68 Co 204/2022- 121

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 14 C 206/2019 - 99 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 14 C 206/2019 – 109 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (ad I) potvrzuje, v zamítavém výroku o věci samé (ad II) se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] a na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu co do [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky od [datum] zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III).

2. Zčásti vyhověl požadavku žalobkyně na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, již utrpěla v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 13 C 96/2003 (dále posuzované řízení) o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby. To bylo zahájeno žalobou [datum], jakkoli žalobkyně se stala jeho účastnicí až po pěti letech od jeho zahájení, k návrhu ze dne [datum], jako vydražitel byla probíhajícím řízením omezena v možnosti nakládat s vydraženými nemovitými věcmi, vnímala tak posuzované řízení jako zátěž již od jeho zahájení. Jakkoli je právní úprava neplatnosti veřejných dražeb komplikovaná, v posuzovaném řízení šlo prakticky pouze o posouzení souladu provedené veřejné dražby se zákonem. Nebylo třeba provádět dlouhé dokazování jinak než listinnými důkazy. Žalobkyně za nemovité věci zaplatila v dražbě vysokou částku, po dobu trvání sporu s nimi ale nemohla nakládat a jejich vlastnictví jí nepřinášelo žádný zisk. Žalobkyně vyzvala žalovanou k poskytnutí zadostiučinění žádostí doručenou jí [datum], žalovaná do podání žaloby o nároku nerozhodla, žalobkyně proto požaduje také zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku, tedy od [datum].

3. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobkyně u ní dne [datum] uplatnila žalovaný nárok, ona jej z technických důvodů předběžně neprojednala, není jí znám průběh posuzovaného řízení. Žalovaná však považuje délku posuzovaného řízení s ohledem na jeho složitost a množství procesních rozhodnutí za přiměřenou, nedošlo tak k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /zkráceně OdpŠk/, a tedy k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

4. Soud I. stupně provedl důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 13 C 96/2003, svá zjištění shrnul v odůvodnění svého rozhodnutí (bod 3. rozsudku) a odvolací soud, jenž z nich vychází, na ně plně odkazuje v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí. Soud I. stupně vyšel z toho, že v posuzovaném řízení se žalobce domáhal vyslovení neplatnosti veřejné dražby žalobou ze dne [datum], žalobkyně do řízení vstoupila až v jeho průběhu, pravomocně dne [datum]. V posuzovaném řízení byly řešeny procesní otázky - vyjádření k žalobě, námitky místní nepříslušnosti soudu, návrh žalované na připuštění vstupu vedlejšího účastníka na straně žalované a přistoupení dalších účastníků do řízení (žalobkyně do řízení na straně žalované přistoupila rozhodnutím ze dne [datum]), proti jednomu ze žalovaných bylo řízení zastaveno, odvolací soud šestkrát rozhodoval o procesním odvolání žalobce, bylo podáno dovolání proti procesnímu rozhodnutí soudu I. stupně potvrzenému odvolacím soudem, byla řešena žaloba pro zmatečnost, proti rozsudku soudu I. stupně ve věci samé bylo podáno odvolání, řízení skončilo potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne [datum], posuzované řízení bylo zatíženo velmi rozsáhlou procesní aktivitou žalobce. Ve vztahu k žalobkyni posuzované řízení trvalo 10 let.

5. Soud I. stupně s citací označených ustanovení OdpŠk a § 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) vysvětlil obecné zásady zadostiučinění za újmu vzniklou účastníku řízení v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení a zhodnotil konkrétní okolnosti daného případu. Ve vztahu k žalobkyni dovodil běh řízení až ode dne, kdy byl připuštěn její vstup do něj, tedy ode dne [datum], předmět sporu posoudil jako obecně složitý. Řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 96/2003 probíhalo ve vztahu k žalobci po dobu 10 let, vedlo se na třech stupních soudní soustavy. Ve věci bylo opakovaně rozhodnuto soudem I. stupně a opakovaně soudem odvolacím. Bylo v něm rozhodováno o návrzích na připuštění vstupu dalších účastníků do řízení, o zastavení řízení proti jednomu žalovanému, bylo rozhodováno o námitce podjatosti. Jednalo se o žalobu o vyslovení neplatnosti veřejné dražby, tedy předmětu řízení s poměrně komplikovanou právní úpravou, bylo třeba řešit, podle jakého znění zákona o veřejných dražbách má být věc posuzována, stran jakých důvodů je možné věc přezkoumat, vyřešit pasivní legitimaci žalovaných a jejich procesní postavení.

6. Po zhodnocení všech rozhodných okolností soud I. stupně posoudil délku posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci jako nepřiměřenou. V postupu soudů shledal období nečinnosti, která označil v odůvodnění svého rozhodnutí, a také v tomto rozsahu na ně odvolací soud odkazuje, s tím, že v řízení před soudem I. stupně shledal 5 takových období, nejdelší v trvání 15 měsíců, v řízení před odvolacím soudem 4 období nečinnosti, nejdelší v trvání 9 měsíců. U dovolacího soudu bylo shledáno období nečinnosti v trvání 12,5 měsíce od doručení věci dovolacímu soudu do jeho rozhodnutí. Význam posuzovaného řízení pro žalobce soud I. stupně zhodnotil jako standardní.

7. Soud I. stupně uzavřel, že nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu státu, jenž dosahuje takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení se nejeví jako dostačující prostředek nápravy.

8. Výši zadostiučinění v penězích soud I. stupně stanovil výpočtem základní částky podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010 (zkráceně Stanovisko) s tím, že s ohledem na celkovou délku řízení a nastalá období nečinnosti soudů je třeba vyjít ze sumy [částka] za prvé dva a každý následující rok posuzovaného řízení, tedy ze základní částky [částka]. Tuto, jak uvedl, modifikoval snížením o 10% pro hmotněprávní složitost řízení spočívající v komplikované, často se měnící právní úpravě, nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/04 rušící ust. § 36 odst. 2 zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách a vývoj judikatury v otázkách účinnosti právní úpravy platné ke dni provedení dražby, účastenství na straně žalované a související otázky včasnosti žaloby a zajištění plné účasti všech nerozdílných společníků na straně žalované v posuzovaném řízení. Procesní složitost posuzovaného řízení soud I. stupně shledal v procesní aktivitě žalobce v posuzovaném řízení – jeho opakovaných žádostech o odročení jednání a obstrukcích, když především v posuzovaném řízení bylo rozhodnuto ve věci samé jednou soudem I. stupně a jednou odvolacím soudem, kromě toho ale bylo vydáno dalších 6 odvolacích rozhodnutí o odvoláních proti procesním prvostupňovým usnesením, proběhly dvě fáze dovolacího řízení a jedno řízení o žalobě pro zmatečnost. Procesní složitost tak soud I. stupně zhodnotil snížením základní částky o 25 %. Další důvody pro snížení, ani žádné důvody pro zvýšení základní částky neshledal (s poukazem na to, že nastalá období nečinnosti v postupu soudů byla brána v potaz při posouzení míry nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení a výše přiměřeného zadostiučinění za jeden rok řízení.

9. Se závěrem o prodlení žalované s plněním po uplynutí lhůty 6 měsíců po uplatnění žádosti žalobkyně soud I. stupně přisoudil žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení na zaplacení soudního poplatku z žaloby a zastoupení advokátem.

11. Žalobkyně v odvolání proti zamítavému výroku rozhodnutí soudu I. stupně a proti jeho výroku o náhradě nákladů řízení namítla, že soud I. stupně nesprávně posoudil okamžik, kterým se stala účastníkem posuzovaného řízení. Žalující společnost navrhla vstup žalobkyně do řízení na straně žalované dne [datum], o připuštění jejího vstupu do řízení bylo rozhodnuto dne [datum], jak hmotněprávní, tak procesní účinky vstupu žalobkyně do posuzovaného řízení nastaly nikoliv až dnem, kdy o připuštění rozhodl soud, ale již okamžikem, kdy soudu došel návrh na její vstup do řízení (obdobně účast žalovaného v řízení nastává dnem doručení žaloby soudu, a nikoliv až dnem, kdy je mu např. soudem zaslána žaloba k vyjádření). Soud I. stupně tak neposoudil správně dobu, po kterou se žalobkyně řízení účastnila. Dále pochybil, když se odchýlil od posouzení zadostiučinění za nepřiměřenou délku téhož posuzovaného řízení k žalobě jiného účastníka – [právnická osoba] v rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 25 Co 223/2021 - 100, když svévolně a bez odůvodnění nevyšel jako z přiměřené ze základní částky odškodnění [částka] a nepřiznal zvýšení odškodnění z důvodu nekoordinované činnosti soudů, v důsledku níž došlo k průtahům. V zájmu právní jistoty by nároky ve skutkově prakticky totožné věci měly být posouzeny totožně. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku II změnil tak, že přizná žalobci nárok na odškodnění za průtahy za období od okamžiku doručení návrhu na jeho vstup do řízení na stranu žalovaného do právní moci meritorního rozhodnutí, stanovený stejným způsobem, jako byl přiznán žalující společnosti [právnická osoba] v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Co 223/2021 aby mu přiznal náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

12. Žalovaná napadla odvoláním vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně a jeho nákladový výrok s tím, že soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil. Žalovaná po provedeném dokazování souhlasí se závěrem, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, protože jeho délka byla nepřiměřená, nesouhlasí ale se závěrem, že žalobkyni přísluší zadostiučinění ve výši [částka]. Soud I. stupně stanovil správně dobu, kdy bylo ve vztahu k žalobkyni řízení zahájeno, ale pak trvalo 9 let a 11 měsíců. Nejsou ani splněny důvody pro stanovení základní částky při užití vyšší sumy za rok řízení než [částka]. Pro její navýšení nebyly splněny potřebné mimořádné okolnosti, když trvání posuzovaného řízení nebylo extrémní. Navíc soud I. stupně své rozhodnutí ohledně základní částky nezdůvodnil. Nedostatečně byla zhodnocena složitost řízení, snížení základní částky pro ni mělo být výraznější. Řízení bylo velmi složité, zejména po právní a procesní stránce. V otázce určení neplatnosti veřejné dražby byla nepřehledná právní úprava, v průběhu sporu do právní úpravy zasáhl Ústavní soud zrušením části právního předpisu, až v průběhu posuzovaného řízení se ustálila judikatura ohledně účastenství v řízeních tohoto typu. Řízení bylo komplikováno vyšším počtem účastníků a jejich změnami. Soudy se musely vypořádat s celou řadou procesních návrhů (námitky podjatosti, místní nepříslušnosti, návrhy na přistoupení dalších účastníků atd.), procesní chování žalobce v posuzovaném řízení lze hodnotit jako obstrukční, podával opravné prostředky proti všem rozhodnutím, často navrhoval odročení jednání, podával návrhy těsně před jednáními, která tím byla zmařena, vznášel opakovaně námitky podjatosti. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně postupoval také nesprávně matematicky. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I změnil tak, že se žaloba zamítá, ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovaná má nárok na přiznání nákladů řízení.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání každého z účastníků bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., projednal je se souhlasem obou stran bez nařízení jednání (ust. § 214 odst. 3 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Zatímco odvolání žalobce odvolací soud shledal zčásti důvodným, odvolání žalované posoudil jako nedůvodné.

14. Vycházeje plně ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, když konečně správnost objasněného skutkového terénu nebyla nijak odvoláními sporována, se odvolací soud především zabýval důvodností námitky žalobkyně, že rozhodnutí v této věci by mělo být obdobné tomu, jak bylo o nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzované řízení rozhodnuto ve věci jiného účastníka téhož řízení. Ověřil, že rozsudkem Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 25 Co 223/2021 - 100 byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 v zamítavém výroku o věci samé (II) co do částky [částka] s příslušenstvím potvrzen, co do částky [částka] byl změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, a bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta. Podle obsahu rozhodnutí bylo žalobkyni, ve vztahu k níž trvalo posuzované řízení 15 let a dva měsíce (když jeho účastnicí byla od počátku) přiznáno relutární zadostiučinění, jehož výše byla stanovena jako 80 % základní částky ve výši [částka], pro jejíž stanovení byla pro celkovou délku řízení užita suma [částka] pro prvé dva roky trvání řízení a každý jeho následující rok, a to poté, kdy soudy dospěly k důvodům pro snížení základní částky o celkově 65 % pro složitost procesní (- 25 %), složitost hmotněprávní (- 10 %) a pro počet instancí (- 30 %) { odvolací soud zde shledal výjimečné podmínky pro překročení hranice omezení základní částky nad 50 % - srovnej část [příjmení] Stanoviska či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 a s ohledem na postup orgánů státu v řízení současně důvod pro její navýšení o 45 %, když bylo zjištěno, že v řízení trvajícím 15 let a 2 měsíce činila období nečinnosti soudů celkem 8 let a 3 měsíce. Odvolací soud ve vztahu k námitce žalobkyně konstatuje, že obecně se každý nárok na odškodnění újmy vzniklé nesprávným úředním postupem orgánu státu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vyznačuje specifickými podmínkami, které je třeba posoudit individuálně a v poměrech dané věci souhrnně, takže rozhodnutí v jednotlivé věci je obecně neporovnatelné s jinými skutkově odlišnými případy, současně ale v tomto konkrétním případě nelze přehlédnout, že žalobkyní namítané rozhodnutí řešilo obdobný nárok jiného účastníka téhož řízení.

15. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že by ve vztahu k ní posuzované řízení bylo zahájeno před [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o připuštění jejího vstupu do posuzovaného řízení.

16. Podle § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

17. Je tak zřejmé, že o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení rozhodne soud. Za takového stavu je pro dobu trvání řízení ve vztahu k žalovanému, jehož vstup do řízení byl navržen po zahájení řízení, rozhodné, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu takový krok připouštějící.

18. Ve vztahu k žalobkyni tak posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], tedy, jak důvodně namítla žalovaná, 9 let a 11 měsíců. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že tato délka řízení spolu s faktem dlouhých období nečinnosti soudů, jak budou označena níže, odůvodňují přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni v důsledku nepřiměřené délky řízení v penězích.

19. Odlišně od soudu I. stupně odvolací soud hodnotil způsob určení základní částky zadostiučinění, neboť dovodil, že je důvodné vyjít za prvé dva roky a každý následující rok řízení ze sumy vyšší než základní hodnoty [částka], s ohledem na konkrétní délku řízení ale dovodil, že je na místě základní částku určit za užití hodnoty [částka] za prvé dva roky a každý následující rok řízení (a tedy [částka] za měsíc jeho běhu). V tomto směru neshledal důvodnou námitku porovnání s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn.. 25 Co 223/2021. Žalobkyně totiž nebere v potaz, že ve vztahu k ní posuzované řízení trvalo podstatně kratší dobu než ve vztahu k žalobkyni v označeném rozhodnutí odvolacího soudu, oproti 15 rokům a 2 měsícům vůči ní běželo po dobu 9 let a 11 měsíců, tedy dobu nepřiměřeně dlouhou, ale nikoli extrémní ani zvlášť dlouhou. Již tento rozdíl sám o sobě je důvodem pro diferenciaci vyčíslení základní částky odškodnění.

20. V daném případě tak základní částka odškodnění žalobkyně činí (po zokrouhlení na celé koruny) [částka].

21. Při posouzení správnosti závěru soudu I. stupně o důvodech moderace výše základní částky podle hledisek § 31a odst. 3 OdpŠk se odvolací soud shoduje se soudem I. stupně v závěru o důvodech pro ponížení základní částky pro složitost posuzovaného řízení a to ve všech směrech, současně ale shledal důvody pro její navýšení v důsledku postupu orgánů státu, jež se projevily značnými obdobími nečinnosti. S ohledem na zjištění soudu I. stupně o průběhu posuzovaného řízení se odvolací soud ztotožnil s tím, že řízení bylo značně složité jak po procesní stránce (s ohledem na až obstrukční procesní aktivitu žalobce, jeho opakované žádosti o odročení jednání a výrazné využití procesních prostředků ve svém důsledku způsobujících objektivní prodloužení řízení), čemuž odpovídá snížení základní částky o 25 %, také po stránce hmotněprávní s ohledem na v době průběhu řízení se vyvíjející judikaturu s dopadem na řešení i procesního postupu řízení (komplikovaná právní úprava a legislativní i judikatorní změny mimo jiné i v otázce otázky účastenství v posuzovaném řízení), čemuž odpovídá snížení základní částky o 10 %, a že je dále důvod posoudit i počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednávána, čemuž při celkem 7 rozhodnutích odvolacího soudu (z toho jednomu ve věci samé), dvou rozhodnutích dovolacího soudu a vedení řízení o žalobě pro zmatečnost odpovídá snížení základní částky o 30 %. Jakkoli si je odvolací soud vědom závěru ustálené judikatury o tom, že v obecné rovině by mělo být dostačující zvýšení či snížení základní částky pro každé z kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk maximálně o 50 % (srovnej Stanovisko v jeho části VI a závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3026/2009), dospěl k tomu, že v poměrech této konkrétní věci nejde o nepřípustný zásah do přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a zadostiučiněním za ni, ale naopak výraz specifičnosti složitosti posuzovaného řízení. Neshledal ale důvody pro ještě výraznější ponížení základní částky z důvodu složitosti posuzovaného řízení, jehož se domáhala žalovaná (jakkoli nekonzistentně ke svému odvolacímu návrhu na úplné zamítnutí žaloby), když již snížení základní částky z uvedeného důvodu o celkem 65 % hodnotí jako výjimečné.

22. Odvolací soud vedle toho shledal také důvody pro navýšení základní částky s ohledem na nekoncentrovaný postup orgánů státu v posuzovaném řízení. I v tomto směru vyšel ze zjištění soudu I. stupně, jakkoli nemá za to, že by celé období, kdy se věc od [datum] do [datum] nacházela u Nejvyššího soudu, bylo možno hodnotit jako období jeho nečinnosti, šlo podle jeho názoru i s vědomím výjimečného postavení Nejvyššího soudu jako jediného dovolacího soudu České republiky, a tudíž jeho specifické pravomoci, o dobu nepřiměřenou tomu, že věc byla předložena k rozhodnutí o opožděně podaném dovolání. Lze tak shledat, že v období, kdy žalobkyně byla účastnicí posuzovaného řízení, dosáhla období nečinnosti soudů doby 81 a půl měsíce z celkových 119 měsíců běhu řízení. Takové masivní průtahy je podle přesvědčení odvolacího soudu nutno zhodnotit výrazným navýšením základní částky o 45 %.

23. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni odvolací soud shodně se soudem I. stupně hodnotí jako standardní, jiné okolnosti pro modifikaci základní částky také neshledal. V otázce hodnocení důvodů pro procentuální zvýšení či snížení základní částky se odvolací soud ztotožnil s posouzením, k němuž bylo přistoupeno v žalobkyní poukazovaném rozhodnutí rozsudkem Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Co 223/2021 i s tím, že délka řízení pro žalobce byla v obou případech rozdílná, čemuž logicky odpovídá i rozdílné východisko pro stanovení základní částky zadostiučinění pro každý rok trvání posuzovaného řízení.

24. Ve světle výše uvedeného žalobkyni náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši 80 % z [částka], tedy [částka] (po zaokrouhlení na celé koruny). V situaci, kdy soud I. stupně přiznal žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka], má žalobkyně právo na zaplacení dalších [částka] a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od okamžiku, kdy se žalovaná po uplynutí lhůty 6 měsíců od žádosti žalobkyně o poskytnutí zadostiučinění ocitla s plněním v prodlení, tedy od data [datum]. Žalobkyně uplatnila postupem podle § 14 OdpŠk u žalované svůj nárok dne [datum].

25. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (ad I) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, v zamítavém výroku o věci samé (ad II) jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, jinak, tedy ohledně částky [částka] s příslušenstvím, jej i v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

26. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 5210/2009) s tím, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Náleží jí tak právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty v řízení před soudem I. stupně představuje jednak zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], jednak náklady na právní zastoupení advokátem. Ty tvoří 4 odměny advokáta za úkon právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání soudu I. stupně dne [datum] a [datum]) po [částka] (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, zkráceně a. t.) a 4 náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 a. t., celkem tedy suma [částka].

27. V odvolacím řízení náleží žalobkyni právo na náhradu za jednu odměnu advokáta ve výši [částka] (sepis odvolání) a jednu náhradu hotových výdajů [částka], spolu [částka].

28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke specifiku plnění žalované ze státního rozpočtu, o místu plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř., pro odvolací řízení obojí za užití § 211 o. s. ř.

Poučení