18 C 413/2013-852

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně], ulice K [anonymizováno] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o přikázání pozemků a o odstranění části stavby takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal přikázání pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, do vlastnictví vlastníka budovy č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše k. ú. [část obce], obec Praha, a zpevněných ploch na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, za náhradu 3 985 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen odstranit část stavby č. ev. 110 umístěné na pozemcích parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, a to konkrétně část stavby umístěné na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], ve lhůtě 9 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 502 790,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu domáhal zřízení věcného břemene za úplatu ve výši 5 841 Kč měsíčně a ve výši 9 569 Kč měsíčně, a to v rozsahu dle geometrického plánu vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení]. Eventuálně se žalobce domáhal přikázání pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, do vlastnictví vlastníka budovy č. ev. 110 umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše k. ú. [část obce], obec Praha, a zpevněných ploch na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, za náhradu. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný je v katastru nemovitostí evidován jako výlučný vlastník pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] oba v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví]. Vklad vlastnického práva žalovaného k pozemkům byl v katastru nemovitostí proveden dne 12. 11. 2013 s právními účinky ke dni 1. 11. 2013 v řízení vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha pod č.j. V-52654/2013 na základě kupní smlouvy č.j. UZSVM/ A/48601 2010 uzavřené dne 3. 2. 2011 mezi žalovaným jako kupujícím a Českou republikou. Žalobce je mimo jiné evidován v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník budovy č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] všechny v k.ú. [část obce], obci [obec], zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví [číslo] která se nachází uvnitř areálu [anonymizováno] – sklad distribuce ovoce a zeleniny umístěného na pozemcích parc. [číslo] [číslo] na pozemcích parc. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] všechny v k.ú. [část obce], obci [obec] a na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec] a je nedílnou součástí Areálu [anonymizováno]. Žalobce jako nájemce uzavřel dne 13. 2. 2006 s ÚZSVM jako pronajímatelem smlouvu o nájmu pozemků [číslo] 2006 na dobu určitou do dne prodeje pozemků, nejdéle na dobu 5 let, a to za nájemné ve výši 20 000 Kč měsíčně. Ke dni uzavření kupní smlouvy žalovaným byla nájemní smlouva stále v účinnosti, přičemž tato skutečnost byla deklarována rovněž v čl. IV. kupní smlouvy. Žalobce i po skončení nájmu užíval pozemky v rozsahu dle nájemní smlouvy, neboť ÚZSVM jako tehdejší vlastník netrval na jejich vyklizení. Vzhledem k tomu, že v nájemní smlouvě nebyla vyloučena možnost obnovy nájmu, došlo k obnovení nájemní smlouvy o další 1 rok, tj. do 13. 2. 2012. Pozemky jsou od 70. let využívány pro průmyslovou výrobu a tvoří spolu s dalšími pozemky v Areálu [anonymizováno] ucelený industriální komplex s jednotným způsobem využití. Žalobce většinu pozemků tvořících areál [anonymizováno] nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 21. 12. 2004 od tehdejšího vlastníka areálu [anonymizováno], [právnická osoba] [anonymizováno], která pozemky dlouhodobě užívala ke skladování stavebního materiálu. Pozemky jsou tak již po dlouhou dobu neoddělitelnou součástí Areálu [anonymizováno] a nejsou samy o sobě vhodné pro samostatně hospodářsky účelné využití. Žalobce se tak mohl domnívat, že jako výlučný uživatel pozemků a vlastník ploch a staveb v Areálu [anonymizováno] bude v plánovaném výběrovém řízení ohledně předmětných pozemků, které následovalo po výběrovém řízení 1 i zmařeném výběrovém řízení 2, jediným zájemcem o koupi pozemků. Po zmařeném výběrovém řízení 2, bylo dne 28. 7. 2010 vyhlášeno nové výběrové řízení č. AMU/014/2010 na prodej pozemků za minimální kupní cenu 4 423 700 Kč, když kupní cena byla stanovena na základě znaleckého posudku ze dne 31. 5. 2010. Do tohoto výběrového řízení se nepřihlásil žalobce, ani nikdo jiný, neboť kupní cena byla stanovena zřejmě vyšší než bylo v daném místě a čase obvyklé, jak vyplynulo ze znaleckého posudku z 16. 12. 2013. Dne 10. 11. 2010 vyhlásil ÚZSVM další kolo výběrového řízení na prodej pozemků za minimální cenu 3 097 590 Kč, jehož se zúčastnili čtyři zájemci - žalobce, žalovaný, pan [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. Žalobce doručil ÚZSVM svoji nabídku koupě pozemků za kupní cenu 3 150 000 Kč poslední den lhůty pro předkládání nabídek a teprve po doručení nabídky žalobce doručil ÚZSVM nabídku žalovaný za kupní cenu 3 209 000 Kč. Jediným kritériem ve výběrovém řízení byla cena, a tedy vítězem byl žalovaný. To, že jsou předmětné pozemky zastavěny a jsou součástí Areálu [anonymizováno], bylo žalovanému známo již při účasti ve výběrovém řízení, přičemž žalovaný již dopisem ze dne 7. 1. 2011 žalobci navrhl odkoupení pozemků za kupní cenu 9 500 000 Kč nebo uzavření nájemní smlouvy za nájemné čtyřnásobně převyšující nájemné dle nájemní smlouvy, anebo při nevyužití těchto variant vyklizení pozemků ihned po převodu pozemků na žalovaného. Odmítavě se žalovaný vyjádřil i k nabídce žalobce ke smírnému řešení situace směnou pozemků za pozemek parc. [číslo] [číslo] oba v k.ú. [část obce], které bezprostředně sousedí s předmětnými pozemky a mají neomezený přístup a připojení na veřejně přístupnou komunikaci a odpovídají 1,5násobku předmětných pozemků. Následně došlo k několika marným pokusům žalobce o jednání o nižší ceně nebo nižším nájemném. Namísto toho doručil žalovaný žalobci 9. 12. 2013 předžalobní upomínku, v níž vyzývá žalobce k úhradě úplaty za užívání pozemků ve výši 2 758,44 Kč denně, tj. 85 000 Kč měsíčně. Ze všech okolností je zřejmé, že jednání žalovaného vykazuje prvky spekulace a snahy o bezdůvodně nepřiměřené obohacení na úkor žalobce, v důsledku čehož dochází k výkonu vlastnického práva žalovaného k pozemkům se záměrem způsobit kolizi s vlastnickým právem žalobce k budově a k ostatním součástem Areálu [anonymizováno] umístěným na pozemcích a postavit žalobce do krajní pozice bez možnosti výběru alternativního řešení a jednání žalovaného je tak v rozporu s dobrými mravy. Na pozemku parc. [číslo] je umístěna zpevněná a skladovací plocha a na pozemku parc. [číslo] stojí část budovy, přičemž pozemky jsou obklopeny pozemky ve vlastnictví žalobce a nejsou napojeny na veřejně přístupnou komunikaci a pozemky lze využít pouze ve spojení s provozem Areálu [anonymizováno] a k jakémukoliv dalšímu využití, např. zemědělské nebo živočišné produkci nebo bydlení, to není možné. Odstranění staveb nacházejících se na pozemcích by bylo zcela neúčelné. S ohledem na nemravné jednání žalovaného a skutečnost, že žalovaný kupoval pozemky jako zastavěné nemovitostí ve vlastnictví žalobce, jsou dány důvody zvláštního zřetele, proč by soud neměl nařizovat odstranění stavby či přikázání stavby do vlastnictví žalovaného, ale přistoupit ke zřízení věcného břemene. Budova na předmětných pozemcích vznikla přestavbou a rozšířením původních staveb, přičemž stavba budovy byla v průběhu roce 2005 provedena bez soukromoprávního titulu k jejímu umístění na předmětných pozemcích, neboť se žalobce mylně na základě zavádějících informací získaných při koupi areálu domníval, že takový titul existuje. Teprve v rámci řízení o odstranění budovy spojeného s řízením o žádosti o dodatečné povolení stavby bylo dne 25. 10. 2005 ze strany žalobce zažádáno u ÚZSVM o uzavření nájemní smlouvy, která byla dne 13. 2. 2006 uzavřena a následně 21. 3. 2006 bylo vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a souhlas s užíváním budovy do 31. 12. 2009. V současné době je povoleno užívání části budovy – objektu A, B1 do 31. 12. 2020. V době provedení místního šetření dne 4. 11. 2005 byla budova již téměř dokončena a tedy stavba budovy byla provedena neoprávněně a tedy by měl být vztah mezi žalobce a žalovaným vypořádán ve smyslu § 135c zákona č. 40/1964 Sb. Žalobce jako výlučný a oprávněný vlastník budovy a ostatních součástí staveb v Areálu [anonymizováno] řádně nabyl soukromoprávní užívací titul k pozemkům, které tvoří spolu s dalšími pozemky vlastněnými a užívanými žalobcem komplex Areálu [anonymizováno] a tedy budovu ani přilehlé součásti a stavby na předmětných pozemcích nelze považovat za stavby neoprávněné. Jednáním žalovaného založeným na jeho spekulativním a nemravném chování byl žalobce o tento soukromoprávní titul připraven, žalovaný navíc odmítl návrhy na smírné vyřešení sporu a žalobce tak žádá o rozumné uspořádání poměrů mezi stranami zřízením věcného břemene za v daném místě a čase obvyklou úplatu. Dále, že nárok vymezený petitem žaloby nevyplývá ze stejných skutkových tvrzení uvedených v žalobě na vyklizení, a tedy nelze hovořit o totožnosti věci a tím ani o existenci věci překážky rozhodnuté. Dne 2. 2. 2012 ÚZSVM podal žalobu na vyklizení, ale nikoliv na odstranění budovy a docílil tím pouze zamezení užívání předmětu nájmu v rozsahu vyklizení movitých věcí z pozemků. Požadavek odstranění budovy byl vznesen až dne 18. 3. 2014 ve vyjádření jako protinávrh. Žalobce se dále domáhal přikázání předmětných pozemků soudem žalobci do vlastnictví za náhradu. Dále žalobce žalobu odůvodnil tím, že otázka veřejnoprávního povolení stavby je naprosto irelevantní a má v tomto řízení místo pouze potud, pokud soud v rámci svého uvážení podle § 135c obč. z. č. 40/1964 Sb. hodnotí, zda může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak. Budova jako stavba dočasná není časově omezena z důvodu vůle žalobce nebo vůle vlastníků přilehlých pozemků, ale pouze kvůli aktuálnímu znění územního plánu hl. m. Prahy. Ze stejného důvodu byla i nájemní smlouva uzavřena na dobu určitou. V návaznosti na to je žalobce pravidelně nucen veřejnoprávní titul k užívání budovy prodlužovat a z tohoto důvodu byla i doba trvání věcného břemene žalobcem stanovena tak, že vychází z doby, na kterou byl vydán Stavebním úřadem na základě jeho oznámení souhlas se změnou v užívání stavby. Dále, že pozemky nedisponují samostatnou hospodářskou využitelností, a to ani tak, že by byly pro jinou třetí osobu vhodné k jakékoliv činnosti, a to ani v případě, kdyby nebyly zastavěny stavbami a plochami žalobkyně a navíc pozemky byly pro stát nepotřebné a jejich jediné smysluplné a hospodárné využití bylo a je v rámci provozu areálu patřícího od roku 2004 [anonymizováno], který do areálu investoval téměř sto milionů Kč a zaměstnává cca 200 lidí.

2. K protinávrhu žalovaného na odstranění budovy žalobce navrhl jeho zamítnutí s tím, že při odstranění stavby je třeba posuzovat účelnost takového odstranění, neboť žalobce užívá pozemky za účelem provozu Areálu [anonymizováno] a odstraněním budovy by žalobci vznikly nejen náklady spojené s jejím odstraněním, ale i hmotná ztráta vyplývající z hodnoty budovy a došlo by i k narušení celého provozu areálu [anonymizováno], v němž část budovy B2 tvoří funkční celek a rovněž by došlo k negativnímu vlivu na hospodářský výsledek žalobce. Naopak ponecháním budovy a zřízením věcného břemene ve prospěch žalobce, by žalovanému plynul pravidelný příjem v podobě úplaty, což v daném případě představuje pro žalovaného nejvýhodnější a jediné možné hospodářské využití předmětných pozemků. Dále, že odstranění části stavby zasahující do vlastnického práva žalovaného není účelné, neboť část budovy nacházející se na pozemku parc. [číslo] nelze odstranit, aniž by tím nebyla narušena statika a celková konstrukce budovy.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a současně se vzájemným návrhem domáhal na žalobci, aby vlastním nákladem odstranil část budovy č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], obci [obec], a to konkrétně funkční část nacházející se na pozemku parc. [číslo]. Svůj návrh odůvodnil zejména tím, že žaloba žalobce je zcela nedůvodná, neboť i původní vlastník, Česká republika, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podal proti žalobci žalobu na vyklizení předmětných nemovitostí, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 10. 2012, č.j. 21 C 25/2012-79, jímž byla žalobci uložena povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a vyklizené je předat. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze a dovolání žalobce bylo odmítnuto a tedy ani původní vlastník neměl zájem na prodloužení nájemní smlouvy. Dále uvedl, že tato pravomocná rozhodnutí vytvářejí překážku pro toto řízení, neboť případné vyhovění žalobnímu návrhu žalobce, by zcela popřelo již vydaná a pravomocná rozhodnutí. Žalobce se navíc domáhá omezení vlastnického práva na dobu určitou a již nikterak nespecifikuje z jakého důvodu. K tomu dále žalovaný uvedl, že pokud by soud rozhodoval o zřízení věcného břemene na dobu určitou, bylo by to v rozporu s judikaturou a došlo by k zásahu do vlastnického práva žalovaného dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť právo odpovídající věcnému břemeni má trvalý nebo dlouhodobý charakter. Žalobce nebyl v dobré víře, že může natrvalo na předmětném pozemku zřídit stavbu, když užívání pozemku a stavby bylo časově omezené. Žalobce provedl v budově [adresa] stavební úpravy, na jejichž základě došlo k oddělení části budovy na část B1 stojící na pozemcích žalobce a na část B2 stojící na předmětném pozemku žalovaného a je tak na místě rozhodnout o odstranění stavby stojící na pozemku žalovaného. V části, kde se žalobce domáhá práva cesty přes pozemek parc. [číslo] žalobní návrh neodpovídá platnému zákonu č. 89/2012 Sb. a navíc přístup k předmětné nemovitosti lze zajistit jinak, tj. přes pozemky žalobce. Dále žalovaný nesouhlasí ani s navrhovaným rozsahem, ani úhradou, která je navrhovaná žalobcem, když tato úhrada je zcela nedostačující. Dále, že platnost kupní smlouvy byla již soudně řešena v řízení, v němž se žalobce domáhal z důvodu netransparentnosti výběrového řízení vyslovení neplatnosti kupní smlouvy, přičemž soud rozhodl tak, že žalobu zamítl a odvolacím soudem byl tento rozsudek potvrzen. Dále, že v části nezasahující na pozemek žalovaného jde o stavbu dočasnou a v části zasahující na pozemek žalovaného (hala B2) tato část stavby nemá prodlouženou dobu jejího užívání, a proto stavební úřad nyní vede řízení o jejím odstranění, tedy neexistuje právní titul pro její trvání a je třeba ji odstranit. Dne 10. 2. 2014 stavební úřad zahájil řízení o odstranění části stavby – haly B2. V dané věci je navíc s přihlédnutím k soudní praxi jednoznačné, že se nejedná o dvě samostatná vlastnická práva postavená sobě naroveň, neboť jedno vychází z druhého, když na základě vlastnického práva majitele pozemku byl uzavřen smluvní právní vztah, který umožnil vznik dočasné stavby a toto právo stavby je tím pádem limitováno právě výše uvedeným smluvním vztahem a končí zároveň s ním. Není tedy možné připustit jakákoliv práva majitele stavby vůči předmětnému pozemku jen z toho důvodu, že zde vybudoval stavbu, neboť po uplynutí doby nemá jinou možnost než tuto stavbu odstranit.

4. Rozsudkem ze dne 20. 9. 2017, č. j. 18C 413/2013- 461, zdejší soud žalobě vyhověl tak, že zřídil věcné břemeno zatěžující pozemek parc. [číslo] katastrální území Třebonice, obec Praha spočívající v povinnosti strpět právo každého vlastníka budovy č. evidenční [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obci [obec], nebo jakékoliv části budovy, č. ev. 110 nebo jakékoliv její části na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], obci [obec], za měsíční úplatu ve výši 5 841 Kč a to v době trvání do 31. 12. 2020, a dále věcné břemeno zatěžující pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], obci [obec], spočívající v povinnosti strpět právo každého vlastníka budovy č. ev. [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obci [obec], vstupu chůze, vjezdu a jízdy silničních motorových i nemotorových vozidel na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec], pro účely zásobování, údržby a provozu budovy číslo evidenční [anonymizováno] umístěné na pozemcích parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], obci [obec], nebo jakékoliv části této budovy za měsíční úplatu ve výši 18 891 Kč to do trvání do 31.12.2020. Vzájemný návrh žalovaného, aby byla odstraněna část stavby č. ev. 110 – skladový areál EFES – skladová hala B umístěné na pozemcích parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, a to části B2 umístěné na pozemku parc. [číslo], k.ú. [část obce], a aby bylo uloženo žalobci tento pozemek uvést do původního stavu v přiměřené lhůtě, která bude určena soudem, zamítl. O nákladech soud rozhodl tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

5. K odvolání žalovaného rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2018, č. j. 68Co 456/2017-536 tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil.

6. Nejvyšší soud ČR pak k dovolání žalovaného rozhodl rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č. j. 22Cdo 2439/2018-575, tak, že rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení s tím, že nelze zřídit věcné břemeno podle ust. § 135c obč. zák.

7. Následně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2019, č. j. 68Co 456/2017-615, byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se v části, ve které se žalobce domáhal zřízení shora uvedeného věcného břemene ruší a v části, v níž byl vzájemný návrh žalovaného zamítnut, byla věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba, aby soud prvého stupně posoudil důvodnost eventuálního petitu žaloby domáhajícího se přikázání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, do vlastnictví žalobce, k tomuto provést žalobcem navržené důkazy a posoudit důvodnost protinávrhu žalovaného na odstranění stavby. Za tím účelem je potřeba posoudit, zda je požadavek na uvedení do původního stavu dostatečně určitý, dále se zabývat tím, zda a jak probíhá exekuční řízení zahájené návrhem na pověření exekutora ze dne 18. 1. 2018 k vymožení povinnosti vyklidit pozemky a pokud soud dospěje k závěru o důvodnosti protinávrhu žalovaného, soud zhodnotí, za jakých podmínek je možné část haly odstranit, zda je pro to potřebné vyhotovení geometrického plánu a také zhodnotí závěry znalce prof. Ing. [jméno] [příjmení].

8. Pro úplnost soud doplňuje, že následné dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 15. 4. 2019, č. j. 68Co 456/2017-615, bylo dovolacím soudem usnesením ze dne 15. 9. 2020, č. j. 22Cdo 516/2020-698, odmítnuto a ústavní stížnost žalobce proti shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2020, Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2019 byla usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 8/21, odmítnuta.

9. Žalobce následně doplnil, že spravedlivému uspořádání právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným odpovídá využití institutu přestavku, odstranění stavby by bylo v rozporu se zákazem zneužití vlastnického práva a principem, že vlastnictví zavazuje. Stavba haly ve výrobním areálu [anonymizováno] byla zřízena z převážné části na pozemcích ve vlastnictví žalobce, je pravdou, že částečně přesahuje na pozemek žalovaného [číslo] k. ú. [část obce]. Tento pozemek byl vždy součástí většího pozemku PK [číslo] a teprve následně vznikly oddělením z toho pozemku pozemky parc. [číslo] až po dostavení haly žalobce. Stavbou je zde přitom zastavěna jen malá část cizího pozemku. Rozloha pozemku parc. [číslo] činila 2 780 m2 (součet rozloh dnešních pozemků parc. [číslo]), přičemž budova zabírá na tomto pozemku rozlohu 649 m2, tedy přibližně 23,62 %. Ještě menší podíl tvoří podíl plochy stavby, který se nachází na pozemku parc. [číslo] ve vztahu k celkové ploše, kterou hala zaujímá. Celková plocha haly činí 6 860 m2, přičemž na pozemku parc. [číslo] se nachází jen 649 m2, tedy pouze 9,46 % rozlohy haly. Stavba tak zasahuje na cizí pozemek jen malou částí. Žalobce si je vědom, že stavba není stavbou trvalou, avšak tuto má žalobce za splněnou, pokud žalobce stavěl halu s úmyslem, že hala bude užívána na dobu neurčitou a pokud by zde nebyl oddělený vlastnický režim pozemku a stavby, získal by kolaudaci této stavby jako stavby trvalé. Co se týče dobré víry, žalobce nikdy neměl podezření, že staví část haly na cizím pozemku. Požadavku na odstranění stavby nelze vyhovět, neboť postup žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, protiústavní a nepožívající právní ochrany. Žalovaný předmětný pozemek zakoupil od ČR, přičemž v kupní smlouvě je výslovně uvedeno, že si je vědom toho, že se na pozemku nachází stavba ve vlastnictví žalobce. Pozemek žalovaného parc. [číslo] nemá samostatně ani ve spojení s pozemkem parc. [číslo] žádné reálné hospodářské využití pro žalovaného, ať již s ohledem na zastavitelnost území nebo požadovaný odstup od hranice sousedního pozemku. Žalovaný odmítl směnu pozemků za hospodářsky využitelnější, domáhá se odstranění stavby v situaci, kdy si byl dobře vědom, že se zde hala žalobce nachází, představuje jasné zneužívání vlastnického práva, kdy nelze za daných okolností přijmout premisu, že žalovaný bude mít pro pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], nějaké reálné využití. Vlastnické právo žalovaného bylo pouze nástrojem pro vyvinutí nepřiměřeného tlaku na žalobce a získání nepřiměřeného majetkového prospěchu v podobě„ výpalného“.

10. Žalovaný poté doplnil, že odstranění stavby je jediným možným řešením uspořádání vztahů účastníků řízení, jednání v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 o. z. je zcela mimořádné a nejedná se o posuzovaný případ. Navíc to byl žalobce, kdo jednal v rozporu s dobrými mravy – žalobce bez souhlasu vlastníka pozemku postavil část stavby na cizím pozemku, bez povolení stavebního úřadu, pro dočasné narovnání vztahů byla v roce 2006 uzavřena za účelem veřejnoprávní legalizace stavby časově omezená nájemní smlouva na dobu 5 let, kdy tato smlouva nebyla prodlužována, žalobce proto již v roce 2006 musel vědět, že v roce 2011 bude nucen stavbu odstranit, což neudělal. Předchozí vlastník rovněž podal (úspěšně) proti žalobci žalobu na vyklizení. Platnost kupních smluv, na základě kterých žalovaný koupil pozemky, byla v minulosti soudy posuzována s výsledkem, že vše proběhlo v pořádku. Žalovaný nikdy nejednal v rozporu s dobrými mravy, kupoval pozemky s tím, že stavba žalobce bude odstraněna a on je bude dále moci využívat. Naopak je to žalovaný, kdo je dlouhodobě omezen na svých právech, neboť od toku 2013 probíhá tento spor. Žalobce také jedná nemorálně, pokud navrhuje přikázání pozemků za částku 3 985 000 Kč, když si je velmi dobře vědom, že cena pozemků je mnohonásobně vyšší (poslední nabídka činila 8 000 000 Kč). Žalobce nemá stavbu umístěnou na pozemcích parc. [číslo] k. ú. [část obce], povolenou, šlo o dočasnou stavbu povolenou do 31. 12. 2020, žalobce nyní žádá o změnu na stavbu trvalou pouze pro část stavby na pozemku. Dále existuje projekt rozdělení stavby žalobce, na základě kterého dojde k oddělení stavby – haly B2 na pozemku č. parc. [číslo], k. ú. [část obce], kdy žalobce počítá s rozdělením stavby, což je evidentní i ze spisu stavebního úřadu.

11. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), přičemž zamítl návrhy na dokazování, které učinil žalovaný podáním ze dne 4. 10. 2021, neboť tyto byly navrženy po uplynutí koncentrační lhůty.

12. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

13. Dne 17. 8. 1981 Odbor výstavby ONV, [obec a číslo], jako příslušný stavební úřad vydal kolaudační rozhodnutí pro stavbu – sociální a administrativní budova, sklad [anonymizováno], servisní hala, betonárka 50, velín, štěrkopískové hospodářství, žumpa pro administrativní budovu, sedimentační jímka, elektroinstalace (prokázáno Kolaudačním rozhodnutím ze 17. 8. 1981). Dne 16. 10. 1985 Odbor výstavby NV v [obec a číslo] vydal kolaudační rozhodnutí pro stavbu objektů zařízení staveniště na ploše [číslo pasu] v [obec a číslo] – [část obce] v rozsahu – kanceláře a vrátnice, nadzemní dvouplášťová nádrž Bencalor, prodloužení jeřábové dráhy, příjezdová kolej (prokázáno kolaudačním rozhodnutím ze dne 16. 10. 1985).

14. Dne 1. 11. 2004 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vyhlásil výběrové řízení na prodej majetku – pozemkové parcely parc. [číslo] ve zjednodušené evidenci o výměře 2722 m v k.ú. [část obce] ve vlastnictví České republiky, přičemž stanovil minimální kupní cenu ve výši 4 899 600 Kč (prokázáno podmínkami výběrového řízení čl. AMU/008/2004). 15. [právnická osoba] jako prodávající a žalobce jako kupující uzavřeli dne 21. 12. 2004 kupní smlouvu, na jejímž základě žalobce nabyl do svého vlastnictví nemovité věci, a to pozemky –parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] pozemkové parcely ve zjednodušené evidenci parc. [číslo] parc. [číslo] za kupní cenu ve výši 7 213 000 Kč (prokázáno kupní smlouvou ze dne 21. 12. 2004 včetně návrhu na povolení vkladu vlastnického práva podaného 30. 12. 2004).

16. Dopisem ze dne 21. 10. 2005 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových žalobci sdělil, že optimální řešení dané situace je zajištění řádného nájemního vztahu s uživatelem pozemku nebo vyhlášení nového výběrového řízení (prokázáno dopisem ze dne 21. 10. 2005).

17. Žalobce a Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se dohodli, že ČR poskytne žalobci počínaje dnem 10. 1. 2006 k užívání pozemek PK [číslo], o výměře 2722 m, v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsaný na [list vlastnictví]. V čl. I. odst. 3 byl sjednán účel nájmu, a to zajištění skladových, parkovacích a manipulačních ploch pro nájemcovu činnost podle předmětného podnikání, uvedeného ve výpisu z obchodního rejstříku, citovaného v záhlaví této smlouvy a jen k tomuto účelu může být pronajatá nemovitost nájemcem užívána. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou – do 13. 2. 2011 (prokázáno smlouvou o nájmu nemovitosti [číslo] [rok], čl. 761). Žalobce Českou republiku – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových žádal o uzavření dodatku k uvedené nájemní smlouvě, dopisem ze dne 30. 6. 2009 bylo však žalobci sděleno, že o novém dodatku nájemní smlouvy lze jednat nejdříve koncem roku 2010 (prokázáno dopisem ze dne 30. 6. 2009). Opětovně žalobce požádal o prodloužení užívání areálu do konce roku 2012 dopisem ze dne 5. 11. 2010 (prokázáno dopisem ze dne 5. 11. 2010).

18. Dne 21. 3. 2006 Úřad městské části [obec a číslo], odbor stavební, oddělení výstavby, rozhodl tak, že se k žádosti žalobce dodatečně povoluje dočasná stavba – přístavba a stavební úpravy stávající haly (s účelem využití – sklad a distribuce ovoce a zeleniny) vč. přípojek elektro, plynu + terénních úprav přilehlých ploch s oplocením v [obec a číslo] – [část obce], v areálu„ Centrální plocha CP1“ na pozemcích parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce] a současně vydal povolení k užívání výše uvedené stavby, přičemž stavba byla povolena jako dočasná do 31. 12. 2009 v odůvodnění se uvádí, že žadatel postavil stavbu bez stavebního povolení, stavební úřad proto zahájil řízení o odstranění stavby spojené s ústním jednáním a místním šetřením, na místě bylo zjištěno, že stavba je již téměř dokončena, následně stavební úřad vydal dočasné povolení stavby a souhlas s užíváním stavby k určenému účelu, a to na základě předložené žádosti, projednání s účastníky řízení a dotčenými orgány (prokázáno rozhodnutím dodatečné povolení stavby a souhlas s užíváním ze dne 21. 3. 2006, čl. 135).

19. Dopisem ze dne 13. 4. 2006 ÚZSVM sdělil, že obdržel rozhodnutí Odboru stavebního MČ [obec a číslo], kterým povoluje dočasnou stavbu v [obec a číslo] – [část obce], v areálu Centrální plocha [číslo pasu] ČR je vlastníkem a Úřadu přísluší hospodařit s pozemkem PK [číslo], k. ú. [část obce], který je výše uveenou stavbou dotčen. [právnická osoba] byla uzavřena nájemní smlouva na užívání pozemku, pozemek byl v roce 2004 nabízen k prodeji, zájemce se však nenašel. [právnická osoba] nabídla cenu výrazně nižší než dle znaleckého posudku. Protože byl schválen záměr na prodej pozemku PK [číslo] ve veřejné soutěži, domnívá se ÚZSVM, že touto černou stavbou je omezen výběr případných kupců. Stavbu postavila [právnická osoba] na části pozemku PK [číslo] bez stavebního povolení a bez souhlasu Úřadu, proto je třeba se proti rozhodnutí odvolat (prokázáno sdělením ze dne 13. 4. 2006, [číslo]).

20. Dne 8. 9. 2006 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vyhlásil další výběrové řízení na prodej majetku – pozemková parcela parc. [číslo] ve zjednodušené evidenci o výměře [číslo] m v k.ú. [část obce] ve vlastnictví České republiky, přičemž stanovil minimální kupní cenu ve výši 3 131 000 Kč. Jako jediné kritérium pro výběr nabyvatele se stanovuje výše nabízené kupní ceny (prokázáno podmínkami výběrového řízení č. AMU/004/2006).

21. Dopisem ze dne 25. 10. 2007 žalobce sdělil České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, že v reakci na dopis, kterým mu bylo oznámeno, že Ministerstvo financí ČR neudělilo schvalovací doložku ke kupní smlouvě ze dne 22. 3. 2007 na prodej nemovitostí v k.ú. [část obce], potvrzuje, že nadále má zájem o koupi pozemku parc. [číslo] (prokázáno dopisem ze dne 25. 10. 2007).

22. Dopisem ze dne 7. 1. 2010 žalovaný žalobci navrhl dohodu k předmětným pozemkům parc. [číslo] v k.ú. [část obce] s tím, že navrhl odkoupení těchto pozemků za částku 9 500 000 Kč nebo uzavření nové nájemní smlouvy za nájemné 80 000 Kč měsíčně nebo jejich vyklizení (prokázáno návrhem dohody k pozemkům parc. [číslo] v k.ú. [část obce], čl. 764).

23. Další výběrové řízení na prodej majetku ve vlastnictví České republiky – parcely PK [číslo], pozemek ve zjednodušené evidenci a parcelu [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsané na [list vlastnictví] vyhlásil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dne 28. 7. 2010, přičemž minimální kupní cena nemovitostí činila 4 423 700 Kč (prokázáno oznámením o výběrovém řízení č. AMU/014/2010 a jeho podmínkách). Znaleckým posudkem ze dne 31. 5. 2010 vypracovaným [právnická osoba] s.r.o. byla stanovena obvyklá cena pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha stanovena na 4 410 000 Kč (prokázáno znaleckým posudkem [číslo] [anonymizováno]).

24. Výběrové řízení na prodej majetku ve vlastnictví České republiky – pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsané na [list vlastnictví] bylo vyhlášeno dále dne 11. 11. 2010, přičemž minimální kupní cena byla stanovena na 3 097 590 Kč. V tomto výběrovém řízení předložil nejvyšší nabídku žalovaný, a to konkrétně částku ve výši 3 209 000 Kč, přičemž žalobce učinil nabídku ve výši 3 150 000 Kč (prokázáno oznámením o výběrovém řízení č. AMU/018/2010 - 2. kolo a jeho podmínkách, zápisem z jednání komise pro vyhodnocení nabídek v souvislosti s prodejem nemovitého majetku formou výběrového řízení konaného dne 17.12.2010).

25. Dne 4. 1. 2011 Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě žalovaný do svého vlastnictví nabyl nemovité věci – pozemek parc. [číslo] ostatní plocha – jiná plocha a parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. [část obce] za kupní cenu 3 209 000 Kč (prokázáno kupní smlouvou č.j . ÚZSVM/A48601/2010 – MŮEM).

26. Dne 9. 2. 2011 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových žalovanému předal ověřenou fotokopii Smlouvy o nájmu nemovitosti [číslo] 2006 uzavřenou s žalobcem, žádost žalobce o prodloužení smlouvy o nájmu a kopii návrhu na zahájení řízení povolení vkladu vlastnického práva (prokázáno předávacím protokolem ze dne 9. 2. 2011).

27. Dopisem ze dne 14. 6. 2011 žalovaný žalobce vyzval k zahájení jednání o vyřešení celé situace a navrhl mu její řešení, a to buď, že dojde k uzavření nové nájemní smlouvy nebo k odkoupení předmětných pozemků (prokázáno dopisem ze dne 14. 6. 2011 ve věci pozemku parc. [číslo] [číslo], čl. 114).

28. Dne 1. 11. 2013 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podal návrh na vklad vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], pro žalovaného, dne 12. 11. 2013 byl vklad vlastnického práva proveden a k 27. 12. 2013 byl jako vlastník pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce] zapsán žalovaný (prokázáno návrhem na vklad práva do katastru nemovitostí ze dne 1. 11. 2013, informací o řízení V [číslo] 2013, výpisem z katastru nemovitostí k datu 27. 12. 2013).

29. Dopisem ze dne 5. 12. 2013 Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sdělil zástupci žalobce, že nabídka ostatním organizačním složkám státu byla provedena standardním způsobem, písemnou formou v roce 2004 a že rozhodnutí o nepotřebnosti bylo vydáno v roce 2004 (prokázáno poskytnutím informace dle zákona č. 106/99 Sb. z 5. 12. 2013).

30. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 3. 2013, č.j. 17C 44/2011-249 byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a žalovaným dne 3. 2. 2011 ohledně pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha. K odvolání žalobce byl rozsudek potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013, č.j. 54Co 201/2013-282. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze bylo pak usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 2013, č.j. 26Cdo 3144/2013-139 odmítnuto (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 54Co 201/2013-282, zde na čl. 76, usnesením Nejvyššího soudu České republiky, č.j. 26Cdo 3144/2013-139, zde na čl. 85).

31. Od února 2011 do října 2013 se žalobce každý měsíc návrhem podaným u Okresního soudu Praha – západ domáhal, aby jmenovaný soud přijal do úschovy částku ve výši 20 000 Kč pro dosud neznámého příjemce (prokázáno 33x usnesením Okresního soudu Praha – západ o příjmu částky 20 000 Kč do úschovy). Předžalobní upomínkou ze dne 17. 12. 2013 žalobce žalovaného vyzval k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene spočívající v povinnosti strpět právo každého vlastníka budovy umístění budovy na pozemku parc. [číslo] strpět právo každého vlastníka budovy vstupu, chůze, vjezdu a jízdy silničních motorových i nemotorových vozidel na pozemek parc. [číslo] pro účely zásobování, údržby a provozu budovy za úplatu 20 673 Kč měsíčně (prokázáno předžalobní výzvou ke splnění povinnosti ze 17. 12. 2013 včetně potvrzení o doručení [právnická osoba], e-mailová korespondence z 18. 12. 2013). Předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2013 žalovaný vyzval žalobce k úhradě škody a jiné újmy ve výši 2 761 724,50 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou – výzva k úhradě dlužné částky ze dne 4. 12. 2013).

32. Ke dni 31. 1. 2014 byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku parc. [číslo] na němž stojí stavba č.e. [anonymizováno], v k.ú. [část obce], zapsaných na [list vlastnictví] s ideálním vlastnickým podílem žalobce a dále s ideálním vlastnickým podílem paní [jméno] [příjmení] a s ideálním vlastnickým podílem paní [jméno] [příjmení]. Jako vlastník pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba č.e. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba č.e. [anonymizováno], v k.ú. [část obce] zapsaných na [list vlastnictví] byl zapsán žalobce. K 31. 1. 2014 byl v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 2 099 m a pozemku parc. [číslo] zastavená plocha a nádvoří o výměře 649 m, na němž stojí stavba č.e. [anonymizováno], jejímž vlastníkem je žalobce, vše v k.ú. [část obce] zapsán žalovaný, přičemž tyto pozemky se nacházejí mezi pozemkem parc. [číslo] na němž stojí taktéž stavba č. e. [anonymizováno], pozemkem [číslo] a pozemkem parc. [číslo] které jsou ve vlastnictví žalobce. Z foto mapy pak vyplývá, že stavba č. e. [anonymizováno] ve vlastnictví žalobce stojí na pozemku parc. [číslo] (prokázáno výpisem z KN k datu 31. 1. 2014 čl. 56 a násl., snímek foto mapy na podkladě katastrální mapy). Z leteckého snímku je patrné, že část stavby č. ev. [anonymizováno] přesahující na pozemek parc. [číslo] má nepravidelný tvar, respektive tvar postupně se rozšiřující (prokázáno leteckým snímkem areálu čl. 97).

33. Dne 10. 2. 2014 Úřad městské části [obec a číslo], odbor stavební, jako stavební úřad, zahájil opatřením řízení o odstranění části dočasné stavby podle § 129 odst. 1 písm. f) stavebního zákona Skladový areál [anonymizováno] – skladová hala B –„ část B2 vč. příslušných zpevněných ploch“ při ul. [ulice] č.e. 110, [obec a číslo] na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce], jejímž vlastníkem je žalobce (prokázáno oznámením o zahájení řízení 10. 2. 2014, čl. 157).

34. Dne 11. 3. 2014 Úřad městské části [obec a číslo], odbor stavební, nařídil vlastníkovi opatření projektové dokumentace pro provedení zabezpečení stavebně technického stavu stavby nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (prokázáno rozhodnutím opatření projektové dokumentace pro zabezpečení stavebně technické stavby z 11. 3. 2014, čl. 91).

35. Dne 14. 2. 2014 Úřad městské části [obec a číslo], odbor stavební, jako stavební úřad vydal souhlas se změnou užívání stavby Skladový areál [anonymizováno] –„ Skladové haly A a B1, vč. příáslušných zpevněných ploch“ při ul. [anonymizována dvě slova] č. e. [anonymizováno], [obec a číslo], která spočívá v prodloužení doby jejího trvání do 31. 12. 2015 (prokázáno souhlasem se změnou v užívání stavby ze dne 14. 2. 2014 včetně mapy, čl. 116 a 117).

36. Dopisem ze dne 1. 4. 2014 [ulice] část [obec a číslo], odbor stavební, oddělení výstavby, sdělil zástupkyni žalovaného mimo jiné, že instalací nové dělící stěny ve skladové hale B došlo k jejímu rozdělení na haly B1 a B2 a protože užívání haly B1 se nedotýká práv třetích osob, vydal stavební úřad dne 14. 2. 2014 souhlas se změnou užívání části dočasné stavby„ Skladový areál EFES – skladové haly A1 a B1, vč. příslušenství zpevněných ploch“ umístěných na pozemcích ve vlastnictví spol. [právnická osoba], který spočívá v prodloužení doby jejího trvání do 31. 12. 2015 (prokázáno dopisem ze dne 1. 4. 2014 na čl. 125).

37. Dne 8. 8. 2014 byla usnesením Úřadu městské části [obec a číslo], odbor stavební, oddělení výstavby, prodloužena lhůta na opatření, projednání a předložení projektové dokumentace pro provedení zabezpečení stavebně technického stavu dotčené stavby Skladový areál [anonymizováno] – skladová hala B –„ část B1) při ul. [ulice] č. e. [anonymizováno], [obec a číslo], do 28. 2. 2015 (prokázáno usnesením Městské části [obec a číslo] odbor stavební ze dne 8. 8. 2014, čl. 158).

38. Návrhem ze dne 2. 2. 2015 žalobce navrhl Úřadu městské části [obec a číslo], aby zahájil řízení o změně v užívání dočasných staveb tvořících Areál skladových a distribučních hal PPL“, do 31. 12. 2020 (prokázáno dopisem adresovaným MČ [obec a číslo] z 15. 1. 2015 na čl. 189, doplněním oznámení změny v užívání stavby ze dne 30. 1. 2014).

39. Dne 10. 2. 2015 rozhodl usnesením Úřad městské části [obec a číslo], odbor stavební, tak, že se řízení o odstranění stavby Skladový areál [anonymizováno] – skladová hala B –„ část B1) při ul. [ulice] č. e. 110, [obec a číslo] přerušuje do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o žalobě na zřízení věcného břemene k tíži pozemků parc. [číslo] ve prospěch stavby (prokázáno usnesením o řerušení řízení o odstranění stavby, čl. 182).

40. Dne 11. 7. 2014 požádal žalobce [příjmení] část [obec a číslo] o změnu zařazení lokality ve strategickém plánu pro zpracování metropolitního plánu hl. m. [obec] do stabilizované oblasti nerušící výroby, [ulice] část [obec a číslo] na žádost reagovala s tím, že v současné době je území využíváno k provozování firem [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a že pro tvorbu nového metropolitního plánu MČ [obec] [část obce] požadovala území lokality Betonárka využívat pro drobnou podnikatelskou činnost s možností pokračování i současných provozovatelů (prokázáno žádostí o změnu zařazení lokality ve strategickém plánu pro zpracování metropolitního plánu hl. m. [obec] do stabilizované oblasti nerušící výroby ze dne 11. 7. 2014, čl. 192, vyjádření k lokalitě Betonárka MČ [obec] [část obce] ze dne 12. 2. 2015).

41. Dne 6. 2. 2015 se dohodli spol. [právnická osoba] a žalobce na užívání příjezdní komunikace v areálu žalobce a PPL, tak, že se [právnická osoba] a.s. zavázala umožnit žalobci neomezeně užívat komunikace do přístupu do areálu CP1 a tím zajistit přístup k provozovnám a halám uživatele v areálu jemu i všem třetím osobám (prokázáno dohodou o užívání příjezdní komunikace k areálu firmy [právnická osoba] a PPL včetně příloh).

42. Dne 16. 2. 2015 Úřad městské části [obec a číslo], odbor stavební, jako stavební úřad vydal souhlas se změnou užívání stavby – Skladový areál [anonymizováno] –„ Skladové haly A, B1 a B2, vč. příslušných zpevněných ploch“ při ul. [ulice] č.e. 110, [obec a číslo] – [část obce] na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce], která spočívá v prodloužení doby jejího trvání do 31.12.2020. V odůvodnění stavební úřad uvádí, že žalobce pořádal dne 11. 12. 2013 o vyjádření k záměru rozdělit stávající skladovou halu B na halu B1 o výměře 3574 m2 na pozemcích parc. [číslo] halu B2 o výměře 1 191 m2 na pozemcích parc. [číslo] provedením nové dělící stěny bez zásahu do nosných konstrukcí, podle projektové dokumentace vypracované Ing. [jméno] [příjmení]. Při kontrolní prohlídce stavební úřad zjistil, že instalací dělící stěny ve skladové hale B vznikly oddělené prostory B1 a B2, podle výše uvedené projektové dokumentace. Pro halu B2 přitom vlastník k dotčeným pozemkům parc. [číslo] nedoložil práva, proto stavební úřad zahájil v té době řízení o změně v užívání dočasné stavby spočívající v prodloužení doby jejího trvání ani nevedl a rovnou zahájil opatřením ze dne 10. 2. 2014 řízení o odstranění části dočasné stavby – haly B2 (prokázáno souhlasem se změnou v užívání stavby ze dne 16. 2. 2015, čl. 194).

43. Žalobou ze dne 30. 3. 2015 podanou Městskému soudu v Praze se žalovaný na Úřadu městské části [obec a číslo] domáhal zrušení souhlasu se změnou v užívání stavby vydaného Úřadem městské části [obec a číslo], Odbor stavební (oddělení výstavby), sp. zn. VYS [číslo] 2015, č.j. P13-07708/2015 ze dne 16. 2. 2015 a vrácení Úřadu městské části [obec a číslo] k dalšímu řízení (prokázáno žalobou žalovaného podanou u Městského soudu v Praze dne 30. 3. 2015).

44. Dne 18. 1. 2018 žalovaný podal návrh na pověření soudního exekutora pro vymožení povinnosti stanovené rozsudkem udejšího soudu ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 21 C 25/2012-79, kterým byla žalobci uložena povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha (prokázáno návrhem na pověření soudního exekutora ze dne 18. 1. 2018). exekuční návrh byl odmítnut podle § 39 odst. 2 e. ř. (prokázáno usnesením ze dne 19. 3. 2018, čl. 785).

45. Usnesením ze dne 4. 2. 2021 rozhod Úřad městské části [obec a číslo], odbor stavební, ve věci změny dočasné stavby na stavbu trvalou, a to„ Skladový areál [anonymizováno] – Skladové haly A a B1 včetně příslušných zpevněných ploch – změna dočasné stavby na stavbu trvalou“ [obec a číslo] – [část obce], ul. [anonymizována dvě slova] č. ev. [anonymizováno]“, tak, že se řízení přerušuje do 31. 5. 2021 nebo do doby odstranění nedostatků v tomto usnesení oznámených (prokázáno usnesením ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. VYS [číslo], čl. 729).

46. Ve znaleckém posudku Stavebně-technické posouzení účelnosti odstranění stavby skladový areál [anonymizováno] v [obec a číslo] – [část obce] – hala B – část B2 vypracovaným Prof. Ing. [jméno] [příjmení] v březnu 2015 je vyjádřen závěr, že jedno z možných řešení je takové, že se krajní 15 m široká loď postupně zúží z 15 až na 5 m, kopírujíce hranici cizího pozemku a pozemku parc. [číslo] (oddělen od pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na základě geometrického plánu [číslo] 2013 ze dne 12. 12. 2013 vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení]), pro nově upravenou loď by však nebylo možné pouhé odbourání předmětné stavby, ale bylo by nutné provést současně rozháhlé stavební úpravy, zejména vybudovat nové základové patky a přemístit sloupy, příčle a vaznice a vybourat a nově postavit střešní a obvodový nosný plášť haly včetně klempířských prvků a přeložky stávající dešťové kanalizace, navíc by bylo třeba upravit stávající úžlabí mezi předmětnou stavbou a zbývající částí haly, zabudovat nové vaznice a upravit jeden každý vazník s táhlem. Z hlediska statiky je možné rekonstrukci haly, spočívající v odstranění předmětné stavby, provést, nelze však předmětnou stavbu zdemolovat bez současných rozsáhlých stavebních úprav, kterou jsou spojeny s mimořádnými a nepoměrnými obtížemi způsobenými zásahem do nosné konstrukce haly i do jejího opláštění a dále, že odstranění (části) haly na předmětném cizím pozemku žalovaného se znalci jeví jako naprosto neúčelné a odkoupení pozemku nebo zřízení věcného břemene se z hlediska zdravého rozumu jeví jako jediná doporučitelná varianta (prokázáno znaleckým posudkem stavebně statické posouzení účelnosti odstranění stavby, čl. 210).

47. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobce postavil na cizím pozemku, tehdy PK [číslo], dnes pozemky parc. [číslo] stavbu č. ev. 110, pozemky se v té době nacházely ve vlastnictví státu. V roce 2011 došlo k převodu vlastnického práva k pozemkům na žalovaného. Žalobce a předchůdce žalovaného uzavřeli dne 13. 2. 2006 nájemní smlouvu, kterou přenechal pozemek PK [číslo] předchůdce žalovaného žalobci k užívání na dobu určitou, konkrétně na dobu 5 let od uzavření smlouvy. [ulice] úřad zahájil řízení o odstranění stavby č ev. 110, stavba byla povolena pouze jako dočasná, následně bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného zdejším soudem.

48. Soud posuzoval vztahy účastníků podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ občanský zákoník“) když použití této právní úpravy vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 12. 1995, sp. zn. 37 Co 40/95), dle něhož u neoprávněných staveb podléhajících režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“) je zapotřebí odlišit právní úpravu vzniku tohoto právního vztahu od právní úpravy, podle níž probíhá jeho vypořádání. Zatímco existenci neoprávněné stavby je třeba posoudit podle právní úpravy, jaká tu byla v době vzniku stavby, způsob vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, probíhá podle té právní úpravy, jaká existuje v době rozhodování soudu, tedy zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“).

49. Podle § 3054 o. z. stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

50. Podle ust. § 3055 o. z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku. (odst. 1) Odstavec 1 platí obdobně pro stavbu, která má být zřízena na pozemku jiného vlastníka na základě věcného práva vzniklého stavebníku přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (odst. 2).

51. Podle ust. § 3059 o. z. je-li stavba zřízena na několika pozemcích, použijí se § [číslo] až [číslo] jen ve vztahu k pozemku, na němž je převážná část stavby. Stane-li se stavba součástí tohoto pozemku, použije se ve vztahu k pozemkům, na něž části stavby přesahují, ustanovení o přestavku.

52. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení, kdy žalobce se domáhal přikázání pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha, které se nacházejí ve vlastnictví žalovaného, do svého vlastnictví, s tím, že na těchto pozemcích se nachází budova žalobce č. ev. [anonymizováno]. Na základě provedeného dokazování bylo v řízení zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] pozemkové parcely ve zjednodušené evidenci parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce], a to na základě kupní smlouvy ze dne 21. 12. 2004. K dostavbě haly nacházející se na pozemku žalovaného došlo v roce 2005 (v roce 2006 bylo stavebním úřadem provedeno místní šetření, dle něhož stavba v té době ještě nebyla zcela dokončená). Žalobce a ČR – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových poté uzavřeli dne 13. 2. 2006 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem pozemku PK [číslo], o výměře 2722 m, v k.ú. [část obce], obec Praha, zapsaný na [list vlastnictví], tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou, od 13. 2. 2006 do 13. 2. 2011 (na dobu 5 let ode dne uzavření smlouvy). Na uvedených pozemcích se nachází stavba – hala, kdy kolaudační rozhodnutí pro stavbu haly bylo vydáno v roce 1981 a v roce 1985, posléze rozhodnutím Úřadu městské části [obec a číslo], odbor stavební, oddělení výstavby, ze dne 21. 3. 2006 byla dodatečně povolena dočasná stavba (č. ev. [anonymizováno]) do 31. 12. 2009 – přístavba a stavební úpravy stávající haly (s účelem využití – sklad a distribuce ovoce a zeleniny) vč. přípojek elektro, plynu a terénních úprav přilehlých ploch s oplocením v [obec a číslo] – [část obce], v areálu„ Centrální plocha CP1“ na pozemcích parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] a současně bylo vydáno povolení k jejímu užívání. Dočasná doba jejího trvání pak byla prodloužena do 31. 12. 2015 a následně ještě do 31. 12. 2020 (rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo], odbor stavební). Ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] k.ú. [část obce], byla opakovaně vyhlášena výběrová řízení, kterých se žalobce účastnil, avšak v posledním výběrovém řízení konaném v roce 2010 uspěl žalovaný, neboť předložil nejvyšší nabídku, přičemž cena byla jediným kritériem úspěchu ve výběrovém řízení. Následně byla mezi původním vlastníkem (ČR – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) a žalovaným uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě se žalovaný stal vlastníkem těchto pozemků. Pozemek [číslo] k. ú. [část obce], je zastavěn stavbou č. ev. 110 (ve vlastnictví žalobce). Podle § 680 odst. 2 a 3 obč. zák., pokud dojte ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a z tohoto důvodu může vypovědět nájemní smlouvu pouze nájemce, nájem předmětných pozemků tedy poté skončil uplynutím času ke dni 13. 2. 2011 (do tohoto dne byl nájem sjednán).

53. Žalobce v průběhu řízení uváděl, že je potřeba postupovat podle § 135c obč. zák. proto, že je stavba č. ev. [anonymizováno] stavbou neoprávněnou. Z hlediska soukromého práva nemá význam, zda byla stavba povolena stavebním úřadem, ale má naopak zásadní význam, zda byla stavba povolena vlastníkem pozemku, na němž byla stavebníkem zřízena. Neoprávněnou stavbou je taková stavba, která byla postavena na cizím pozemku, aniž by k tomu svědčil stavebníkovi právní titul umožňující na pozemku stavět, přičemž není rozhodné, zda měl stavebník či nikoli stavební povolení, není přitom rozhodné ani vědomí vlastníka pozemku o prováděné stavbě (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2612/2003). Oprávněnost stavby se přitom posuzuje podle právní úpravy, která zde byla v době jejího vzniku, způsob vypořádání pak podle právní úpravy platné v době rozhodování soudu o neoprávněné stavbě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2392/99). Pokud byla stavba postavena (třeba jen z části) na cizím pozemku bez svolení vlastníka, jedná se o stavbu neoprávněnou. Pokud však stavebník a vlastník pozemku uzavřou po zřízení neoprávněné stavby smlouvu, na jejímž základě vznikne stavebníkovi věcné nebo obligační právo mít nadále na cizím pozemku stavbu, nelze se domáhat uspořádání vztahů z neoprávněné stavby. Původně neoprávněná stavba může být tak následně stavbou, která stojí na pozemku jiného vlastníka na základě dodatečně vzniklého právního titulu a právní poměry účastníků se následně řídí tímto právním titulem, tedy i důsledky, které nastupují po jeho následném odpadnutí, aniž by se opětovně jednalo o neoprávněnou stavbu. Předmětná stavba byla postavena na pozemku parc. [číslo] bez existence občanskoprávního titul, následně došlo mezi žalobcem a předchůdcem žalovaného (počínaje dnem 13. 2. 2006) k uzavření smlouvy nájemní, konkrétně se žalobce Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dohodli tak, že Česká republika poskytne žalobci k užívání pozemek PK [číslo], a to počínaje dnem 13. 2. 2006 až do 13. 2. 2011 (smlouva byla uzavřena na dobu 5 let od uzavření smlouvy). Stavba tedy vznikla jako neoprávněná, nicméně následně byl tento stav zhojen uzavřením smlouvy nájemní, proto se po skončení oprávnění žalobce pozemek, tehdy ve vlastnictví České republiky, užívat řídí právní vztah účastníků shodnými pravidly, jako v případě staveb od počátku zřízených na cizím pozemku oprávněně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2653/2012, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2023/2013 atd.).

54. Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 zavedl opětovně do právního prostředí zásadu superficies solo cedit i ve vztahu ke stavbám; tato se projevuje zejména v § 506 a § 1083 a násl. o. z. Zákonná úprava vychází z toho, že se superficiální zásada s ohledem na ochranu nabytých práv v plné míře uplatní jen u nově zřizovaných staveb, a proto samotné ustanovení § 506 o. z. nemůže ničeho změnit na existenci staveb, které vznikly před 1. 1. 2014, jakožto samostatných věcí v občanskoprávním smyslu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 892/2016). Zákonodárce si byl vědom, že i po 1. 1. 2014 budou existovat dříve postavené stavby stojící na cizích pozemcích, a tuto situace řešil„ v zásadě“ zřízením vzájemného předkupního práva k pozemku a ke stavbě; zjevně tedy neměl v úmyslu řešit tento stav konstitutivními rozhodnutími soudu, měnícími vlastnické poměry. Zákonodárce dále v rámci přechodných ustanovení v § 3054 a násl. o. z. upravil zvláštní pravidla, která mají sjednotit vlastnický režim stavby coby samostatné věci v právním slova smyslu vzniklé před 1. 1. 2014, a pozemku, na němž tato stavba stojí. Je-li vlastnický režim stavby a vlastnický režim pozemku pod touto stavbou totožný, pak se stavba ve shodě s § 3054 o. z. stala dnem 1. 1. 2014 součástí pozemku. Ustanovení § 3054 o. z. tak dopadá na případy, kde se stavba ve vlastnictví určitého subjektu celá nachází na pozemku téhož vlastníka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5189/2014, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 599/2015). Ani závěry odborné literatury nenaznačují, že by měla úprava § 3054 o. z. dopadat na případy, kdy se stavba nachází na vícero pozemcích, přičemž vlastníkem alespoň jednoho z nich je vlastník stavby. Závěr o dopadu § 3054 o. z. na případy, kdy se celá stavba nachází na pozemku ve vlastnictví vlastníka stavby, ustanovení § 3056 až § 3059 o. z. pak upravují situace, kdy se výchozí pravidlo obsažené v § 3054 o. z. nemůže uplatnit právě proto, že ke dni účinnosti o. z. se celá stavba nenachází na pozemku vlastníka stavby. Teprve ustanovení § 3059 o. z. řeší právní režim staveb, které jsou zřízeny na několika pozemcích, tj. staveb, u nichž se právě z tohoto důvodu nemohou uplatnit předchozí zákonná ustanovení (§ 3054 § 3058). Občanský zákoník v § 3059 upravuje zvláštní postup pro případ, že je stavba zřízena na více pozemcích, a potud je třeba úpravu obsaženou v § 3059 o. z. považovat za doplnění úpravy § 3054 a § 3058 o. z. Uvedené ustanovení doplňuje přechodná ustanovení § 3054 až § 3058 o. z. tak, že umožňuje, aby se superficiální zásada uplatnila i ve vztahu k pozemku, na němž leží alespoň převážná část stavby; stavba se tak stane součástí toho pozemku, na němž převážně leží, ke zbylým pozemkům zákonodárce připouští uplatnění institutu přestavku. Zákonodárce ustanovením § 3059 větou druhou o. z. obecně připustil použití režimu přestavku i na stavby zřízené alespoň z části na cizím pozemku před nabytím účinnosti občanského zákoníku. I pro případy předvídané v § 3059 větě druhé o. z. platí, že se pro použití přestavku vyžaduje naplnění podmínek obsažených v § 1087 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4572/2015). Z § 3059 o. z. se podává, že stavba se při splnění podmínek § 3054 o. z. stane součástí pozemku ve vlastnictví dosavadního vlastníka stavby, jestliže na něm leží převážná část stavby. Osud zastavěných částí sousedních pozemků ve vlastnictví jiných osob pak upravuje druhá věta § 3059 o. z. tak, že se tu použije ustanovení o přestavku (judikatura v této souvislosti je ustálena v názoru, že tato ustanovení se v takovém případě použijí jen, jsou-li splněny podmínky § 1087 o. z., viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4572/2015). Soud změnu žaloby nepřipustil s ohledem na další navržené rozsáhlé dokazování, neboť žaloba byla doplněna a důkazy byly navrženy po koncentraci řízení a rovněž po uplynutí lhůty podle § 118a odst. 2 o. s. ř. – zde soud výslovně poukazuje na poučení žalobce ze strany soudu na jednání konaném dne 19. 7. 2017, na kterém byl vyzván, aby svá tvrzení a žalobní petit v souladu s tímto poučením upravil (soud zde odkazoval na rozhodnutí Krajského soudu sp. zn. 7Co 296/2014, ve vztahu k právní úpravě použitelné pro toto řízení), což však žalobce neučinil a trval na žalobě, jak byla podána (ve znění pozdějších připuštěných změn), a tedy na posouzení věci dle úpravy účinné do 31. 12. 2013 (viz podání ze dne 30. 8. 2017, čl. 446). Po koncentraci řízení byla také vznesena nová tvrzení ve vztahu k solárním panelům nacházejícím se na střeše budovy č. ev. [anonymizováno], proto ani k tomuto tvrzení soud nepřihlížel. Pro úplnost se soud k možné aplikaci přestavku podle § 1087 o. z. níže vyjadřuje, neboť toto považuje za podstatné pro posouzení, zda je skutečně odstranění stavby, kterého se domáhá žalobce, jediným možným uspořádáním vztahů mezi účastníky. Základním předpokladem je zde skutečnost, že je stavba zřizována na cizím pozemku v dobré víře, že stavebník stavbu zřizuje na svém vlastním pozemku, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Tento předpoklad však není naplněn tehdy, jestliže je stavba zřizována na cizím pozemku, ačkoliv stavebník v dobré víře není, a ani tehdy, má-li stavebník ke zřízení stavby na cizím pozemku platný právní titul. Byla-li stavba zřízena zčásti na cizím pozemku na základě platného existujícího oprávnění (např. nájmu, věcného břemene apod.), nelze uvedená ustanovení (§ 3059 ve spojení s § 1087 o. z.) aplikovat, byť by později oprávnění k umístění stavby zaniklo, neboť v době zřízení stavby se nejednalo o stavbu zřizovanou na cizím pozemku v dobré víře, že stavebník zřizuje stavbu na svém vlastním pozemku (srov. usnesení ČR ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4572/2015). Pokud žalobce namítal, že jeho dobrá víra se presumuje a musí být prokázán opak, z okolností případu nevyplývá v žádném případě to, že by si žalobce v roce 2005 nebyl vědom toho, že předmětné pozemky nevlastní, zejména pokud rozsáhle ve svých podáních popisuje, že měl vždy v úmyslu tyto pozemky nabýt do svého vlastnictví, avšak bohužel žalovaný ve výběrovém řízení podal lepší nabídku. Již v žalobě žalobce uváděl, že se„ mohl plným právem domnívat, že jakožto výlučný vlastník uživatel předmětných pozemků a vlastník ploch a staveb v Areálu [anonymizováno] bude v plánovaném výběrovém řízení jediným zájemcem o jejich koupi“, což dobrou víru žalobce zcela jednoznačně vylučuje. Ze samotných podání žalobce založených ve spise tak vyplývá, že jednak musel vědět, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví jiné osoby (ČR) a počítal se svou účastí v budoucím výběrovém řízení, jednak následně došlo mezi ním a vlastníkem pozemku (předchůdcem žalobce) k uzavření nájemní smlouvy (viz výše). Jestliže ze sdělení ÚZSVM ze dne 13. 4. 2006 má být patrné, že se žalobce domníval, že existuje titul k umístění staveb na předmětných pozemcích, z tohoto sdělení nic takového nevyplývá. K dostavbě haly na části pozemku žalovaného došlo právě v době, kdy měl žalobce předmětný pozemek v nájmu – nemohlo tak tudíž dojít ve světle shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ke zřízení stavby v dobré víře. Dobrá víra také může být podpořena i tím, že stavebník stavěl v souladu se stavebním povolením – naopak nedostatek stavebního povolení tam, kde jej bylo podle zákona třeba, dobrou víru stavebníka zpochybňuje. Pokud by totiž stavební řízení proběhlo, s vysokou pravděpodobností by zjistil skutečné právní vztahy k sousednímu pozemku, a také by musel doložit souhlas vlastníka či spoluvlastníků se stavbou na jejich pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1112/2020). To, že žalobce stavěl bez stavebního povolení, rovněž bylo v řízení prokázáno. Navíc zde není splněna ani druhá nezbytná podmínka přestavku podle § 1087 o. z., a tou je podmínka zásahu malé části stavby na malou část cizího pozemku. Stavba zasahuje na pozemky žalovaného tak, že zcela zastavuje pozemek parc. [číslo] je přitom nerozhodné, že pozemky parc. [číslo] původně tvořily jeden pozemek společně s pozemky ve vlastnictví žalobce označené PK [číslo], neboť je potřeba posoudit rozsah zástavby pozemku cizí stavbou ke dni rozhodování soudu. Pokud se tedy jedná o posouzení velikosti přesahu stavby na cizí pozemek, jedná se téměř o čtvrtinu předmětných pozemků (parc. [číslo]) což v žádném případě není malá část pozemku. V případě aplikace ustanovení o přestavku dojde k pozbytí vlastnického práva dosavadního vlastníka pozemku, musí se tak jednat o zcela minimální zásahy na cizí pozemky – toto v případě rozlohy o velikosti 649 m2 rozhodně tvrdit nelze. Soud přitom odkazuje také na tvar části stavby č. ev. [anonymizováno] přesahující na pozemky žalovaného, neboť je velmi nepravidelný a jen stěží si lze představit, jak by mohl zbývající část pozemku žalovaný jakkoli využít. Jen pro úplnost pak také nutno uvést, že se jedná o stavbu dočasnou, což původně uváděl ve svých vyjádřeních také žalobce, přičemž žalovaný v řízení uvedl, že souhlas k takové změně (oprávnění k užívání žalobcem) nehodlá poskytnout. S ohledem na vše shora uvedené nelze žalobě domáhající se přikázání shora uvedených pozemků do vlastnictví vlastníka stavby č. ev. 110 vyhovět, soud ji proto zamítl (výrok I.).

55. Ze shora uvedeného vyplývá, že k 1. 1. 2014 se stavba postavená na vícero pozemcích jako celek stane součástí pozemku stavebníka, v praxi je však třeba řešit právní režim stavby, která už sice je součástí pozemku stavebníka, ale nachází se na pozemku cizím, jako je tomu v daném případě. V posuzované věci přitom nelze vycházet z ust. § 135c obč. zák., neboť se nejedná o neoprávněnou stavbu, kdy pro aplikaci ust. § 135c obč. zák. by se muselo jednat o zcela výjimečnou situaci odůvodněnou jedinečnými okolnostmi daného případu, takové okolnosti však soud v posuzované věci neshledal, a to s ohledem na důvody uvedené v bodě 58 odůvodnění tohoto rozsudku. V posuzované věci byla neoprávněnost stavby zhojena uzavřením nájemní smlouvy na dobu určitou, tedy na základě platného právního titulu, který zanikl, nejedná se tedy nadále o neoprávněnou stavbu, proto se vlastník pozemku může bránit standardně nástroji sloužícími k ochraně vlastnického práva jeho pozemku – typicky žalobou na odstranění stavby na jeho pozemku (srov. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 1624 - 1633: M. Králík, J. Spáčil). Žalovaný se v řízení domáhal právě odstranění části stavby č. ev. 110 zasahující na pozemek žalovaného, konkrétně části stavby umístěné na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], vzájemnou žalobou.

56. Zřídí-li stavebník na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku dočasně umístěnou stavbu a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, kdy dle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 bylo možné se domáhat podle § 126 obč. zák. odstranění stavby; lze přitom shrnout, že pokud někdo postaví stavbu na cizím pozemku, aniž měl zajištěno časově neomezené a jednostranně nevypověditelné právo mít na cizím pozemku stavbu, bere na sebe riziko, že po zániku tohoto práva bude muset stavbu odstranit. Žalobce musel vědět, že k pozemku žalovaného (tehdy jeho předchůdce, ČR) nemá časově neomezené právo, které by mu umožňovalo mít na pozemku stavbu, musel si být vědom dočasnosti svého oprávnění – spoléhání se na to, že stavba na pozemku bude moci zůstat, tedy nevycházelo z reálného posouzení právní situace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 240/97, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1690/2004). V režimu nyní účinného občanského zákoníku je ochrana vlastníka obecně obsažena v ust. § 1042 o. z., dle něhož se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje, tedy i odstranění stavby (rovněž jako v případě právní úpravy předchozí, obsah těchto dvou ustanovení není odlišný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014). I pokud odstranění stavby bude vyžadovat stavební úpravy podstatně se týkající části stavby, která na pozemcích žalovaného ani nestojí (jak vyplývá ze znaleckého posudku prof. Ing. [příjmení]), není toto překážkou úspěchu žaloby domáhající se ochrany vlastnického práva vlastníka pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 458/2005), toto bylo judikováno ve věci, v níž byl vlastník vedlejšího pozemku, na němž byla stavba zčásti postavena, třetí osobou, nikoli stavebník, která navíc nedala k těmto úpravám souhlas, tím spíše shora uvedené platí v situaci, kdy vlastníkem pozemku, na kterém se stavba z větší části nachází, je sám stavebník. Pokud žalobce dále namítal, že žalovaný věděl o tom, že předmětné pozemky jsou zastavěny a jsou součástí areálu [anonymizováno], již při účasti ve výběrovém řízení, tato skutečnost rovněž nemůže ve věci založit úspěšně námitku proti vlastnické žalobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1690/2004). Žalobce dále namítal, že došlo k pochybení při převodu vlastnického práva k pozemkům, v tomto směru však ničeho prokázáno nebylo, naopak kupní smlouva, kterou došlo k převodu vlastnického práva k pozemkům na žalovaného, již byla v minulosti předmětem přezkumu v soudním řízení se závěrem o platnosti smlouvy.

57. Jestliže žalobce dále namítá užitkovou a ekonomickou propojenost pozemků a budovy s tím, že jsou pozemky užívány žalobcem a zastavěny a žalovaný je tedy nijak využít nemůže, pak toto je věcí žalovaného, jakým způsobem s pozemky naloží, stejně tak pokud žalobce namítal, že by přišlo o zaměstnání mnoho zaměstnanců žalobce, toto tvrzení nebylo ničím v řízení podloženo, ostatně ani žalobce k tomuto nic konkrétního netvrdí. Ve vztahu k namítané obtížnost a nákladnosti odstranění části stavby soud odkazuje na znalecký posudek prof. Ing. [příjmení], z něhož je patrné, že odstranění stavby je fakticky realizovatelné, byť s obtížemi. Znalec sice uvádí, že rozumnější by bylo zřízení věcného břemene či odkoupení pozemku, nicméně takovéto hodnocení věci znalci nepřísluší, nadto ani jedna z variant ve věci nepřipadá v úvahu. Soud pak dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, dle něhož ten, kdo vědomě staví na cizím pozemku na základě časově omezeného práva, případně na základě práva, které může kdykoliv zaniknout v důsledku výpovědi (jako tomu bylo v posuzované věci), na sebe bere rizika spojená s odstraněním stavby po zániku práva mít stavbu na cizím pozemku. Samotná okolnost, že na sousední pozemek takto zasahuje jen část budovy a že by její odstranění bylo pro vlastníka budovy neekonomické, není důvodem pro zamítnutí žaloby (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1120/2006).

58. Případy mimořádné tvrdosti jsou mimořádně řešitelné prostřednictvím ust. § 2 odst. 3 o. z., dle něhož výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, a dále dle ust. § 8 o. z., dle něhož zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. V posuzované věci však nevyšlo najevo, že by se jednalo o jeden či druhý případ. Ustanovení § 2 odst. 3 o. z. je třeba posuzovat v souvislosti s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého:„ Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.“ Zamítá-li soud vlastnickou žalobu proto, že uplatnění práva vlastníka na ochranu je v rozporu s dobrými mravy, jde v podstatě o případ nuceného omezení vlastnického práva, proto lze k aplikaci citovaných ustanovení přistupovat jen zdrženlivě a zcela výjimečně. Nelze sice vyloučit, že uplatnění práva vlastníka bránit se proti neoprávněným zásahům může být v konkrétním případě v rozporu s dobrými mravy; půjde však vždy o zcela výjimečné případy, kdy výkon práva vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného, zpravidla jde o zajištění bydlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2000 sp. zn. 22 Cdo 740/99). V posuzované věci žalobce od počátku musel vědět, že staví na cizím pozemku, stavěl přitom bez stavebního povolení, což sice je věcí veřejného práva, avšak toto dobrou víru žalobce zpochybňuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1112/2020), nelze tedy ve věci dobrou víru žalobce presumovat dle ust. § 7 o. z., jak žalobce namítá. Tento neoprávněný stav následně byl zhojen nájemní smlouvou na dobu určitou, přičemž žalovaný měl možnost pozemky nabýt ještě před výběrovým řízením, v němž uspěl žalovaný, avšak nabídl příliš nízkou cenu (pod cenou stanovenou znaleckým posudkem), jak vyplývá ze sdělení ÚZSVM ze dne 13. 4. 2006 - toto sdělení bylo ostatně také prakticky jediným důkazem, který žalobce předložil na podporu svého tvrzení o své dobré víře, avšak naopak z tohoto sdělení ve spojení s oznámením Úřadu Městské části [obec a číslo] vyplývá, že k výstavbě části haly zasahující na pozemky žalovaného došlo v roce 2005, žalobce učinil předchůdci žalovaného nabídku kupní ceny, která byla příliš nízká, následně již v únoru 2006 došlo k uzavření nájemní smlouvy - žalobce se zde spolehl na to, že ve výběrovém řízení bude jeho nabídka nejvyšší, což se však nestalo. Platnost kupní smlouvy byla předmětem přezkumu soudu, aniž by soud dospěl k závěru o„ nekalosti“ jednání žalovaného, příp. nesprávného postupu při veřejném výběrovém řízení – ostatně žalobce k tomuto ani nic bližšího neuvádí, pouze poukazuje na to, že se výběrové řízení několikrát opakovalo a že byla nabídka žalovaného pouze o 59 000 Kč vyšší než nabídka žalobce a podána na poslední chvíli. Rovněž nelze ani rozpor s dobrými mravy spatřovat v „ přemrštěné“ nabídce odkupu pozemků učiněné ze strany žalovaného, když v průběhu řízení dokonce mezi účastníky došlo ke shodě na kupní ceně, avšak pro další spory mezi účastníky k mimosoudnímu řešení nedošlo. Pokud pak žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn . ÚS 2977/10, dle něhož odstranění stavby nemusí být jediným ústavně konformním řešením a má být otevřen prostor i pro jiné uspořádání vlastnických vztahů – k uvedenému soud konstatuje, že v této věci stavba přesahovala o pouhých 5 m2 oproti celkové rozloze pozemku 875 m2 (zde 649 m2 oproti 2 780 m2), jedná se tak o zcela jinou situaci, navíc veškeré jiné způsoby řešení vztahů mezi účastníky byly vyčerpány. V uvedeném nálezu pak ÚS zejména odkazuje na nález sp. zn. III. ÚS 455/03, v němž Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že "při posuzování případů tzv. neoprávněných staveb, k jejichž zřízení došlo úmyslným protiprávním jednáním stavebníka, musí být ochrana vlastnických práv majitele pozemku prioritní. Pokud tento princip respektován nebude, má toto nejen dopady na samotného vlastníka, ale na celou společnost, v níž se vytváří povědomí o "výhodnosti" nedodržování práv ostatních se všemi nežádoucími důsledky. Vzhledem k tomu nelze mít za to, že by v zájmu společnosti byla ochrana takového "neoprávněného" stavebníka. Na straně druhé je v zájmu společnosti, aby i v těchto případech nedocházelo ve vztahu ke stavebníkovi k nadměrně tvrdým, a tedy obecně neakceptovatelným řešením. O postupu podle § 135c odst. 1 obč. zák. proto třeba uvažovat vždy tehdy, neexistují-li na straně tohoto stavebníka důvody zvláštního zřetele hodné.“, přičemž se v posuzované věci již nejedná nadále o stavbu neoprávněnou, avšak pro posouzení, zda jsou dány podmínky dle ust. § 2 odst. 3 o. z a § 8 o. z. je však nutné vzít v potaz také to, že předmětná stavba původně jako neoprávněná vznikla. To, že žalovaný odmítá pozemek směnit za pozemek jiné hodnoty, rovněž bez dalšího neznačí jeho jednání v rozporu s dobrými mravy.

59. S ohledem na vše shora uvedené, zejména to, že zřízení věcného břemene nepřipadá v dané situaci v úvahu (viz předchozí pravomocné zamítavé rozhodnutí), v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro přikázání pozemků do vlastnictví vlastníka budovy, je odstranění části stavby č. ev. 110 nacházející se na předmětných pozemcích jediným možným způsobem uspořádání právních vztahů mezi vlastníkem budovy a vlastníkem pozemku v dané věci, přičemž v režimu občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (ve znění pozdějších předpisů) je možné se uvedeného domáhat podle ust. § 1042 o. z., neboť tato norma je obsahově shodná jako § 126 obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014). Soud se zabýval také (ne) určitostí žalobního petitu (vzájemné žaloby), kdy však žalovaný s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu žalobní petit upravil tak, že vypustil slova„ uvedení do původního stavu“, přičemž soud dospěl k závěru, že ve věci není zapotřebí vypracovat geometrický plán, neboť žaloba o odstranění stavby je přesná a určitá nejen tehdy, pokud je tato stavba označena v připojeném geometrickém plánu, ale také tehdy, pokud je identifikována způsobem, jenž nevzbuzuje pochybnosti o tom, jaké stavby se žaloba týká, jako je tomu v této věci – kdy se žaloba na odstranění stavby týká výlučně části stavby postavené na pozemcích parc. [číslo] nacházejících se ve vlastnictví žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 22 Cdo 4658/2007). Zároveň z provedeného dokazování vyplynulo, že se má jednat výhradně o část stavby označené jako B2, a to podle projektové dokumentace Ing. [jméno] [příjmení], podle níž vznikly instalací dělící stěny ve skladové hale B vznikly oddělené prostory B1 a B2.

60. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že ve věci není na místě aplikovat ust. § 135c obč. zák., zároveň nejsou splněny podmínky pro přikázání pozemků pod stavbou do vlastnictví žalobce a jeví se tak jako jediný možný způsob, jak ve věci uspořádat poměry mezi účastníky, odstranění části stavby žalobce na pozemku žalovaného, rozhodl ve vztahu ke vzájemné žalobě, kterou se žalovaný domáhal odstranění části stavby č. ev. [anonymizováno] v rozsahu, v jakém přesahuje na pozemek žalovaného, vyhověl (výrok II.).

61. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., přičemž prodloužená lhůta k plnění je zde dána povahou stanovené povinnosti.

62. O nákladech řízení v řízení o žalobě podané žalobcem bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému (žalobce byl neúspěšný v obou navrhovaných petitech) byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny soudním poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč, soudním poplatkem za dovolání ve výši 14 000 Kč a dále 15 úkonů právní služby po 5 100 Kč při tarifní hodnotě 100 000 Kč – viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 5 Cmo 158/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2019, č. j. 22 Cdo 2145/2018-368, dle nichž je v případě eventuálního petitu pro výpočet odměny za právní zastoupení nutno vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován jen eventuálně. Jedná se přitom o následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška“): převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 18. 3. 2014, účast při jednání dne 18. 3. 2014, vyjádření ze dne 3. 12. 2014, účast při jednání dne 16. 2. 2015, účast při jednání dne 18. 5. 2015, vyjádření ze dne 4. 11. 2015, účast při jednání dne 25. 1. 2016, vyjádření ze dne 21. 11. 2016, závěrečná řeč ze dne 9. 6. 2017, účast při jednání dne 19. 7. 2017, vyjádření ze dne 14. 8. 2017, účast při jednání dne 20. 9. 2017, odvolání ze dne 31. 10. 2017, účast při jednání odvolacího soudu dne 12. 2. 2018 soud přitom nepřiznal žalovanému náhradu nákladů spojených s podáním ze dne 8. 8. 2016 a ze dne 12. 10. 2016, neboť jejich obsahem je pouze vyjádření se k důkazu znalecký posudek, a ze dne 22. 1. 2018, neboť se jedná pouze o rekapitulaci již podaného odvolání a nikoli tedy účelně vynaložené náklady. Výše odměny za jeden právní úkon je dána ust. § 12 odst. 3 vyhlášky ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky ve spoj. s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky (za zřízení dvou věcných břemen) a dále 11,5 úkonů právní služby po 21 140 Kč při tarifní hodnotě 3 209 000 Kč – neboť v další fázi řízení po zrušovacím usnesení dovolacího a odvolacího soudu byl předmětem žaloby již jen nárok uplatněný v eventuálním petitu – přikázání pozemků do vlastnictví žalobce (tarifní hodnota sporu byla určena dle kupní ceny, za kterou žalovaný pozemky nabyl), přičemž se jednalo o následující úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a odst. 2 písm. f) vyhlášky: dovolání ze dne 16. 5. 2018, vyjádření ze dne 7. 3. 2019, účast při jednání odvolacího soudu dne 15. 4. 2019, vyjádření ze dne 17. 6. 2019, vyjádření ze dne 24. 7. 2019, vyjádření k dovolání ze dne 9. 9. 2019, vyjádření ze dne 1. 4. 2021, vyjádření ze dne 5. 8. 2021, účast při jednání dne 12. 8. 2021, vyjádření ze dne 16. 8. 2021, účast při jednání dne 9. 11. 2021, účast při vyhlášení rozsudku dne 12. 11. 2021. Výše odměny za úkon právní služby je dána podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky, a dále 27 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkem se tak jedná za právní zastoupení o částku 327 710 Kč, včetně náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. a včetně soudních poplatků za odvolání a dovolání se jedná o 415 529,10 Kč (z toho náhrada za DPH 68 819,10 Kč, soudní poplatek za odvolání 5 000 Kč a za dovolání 14 000 Kč).

63. O nákladech řízení v řízení o vzájemné žalobě podané žalovaným bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 26,5 úkony právní služby po 1 500 Kč při tarifní hodnotě 10 000 Kč, kdy se jedná o následující úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a odst. 2 písm. f) vyhlášky: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 18. 3. 2014, účast při jednání dne 18. 3. 2014, vyjádření ze dne 3. 12. 2014, účast při jednání dne 16. 2. 2015, účast při jednání dne 18. 5. 2015, vyjádření ze dne 4. 11. 2015, účast při jednání dne 25. 1. 2016, vyjádřením ze dne 21. 11. 2016, závěrečná řeč ze dne 9. 6. 2017, účast při jednání dne 19. 7. 2017, vyjádření ze dne 14. 8. 2017, účast při jednání dne 20. 9. 2017, odvolání ze dne 31. 10. 2017, účast při jednání odvolacího soudu dne 12. 2. 2018, dovolání ze dne 16. 5. 2018, vyjádření ze dne 7. 3. 2019, účast při jednání odvolacího soudu dne 15. 4. 2019, vyjádření ze dne 17. 6. 2019, vyjádření ze dne 24. 7. 2019, vyjádření k dovolání ze dne 9. 9. 2019, vyjádření ze dne 1. 4. 2021, vyjádření ze dne 5. 8. 2021, účast při jednání dne 12. 8. 2021, vyjádření ze dne 16. 8. 2021, účast při jednání dne 9. 11. 2021, účast při vyhlášení rozsudku dne 12. 11. 2021. Výše odměny za právní služby je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 1 této vyhlášky a 27 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkem se tak jedná za právní zastoupení o částku 47 850 Kč, včetně náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. a včetně soudních poplatků za odvolání a dovolání se jedná o 57 898,50 Kč (z toho náhrada za DPH 10 048,50 Kč).

64. Celkem tak činí náklady žalovaného (výrok III.) za obě shora uvedená řízení částku 502 790,20 Kč, která byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).