68 CO 91/2022-895

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a Mgr. Kateřiny Sedlákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o přikázání pozemků a o vzájemném návrhu na odstranění části stavby, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a proti doplňujícímu usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku ad I, ve vyhovujícím výroku ad II a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu potvrzuje, ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem ad III se mění tak, že výše náhrady činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje. II Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal přikázání pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek], do vlastnictví vlastníka budovy č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše k. ú. [část obce], [územní celek] a zpevněných ploch na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek] za náhradu [částka] (výrok I), uložil žalobci povinnost odstranit část stavby č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek], a to konkrétně část stavby umístěné na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], ve lhůtě 9 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně (výrok III). Posléze doplňujícím usnesením ze dne [datum] soud I. stupně rozhodl, že žalobce je povinen nahradit [země] – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal zřízení věcného břemene za úplatu, jak je popsáno níže, eventuálně přikázání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], do vlastnictví vlastníka budovy č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše k. ú. [část obce], [územní celek], a zpevněných ploch na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek], za náhradu.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, vznesl vzájemný návrh, jímž se domáhal, aby žalobci bylo uloženo, aby vlastním nákladem odstranil část budovy č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], obci [obec], konkrétně funkční část nacházející se na pozemku parc. [číslo].

4. Žalobce navrhl protinávrh žalovaného zamítnout. Ke svým návrhům vnesl každý z účastníků skutková tvrzení, která popsal soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí.

5. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud I. stupně žalobě vyhověl, zřídil věcné břemeno zatěžující pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] spočívající v povinnosti strpět právo každého vlastníka budovy č. evidenční [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], nebo jakékoliv části budovy, č. ev. [anonymizováno] nebo jakékoliv její části na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek], za měsíční úplatu ve výši [částka] a to v době trvání do [datum], a dále věcné břemeno zatěžující pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek], spočívající v povinnosti strpět právo každého vlastníka budovy č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek], vstupu chůze, vjezdu a jízdy silničních motorových i nemotorových vozidel na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec], pro účely zásobování, údržby a provozu budovy číslo evidenční [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], obci [obec], nebo jakékoliv části této budovy za měsíční úplatu ve výši [částka] a to do trvání do [datum]. Zamítl vzájemný návrh žalovaného, aby byla odstraněna část stavby č. ev. [anonymizováno] – skladový areál [anonymizováno] – skladová hala B umístěné na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek], a to části [anonymizováno] umístěné na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], a aby bylo uloženo žalobci tento pozemek uvést do původního stavu v přiměřené lhůtě, která bude určena soudem. Rozhodl, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

6. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

7. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zaujal názor, že v dané věci nelze z vysvětlených důvodů zřídit věcné břemeno podle ust. § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (zkráceně obč. zák.).

8. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujících výrocích o věci samé změnil tak, že žaloba se žádostí, aby bylo zřízeno věcné břemeno zatěžující pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek] spočívající v povinnosti strpět právo každého vlastníka budovy č. evidenční [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v katastrálním území Třebonice, [územní celek], nebo jakékoliv části budovy, č. e. [anonymizováno] nebo jakékoliv její části na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek] za měsíční úplatu ve výši [částka] a to v době trvání do [datum], a se žádostí, aby bylo zřízeno věcné břemeno zatěžující pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek] spočívající v povinnosti strpět právo každého vlastníka budovy č. e. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v katastrálním území Třebonice, [územní celek], vstupu, chůze, vjezdu a jízdy silničních motorových i nemotorových vozidel na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] pro účely zásobování, údržby a provozu budovy č. e. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], [územní celek], nebo jakékoliv části této budovy za měsíční úplatu ve výši [částka] a to v době trvání do [datum], se zamítá; v zamítavém výroku o věci samé rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc v rozsahu tomu odpovídajícím a k projednání eventuálního petitu žaloby vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalobce proti měnící části rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], odmítnuto. [ulice] stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález], odmítnuta.

9. V následujícím řízení před soudem I. stupně žalobce se skutkovým popisem věci zopakoval, že spravedlivému uspořádání právních vztahů mezi účastníky odpovídá využití institutu přestavku, odstranění stavby by bylo v rozporu se zákazem zneužití vlastnického práva a s principem, že vlastnictví zavazuje. Žalovaný trval na odstranění stavby jako jediném možném právním řešení věci, nesouhlasil s námitkou žalobce, že jeho jednání by bylo jakkoli v rozporu s dobrými mravy.

10. Soud I. stupně popsal svá zjištění z jednotlivých provedených důkazů, odvolací soud v tomto rozsahu v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí pod body 12. až 46. Soud I. stupně vysvětlil, proč neprovedl žalobcem dne [datum] navržené důkazy s tím, že byly uplatněny po uplynutí koncentrační lhůty.

11. Soud I. stupně zaujal skutkový závěr, že žalobce postavil na cizím pozemku, PK [číslo], dnes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] stavbu č. ev. [anonymizováno], pozemky se v té době nacházely ve vlastnictví státu. V roce [rok] došlo k převodu vlastnického práva k pozemkům na žalovaného. Žalobce a právní předchůdce žalovaného uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu, kterou právní předchůdce žalovaného přenechal pozemek PK [číslo] žalobci k užívání na dobu určitou, dobu 5 let od uzavření smlouvy. [ulice] úřad zahájil řízení o odstranění stavby č. ev. [anonymizováno], stavba byla povolena pouze jako dočasná, následně bylo řízení přerušeno do skončení tohoto řízení.

12. Soud I. stupně vysvětlil, že vztahy účastníků posoudil podle [ustanovení pr. předpisu], občanského zákoníku (zkráceně o. z.), neboť u neoprávněných staveb je zapotřebí odlišit právní úpravu vzniku právního vztahu a právní úpravu, podle níž probíhá jeho vypořádání. Zatímco existenci neoprávněné stavby je třeba posoudit podle právní úpravy, jaká tu byla v době vzniku stavby, způsob vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, probíhá podle té právní úpravy, jaká existuje v době rozhodování soudu.

13. S citací § 3054 o. z., § 3055 odst. 1, 2 o. z. a § 3059 o. z. podle nich věc po právní stránce posoudil s tím, že žalobce se domáhal přikázání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek], které se nacházejí ve vlastnictví žalovaného, do svého vlastnictví, s tím, že na těchto pozemcích se nachází jeho budova č. ev. [anonymizováno]. Bylo zjištěno, že žalobce je na základě kupní smlouvy ze dne [datum] vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] pozemkových parcel ve zjednodušené evidenci parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]. Ke stavbě haly nacházející se na pozemku žalovaného došlo v roce [rok], v roce [rok] stavba ještě nebyla zcela dokončená. Žalobce a [země] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (zkráceně [anonymizováno]) poté uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem pozemku PK [číslo], o výměře [číslo] m, v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsaný na [list vlastnictví], smlouva byla uzavřena na dobu určitou, od [datum] do [datum]. Na uvedených pozemcích se nacházela stavba – hala, jejíž kolaudační rozhodnutí bylo vydáno v roce [rok] a v roce [rok], rozhodnutím Úřadu městské části [obec a číslo], odbor stavební, oddělení výstavby ze dne [datum] byla dodatečně povolena dočasná stavba (č. ev. [anonymizováno]) do [datum] jako přístavba a stavební úpravy stávající haly včetně přípojek elektro, plynu a terénních úprav přilehlých ploch s oplocením na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek]. Současně bylo vydáno povolení k jejímu užívání. Dočasná doba jejího trvání byla stavebním odborem Úřadu městské části [obec a číslo] prodloužena do [datum] a následně do [datum]. Ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek] byla opakovaně vyhlášena výběrová řízení, kterých se žalobce účastnil, avšak v posledním výběrovém řízení konaném v roce [rok] uspěl žalovaný, neboť předložil nejvyšší nabídku, přičemž cena byla jediným kritériem úspěchu ve výběrovém řízení. Následně byla mezi původním vlastníkem (ČR - [anonymizováno]) a žalovaným uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě se žalovaný stal vlastníkem předmětných pozemků. Pozemek [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek] je zastavěn stavbou č. ev. [anonymizováno] ve vlastnictví žalobce. Poté, kdy došlo ke změně vlastnictví pronajaté věci, vstoupil nabyvatel věci do právního postavení pronajímatele podle [ustanovení pr. předpisu], vypovědět nájemní smlouvu tak mohl pouze nájemce. Nájem předmětných pozemků skončil uplynutím času ke dni [datum].

14. K otázce oprávněnosti stavby haly č. ev. [anonymizováno] soud I. stupně vysvětlil, že nelze postupovat podle § 135c obč. zák., protože stavba č. ev. [anonymizováno] je stavbou oprávněnou. Pro posouzení této otázky je rozhodné, zda stavba byla povolena vlastníkem pozemku, na němž byla stavebníkem zřízena. Neoprávněnou stavbou je taková stavba, která byla postavena na cizím pozemku, aniž by k tomu svědčil stavebníkovi právní titul umožňující na pozemku stavět, přičemž není rozhodné, zda měl stavebník stavební povolení, či nikoli, ani vědomí vlastníka pozemku o prováděné stavbě (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Oprávněnost stavby se přitom posuzuje podle právní úpravy, která zde byla v době jejího vzniku, způsob vypořádání pak podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu o neoprávněné stavbě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pokud byla stavba postavena (třeba jen z části) na cizím pozemku bez svolení vlastníka, jedná se o stavbu neoprávněnou. Pokud však stavebník a vlastník pozemku uzavřou po zřízení neoprávněné stavby smlouvu, na jejímž základě vznikne stavebníkovi věcné nebo obligační právo mít nadále na cizím pozemku stavbu, nelze se domáhat uspořádání vztahů z neoprávněné stavby. Předmětná stavba byla postavena na pozemku parc. [číslo] bez existence občanskoprávního titulu, následně ovšem žalobce a právní předchůdce žalovaného uzavřeli nájemní smlouvu, dohodli se tak, že [země] poskytne žalobci k užívání pozemek PK [číslo] počínaje dnem [datum] do [datum], na dobu 5 let od uzavření smlouvy. Stavba č. ev. [anonymizováno], která vznikla jako neoprávněná, se uzavřením nájemní smlouvy stala stavbou oprávněnou, po skončení oprávnění žalobce užívat pozemek, tehdy ve vlastnictví České republiky a nyní ve vlastnictví žalovaného, se právní vztah účastníků řídí shodnými pravidly jako v případě staveb od počátku zřízených na cizím pozemku oprávněně. Dále soud I. stupně uvedl, že občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále také tzv. nový občanský zákoník) zavedl opětovně do právního prostředí zásadu superficies solo cedit i ve vztahu ke stavbám a to zejména v § 506 a § 1083 a násl. o. z. Superficiální zásada se ale v plné míře uplatní jen u nově zřizovaných staveb, nemůže nic změnit na postavení staveb, které vznikly před [datum]. V přechodných ustanoveních, v § 3054 a násl. o. z. jsou zvláštní pravidla, která mají sjednotit vlastnický režim stavby coby samostatné věci v právním slova smyslu vzniklé před [datum] a pozemku, na němž tato stavba stojí. Ustanovení § 3054 o. z. dopadá na případy, kde se stavba ve vlastnictví určitého subjektu celá nachází na pozemku téhož vlastníka, nic nenaznačuje, že by měla dopadat i na případy, kdy se stavba nachází na vícero pozemcích, přičemž vlastníkem alespoň jednoho z nich je vlastník stavby. Ustanovení § 3056 až § 3059 o. z. pak upravují situace, kdy se výchozí pravidlo obsažené v § 3054 o. z. nemůže uplatnit právě proto, že ke dni účinnosti o. z. se celá stavba nenachází na pozemku vlastníka stavby. Teprve ustanovení § 3059 o. z. řeší právní režim staveb, které jsou zřízeny na několika pozemcích. Upravuje zvláštní postup pro případ, že je stavba zřízena na více pozemcích, umožňuje, aby se superficiální zásada uplatnila i ve vztahu k pozemku, na němž leží alespoň převážná část stavby; stavba se tak stane součástí toho pozemku, na němž převážně leží, ke zbylým pozemkům zákonodárce připouští uplatnění institutu přestavku a to i pro stavby zřízené alespoň z části na cizím pozemku před nabytím účinnosti tzv. nového občanského zákoníku. Platí ovšem, že pro použití úpravy přestavku vyžaduje naplnění podmínek obsažených v § 1087 o. z. Stavba se při splnění podmínek § 3054 o. z. stane součástí pozemku ve vlastnictví dosavadního vlastníka stavby, jestliže na něm leží převážná část stavby.

15. Soud I. stupně, jak vysvětlil, nepřipustil navrženou změnu žaloby s ohledem na navržené další rozsáhlé dokazování, když žaloba byla doplněna a důkazy byly navrženy po koncentraci řízení a rovněž po uplynutí lhůty podle § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.), žalobce byl na jednání dne [datum] poučen a vyzván, aby svá tvrzení a žalobní petit upravil v souladu s poučením, žalobce trval na žalobě, jak byla podána (ve znění pozdějších připuštěných změn), na posouzení věci dle úpravy [účinnost] [ulice] tvrzení ve vztahu k solárním panelům nacházejícím se na střeše budovy č. ev. [anonymizováno] byla vznesena po koncentraci řízení, proto k nim soud I. stupně nepřihlížel. Přesto se soud I. stupně, jak uvedl pro úplnost, k možné aplikaci přestavku podle § 1087 o. z. vyjádřil, mimo jiné i s ohledem na potřebu posoudit, zda je odstranění stavby jediným možným uspořádáním věci, a uvedl, že § 3059 o. z. ve spojení s § 1087 o. z. na posuzovanou věc nelze aplikovat. Základním předpokladem takového postupu by bylo to, že stavba byla na cizím pozemku zřízena v dobré víře, že stavebník stavbu zřizuje na svém vlastním pozemku, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Tento předpoklad není naplněn, jestliže stavba je zřizována na cizím pozemku, ačkoliv stavebník v dobré víře není, a ani tehdy, má-li stavebník ke zřízení stavby na cizím pozemku platný právní titul. Byla-li stavba zřízena zčásti na cizím pozemku na základě platného existujícího oprávnění, příkladně nájmu, věcného břemene apod., nelze uvedená ustanovení aplikovat, byť by později oprávnění k umístění stavby zaniklo, neboť v době zřízení stavby se nejednalo o stavbu zřizovanou na cizím pozemku v dobré víře, že stavebník zřizuje stavbu na svém vlastním pozemku. Soud I. stupně odmítl argument žalobce, že jeho dobrá víra se presumuje a musí být prokázán opak, protože z okolností případu nevyplývá, že by si žalobce v roce [rok] nebyl vědom toho, že předmětné pozemky nevlastní, vysvětlil, že sám žalobce od počátku řízení tvrdil, že měl vždy v úmyslu tyto pozemky nabýt do svého vlastnictví. Ze sdělení [anonymizováno] ze dne [datum] nevyplývá nic, co by vyvolalo či podpořilo závěr, že žalobce má titul k umístění staveb na předmětných pozemcích. K dostavbě haly na části pozemku (nyní – poznámka odvolacího soudu) žalovaného došlo v době, kdy měl žalobce předmětný pozemek v nájmu. Nemohl tedy zřídit stavbu v dobré víře, navíc žalobce stavěl bez stavebního povolení. Splněna není ani druhá nezbytná podmínka existence přestavku podle § 1087 o. z., zásah jen malé části stavby na malou část cizího pozemku. Stavba zasahuje na pozemky žalovaného tak, že zcela zastavuje pozemek parc. [číslo] přičemž je nerozhodné, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] původně tvořily jeden pozemek. Rozsah zástavby pozemku cizí stavbou je třeba posoudit ke dni rozhodování soudu. Stavba žalobce přesahuje na cizí pozemky v rozsahu čtvrtiny jejich rozlohy o ploše 649 m2.

16. Soud I. stupně označil vždy ke svým závěrům judikaturu, z níž pro jejich zaujetí čerpal. Uzavřel, že s ohledem na uvedené není žaloba domáhající se přikázání shora uvedených pozemků do vlastnictví vlastníka stavby č. ev. [anonymizováno] důvodná, a zamítl ji.

17. Ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalovaného na odstranění části stavby č. ev. [anonymizováno] zasahující na jeho pozemek, konkrétně části stavby umístěné na pozemku parc. [číslo] k. ú., soud I. stupně vysvětlil, že zřídí-li stavebník na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku dočasně umístěnou stavbu, a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku. Podle § 126 obč. zák. bylo v té době možné se domáhat odstranění stavby. Žalobce musel vědět, že k cizímu pozemku nemá časově neomezené právo, které by mu umožňovalo mít na pozemku stavbu, musel si být vědom dočasnosti svého oprávnění, to, že se spolehl, že stavba na pozemku bude moci zůstat, nevycházelo z reálného posouzení právní situace. Za účinnosti tzv. nového občanského zákoníku je ochrana vlastníka obecně obsažena v § 1042 o. z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje, tedy i odstranění stavby. I pokud odstranění stavby bude vyžadovat stavební úpravy podstatně se týkající části stavby, která na pozemcích žalovaného nestojí, jak plyne ze znaleckého posudku prof. Ing. [příjmení], není to podle ustálené judikatury na překážku úspěchu žaloby domáhající se ochrany vlastnického práva vlastníka pozemku, přičemž odstranění části stavby je technicky realizovatelné, jak bylo také prokázáno. To, že žalovaný již při účasti ve výběrovém řízení věděl, že předmětné pozemky jsou zastavěny a jsou součástí areálu žalobce, nemůže být úspěšnou námitkou proti vlastnické žalobě (soud I. stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dodal, že žádné pochybení při převodu vlastnického práva k pozemkům v řízení nebylo prokázáno a že otázka možnosti ekonomického využití pozemků je věcí žalovaného.

18. Soud I. stupně se zabýval i námitkou, že povinnost k odstranění části stavby je vůči žalobci nepřiměřeně tvrdá. Ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. řešil, zda požadavek žalovaného není v rozporu s dobrými mravy a nevedl by ke [anonymizováno] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, či zda se nejedná o zjevné zneužití práva, které dle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. S popisem skutkových zjištění o vzniku nyní nastalého stavu neshledal danost žádné z uvedených okolností.

19. Soud I. stupně uzavřel, že vzájemná žaloba žalovaného je důvodná, když není jiné zákonu odpovídající řešení situace (s poukazem na pravomocné zamítnutí návrhu na zřízení věcného břemene). Shledal, že není zapotřebí vypracovat geometrický plán, neboť žaloba o odstranění stavby je přesná a určitá nejen tehdy, pokud je stavba označena v připojeném geometrickém plánu, ale také tehdy, pokud je identifikována způsobem, jenž nevzbuzuje pochybnosti o tom, jaké stavby se žaloba týká, což je v této věci naplněno. Žaloba na odstranění stavby se týká výlučně části stavby postavené na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného, jedná se výhradně o část stavby označené jako [anonymizováno] podle projektové dokumentace Ing. [jméno] [příjmení], podle níž vznikly instalací dělící stěny ve skladové hale B vznikly oddělené prostory B1 a [anonymizováno]. Soud I. stupně proto vzájemné žalobě vyhověl.

20. O lhůtě k plnění soud I. stupně rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., delší lhůtu k plnění určil s ohledem na povahu stanovené povinnosti.

21. O náhradě nákladů řízení o žalobě bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na plný úspěch žalovaného. Žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na úhradu soudního poplatku za odvolání ve výši [částka], za dovolání ve výši [částka] a za právní službu advokáta, ve vztahu k jejímuž vyčíslení odvolací soud odkazuje na odůvodnění příslušné části napadeného rozsudku (bod 62).

22. Obdobně soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě žalovaného, v němž byl opět žalovaný plně úspěšný a náleží mu právo na náhradu výdajů spojených se zastoupením advokátem. I zde odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje na odůvodnění příslušné části napadeného rozsudku (bod 63).

23. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 o. s. ř. s tím, že [země] vynaložila na znalečném znaleckého ústavu [právnická osoba] celkem [částka], když část znalečného byla částkou [částka] uhrazena ze zálohy zaplacené žalobcem. Povinnost k náhradě nákladů státu byla uložena v řízení neúspěšnému žalobci.

24. Proti rozsudku soudu I. stupně i proti jeho doplňujícímu usnesení podal odvolání žalobce. Napadl je v celém rozsahu a vytkl soudu I. stupně, že nerespektoval názor odvolacího i dovolacího soudu ohledně použitelné právní úpravy, nesprávně posoudil otázku aplikace ustanovení o tzv. přestavku, nedoplnil dokazování, jak požadoval odvolací soud, nezabýval se otázkou zneužití práva ze strany žalovaného a vyvodil z provedených důkazů nesprávné právní závěry. Neprovedením navržených důkazů zasáhl do ústavně zaručeného práva žalobce na spravedlivý proces, znemožnil mu provést dokazování k alternativnímu petitu i k existenci tzv. přestavku.

25. Jak odvolací soud, tak soud dovolací soudu I. stupně uložily posuzovat věc podle tzv. nového občanského zákoníku. Úpravou v něm obsaženou se tak řídí jak posouzení předpokladů pro vyhovění žalobě na ochranu vlastnického práva, tak i důvody, pro zamítnutí žaloby. Z rozsudku soudu I. stupně ale není zřejmé, podle jaké právní úpravy rozhodl o nárocích stran. To rozsudek činí nepřezkoumatelným. Při jednání dne [datum] soud I. stupně sdělil předběžný právní názor, že není možné aplikovat ustanovení o přestavku, že [ustanovení pr. předpisu], na tuto věc aplikovat nelze, v odůvodnění rozsudku ale argumentuje ustanoveními [ustanovení pr. předpisu] Otázku, zda jde v tomto případě o přestavek, soud musí posoudit jako otázku předběžnou, navíc v situaci, kdy řízení bylo zahájeno před účinností [ustanovení pr. předpisu] Nesprávné je zkoumat zastavenou plochu ve vztahu k současným pozemkům, žalovaná (myšleno zřejmě žalobce – poznámka odvolacího soudu) začala i dokončila stavbu v době, kdy zde byl jeden pozemek parc. č. p.k. [číslo] v k.ú. [část obce] a pozemkové hranice i vlastnické vztahy byly nejasné. Není důvod dobrou víru žalobce posuzovat optikou existence stavebního povolení, naopak je třeba hodnotit, že na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] se nacházela zpevněná plocha ve vlastnictví žalobce, na níž žalobce halu vystavěl.

26. Žalobce poukázal na zahraniční úpravu posouzení přestavku s tím, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce] je z titulu přestavku jeho vlastnictvím, a tudíž vzájemnému návrhu žalovaného není možné vyhovět. Dočasnost stavby haly soudu přísluší posoudit samostatně jako soukromé právo, nikoli podle veřejného práva. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne [datum] sp. zn. VYS [číslo] na věci nic nemění, navíc je nesprávné. Podle ustálené judikatury (žalobce označil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) kolaudačním rozhodnutím nelze omezit délku trvání stavby, to je třeba uvést ve stavebním povolení.

27. S citací předchozího kasačního rozhodnutí odvolacího soudu žalobce vytkl soudu I. stupně, že nedoplnil dokazování podle jeho pokynu. V jeho světle se v řízení neuplatní zásada koncentrace podle § 118b odst. 1 a 2 o. s. ř., soudu I. stupně bylo uloženo provést nové důkazy. Řízení nebylo zkoncentrováno ve vztahu k alternativnímu, dosud neprojednávanému petitu před rozhodnutím Nejvyššího soudu, navíc doposud bylo vedeno podle zákona č. 40/1964 Sb. Na tom nic nemění argumentace soudu I. stupně výzvou z jednání dne [datum], ta směřovala toliko k možnému použití [ustanovení pr. předpisu], na věc. Náhlý závěr soudu I. stupně o koncentraci řízení je překvapivý, když na jednání dne [datum] byly provedeny i nové důkazy.

28. Přikázání nemovitosti do vlastnictví podle § 1086 o. z. nevyžaduje, aby se jednalo o stavbu trvalou, vyžaduje toliko, aby byl stavebník v dobré víře a aby vlastník pozemku v okamžiku, kdy se o zřizování stavby dozví, tuto bez zbytečného odkladu nezakázal. Posouzení věci nelze omezovat na otázku dobré víry žalobce na vydání stavebního povolení. Žalobce byl v dobré víře, že staví-li na své zpevněné ploše, staví na svém pozemku. Z věty vytržené z kontextu nelze učinit závěr, že žalobce nebyl v dobré víře, úmysl odkoupit pozemek nevylučuje omyl v tom, kudy vede hranice pozemku. Navíc se dobrá víra v případě § 1086 o. z. vztahuje k oprávnění zřídit na pozemku stavbu, nikoli k tomu, že stavebník je vlastníkem pozemku. Soud I. stupně žalobce konkrétně nepoučil ve vztahu k určitým skutečnostem, které by měl žalobce podle jeho názoru dotvrdit nebo dokázat. Pokud měl soud I. stupně za to, že [anonymizováno] splněny podmínky pro přikázání pozemků do vlastnictví žalobce, nevypořádal se s jeho námitkami proti odstranění stavby. Rozsudek je nevykonatelný pro neúplnost výroku o odstranění všech staveb na pozemku parc. [číslo]. Stavbu nelze odstranit z faktických důvodů, zároveň proto, že by tím došlo k zásahu do solární elektrárny, která byla na střeše zřízena a která zasahuje na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Stavba solární elektrárny byla řádně povolena a je nerozhodné, zda tato skutečnost byla soudu sdělena před koncentrací, nebo po koncentraci řízení. Solární elektrárna není součástí budovy, a tudíž se na ni rozhodnutí nevztahuje. Odstraněním budovy by se do ní zasáhlo a nevratně by se zničilo vlastnické právo k solární elektrárně. K otázce materiální vykonatelnosti rozhodnutí soudu žalobce odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. S označením dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu žalobce namítl, že mu nelze uložit předmětnou halu odstranit. Žalobce navrhl provést důkaz kolaudačním rozhodnutím pro plochu [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]; zákresem umístění plochy [číslo pasu] – betonárky; zákresem původního rozložení pozemků dle pozemkového katastru; fotografií současné situace v území dle katastrální mapy, smlouvou o užívání pozemků mezi [anonymizováno], n. p. a [anonymizováno] [obec], zákresem umístění nemovitých věcí na bývalém pozemku parc. č. p.k. [číslo] v k.ú. [část obce] a leteckým snímkem předmětných pozemků z roku [rok], neboť soud I. stupně je neprovedl. Rozhodnutí soudu I. stupně, když žalovaný nepožadoval, aby byly odstraněny i ostatní stavby na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce (solární elektrárna, zpevněná plocha, opěrná zeď, která brání sesuvu svahu), není s to zajistit účel deklarovaný vzájemnou žalobou a nezakládá ani rychlou, ani účinnou ochranu práv.

29. Konečně žalobce vytkl soudu I. stupně, že nevzal v potaz, že jednání žalovaného je zneužitím práva. Navíc zamítnutí jeho vzájemného návrhu nemusí být omezením práv žalovaného. Zákaz zneužití práva je nadřazený zákazu výkonu práv v rozporu s dobrými mravy, neboť zneužití práva je forma, která sama o sobě nemá určitý obsah. Není pravda, že by to, jak žalovaný s pozemky naloží, bylo pouze jeho věcí. Je omezen ustanovením 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a zákazem vykonávat právo zneužívajícím způsobem ve smyslu § 8 o. z., nesprávný je i závěr, že to, že žalovaný odmítá pozemek směnit za pozemek jiné hodnoty, bez dalšího neznačí jeho jednání v rozporu s dobrými mravy. Žalobce prokázal, že před koupí pozemků žalovaným proběhla 3 výběrová řízení, v jednom byl žalobce dokonce úspěšný, byť k podpisu kupní smlouvy nedošlo. Žalovaný pozemky získal v době, kdy se část haly žalobce nacházela na pozemku parc. [číslo]. Ihned po skončeném výběrovém řízení (ještě dříve, než se stal vlastníkem pozemků) žalovaný nabídl žalobci pozemky k odkoupení za cenu [částka], odmítl je směnit za lepší pozemky v témže areálu. Žalovaný nevyvíjí žádnou smysluplnou hospodářskou aktivitu, sídlí v bytovém domě, má nekontaktního jednatele, účetní závěrky založené do [anonymizována tři slova] za roky 2018 a 2019 podepsány. Žalovaný exekučně nevyužil svůj dosavadní titul na vyklizení pozemků. To vše svědčí o výjimečnosti dané věci odůvodňující aplikaci korektivu dobrých mravů na ni.

30. Žalobce ještě uvedl, že pokud se soud I. stupně odvolává na uzavřenou nájemní smlouvu, má za to, že jejím uzavřením přestala být původní stavba neoprávněná, jelikož došlo k nahrazení protiprávního stavu. Podle § 516 odst. 2 obč. zák. byl rozdíl mezi privativní a kumulativní novací. S ohledem na obsah jednání se v daném případě nejednalo o novaci privativní, nic takového ze smlouvy nevyplývá. Závěr, že nájemní smlouva nahradila před ní existující práva a povinnosti žalobce a majitele pozemku, nemá oporu v dokazování. Soud I. stupně pak na věc aplikoval nepřiléhavou judikaturu.

31. Ve vztahu k obsahu doplňujícího usnesení soudu I. stupně žalobce namítl, že i ono spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce navrhl, aby odvolací soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

32. Žalovaný v obsáhlém vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně jako správného. Uvedl, že žalobce překrucuje na jisto již postavené věci, dehonestuje a osočuje žalovaného, ačkoli je to on, kdo je nucen trpět soudní spor a bránit se v něm. Dovolací a odvolací soud v této věci uložil soudu I. stupně, aby věc posoudil podle [ustanovení pr. předpisu], jak při posouzení předpokladů pro vyhovění žalobě na ochranu vlastnického práva, tak pro zamítnutí žaloby. Žalovaný sporoval, že by rozsudek byl nepřezkoumatelný, a zabýval se jednotlivými odvolacími důvody, které označil jako nesprávné. Soud I. stupně se řídil závazným názorem Nejvyššího soudu, důvodně dospěl k závěru, že jediným možným způsobem vypořádání vztahů mezi účastníky je odstranění stavby. Odůvodnil, proč nepřipustil změnu žaloby, kterou žalobce učinil v poslední fázi sporu, když tvrdil, že část stavby na pozemku žalovaného parc. [číslo] k.ú. [část obce] je přestavkem, vysvětlil ale, proč závěr o přestavku není možný. Ustanovení § 1086 o. z. je použitelné pouze na případy, kdy stavba vznikla po [datum], pro věc je zásadní v této věci vyslovený závěr Nejvyššího soudu. Správný je závěr, že s ohledem na okolnosti věci nebylo třeba vyhotovovat geometrický plán, neboť část stavby č. e. [anonymizováno], která se má odstranit, leží na samostatném pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce] a existuje projekt rozdělení stavby. Žalovaný upravil petit vzájemného návrhu tak, že nepožadoval uvedení pozemků do původního stavu. Soud I. stupně detailně hodnotil skutkový i právní stav, zabýval se námitkami žalobce a posoudil ochranu vlastnického práva. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a aby žalobci uložil povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

33. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání žalovaného byla uplatněna včas, naplňují požadavky ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahují odvolací důvody stanovené v ust. § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost obou rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalobce [anonymizováno] důvodná.

34. V řízení byl objasněn skutkový stav věci a odvolací soud vyšel plně ze zjištění soudu I. stupně o něm. Jako nedůvodnou posoudil odvolací námitku, že nebylo provedeno úplné dokazování proto, že již návrh žalobce na provedení dalších důkazů (kolaudačního rozhodnutí pro plochu [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]; zákresu umístění plochy [číslo pasu] – betonárky; zákresu původního rozložení pozemků dle pozemkového katastru; fotografie současné situace v území dle katastrální mapy; smlouvy o užívání pozemků mezi [anonymizováno], n. p. a [anonymizováno] [obec], zákresu umístění nemovitých věcí na bývalém pozemku parc. č. p.k. [číslo] v k.ú. [část obce] a leteckého snímku předmětných pozemků z roku [rok]) s tím, co jimi má být jednotlivě prokázáno, vede k závěru o tom, že není důvod dokazování doplnit, neboť ani v případě průkazu tvrzených skutečností by takový stav neměl žádný vliv na posouzení věci. Pokud žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce [anonymizováno], n.p. měl časově neomezené oprávnění mít na nynějším pozemku par. [číslo] v k.ú. [část obce] stavbu, šlo o stavbu zcela odlišnou od stavby, odstranění jejíž části se domáhá žalovaný a která vlastnicky patří od své výstavby v roce [rok] a později žalobci, haly e. [číslo] na pozemcích parc. [číslo] vše k. ú. [část obce], [územní celek]. Na okolnosti jejího vzniku ani jejího užívání pak taková žalobcem tvrzená skutečnost, ani v případě svého průkazu, nemá dopad. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud navržené důkazy neprováděl.

35. Důvodnými odvolací soud neshledal ani další odvolací námitky žalobce.

36. Soud I. stupně důsledně vyšel z toho, co mu bylo uloženo soudem dovolacím (v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], tedy v rozhodnutí vydaném přímo v této věci) i soudem odvolacím a jasně vysvětlil, že zatímco existenci – tedy okolnosti vzniku neoprávněné stavby je třeba posoudit podle právní úpravy, jaká tu byla v době vzniku stavby, způsob vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, probíhá podle té právní úpravy, jaká existuje v době rozhodování soudu. Pro posouzení oprávněnosti stavby a existence dobré víry žalobce v to, že stavbu staví na svém pozemku, tedy soud I. stupně správně vycházel z úpravy nastolené zákonem č. 40/1964 Sb., zatímco pro hodnocení žalobního žádání stejně jako požadavku vzájemného návrhu vycházel z ustanovení [ustanovení pr. předpisu]

37. Z provedeného dokazování tak, jak je hodnotil soud I. stupně, je bez pochyb zjištěno, že žalobce v době výstavby budovy ev. [číslo] – haly na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše k. ú. [část obce], [územní celek] bez pochyby věděl, že nestaví v plném rozsahu na svých pozemcích, tedy že zčásti stavbu staví na pozemku cizím. V tomto směru soud I. stupně jasně vysvětlil, že takový závěr plyne ze samotných vyjádření žalobce v žalobě a v celém řízení a také z jeho konání, z toho, že ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] uzavřel s jejich tehdejším vlastníkem nájemní smlouvu a usiloval o to, nabýt vlastnictví k nim, což se ale, dílem i v důsledku jeho svobodného rozhodnutí, nestalo. Z takto objasněného skutkového stavu konečně vyšel jak dovolací soud, tak odvolací soud v předchozích, výše označených, rozhodnutích pro závěr, založený na zjištění o změně charakteru stavby z neoprávněné na oprávněnou, že v posuzované věci nelze vyhovět požadavku žalobce na zřízení věcného břemene k uvedeným nemovitostem (jako bylo vysvětleno výše).

38. Jak sám žalobce uvádí, pro aplikaci § 1086 odst. 1 o. z. na posouzení konkrétní věci, a tedy pro vznik práva stavebníka domáhat se po vlastníku pozemku, na němž stojí stavebníkova stavba, aby mu pozemek převedl za obvyklou cenu, je třeba, aby stavebník zřídil stavbu na cizím pozemku jednak v dobré víře, jednak aby vlastník pozemku, který o zřizování stavby věděl, stavbu bez zbytečného odkladu nezakázal. Žalobce ale, jak správně vysvětlil soud I. stupně, stavbu nezřídil v dobré víře, což samo o sobě užití uvedeného zákonného ustanovení vylučuje. Odvolací tvrzení o nevědomosti žalobce o tom, že staví na cizím pozemku a kudy vedou hranice pozemku, je vyvráceno v řízení provedenými důkazy o tom, že žalobce si byl od počátku vědom toho, že staví také na pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], že není jeho vlastníkem, a že se snažil jeho vlastníkem stát, přičemž s jeho tehdejším vlastníkem uzavřel smlouvu o jeho nájmu.

39. Proč na věc nelze aplikovat § 135c obč. zák., vysvětlil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], potažmo pak, vázán jeho právním názorem, i soud I. stupně, a odvolací soud tak na jejich argumentaci odkazuje. V tomto směru je nepřiléhavá odvolací argumentace ohledně kumulativní novace dosavadních práv a povinností stran nájemní smlouvy zakládající užívání pozemku PK [číslo] v kat. úz [část obce] [územní celek] počínaje dnem [datum].

40. Také při posouzení důvodnosti vzájemného návrhu žalovaného na odstranění části stavby stojící na jeho pozemku postupoval soud I. stupně správně. Odvolací soud se ztotožnil s jeho závěry o tom, že pro aplikaci § 1087 o.z. na věc [anonymizováno] naplněny zákonné podmínky, za celkového stavu, jak je popsán výše, je tak namístě zajistit ochranu vlastnickému právu žalovaného ve smyslu § 1042 o. z.

41. Odvolací soud se ztotožňuje i s dalšími závěry soudu I. stupně, a pokud žalobce v odvolání namítl, že vzájemný návrh domáhající se odstranění části stavby je nedůvodný proto, že odstranění části stavby brání existence solární elektrárny na střeše haly č. ev. [anonymizováno] v kat. úz. [část obce], či existence zpevněné plochy a opěrné zdi na pozemku, ani tuto námitku neshledal důvodnou. Je na žalobci, jakou formu ochrany svého vlastnického práva zvolí, pokud nejde o způsob nepřiměřený či přesahující hranice jeho práv. Naopak je na žalobci, jakým způsobem, v případě důvodnosti požadavku na odstranění části stavby, naloží se svojí solární elektrárnou, již umístil (také) na část stavby stojící na cizím pozemku. Jinými slovy, pokud je shledán požadavek na odstranění části stavby za odpovídající zákonu, nemůže existence solární elektrárny na části budovy, již je uloženo odstranit, sama o sobě omezit výkon vlastnických práv. Pokud se žalovaný nedomáhá dále také odstranění dalších staveb na svém pozemku, neměl soud I. stupně důvod o nich rozhodovat, jejich existence ale závěr o důvodnosti vzájemného návrhu nijak nezpochybňuje.

42. Odvolací soud konečně nepřisvědčil ani tomu, že by ochrana vlastnického práva měla být vyhověním vzájemnému návrhu žalovanému poskytnuta v rozporu s dobrými mravy, či že by tak bylo jeho právo zneužíváno v neprospěch žalobce. Odvolací soud neshledává, že by na posouzení této otázky měl konkrétní dopad způsob podnikání žalovaného či to, kde sídlí. To, že žalovaný odmítá uzavřít se žalobcem jím navrhovanou dohodu o směně pozemků, či že pro případ jejich prodeje požaduje podle názoru žalobce nepřiměřenou částku, není důvodem pro závěr o tom, že by se žalovaný choval jakkoli nemorálně, neboť není jeho povinností své vlastnické právo k nemovitostem jakoukoli formou převést. Je pravda, že žalovaný koupil předmětné pozemky v době, kdy na nich stála část haly vlastnicky náležející žalobci, sporný je ale při výměře předmětných pozemků argument jejich naprosté nevyužitelnosti do budoucna, s ohledem na v řízení zjištěnou prostorovou situaci v místě pak nelze přisvědčit žalobci ani v tom, že by předmětné pozemky nemohly mít, při využití konkrétních právních institutů, ani zřízen přístup. Současně je nutno konstatovat, že to byl žalobce, kdo zčásti vědomě vystavěl svoji nemovitost na cizím pozemku, navíc bez stavebního povolení a kolaudace, kdo se na základě svého rozhodnutí (minimálně o výši ceny nabízené ve výběrovém řízení) zbavil možnosti předmětné pozemky nabýt do svého vlastnictví a kdo pozemky vlastněné jinou osobou dlouhodobě užívá, jakkoli za úplatu. Za takového stavu ani odvolací soud neshledal, že by žalovaný požadavkem na odstranění části cizí stavby stojící na jeho pozemku zneužíval jakkoli své vlastnické právo či jednal rozporně s dobrými mravy.

43. Konečně se odvolací soud ztotožnil s tím, že pro vyhovění vzájemnému návrhu žalovaného způsobem umožňujícím případný výkon rozhodnutí nebylo v tomto konkrétním případě nutné vyhotovit geometrický plán v situaci, kdy je ukládáno odstranit část stavby stojící na pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], [územní celek], tedy část stavby takto nezaměnitelně vymezenou. Také lhůtu k plnění stanovenou ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. posoudil odvolací soud jako přiměřenou okolnostem případu, zejména druhu ukládané povinnosti.

44. Lze tedy uzavřít, že soud I. stupně rozhodl věcně správně o zamítnutí eventuálního žalobního požadavku na přikázání pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek], do vlastnictví vlastníka budovy č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše k. ú. [část obce], [územní celek], a zpevněných ploch na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek], za náhradu, aniž by byl důvod se zabývat přiměřeností její navrhované výše, a věcně správně také vyhověl vzájemnému návrhu požadujícímu uložit žalobci povinnost odstranit část stavby č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] k. ú. [část obce], [územní celek], konkrétně část stavby umístěné na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], ve lhůtě 9 měsíců od právní moci rozsudku.

45. Správně soud I. stupně rozhodl také o náhradě nákladů řízení státu ve smyslu § 148 o. s. ř. s tím, že [země] platila náklady znaleckého posudku a jeho přednesení po využití žalobcem zaplacené zálohy celkem částkou [částka] a má proti v řízení plně neúspěšnému žalobci právo na jejich náhradu.

46. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem soud I. stupně správně reflektoval jak fázi řízení o žalobě, tak fázi řízení o vzájemném návrhu žalovaného a důvodně rozhodl v obou případech podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v situaci, kdy žalovaný plně uspěl jak ve věci žaloby, tak ve věci vzájemného návrhu. Odvolací soud ale dospěl k závěru, že výše náhrady nákladů činí správně [částka].

47. Soud I. stupně po právu posoudil žalovaným účelně vynaložené náklady jak v řízení o žalobě, tak v řízení o vzájemném návrhu s tím, že v řízení o žalobě mu náleží náhrada za odměnu advokáta za 15 úkonů právní služby po [částka] (spolu [částka]) a 11,5 úkonu po [částka] (spolu [částka]) a za 27 náhrad hotových výdajů po [částka] (spolu [částka]), také 21% daň z přidané hodnoty ze součtu těchto částek ve výši [částka] a dále náhrada za dva zaplacené soudní poplatky (za odvolání a za dovolání) v celkové výši [částka], přičemž náklady žalovaného v řízení o žalobě tedy dosáhly výše [částka]; v řízení o vzájemném návrhu pak odměna advokáta za právní službu za 26,5 úkonu po [částka] (spolu [částka]), 27 náhrad hotových výdajů po [částka] (spolu [částka]) a 21% daň z přidané hodnoty ze součtu těchto částek ve výši [částka], náklady žalovaného v řízení o vzájemném návrhu tak dosáhly výše [částka].

48. Celkově tak žalovaný v obou řízeních účelně vynaložil na obranu a uplatnění svého práva celkem [částka].

49. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil v zamítavém výroku ad I, ve vyhovujícím výroku ad II a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu obsaženém v doplňujícím usnesení soudu I. stupně, ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem ad III rozsudek soudu I. stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že výše náhrady činí [částka], jinak jej i v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

50. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že i v této fázi řízení byl žalovaný plně věcně úspěšný jak v řízení o žalobě, tak v řízení o svém vzájemném návrhu. Náleží mu náhrada nákladů vynaložených účelně na cenu právního zastoupení a to v řízení o žalobě za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] (spolu [částka]), za dvě náhrady hotových výdajů po [částka] (spolu [částka]) a 21% daň z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek, tedy z [částka], ve výši [částka], celkem tak náhrada ve výši [částka]; v řízení o vzájemném návrhu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po [částka] (spolu [částka]), za dvě náhrady hotových výdajů po [částka] (spolu [částka]) a 21% daň z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek, tedy z [částka], ve výši [částka], celkem tak náhrada ve výši [částka]. Dohromady tak žalovanému svědčí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka]. Za užití § 211 o. s. ř. bylo o lhůtě k plnění náhrady rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a o místu plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř.