69 Co 107/2022- 92

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Aleše Šťastného a soudců JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátkou JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] pro zaplacení částky [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 28/2020-68 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o nákladech řízení II. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud zamítl žalobu s návrhem na zaplacení žalované částky (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). Takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalovaný užíval pozemek, nacházející se ve výlučném vlastnictví žalobkyně, bez uzavření nájemní nebo jiné smlouvy, čímž na straně žalovaného vznikl majetkový prospěch.

2. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalovaný se stal v průběhu roku [rok] vlastníkem předmětného pozemku, který získal v dražbě konané z pokynu Státního statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“. Žalovaný pozemek nabyl úplatně, a to za nejvyšší podání v částce [částka], jeho vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí. Proti žalovanému byla dne [datum] podána u Obvodního soudu pro Prahu 9 Rytířským řádem Křížovníků s červenou hvězdou žaloba na určení vlastnického práva. V řízení vedeném pod sp. zn. 51C 21/2015 soud uzavřel, že smlouva o provedení dražby byla absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 51 C 21/2015-228, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 37/2019-260, soud určil, že Česká republika je vlastníkem sporného pozemku parc. [číslo]. Předmětný pozemek byl následně předán církevnímu subjektu v souladu se schválenou dohodou o vydání nemovité věci ze dne [datum], která byla schválena Státním pozemkovým úřadem rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Následně žalobkyně uplatnila nárok na náhradu bezdůvodného obohacení u žalovaného, a to s odůvodněním, že žalovaný užíval předmětný pozemek bez uzavřené nájemní smlouvy se žalobkyní v postavení vlastníka pozemku, tedy bez právního důvodu.

3. Žalovaný vydražil předmětný pozemek s původním záměrem užívat ho jako zahradu, následně pojal záměr vybudovat na něm parkoviště, k čemuž si nechal v roce [rok] vyhotovit projekt. Žalovaný po celou dobu předmětný pozemek neužíval a umožnil přetrvání stávajícího stavu, kdy volně přístupný pozemek užívali nájemci přilehlého domu jako zahradu. Za toto užívání mu platila jedna z nájemnic v letním období nepravidelně částku [částka] měsíčně. Dříve než ze strany žalovaného došlo k realizaci plánovaného projektu, došlo k podání žaloby o určení vlastnictví Rytířským řádem Křižovníků s červenou hvězdou. V návaznosti na podanou žalobu ukončil žalovaný veškeré přípravy plánované stavby parkoviště a nájemnice mu přestala posílat měsíční příspěvek. V průběhu roku 2016 byla jmenovanému uložena povinnost zdržet se nakládání s předmětným pozemkem předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 9. Po celou dobu od pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 o určení žalobkyně jako vlastníka předmětného pozemku, až do doby jeho vydání k rukám třetí osoby, které bylo uskutečněno dohodou o vydání nemovité věci ze dne [datum], byl pozemek volně přístupný.

4. Takto zjištěný skutkový stav nalézací soud posoudil podle ust. § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), vzhledem ke vznesené námitce promlčení pak v návaznosti na ust. § 629 o. z. a dále podle ust. § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 3002 a § 3005 o. z.

5. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou žalovaný vznesl v průběhu řízení, a dospěl k závěru, že subjektivní promlčecí lhůtu je nutné posuzovat podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, neboť aplikace právní úpravy se odvíjí od vzniku nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, jenž časově odpovídá okamžiku, kdy odpadl právní důvod bezdůvodného obohacení. Tříletá promlčecí lhůta začala plynout dne [datum], kdy se žalobkyně o bezdůvodném obohacení dozvěděla, neboť k tomuto dni byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 51 C 21/2015-228, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 37/2019-260, o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Soud se neztotožnil s argumentací žalovaného, který tvrdil, že žalobkyně se dozvěděla o skutečnostech rozhodných pro běh subjektivní promlčecí lhůty dne [datum], když žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě dražby konané dne [datum], nejpozději však v roce 2014, kdy byla podána žaloba u soudu ze strany Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, neboť nelze vycházet pouze z předpokládané vědomosti oprávněného o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení. Promlčecí lhůta tedy začala plynout dne [datum], žaloba byla podána dne [datum], soud tak námitku promlčení shledal nedůvodnou.

6. Dále nalézací soud učinil závěr, že žalovaný jednal jako poctivý příjemce a z vlastnictví pozemku evidovaného v katastru nemovitostí mu nevznikl žádný skutečný prospěch. [jméno] víru jmenovaného soud spatřoval v omluvitelném omylu o existenci právně významné skutečnosti. Odkázal na obecně známou vyvratitelnou domněnku poctivosti vyplývající z § 7 o. z. Pozemek na žalovaného přešel v rámci dražby konané Státním statkem hl. m. [obec]„ v likvidaci“, přestože likvidátor [příjmení] statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ nebyl oprávněn nakládat s majetkem likvidovaného podniku. Přes to však žalovaný jednal v této věci v dobré víře. V následujícím řízení o určení vlastnického práva u Obvodního soudu pro Prahu 9 pak bylo uzavřeno, že dobrá víra stěžovatele nemohla převážit nad legitimním očekáváním žalobce (Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou) nacházejícího se v postavení církevního restituenta.

7. Vzhledem k tomu, že žalovanému v období, které je předmětem řízení, tedy od [datum] do [datum] žádný skutečný prospěch z držby pozemku nevzniknul, nevzniklo na straně žalovaného ani žádné bezdůvodné obohacení. Jestliže žalobkyně poukazuje na skutečnost, že byl předmětný pozemek obezděný barokní zdí a měl k němu přístup pouze žalovaný, když se na něj nikdo jiný nemohl dostat, tak ani tato argumentace nemůže obstát. Jednak žalobkyně nepředložila jediný důkaz, který by svědčil ve prospěch tohoto jejího tvrzení, jednak nebylo prokázáno, jakým způsobem měl žalovanému v tomto směru vzniknout skutečný prospěch. Žalobkyni nikdy nebylo bráněno v přístupu na pozemek a v této souvislosti soud konstatoval, že bezproblémovým převodem pozemku ze žalobkyně na Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou byly pochybnosti stran této problematiky rozptýleny.

8. Nalézací soud tak uzavřel, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalovaný se jako poctivý příjemce na úkor žalobkyně neobohatil. Proto žalobu zamítl a o nákladech rozhodl podle úspěchu účastníků ve sporu.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Nalézacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci, pokud uzavřel, že žalobkyně neprokázala žalovanému jako poctivému příjemci, že mu vznikl za žalované období z bezesmluvního užívání pozemku dle žaloby finanční či jiný skutečný prospěch. Odkázala na závěry souvisejícího soudního řízení o určení vlastnického práva ke shodnému pozemku vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 21/2015, a to konkrétně na obsah odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 51 C 21/2015-228 (bod 18), ve znění potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 58 Co 37/2019-260 (bod 26), z nichž vyplývá, že žalovaný tehdy v postavení vydražitele nezachoval vyšší míru opatrnosti při převodu pozemku formou neplatné dražby ve vztahu k dodržení blokačního ustanovení dle § 29 zákona o půdě – nejednal tak na základě své dobré víry. Dovozovala, že žalovaný se tak nemohl v průběhu jím prokázaného užívání pozemku č. parc. 785 k. ú. [část obce] za žalované období dostat do postavení poctivého příjemce. Tato skutečnost musela být žalovanému zjevná od počátku jeho neplatného nabytí předmětného pozemku do vlastnictví, a to po celou dobu až do jeho předání žalobkyni. Za tohoto stavu měl žalovaný povinnost vydat veškeré obohacení, které nabyl, včetně užitků. Brojila proti závěru nalézacího soudu a dovozovala, že k obohacení na straně žalovaného došlo, a to tím, že na jeho straně nedošlo k úbytku jeho majetku. Tento úbytek v žalovaném případě by žalovaného za běžných okolností musel postihnout (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 28 Cdo 4162/2015 či 28 Cdo 1036/2012) za prokázaného stavu, kdy žalovaný užíval cizí nemovitou věc. Pokud by žalovaný postupoval řádně, pak by musel v tom případě platit příslušnou úplatu, což ve prospěch žalobkyně jako vlastnice předmětného pozemku nenastalo. Toto obohacení žalovaného má majetkovou hodnotu, představující obvyklé nájemné resp. obvyklou náhradu za bezesmluvní užívání pozemku představující žalovanou částku či částku, jež mohla být určena dle znaleckého posudku, jehož zpracování žalobkyně navrhovala, avšak tento návrh byl soudem zamítnut.

10. Fakt užívání předmětného obezděného pozemku po žalované období ze strany žalovaného byl prokázán samotným žalovaným, když ve svém písemném vyjádření uvedl, že s ním nakládal jako s vlastním. Není podstatné v jakém rozsahu a na kolik jej žalovaný fakticky užíval, když jej prokazatelně přenechal do užívání jiné osobě v postavení vlastníka či nájemce sousedního pozemku (tedy osoby na straně žalovaného). Žalobkyně odkázala na obsah protokolu o ústní výpovědi žalovaného na soudním jednání konaném dne [datum], že žalovaný předal předmětný pozemek této osobě pro potřebu její a její rodiny – předal ji klíče od branky, jež byla součástí barokní zdi. Na tento pozemek byl umožněný přístup přes branku, v níž bylo zřízeno zařízení na uzamykání této branky. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 845/99, sp. zn. 30 Cdo 199/2007 a sp. zn. 28 Cdo 1321/2011. Držením obezděného pozemku uzavřeného přístupu veřejnosti pro potřebu žalovaného či pro potřebu osob na straně žalovaného došlo k naplnění stavu užívání ze strany žalovaného - nebylo pak podstatné pro posouzení odpovědnosti žalovaného za bezdůvodné obohacení nakolik intenzivně předmětný pozemek skutečně užívá. Po žalované období nedošlo ze strany žalovaného k předání pozemku žalobkyni (pozemek žalovaný předal církevnímu subjektu tj. Rytířskému řádu Křížovníků s červenou hvězdou na základě řádně schválené dohody o vydání pozemku ze dne [datum], schválené rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] s právní moci ke dni [datum]). Rovněž pak brojila proti výroku o nákladech řízení. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

11. K podanému odvolání se vyjádřil žalovaný a odvolací argumentaci zcela odmítl. Poukázal předně na to, že žalobkyně pomíjí, že usnesením ze dne [datum] bylo žalovanému zakázáno jakékoli nakládání s pozemkem včetně práva nájemného, takže je zřejmé, že se žalovaný ani v teoretické rovině od tohoto data nemohl nijak obohatit, když mu bylo zakázáno s pozemkem nakládat. Rozsudek v související věci nabyl právní moci [datum]. Skutečnost, že žalobkyni trvalo dalšího půl roku, než uzavřela dohodu o vydání věci s Rytířským řádem křížovníků s červenou hvězdou, je její liknavostí, ale je nehorázné, aby dokonce i toto prodlení přenášel a na fyzickou osobu, která pozemek nabyla v dobré víře. Brojil proti tvrzení žalobkyně, že by nejednal při nabytí pozemku v dobré víře. Žalovaný mimo jiné měl k dispozici sdělení Ministerstva zemědělství – ústředního pozemkového úřadu, ze kterého jednoznačně vyplývá, že MZe – ÚPU neměl pochyb o tom, že se ke dni účinnosti zákona o půdě nejedná o majetek, který splňuje podmínky ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona o půdě, a proto neshledal důvod k zahájení řízení podle ustanovení § 17 odst. 6 zákona o půdě v tehdy platném znění. Dovozoval, že to byl stát, který pochybil při určení, zda se o zemědělský majetek jedná či nikoliv. Byl to stát, který žalovanému, fyzické osobě důvěřující v akty státu, způsobil, že mu je nakonec majetek odňat a nebyly mu uhrazeny náklady, jež na své vlastnictví vynaložil. Žalobkyně, která po celou dobu souvisejícího řízení o určení vlastnického práva odmítala tvrzení, že by byla vlastníkem předmětného pozemku a zcela jednoznačně stát utvrzovala, že žalovaný je řádným vlastníkem od roku 2010.

12. Poukázal na to, že soudy v soudním sporu o určení vlastnického práva k pozemku nezpochybnily jeho dobrou víru, pouze upřednostnily církevní vlastnictví před vlastnictvím žalovaného. Žalovaný byl v okamžiku nabytí vlastnického práva k pozemku v dobré víře, neboť nemovitost nabýval od státu, který byl jako vlastník v té době zapsán v katastru nemovitostí (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 353/2016 nebo nález Ústavního soudu ČR, IV. ÚS 405/16). Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 946/20, v níž sice ústavní stížnost žalovaného v související věci odmítl, nicméně uvedl, že je nepochybné, že se rozhodnutí obecných soudů citelně dotklo práv žalovaného, a to nejen s ohledem na dobu, po kterou vykonával vlastnická práva, ale i s přihlédnutím k zamýšlenému využití sporného pozemku. Ústavní soud dále uvedl, že je na obecných soudech, aby se, s ohledem na skutečnost, že se stát domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti, vypořádaly i s případnou otázkou dobrých mravů takového postupu.

13. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a to včetně rovněž správného akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení.

14. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek nalézacího soudu včetně řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. O skutkových okolnostech v podstatě nebylo mezi účastníky sporu, meritum sporu se týkalo právního posouzení otázek, zda žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, zda je tento nárok případně promlčen a zda je či není touto žalobou uplatněný nárok v rozporu s dobrými mravy.

16. Odvolací soud dospěl závěru, že nárok žalobkyně je dán a není promlčen. V otázce promlčení nároku se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu nalézacího, pouze z tou odchylkou, že promlčecí lhůta začala běžet den po nabytí právní moci rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 37/2019-260, nikoli již ode dne jeho vyhlášení. Nicméně pokud promlčecí lhůta začala běžet později, než její počátek stanovil nalézací soud, je z logiky věci zřejmé, že nárok promlčen není.

17. Odvolací soud se však odchyluje od právního závěru nalézacího soudu, pokud uzavřel, že, pokud žalovanému jako poctivému příjemci za období od [datum] do [datum] žádný skutečný prospěch z držby pozemku nevznikl, nevzniklo na straně žalovaného ani bezdůvodně obohacení. Nalézací soud správně odcitoval ust. § 3002 odst. 2 o. z., podle něhož, užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu, avšak nesprávně jej vyložil. Předmětné pravidlo brání tomu, aby byl obohacený chráněn jako poctivý držitel ve smyslu § 992 a násl., a byl tak zbaven povinnosti vydat užitek získaný užíváním neplatně nabyté věci (toto postavení je ponecháno nabyvateli z bezúplatné smlouvy). Ochuzenému vůči smluvní protistraně svědčí právo na kompenzaci nepřesahující prospěch poctivého příjemce (což však vyplývá již ze samé podstaty institutu bezdůvodného obohacení, jenž směřuje právě k vydání prospěchu získaného na úkor ochuzeného, nikoli k sankcionování obohaceného). Při stanovování výše tohoto prospěchu komentářová literatura k citovanému ustanovení jako z objektivně uchopitelného vodítka vychází z hodnoty obvyklého nájemného, jež představuje peněžní ekvivalent obdržené hodnoty, neboť vyjadřuje částku, kterou by obohacený za běžných okolností musel vynaložit, aby si opatřil právo užívat srovnatelný objekt. Nelze zcela vyloučit, že se v konkrétním případě může jevit vhodnějším měřítko odlišné, daný závěr nicméně musí být náležitě odůvodněn (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4843/2015).

18. Ve zde souzené věci by tedy žalovanému, pokud by po celou dobu své držby předmětného pozemku byl poctivým příjemcem, nemohla být uložena povinnost vydat prospěch, který by sám získal držbou předmětného pozemku (kupř. provozováním podnikatelské činnosti na předmětném pozemku), avšak k vydání obvyklého nájemného za jeho užívání by povinen byl. V tomto směru jsou pak zcela irelevantní námitky žalovaného, že pozemek byl de facto volně přístupný, že jej užívali cizí lidé. Jako vlastníku pozemku mu nepochybně svědčilo právo pozemek uzavřít a užívat jej výhradně jako jeho jediný vlastník a pokud jej zpřístupnil veřejnosti, bylo to jeho rozhodnutí o způsobu nakládání s majetkem. Předmětný pozemek byl však do jeho vrácení právoplatnému majiteli ve sféře jeho výhradní dispozice, takže nelze učinit závěr o tom, že by žalovanému nevzniklo bezdůvodné obohacení bezprávným užíváním předmětného pozemku.

19. Nicméně nelze přehlédnout, že užívá-li věc nabytou podle neplatné nebo zdánlivé úplatné smlouvy nepoctivý nabyvatel (tj. nabyvatel, jenž ví nebo vědět má a může o vadách smlouvy), vznikne mu bezdůvodné obohacení založené výkonem užívacího práva bez náležitého právního důvodu (§ [číslo], § [číslo], § [číslo]). Práva a povinnosti příjemce, jenž není v dobré víře, se pak již nebudou posuzovat podle § [číslo] odst. 2, jelikož nepoctivému obohacenému nesvědčí žádná ochrana srovnatelná s ochranou dobrověrného držitele, kterou by bylo zapotřebí speciálně prolamovat.

20. Ve zde souzené věci pak nelze přehlédnout spolehlivě nalézacím soudem zjištěnou skutečnost, že Rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou informoval žalovaného dopisem ze dne [datum], že předmětný pozemek je jeho historickým majetkem a poukázal na to, že předmětný pozemek přešel do vlastnictví žalovaného v rozporu s ust. § 3 zák. č. 92/1991 Sb. Tímto dopisem pak zcela nepochybně byla narušena dobrá víra žalovaného ohledně držby předmětného pozemku, když navíc byla podána Rytířským řádem Křížovníků s červenou hvězdou určovací žaloba ohledně vlastnictví předmětného pozemku, která byla projednávána Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 21/2015 a následně Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. 58 Co 37/2019.

21. Nicméně odvolací soud se zcela ztotožnil s žalovaným, jak bylo opakovaně vyjádřeno v rámci řízení před nalézacím soudem a nyní i před soudem odvolacím a ztotožňuje se s jeho argumentací, že zde posuzovaný nárok je rozporný s dobrými mravy, jak to vyslovuje ust. § 8 o. z., jehož smyslem je zabránit takovému výkonu subjektivního práva, které je pouze formálně v souladu s objektivním právem. Jinak řečeno, citované ustanovení slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či smlouvě, avšak jenž je vzhledem k okolnostem konkrétního případu nepřijatelný.

22. To je přesně i případ zde souzené věci. Nelze přehlédnout zjištění nalézacího soudu, že v řízení o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 21/2015, byla zde žalobkyně v procesním postavení druhé žalované (v procesním postavení prvého žalovaného byl zde žalovaný), ke svému vlastnictví předmětného pozemku se nehlásila, naopak jej odmítala a navrhovala zamítnutí žaloby. Vlastnicí předmětného pozemku tedy byla de facto soudem určena proti své vůli a právnímu názoru. V průběhu řízení argumentovala ve prospěch prvého žalovaného (zde v procesním postavení žalovaného), když argumentovala, že žalobci nesvědčilo oprávnění dle § 18 odst. 1 ZMV k podání žaloby na určení vlastnictví druhé žalované k předmětnému pozemku. Namítala, že likvidátor [příjmení] statku hl. m. [obec] mohl s daným majetkem nakládat a smlouvu o jeho dražbě uzavřít. Pokud by soud posoudil, že v daném případě se na uvedený pozemek vztahovalo blokační ustanovení § 29 zákona o půdě, pak toto ustanovení se vztahovalo pouze na převod a nikoliv na přechod vlastnického práva k majetku, jehož původním vlastníkem byly církve, když toto ustanovení zákona o půdě se vztahovalo toliko na majetek zemědělský.

23. Žalobkyně se bránila vlastnictví předmětného pozemku, nehlásila se k němu a po celou dobu řízení jej odmítala. Podporovala žalovaného v tom, že právoplatným vlastníkem předmětného pozemku je on a že jej nabyl dražbou. Pokud tedy poté, kdy proti své vůli byla vlastníkem pozemku určena soudním rozhodnutím, požaduje po žalovaném bezdůvodné obohacení spočívající v bezprávném užívání předmětného pozemku, jehož vlastnictví odmítala, jedná se o nárok rozporný s dobrými mravy. Lze konstatovat, že tento nárok je v souladu s objektivním právem pouze formální a jako takovému mu musí být právní ochrana zcela odepřena.

24. Odvolací soud se pak neztotožňuje ani s námitkou žalobkyně, že uplatněný nárok je povinna požadovat, neboť jí tak ukládá zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Ust. § 14 odst. 4 cit. zákona uvádí, že„ Příslušná organizační složka důsledně využívá všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka a při ochraně majetku před neoprávněnými zásahy a včas uplatňuje zejména právo na náhradu škody, právo na vydání bezdůvodného obohacení a výhradu soupisu pozůstalosti, je-li stát povolán za dědice.“ Citované zákonné ustanovení nikterak nebrání posoudit státu, zda nárok, jehož se domáhá, je či není rozporný s dobrými mravy, zda má žaloba šanci na úspěch a zda naopak není rozporné s ekonomickými zájmy státu vystavovat se nebezpečí povinnosti platby (vysokých) nákladů řízení úspěšné protistraně, jako je tomu ve zde souzené věci. Ve věci vedené před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 21/2015, žalobkyně svůj majetek před neoprávněným zásahem nikterak nechránila, nebránila jej a naopak dražbu označovala za zcela souladnou s právem. Za této situace nyní její požadavek na vydání bezdůvodného obohacení nepožívá právní ochrany, jak bylo shora vyloženo.

25. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř.

26. Určité opodstatnění však přiznal odvolání žalobkyně ohledně výše nákladů řízení, když tento výrok byl změněn za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Odvolací soud sice v souladu s nalézacím soudem hodnotí jako účelné právní porady advokátky s klientem před prvním jednáním ve věci a rovněž poradu ústící do písemného vyjádření ve věci, avšak již nikoli další poradu před dalším jednáním, kde již musela být strategie obrany zvolena, stejně tak, jako argumentační rétorika. Tuto poradu s klientem tedy odvolací soud za účelný náklad související s obranou práva nepovažuje. Součástí účelně vynaložených nákladů žalovaného tak není tento úkon právní služby, ohodnocený vyhl. č. 177/1999 Sb., v platném znění (advokátní tarif) částkou [částka], náhrada jednoho režijního paušálu za [částka] a 21 % DPH z této částky. Náklady řízení před nalézacím soudem na straně žalovaného tak činí částku [částka]. Změna se dotkla rovněž lhůty splatnosti, která byla prodloužena na 15 dní za použití ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a to vzhledem k administrativním úkonům při čerpání ze státního rozpočtu.

27. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalovaného v odvolacím řízení. Bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 v návaznosti na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady na jeho straně jsou tvořeny odměnou advokátky podle advokátního tarifu při meritu věci [částka], za dva úkony právní služby (vyjádření se k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka], náhrada dvou režijních paušálů po [částka], když tuto částku nutno navýšit o 21 % DPH, jejíž je advokáta plátkyní, ve výši [částka] Celkem tedy náklady odvolacího řízení na straně žalovaného činí [částka] Lhůta splatnosti byla rovněž prodloužena na 15 dní za použití ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a 2 týchž důvodů uvedených v předchozím odstavci.

Poučení