68 Co 251/2024 - 334

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Novosada a soudkyň JUDr. Ludmily Petrákové a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], [firma], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. února 2024 č. j. 25 C 43/2022 – 300, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit za žalobce společnosti [právnická osoba]., [IČO], sídlem [jméno FO] 1674/39, [adresa], [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve zbývajícím rozsahu se potvrzuje. [jméno FO]. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení původně domáhal zaplacení částky [částka] s 10% úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení s tvrzením, že jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba]. dne [datum] způsobil při plnění svých pracovních povinností zaměstnavateli škodu, když zavinil dopravní nehodu a poškodil svěřené vozidlo zaměstnavatele. Poškozené vozidlo bylo havarijně pojištěno, ale po dobu jeho opravy si zaměstnavatel žalobce byl nucen pronajmout náhradní vozidlo tak, aby mohl podnikat ve stejném rozsahu bez omezení. Pronájem náhradního vozidla trval od [datum] do [datum] a jeho předmětem bylo vozidlo [jméno FO] rz [číslo], denní nájemné činilo [částka] bez DPH, celkem [částka] bez DPH včetně [částka] za přistavení a odvezení vozidla. Zaměstnavatel žalobce uplatnil vůči žalobci náklady za pronájem náhradního vozidla ve výši [částka] jako náhradu vzniklé škody. Žalobce byl pro případ způsobení škody zaměstnavateli pojištěn u žalované, které škodní událost nahlásil dne [datum] a doložil jí potřebné doklady. Žalovaná ovšem neplnila. Žalobce žalovanou vyzval k plnění předžalobní upomínkou ze dne [datum], bezvýsledně. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, poprvé co do částky [částka] z důvodu plnění žalované ze dne [datum] v této výši, podruhé co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, neboť při podání žaloby nezohlednil svoji smluvně sjednanou spoluúčast na škodě ve výši 10 %.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že nárok žalobce považuje za důvodný co do částky [částka]. Ve zbytku nárok žalobce sporuje a navrhuje žalobu zamítnout. Žalovaný má povinnost hradit pojistné plnění na škodu, k jejíž náhradě je povinen pojištěný, za předpokladu, že jsou vznik škody a její výše řádně prokázány a pojištěnému je taková škoda přičitatelná. Pojištěný je rovněž povinen poskytnout pojistiteli součinnost při likvidaci pojistné události, zejména mu poskytnout odpovídající podklady prokazující výši škody, která je vůči němu uplatňována. Podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o.z.), se hradí skutečná škoda, tj. i náklady vynaložené na pronájem náhradního vozidla, jestliže jde o náklady vynaložené smysluplně a účelně. Žalobce na náhradě škody tak má povinnost hradit náklady na pronájem srovnatelného vozidla s vozidlem poškozeným, a to ve výši v daném místě a čase obvyklé a po dobu nezbytně nutnou k provedení opravy. Poté, kdy obdržela potřebné doklady, žalovaná stanovila jako přiměřenou dobu opravy 2 dny, čas na technologické přestávky na 1 den, čas na objednání náhradních dílů na 2 dny, započten byl víkend, a žalovaná tak uznala jako přiměřenou dobu opravy poškozeného vozidla 7 dní. Denní sazbu za pronájem náhradního vozidla žalovaná uznala částku [částka] jako cenu v daném místě a čase srovnatelnou s cenami v běžných komerčních autopůjčovnách zaměřených na tuzemskou klientelu. Nárok žalobce nad vyplacenou částku, ani náklady na přistavení a odvezení zapůjčeného vozidla není důvodný, nejde o účelně vynaložené náklady ve smyslu § 2952 o. z.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalobce. Napadl jej v celém rozsahu s tím, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V posléze podaném doplnění svého odvolání poukázal na své v pořadí první odvolání proti rozhodnutí ve věci a jako nesprávný označil názor soudu prvního stupně, že by pro jeho zaměstnavatele bylo dostatečné, aby si jako náhradní vozidlo za poškozené vozidlo [jméno FO] pronajal vozidlo [jméno FO]/III. Žalobce prokázal, že jeho zaměstnavatel v rozhodné době vlastnil celkem pět vozidel, dvě nákladní užitková vozidla s váhou do 3,5 tuny, osobní vozidla byla kromě předmětného poškozeného vozu dvě - [název], to ale bylo v rozhodné době, od [datum] do [datum], v servisu. Zaměstnavatel žalobce tak měl v rozhodné době k dispozici jen jedno osobní vozidlo. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jeho zaměstnavatel měl vyzvednout vozidlo [název] z autoservisu, odůvodněným tím, že po ukončení opravy bylo vozidlo zaměstnavateli žalobce vráceno s tím, že se závada neprojevila. Žalobce také vysvětlil, že vozidlo nižší kategorie by neplnilo účely, pro které zaměstnavatel žalobce vozidlo používá, tedy adekvátní reprezentaci při cestách na obchodní jednání, mnohdy společně se zástupcem obchodního partnera. Fakticky důvodnost pronájmu vozidla [název] akceptovala i žalovaná, když na náklady za pronájem náhradního vozidla hradila [částka] na den a tuto sazbu učinila nespornou. Závěry soudu prvního stupně o přiměřenosti vozidla nižší kategorie [název] za [jméno FO]) jsou nesprávné a v rozporu s judikaturou, (tu žalobce označil), podle níž má poškozený nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů za pronájem srovnatelného náhradního vozidla s tím, že tato náhrada zásadně nesmí přesáhnout obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Judikatura vychází z toho, že poškozený má nárok na náhradní vozidlo. S faktem, že závada vozu [název] se neprojevila, byl zaměstnavatel žalobce seznámen až [datum] při jeho vyzvednutí ze servisu, do servisu bylo vozidlo umístěno pro poruchu. Žalobce zdůraznil, že předtím, než soud prvního stupně činil ve věci závěry ohledně přiměřenosti [jméno FO] jako náhradního vozidla, nebyla podstatou sporu žalobce a žalované důvodnost pronájmu náhradního vozidla, ani kategorie a konkrétní náhradní vozidlo. Sporné bylo pouze to, zda má zaměstnavatel žalobce nárok na náhradu nákladů za pronájem náhradního vozidla i za dobu, kdy bylo vozidlo jako nepojízdné u opravce a bylo dne [datum] a [datum] nutno realizovat prohlídky pojišťovnou, u níž bylo vozidlo havarijně pojištěné. Žalobce uzavřel, že pronájem náhradního vozidla jeho zaměstnavatelem byl potřebný, byl uskutečněn za cenu obvyklou, nejednalo se o postup v rozporu s § 2900 o. z. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit za žalobce částku [částka] spolu s 10% úrokem z prodlení p. a. z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku, a aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce s tím, že napadený rozsudek je správný, navrhla jeho potvrzení. Ztotožnila se s argumentací užitou soudem prvního stupně a uvedla, že pronájem náhradního vozidla zaměstnavatelem žalobce nepovažuje za nutný a účelný, jeho rozsah činí sporným. Žalobce neprokázal nutnost a účelnost vynaložených nákladů na pronájem vozidla ve výši [částka] za den, jeho tvrzení o reprezentativní funkci je účelové. Vlastní výpovědí žalobce potvrdil, že vozidlo využíval on jako řadový zaměstnanec k nákupům, cestám za dodavateli a odběrateli, v den nehody byl žalobce vyslán na obhlídku stavebních pozemků. Žalobce rovněž neprokázal, ani nezdůvodnil nutnost pronájmu náhradního vozidla o víkendu. Je povinností poškozeného učinit opatření, aby škoda nebyla zbytečně navyšována. Pokud žalobce uvádí, že vozidlo [název] nemohl jeho zaměstnavatel využít z důvodu jeho přistavení do autoservisu pro suspektní závadu, je to třeba vyhodnotit k tíži poškozeného ve smyslu § 2918 o. z. Za zjištěných okolností je nutné pochybovat o tom, zda zaměstnavatel žalobce ve vztahu k možnému užití vozidla [název] přistupoval s péčí řádného hospodáře. Totéž se týká tvrzení žalobce, že k faktické opravě vozidla nemohlo být přistoupeno dříve než [datum]. Žalovaná uzavřela, že pokud by žalobě bylo vyhověno, dojde k tomu, že žalobce bude mít zisk ze svého protiprávního jednání. [firma]., od kterého si zaměstnavatel žalobce (ve kterém má majetkovou účast manželka žalobce) pronajal náhradní vozidlo, má jediného společníka, [právnická osoba], jehož jediným společníkem je žalobce. Současně je žalobce jednatelem obou zmíněných obchodních společností. Je zřejmé, že žalobce má majetkový prospěch, jestliže uvedené subjekty realizují zisk. Nároky žalobce tak jsou v rozporu s dobrými mravy a s § 6 odst. 2 o. z.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) a obsahuje odvolací důvody stanovené v § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.). Pověřená pracovnice žalované se k odvolacímu jednání, ač k němu byla řádně předvolána, nedostavila, na základě své telefonické omluvy s prosbou posečkání s projednáním věci byla půl hodiny po čase zahájení jednání kontaktována telefonicky a sdělila, že souhlasí s projednáním věci ve své nepřítomnosti, k odvolacímu jednání se nedostaví. Odvolací soud tak jednal podle § 211 a § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované.

7. Při odvolacím jednání odvolací soud zjistil z Výpisu záznamu o provozu vozidla [jméno FO] RZ: [SPZ], tedy náhradního vozidla, že bylo společností [právnická osoba]., využito žalobcem dne [datum] k cestě do společnosti [právnická osoba]. v [město] a dne [datum] k cestě do společnosti [právnická osoba] v [město], dne [datum] bylo využito [jméno FO] k cestě do banky ve [město], dne [datum] [jméno FO] k cestě do [město] pro nákup materiálu za účelem cenotvorby, dne [datum] k cestě [jméno FO] na stavbu školky ve [město], dne [datum] žalobcem k cestě do [město] na jednání s obcí, dne [datum] [jméno FO] k cestě do [město] na jednání v sídle společnosti, dne [datum] žalobcem k cestě do [město], do společnosti [právnická osoba], dále [jméno FO] dne [datum] k cestě do [adresa] do společnosti [právnická osoba]. a dne [datum] do [město] do společnosti [právnická osoba], dne [datum] žalobcem k cestě do [město] do společnosti [právnická osoba] a dne [datum] [jméno FO] k cestě do [město] v účetních záležitostech.

8. Odvolací soud poté shledal odvolání žalobce zčásti důvodným.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, jenž dílčím způsobem doplnil, neztotožnil se ale s právním posouzením věci, k němuž přistoupil soud prvního stupně. Tomu lze vytknout nepřiměřený aktivismus nad rámec procesní obrany žalované v konkrétní fázi řízení. K jeho argumentaci odvolací soud pouze dodává, že zákon stanoví v § 120 odst. 3 o. s. ř., že soud za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků vzít může, toto ustanovení je ale třeba vykládat v kontextu § 6 o. s. ř, podle něhož má soud v součinnosti s účastníky spolehlivě objasnit skutečnosti, které jsou mezi stranami sporné. Sporný proces v občanskoprávních věcech je vybudován na systému dvou stran v kontradiktorním postavení. Strany sporu jsou vzájemnými odpůrci, jejich zájmy jsou protichůdné, každá procesní strana je pro úspěch ve věci povinna tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti. Zůstanou-li některá skutková tvrzení nepopřena, ačkoli měl daný účastník možnost je popřít, lze velmi pravděpodobně vycházet z toho, že tyto skutkové přednesy odpovídají pravdě[Anonymizováno]

10. V situaci, kdy žalovaná v průběhu řízení, v rozporu jak se svým původním stanoviskem, tak se svým jednáním, kdy žalobci zčásti plnila při akceptaci výše uvedených skutečností, sporovala všechna žalobní tvrzení, vyšel odvolací soud z toho, že bylo prokázáno, že mezi účastníky je vztah pojistitele a pojištěného, žalovaná odpovídala na základě smlouvy o pojištění žalobci za škodu, kterou způsobil svému zaměstnavateli, ke vzniku takové škody došlo při dopravní nehodě žalobce dne [datum], kdy bylo poškozeno vozidlo zaměstnavatele žalobce [právnická osoba]., a ten vůči žalobci uplatnil nárok na náhradu škody vzniklou mu v souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla. Tím byl vůz [SPZ], zaměstnavatel žalobce jej měl zapůjčen v době od [datum] do [datum], kdy jej během pracovních dní užíval pro své účely, jak výše uvedeno. V době zapůjčení náhradního vozidla vlastnil zaměstnavatel žalobce kromě nákladních vozidel dvě auta, [jméno FO] a [název] Druhé z nich ale bylo po celou dobu zapůjčení náhradního vozidla v servisu, vráceno bylo až po skončení vypůjčení náhradního vozidla, přičemž servis při jeho předání zaměstnavateli žalobce sdělil, že jím oznámená závada se na vozidle Audi A8 v servisu neprojevila.

11. Odvolací soud se primárně neshoduje se soudem prvního stupně v závěru, že zaměstnavatel žalobce neměl potřebu zapůjčit si náhradní vozidlo, protože mohl užívat jak své auto [název] [název] (které ovšem bylo také pracovníky zaměstnavatele v době zapůjčení náhradního vozidla využito, jak žalobce doložil), tak vozidlo [název], které měl a mohl převzít ze servisu. Současně se neztotožnil ani se závěrem, že zaměstnavateli žalobce nesvědčilo právo na zapůjčení náhradního vozidla obdobné třídy a vybavení, jako je vozidlo poškozené, ale mohl své potřeby uspokojit prostřednictvím náhradního vozidla s podstatně nižší cenou za zapůjčení.

12. Právo na využití náhradního vozidla v sobě zahrnuje nejen právo pojištěného vlastníka vozu na zajištění jakékoli možnosti přepravy osobním autem, ale též právo na zajištění takové náhrady, která je nejen v základu svého provozu, ale i svými vlastnostmi obdobná ztracené možnosti užití vlastního majetku. Pokud zaměstnavatel žalobce ztratil v důsledku zaviněného jednání žalobce možnost užívat své vozidlo [název], tedy vůz vyšší třídy, nelze mu upřít právo na poskytnutí náhradního vozu v obdobné úrovni. Žalobci lze přisvědčit v tom, že takové právo plyne také z důvodného očekávání jeho zaměstnavatele, že náhradní vozidlo mu zajistí srovnatelné užití dopravního prostředku i z pohledu reprezentace společnosti, a tedy její jisté věrohodnosti či partnerské atraktivity v podnikatelském prostředí, stejně, jak to činilo vozidlo poškozené.

13. Již z tohoto důvodu, vedle jeho doloženého plného využití pro potřeby zaměstnavatele žalobce, nelze dovodit, že by zaměstnavatel žalobce mohl svoji potřebu užití vozidla poškozeného nehodou využít své vozidlo [název].

14. Pokud pak bylo prokázáno, že vozidlo [název] bylo zaměstnavatelem žalobce předáno do opravy do servisu před nehodou žalobce a převzato z něj až po ukončení zápůjčky náhradního vozidla, přičemž to, že se na něm závada neprojevila, se zaměstnavatel žalobce dozvěděl až v den převzetí vozu, nelze zaměstnavateli žalobce vytýkat, že vůz [název] neužíval na místo poškozeného [jméno FO]. Toto vozidlo neměl objektivně k dispozici.

15. Zaměstnavatel žalobce tak důvodně využil náhradní vozidlo. S ohledem na průběh opravy poškozeného vozu [jméno FO] a odklad jejího ukončení v důsledku šetření pojišťovny, u níž bylo toto vozidlo havarijně pojištěno (odlišné od žalované), nelze podle názoru odvolacího soudu ani dovodit, že by v možnostech žalobce, respektive jeho zaměstnavatele bylo průběh opravy jakkoli urychlit. Neshledal tedy důvod vycházet pro stanovení doby opravy z volné úvahy, jak to učinila žalovaná, ale posoudil jako prokázané, že zaměstnavatel žalobce nemohl svůj vůz [jméno FO] v důsledku nehody zaviněné žalobcem užívat v době od [datum] do [datum]. Dále odvolací soud hodnotil důvodnost pronájmu náhradního vozu. Jak již bylo uvedeno, ten byl vypůjčen v kvalitě odpovídající třídě poškozeného vozu, výše denního nájmu byla stanovena ve výši obvyklé v místě i čase, ani žalovaná netvrdila konkrétní možnost zapůjčení obdobného vozidla za konkrétní nižší cenu a žalobci v jím konečně požadované úrovni [částka] za den plnila, byť ne za celou dobu nájmu.

16. Odvolací soud ale dopěl k závěru, že z pohledu využití náhradního vozu nebylo pro zaměstnavatele žalobce nezbytné náhradní vozidlo v době víkendů, tedy ve dnech 16. a [datum], 23.2. a 24. 2. a 2. 3. a [datum] vypůjčit. Dovodil tak, že zaměstnavatel žalobce měl náhradní vozidlo vypůjčeno účelně pouze po dobu 13 dnů, tedy 15. 2., 18. 2. až 22. 2. a 25. 2. až 1. 3. a 4. 3. a [datum]. Při denní sazbě [částka] tak má vůči žalobci právo na náhradu ve výši [částka]. Jako účelně vynaložené neshledal odvolací soud ani náklady na přistavení a odvoz náhradního vozidla s tím, že v tomto rozsahu nebyly placené služby nezbytně třeba k zajištění náhradního vozu, který mohl být převzat a předán, i s ohledem na sídlo zaměstnavatele žalobce a autopůjčovny, na shodné adrese.

17. Lze tak uzavřít, že žalobce vůči žalované uplatnil důvodně nárok na pojistné plnění ve výši [částka] (po odečtení jeho smluvně ujednané spoluúčasti na náhradě škody způsobené zaměstnavateli, tedy částky [částka]). Žalovaná žalobci plnila částku [částka], důvodně tak byl konečně uplatňován nárok na zaplacení [částka].

18. Žalovanou obecně argumentovaný rozpor nároku žalobce s dobrými mravy odvolací soud neshledal. Jakkoli lze přisvědčit poukazu žalované na personální propojení mezi zaměstnavatelem žalobce, společností, od níž bylo zapůjčeno náhradní vozidlo a žalobcem, odvolací soud při nespornosti vzniku škody na vozidle zaměstnavatele žalobce a provádění jeho opravy a také smluvního vztahu účastníků neshledal, že by žalobce uplatněním posuzovaného nároku jakkoli těžil ze svého nepoctivého, či dokonce protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.).

19. Správně soud prvního stupně posoudil to, kdy se žalovaná ocitla s plněním v prodlení. Lze přisvědčit jeho závěru, že ve smyslu § 2798 odst. 1 o. z. byla žalovaná v prodlení až uplynutím patnáctého dne po ukončení pojistného šetření, tedy dnem [datum]. Žaloba ohledně úroků z prodlení tak je důvodná až v době od [datum] nadále.

20. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil podle § 220 odst.1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit za žalobce společnosti [právnická osoba]., [IČO], sídlem [jméno FO] [adresa], částku [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbytku byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

21. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně platí, že většinově ve věci úspěšný žalobce má právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce uspěl co do částky [částka], co do částky [částka] byla žaloba vzata zpět proto, že žalovaná po zahájení řízení žalobci plnila (§ 142 odst. 2 o. s. ř.; § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Žalobce tak byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný z 59,4 %, neuspěl v 40,6 % nároku, má tak právo na náhradu nákladů řízení z 18,8 %.

22. Účelně vynaložené náklady žalobce v prvostupňovém řízení tvoří odměny za 10 úkonů právní služby advokáta po [částka] (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /zkráceně a.t./), tedy ve výši [částka] (úkony dle § 11 odst.1 a. t. - převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, podání ve věci ze dne [datum], odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, účast u jednání soudu prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]), 10 náhrad hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 o. s. ř., celkem [částka], 5 náhrad za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a. t. při jednáních soudů vždy za 4 půlhodiny po [částka], celkem [částka], 5 náhrad jízdného vozidlem Volkswagen Passat RZ [SPZ] vždy na trase [právnická osoba] a zpět v celkové délce 86 km, z toho při sazbě základní náhrady [částka] na km [částka] na jednu cestu, tedy spolu [částka], cena paliva při spotřebě 5,3; 4,1;4,5 l/100 km celkově [částka], soudní poplatek z žaloby [částka] a poplatek za odvolání [částka] a 21% daň z přidané hodnoty, jíž je advokát žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 a. t. z odměn a náhrad advokáta a za základní náhradu za užití vozu (tedy nikoli z náhrady za soudní poplatky a cenu benzínu), tedy 21% daň z přidané hodnoty z částky [částka] ve výši [částka]. Žalobce tak v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložil náklady ve výši [částka]. Z toho 18,8 % činí [částka].

23. V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný ohledně částky [částka], tedy z 49,2 %, žalovaná uspěla ohledně zbytku nároku, jenž byl v odvolacím řízení ve hře, ve výši [částka], tedy z 50,8 %. V poměrech odvolacího řízení tak byl úspěch každého z účastníků shodný, ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak žádný z nich na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo.

24. V souhrnu tak bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 211 a § 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] zástupce žalobce (§ 211 a § 19 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení