8 C 28/2020-68

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Andršovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] [anonymizována dvě slova] ve [anonymizována dvě slova], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 279 978 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 279 978 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 279 978 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 129 373,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 28. 1. 2020 domáhá zaplacení částky 279 978 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalovaný užíval pozemek, nacházející se ve výlučném vlastnictví žalobkyně, bez uzavření nájemní nebo jiné smlouvy, čímž na straně žalovaného vznikl majetkový prospěch. Česká republika byla na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], určena výlučným vlastníkem pozemku č. parc. [anonymizováno], [katastrální uzemí], druhově určeného jako ostatní plocha se způsobem využití zeleň o výměře 480 m2. Žalovaný nabyl tento pozemek neplatnou smlouvou o provedení dražby [anonymizována tři slova] [obec] s. p.„ v likvidaci“, která se uskutečnila v roce 2010 v rozporu s blokačními ustanoveními na ochranu majetku církve podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dne 18. 9. 2019 byla uzavřena dohoda o vydání pozemku mezi žalobkyní a [anonymizováno] řádem [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova] podle zákona č. 428/2012 Sb. Předmětný pozemek byl po dobu trvání bezesmluvního užívání ze strany žalovaného obezděný barokní zdí a byl k dispozici pouze žalovanému, když k němu nikdo jiný ani neměl přístup. Žalobkyně připouští, že žalovaný předal klíče od vstupní branky dalším osobám, kterým umožnil faktické užívání pozemku s jeho souhlasem za drobnou úhradu, avšak tato skutečnost neměla vliv na odpovědnost za stav tohoto užívání, neboť nadále zůstala na žalovaném, a to až do předání pozemku církevnímu subjektu tj. [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] na základě řádně schválené dohody o vydání pozemku. Žalovaný pozemek užíval od roku 2010 jako zahradu, nakládal s pozemkem jako s vlastním a měl v úmyslu na něm realizovat investiční projekt v podobě parkoviště a garáže. Při výpočtu ceny pozemku vycházela žalobkyně z jeho využití jako veřejná zeleň, cena celého pozemku s výměrou 480 m2 činila 960 000 Kč. Výši náhrady určila žalobkyně 5% podílem z ceny pozemku, kterou představuje částka 48 000 Kč za každý rok bezesmluvního užívání, celková výše náhrady od roku 2014 do 31. 10. 2019 činí 279 978 Kč. Žalobkyně v reakci na postoj žalovaného nesouhlasila s tím, že zavinila stav vedoucí k neplatné dražbě zmiňovaného pozemku. [anonymizována tři slova] [obec] s. p.„ v likvidaci“ je do současné doby samostatným právním subjektem, který nesl výlučnou odpovědnost a žalovaná nemohla ovlivňovat jeho právní jednání. Námitku promlčení považuje žalobkyně za nedůvodnou, neboť tuto otázku nelze posuzovat podle starého občanského zákoníku. Náhrada za bezesmluvní užívání je požadována za období počínající 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník, který stanoví tříletou subjektivní promlčecí lhůtu. O vzniku bezdůvodného obohacení se žalobkyně dozvěděla ke dni vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. [číslo jednací], tedy dne [datum rozhodnutí], proto subjektivní lhůta začala běžet až od tohoto dne.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Vznesl námitku promlčení části nároku, a to za období od 1. 1. 2014 do 28. 1. 2018, neboť žalobkyně se o skutečnostech rozhodných pro běh subjektivní promlčecí lhůty musela dozvědět nejpozději v roce 2014, kdy byla podána žaloba na určení vlastnického práva. Není tedy pravdou, že se žalobkyně dozvěděla o vzniku bezdůvodného obohacení až ke dni vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9. Žalobkyně vystupovala v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] jako žalovaná [číslo] kde po celou dobu své vlastnické právo popírala a naopak přisvědčovala argumentům současného žalovaného o jeho výlučném a právoplatném vlastnictví předmětného pozemku. Žalovaný se stal vlastníkem předmětného pozemku dne 20. 4. 2010, kdy se mu podařilo ho úspěšně vydražit v dražbě konané z pokynu [anonymizována tři slova] [obec], s. p.„ v likvidaci“. Žalobkyně byla v době konání této dražby evidována jako výlučný vlastník a žalovaný neměl nejmenší pochybnosti o jejím vlastnickém právu k předmětnému pozemku. Stejně tak neměl pochybnosti stran vlastnického převodu na jeho osobu. Žalovaný předmětný pozemek nabyl úplatně, za nejvyšší podání ve výši 155 000 Kč a stal se tak výlučným vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí. V roce 2015 byla k jeho překvapení podána žaloba na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku ze strany [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova]. Ve zmiňovaném sporu poskytly soudy ochranu [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] a jejich restitučnímu nároku s odůvodněním, že s pozemkem nemělo být nikterak nakládáno, a to s ohledem na tzv. blokační ustanovení, v jejichž důsledku nemohl být pozemek platně převeden na třetí osobu. Žalobkyně se nikdy od roku 2014 jako vlastník nechovala, což dokládá i její shora popsaný postoj v rámci řízení o určení vlastnického práva vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka], kde vlastnické právo k pozemku popírala. Aktuální stav, z něhož se nyní snaží žalobkyně profitovat žalobou na vydání bezdůvodného obohacení, byl zapříčiněn jí samotnou. Nárok žalobkyně je navíc v rozporu s dobrými mravy, neboť není zřejmé, proč byl na žalovaného předmětný pozemek převáděn, když se na něj vztahovalo tzv. blokační ustanovení, z čehož je patrné, že se jmenovaná nezabývala okolnostmi, za kterých mělo údajné bezdůvodné obohacení žalovanému vzniknout. Žalovaný má také výhrady k pokusu žalobkyně distancovat se od jednání [anonymizována tři slova] [obec], s. p.„ v likvidaci“, když ještě v nedávné minulosti tvrdila, že přechod pozemku na žalovaného v rámci dražby konané [anonymizována tři slova] [obec], s. p.„ v likvidaci“ byl zcela po právu. Žalovaný považuje za nesporné, že předmětný pozemek byl v době konání dražby ve výlučném vlastnictví žalobkyně s právem hospodaření pro [anonymizována tři slova] [obec], s. p.„ v likvidaci“. Vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného žalobkyně opírá pouze o evidenci vlastnického práva žalovaného v katastru nemovitostí, přitom neprokazuje, že žalovaný držel obezděný pozemek, ani jak měl být údajně pozemek užíván či co se na něm nacházelo. Předmětný pozemek přiléhá k areálu [anonymizována dvě slova] a přístup na pozemek byl po celou dobu umožněn všem obyvatelům těchto prostor. Nájemci užívali prostory jak pro pěstování ovoce a zeleniny, tak k relaxaci i jako hřiště pro své děti. V tehdejším stavu byl pozemek pro žalovaného zcela nevyužitelný. Žalovaný měl v plánu vybudovat na pořízeném pozemku parkoviště, proto si nechal vyhotovit podrobný projekt k tomuto stavebnímu záměru, avšak tato skutečnost nezakládá jakýkoliv důkaz o užívání pozemku. Zadání projektu proběhlo v roce 2012, tedy ještě před podáním žaloby na určení vlastnického práva z roku 2014, k realizaci parkoviště však nikdy nedošlo. Žalovaný vyčkával do doby pravomocného rozhodnutí soudu o určovací žalobě a s pozemkem žádným způsobem nenakládal. S předmětným pozemkem ani nemohl nijak nakládat, neboť mu byla předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uložena povinnost zdržet se nakládání s ním, zejména zdržet se jakéhokoliv převodu vlastnického práva k uvedenému pozemku či jeho části na třetí osobu, jakéhokoliv zatížení pozemku či jeho části zástavním právem, právem nájmu či zřízení služebnosti nebo jinými věcnými břemeny, či vložení do majetku právnické osoby. Žalovaný byl vzhledem k uvedeným skutečnostem v postavení poctivého držitele, kterému náleží všechny plody i užitky po celou dobu poctivé držby 3. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předmětný pozemek byl v době konání dražby 20. 4. 2010 ve výlučném vlastnictví žalobkyně s právem hospodaření [anonymizována tři slova] [obec], s.p.„ v likvidaci“.

5. Z potvrzení o nabytí vlastnictví ze dne 21. 4. 2010, dokladu o úhradě ceny dosažené vydražením ze dne 21. 4. 2010, z přiznání k dani z převodu nemovitostí žalovaného ze dne 28. 7. 2010 a z přiznání k dani z nemovitostí za zdaňovací období roku 2011 bylo zjištěno, že žalovaný vydražil pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], [obec a číslo] o výměře 484 m2, zapsaný na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] který zaplatil dne 20. 4. 2010 celkovou cenu ve výši 155 000 Kč. Jmenovaný dále uhradil za předmětný pozemek daň z převodu nemovitosti ve výši 4 650 Kč a od roku 2010 odváděl daň z nemovitosti ve výši 97 Kč ročně.

6. Z dopisů [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] ze dne 13. 10. 2011 a ze dne 9. 1. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný byl upozorněn na skutečnost, že k přechodu předmětného pozemku došlo v rozporu z tzv. blokačními ustanoveními, pročež mu nesvědčí vlastnické právo. Z dopisů se dále podává, že za vzniklý stav není jakkoliv odpovědná příslušná církevní instituce, ale město a potažmo stát. Žalovaný byl vyzván, aby s pozemkem nenakládal ve prospěch třetích osob.

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že žalobou podanou dne 30. 12. 2014 se [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] domáhal určení, že [země] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ve [anonymizována dvě slova], je vlastníkem pozemku sporného pozemku. Žalovaný [číslo] (v tomto řízení žalovaný) se ve věci bránil tím, že dražba pozemku proběhla v souladu se zákonem o veřejných dražbách a z jeho strany nebyl nejmenší důvod pochybovat o způsobilosti pozemku k nabytí do vlastnictví, zachoval obvyklou opatrnost, když se seznámil jak se znaleckým posudkem, tak dražební vyhláškou, obdrženým protokolem i potvrzením o nabytí vlastnictví. [země] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ve [anonymizována dvě slova] (v pozici žalované [číslo]) rovněž navrhovala zamítnutí žaloby, neboť na předmětný pozemek se dle jejího názoru nevztahovalo blokační ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb. ani blokační ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. Dále upozornila na skutečnost, že zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi č. 428/ 2012 Sb. kromě materiální restituce původního církevního majetku přiznal církvím také peněžitou náhradu, která představovala kompenzaci za majetek, jenž nešel již fakticky vydat. Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl ve věci rozsudkem ze dne [datum], který byl zrušen odvolacím soudem usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], s tím, že je třeba na jisto postavit, zda předmětný pozemek je či byl půdou, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží a zabývat se při tom jeho právními i faktickými znaky. Následně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla [země] určena vlastníkem sporného pozemku. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a oba rozsudky nabyly právní moci dne právní moci [datum]. V řízení dospěly soudy k závěru, že likvidátor [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec], s. p.„ v likvidaci“ nebyl oprávněn nakládat s majetkem likvidovaného podniku, neboť takové nakládání odporovalo § 57 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi č. 428/2012 Sb. Soud posuzoval míru zájmu všech stran na vlastnictví pozemku a přihlédl zejména k tomu, že [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] měl k uvedenému pozemku blízký vztah, neboť se jednalo o jeho historický majetek, který mu byl v rozhodném období proti jeho vůli odebrán, což o žalovaném, jenž zakoupil pozemek v dražbě za účelem vybudování parkoviště, neplatilo. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], bylo zjištěno, že dovolání žalovaného [číslo] bylo odmítnuto. Nejvyšší soud konstatoval, že lze ve výjimečných situacích přistoupit k prolomení omezení dispozic založeného § 29 zákona o půdě, avšak pouze v případech, kdy se jedná o okolnosti vskutku mimořádné povahy, které obzvlášť intenzivně působí ve prospěch poskytnutí právní ochrany osobám, na něž byly objekty náležející původně církvím v rozporu se zákonem převedeny, přičemž judikatura dlouhodobě pokládá restituční nároky za nároky primární, jejichž prosazení ospravedlňuje i zásah do již provedených majetkoprávních přesunů.

8. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že [celé jméno žalovaného] v pozici žalovaného [číslo] byla výrokem I. uložena povinnost zdržet se nakládání s pozemkem parc. [číslo] [územní celek], [katastrální uzemí], směřujícího ke změně vlastnického práva či zatížení pozemku; zejména byl žalovaný [číslo] povinen zdržet se jakéhokoli převodu vlastnického práva k uvedenému pozemku či jeho části na třetí osobu, jakéhokoli zatížení tohoto pozemku či jeho části na třetí osobu, jakéhokoli zatížení tohoto pozemku či jeho části zástavním právem, právem nájmu či zřízení služebnosti nebo jinými věcnými břemeny, či vložení do majetku právnické osoby.

9. Z dohody o vydání nemovité věci ze dne 18. 9. 2019, podepsané žalobkyní dne 11. 9. 2019 a [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] dne 18. 9. 2019, a z rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne 21. 10. 2019, bylo zjištěno, že [země] – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ve [anonymizována dvě slova] (povinná osoba) vydala [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] (oprávněná osoba) pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], ostatní plocha, který je zapsán na listu vlastnictví [číslo] pro kat. území [část obce]. Z dohody dále vyplývá, že veškerá práva a povinnosti spojená s vlastnictvím předávaného majetku přecházejí na oprávněnou osobu dnem následujícím po nabytí právní moci rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu. Dohoda byla uzavřena dnem podpisu oběma smluvními stranami a k jejímu schválení došlo rozhodnutím [anonymizována tři slova] - [anonymizována tři slova] pro [územní celek] a [anonymizováno] [obec] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum].

10. Z výzvy k úhradě za bezesmluvní užívání pozemku ze dne 12. 11. 2019, z doručenky k této výzvě, z upomínky před žalobou ze dne 8. 1. 2020 a z reakce na předžalobní upomínku ze dne 10. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok na úhradu bezdůvodného obohacení vzniklého bezesmluvním užíváním pozemku parc. [číslo] katastrální úřad [část obce], ve výši 279 978 Kč. Žalovaný veškeré nároky žalobkyně výslovně odmítl a jednání žalobkyně označil za rozporné s dobrými mravy.

11. Z předžalobní upomínky k náhradě škody ze dne 23. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uplatnil vůči žalobkyni nárok na náhradu škody ve výši 5 452 761 Kč v souvislosti s náklady, které mu vznikly po nabytí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] od [země] při dražbě konané [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“, když v rámci následného soudního řízení vyplynulo, že likvidátor [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec]„ v likvidaci“ nebyl oprávněn nakládat s majetkem likvidovaného podniku.

12. Z usnesení Ústavního soudu [ústavní nález] bylo zjištěno, že Ústavní soud odmítnul stížnost žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. [číslo jednací], rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací] a usnesení Nejvyššího soudu, č. j. [číslo jednací]. Zároveň se v rozhodnutí vyjádřil k požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném, kdy konstatoval, že je na obecných soudech, aby se v souvisejícím řízení vypořádaly i s případnou otázkou dobrých mravů takového postupu. Z usnesení dále vyplývá, že se rozhodnutí obecných soudů nepochybně citelně dotklo práv stěžovatele, nicméně historické souvislosti vlastnického práva [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] jsou natolik intenzivní, že obecnými soudy nastolenou úpravu vlastnických vztahů lze považovat za ústavně konformní.

13. Z výpovědi žalovaného, soud zjistil, že měl záměr vybudovat na předmětném pozemku parkoviště. Pozemek od počátku užíval jen zřídka, od podání žaloby na určení vlastnického práva již pozemek neužíval vůbec. Následně mu byla předběžným opatřením zakázána jakákoliv dispozice s ním. [příjmení] užívali nájemníci přilehlého domu, měli na ní umístěnu trampolínu, pískoviště, kůlnu a pěstovali zde nějakou zeleninu. Žalovaný nechal z počátku zahradu posekat, poté v roce 2010 jedné z nájemnic předal klíče a následně se o pozemek již starali obyvatelé vedlejšího domu. Jedna z nájemnic se na žalovaného obrátila s tím, zda by mu neměli platit za užívání zahrady alespoň symbolickou částku, navrhla 500 Kč měsíčně, s čímž souhlasil. Nejednalo se o pravidelné platby, např. v deštivých obdobích zahrada nebyla užívána a nebyla zaslána ani uvedená platba. Tyto platby probíhaly do roku 2014, kdy byla podána žaloba na určení vlastnického práva. Žalovaný předmětný pozemek zakoupil ve veřejné dražbě, a to s ohledem na jeho cenovou výhodnost. Původně zamýšlel na místě postavit rekreační chatu, ta by mu ovšem nebyla povolena, proto se rozhodl na místě vybudovat parkoviště. Pozemek je od samého počátku obehnán barokní zdí, ve které byla branka, od níž měl klíče a předal je již zmiňované nájemnici. Nemá informace o tom, zda se branka zamykala či nikoliv, ale domnívá se, že po celou dobu byla odemčena. Zámek na vstupní brance nikdy nevyměňoval, nebyl k tomu důvod, pozemek zůstal volně přístupný. Žádný reálný prospěch žalovanému vlastnictvím pozemku nevznikl, na pozemek byly pouze vynakládány finanční prostředky v souvislosti s jeho údržbou. Další náklady byly vynaloženy na vypracování projektu parkoviště. Poté, co bylo pravomocně určeno vlastnické právo žalobkyně k pozemku, nebyl vyzván k předání věci či zpřístupnění pozemku, neboť se na něj dalo bez problémů dostat.

14. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co ve věci uvedli jak žalobkyně, tak žalovaný.

15. Soud pro nadbytečnost zamítl návrhy na doplnění dokazování znaleckým posudkem za účelem určení výše obvyklého nájemného za sporný pozemek v žalovaném období a znaleckým posudkem pro zjištění ceny uvedení pozemku do způsobilého stavu i doplnění dokazování výslechem Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se stal v průběhu roku 2010 vlastníkem předmětného pozemku, který získal v dražbě konané z pokynu [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“. Žalovaný pozemek nabyl úplatně, a to za nejvyšší podání v částce 155 000 Kč, jeho vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí. Proti žalovanému byla dne [datum] podána u Obvodního soudu pro Prahu 9 [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] žaloba na určení vlastnického práva. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] soud dospěl k závěru, že k pozemku trvalo až do chvíle, kdy jej vydražil žalovaný, právo hospodaření [anonymizována tři slova] [obec], který se zabýval zemědělskou činností. Likvidátor [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“ nebyl oprávněn s nakládání s majetkem likvidovaného podniku, a tudíž ani k uzavření smlouvy o provedení veřejné dobrovolné dražby, jejímž předmětem byl uvedený pozemek. Předmětem dražby se navíc stal pozemek, na který se vztahovala blokační ustanovení. Soud tedy uzavřel, že smlouva o provedení dražby byla absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. S ohledem na shora popsané rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že se určuje, že [země] je vlastníkem sporného pozemku parc. [číslo]. Předmětný pozemek byl následně předán církevnímu subjektu v souladu se schválenou dohodou o vydání nemovité věci ze dne 18. 9. 2019, která byla schválena [anonymizována tři slova] rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Následně žalobkyně uplatnila nárok na náhradu bezdůvodného obohacení u žalovaného, a to s odůvodněním, že žalovaný užíval předmětný pozemek bez uzavřené nájemní smlouvy s žalobkyní v postavení vlastníka pozemku, tedy bez právního důvodu.

17. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný vydražil předmětný pozemek s původním záměrem užívat ho jako zahradu, následně pojal záměr vybudovat na něm parkoviště, k čemuž si nechal v roce 2012 vyhotovit projekt. Žalovaný po celou dobu předmětný pozemek neužíval a umožnil přetrvání stávajícího stavu, kdy volně přístupný pozemek užívali nájemci přilehlého domu jako zahradu. Za toto užívání mu platila jedna z nájemnic v letním období nepravidelně částku 500 Kč měsíčně. Dříve než ze strany žalovaného došlo k realizaci plánovaného projektu, došlo k podání žaloby o určení vlastnictví [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova]. V návaznosti na podanou žalobu ukončil žalovaný veškeré přípravy plánované stavby parkoviště a nájemnice mu přestala posílat měsíční příspěvek. V průběhu roku 2016 byla jmenovanému uložena povinnost zdržet se nakládání s předmětným pozemkem předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 9. Po celou dobu od pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 o určení žalobkyně jako vlastníka předmětného pozemku, až do doby jeho vydání k rukám třetí osoby, které bylo uskutečněno dohodou o vydání nemovité věci ze dne 18. 9. 2019, byl pozemek volně přístupný.

18. Podle § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. z.“), se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

19. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Podle § 629 odst. 2 o. z., majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

21. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

22. Podle § 3000 o. z., poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.

23. Podle § 3002 odst. 1 o. z., plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § [číslo] a [číslo] dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen.

24. Podle § 3002 odst. 2 o. z., užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu.

25. Podle § 3005 o. z., kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj náklad zhodnotil, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci.

26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1836/2002, ten, kdo vychází ze zápisu v katastru nemovitostí, je v dobré víře, že tento stav odpovídá skutečnosti.

27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2242/2010, platí, že„ Bezdůvodné obohacení získané plněním z právního důvodu, který odpadl, se vztahuje na ty případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl). Okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením. Nárokuje-li vrácení plnění z uvedeného titulu ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (případně jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva – tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Tuto otázku soud řeší jako otázku předběžnou. Zrušením rozhodnutí, podle něhož bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde taková povinnost neexistovala.“ 28. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, platí, že„ Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, přičemž není podstatné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve. Touto vědomostí ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit.

29. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2739/2018 byla-li nabyta majetková hodnota v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh promlčecí doby se subjektivně určeným počátkem upravené v § 107 odst. 1 obč. zák. od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají. Schopnost ochuzeného relevantní fakta právně kvalifikovat naproti tomu rozhodná není. Je přitom zajisté dobře myslitelné, že teprve v průběhu určitého soudního řízení vyjdou najevo okolnosti, z nichž bude smluvní strana moci dovodit, že smlouva, na níž má účast, nebyla uzavřena platně.

30. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou žalovaný vznesl v průběhu tohoto řízení a dospěl k závěru, že subjektivní promlčecí lhůtu je nutné posuzovat podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, neboť aplikace právní úpravy se odvíjí od vzniku nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, jenž časově odpovídá okamžiku, kdy odpadl právní důvod bezdůvodného obohacení (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1862/2020). Tříletá promlčecí lhůta začala plynout dne 25. 10. 2018, kdy se žalobkyně o bezdůvodném obohacení dozvěděla, neboť k tomuto dni byl vyhlášen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Soud má v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu za to, že počátek běhu promlčecí lhůty začíná plynout od okamžiku, kdy se bezdůvodně ochuzený najisto dozví, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo ho získal. Není přitom podstatné, zda měla žalobkyně možnost se potřebné skutečnosti dozvědět dříve. V tomto případě je nutné vycházet z jasně prokázané a skutečné vědomosti žalobkyně, která se váže právě na den vyhlášení shora citovaného rozsudku. Soud se neztotožnil s argumentací žalovaného, který tvrdil, že žalobkyně se dozvěděla o skutečnostech rozhodných pro běh subjektivní promlčecí lhůty dne 20. 4. 2010, když jmenovaný nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě dražby konané dne 20. 4. 2010, nejpozději však v roce 2014, kdy byla podána žaloba u soudu ze strany [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova], neboť nelze vycházet pouze z předpokládané vědomosti oprávněného o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení (např. sp. zn. 28 Cdo 2242/2010, sp. zn. 28 Cdo 2892/2012). Promlčecí lhůta tedy začala plynout dne 25. 10. 2018, žaloba byla podána dne 28. 1. 2020, soud tak námitku promlčení shledal nedůvodnou.

31. V řízení bylo dále jednoznačně prokázáno, že žalovaný jednal jako poctivý příjemce a z vlastnictví pozemku evidovaného v katastru nemovitostí mu nevznikl žádný skutečný prospěch. Poctivým příjemcem je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu obohacený, který byl v dobré víře a postupoval s obvyklou mírou opatrnosti (např. 25 Cdo 2750/2006). Je zřejmé, že žalovaný měl z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží vykonávané právo. [jméno] víru jmenovaného soud spatřuje v omluvitelném omylu o existenci právně významné skutečnosti (např. 22 Cdo 1836/2002). Lze také odkázat na obecně známou vyvratitelnou domněnku poctivosti vyplývající z § 7 o. z., podle které ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Pozemek na žalovaného přešel v rámci dražby konané [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“, přestože likvidátor [příjmení] [anonymizována dvě slova] [obec]„ v likvidaci“ nebyl oprávněn nakládat s majetkem likvidovaného podniku, nicméně žalovaný jednal v této věci v dobré víře. V následujícím řízení o určení vlastnického práva u Obvodního soudu pro Prahu 9 pak bylo uzavřeno, že dobrá víra stěžovatele nemohla převážit nad legitimním očekáváním žalobce ([anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova]) nacházejícího se v postavení církevního restituenta. Byť tedy soudy dospěly k závěru, že dobrá víra žalovaného nevycházela u sporu o předmětný pozemek z natolik pevných základů, aby převážila nad blokačními ustanoveními zákona o půdě, je přesto možné považovat jmenovaného za poctivého příjemce, když nabyl pozemek v přesvědčení o řádnosti nabývacího titulu.

32. Podle § 3002 odst. 2 o. z., poskytne poctivý příjemce druhé straně náhradu za užívání věci nabyté podle úplatné smlouvy, je-li neplatná, jen do výše odpovídající jeho prospěchu. Vzhledem k tomu, že žalovanému v období, které je předmětem řízení, tedy od 1. 1. 2014 do 31. 10. 2019 žádný skutečný prospěch z držby pozemku nevzniknul (nehledě k tomu, že žalobkyně již v září 2019 uzavřela dohodu s restituentem o vydání pozemku), nevzniklo na straně žalovaného ani žádné bezdůvodné obohacení. Jestliže žalobkyně poukazuje na skutečnost, že byl předmětný pozemek obezděný barokní zdí a měl k němu přístup pouze žalovaný, když se na něj nikdo jiný nemohl dostat, tak ani tato argumentace nemůže obstát. Jednak žalobkyně nepředložila jediný důkaz, který by svědčil ve prospěch tohoto jejího tvrzení, jednak nebylo prokázáno, jakým způsobem měl žalovanému v tomto směru vzniknout skutečný prospěch. Žalobkyni nikdy nebylo bráněno v přístupu na pozemek a v této souvislosti soud pouze doplňuje, že bezproblémovým převodem pozemku ze žalobkyně na [anonymizována tři slova] s [anonymizována dvě slova] byly pochybnosti stran této problematiky rozptýleny.

33. V daném případě nezbývá než uzavřít, že žalobě nelze vyhovět, neboť žalovaný se jako poctivý příjemce na úkor žalobkyně neobohatil. Posuzování otázky dobrých mravů ve vztahu k požadavku na vydání bezdůvodného obohacení by proto bylo již nadbytečné.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Náklady jsou tvořeny náklady na právní zastoupení žalovaného advokátkou podle vyhl. č. 177/96 Sb. za 11 úkonů právní pomoci x 9 420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, replika k vyjádření žalobkyně, porada s klientem dne 27. 1. 2021, účast na jednání dne 28. 1. 2021, porada s klientem dne 16. 4. 2021, písemné podání, účast na ústním jednání dne 30. 9. 2021, písemné podání, porada s klientem dne 7. 2. 2022 a účast na jednání dne 8. 2. 2022) + 11x režijní paušál 300 Kč + 21 % DPH, celkem mu náleží částka ve výši 129 373,30 Kč.

Poučení