69 Co 123/2024 - 311

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] 3 zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení vlastnického práva k nemovitostem, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 2. 2024, č. j. 25 C 217/2022-251, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 4.114 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby: a. soud určil, že žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] má ve svém výlučném vlastnictví podíl o velikosti na jednotce [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ateliér, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, vymezené v domě [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] stojícím na pozemku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno], k níž náleží podíl na společných částech domu [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] stojícího na pozemku [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a spoluvlastnický podíl o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], pro k. ú. [adresa]-[Anonymizováno], na listech vlastnictví č. [hodnota] a [Anonymizováno], [Anonymizováno]. soud určil, že žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 0/0], RČ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] má ve svém výlučném vlastnictví podíl o velikosti k pozemku [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je [Anonymizováno], [Anonymizováno] s [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], rodinný dům, k [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zahrada, k [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zahrada, jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], pro k. ú. [adresa], na listu vlastnictví [Anonymizováno]. [hodnota], c. soud určil, že žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 0/0], RČ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je výlučným vlastníkem podílu o velikosti k pozemku [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, garáž, jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], pro k[Anonymizováno] [Anonymizováno]. [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], d. soud určil, že žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 0/0], RČ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je výlučným vlastníkem podílu o velikosti k pozemku [Anonymizováno]. č[Anonymizováno] [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, [Anonymizováno] s [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], stavba pro rodinnou rekreaci, k pozemku [Anonymizováno].[Anonymizováno]č. [hodnota], zahrada, jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], pro [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], zamítl (výrok I.). a uložil žalobkyni nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 22.445,50 Kč a zaplatit ji do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] (výrok II).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně do všech výroků s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Právní závěry okresního soudu o skutkovém stavu jsou konstruovány toliko ve prospěch žalovaného bez náležitého vypořádání se s tvrzeními a důkazy žalobkyně. Nalézací soud učinil nesprávná skutková zjištění a věc i po právní stránce nesprávně vyhodnotil. Dané rozhodnutí bylo překvapivé, kdy žalobkyně dle poučení soudu doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy, přitom tyto důkazy nebyly provedeny. Žalobkyně má za to, že bylo prokázáno, že žalobkyně ani její manžel neměli v úmyslu darovat nemovitosti žalovanému, když je možno poukázat na důkaz nahrávkou, kde toto manžel žalobkyně sděluje žalovanému. Soud vycházel z nezákonných důkazů ve formě výslechu advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], kdy tato nebyla zproštěna mlčenlivosti. Je bezpředmětné, kdo měl učinit objednávku právních služeb, když ze zákona je klientem advokáta ten, komu je poskytována právní služba. Je zjevné, že pokud se uvedená advokátka nechala zmocnit k zastupování v řízení před katastrálním úřadem a vyhotovila smlouvu, jejímiž účastníky byla žalobkyně s jejím manželem, tak je nepochybné, že uvedené osoby byly jejími klienty. Daná výpověď je jediným důkazem potvrzujícím verzi žalovaného o úmyslu žalobkyně a jejího manžela darovat polovinu majetku žalovanému. Žalobkyně má za to, že soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že smlouva, na základě které mělo dojít k darování, není neplatná, a to přesto, že v řízení byla prokázána absence vůle žalobkyně s jejím manželem nemovitosti darovat, a to účastnickým výslechem žalobkyně a dále pak i svědka [Anonymizováno]. Tento svědek potvrdil i napjaté vztahy v rodině žalobkyně s matkou žalovaného. K těmto tvrzením soud neprovedl žalobkyní navrženou svědeckou výpověď syna žalobkyně, a to [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho syna, uvedení svědci celou věc s žalobkyní a jejím manželem řešili bezprostředně po samotném podpisu. Absence úmyslu darovací smlouvy pak byla zjevná i z bezprostředního jednání žalobkyně a jejího manžela po podpisu smlouvy. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouva není platná i z důvodu rozporu s dobrými mravy. Okresní soud se primárně zabýval tím, zda bylo prokázáno, že by žalobkyně s jejím manželem byli ovlivněni „cizí látkou“. Tato skutečnost byla tvrzena, protože takto ji vnímala žalobkyně i manžel. Nejednalo se tak o jediný důvod neplatnosti darovací smlouvy. Je tvrzeno, že na záznamu není tvrzeno nikým ani [tituly před jménem] [jméno FO] žádné podání farmaka, avšak toto je na audio záznamu tvrzeno [tituly před jménem] [jméno FO], který doslova, říká „já jsem přijel, poněvadž jsem tím podpisem, což jsem tam dal, vůbec nevěděl, co dělám“. K tomu [tituly před jménem] [jméno FO] dodává: „jako podezřívá tě, že jste jim dali nějaká hypnotika, máma i děda …“. Dle výpovědi žalobkyně šlo po požití [jméno FO] připraveného nápoje o stav velmi podobný narkóze. Odpověď na otázku, proč si téměř devadesátiletí manželé nepořídili neprůstřelné důkazy, je prostá. Samozřejmě byli oba ve vysokém věku [Anonymizováno] a vážně nemocní, což znamená několik hodin trvající reakční čas, než si uvědomili a dokázali analyzovat, co se stalo. Zároveň se zdráhali uvěřit a smířit s tím, že takto je brutálně napadla vlastní dcera a vnuk. Policii kontaktovali až ve chvíli, kdy žalovaný vrácení majetku podpisem zpětvzetí jen sliboval, ale ve skutečnosti toto neudělal. Nelze souhlasit s výkladem skutkových dějů, zejména s tvrzením, že pro žalobkyni zřízení věcného břemene nebylo podstatné, protože se dne 19. 2. 2020 na zvukovém záznamu o něm vůbec nezmiňují a nebylo vstoupeno s žalovaným v jednání o jeho zřízení. Tento aspekt darovací smlouvy zde řešen byl, byl řešen s [tituly před jménem] [jméno FO] z [právnická osoba] a žalovaný se k němu vyjadřoval. Zvukový záznam byl dodán. Vůbec přitom není akcentována znovu podaná darovací smlouva ze dne 24. dubna 2020 ve prospěch [tituly před jménem] [jméno FO], kde samozřejmě věcné břemeno ve prospěch dárců zřízeno je, tato darovací smlouva vyjadřuje pravou vůli dárců manželů [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] popisovaný děj podpisu smlouvy je naprosto lživý, ona sama nic nevysvětlovala a vůbec neupozornila, o jaký typ smlouvy se jedná a že tedy bezúplatně a bez závazků převádí jejich majetek na žalovaného, ve skutečnosti prakticky mlčela, iniciativu měla pouze dcera [jméno FO] a žalovaný. Tvrzení, že byli uvedeni v omyl, se opakovaně dovolávali s tím, že bylo zamlčeno, že jde o smlouvu darovací ve prospěch žalovaného, záměrně nebyla ponechána k prostudování. Zamlčen byl i fakt, že se jedná o smlouvu darovací a bylo žalovaným a jeho matkou tvrzeno, že se jedná o pojistnou smlouvu k ochraně majetku. To, že žalobkyně krátce po propuštění z [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa] byla při následném onemocnění [Anonymizováno] [Anonymizováno] v domácí péči, neznamená, že toto onemocnění doprovázené horečnatým a velmi bolestivým stavem není omezující, ba právě naopak. Nebyla v takovém stavu schopna provádět jakékoliv právní úkony. Není pravdou, že lékařskou pomoc nevyhledala a dobrala jakési léky. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, za pomoci syna vyhledala pomoc [tituly před jménem] [jméno FO], která jí stanovila diagnózu a příslušnou medikaci předepsala. Doklad se stanovením diagnózy společně s medikací byl soudu doložen. Dále je tvrzeno, že nemohli být nemocní, případně mentálně ovlivnění, když byli schopni oba sepsat strukturovanou smlouvu o odstoupení od darovací smlouvy a návrh na zpětvzetí. Toto je mylné, neboť u zpětvzetí šlo pouze o opsání vzorů smluv, které byly připraveny v souvislosti se zpětvzetím darovací smlouvy ze dne 30. 12. 2019, připravené k opětovnému podání, kde nakonec byl odevzdán účastníky podepsaný formulář k zpětvzetí. U odstoupení od smlouvy šlo o několikátou verzi, kterou v poslední verzi sepisoval [tituly před jménem] [jméno FO] před odjezdem do [právnická osoba] ve středu 19. 2. 2020 dopoledne, tedy několik dnů poté, co jim dcera drogu podala. Na tvorbě smlouvy se žalobkyně přímo nepodílela (psaním). Byl na ně vytvářen nátlak, zejména odmítnutím ponechání smlouvy k prostudování tvrzením, že [jméno FO] následující den odlétá, a tudíž listiny se musí ihned podepsat a při námitce, že chtějí přítomnost syna, žalovaný s matkou doslova řvali, že ten je přece v Praze. [jméno FO] ukryla telefon, aby si žalobkyně nemohla zavolat. To se odehrálo v řádu několika minut, což je naprosto nepřiměřené uzavírání takto závažné smlouvy. Žalobkyně tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k novému projednání.

3. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že okresní soud provedl dokazování v té největší možné míře, ba lze říct, že v mnoha ohledech provedl v zájmu řádného přezkoumání věci i takové důkazy, které ani nemohly zásadní měrou přispět k posouzení merita věci, jímž mělo být podepsání darovací smlouvy ze strany žalobkyně a její tehdy žijícího manžela pod vlivem neznámé látky. Okresní soud pak důkazy vyhodnotil ve všech vzájemných souvislostech, na základě čehož dospěl k závěru, který pak řádně odůvodnil. Velmi podrobný a precizní postup okresního soudu je patrný z rozsahu rozsudku. A byť samozřejmě rozsah není sám o sobě měřítkem, v tomto případě to odpovídá důslednosti, s jakou soud věc projednával a posuzoval. Vyzněly-li pak závěry soudu zcela ve prospěch žalovaného, v žádném případě o nich nelze říci, že takto byly „konstruovány (…) bez náležitého vypořádání se s tvrzeními a důkazy žalobkyně“. Okresní soud naopak v rámci rozsáhlého odůvodnění ve více než stovce odstavců rozebírá nejen veškeré důkazy, které byly provedeny a zmiňuje veškerá zjištění, která byla učiněna, nýbrž i hodnotí všechny právní aspekty, které se objevily. Soud se tak naprosto konkrétně vypořádává s aspektem omylu, dobrých mravů, nátlakem na dárce, jejich svobodnou vůlí a podobně. A to za situace, kdy žaloba byla postavena jen a pouze na jednom jediném zmíněném argumentu, že dárci podepsali smlouvu pod vlivem neznámé látky. Teprve v průběhu řízení postupně, až plíživě, se žalující strana snažila vnést do věci ony další aspekty, což bylo možné z hlediska procesní taktiky chápat jako snahu nahradit neexistující důkazy o zásadním tvrzení žalobkyně, že ona a její manžel uzavírali smlouvu v omámení způsobeném jakousi látkou, smyšleným příběhem o tom, že matka žalovaného prakticky celý život vůči snad všem lidem ve svém okolí jednala tak, že je nekalým způsobem snažila připravit o majetek, případně i o život. Tímto se žalující strana snažila vytvořit dojem, že jí tvrzené okolnosti k uzavření darovací smlouvy jsou jen jednou z řady podobných událostí, k nimž běžně dochází v okolí matky žalovaného. Okresní soud však kauzu rozebral věcně a procesně naprosto správně. Do toho zapadá i řádné (a opakované) poučování žalobkyně o neunesení důkazního břemene, respektive o nutnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy. Tato poučovací povinnost přitom není neomezená, neboť v jistém okamžiku musí soud přistoupit k rozhodnutí, a to i za cenu, že eventuální další a další důkazy, které žalující strana navrhuje, zamítne, jeví-li se jako nadbytečné. Pro žalobkyni rozhodnutí nemohlo být překvapivým v onom procesním slova smyslu, před nímž žalující stranu chrání ustanovení o. s. ř. o poučovací povinnosti. Okresní soud tuto povinnost splnil, a to dle názoru žalovaného až v nadbytečně široké míře, když připustil i důkazy, které nemohly osvětlit dění při uzavírání smlouvy. Příznačné je, že se žalující strana snaží dosáhnout „znezákonění“ jediného objektivního důkazu, který popisuje dění při uzavírání smlouvy, a to výslech [tituly před jménem] [jméno FO] tvrzením, že neměl být proveden, neboť tato nebyla zproštěna mlčenlivosti žalobkyní. I s tímto se ovšem soud v napadeném rozsudku vypořádává, přičemž je mu třeba dát zapravdu. Pro úplnost ovšem není od věci zmínit, že i kdyby snad tento důkaz nebyl proveden, tedy i kdyby [tituly před jménem] [jméno FO] nepotvrdila naprostou orientovanost žalobců v okamžiku podepisování smlouvy, nebylo by tvrzení žalobkyně o uzavírání smlouvy pod vlivem neznámé látky prokázáno. A to by vzhledem k tomu, že důkazní břemeno tíží žalobkyni, znamenalo i tak zamítnutí žaloby. Ze strany žalobkyně nebyl totiž předložen jediný důkaz, a to i jen nepřímý, že by došlo k podání jakési látky. A to žalovaný odhlíží od skutečnosti, že ono samotné tvrzení o látce, která člověka nezbaví možnosti podepsat listinu, ale zbaví jej (řekněme) svobodné vůle. Žalovaný tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, která učinil okresní soud na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Okresní soud se v prvé řadě zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., kdy lze souhlasit s tím, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, neboť takové určení je podkladem pro zápis do katastru nemovitostí.

7. Krajský soud se však neztotožňuje s okresním soudem v tom, že by žaloba byla, respektive mohla být důvodná v části, v níž se žalobkyně domáhá určení svého vlastnického práva k podílu k nemovitostem, který dárce [tituly před jménem] [jméno FO] daroval dle smlouvy ze svého výlučného vlastnictví, respektive které měli žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] ve společném jmění manželů.

8. Žalobkyně nemůže být vlastníkem podílu na jednotce, kterou [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO] daroval ze svého výlučného vlastnictví, tento podíl může být nanejvýš neprojednaným dědictvím. V takovém případě je třeba žalovat na určení, že zůstavitel byl vlastníkem ke dni jeho smrti, a to i v případě, že žalobkyně je jedinou dědičkou. V případě podílů na nemovitostech darovaných ze společného jmění nemůže být žalobkyně rovněž (výlučnou) vlastnicí podílů, neboť tyto nebyly dosud vypořádány v řízení o pozůstalosti a mohou náležet nejvýše do zaniklého a nevypořádaného společného jmění. Zde je třeba žalovat na určení, že tyto podíly byly ke dni smrti [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO] v jejich společném jmění manželů.

9. Shora uvedený závěr vychází z toho, že nelze obcházet postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě dle § 80 o. s. ř., že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví a v řízení o dědictví dosud neprojednané, neboť by se legalizovalo nabytí dědictví bez projednání a rozhodnutí příslušného soudu v řízení o dědictví, což je nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3368/2010, rozsudek ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3049/2021 a ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2299/2022-II.). Ani jediný dědic se totiž nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 o. s. ř. určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně ní mu nebylo potvrzeno nabytí dědictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004 a usnesení NS ČR ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3767/2014).

10. Skutečnost, že byly projednány v pozůstalostním řízení zůstavitele [jméno FO] „žalobní nároky“ či „práva a povinnosti vyplývající z žaloby“ týkající se předmětných podílů na nemovitostech, na věci nic nemění, neboť samotné nemovitosti nebyly projednány (srov. též rozhodnutí NS ČR ze dne 4. 2. 2021 pod sp. zn. 24 Cdo 3049/2020). Žalobkyně tak již z tohoto důvodu nemůže být (výlučným) vlastníkem podílů jedné poloviny na nemovitostech uvedených pod písm. a), c) a d) výroku I. rozsudku okresního soudu a žaloba v tomto rozsahu nemůže být důvodná. Lze doplnit, že s ohledem na nutnost projednání nemovitostí náležejících do zaniklého společného jmění manželů v řízení o pozůstalosti nemohla ani nastat domněnka dle § 741 o. z. a žalobkyně nemůže úspěšně žalovat na určení svého vlastnického práva ani k jedné čtvrtině.

11. Okresní soud správně zjistil, že žalobkyně a její manžel [jméno FO] na straně jedné jako dárci a žalovaný na straně druhé jako obdarovaný podepsali dne 16. 2. 2020 darovací smlouvu, kterou došlo k darování podílů na nemovitostech, které jsou předmětem tohoto řízení. Účastníci smlouvu podepsali před přítomnou advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], která smlouvu opatřila prohlášením o pravosti podpisu.

12. Žalobkyně tvrdí důvody neplatnosti darovací smlouvy a popírá skutečnosti uvedené v darovací smlouvě ze dne 16. 2. 2020, zejména že došlo k dohodě o darování nemovitostí tam uvedených. Darovací smlouva byla přitom zjevně podepsána oběma dárci. Důkazní břemeno ohledně důvodů neplatnosti a tvrzení, která popírají skutečnosti vyplývající z darovací smlouvy, tak tíží nepochybně žalobkyni (§ 565 odst. 1 o. z.).

13. Ve vztahu k podílům na nemovitostech, které žalobkyně darovala ze svého výlučného vlastnictví (písm. b/ výroku I. rozsudku), se bylo třeba zabývat tvrzenými důvody neplatnosti darovací smlouvy, kdy lze souhlasit s okresním soudem, že žádný z tvrzených důvodů neplatnosti nebyl v řízení prokázán. Okresní soud se podrobně a obsáhle zabýval jednotlivými tvrzenými důvody a krajský soud se s odůvodněním napadeného rozhodnutí ztotožňuje.

14. Krajský soud se tak ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že nebyla (přes výzvu dle § 118a o. s. ř.) prokázána otrava neznámou látkou. Nelze tak uvažovat o důvodech neplatnosti opírajících se o takovéto neprokázané tvrzení.

15. Okresní soud se vypořádal též s tvrzeným omylem v souvislosti s podpisem darovací smlouvy, kdy primární je, že nebyly přes poučení dle § 118a o. s. ř. prokázány skutečnosti, které by umožňovaly závěr o podstatném omylu (§ 583 o. z.) na straně dárců zakládajícím neplatnost smlouvy. Nebylo prokázáno ani tvrzení, že dárci byli uvedeni v omyl, že šlo o smlouvu pojistnou. V tomto směru je možno odkázat na napadené rozhodnutí, kde se okresní soud důsledně s tvrzeními o omylu vypořádal.

16. Okresní soud správně vyhodnotil též tvrzené důvody neplatnosti darovací smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Není tu žádné jednání žalovaného při podpisu smlouvy nebo před podpisem, které by bylo natolik závadné, že by bylo namístě v souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2660/2007 smlouvu označit jako neplatnou. Samotný obsah smlouvy se též dobrým mravům nepříčí, když se jedná o prostou darovací smlouvu. Za důvod rozporu s dobrými mravy nelze označit ani to, že darovací smlouva neobsahuje ujednání o věcném břemenu (služebnosti), když služebnost není nezbytnou náležitostí takové smlouvy, a je třeba poukázat i na to, že byl darován toliko spoluvlastnický podíl jedné poloviny a služebnost tak nebyla s ohledem na trvající spoluvlastnický vztah dárců z povahy věci ani bezpodmínečně nutná (mimo atelier).

17. Okresní soud se správně vypořádal i s tvrzením žalobkyně, že její [podezřelý výraz] stav a stav manžela vylučoval uzavření platné darovací smlouvy se žalovaným, kdy lze souhlasit s tím, že z provedeného dokazování nevyplývají skutečnosti, které by vylučovaly způsobilost žalobkyně podepsat uvedenou darovací smlouvu (pro [podezřelý výraz] [Anonymizováno]), respektive způsobilost jejího manžela. Okresní soud důvodně odmítl i tvrzení žalobkyně o tom, že smlouva byla uzavřena pod nátlakem, bez svobodné vůle obou dárců, v časové tísni a bez možnosti seznámení se s obsahem smlouvy. Zde lze souhlasit s okresním soudem v tom, že nebyly zjištěny skutečnosti, že by na dárce bylo působeno tak, že by nebyla přítomna jejich vůle smlouvu darovací podepsat. Nebyly prokázány ani skutečnosti, které by dokládaly zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti.

18. Okresní soud se pak správně vypořádal i s odstoupením od smlouvy ze dne 17. 2. 2020, když zde žádné relevantní důvody, pro které by od smlouvy mohlo být odstoupeno, uplatněny nebyly.

19. S okresním soudem je tak možno souhlasit, že zde nejsou žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit neplatnost darovací smlouvy ze dne 16. 2. 2020, jak žalobci tvrdili. Darovací smlouva ze dne 16. 2. 2020 je tak smlouvou platnou, na základě níž podíly jedné poloviny na nemovitostech ve výlučném vlastnictví žalobkyně, jakož i další tam uvedené podíly na nemovitostech ve výlučném vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO] a ve společném jmění, byly převedeny na žalovaného, který je jejich vlastníkem. Žaloba tak nemůže být důvodná ve vztahu k podílům na nemovitostech náležejícím původně do výlučného vlastnictví žalobkyně označeným pod písmenem b) výroku I. rozsudku okresního soudu a v tomto rozsahu je tak třeba žalobu rovněž zamítnout. Je však třeba konstatovat, že důvody pro zamítnutí žaloby spočívající v závěru o existenci platné darovací smlouvy dopadají i na podíly na nemovitostech uvedené pod písmeny a), c) a d) výroku I. napadeného rozsudku, a i z tohoto důvodu (tedy bez ohledu na problematiku neprojednání v řízení o pozůstalosti) žaloba nemůže být v této části důvodná.

20. K otázce zproštění mlčenlivosti [tituly před jménem] [jméno FO] je třeba uvést, že jejím klientem (§ 21 odst. 2 z. č. 85/1996 Sb., o advokacii) ve stadiu přípravy a uzavírání darovací smlouvy byl nepochybně jen žalovaný, resp. jeho matka. [tituly před jménem] [jméno FO] poskytovala právní služby při přípravě smlouvy straně žalované, žalobkyně a její manžel klienty nebyli, nestali se jimi v tomto rozsahu (zpětně) ani proto, že podepsali darovací smlouvu, kterou [tituly před jménem] [jméno FO] připravila. Mohli jimi být snad toliko od podpisu darovací smlouvy pro fázi podání návrhu na vklad. Zproštění mlčenlivosti pro [tituly před jménem] [jméno FO] pro výpověď o okolnostech přípravy a uzavírání darovací smlouvy tak považuje krajský soud shodně s okresním soudem za dostatečné.

21. Je však třeba dodat, že je možno souhlasit se žalovaným, že důkazní břemeno ve vztahu k důvodům neplatnosti nese žalobkyně, proto i kdyby byla vyhodnocena výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] jako procesně nepoužitelná, pak ani tak další důkazy neprokazují tvrzení, která by mohla založit neplatnost smlouvy. Závěry okresního soudu, který poskytl náležité poučení dle § 118a o. s. ř., vycházejí především z neunesení důkazního břemene žalobkyně, k čemuž není nutné, aby byl výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] přímo prokázán opak těchto tvrzení.

22. K odvolací argumentaci je možno dále uvést, že okresní soud se správně vypořádal se způsobilostí žalobců uzavřít darovací smlouvu a v této souvislosti vzal v úvahu i veškeré předložené důkazy včetně doložených lékařských zpráv (bod 116 odůvodnění). Jestliže žalobkyně polemizuje s tím, zda byla či nebyla u lékaře, a zda a kdy dobrala léky, pak tato polemika je nekonkrétní a nepřináší nic, co by mohlo vést k závěru o nezpůsobilosti uzavřít darovací smlouvu. Pro platnost darovací smlouvy není nijak zásadní, zda se po jejím uzavření účastníci bavili o věcném břemenu, ani zda bylo v nějaké jiné (pozdější) smlouvě toto zřízeno.

23. Žalobci v odvolání polemizují s hodnocením důkazů okresním soudem a prosazují svou verzi skutkového stavu. Krajský soud však neshledal v postupu okresního soud při hodnocení důkazů pochybení, okresní soud postupoval v souladu s § 132 o. s. ř. Hodnocení výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] okresním soudem rovněž nelze ničeho vytknout. Okresní soud tento důkaz vyhodnotil správně, žádné důvody pro pochybnosti o věrohodnosti svědkyně v řízení nevyplynuly. Okresní soud provedl řádně důkaz i nahrávkou ze dne 19. 2. 2020 (přílohová obálka č. l. 185), ani tato neprokazuje tvrzené důvody neplatnosti, žalovaný ani jeho matka tam nepřipouštějí ovlivnění dárců jakoukoli látkou, to není ani výslovně tvrzeno. Zda tvrzení o ovlivnění jakousi látkou uváděly jako jisté podezření na nahrávce jiné osoby, není důkazem o tom, že se tak skutečně stalo.

24. Krajský soud se pak ztotožňuje se závěry okresního soudu, proč neprovedl další dokazování, když další výpovědi svědků z doslechu nebylo třeba provádět, jednalo se o svědky, kteří měli mít informace o uzavírání smlouvy jen zprostředkovaně, zejména od žalobkyně a jejího manžela.

25. Krajský soud pak neprováděl ani další dokazování, když navrhovaný důkaz zvukovým záznamem ze dne 19. 2. 2020 o jednání s [tituly před jménem] [jméno FO] není pro věc podstatný, neboť není rozhodující, zda účastníci po uzavření darovací smlouvy dne 16. 2. 2020 řešili za přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO] otázky případného zřízení věcného břemene. Současně jde o důkaz uplatněný v odvolacím řízení v rozporu s § 205a o. s. ř. a tedy z hlediska neúplné apelace nepřípustný.

26. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 2 úkony právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 3.100 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč a DPH 21 %, celkem 8.228 Kč. Krajský soud shledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. ve stejném rozsahu a ze stejných důvodů jako okresní soud a přiznal polovinu náhrady, tedy 4.114 Kč.

Poučení