68 Co 307/2022- 111

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 12/2021 - 85 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (ad I) mění tak, že se žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] a na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (výrok II) a současně vyslovil, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jeho advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. V rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že žalobce se domáhal po žalované poskytnutí (původně – poznámka odvolacího soudu) částky [částka] s úrokem z prodlení v tzv. zákonné výši od [datum] do zaplacení jako přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci (dále i jen„ OKS“) pod sp. zn. 22 C 240/2017 (dále též jen„ posuzované řízení“), jehož předmětem je jeho požadavek na zaplacení částky cca [částka] jakožto nepřímé provize vyplývající ze smlouvy o obchodním zastoupení. Podáním ze dne [datum] žalobce svůj návrh rozšířil o částku [částka] na celkovou částku [částka] (kdy usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 12/2021 - 71, byla změna žaloby připuštěna) z důvodu, že řízení již trvá 4 roky a 6 měsíců, a z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení. Žalobce popsal průběh posuzovaného řízení, v němž byly dosud řešeny jen procesní otázky, zejména otázka mezinárodní a místní příslušnosti soudu byla řešena opakovaně chybně, v řízení došlo k průtahům, žalobce se na délce řízení nepodílel, naopak dvakrát podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, význam řízení byl pro něj vysoký, kdy předmět sporu je přímo spojen s profesní činností žalobce jakožto osoby samostatně výdělečně činné, blíží se pracovněprávnímu sporu. Řízení je vedeno pouze v českém jazyce a není doručováno do Itálie.

3. Žalovaná po předběžném uplatnění nároku žalobcem dospěla k závěru, že došlo k porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nicméně nemajetková újma způsobená žalobci nepřiměřenou délkou řízení je jen nepatrná a samotné konstatování porušení práva je dostačující, pročež navrhla zamítnutí žaloby. K posuzovanému řízení uvedla, že v něm nedošlo k průtahům, věc byla opakovaně řešena na třech stupních soudní soustavy, byla po skutkové i právní stránce složitá, jedná se o řízení se zahraničním prvkem, neboť žalovaná společnost je založena dle italského práva a předmětná smlouva zakládající obchodní vztah účastníků v posuzovaném řízení rovněž. Bylo doručováno do Itálie a listiny byly překládány do italského jazyka. Žalobce se na délce řízení podílel svou procesní aktivitou, z ní žalovaná dovodila, že žalobce neusiluje o brzké skončení řízení, ale spíše naopak.

4. Soud I. stupně uvedl, že při jednání konaném dne [datum] žalovaná uvedla, že byla vedena dvě obdobná odškodňovací řízení, neboť žalobce vede tři řízení, jimž se domáhá výplaty odměny za různá období, v této souvislosti namítla, že žalobce mohl své nároky uplatnit pouze v jednom řízení. Tím, že žalobce podal další samostatné žaloby, vystavil se riziku možného jiného průběhu těchto řízení a vyčkání výsledku ohledně posouzení totožných procesních otázek v řízení vedeném o jeho první žalobě. Všechna řízení spolu úzce souvisela a předchozí dvě již byla odškodněna. Žalovaná zdůraznila, že dovolací soud i Ústavní soud v posuzovaném řízení rozhodovaly velice rychle. Dále žalovaná uvedla, že se nejedná o pracovněprávní spor, ale o spor obchodní, kdy předmětná činnost žalobce jakožto podnikatele ani nebyla jeho primárním zdrojem příjmů, a že žalobce podával návrhy na určení lhůty k provedení úkonu v nevhodnou dobu, kdy jim ani nemohlo být vyhověno.

5. Žalobce v reakci na vyjádření žalované doplnil, že v každém řízení jde o výplatu odměny z jiného druhu provize a za jiné období, a vytkl soudu v posuzovaném řízení, že řízení bylo nedůvodně přerušováno z důvodu podání mimořádných opravných prostředků v jiném řízení a došlo k postoupení věci Okresnímu soudu v Rakovníku, ačkoliv soud věděl z jiného řízení, že věc bude vrácena zpět. Žalobce také podal návrh na spojení věcí, ale nebylo mu vyhověno.

6. Na základě provedeného dokazování a po citaci ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a lhůtu k náhradě, soud I. stupně dospěl k závěru, že celková délka řízení 4 roky a 8 měsíců /počátek rozhodné doby stanovil datem [datum], kdy řízení bylo zahájeno žalobcem, a konec rozhodné doby stanovil dnem rozhodnutí soudu, když posuzované řízení dosud neskončilo/ již není dobou přiměřenou, v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a vznikla mu tak nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (žalovaná vnik újmy nevyvracela), kterou je na místě odškodnit v penězích, když soud I. stupně vzhledem k intenzitě nesprávného úředního postupu dospěl k závěru, že samotné konstatování porušení práva není dostatečným zadostiučiněním.

7. K tomuto závěru soud I. stupně vedlo zhodnocení kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

8. Řízení nebylo složitější po skutkové či právní stránce. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že řízení by sice mohlo být dle svého předmětu právně i skutkově složité, jelikož však dosud soud nezapočal s věcným projednáním žaloby, nelze k této složitosti přihlížet. V řízení byly dosud řešeny pouze procesní otázky, zejména mezinárodní a místní příslušnost soudu, nicméně jejich řešení vyplývalo z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie, proto ve věci nebyla shledána ani procesní složitost. Pro úplnost soud I. stupně uvedl, že žalovaná v posuzovaném řízení je zastoupena advokátem, tudíž v něm nevyvstala potřeba doručování do zahraničí či nutnost překladu listin do italského jazyka.

9. Věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, proto pro počet soudních instancí soud I. stupně základní částku snížil o 15 %.

10. Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel. V této souvislosti soud I. stupně uvedl, že sice lze přisvědčit námitce žalované, že žalobce byl v řízení procesně aktivní, když podával návrhy na změnu žaloby, návrhy na zajištění důkazů, návrh na spojení řízení, opravné prostředky, dva návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu, opakovaně nahlížel do spisu. Nelze však klást k tíži žalobce, že využívá jemu zákonem daných možností, nadto o většině procesních návrhů soud I. stupně dosud ani nerozhodl, jejich podání se tak v celkové délce řízení nemohlo promítnout. Soud I. stupně poukázal i na skutečnost, že teprve po podání návrhu na určení lhůty k provedení úkonu soud I. stupně přistoupil k rozhodnutí o pokračování v řízení, ačkoliv odpadnutí důvodu přerušení mu bylo známo minimálně o čtyři měsíce dříve.

11. Soud I. stupně shledal nedostatky v postupu soudu I. stupně v posuzovaném řízení, kdy postup soudu (zjevně zejména OKS – poznámka odvolacího soudu) se na celkové délce řízení stěžejně promítl. Tento postup byl nekoncentrovaný, benevolentní, nesměřoval k rozhodnutí věci, když ani po téměř po pěti letech dosud ve věci neproběhlo jednání. OKS přerušil řízení v době, kdy již důvod k přerušení ani nebyl dán, a to usnesením ze dne [datum], ačkoliv důvod odpadl dne [datum], následně otálel s vydáním rozhodnutí o pokračování v řízení (k pokračování došlo usnesením ze dne [datum]) a znovu řízení přerušil do doby rozhodnutí dovolacího soudu v obdobné věci, ačkoliv o pravomoci soudu České republiky již nebyly pochybnosti a byla pravomocně určena. Následně usnesením ze dne [datum] OKS vyslovil svou místní nepříslušnost, toto usnesení bylo změněno usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] tak, že se místní nepříslušnost nevyslovuje a k dovolání žalované v posuzovaném řízení došlo ke zrušení obou rozhodnutí dovolacím soudem z důvodu nepřezkoumatelnosti. Tento postup v řízení výrazně přispěl k celkové délce řízení, přičemž ničeho na tomto závěru nemění skutečnost, že dovolací i Ústavní soud vždy rozhodovaly v přiměřených lhůtách. Proto pro postup orgánů veřejné moci soud I. stupně základní částku zvýšil o 40 %.

12. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, soud I. stupně uvedl, že tento shledal zvýšený. V této souvislosti uvedl, že řízení ve věci pracovněprávních sporů se řadí mezi řízení, kterým se přisuzuje zvýšený význam pro účastníky, přičemž předmět posuzovaného řízení se typově těmto řízením podobá. Žalobce se v posuzovaném řízení domáhá zaplacení nepřímé provize v částce, která není zanedbatelná, naopak se jedná o částku vyšší. Nejedná se o klasický obchodní vztah mezi podnikateli, jak namítala žalovaná. Zaplacení odměny za činnost, jež se podobá pracovněprávní činnosti vykonávané v pracovněprávním vztahu, odůvodňuje vyšší význam řízení pro žalobce. Snížený význam žalovanou prokázán nebyl, nelze na něj usuzovat ze skutečnosti, že žalobce souběžně vede další dvě řízení, v nichž se domáhá po totožné žalované zaplacení provizí za různá období, a že nepřiměřená délka těchto řízení již byla odškodněna. Bylo právem žalobce, aby se rozhodl, zda povede jedno řízení, či několik, a došlo-li v každém takovém řízení k nesprávnému úřednímu postupu v podobě jeho nepřiměřené délky, náleží žalobci odškodnění za každý nesprávný úřední postup. Nadto žalobce v posuzovaném řízení podal návrh na spojení všech tří řízení ke společnému projednání, jeho návrhu však nebylo vyhověno. V případě žalobce se nejedná o osobu, jež by vedla větší množství řízení. Proto pro význam řízení pro žalobce soud I. stupně základní částku zvýšil o 10 %.

13. Co se týče výše přiznaného zadostiučinění soud I. stupně uvedl, že vyšel ze základní částky [částka], vypočtené dle sazby [částka] za rok řízení, v prvních dvou letech modifikované na polovinu. Použití vyšší roční sazby než základní roční sazby ve výši [částka], soud I. stupně zvolil nikoliv z důvodu délky posuzovaného řízení (tedy z důvodu, že by posuzované řízení trvalo výrazně či snad extrémně dlouho – poznámka odvolacího soudu), ale z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení, které trvá 2 roky, přičemž bylo zahájeno dne [datum] podáním žádosti u žalované. K průběhu kompenzačního řízení soud I. stupně uvedl, že žalovaná vydala stanovisko až dne [datum], tedy po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty určené k předběžnému projednání nároku, pročež v mezidobí (dne [datum]) žalobce podal žalobu. Samotné řízení před soudem I. stupně od podání žaloby do vydání rozsudku trvá 1 rok a 5 měsíců, v řízení byly úkony činěny pravidelně, řízení nebylo složité, probíhalo pouze před soudem I. stupně, žalobce se na jeho délce nijak nepodílel, význam řízení je pro žalobce běžný. S ohledem na účel kompenzačního řízení je však nutné hodnotit jeho délku jako nepřiměřenou, přičemž tato délka řízení byla způsobena tím, že se soud I. stupně od března 2021 pokoušel zajistit zapůjčení spisu stran posuzovaného řízení, bez jehož provedení (k důkazu, respektive listinami spis tvořícími – poznámka odvolacího soudu) nebylo možné ve věci rozhodnout. Spis byl však soudu I. stupně zapůjčen až dne [datum]. Základní částku zadostiučinění [částka] soud I. stupně po zohlednění shora provedených procentních modifikací zvýšil o 35 % na výslednou částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci neposkytla finanční zadostiučinění, soud I. stupně žalobci přiznal nárok na poskytnutí zadostiučinění právě v částce [částka] a v částce [částka] soud I. stupně žalobu zamítl.

14. K požadovaným úrokům z prodlení pak uvedl, že žalobce má nárok na zaplacení úroků z prodlení po uplynutí šestiměsíční lhůty běžící od předběžného uplatnění nároku, přičemž tento byl uplatněn dne [datum], žalobce však požadoval úroky z prodlení až ode dne [datum], pročež soud I. stupně je z požadované částky [částka] přiznal.

15. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, sestávající z odměny za právní zastoupení žalobce advokátem za ním čtyři vykonané úkony právní služby po [částka], paušální náhrady jeho hotových výdajů za čtyři úkony po [částka] a zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] O platebním místě soud I. stupně rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

16. Lhůtu k plnění soud I. stupně stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem z důvodu nutných administrativních úkonů na straně žalované při plnění.

17. Proti rozsudku soudu I. stupně, jeho výroku I a III, žalovaná podala včasné a přípustné odvolání, vyčetla soudu I. stupně, že nepostupoval v souladu s ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy v této souvislosti připomněla, že poukazovala na pravomocné závěry Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ve skutkově zcela totožné věci (správně obdobné věci; jiné kompenzační rozhodnutí ze tří odškodňovaných řízení vedených u OKS – poznámka odvolacího soudu) týkající se téhož žalobce, přičemž ani v rámci odůvodnění rozhodnutí neuvedl důvody, pro které se od daných závěrů odchýlil.

18. Žalovaná dále vyčetla soudu I. stupně, že nesprávně právně vyhodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. V této souvislosti vyslovila nespokojenost s tím, že soud I. stupně skutečnost, že věc byla řešena všemi třemi stupni obecných soudů a dokonce i Ústavním soudem, zohlednil toliko snížením základní částky o 15 %. Dále uvedla, že soud I. stupně nesprávně posoudil předmět odškodňovaného řízení, neboť nárok na úhradu nepřímé provize nelze posoudit jako pracovněprávní vztah odůvodňující zvýšený význam. Vyslovila přesvědčení o tom, že soud I. stupně nedůvodně odmítl modifikovat základní částku v neprospěch žalobce pro jeho podíl na délce řízení, neboť se soudy musely zabývat jeho procesními návrhy a žaloba nebyla věcně projednatelná, v důsledku čeho musel být opakovaně vyzýván k odstranění vad. Žalovaná nesouhlasila se zvýšením základní částky o 40 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci, když takto nepřiléhavě vysoká modifikace ve světle ostatních procentuálních výší modifikací u dalších kritérií je nekoncepční a disproporční v neprospěch žalované. Nadto se případný vadný postup projevil již v samotné délce řízení a zvlášť neměl být přičítán. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.

19. K odvolání žalované žalobce vyslovil přesvědčení, že soud I. stupně postupoval v souladu s ust. § 13 o. z., když vzal v úvahu pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ve shodné věci (správně obdobné věci; jiné kompenzační rozhodnutí ze tří odškodňovaných řízení vedených u OKS – poznámka odvolacího soudu) týkající se týchž účastníků, přičemž stručně provedl komparaci procentuálních modifikací provedených odvolacím soudem jak v rozhodnutí odkazovaném žalovanou na straně jedné, tak žalobcem na straně druhé.

20. S vyhodnocením jednotlivých kritérií zakotvených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., soudem I. stupně se žalobce ztotožnil, u počtu stupňů soudní soustavy poukázal na chybná rozhodování prvostupňového soudu a soudu odvolacího, u významu řízení pro žalobce poukázal na nikoliv zanedbatelnou výši v posuzovaném řízení projednávaného nároku a na to, že se v daném případě nárok na úhradu nepřímé provize k pracovněprávnímu vztahu přibližuje, u postupu orgánů veřejné moci pak vyslovil přesvědčení o tom, že nekoncentrovaný, benevolentní a k rozhodnutí věci nesměřující postup OKS se stěžejně promítl do celkové délky posuzovaného řízení. Rovněž se ztotožnil se soudem I. stupně, že délka samotného kompenzačního řízení již není přiměřená, pročež soud I. stupně správně zvýšil roční sazbu odškodnění na [částka]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný.

21. Odvolací soud po nařízeném jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a po doplnění dokazování Informací o průběhu řízení vedeného OKS pod sp. zn. 22 C 240/2017 ze dne [datum rozhodnutí] přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř.), a poté shledal odvolání žalované částečně důvodným.

22. Z Informace o průběhu řízení vedeného OKS pod sp. zn. 22 C 240/2017 ze dne [datum rozhodnutí] odvolací soud zjistil, že jednání odročené na [datum] (poslední zjištění soudu I. stupně stran průběhu posuzovaného řízení) se skutečně konalo a bylo při něm vyhlášeno konečné rozhodnutí, to ke dni rozhodování odvolacího soudu (ust. § 154 odst. 1 o. s. ř.) nenabylo právní moci.

23. K výzvě odvolacího soudu žalobce při odvolacím jednání konaném dne [datum] potvrdil, že dne [datum] bylo vyhlášeno konečné rozhodnutí, a to aniž byla věc projednána. Konečným rozhodnutím bylo usnesení o zastavení řízení (jako celku) z důvodu nezaplacení soudního poplatku žalobcem za změnu (rozšíření) žaloby, kdy za žalobu jako takovou soudní poplatek zaplacen byl. Uvedené usnesení dosud žalobci nebylo doručeno.

24. Při odvolacím jednání konaném dne [datum] odvolací soud předestřel, že jsou mu známa jeho rozhodnutí vydaná v kompenzačních řízeních, jejichž účastníky byli jak žalobce, tak žalovaná, a to stran zbývajících dvou obdobných řízení vedených u OKS, na něž účastníci jak v řízení před soudem I. stupně, tak i v odvolacím řízení poukazovali, a to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 173/2021 - 90, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 Co 58/2021 - 104, kdy v obou případech žalobce z titulu nepřiměřené délky obdobných řízení vedených u OKS obdržel zadostiučinění v penězích.

25. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil v zásadě věcně správně i po stránce právní s citací pro věc přiléhavých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

26. Odvolací soud vycházeje ze skutkového stavu objasněného soudem I. stupně nejprve uvádí, že soud I. stupně správně vymezil počátek rozhodné doby řízení, a to doručením žaloby OKS dne [datum] a správně i vymezil její konec ke dni svého rozhodování, nicméně jelikož se jednalo/jedná o dosud definitivně neskončené řízení, koncem rozhodné doby řízení je den rozhodování odvolacího soudu, tj. [datum]. Rozhodná doba řízení tak činila cca 5 let.

27. Soud I. stupně v zásadě správně hodnotil jednotlivá kritéria stanovená v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a na základě jejich hodnocení se kterým se odvolací soud (s odchylkou procentuální modifikace navýšení u počtu stupňů soudní soustavy jakožto možného samostatného kritéria, nezpůsobilosti významu řízení pro žalobce modifikovat základní částku zadostiučinění a způsobilosti procesní složitosti řízení modifikovat základní částku zadostiučinění) ztotožňuje, správně uzavřel, že celková doba řízení již není přiměřená.

28. V dané věci tak došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu, tak jak byly popsány soudem I. stupně, již přiměřená. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci tudíž vznikla nemajetková újma (jde o vyvratitelnou právní domněnku, porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce; žalovaná vznik újmy nevyvracela, sama přikročila k poskytnutí zadostiučinění, avšak jen ve formě konstatování porušení práva).

29. S odkazem na soudem I. stupně citovaná zákonná ustanovení i odvolací soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je oprávněný, když samotné konstatování porušení práva se odvolacímu soudu nejeví jako dostatečné, když nelze dospět k závěru o zjevné bagatelnosti významu řízení pro žalobce; v této souvislosti odvolací soud uvádí, že se sice neztotožnil s hodnocením kritéria významu řízení pro žalobce ze strany soudu I. stupně, když ten dospěl k závěru o jeho danosti, nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce byl standardní, nijak snížený. Odvolací soud jen připomíná, že zásadním kritériem pro stanovení formy zadostiučinění, resp. určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích je význam namítaného řízení pro jeho účastníka.

30. Odvolací soud na základě kritérií stanovených ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., shledává přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou porušením jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou vypočtenou dle„ rovnice“: [částka] za první dva roky řízení a [částka] za každý další rok řízení (odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně zastal názor, že je na místě stanovit roční sazbu v základní výši [částka] za každý rok řízení, za první dva roky řízení sníženou o 50 %; jakkoliv i odvolací soud dospěl k závěru o nepřiměřenosti délky řízení, tak vzhledem k soudem I. stupně popsaným kritériím, s nimiž se v zásadě odvolací soud ztotožnil, a vzhledem k nijak výrazně zjevné či snad extrémní nepřiměřenosti, jež by svědčila pro stanovení roční sazby vyšší, se odvolacímu soudu jeví roční sazba [částka] za rok řízení adekvátní vzhledem k délce řízení, která již sice přesáhla dobu přiměřenou, nikoliv však nijak výrazně, nijak dramaticky).

31. Stran odůvodnění vyšší roční sazby zadostiučinění soudem I. stupně, tedy jím dovozenou nepřiměřenou délkou kompenzačního řízení, odvolací soud uvádí, že se se závěrem soudu I. stupně o nepřiměřené délce samotného kompenzačního řízení neztotožnil. Jakkoliv se soud I. stupně správně zabýval i podstatou (kritérii) kompenzačního řízení, celková délka řízení v trvání 2 let a necelých 5 měsíců, kdy v této době je zahrnuta doba předběžného projednání nároku žalovanou a rozhodování věci na dvou stupních soudní soustavy, je zjevně přiměřená, a to i přes prodloužení řízení způsobené nezapůjčením spisu vedeného o posuzovaném řízení, v této souvislosti nelze nepřipomenout, že se jednalo/jedná o dosud neskončené řízení.

32. K jednotlivým kritériím, byť demonstrativně vypočteným, ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., odvolací soud vycházeje ze skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně uvádí, že se s ním zcela shodl na posouzení kritéria podílu žalobce na délce řízení s tím, že není na místě základní částku modifikovat, když žalobce řízení svým procesním chováním prodloužil jen drobně, o cca 2 měsíce (dne [datum] podal nedůvodný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, jenž byl dne [datum] zamítnut a dne [datum] byl spis OKS vrácen). K odvolací námitce žalované odvolací soud uvádí, že ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně nevyplývá, že by žalobce v tomto posuzovaném řízení byl vyzýván k odstranění vad žaloby, nadto opakovaně.

33. Dále odvolací soud uvádí, jak již předestřel, že se neztotožnil s hodnocením kritéria významu řízení pro žalobce ze strany soudu I. stupně, když ten dospěl k závěru o zvýšeném významu. Jakkoliv ze soudem I. stupně vysvětlených důvodů by bylo lze uvažovat o typově zvýšeném významu řízení, když se nejednalo o běžný spor mezi podnikateli, nelze nepostřehnout, že žalobce sám tvrdil, že činnost pro žalovanou v posuzovaném řízení byla jen jednou z jeho podnikatelských aktivit, kdy tak zjevně nebyl na uvedené činnosti podstatně závislý. Odvolací soud tak v souhrnu uzavírá, že význam posuzovaného řízení pro žalobce byl standardní, pročež není na místě základní částku modifikovat.

34. Odvolací soud dále uvádí, že se se soudem I. stupně shodl i v tom, že z důvodu postupu orgánů veřejné moci (soudů) v posuzovaném řízení je na místě základní částku navýšit, a to o celých 40 %, neboť postup OKS skutečně nebyl koncentrovaný, nesměřoval k rozhodnutí o věci samé, OKS řízení přerušil, jakkoliv důvod již nebyl dán /došlo tak k zbytečnému prodloužení o cca 7 měsíců (vymezeno daty [datum], kdy OKS řízení přerušil, a [datum], kdy k návrhu žalobce na určení lhůty rozhodl o pokračování v řízení) /, i následně nedůvodně řízení přerušil /došlo tak k zbytečnému prodloužení o cca 5 měsíců (vymezeno daty [datum], kdy OKS řízení přerušil, a [datum], kdy byl spis vrácen OKS poté, co bylo rozhodnuto odvolacím soudem, že se řízení nepřerušuje, když nejsou pochybnosti o pravomoci soudů České republiky) / a došlo ke zrušení rozhodnutí OKS i soudu odvolacího dovolacím soudem z důvodu jejich nepřezkoumatelnosti /došlo tak k zbytečnému prodloužení o cca 1 rok a 6 měsíců (vymezeno daty [datum], kdy OKS vyslovil svou místní nepříslušnost, a [datum], kdy dovolací soud usnesení OKS ze dne [datum] a měnící usnesení odvolacího soudu ze dne [datum] zrušil) /. K odvolací námitce žalované odvolací soud uvádí, že se nejedná o zdvojení odškodnění, postup orgánů veřejné moci je jen jedním, jakkoliv stěžejním, indikátorem nesprávného úředního postupu; navýšení základní částky pak je na místě, pokud se jedná o průtahy opakované a svojí délkou nijak zanedbatelné, jako tomu bylo v tomto případě.

35. Odvolací soud dále uvádí, že na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že z důvodu složitosti věci je na místě základní částku snížit, neboť jakkoliv řízení nebylo po skutkové ani po hmotněprávní stránce složitější (za situace, kdy ve věci samé jednáno ani nebylo), tak po stránce procesní již ano (bylo vydáno nadprůměrné množství procesních rozhodnutí, učiněna řada úkonů). Za takové situace se odvolacímu soudu jeví přiléhavé pro složitost věci snížení základní částky o 10 %.

36. Odvolací soud dále uvádí, že na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že z důvodu projednávání věci na více stupních soudní soustavy je na místě základní částku snížit více než o soudem I. stupně uvažovaných 15 %, a to o celých 40 %. Je tomu tak proto, že řízení probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy (z toho dvakrát před Nejvyšším soudem) a opakovaně (dvakrát) i před Ústavním soudem, nadto jednou rozhodl i Vrchní soud o návrhu na přikázání věci OKS z důvodu vhodnosti (není tak přiléhavá výtka žalobce učiněná v řízení před soudem I. stupně, že bylo od počátku řízení zjevné, že OKS je místně příslušným soudem; místně příslušným soudem nebyl, když po postoupení věci mu následně byla věc přikázána z důvodu vhodnosti, což je institut jiný). Soudem I. stupně uvažovaná modifikace o pouhých 15 % byla skutečně disproporční, nevyvážená kritériu postupu orgánů veřejné moci, kdy obě kritéria se na délce řízení obdobným způsobem promítla, pročež se odvolacímu soud jeví vyvážené základní částku modifikovat pro obě zmíněná kritéria stejným procentuálním snížením/zvýšením.

37. Odvolací soud tak oproti soudu I. stupně neshledal důvod k navýšení vypočtené základní částky zadostiučinění ve výši [částka] o 35 %, naopak shledal důvod k jejímu snížení o 10 %, jimž odpovídá částka [částka], na výslednou částku adekvátního zadostiučinění [částka].

38. K oběma účastníky nastíněné nutnosti porovnání s obdobnými případy, odvolací soud uvádí, že porovnání s jinými případy je nepoužitelné s ohledem na odlišnosti toho kterého namítaného řízení, individuální specifika a hmotněprávní i procesně právní markanty každého řízení. V této souvislosti odvolací soud uzavírá, že je vždy třeba při posouzení existence odpovědnostního titulu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, ale i při stanovení jak formy, tak případné výše zadostiučinění v penězích, přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu, přičemž specifika toho kterého řízení nelze převádět na řízení jiná a vycházet jen z objektivních délek řízení /srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2020, č. j. 30 Cdo 2863/2020 - 143, ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2863/2020 - 153).

39. Co se týče žalobou požadovaného příslušenství, respektive data, od kdy byl úrok z prodlení požadován, odvolací soud uvádí jen to, že co se týče požadovaných úroků z prodlení, tak tyto žalobci přísluší podle ust. § 1968 a § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, žalobcem tak byly požadovány ve správné, respektive tzv. zákonné výši. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované, když nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované), teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud I. stupně tak správně úroky z prodlení z přisouzené jistiny přiznal od žalobcem požadovaného data, když žalovaná se v prodlení ocitla před ním.

40. Lhůtu k plnění soud I. stupně správně stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., když i odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí, přičemž o tuto lhůtu odůvodněně požádala.

41. Jelikož soud I. stupně žalobci přiznal zadostiučinění o [částka] vyšší, odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně co do částky [částka] s příslušenstvím z částky [částka] podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl, jinak je jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

42. Zamítavý výrok II rozsudku soudu I. stupně nebyl napaden odvoláním, a nabyl tak samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

43. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud ve výroku II podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v obou stupních úspěšný.

44. Náklady řízení žalobce před soudem I. stupně ve výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka], z odměny za právní zastoupení žalobce za 4 úkony právní služby dle ust. § 7 bod [číslo] ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka [částka], a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, podání ze dne [datum], účast na jednání konaném dne [datum] a ze 4 režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

45. Náklady žalobce v odvolacím řízení ve výši [částka] sestávají z odměny za jeho právní zastoupení ve výši [částka] za 2 úkony právní služby dle ust. § 7 bod [číslo] ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání konaném dne [datum] a ze 2 režijních paušálů po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

46. Lhůta k plnění byla odvolacím soudem stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. z již uvedeného důvodu. O platebním místě bylo rozhodnuto podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení