69 Co 134/2025-360

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 4. 2025, č. j. 9 C 201/2023-322,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., III. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 16.530 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní tuto smlouvu o převodu pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“):- Převodce spravuje pozemky zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, :- parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, ,- parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , právnická osoba, ,- Nabyvatelce vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 19. 7. 2002, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Na uspokojení nároku nabyvatelky dle , Anonymizováno, . 2. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelky pozemky uvedené v čl. , Anonymizováno, . této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatelka je přijímá do svého výlučného vlastnictví (výrok I.).Řízení v části týkající se pozemků p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , oba v k. ú. , adresa, okresní soud zastavil (výrok II.). Žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 161.420,04 Kč, a to do tří dnů (výrok III.). Žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na nákladech státu částku 8.398 Kč do tří dnů (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání žalovaná, a to konkrétně proti výrokům I., III. a IV. rozsudku. Žalovaná má za to, že okresní soud nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav, a to tím, že neprovedl důkaz navržených žalovanou, a to provedení místního šetření za účelem zjištění hodnoty trvalých porostů na požadovaných náhradních pozemcích. Místní šetření se žalovaná dožadovala z toho důvodu, že namítala nesprávnost závěrů znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , když nedostatečně provedla znalecké zkoumání k určení hodnoty náhradních pozemků, kdy pouze vycházela z veřejně dostupných ortofoto map, kdy nemohla přesně stanovit počet porostů nacházejících se na náhradních pozemcích, a tak nemohla ani přesně stanovit hodnotu náhradních pozemků. Přestože okresní soud k této námitce přisvědčil s tím, že pokud mají být náhradní pozemky správně přeceněny, bude nezbytné uskutečnit místní šetření a za tímto účelem bylo také jednání před soudem odročeno. Následně však okresní soud vyzval žalovanou, aby ve lhůtě 14 dnů doplnila, jaká je hodnota trvalých porostů, které jsou součástí náhradních pozemků požadovaných žalobkyní. Žalovaná soudu sdělila, že vzhledem k neuskutečněnému místnímu šetření a bez řádně provedeného geodetického zaměření nelze s jistotou stanovit počet a následně i hodnotu trvalých porostů. Přestože žalovaná upozornila soud na to, že je to právě žalobkyně, která je v rámci svých žalobních tvrzení povinna jednoznačně identifikovat a vymezit svůj žalobní nárok, okresní soud bez předchozího vyrozumění o změně právního názoru ohledně nutnosti provedení místního šetření na dalším jednání vyzval žalovanou k doplnění tvrzení o tom, jaké trvalé porosty se nacházejí na pozemcích požadovaných žalobkyní a jakou tyto trvalé porosty mají hodnotu a k označení důkazů. Přestože žalovaná požádala o lhůtu k možnému doplnění tvrzení, této žádosti soud nevyhověl a v rozporu s legitimním očekáváním žalované rozhodl, že návrh na doplnění dokazování provedením místního šetření se zamítá. Žalovaná má tedy za to, že okresní soud postupoval v rozporu s ustanovením § 6 o. s. ř. tedy nepředvídatelně, v rozporu se základními zásadami spravedlivého procesu a tím, že odmítl provést místní šetření, neúplně zjistil skutkový stav věci ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Za porušení svého práva na spravedlivý proces, rovnost účastníků a nestrannost soudu považuje žalovaná skutečnost, že při zamítnutí návrhu na provedení místního šetření odkázal okresní soud na tvrzení znalkyně, že se na pozemcích nachází náletové dřeviny bezvýznamné hodnoty v porovnání s náklady, které by bylo třeba vynaložit, aby vzal její tvrzení za svá. Dále se odvolatelka vyhrazovala vůči znaleckému posudku, když namítala, že znalecký posudek vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, je neúplný, hrubě zkreslený a nepravdivý, v odůvodnění svého rozhodnutí se okresní soud vypořádal pouze s jedinou námitkou žalovaného ke znaleckému posudku a v této části je tak jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že jednou z podmínek úspěšného uplatnění nároku na vydání náhradního pozemku prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle je též ekvivalentnost hodnoty restitučního nároku žalobce a ceny vybraného náhradního pozemku, neboť v opačném případě by se oprávněná osoba bezdůvodně obohatila. Jestliže tedy žalovaná namítala nedostatky znaleckého posudku, které se týkaly nedostatečného zjištění ceny, žalobkyně nedostála své povinnosti dostatečně prokázat cenu vybraného náhradního pozemku. V rámci odůvodnění rozhodnutí okresní soud konstatuje, že dospěl k závěru o liknavosti a svévoli žalované. Takovýto postup označil okresní soud bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění a vůbec se nezabýval tím, že žalobkyně a její právní předchůdkyně – matka – od roku 2004 do roku 2023 nedaly vůči žalované jakkoliv najevo, že by pochybovaly o ocenění restitučního nároku. Shledává-li žalobkyně liknavost a svévoli v kontextu nepřecenění, respektive nesprávného ocenění svého restitučního nároku, je nezbytné zdůraznit, že mezi účastníky panovala dlouhodobě shoda o výši restitučního nároku, kdy výši svého nároku žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně akceptovala a tato nebyla ze strany žalobkyně a její předchůdkyně jakkoliv zpochybňována, a to po dobu minimálně 19 let. Proto žalobkyně až do roku 2019 postupně uspokojovala svůj nárok, přičemž současný zůstatek jejího nároku eviduje žalovaná ve výši 3,10 Kč. Přitom se okresní soud nedostatečně vypořádal s námitkou ohledně promlčení nároku na přecenění, když pouze uvedl odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu, což nelze považovat za dostatečné vysvětlení toho, proč by neměla být daná námitka žalované důvodná. Konečně odvolatelka v rámci odvolání argumentovala nevhodností náhradních pozemků pro vydání žalobkyni. V souvislosti s vhodností pozemků soud se dostatečně nevypořádal s námitkami převoditelnosti jednotlivých pozemků pouze obecně uvedl, proč námitka umístění pozemku v chráněném ložiskovém území nebrání bez dalšího jeho zemědělskému využití, proč lze obecně převádět pozemky nacházející se v chráněné krajinné oblasti, a nakonec se vyjádřil k absenci přístupové cesty. Ani v jednom z těchto bodů však neposuzoval jednotlivé pozemky individuálně a konkrétně, jak je požadováno ustálenou judikaturou Nejvyšších soudů. Ve vztahu k pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, žalovaná namítala nedostatečně zjištěnou hodnotu pozemků, u pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, jako součást chráněného ložiskového území je jednoznačný zájem státu, ergo veřejnosti na ochraně tohoto pozemku a jeho zachování ve vlastnictví státu, u pozemku parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, nacházejících se v chráněné krajinné oblasti má žalovaná za to, že je nepochybně veřejný zájem na celistvém zachování těchto pozemků, a proto nejsou na žalobkyni převoditelné, i u těchto pozemků vzhledem k provedenému místnímu šetření a absenci geodetického zaměření pozemku nejsou řádně oceněny. O pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, žalovaná uvedla, že v rámci plochy tohoto pozemku je v jeho středu vymezen pozemek parc. č. , hodnota, , který náleží státu a převedením tohoto pozemku by došlo k zamezení jeho přístupu k pozemku a nelze připustit, aby uspokojováním restitučních nároků žalobkyně došlo k zásahu do vlastnického práva jiného subjektu. Žalovaná proto navrhovala, aby odvolací soud v napadených výrocích změnil rozsudek okresního soudu tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá a byla žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované se plně ztotožnila se závěry vyjádřenými v rozhodnutí okresního soudu a dále pouze k jednotlivým námitkám žalované se vyjadřovala k odvolacím argumentům ve vztahu k přesnému počtu trvalých porostů na náhradních pozemcích a uvedla, že pokud žalovaná nepředložila ani po výzvě a poučení ze strany soudu prvého stupně žádné jiné důkazy, které by řádně zpochybnily znalecký posudek předložený žalobkyní a okresní soud správně vycházel z dodatku číslo , hodnota, ke znaleckému posudku, pak byl postup okresního soudu správný, pokud tedy zamítl důkazní návrh žalované na provedení místního šetření za účelem zjištění přesného počtu trvalých porostů nacházejících se na oceňovaných náhradních pozemcích a nelze tento postup soudu prvého stupně vytýkat situaci, kdyby se jednalo o důkazní návrh zcela zjevně nehospodárný. Pokud v rámci svého odvolání žalovaná zpochybňuje závěry žalobkyní předloženého znaleckého posudku, nebránilo žalované nic v předložení vlastního znaleckého posudku, což je ostatně v restitučním řízení běžnou praxí. Žalovaná přitom nejenže nepředložila vlastní znalecký posudek k ocenění náhradních pozemků, ale nebyla schopna doložit ani jiné důkazy, které by rozporovaly tvrzení žalobkyně, respektive závěry jí předloženého znaleckého posudku s oceněním náhradních pozemků. Byť žalobkyně považuje odvolací námitku žalované stran nedostatku liknavého a svévolného přístupu vůči žalobkyni za nedůvodnou, kdy součástí jejího vyjádření byly odkazy na judikaturu Ústavního soudu ČR a soudu Nejvyššího, jednání žalované vůči žalobkyni vykazuje jednoznačně znaky liknavosti a svévole, které žalobkyně spatřuje zejména v dlouhodobém prodlení žalované s vypořádáním restitučního nároku žalobkyně, který ani po více jak 30 letech od vznesení nároku není zcela vypořádán, žalovaná při vyčíslení restitučního nároku žalobkyně chybně nezohlednila stavební charakter nevydaného pozemku a její restituční nárok tak vyčíslila v nesprávné výši, přičemž toto pochybení odmítá dlouhodobě dobrovolně napravit. V upřednostňování převodů pozemků na jiné osoby, než osoby oprávněné se opakovaně zabýval Ústavní soud ČR, například v Nálezu III. 495/02, přičemž i v tomto postupu žalované, kdy dlouhodobě upřednostňuje úplatné převody vlastnického práva k pozemkům ve vlastnictví státu na třetí osoby před uspokojováním nároků oprávněných osob, lze spatřovat znaky liknavosti či dokonce svévole. Konečně k pochybení žalované při ocenění restitučního nároku žalobkyně argumentovala tím, že pokud jde o pochybení žalované při ocenění ji náležícího restitučního nároku je na žalované, aby její restituční nároky ocenil ve správné výši a dovození správné výše restitučního nároku je dle judikatury dovolacího soudu povinností žalované, kterou nelze v souladu s judikaturou přenášet na oprávněné osoby, tedy na žalobkyni (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 999/2021). Další částí svého písemného vyjádření žalobkyně odkazovala na jednotlivá rozhodnutí Nejvyššího soudu v otázce pochybení žalované při ocenění restitučního nároku a na závěr k aktivní snaze žalobkyně o saturaci restitučního nároku. Pokud se týká vhodnosti vydání označených náhradních pozemků, pak k jednotlivým pozemkům opětovně žalobkyně odkazovala na judikaturu vztahující se k problematice pozemků v chráněné krajinné oblasti v kategorii, zvláště chráněných území a k absenci přístupové cesty k jiným pozemkům. Ze všech těchto důvodů navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobu k tomuto úkonu oprávněnou přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Pokud nesprávná skutková zjištění byla žalovanou přisuzována neprovedení k jejímu návrhu místního šetření za účelem zjištění hodnoty trvalých porostů nacházejících se na požadovaných náhradních pozemcích, lze souhlasit s názorem okresního soudu, že v projednávané věci byla hodnota náhradních pozemků zjištěna dostatečně. Bylo možno vycházet ze závěrů znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , zejména z jejího prvého dodatku, který doplnil původní znalecký posudek o ocenění porostů na některých pozemcích a druhého dodatku, který k námitkám žalované doplnil ocenění o další porosty a závěr znalkyně prezentovaný u jednání, že aby mohlo dojít k přesnému ocenění porostů, muselo by dojít nejdříve k vytyčení hranic v terénu s tím, že za stávajícího stavu nelze předpokládat hodnotu těchto porostů, jedná se o neošetřované a náletové dřeviny. Konečně pouze zanedbatelná hodnota porostů byla důvodem pro změnu výše oceněných pozemků, původní znalecký posudek ocenil pozemky částkou 225.930 Kč, prvním dodatkem došlo k navýšení na částku 228.713 Kč a dalším dodatkem na částku 229.300 Kč. Při takových nepatrných rozdílech je zřejmé, že by místní šetření, navíc za situace, kdy hranice pozemků nejsou vytyčeny, představovalo neefektivní ekonomickou zátěž, a především další časovou prodlevu s uspokojením restitučního nároku žalobkyně, která byla ochotna akceptovat jakoukoliv hodnotu oceňovaných pozemků. K opakovaným výzvám a poučení žalované okresním soudem k předložení důkazů žalovaná žádný důkaz, kterým by byly zpochybněny závěry znaleckého posudku předloženého žalobkyní a doplněného dle zadání soudu dodatky a výslechem znalkyně, nepředložila.

7. Pokud se týká námitek ke znaleckému posudku, kterému žalovaná přisuzuje neúplnost, zkreslenost a nepravdivost, jedná se pouze o obecné výtky žalované, bez uvedení konkrétních pochybení, vyjma nedostatečného ocenění trvalých porostů, k čemuž se znalkyně vyjádřila dostatečně, jak je uvedeno výše. Konečně znalkyně, která k námitkám žalované za účelem zjištění hodnoty pozemků vypracovala dva dodatky znaleckého posudku, byla osobně slyšena před okresním soudem, dotazy žalované však nesměřovaly k odstranění vad nebo doplnění závěrů znalkyně, ale týkaly se polemiky o stavebním charakteru pozemků, které byly předmětem ocenění výše restitučního nároku. K dalším výtkám žalované proti rozsudku okresního soudu se sluší připomenout, že z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudu vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení a není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže okresní soud nebudoval vlastní závěry na vyvracení jednotlivých námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém.

8. Za správné je třeba považovat i právní závěry okresního soudu. Žalobkyně je držitelkou restitučního nároku (§ 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.), týkajícího se daného pozemku, který nebyl vydán původní oprávněné osobě, matce žalobkyně (, jméno FO, , jejíž je dědičkou) (§ 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.). Okresní soud dospěl ke správnému závěru o výši restitučního nároku, kdy se zabýval charakterem nevydaných pozemků a uzavřel, že pozemky je třeba ocenit jako pozemky stavební. Výše restitučního nároku byla stanovena na základě znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši 215.998 Kč.

9. S okresním soudem je třeba souhlasit též v jeho závěru, že postup žalované byl liknavý a svévolný. Žalovaná dlouhou dobu nerozhodla o nárocích žalobkyně a evidovala je v nesprávné výši, nerespektovala opakovaná pravomocná rozhodnutí soudů celé soudní soustavy. Argument žalované, že mezi účastníky panovala dlouhodobě shoda o výši restitučního nároku, který nebyl žalobkyní 19 let zpochybňován a ve výši určené žalovanou (29.757,80 Kč) byl postupně uspokojován, nemůže být relevantní, neboť dle judikatury dovolacího soudu dovození správné výše restitučního nároku je povinností žalované, která nárok žalobkyně plnohodnotně, tj. ve výši 215.988 Kč, odmítala uspokojit. Bylo prokázáno, že žalobkyně se aktivně domáhala přecenění nevydaného pozemku, sama vyhledávala potřebné doklady prokazující určení pozemku jako stavebního. Judikatura je ustálena v tom, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – , právnická osoba, ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku osoby zásadně předpokládaným způsobem, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. rozhodnutí NS ČR 28 Cdo sp. zn. 155/2016). Bez toho, aniž by se žalovaná pokoušela správně oceněný nárok žalobkyně uspokojit, naopak uplatnila námitku promlčení požadavku na přecenění hodnoty pozemku, přestože již opakovaně bylo judikováno, že přecenění restitučního nároku promlčení nepodléhá, dokonce je-li plnění oprávněné osobě spočívající v poskytnutí náhrady za nevydané pozemky závislé na spoluúčasti , právnická osoba, ČR, je námitka promlčení nároku výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1548/2009, sp. zn. 28 Cdo 999/2021, sp. zn. 28 Cdo 595/2019, sp. zn. 28 Cdo 2285/2019 a sp. zn. 28 Cdo 1723/2020). Výtku žalované na vrub okresního soudu, že se v odůvodnění svého rozhodnutí s námitkou promlčení nedostatečně vypořádal, zcela vyvrací odůvodnění rozhodnutí okresního soudu a krajský soud se se závěry okresního soudu, že se nejedná o samostatné majetkové právo, které by podléhalo promlčení, ztotožňuje. Správný je poukaz okresního soudu na uvedenou judikaturu a v této otázce lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí (bod 23 odůvodnění).

10. Další námitky žalované se ubíraly ke vhodnosti vydání označených náhradních pozemků. Z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu je zřejmé, že v rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, se dostatečně zabýval tím, zdali jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., zákonná hlediska zkoumal se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzoval samostatně a dostatečně se vypořádal s námitkami žalované k převoditelnost, resp. nepřevoditelnosti jednotlivých pozemků, totožné námitky byly žalovanou uplatněny i v odvolacím řízení. Proto pro stručnost odvolací soud odkazuje na okresním soudem dostatečně odůvodněné argumenty svědčící o vhodnosti pozemků pro vydání a pouze stručně uvádí.

11. Pokud za nepřevoditelné žalovaná považuje pozemky, které dle jejího názoru nebyly správně ohodnoceny pro absenci geodetického zaměření a neprovedení místního šetření (pozemek par. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , a par. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, ), s těmito námitkami se již krajský soud vypořádal shora se závěrem, že znalecký posudek oceňující uvedené pozemky i bez místního šetření lze považovat za dostačující.

12. K nepřevoditelnosti pozemku p. č. , hodnota, proto, že je součástí chráněného ložiskového území, lze odkázat na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, který v závěrech uvádí, že zmiňovaná skutečnost nenaplňuje žádný důvod vylučující převod zemědělských pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby vypočtených v § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., a převod takového pozemku ani není zapovězen § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. Umístění pozemku v chráněném ložiskovém území nebrání bez dalšího jeho zemědělskému využití. Konečně jakékoliv důvody, vyjma zájmu státu na zachování takového pozemku v jeho vlastnictví, které by měly být důvodem pro nevydání, žalovaná ani netvrdí. Stejnou argumentaci lze uplatnit i ve vztahu k pozemkům, které se nacházejí v chráněné krajinné oblasti (pozemky parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , a par. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, ), které nepředstavují stejně tak žádnou ze zákonných výluk, jedná se o pozemky zemědělské a veřejný zájem na jejich celistvém zachování nebrání tomu, aby byly vydány. Jako důvod pro nevydání pozemku parc. č. , hodnota, nemůže být absence přístupové cesty k jiným pozemkům, konkrétně parc. č. , hodnota, ve vlastnictví státu, když nedostatek přístupové cesty může být napraven zákonným přístupem k takovému pozemku, nejedná se o žádný ojedinělý případ, kdy vydáním pozemku bude zamezen přístup. Jak uvádí okresní soud, nenapojení pozemku na veřejnou cestu nebrání právním dispozicím s takovým pozemkem (lze jej prodat či pronajmout, eventuálně zjednat přístup k němu právním jednáním s vlastníky či uživateli sousedních pozemků apod.), a ani tato okolnost tedy nepředstavuje žádnou další zákonem předpokládanou či judikatorní odvozenou překážku vydání pozemku oprávněné osobě jako náhradního.

13. S důrazem na smysl a účel zákona o půdě zákonodárcem sledovaný (a předjímaný již v jeho preambuli), jímž je v prvé řadě snaha o zmírnění následků některých majetkových křivd, nelze tedy polemikám žalované přisvědčit. Ve shodě s okresním soudem s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem má i odvolací soud za to, že žalobkyní požadované pozemky jsou převoditelné, a proto rozhodnutí okresního soudu bylo v odvoláním napadeném výroku I. jako věcně správné potvrzeno (§ 219 o. s. ř.).

14. Okresní soud rozhodl správně i v otázce náhrady nákladů řízení, jak mezi účastníky, tak i vůči státu (výrok III. a IV.). Okresní soud o nákladech řízení rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a považoval správně žalobkyni v řízení za zcela úspěšnou, byť v průběhu řízení před okresním soudem došlo ke zpětvzetí žaloby. V souladu s judikaturou, konkrétně nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2025, č. j. III. ÚS 2736/2023, lze uzavřít, že bylo dostáno požadavku při rozhodování o náhradě nákladů vynaložených v řízení o vydání náhradních pozemků uvažovat v širších souvislostech a řádně posouzeno, proč byla žaloba vzata v průběhu řízení částečně zpět. V předmětném sporu se tak stalo ve dvou případech, v obou se jednalo o situaci, že o vydání totožných pozemků bylo vedeno řízení u jiného soudu, které bylo zahájeno dříve a žalobkyni na zastavení řízení nelze přičíst zavinění, neboť nebylo v jejích schopnostech se o tom dozvědět ještě před tím, než se vydání totožných pozemků začala domáhat.

15. Proto bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno i ve výrocích ve výrocích III. a IV. jeho rozhodnutí.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná neměla v odvolacím řízení úspěch a žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny za dva úkony (vyjádření, účast u odvolacího jednání) po 5.460 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč, po navýšení o 21 % DPH, tj. částku 2.482 Kč se jedná o 14.302 Kč. Odměnu dále tvoří cestovní náhrada v celkové výši 728 Kč za jízdu vlakem dle předložených jízdenek, náhrada za ztrátu času ve výši 1.500 Kč, celkem 16.530 Kč, které soud uložil zaplatit žalované ve lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.