68 Co 183/2024 - 172

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada a soudkyň Mgr. Kateřiny Sedlákové a JUDr. Ludmily Petrákové ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [právnická osoba] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o náhradu újmy na zdraví k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. dubna 2024, č. j. 61 C 166/2020-146, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [částka] ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa].

VI. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku X mění jen tak, že výše soudního poplatku činí [částka], jinak se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhají náhrady nemajetkové újmy na zdraví spočívající ve ztížení jejich společenského uplatnění. Tvrdí, že zranění, která utrpěli při dopravní nehodě, k níž došlo dne [datum] v [město] a kterou zavinil pojištěnec žalované, zanechala trvalé následky na jejich zdraví. V době podání žaloby jim nebyla známa výše jejich nároků, a proto ji s ohledem na blížící se promlčení pouze odhadli na částku [částka] s tím, že ji dodatečně upřesní podle znaleckého posudku, který si nechali vypracovat. Dne [datum] žalobci předložili znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který výši jejich nároků vyčíslil částkami [částka] (žalobce) a [částka] (žalobkyně). V souladu s tím vzali žalobci svou žalobu částečně zpět, a to žalobce co do částky [částka] s příslušenstvím a žalobkyně co do částky [částka] s příslušenstvím. V tomto rozsahu bylo řízení usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum] zastaveno. Dne [datum] žalobce navrhl rozšíření žaloby na částku [částka] s příslušenstvím a žalobkyně na částku [částka] s příslušenstvím. Učinili tak v reakci na závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]. Usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum] byla tato změna žaloby připuštěna.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I) a povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a žalobkyně částky [částka] s příslušenstvím (výroky III a IV) a zastavil řízení v části, v níž se žalobci domáhali zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum], a to žalobce z částky [částka] a žalobkyně z částky [částka] (výroky V a VI). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], žalobkyni částku [částka] a státu částku [částka] (výroky VII až IX). Žalované dále uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka] (výrok X). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobci napadli rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Odvolání žalobců směřovalo do zamítavých výroků o věci samé (III a IV) a do výroků o náhradě nákladů řízení. Namítali, že soud prvního stupně nesprávně posoudil důvodnost námitky promlčení vznesené žalovanou. Žalobci své nároky uplatnili na základě posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], s nímž se ale soud prvního stupně nespokojil a nechal vypracovat posudek znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten stanovil výši ztížení společenského uplatnění v případě žalobce částkou [částka] a v případě žalobkyně částkou [částka]. Soud prvního stupně se ale opětovně přiklonil k posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který najednou považoval za dostatečný podklad pro své rozhodnutí. Žalobci jsou přesvědčeni, že své nároky uplatnili řádně a včas a že pokud jde o jejich konkrétní výši, ta je odvislá od mnoha kritérií a není v jejich moci přesnou částku předem odhadnout. Skutečnou výši odškodnění se dozvěděli až ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]. Dokud nelze nárok precizně stanovit, nelze ani namítnout jeho promlčení, resp. promlčuje se nárok jako takový, nikoliv ale jeho konkrétní výše. V této souvislosti žalobci odkázali na judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 1346/16 a sp. zn. III. ÚS 1796/16), podle které ke zvýšení nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění může dojít i po uplynutí promlčecí doby. Žalobci výslovně brojili též proti přiznané výši náhrady nákladů řízení, konkrétně odměny advokáta, jež měla být stanovena z přiznané výše plnění, a nikoliv z tarifní hodnoty [částka]. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby sám rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změní a žalobcům vyhoví i v části, v níž byla jejich žaloba zamítnuta, a přizná jim i plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaná se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila a navrhla, aby byl jako věcně správný potvrzen. Zdůraznila, že k částečnému zamítnutí žaloby nedošlo proto, že by žalobci nedokázali svůj nárok vyčíslit, ale proto, že během řízení vzali svou žalobu zčásti zpět, a tedy nepokračovali řádně v řízení ve smyslu § 648 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Dle ustálené judikatury je pro běh promlčecí doby podstatné, kdy se poškozený dozví o škodě a osobě škůdce. Co se týče výše škody, není třeba, aby ji znal přesně, stačí jen orientační (přibližná) znalost její výše. V daném případě k ustálení [podezřelý výraz] žalobců došlo v roce 2018, resp. 2019 a od té doby běžela tříletá promlčecí doba. Žalobci své nároky prvotně uplatnili v roce 2020, tedy včas, následně však svou žalobu vzali částečně zpět, a opětovně ji rozšířili až v roce 2024. Jejich odkaz na citované nálezy Ústavního soudu nelze mít za přiléhavý, neboť tyto nálezy řešily promlčení nároku na mimořádné navýšení ztížení společenského uplatnění dle tehdy platných předpisů. K nákladům řízení žalovaná uvedla, že o nároku žalobců se dozvěděla až z podané žaloby (nebyla jí zaslána předžalobní výzva), a proto by žalobcům neměla být náhrada nákladů řízení vůbec přiznána. Nicméně určil-li soud prvního stupně odměnu advokáta z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), postupoval správně. Žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v zamítavém výroku o věci samé (III a IV) potvrzen; stejně tak i ve výroku o nákladech řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu; dospěl ale k nesprávnému právnímu posouzení věci.

8. Mezi účastníky nebylo od počátku řízení sporu o tom, že žalobci se dne [datum] stali účastníky dopravní nehody, kterou zavinil řidič osobního vozidla pojištěného pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Žalobci utrpěli při této nehodě zranění a své nároky na náhradu újmy na zdraví mohou uplatňovat přímo u žalované (§ 6 odst. 2 písm. a/, § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do [datum]). Žalovaná zpočátku zpochybňovala samotný základ nároku (a sice příčinnou souvislost mezi zraněními utrpěnými při dopravní nehodě a trvalými následky na zdraví žalobců), později se bránila i námitkou promlčení nároku v části, v níž byl uplatněn až rozšířením žaloby ze dne [datum]. Soud prvního stupně na podkladě znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], jenž nebyl žádným z účastníků nijak rozporován, dospěl k závěru, že újma na zdraví vznikla žalobcům v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum]. K ustálení [podezřelý výraz] žalobce došlo dne [datum], v případě žalobkyně to bylo dne [datum]. Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění v případě žalobce odpovídá částce [částka] a v případě žalobkyně částce [částka]. Potud byly jeho závěry všemi účastníky akceptovány, spornou (a to i v odvolacím řízení) však zůstala otázka, zda je namístě žalobcům přiznat tyto nároky i v rozsahu, v němž je uplatnili až dne [datum]. Soud prvního stupně měl za to, že nikoliv, neboť v tomto rozsahu jsou promlčeny a žalovanou byla vznesena námitka promlčení.

9. Se soudem prvního stupně je třeba souhlasit v závěru, že – vzhledem k datu, kdy se [podezřelý výraz] každého ze žalobců ustálil – došlo k rozšíření žaloby až po uplynutí tříleté promlčecí doby (§ 629 odst. 1 o. z.). Počátek tříleté promlčecí lhůty se u práva na pojistné plnění váže k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události (§ 626 o. z.). Závazek z pojištění odpovědnosti má však akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, a proto se právo na plnění vůči pojišťovně promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu újmy, na kterou se pojištění vztahuje (§ 635 odst. 2 o. z.). Počátek subjektivní promlčecí lhůty práva na náhradu újmy je upraven v § 620 odst. 1 o. z. v souvislosti s § 619 odst. 2 o. z., přičemž podle ustálené a (stále použitelné) judikatury újma spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu nebo jiném poškození zdraví a jeho případném léčení ustálí [podezřelý výraz] poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného má jeho změněný (zhoršený) [podezřelý výraz]. Vědomost o újmě tak poškozený získá v době, kdy lze objektivně provést ohodnocení ztížení jeho společenského uplatnění, neboť až tehdy má k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu zjistit. Není proto rozhodný okamžik reálného vyhotovení lékařského znaleckého posudku, nýbrž okamžik, kdy je lékařský posudek za účelem bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění objektivně možné provést (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]). V posuzované věci je třeba počátek promlčecí doby v případě žalobce vázat k datu [datum] a její konec ke dni [datum], v případě žalobkyně počala promlčecí doba běžet dne [datum] a uplynula dnem [datum].

10. Případný není ani odkaz žalobců na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1346/16 či sp. zn. III. ÚS 1796/16, neboť předmětem posouzení není nárok na mimořádné zvýšení odškodnění ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. (dle právní úpravy účinné do [datum]), nýbrž nároky, jejichž výše je odvozena ze znaleckého posudku zpracovaného podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která je pomůckou soudů pro stanovení stupně obtíží poškozeného a procentuálně vyjádřeného vyřazení ze všech potenciálních sfér společenského života, od níž se odvozuje úvaha soudu o spravedlivé a přiměřené výši náhrady. Závěry citovaných nálezů Ústavního soudu proto nejsou v nyní souzené věci aplikovatelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3006/19).

11. Přestože je závěr soudu prvního stupně stran promlčení nároků žalobců v části, v níž byla žaloba rozšířena až dne [datum], správný, je uplatnění námitky promlčení v tomto konkrétním případě příliš tvrdé. Předmětem řízení byly nároky, jejichž konkrétní výši je pro laika, jimiž žalobci jsou, značně obtížné stanovit. Žalobci ji proto toliko odhadli a ihned poté, co jimi oslovený znalec vypracoval znalecký posudek, přizpůsobili své žalobní požadavky jeho závěrům. Nepochybně v přesvědčení, že jeho odborné závěry jsou správné. Žalovaná ale ani poté nároky žalobců neuspokojila, naopak je – i co do jejich základu – rozporovala. Soud prvního stupně proto nechal vypracovat jiný posudek znalcem, kterého sám ustanovil. Tento znalecký posudek potvrdil, že nároky žalobců jsou co do svého základu po právu, současně však stanovil jinak jejich výši. Žalovaná proti jeho závěrům nevznesla žádné námitky a žalobci v souladu s ním výši svých nároků upravili. Lze shrnout, že žalobci se po celou dobu řízení chovali racionálně a v souladu s tím, jak se procesní situace vyvíjela. Nepožadovali částku, kterou by vzhledem k aktuálním výsledkům dokazování bylo možno mít za nadhodnocenou a jejíž uplatňování by mohlo vést k dalšímu navyšování nákladů řízení. Není vůči nim spravedlivé, aby na svůj solidní přístup, kvůli němuž původní žalobu omezili, nyní doplatili. Odvolací soud proto použil korektiv dobrých mravů (§ 2 odst. 3, § 8 o. z.), který v odůvodněných případech dovoluje zmírnit tvrdost zákona vůči účastníku, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. nález sp. zn. I. ÚS 643/04).

12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výroky III a IV rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobcům přiznal i zbytek jimi uplatněných nároků, tj. žalobci částku [částka] a žalobkyni částku [částka], a to vždy spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne, kdy jej požadovali a kdy již došlo k uplynutí 15 dnů od skončení šetření pojistné události (§ 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)

13. Odvolací soud rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Tím byly odklizeny nákladové výroky VII až IX rozsudku soudu prvního stupně. Žalobcům, kteří sice v počáteční fázi řízení zavinili jeho částečné zastavení (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), v další jeho fázi a též v odvolacím řízení však již byli plně procesně úspěšní (§ 142 odst. 1 o. s. ř., v odvolacím řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.), náleží náhrada nákladů řízení. S námitkou žalované, že žalobcům by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalované nebyla doručena předžalobní výzva, se odvolací soud neztotožňuje. Za situace, kdy žalovaná ani poté, co obdržela žalobu a co ukončila své šetření pojistné události, žalobcům žádné plnění neposkytla, není dán důvod k tomu, aby žalobci byli za své opomenutí sankcionováni nepřiznáním jinak účelně vynaložených nákladů řízení (srov. unesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

14. V počáteční fázi řízení (do doby, než žalobci vzali svou žalobu částečně zpět) jim vznikly náklady na právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) žaloba, včetně jejího doplnění z [datum] 3) částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]. Žalobci lze přičítat zavinění na zastavení řízení co do částky [částka] s příslušenstvím, zatímco ohledně částky [částka], tedy ve srovnatelném rozsahu, bylo vedeno důvodně. Za této situace žalobci náhrada nákladů za tuto fázi řízení nepřísluší. Žalobkyně zavinila zastavení řízení co do částky [částka] (= 26 % z původně uplatněné částky [částka]), zatímco ohledně částky 221 749 (=74 % z původně uplatněné částky [částka]) bylo vedeno důvodně. Žalobkyni proto náleží náhrada za úkony vykonané v počáteční fázi řízení v rozsahu 48 %. Sazba odměny advokáta byla určena z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 6, § [právnická osoba] odst. 4 advokátního tarifu. Pro užití náhradní tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu není důvod, když je možno vycházet z ceny plnění, které bylo v dané fázi předmětem řízení ([částka]) a které nepřevyšovalo částku, která byla žalobkyni ve výsledku reálně přisouzena (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3362/22 či sp. zn. IV. ÚS 1788/23). Náklady žalobkyně tak představují 3 úkony právní služby po [částka], dále polovina ze 3 režijních paušálů po [částka], neboť úkony byly činěny společně za oba žalobce (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), a konečně i náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát plátcem, ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem se jedná o částku [částka], z níž žalobkyni náleží [částka].

15. V další fázi řízení vedeného před soudem prvního stupně, v němž byli žalobci plně úspěšní, jim vznikly náklady na právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby: 1) účast u jednání dne [datum], 2) podání týkající se věci samé (doplnění tvrzení na výzvu soudu) ze dne [datum], 3) účast u jednání dne [datum] a 4) účast u jednání dne [datum]. Sazba odměny advokáta byla v případě žalobce určena z tarifní hodnoty [částka] a v případě žalobkyně z tarifní hodnoty [částka], která zde byla v době započetí všech shora vyjmenovaných úkonů právní služby (ke změně předmětu řízení na částku [částka] a 303 831 došlo až v průběhu posledního úkonu, a to při jednání dne [datum]). Odměna za jeden úkon právní služby tak v případě žalobce činí částku [částka] a v případě žalobkyně částku [částka] (§ 6, § 7, § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu). Celková odměna za čtyři úkony právní služby odpovídá částkám [částka] (žalobce) a [částka] (žalobkyně).

16. Vzhledem k tomu, že veškeré úkony byly činěny společně za oba žalobce, náleží každému ze žalobců polovina nákladů představovaných režijním paušálem, cestovným a náhradou za ztrátu času. Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu [částka] za úkon, za 4 úkony se jedná o částku [částka], z čehož polovina je [částka]. Další náklady jsou tvořeny cestovným (§ 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu) vynaloženým v souvislosti s třemi cestami ze sídla advokáta v Brně do sídla soudu v Praze a zpět (410 km) ve dnech: 1) [datum] ve výši [částka] (cesta konána vozidlem [název], průměrná spotřeba 6,33 l/100 km, cena paliva [částka]/l, sazba základní náhrady [částka]/km; § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhl. č. 47/2022 Sb.), 2) [datum] ve výši [částka] (cesta konána vozidlem BMW 300d 2BM8407, průměrná spotřeba 6,33 l/100km, cena paliva [částka]/l, sazba základní náhrady [částka]/km; § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhl. č. 467/2022 Sb.) a 3) [datum] ve výši [částka] (cesta konána vozidlem [číslo], průměrná spotřeba 10,9 l/100km, cena paliva [částka]/l, sazba základní náhrady [částka]/km; § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhl. č. 398/2023 Sb.). Celkové cestovné činí [částka], z čehož polovina je [částka]. Advokátu náleží za čas promeškaný na cestě (za 10 započatých půlhodin připadajících na každou ze tří cest) celkem [částka] (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), z čehož polovina je [částka]. Každému ze žalobců na těchto náhradách náleží částka [částka] (= 600 + 5 170,10 + 1 500).

17. K nákladům se podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přičítá i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalobců je plátcem této daně. V případě žalobce se jedná o částku [částka] a v případě žalobkyně o částku [částka].

18. Mezi náklady žalobců se řadí i znalečné, které zaplatili za jimi předložený znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], každý z nich ve výši [částka].

19. Celkem tak náklady řízení před soudem prvního stupně činí na straně žalobce [částka] (=22 592 + 7 270,10 + 6 271,05 + 7 475) a na straně žalobkyně [částka] (=13 503,60 + 29 504 + 7 270,10 + 7 722,57 + 7 475).

20. V odvolacím řízení, v němž byly předmětem nároky již jen ve výši [částka] (žalobce) a [částka] (žalobkyně), vznikly žalobcům náklady na právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby: 1) odvolání a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]. Sazba odměny advokáta, který je zastupoval, činí dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu v případě žalobce [částka] za úkon (určeno z tarifní hodnoty [částka]) a v případě žalobkyně [částka] za úkon (určeno z tarifní hodnoty [částka]). Vzhledem k tomu, že rovněž v odvolacím řízení byly všechny úkony činěny společně za oba žalobce, náleží každému ze žalobců polovina nákladů představovaných režijním paušálem, cestovným a náhradou za ztrátu času. Sazba režijního paušálu činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu [částka] za úkon, za dva úkony se jedná o částku 600, z čehož polovina je [částka]. Cestovné k jednání odvolacího soudu a zpět dne [datum] činí [částka], z čehož polovina je [částka] (ujetá vzdálenost 410 km, cesta konána vozidlem [název], průměrná spotřeba 10,9 l/100 km, cena paliva [částka]/l, sazba základní náhrady [částka]/km; § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhl. č. 398/2023 Sb.) Náhrada za ztrátu času za 10 započatých půlhodin činí [částka] (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), z čehož polovina odpovídá částce [částka]. Náhrada za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) činí v případě žalobce částku [částka] a v případě žalobkyně částku [částka]. Celkové náklady řízení před odvolacím soudem na straně žalobce představují částku [částka] (= [právnická osoba] 160 + 300 + 2 099,89 + 500 + [částka]) a na straně žalobkyně částku [částka] (= 2 x 3 536 + 300 + 2 099,89 + 500 + 2 094,11).

21. V souladu s tím, co bylo uvedeno výše, náleží žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částka [částka] a žalobkyni částka [částka]. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny postupem podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. (ve vztahu k nákladům odvolacího řízení ve spojení s § 211 o. s. ř.).

22. O nákladech státu, jenž v řízení před soudem prvního stupně platil znalečné v rozsahu, v němž, nebylo pokryto zálohou složenou žalovanou, bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. V souladu s tímto ustanovením byla procesně neúspěšné žalované uložena povinnost nahradit státu částku [částka], která představuje rozdíl mezi vyplaceným znalečným ve výši [částka] a zálohou ve výši [částka].

23. Odvolací soud podle § 221a o. s. ř. změnil výrok týkající se povinnosti zaplatit soudní poplatek (výrok X). Soud prvního stupně správně uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku žalované (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.), nesprávně ale určil jeho výši. Ta v případě žalobce činí [částka], avšak v případě žalobkyně činí [částka] (viz položka 3 písm. a/ a b/ sazebníku soudních poplatků, jenž tvoří přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně uložení povinnosti k plnění a lhůty k plnění, byl tento výrok podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

Poučení