žalobce zdůraznil, že na nábytku dané cenové kategorie, který zakoupil, nesmějí být pouhým okem viditelné žádné defekty, a to z jakékoliv vzdálenosti a při jakémkoliv osvětlení, jinak se jedná o vadu. Ani vady estetické povahy nelze označit za „nepodstatnou odchylku“, za niž by prodávající neodpovídal. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, případně aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně dle ní správně uzavřel, že drobné kosmetické nedokonalosti, které žalobce dodanému nábytku vytýká, nelze považovat za vady. Pro svá zjištění si soud prvního stupně opatřil dostatečný skutkový podklad včetně místního šetření v žalobcově domě v [město] a dále i v [název], čímž vyhověl návrhu samotného žalobce. Správně též konstatoval, že není třeba vyslýchat ani jednoho ze znalců, jejichž posudky strany sporu předložily, neboť výskyt žalobcem namítaných vad byl schopen zjistit sám. Pokud už by ale mělo být znalecké dokazování prováděno, pak zcela jistě ne se znalcem [jméno], který – na rozdíl od znalce [jméno], jehož posudek předložila žalovaná – nemá potřebnou specializaci pro obor dřevozpracování, která je pro posouzení kvality nábytku nezbytná. Žalovaná setrvává na tom, že žalobcem uplatněné nedostatky dodaného nábytku vycházejí jen z jeho subjektivního pohledu a snad i z jeho přehnané přecitlivělosti, z objektivního hlediska se ale o žádné vady nejedná.

6. Rovněž žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, které směřovalo jen proti výši náhrady nákladů řízení přiznané výrokem II. Namítá, že soud prvního stupně chybně vyšel z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), ačkoliv správně měl použít § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Pochybil i ve výčtu úkonů právní služby, za něž advokátu přísluší odměna, a v neposlední řadě též při výpočtu cestovného a náhrady za ztrátu času. Navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku II změněn tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka].

7. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že je má za nedůvodné, neboť soud prvního stupně vyšel ze správné tarifní hodnoty sporu a i jinak postupoval při výpočtu náhrady nákladů řízení správně.

8. Vedlejší účastník na straně žalované navrhuje, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku o věci samé (I) a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi ním a žalobcem (III) potvrzen. Ke zbývajícím nákladovým výrokům (II a IV), jež se ho netýkají, se nevyjadřuje.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, odvolání žalované je důvodné jen zčásti.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro posouzení věci a učinil z něj i správná skutková zjištění. Na zjištěný skutkový stav věci správně aplikoval právní úpravu týkající se koupě obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen „o. z.“), zejména zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě (§ 2158 a násl. o. z.), která však citoval v nesprávném znění. Vzhledem k datu uzavření kupní smlouvy je třeba vyjít ze znění o. z. účinného do [datum] (před novelizací provedenou zákonem č. 374/2022 Sb.), v souladu s nímž:

11. Podle § 2161 odst. 1 o. z. prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá, c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy, d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.

12. Podle § 2169 odst. 1 o. z. nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.

13. Podle § 2169 odst. 2 o. z. právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit.

14. Podle § 2169 odst. 3 o. z. neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.

15. Navzdory uvedenému pochybení v citaci zákonných ustanovení dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, v níž sjednali vlastnosti předmětu koupě dle vzorku, resp. předlohy (§ 2096, § 2161 odst. 1 písm. c/ o. z.). Tento závěr vychází ze zjištění, že žalobci byly v provozovně žalované předvedeny díly nábytkové sestavy, jimž měl předmět koupě (v kupní smlouvě označený katalogovými čísly) odpovídat, a žalobce měl důvod se na to spolehnout. Tuto prezentaci je tak třeba mít za součást smluvních ujednání. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci byla nábytková sestava sjednaného programu, řady a materiálového provedení dodána, ani o tom, že žalobce žalované včas oznámil nedostatky, které považoval za vady, a současně provedl i volbu práva z vadného plnění (v podobě požadavku na dodání nové věci, resp. jejích součástí bez vad). Soud prvního stupně proto své dokazování zaměřil v prvé řadě na vyřešení otázky, zda žalovaná plnila vadně, tedy v rozporu s tím, co bylo ujednáno, a shledal, že nikoliv.

16. Již ze žalobcem podaného popisu závad je zřejmé, že se jedná o nedostatky nikoliv funkčního, nýbrž estetického rázu, což samo o sobě nevylučuje „vadnost“ předmětu koupě, mohl-li žalobce na základě reklamy a prezentace nábytku v provozovně (showroomu) žalované očekávat, že dodaný nábytek podobnými defekty trpět nebude. Soud prvního stupně na základě ohledání předmětu koupě a jeho porovnání s jinými výrobky vedlejšího účastníka, které jsou na trhu nabízeny a které plní týž účel, zjistil, že některé ze žalobcem vytýkaných nedostatků se na předmětu koupě vůbec nevyskytují (viz odst. 22 a 34 napadeného rozsudku), a pokud zde další z nich byly zaznamenány, byly obdobné shledány i na srovnávané nábytkové sestavě, neboli co do estetických kvalit se předmět koupě shoduje s ostatními výrobky vedlejšího účastníka sloužícími stejnému účelu. Namítal-li žalobce, že porovnávaný nábytek nebyl zcela totožné série (a lakové úpravy), a nadto se jednalo o nábytek opotřebovaný v důsledku jeho předvádění zákazníkům, nic to nemění na tom, že na něm byly shledány stejné typy „defektů“ (barevné tečky, zalakované nečistoty a jiné drobné povrchové nerovnosti), k nimž dle zjištění soudu prvního stupně při výrobním procesu žalované dochází, a nejsou tedy odvislé jen od dané sériové řady. Výskyt těchto odchylek nemohl být ovlivněn ani tím, že vystavený nábytek byl „používán“ ze strany zákazníků showroomu, snad jen vyjma odřenin v zásuvkách, což však soud prvního stupně ve svých závěrech zohlednil. Z jeho zjištění dále vyplynulo i to, že žalobcem vytýkané nedostatky, pokud byly vůbec zaznamenány, jsou zjistitelné jen zblízka či po delším soustředěném zkoumání (případně byly nápadné jen díky tomu, že žalobce je označil tužkou), a nenarušují tak celkový estetický dojem z nábytku. Stejný výsledný dojem se podává i z výpovědi svědkyně [jméno], žalobcovy matky, dle níž drobné odchylky (barevné tečky) nenarušují celkový vzhled nábytku. Uzavřel-li za této situace soud prvního stupně, že žalovanou dodaný nábytek nevykazuje (vyjma odřenin v zásuvkách) odchylky ve vlastnostech, jež by bylo možno kvalifikovat jako vady ve smyslu § 2169 odst. 1 o. z., lze tento závěr akceptovat. Stejně tak lze souhlasit s tím, že naopak oděrky uvnitř zásuvek jsou vadami, které (jak vyplynulo z dokazování) je možno snadno odstranit retušováním, a že žalovaná dostála své povinnosti plynoucí z odpovědnosti za vady, dodala-li žalobci (jenž poskytnutí další součinnosti v tomto směru odmítl) bezplatně retušovací sadu (§ 2169 odst. 1 věta druhá o. z.).

17. Odvolací soud k těmto závěrům soudu prvního stupně dodává a pokládá za neméně podstatné, že žalobě by nebylo možno vyhovět ani za situace, že by žalobcem vytknuté nedostatky nábytku byly posouzeny jako vady. To proto, že žalovaná zjevně není s to dostát povinnosti, jež je po ní žalobním petitem žádána. S její obranou, že žalobcem zakoupený nábytek se vyrábí průmyslově dle shodného technologického procesu, při němž se výskytu drobných a nerušivých nedostatků nelze zcela vyhnout, plně korespondují skutková zjištění soudu prvního stupně, který všechny žalobcem namítané defekty shledal též na jiné nábytkové sestavě z produkce žalované. To, že nelze očekávat, že by nové díly byly jiné kvality než ty, které byly žalobci dodány, plyne rovněž z výpovědi svědka Šandy, a dostatečně o tom vypovídá i fakt, že (jak rovněž vyšlo najevo) žalovaná žalobci v rámci reklamace některé díly nábytkové sestavy již (opakovaně) vyměnila, avšak ani poté žalobce nebyl s jejich kvalitou spokojen. V průběhu řízení pak žalovaná oznámila, že nové díly totožné nábytkové sestavy, která tvořila předmět koupě, již ani nemá k dispozici, přičemž vedlejší účastník není schopen v rámci nynějších technologických postupů vyrobit takové, které by byly v rozhodujících faktorech (např. v barevném odstínu) totožné s těmi, jejichž výměnu žalobce nepožaduje. Estetická funkce nábytku by tím byla narušena. Na tuto skutečnost a dokonce i na případnou možnost uplatnit jiný nárok vyplývající z § 2169 o. z. (zde konkrétně právo na přiměřenou slevu z kupní ceny) byl žalobce upozorněn při jednání soudu prvního stupně dne [datum]. Na svém požadavku na dodání nových součástí věci však i nadále setrval, ovšem s tím, že vyskytne-li se po výměně jakákoliv barevná disharmonie, hodlá to řešit a domáhat se výměny zbylých dílů. Za tohoto stavu, kdy je prokázáno, že žalovaná objektivně není schopna dodat žalobci nové díly nábytkové sestavy, na nichž by se jím vytýkané nedostatky nevyskytovaly (a v současné době navíc i z toho důvodu, že takové díly již ani nemá k dispozici), ji k tomu nelze rozsudkem soudu zavázat, neboť takové rozhodnutí by nebylo lze vykonat pro nemožnost plnění. Žalobce žádá nadále výhradně plnění, které se ovšem ukázalo jako nemožné, ke změně ani v průběhu řízení nepřistoupil, byť lze v takových případech formulovat žalobní žádání také jako alternativní.

18. Závěrem odvolací soud uvádí, že ani námitky vznesené žalobcem proti procesnímu postupu soudu prvního stupně nelze mít za opodstatněné. Žalobce soudu prvního stupně vytýkal, že nepřípustně nahradil činnost znalce, pokud sám (při ohledání) zjišťoval výskyt vad předmětu koupě. Tak tomu ale není. Otázka, zda předmět koupě vykazuje vady v právním slova smyslu (tedy odchylky od toho, co bylo ohledně vlastností předmětu koupě ujednáno a co mohl kupující očekávat), je otázkou, kterou je povolán zodpovědět až soud ve svém meritorním rozhodnutí. Hodnocení právní stránky věci nelze přenášet na znalce, a to ani tehdy, kdy esenciální roli pro rozhodnutí hraje posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3470/15). Pro své právní závěry si však soud musí obstarat potřebný skutkový podklad. Jedním z důkazních prostředků, jímž lze zjišťovat skutečnosti pro věc významné, a to na základě vlastního pozorování, je i prohlédnutí věci při ohledání na místě (§ 130 odst. 2 o. s. ř.). V posuzovaném případě žalobce uplatňoval vady, které byly estetického rázu, vyskytovaly se na povrchu věci a bylo možno je vnímat smysly (především zrakem, případně hmatem). Přesvědčit se o výskytu takovýchto jevů a utvořit si představu, jak se projevují a ovlivňují vzhled výrobku, může nepochybně sám soud, a na podkladě toho pak činit i potřebné závěry pro své rozhodnutí. Naopak znalecký posudek je důkazem o posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§ 127 o. s. ř.). Soud zde vychází z odborných znaleckých závěrů, a nikoli ze skutečností, které znalec vnímal svými smysly a soudu je v posudku toliko zprostředkoval. Pouze znalec je například schopen na základě své odbornosti uvést, co je příčinou zjištěných defektů a zda a jakými konkrétními způsoby je lze odstranit. Dospěl-li však soud prvního stupně na základě výsledků ohledání k závěru, že odchylky, které na předmětu koupě shledal, nejsou (s výjimkou oděrek uvnitř zásuvek) vadami, nebylo zapotřebí dokazování dále doplňovat znaleckým posudkem. Žalobcem předložený posudek znalce [jméno] nadto obsahoval převážně jen popis stavu věci, a nikoliv závěry, které by bylo možno označit za odborné. Soud prvního stupně z něj vycházel pouze v otázce odstranitelnosti již zmíněných vnitřních oděrek, které lze dle odborného názoru znalce napravit retušováním vrchní barvy, a tedy žalovanou zvolený způsob odstranění vady dodáním retušovací sady je povaze této vady úměrný. Vzhledem k tomu, že v této otázce nepanoval mezi závěry písemného znaleckého posudku a postojem žalované žádný nesoulad, nebylo třeba k ní znalce vyslýchat. Jestliže soud prvního stupně svým zrakem shledal, že žalobcem vytýkané estetické vady se nacházejí i na jiných srovnatelných výrobcích vedlejšího účastníka v showroomu, pak jde o přijatelný skutkový závěr, k němuž není potřeba znaleckého zkoumání.

19. Ve světle uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku o věci samé (výrok I) věcně správný, a jako takový jej proto v tomto výroku a rovněž v akcesorických výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem a žalobcem a státem (výroky III a IV) podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Částečné změny doznal výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou, neboť soud prvního stupně, ač správně (v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.) uložil žalobci nahradit náklady řízení procesně úspěšné žalované, nesprávně určil výši této náhrady. Pochybil, pokud žalované nepřiznal náhradu nákladů na právní zastoupení též za 3 úkony právní služby týkající se vstupu vedlejšího účastníka do řízení: 1) návrh na vstup vedlejšího účastníka, 2) vyjádření k námitce žalobce proti vstupu vedlejšího účastníka a 3) odvolání proti usnesení ze dne [datum], jímž byl návrh na vstup vedlejšího účastníka zamítnut. V případě všech těchto úkonů se jedná o náklady účelně vynaložené na bránění práva (žalovaná jimi usilovala o to, aby se jí v řízení dostalo podpory ze strany zainteresovaného subjektu) a za každý z nich náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. c/, odst. 3 advokátního tarifu). Dalším úkonem právní služby, za nějž je namístě přiznat odměnu, a to v plné výši, je i písemný závěrečný návrh, k němuž byla žalovaná soudem vyzvána a k jehož vypracování jí byla poskytnuta lhůta (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu). Pokud jde o tarifní hodnotu, z níž se určuje sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, soud prvního stupně správně vycházel z § 9 odst. 1 advokátního tarifu., neboť předmětem sporu bylo nepeněžité plnění plynoucí z kupní smlouvy (dodání nových součástí věci), jehož cenu by bylo [částka]) spolu s režijními paušály ve výši [částka] (=4 x 300) a náhradou 21% daně z přidané hodnoty, jejímž je advokát plátcem, ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). V celkovém součtu se jedná o částku [částka]. Co se týče výše cestovních náhrad a náhrady za ztrátu času, soud prvního stupně nepochybil, objektivizoval-li údaje sdělené žalovanou s využitím plánovače tras na portálu www.mapy.cz a vycházel-li ze zde zjištěných dat; potud tedy nelze mít odvolací námitky žalované za důvodné. Lze shrnout, že k jinak správně určené náhradě nákladů řízení ([částka]) je třeba přičíst ještě částku [částka]. Výslednému součtu odpovídá částka [částka]. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. per analogiam změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka]; ve zbývajícím rozsahu tohoto výroku jej podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž právo na jejich náhradu náleží procesně úspěšné žalované a vedlejšímu účastníku na její straně.

22. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady na právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby: 1) vyjádření k odvolání žalobce, 2) odvolání proti výši náhrady nákladů řízení a 3) účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]. Sazba odměny advokáta, který žalovanou zastupoval, činí [částka] (§ 7a § 9 odst. 1 advokátního tarifu) a v této výši náleží za úkony ad) 1 a ad 3), jež jsou úkony ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, zatímco za úkon ad 2) náleží odměna pouze ve výši poloviční, tj. částka [částka] (§ 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu). Sazba režijního paušálu činí [částka] za úkon (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K nákladům žalované patří i cestovní výdaje za cestu konanou ze sídla advokáta ([adresa]) k odvolacímu soudu ([adresa]) a zpět a rovněž náhrada za ztrátu času stráveného na cestě, přičemž odvolací soud při výpočtu těchto náhrad vycházel z týchž údajů (vzdálenost v km a doba potřebná k jejímu překonání) jako soud prvního stupně. Cestovní výdaje tak činí [částka] (ujetá vzdálenost 190 km, průměrná spotřeba 5,5 l/100 km, cena pohonných hmot [částka]/l, sazba základní náhrady [částka]/km; § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhl. č. 398/2023 Sb.). Náhrada za ztrátu času za celkem [hodnota] započatých půlhodin činí [částka] (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu). K nákladům řízení se řadí i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalované je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a to ve výši [částka]. Celkem tak náklady řízení před odvolacím soudem činí na straně žalované [částka] ([částka]).

23. Vedlejšímu účastníku náleží paušální náhrada za jeden úkon (vyjádření k odvolání žalobce) ve výši [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

24. Lhůta k plnění je stanovena postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a místo k plnění v případě žalované postupem dle § 149 odst. 1 o. s. ř., v obou případech ve spojení s § 211 o. s. ř.

Poučení