68 Co 320/2024 - 255

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Novosada a soudkyň JUDr. Ludmily Petrákové a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Advokát]. sídlem [adresa] o uveřejnění odpovědi k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. srpna 2024, č. j. 47 C 120/2023-183, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:

1. Žalovaná je povinna uveřejnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku tuto odpověď: [Jméno žalobkyně]., [článek] [právnická osoba]. [článek]. Dne [datum] byl uveřejněn na stránkách [www] článek s názvem „[nazev]?“ V tomto článku bylo uvedeno, že skutečnými vlastníky společnosti [právnická osoba]., (která je od 30. 3. 2023 zapsaná v obchodním rejstříku pod obchodní firmou [právnická osoba].) jsou podle registru skutečných majitelů stejné osoby, které jsou skutečnými vlastníky společnosti [Jméno žalobkyně], společnost [Jméno žalobkyně] má být podle redakce zároveň [procenta] vlastníkem společnosti [právnická osoba] (nově [právnická osoba].), dále má být součástí holdingu označovaného jako [právnická osoba] a tyto společnosti mají mít stejnou e-mailovou adresu. Společnost [Jméno žalobkyně]., však není a ani v době publikování zmíněného článku nebyla vlastníkem jakýchkoli akcií společnosti [právnická osoba]. (nově [právnická osoba].). Dle evidence skutečných majitelů je od 29. 12. 2022 skutečným majitelem [právnická osoba] (nově [právnická osoba].) pan [jméno FO], který není a nikdy nebyl vlastníkem společnosti [Jméno žalobkyně]. Dle listin založených v obchodním rejstříku ke dni 30. 3. 2023 měla společnost [právnická osoba]. (nově [právnická osoba].) pouze 2 akcionáře, a to společnost [právnická osoba]. s [procenta] % akcií a společnost [právnická osoba] se zbývajícími [procenta] % akcií. Společnost [Jméno žalobkyně]., není a nebyla vyšetřována [orgán], není součástí jakéhokoli holdingu se společností [právnická osoba] (nově [právnická osoba].) a není s touto společností ani jinak propojena, resp. jde o dvě odlišné právnické osoby. Společnost [Jméno žalobkyně]., rovněž neprovozuje e-mailovou adresu pro společnost [právnická osoba] (nově [právnická osoba].) a ostatně proto ze své e-mailové adresy neposkytuje vyjádření na dotazy ke zcela jiným společnostem. [Jméno žalobkyně] Tuto odpověď uveřejní žalovaná na stránkách [www] na hlavní stránce a současně v sekci [nazev], v sekci [nazev] a v sekci [číslo], a to po dobu, po kterou bude na stránkách [www] dostupný předmětný článek s názvem [článek], minimálně však po dobu jednoho měsíce.

2. Žalovaná je povinna uveřejnit v prvním vydání tištěné verze týdeníku [nazev] vycházejícím po právní moci tohoto rozsudku tuto odpověď: [Jméno žalobkyně], [článek] [právnická osoba]. [Anonymizováno]. Dne [datum] byl v týdeníku [nazev] č. [číslo] uveřejněn článek s názvem „[nazev]?“ V tomto článku bylo uvedeno, že skutečnými vlastníky společnosti [právnická osoba]., (která je od 30. 3. 2023 zapsaná v obchodním rejstříku pod obchodní firmou [právnická osoba].) jsou podle registru skutečných majitelů stejné osoby, které jsou skutečnými vlastníky společnosti [Jméno žalobkyně], společnost [Jméno žalobkyně] má být podle redakce zároveň [procenta] vlastníkem společnosti [právnická osoba] (nově [právnická osoba].), dále má být součástí holdingu označovaného jako [právnická osoba] a tyto společnosti mají mít stejnou e-mailovou adresu. Společnost [Jméno žalobkyně]., však není a ani v době publikování zmíněného článku nebyla vlastníkem jakýchkoli akcií společnosti [právnická osoba] (nově [právnická osoba].). Dle evidence skutečných majitelů je od 29. 12. 2022 skutečným majitelem [právnická osoba] (nově [právnická osoba]) pan [jméno FO], který není a nikdy nebyl vlastníkem společnosti [Jméno žalobkyně]. Dle listin založených v obchodním rejstříku ke dni [datum] měla společnost [právnická osoba]. (nově [právnická osoba].) pouze 2 akcionáře, a to společnost [právnická osoba]. s [procenta] % akcií a společnost [právnická osoba] se zbývajícími [procenta] % akcií. Společnost [Jméno žalobkyně], není a nebyla vyšetřována [orgán], není součástí jakéhokoli holdingu se společností [právnická osoba]. (nově [právnická osoba].) a není s touto společností ani jinak propojena, resp. jde o dvě odlišné právnické osoby. Společnost [Jméno žalobkyně]., rovněž neprovozuje e-mailovou adresu pro společnost [právnická osoba]. (nově [právnická osoba].) a ostatně proto ze své e-mailové adresy neposkytuje vyjádření na dotazy ke zcela jiným společnostem. [Jméno žalobkyně].

3. Žalovaná je povinna uveřejnit v prvním vydání elektronické verze týdeníku [nazev] vycházejícím po právní moci tohoto rozsudku dostupném na stránkách [www] v sekci [nazev] po dobu, po kterou bude na stránkách [www] dostupný předmětný článek s názvem [nazev]?, minimálně však po dobu jednoho měsíce tuto odpověď: [Jméno žalobkyně]., nevlastní akcie společnosti [právnická osoba]. a není s ní ani jinak propojena. Dne [datum] byl v týdeníku [nazev] č. [číslo] uveřejněn článek s názvem „[nazev]?“ V tomto článku bylo uvedeno, že skutečnými vlastníky společnosti [právnická osoba]., (která je od 30. 3. 2023 zapsaná v obchodním rejstříku pod obchodní firmou [právnická osoba].) jsou podle registru skutečných majitelů stejné osoby, které jsou skutečnými vlastníky společnosti [Jméno žalobkyně], společnost [Jméno žalobkyně] má být podle redakce zároveň [procenta] vlastníkem společnosti [právnická osoba] (nově [právnická osoba].), dále má být součástí holdingu označovaného jako [právnická osoba] a tyto společnosti mají mít stejnou e-mailovou adresu. Společnost [Jméno žalobkyně]., však není a ani v době publikování zmíněného článku nebyla vlastníkem jakýchkoli akcií společnosti [právnická osoba] (nově [právnická osoba].). Dle evidence skutečných majitelů je od 29. 12. 2022 skutečným majitelem [právnická osoba] (nově [právnická osoba].) pan [jméno FO], který není a nikdy nebyl vlastníkem společnosti [Jméno žalobkyně]. Dle listin založených v obchodním rejstříku ke dni 30. 3. 2023 měla společnost [právnická osoba] (nově [právnická osoba].) pouze 2 akcionáře, a to společnost [právnická osoba]. s [procenta] % akcií a společnost [právnická osoba] se zbývajícími [procenta] % akcií. Společnost [Jméno žalobkyně]., není a nebyla vyšetřována [orgán], není součástí jakéhokoli holdingu se společností [právnická osoba] (nově [právnická osoba].) a není s touto společností ani jinak propojena, resp. jde o dvě odlišné právnické osoby. Společnost [Jméno žalobkyně]., rovněž neprovozuje e-mailovou adresu pro společnost [právnická osoba]. (nově [právnická osoba].) a ostatně proto ze své e-mailové adresy neposkytuje vyjádření na dotazy ke zcela jiným společnostem. [Jméno žalobkyně]

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v zamítavém výroku potvrzuje potud, pokud žalobkyně žádala zveřejnění odpovědí po dobu delší než jednoho měsíce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 49 510 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá uveřejnění odpovědi podle § 14 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), na internetovém zpravodajském portálu provozovaném žalovanou [www], a to na hlavní stránce a současně v sekcích [nazev], [nazev] a [číslo], dále v následujícím vydání tištěné verze týdeníku [nazev] a v následujícím vydání elektronické verze týdeníku [nazev] dostupném na stránkách [www] v sekci [nazev]. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobkyně předestřeny v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalované ve výši 16 940 Kč (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.

4. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům. Žalobkyně konkrétně uvedla, že společnost [právnická osoba] jednala se žalobkyní o tom, zda může zůstat klientem žalobkyně, pokud je její smluvní partner v tisku označován jako někdo, kdo je součástí holdingu [právnická osoba], kolem něhož krouží [orgán]. V důsledku uveřejněného článku žalovanou se tento smluvní partner rozhodl spolupráci ukončit. Stejný případ nastal i u společnosti [právnická osoba]., která z důvodu pochybností o bezúhonnosti žalobkyně opustila kolektivní systém žalobkyně. K prokázání tvrzení o tom, že článek byl důvodem pro ukončení spolupráce ze strany těchto společností žalobkyně navrhla konkrétní důkazy výslechem osob, s nimiž jednání vedla. K prokázání dopadu odchodu výše uvedených partnerů na její obrat učinila žalobkyně návrh na provedení dokazování svými účetními závěrkami za období 2020, 2023 a 2024. Žalobkyně zcela konkrétně uvedla, že další smluvní partneři s ní jednali o ukončení spolupráce, a sice [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba]. Soud prvního stupně tak neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. V návaznosti na poučení soudem prvního stupně o tom, že je povinna tvrdit a prokazovat, jakým způsobem se jí označené pasáže v článku dotkly jejího jména nebo dobré pověsti, doplnila žalobkyně svá tvrzení o odchodu nejvýznamnějších smluvních partnerů a jednání s dalšími smluvními partnery o možném ukončení spolupráce v důsledku článku vydaného žalovanou, jenž dává žalobkyni do kontextu zájmu orgánů činných v trestním řízení. Konkrétní pasáž článku, která se tak žalobkyně bezprostředně dotýká, je pasáž uvádějící, že kolem holdingu [právnická osoba] opět krouží [orgán] a dále že skutečnými vlastníky žalobkyně i společnosti [právnická osoba]. jsou totožné osoby, tj. [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], čímž článek jednoznačně vytváří mezi těmito dvěma společnostmi vztah, a tedy i možnou trestněprávní souvislost. Pokud soud prvního stupně žalobkyni v odůvodnění napadeného rozsudku vytkl, že nijak netvrdila, kdy a jakým způsobem se na ni měli klienti obracet s tím, že chtějí vystoupit z kolektivního systému, nepovažuje žalobkyně uvedenou výtku za přiléhavou. Jestliže měl soud prvního stupně za to, že žalobkyně je povinna doplnit tvrzení o tom, kdy a jakými komunikačními prostředky se na ni konkrétně specifikovaní klienti obraceli, měl ji poučit o významu uvedených tvrzení a důsledcích neuvedení těchto tvrzení. Z pohledu žalované je zřejmé, že vytvoření kontextu mezi žalobkyní a podezřením odboru [nazev] [orgán] přidává článku na atraktivitě. Žalované však v okamžiku vydání článku muselo být nutně známo, že v době vydání článku žádná propojenost mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]. neexistovala. Žalobkyně je ostatně toho názoru, že i bez nutnosti konkretizace dalších tvrzení o tom, jak se označené pasáže článku dotkly její dobré pověsti, lze dospět k závěru, že obsah článku zasazující žalobkyni do kontextu zájmu orgánů činných v trestním řízení je objektivně způsobilý vyvolat pochybnosti o důvěryhodnosti žalobkyně, a to tím spíše, pokud žalobkyně v rámci své hospodářské činnosti nakládá s účelově vázanými finančními prostředky svěřenými jí smluvními partnery. Jakékoli spekulace o tom, že žalobkyně je propojena s osobou, u níž orgány činné v trestním řízení mají podezřívat konkrétní osoby z přisvojení si takto svěřených finančních prostředků, je objektivně způsobilá zasáhnout dobrou pověst žalobkyně. Dále soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že kompozice textu žalobkyní požadované odpovědi obsahuje logické nedostatky. Tento závěr je dle žalobkyně nedůvodný. Pokud soud prvního stupně shledal, že navrhované znění odpovědi v některé části není na místě, měl se zabývat tím, zda lze žalobě vyhovět alespoň zčásti. Jelikož soud prvního stupně žádnou takovou úvahu neprovedl, vedl jeho postup k upření práva žalobkyně na zveřejnění odpovědi. Navrhuje proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žalované ukládá povinnost uveřejnit odpovědi způsobem a ve znění požadovaném žalobkyní.

5. K odvolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně i právně správný. Požadované zveřejnění odpovědi ze strany žalobkyně vytrhává informace zveřejněné v článku z kontextu. Navržené znění odpovědi se neomezuje pouze na vyjasnění možného propojení a aktuálního stavu skutečných majitelů žalobkyně a společnosti [právnická osoba] (nově [právnická osoba].). Naopak obsahuje především hodnotové soudy žalobkyně a rozporuje tvrzení, která žalovaná v článku neuvádí. Jako nedůvodnou je nutné odmítnout argumentaci žalobkyně o tom, že soud prvního stupně nesprávně neprovedl výslechy navržených svědků. Žalobkyně v průběhu řízení netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly provedení výslechů těchto svědků (zástupců bývalých smluvních partnerů žalobkyně). Návrh žalobkyně se omezoval toliko na obecná tvrzení, že jí označení svědci mají prokázat, že v důsledku publikování článku ze strany žalované došlo k rozvázání spolupráce mezi žalobkyní a jejími smluvními partnery. Tato tvrzení spíše představují právní posouzení ze strany žalobkyně, vylíčení konkrétních rozhodných skutečností však zcela absentuje. Nelze pak rozumět ani tomu, co konkrétně by měly prokazovat účetní závěrky za roky 2020, 2023 a 2024. Z těch sice může vyplývat, že např. žalobkyni klesl v průběhu několika posledních let zisk, to však samo o sobě neprokazuje, že tento pokles jakkoli souvisí s publikací článku, potažmo v souvislosti s ukončením spolupráce mezi žalobkyní a jejími smluvními partnery. Pokud s žalobkyní některý z jejích smluvních partnerů skutečně ukončil spolupráci, pak to zcela jistě nebylo v důsledku zveřejnění článku. V průběhu posledního roku před zveřejněním článku totiž o pravděpodobném trestněprávním jednání společnosti [právnická osoba] (dříve spadající do holdingu [právnická osoba], kam patří i žalobkyně), informovala snad všechna [Anonymizováno] média. Jen za uvedené období před zveřejněním článku lze on-line dohledat desítky mediálních článků informujících o protiprávním jednání zakladatelů holdingu [právnická osoba], [Anonymizováno] [jméno FO]. Žalobkyní navržené důkazy by bylo nadbytečné provádět také z toho důvodu, že zveřejnění požadované odpovědi neodpovídá požadavkům tiskového zákona. Žalobkyní požadovaná odpověď obsahuje logické nedostatky, když vytrhává pasáže článku z jeho kontextu a ty se snaží nahradit svým vlastním textem, čímž se snaží rozbořit smysl a účel celého obsahu článku, tedy informovat veřejnost o jednání [Anonymizováno] [jméno FO] a společnosti [právnická osoba], dále obsahuje tvrzení, jež bezprostředně nereagují na uvedený článek, a obsahuje informace relativně samostatného charakteru ve vztahu k informacím uvedeným v článku. Vzhledem k tomu, že požadovaná odpověď neobsahuje pouze skutková tvrzení, ale rovněž nesprávné subjektivní názory žalobkyně, nelze žalobě, resp. odvolání žalobkyně vyhovět, a to ani v části textu odpovědi, jak naznačuje žalobkyně.

6. Odvolací soud při jednání konaném dne 24. 4. 2025 v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování čtením článku s názvem „[nazev]?“ zveřejněného žalovanou dne [datum] na stránkách [www] a v týdeníku [nazev] č. [číslo]. Z něj odvolací soud zjistil, že předmětem článku je informace, že [orgán] prověřuje možnou trestnou činnost v souvislosti s činností holdingu [právnická osoba], konkrétně společnosti [právnická osoba] (která je od 30. 3. 2023 zapsaná v obchodním rejstříku pod obchodní firmou [právnická osoba].). Za skutečné majitele společnosti [právnická osoba] jsou s odkazem na evidenci skutečných majitelů označeni [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Zároveň jsou stejné osoby označeny za skutečné majitele žalobkyně, přičemž tato je označena za [procenta] vlastníka společnosti [právnická osoba]. Dále se v článku uvádí, že se redakce serveru [www] obrátila s žádostí o vyjádření na kontaktní e-mailovou adresu, která je shodná pro obě společnosti.

7. Dále v průběhu jednání konaného dne 24. 4. 2025 před odvolacím soudem žalobkyně upřesnila, že požaduje, aby její odpověď byla zveřejněna po dobu, po kterou bude na stránkách [www] dostupný předmětný článek s názvem „[nazev]?“, minimálně však po dobu jednoho roku, a to bez upřesnění barvy, velikosti a typu písma.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal, že odvolání žalobkyně je důvodné.

9. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva, které tedy již odvolací soud znovu neopakuje, a učinil správný závěr o skutkovém stavu; dospěl ale k nesprávnému právnímu posouzení věci.

10. Odvolací soud má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že řešená žaloba je důvodná, jelikož předmětný článek zveřejněný žalovanou obsahuje věcné chyby dotýkající se dobré pověsti žalobkyně. Nakonec i procesní obrana žalované nesměřovala k tomu, že by skutková tvrzení uvedená v článku odpovídala skutečnosti, nýbrž že žalobkyní požadovaná odpověď zakrývá pravý smysl článku.

11. Účelem odpovědi podle tiskového zákona je uvést příslušné skutkové tvrzení na pravou míru, resp. neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení doplnit nebo zpřesnit. Odpověď požadovaná žalobkyní tomuto účelu odpovídá, když uvádí na pravou míru nepravdivá skutková tvrzení obsažená v předmětném článku, a to ke dni, kdy článek vyšel.

12. Z provedeného dokazování jasně vyplývá, že ke dni zveřejnění článku žalobkyně a společnost [právnická osoba]. (dříve [právnická osoba] neměly společné majitele, kdy v té době byl skutečným majitelem společnosti [právnická osoba]. pan [jméno FO]. Z dokazování rovněž vyplynulo, že žalobkyně ke dni zveřejnění článku nebyla vlastníkem jakýchkoli akcií společnosti [právnická osoba].

13. Žalovaná neměla žádný důvod (i s ohledem na v kontext článku) uveřejňovat sdělení obsahující nepravdivá skutkové tvrzení, tedy že žalobkyně má (v době zveřejnění článku) stejné skutečné majitele jako společnost [právnická osoba]., jejíž činnost prověřuje [orgán] v souvislosti s možným zpronevěřením peněžitých prostředků svěřených této společnosti jejími klienty. Stejně tak je nepravdivé skutkové tvrzení, že žalobkyně je [procenta] vlastníkem této společnosti.

14. Obě tato skutková tvrzení jsou způsobilá poškodit dobrou pověst žalobkyně, jelikož dávají pod společnou entitu (označenou jako „holding [právnická osoba]“) žalobkyni a společnost podezřelou z páchání trestné činnosti popisované v článku. Běžný čtenář totiž mohl z článku nabýt dojmu, že pokud se v něm uvádí, že „kolem holdingu [právnická osoba] opět krouží [orgán]“, tak že pod tento „holding“ spadají obě v článku jmenované společnosti, jež navíc obě v minulosti měly ve své obchodní firmě slovo „[právnická osoba]“.

15. Co se týče skutkového tvrzení uvedeného v článku ohledně shodné e-mailové adresy obou společností, tak se žalovaná ani nebránila tím, že by se jednalo o pravdivou informaci. Opět toto nepravdivé tvrzení jasně navozuje dojem, že jsou tyto společnosti určitým způsobem spřízněné či propojené.

16. Žalovanou ohledně výše uvedených skutkových tvrzení neomlouvá ani její poukaz na běžné či drobné chyby v periodickém tisku či zpravodajství, a to už jen z toho důvodu, že sama žalovaná ve svém předešlém článku s názvem „[orgán] prověřuje, [článek] [právnická osoba]“ zveřejněném dne [datum] správně uvedla, kdo je skutečným majitelem společnosti [právnická osoba]. (tehdy ještě [právnická osoba]). Žalovaná si tak byla vědoma vlastnické struktury dané společnosti, a tudíž neměla žádný důvod tuto informaci neuvést ve svých dalších článcích. Nadto se jednalo o veřejně dostupné informace (z obchodního rejstříku a sbírky listin či z evidence skutečných majitelů), které si žalovaná má možnost snadno ověřovat v rámci své zpravodajské činnosti.

17. Odvolací soud shledává, že žalobkyní požadovaná odpověď nijak nevytrhává příslušné pasáže článku z jejich kontextu, nýbrž pouze konstatuje, že v době zveřejnění článku byla situace jiná, než jak se v něm uvádí. Není tedy žádný důvod, aby žalovaná odpověď v žalobkyní požadovaném znění nezveřejnila. Pokud chtěla žalovaná v článku vyjádřit, že uvedené společnosti byly personálně či jinak propojeny v minulosti, pak to mohla jednoduše učinit, uvést např., kdo byl skutečným vlastníkem té které společnosti a kdy. Nic takového ovšem v článku popisováno není, žalovaná se soustředila na informace aktuální, k datu článku, a poskytla informace mylné, v souhrnu a kontextu škodící pověsti žalobkyně. Právem žalobkyně pak ovšem je, aby na takové nepravdivé informace reagovala a vysvětlila skutečný, aktuální stav věcí. Tomu žalobkyní formulovaná odpověď odpovídá. Není povinností žalobkyně v odpovědi uvádět (což zřejmě žalovaná postrádá), že v minulosti společnosti propojeny byly a jak, neboť předmětný článek se nevěnoval minulosti, ale současnosti, jak již odvolací soud konstatoval.

18. Zveřejnění odpovědi nebrání ani skutečnost, že žalovaná předmětný článek vydala jak v tištěné, tak i v elektronické podobě. Vzhledem k tomu, že žalovanou vydávaný týdeník [nazev] (v němž byl článek zveřejněn) má i svoji internetovou mutaci ([www]), lze povinnosti stanovené v ust. § 10 tiskového zákona vztáhnout per analogiam i na ni (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2257/18). Povinnost uveřejnit požadovanou odpověď lze tedy uložit také ve vztahu k internetovým stránkám žalované, a to i k příslušným sekcím, v nichž je předmětný článek dostupný (vč. archivu).

19. Jako přiměřenou dobu uveřejnění odpovědi na stránkách žalované shledal odvolací soud dobu, po kterou bude dostupný předmětný článek žalované, minimálně však po dobu jednoho měsíce od zveřejnění (např. v případě, pokud by žalovaná článek ze svých stránek odstranila ještě před zveřejněním odpovědi či v průběhu měsíční doby). Tato doba je podle odvolacího soudu dostatečná na to, aby se odpověď žalobkyně dostala k čtenářům žalované a tím naplnila svůj účel.

20. Ve světle výše uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I částečně změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a částečně jej potvrdil dle § 219 o. s. ř.

21. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Tím byl automaticky odklizen nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně.

22. V souladu se zásadou úspěchu ve věci náleží převážně úspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

23. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají z odměny za zastupování advokátem v rozsahu 10 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Konkrétně jde o tyto úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení dne 20. 5. 2022, 2) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 18. 5. 2023, 3) žaloba ze dne 31. 5. 2023, 4) vyjádření k odvolání ze dne 26. 1. 2024, 5) účast na jednání před odvolacím soudem dne 7. 3. 2024, 6) účast na jednání před soudem prvního stupně dne 30. 7. 2024, 7) účast na jednání před soudem prvního stupně dne 7. 8. 2024, 8) odvolání ze dne 23. 9. 2024 (včetně jeho doplnění ze dne 6. 11. 2024), 9) účast na jednání před odvolacím soudem dne 30. 1. 2025 a 10) účast na jednání před odvolacím soudem dne 24. 4. 2025. S úkony ad 1) až 8) je spojena odměna advokáta podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši 2 500 Kč za úkon a paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč za úkon. S úkony ad 9) a 10) je pak spojena odměna advokáta podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 3 700 Kč za úkon a paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč za úkon. K nákladům žalobkyně patří též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby za čas promeškaný v důsledku zpoždění zahájení jednání před odvolacím soudem podle § 14 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, kdy tato náhrada činí podle odst. 3 téhož ustanovení celkem 300 Kč, jelikož jednání nařízené na dne 30. 1. 2025 ve 14:40 hod. bylo zahájeno až v 15:45 hod. K nákladům žalobkyně patří podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 6 000 Kč a za odvolání též v částce 6 000 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 49 510 Kč [=(2500*8+300*8+3700*2+450*2+300)*1,21+6000+6000]. Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem a § 149 odst. 1 o. s. ř. (vždy ve spojení s § 211 o. s. ř.).

Poučení