69 Co 136/2024 - 259

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] 2. [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] pro 690.632,83 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2024, č. j. 26 C 135/2023-224, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1. a 2. k ruce společné a nerozdílné na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 36.120 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných 1. a 2.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby byla žalovaným 1. a 2. uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 690.632,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 15. 9. 2022 do zaplacení, zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným 1. a 2. k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů řízení částku 180.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných 1. a 2. (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání do všech výroků s tím, že soud neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl žalobkyní navržené důkazy, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podstatou sporu bylo posouzení vzniku práva žalobkyně na náhradu újmy způsobené jí věcí, a to konkrétně v důsledku vytopení ordinace nacházející se v předmětné nemovité věci. Soud se z důvodu hospodárnosti nezabýval skutečnou škodou, ale posuzoval, zda žalovaní ve smyslu § 2937 odst. 1 o. z. prokázali, že nezanedbali náležitý dohled nad věcí, která škodu způsobila. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaní prokázali, že dohled nezanedbali. Ve vyřešení této předběžné otázky je rozhodnutí nesprávné. Příčinou vzniku škody byla prasklá přívodní vodovodní hadička k WC umístěném ve věci ve vlastnictví žalovaných. Právě posouzení míry dohledu žalovanými nad stavem hadičky bylo primární. Žalobkyně po provedení důkazu výslechem žalovaného 1. a svědka Studeného navrhla důkaz odborným vyjádřením k charakteru, vhodnosti a stavu tlakové hadičky k WC. Tímto důkazem měl být vyvrácen důkaz o stavu tlakové hadičky a pravděpodobnosti jejího prasknutí, pokud by byla zcela v pořádku a dále pak k otázce použití zcela nevhodného technického řešení použití plastové hadičky. Závěry žalovaného 1. a svědka Studeného o stavu hadičky nemohou obstát, jelikož ani jeden z nich není odborníkem v dané oblasti. Jde zejména o otázky ve vztahu k možnosti zjistit pouhým pohledem stav staré hadičky. Jedná se o odbornou otázku, pro kterou měl soud k návrhu žalobkyně ustanovit znalce, jenž by byl schopen odborné otázky posoudit. Jelikož soud tento důkazní návrh zamítl, neúplně zjistil skutkový stav. Soud po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaní prokázali, že nezanedbali náležitý dohled nad věcí. Tento nesprávný závěr vychází pouze z výpovědi žalovaného 1. a svědka Studeného, obě tyto výpovědi nejsou věrohodné. Je s podivem, jak si svědek i žalovaný přesně pamatovali, kdy naposledy měli kontrolu jednotky provádět a jaký byl rozsah těchto kontrol, když ke škodní události došlo před více než třemi lety od výpovědi. Shodnost obou výpovědí vede k závěru, že mezi oběma je určitý pozitivní vztah, byť oběma odmítaný. Svědek uvedl, že stav hadičky nekontroloval a více k tomu neuvedl. Nelze tak z jeho výpovědi činit závěr o tom, že kontrola prováděná svědkem se zaměřila na stav hadičky a byla tak dostatečná. Svědek [adresa], jak sám prohlásil, má negativní přístup k žalobkyni pro jejich vzájemné osobní rozpory a mohl tak být veden snahou žalobkyni svou výpovědí poškodit. Žalobkyně podala na svědka oficiální stížnost pro neplnění povinnosti a nevhodné chování k rukám předsedy společenství vlastníků, která byla později řešena na schůzi. Svědek byl v pracovním poměru ke společenství vlastníků jednotek na základě dohody o provedení práce uzavřené 30. 12. 2019 mezi ním na straně zaměstnance a SVJ na straně zaměstnavatele. Žalobkyni se až po skončení řízení před okresním soudem podařilo zajistit uvedenou dohodu o provedení práce, kterou navrhuje k důkazu. K závěru svědka o tom, že poškozená hadička po její demontáži nevykazovala žádné viditelné známky poškození, je nutno uvést, že svědek není odborníkem v dané oblasti. Rovněž si lze obtížně představit, že by mohlo dojít k tak velkým následkům v důsledku prasknutí hadičky pouhou mikroskopickou trhlinou. Výměna hadičky, kterou měl provádět sám žalovaný 1., je pouhým tvrzením žalovaného 1. Pokud tvrdí, že byl obeznámen s problematikou praskajících plastových přívodních hadiček k WC a považuje se tak za osobu problematiky znalou, pak by nemohl provést výměnu původní přívodní hadičky za stejnou plastovou, která se navíc v roce 2020 již neprodávala, a navíc nevhodnost tohoto řešení je všeobecně známá (například vyhledáním této problematiky na internetu). S ohledem na tvrzenou znalost problematiky je nutno na žalovaného klást větší nároky na jeho jednání než u osoby, která žádné takové znalosti nemá. Záleží rovněž na kvalitě a samotném materiálu, ze kterého byla hadička vyrobena. Žalovaný sice při výslechu uvedl, že hadičku vyměnil, ale jakýkoliv důkaz k tomu nebyl navržen. Další podstatnou okolností je, že si žalovaný 1. dle jeho tvrzení v jeho výslechu měl předmětnou hadičku měnit sám, ačkoliv k tomu nemá žádnou odbornou způsobilost (alespoň nebyla tvrzena ani prokázána). Pak se opět nemůže jednat o provádění náležitého dohledu. Obecně nelze považovat účastnickou výpověď jako dostačující důkaz k prokázání tvrzené skutečnosti, kdy výslech účastníka je posledním důkazem v celé škále možných důkazních prostředků. Jak pokud se jedná o údajné kontroly daných prostor, tak i ohledně údajné výměny hadičky, která se měla uskutečnit několik měsíců před škodní událostí. Žalované v předmětném domě žádný z ostatních vlastníků po dlouhou dobu před škodní událostí neviděl a soud rezignoval z výslechu žalobkyní navržené svědkyně, která měla prokázat uvedenou skutečnost. Ani svědka p. Studeného nikdo neviděl vcházet či vycházet z prostor žalovaného ani neslyšeli pohyb v jednotce. Sama žalobkyně nikdy neviděla, že by se za okny svítilo či okna byla otevřená, sama toto kontroluje každý den. To, že svědecká výpověď svědka Studeného je v mnoha částech shodná, může mít svůj důvod ve vztahu svědka a žalovaného 1., když svědek měl kontrolu prostor žalovaných provádět bezúplatně a lze tak předpokládat, že určitý užší vztah zde musí být. Svědek [adresa] měl součinnost v souladu s pracovním poměrem provádět pouze pro SVJ. Jestliže tedy prováděl tvrzenou činnost bez nároku na odměnu a jen jako výpomoc, pak musí nějaký užší vztah existovat. Svědek neměl vůči žalovaným žádnou odpovědnost za rozsah kontrolní činnosti, a proto se snažil vyjít žalovaným vstříc svou výpovědí. Již samotná skutečnost, že svědek byl účasten na prvním ústním jednání ve věci, a to na popud žalovaného 1. a věděl, co bude předmětem jeho svědecké výpovědi, jej motivovalo k podání výpovědi, která není věrohodná a okresní soud neměl k jeho výpovědi přihlížet. Důkazy jsou tak nevěrohodné a jen z výslechu svědka a žalovaného 1. nelze dovodit závěr, že pravidelně kontrolovali stav hadičky k WC. Navíc je nutno zdůraznit, že provádění kontroly nad nevhodným technickým řešením – plastovou hadičkou nemůže být považováno za dostatečný dohled na věci. Žalobkyně v závěrečném návrhu poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2022, č. j. 25 Cdo 2342/2021-125. Lze souhlasit se závěrem okresního soudu vycházejícím z citovaného rozhodnutí, že v každém jednotlivém případě je třeba posuzovat, jak konkrétně, z jakých příčin nastalo působení věci samo od sebe, aby podle doložených okolností mohl soud učinit podložený závěr, že požadavku náležitého dohledu žalovaný dostál. Rozdílně je však potřeba hodnotit situaci, kdy je prostor, ve kterém se vodovodní zařízení nachází, trvale využíván a kdy nikoliv. U užívaného prostoru by skutečně vizuální kontrola mohla být dostačující (za předpokladu přijetí vhodného technického řešení), avšak u dlouhodobě nevyužívaného prostoru po dobu několika let, jako je tomu v souzeném případě, je takový postup vlastníka zcela nedostačujícím způsobem zajišťování náležitého dohledu. V řízení bylo prokázáno, že prostor žalovaných je nevyužíván od roku 2016, v prostoru se nenachází žádné zařízení, které by vyžadovalo stálý přívod vody a přímo v prostoru je umístěn hlavní uzávěr vody k jednotce. Dle žalobkyně lze považovat za jediný způsob náležitého dohledu žalovanými uzavření přívodu vody do prostor. Takový požadavek není pro žalované jakkoliv nepřiměřený. Je obvyklé, když při dlouhodobé nepřítomnosti v bytě je přívod vody uživatelem vypínán, a to právě z důvodu, aby možnost vytopení byla eliminována. Navíc žalovaný jednak tvrdil a ve své výpovědi to navíc potvrdil, že byl s problematikou přívodních hadiček obeznámen, a proto musel vědět o doporučení, jak předcházet možnému vzniku škody v důsledku vytopení prostým vypnutím přívodu vody. Na tom nemůže nic změnit ani tvrzená existence zápachu z odpadního potrubí, která mohla být způsobena vyschnutím vody v sifonu. Voda v sifonech a WC a umyvadel nevyschne do té míry, aby způsobila zápach v řádech dnů, snad ani týdnů, ale spíše měsíců. Proto ani toto není důvod pro ponechání zapnutého přívodu vody. Samotná kontrola nevhodného připojení nemůže být považována za nezanedbání dohledu. Okresní soud tak nesprávně vyhodnotil existenci liberačního důvodu a žalobu zamítnul. Žalobkyně tak navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně.

3. Žalovaní se k odvolání vyjádřili tak, že pokud žalobkyně uvádí, že soud pochybil, když neprovedl důkaz odborným vyjádřením k charakteru, vhodnosti a stavu hadičky k WC, tak žalobkyně neuvedla žádný relevantní důvod, proč by takový důkaz proveden být měl. Předně je třeba uvést, že svědek [adresa] soudu sdělil, že je držitelem živnostenského oprávnění na instalatérské a topenářské práce a zároveň, že již 20 let pracuje v oblasti údržby a správy nemovitých věcí. Jeho tvrzení v tomto směru nebyla zpochybněna a není nejmenší důvod o pravdivosti takového prohlášení pochybovat. Uvedená odbornost svědka jej nepochybně opravňuje k podání odborného vyjádření ve věci, zvláště s přihlédnutím k tomu, že uvedenou hadičku viděl (na rozdíl od jiné odborně zdatné osoby, která by již neměla možnost se s danou konkrétní hadičkou seznámit). Svědek se k otázce vhodnosti užití hadičky a jejího stavu vyjádřil ve své výpovědi. Už jen z tohoto důvodu bylo odborné vyjádření nadbytečné. Dále je nutno uvést, že okresní soud zdůvodnil své rozhodnutí zejména tím, že žalovaní prokázali, že nezanedbali náležitý dohled nad věcí, a to zejména proto, že prováděli pravidelnou kontrolu jednotky. S ohledem na uvedené tak zpracování odborného vyjádření k charakteru, vhodnosti a stavu tlakové hadičky k WC je zcela nadbytečné, neboť uvedený závěr nemůže být takovým odborným vyjádřením nikterak ovlivněn, a to ani v případě, že by bylo závěrem odborného vyjádření, že nejvhodnějším typem hadičky k WC je jiný typ. Soud proto postupoval správně, když nepřipustil důkaz odborným vyjádřením k charakteru, vhodnosti a stavu hadičky k WC. Pokud žalobkyně uvádí, že jsou výpovědi svědka Studeného a žalovaného 1. jinak nedůvěryhodné, tak neuvádí žádnou relevantní skutečnost, která by měla takový závěr prokazovat. Pokud se žalobkyně pozastavuje nad tím, jak je možné, že si svědci pamatují, kdy naposledy měli provádět kontrolu jednotky a jaký byl rozsah kontrol, tak opomíjí skutečnost, že kontroly probíhaly po dobu několika let s pravidelnou týdenní četností. Proto není překvapivé, že si svědek a žalovaný 1. vybavují, kdy chodili prostory kontrolovat, protože se jednalo o dlouholetou pravidelnou činnost, která v paměti utkví. Dále je třeba uvést, že termín poslední návštěvy prostor před škodní událostí, jak svědek [adresa], tak žalovaný 1. dovozují z toho, jak pravidelně dané prostory byly z jejich strany navštěvovány. Pokud tedy svědek uvedl, že prostory navštěvovali jednou až dvakrát týdně, tak není s podivem, pokud uvede, že v daných prostorách byl na prohlídce nejméně 7 dnů předem - když to vychází z nastavené četnosti kontrol. Kdyby mělo jít ze strany svědka Studeného o cíleně lživou výpověď, jak je naznačováno žalobkyní, tak by tento nepochybně vypovídal více ve prospěch žalovaných, například mohl uvést vyšší frekvenci kontrol nebo s ohledem na to, že ke škodní události došlo v noci z 21. na 22. 9. 2020, tedy v noci z pondělí na úterý, tak mohl tvrdit, že tam byl v den havárie, neboť sám uvedl, že prostory kontroloval v pondělky či úterky, tedy s ohledem na den, kdy se havárie stala, mohl uvést, že tam byl ten den, přesto uvedl časové rozmezí sedmi dní. Stejně tak mohl uvést, že žalovaného 1. potkával v budově pravidelně každý týden, přesto uvedl, že jej potkával jen jednou až dvakrát za čtvrt roku. Pokud jde o žalovaného 1., tak je na místě uvést, že s ohledem na to, že škodní událost pro něj byla silným prožitkem, na jehož základě musel řešit mnoho navazujících kroků, tak není s žádným podivem, že mu tento ukotvil vzpomínku na to, že den před škodní událostí kontroloval stav prostor. Pokud žalobkyně dovozuje, že shodnost výpovědí dokládá pozitivní vztah mezi svědkem [Anonymizováno] a žalovaným 1., tak úvaha opomíjí ten nejvíce pravděpodobný důvod, a to ten, že oba vypovídají pravdu. Skutečnost, že svědek [adresa] nemá k žalobkyni pozitivní vztah, nezakládá sama o sobě nedůvěryhodnost svědka. Pokud žalobkyně navrhuje důkaz dohodou o provedení práce, tak takový návrh je nutno hodnotit jako nadbytečný, když tuto skutečnost svědek [adresa] sám uvedl ve své výpovědi, a dále jako opožděný, když o existenci vztahu pracovněprávního charakteru svědka Studeného k SVJ se žalobkyně musela dozvědět nejpozději z výpovědi svědka Studeného. Pokud žalovaný 1. uvedl, že vyměnil hadičku a kdy ji vyměnil, tak není důvod o výpovědi pochybovat, ostatně je žalobkyní jako důvod žaloby doposud tvrzeno zanedbání náležitého dohledu nad věcí, nikoliv neodborná výměna hadičky či nevhodnost užitého výrobku či jeho vada. Taková změna argumentace v odvolacím řízení není přípustná. Není právní předpis, který by ukládal, že výměnu záchodové hadičky musí provádět osoba s příslušnou odborností, stejně jako tomu není například u výměny žárovky. Pokud žalobkyně uvádí, že soud rezignoval na výslech žalobkyní navržené svědkyně, která měla prokázat, že žalovaný 1. a svědek [adresa] do daných prostor nechodili, tak žalovaný uvádí, že takový důkazní návrh nezaznamenal. Pokud by i takový návrh byl učiněn, tak je třeba uvést, že v situaci, kdy byla provedena výpověď pana Studeného a výpověď žalovaného 1., tak je namístě poznamenat, že výslech navržené svědkyně, kterým snad mělo být doloženo to, že uvedené v budově nepotkávala, případně neviděla vcházet do prostor, nemůže mít žádnou relevanci, neboť i kdyby svědkyně uvedené osoby v budově nepotkala, tak tato skutečnost nemůže prokázat, že by tam nechodili. Tvrzení osob, že dané osoby nikdo neviděl a neslyšel, je spíše absurdní a nemá pro věc význam, zvláště měla-li být doložena výslechem jedné svědkyně. Pokud se žalobkyně zamýšlí nad existencí zvláštního vztahu mezi žalovanými a svědkem [Anonymizováno], tak opomíjí, že svědek uvedl, že obdobnou službu vykonává pro více osob ve více prostorách, když motivem je mimo jiné i usnadnění své vlastní následné práce (svědek popisuje okamžik započetí spolupráce navazující na šíření zápachu z odpadu). Tedy ze strany svědka Studeného nedocházelo k poskytování mimořádně nadstandardní služby. Nad rámec uvedeného svědek [adresa] prováděním této činnosti získal možnost kontrolovat čerpadlo sloužící celému domu, které je umístěno za záchodem solné jeskyně. Svědek logicky a pochopitelně vysvětlil, proč kontroly prováděl bezplatně a uvedl i to, že žalovaní nebyli jediní, kdo mu svěřili klíče od užívaných prostor a u koho prováděl bezplatné prohlídky (například zhasínání světel). Jde-li o přítomnost svědka na prvním jednání ve věci, tak svědek vysvětlil, jak se o jednání dozvěděl, nezamlčel ani předcházející kontakt mezi žalovaným 1. a svědkem, když první jednání opustil předtím, než se mohl dozvědět něco víc než to, co mu bylo známo z jeho pozice správce dané budovy a z toho, že za SVJ jednal s likvidátory pojišťovny. Nic z uvedeného nemá dopad na důvěryhodnost výpovědi svědka. Žalovaní tak tvrdí, že soud učinil řádná skutková zjištění, která nemohou být jakkoliv zpochybněna a jsou dostatečná pro rozhodnutí. Žalovaní jsou přesvědčeni, že bylo prokázáno, že nezanedbali náležitý dohled nad věcí, když dohled vykonávaný nad věcí byl prováděn dvakrát až třikrát týdně dvěma osobami na sobě v provádění dohledu nezávislými, jejichž výpovědi jsou důvěryhodné a vzájemně se potvrzují. Dohledem, který byl prováděn, byl nepochybně takovou míru pozornosti při užívání věci, kterou by vyvinuly všechny rozumné osoby v daném místě a čase při užití věci ve stejné situaci za stejným účelem. Žalovaní jsou přesvědčeni, že nelze dovozovat, že měl být pokaždé vypínán přívod vody do daných prostor, když četnost kontrol byla taková, že odpovídala kontrolám prováděným v prostorách aktivně užívaných. Navíc je třeba poznamenat, že k havárii došlo v nočních hodinách, kdy by i v případě, že by dané prostory byly aktivně každodenně užívány, nebylo možno této havárii zabránit, nebo ji zjistit dříve, než byla zjištěna. Díky tomu, že byla kontrola prováděna i svědkem [Anonymizováno], kterému byly předány klíče, mohl ten okamžitě po zjištění havárie zastavit hlavní přívod vody a vstoupit do daných prostor. Prostory byly po zjištění havárie přístupné, tedy nejenže byla zajištěna pravidelná kontrola, ale byla zajištěna i bezprostřední možnost přístupu. Četnost kontroly, jakož i zajištění okamžitého přístupu do daných prostor není obvyklá ani u prostor denně užívaných, jak plyne i z judikatury vyššího soudu. V takovém případě lze stěží učinit závěr, že by žalovaní zanedbali náležitý dohled nad věcí, když nepochybně není možné požadovat, aby náležitý dohled znamenal, že hadička na WC musí být měněna instalatérem a zároveň pod soustavným 24 hodinovým dohledem. Když takový závěr (neustálý a nepřetržitý dohled a vypínání přívodu vody elektrické energie a plynu) by musel platit pro každé umyvadlo, myčku, pračku, sušičku a jiné přístroje v jakýchkoliv prostorách. Z uvedených důvodů není možné považovat za jedinou možnost náležitého dohledu uzavření hlavního přívodu vody, a to právě s ohledem na četnost kontrol. Přijmutí takové argumentace by vedlo k absurdnímu závěru, že je možné požadovat zavření hlavního přívodního ventilu u každých prostor při jejich opuštění na jakoukoliv dobu, případně v noci, kdy lidé spí, když přitom doba, kdy dochází k nejčastějším poruchám obdobného charakteru. Takový přístup by nutně vedl k znemožnění užití příslušného liberačního důvodu, neboť jeho aktivace by byla prakticky vyloučena. Žalovaní tak navrhují potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Žalobkyně se na žalovaných domáhá náhrady škody, která vznikla zatečením vody do jednotky ve vlastnictví žalobkyně v důsledku prasknutí hadičky v jednotce, která náleží do společného jmění žalovaných. Okresní soud po skutkové stránce správně zjistil, že v jednotce číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jež je ve společném jmění žalovaných, došlo 21. 9. 2020 k prasknutí hadičky od toalety, v důsledku čehož byla unikající vodou vytopena jednotka číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v téže budově, která je ve vlastnictví žalobkyně a došlo k poškození jednotky, případně zařízení.

6. Uplatněný nárok okresní soud posuzoval správně z hlediska ustanovení § 2937 odst. 1 o. z., dle nějž způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinností k náhradě. Žalovaní tvrdili, že povinnost k náhradě škody nemají, neboť náležitý dohled nezanedbali. Okresní soud správně konstatuje, že žalovaní jako spoluvlastníci jednotky jsou vlastníky a těmi, kteří měli mít nad věcí dohled, a zabýval se primárně tvrzeními žalovaných a předloženými důkazy, zda z nich vyplývá, že žalovaní dohled nezanedbali.

7. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaní náležitý dohled nezanedbali s tím, že bylo prokázáno, třebaže solná jeskyně není od roku 2016 trvale užívána, že provádí od této doby kontrolu pravidelně jednou týdně žalovaný 1. a svědek [adresa], který kontrolu vykonával také minimálně jednou týdně, případně i dvakrát týdně, pokud měl čas. Se závěrem okresního soudu, že žalovaní se zprostili povinnosti k náhradě dle § 2937 odst. 1 věta druhá lze souhlasit.

8. Za zcela primární otázku v posouzení náležitého dohledu je třeba považovat to, zda s ohledem na dlouhodobé neužívání prostoru bylo možno po žalovaných požadovat zastavení přívodu vody do jednotky. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaní vykonávali dohled nad hadičkou řádně a způsobem, který odpovídá situaci a v míře rozumné, jak lze očekávat od každé svéprávné osoby s rozumem průměrného člověka a schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Na tom dle okresního soudu pak nemění nic fakt, že ačkoliv jednotka nebyla trvale užívána, nebyl v době nepřítomnosti zavírán přívod vody do jednotky. Krajský soud k této zásadní otázce konstatuje, že se shoduje s okresním soudem, že ani v případě neužívání jednotky není bezpodmínečným předpokladem pro nezanedbání dohledu uzavírání přívodu vody (třebaže jeho uzavření by zřejmě vyloučilo možnost vzniku škody daným způsobem). Lze tak akceptovat závěr okresního soudu o tom, že je možné namísto uzavírání přívodu vody zajistit kontrolu jiným způsobem, jak se stalo v daném případě. Na tom nemění nic ani tvrzení žalobkyně o údajně nevhodném technickém řešení, kdy se jednalo o řešení poměrně běžné provedené prostřednictvím běžně prodávaného výrobku k tomu určeného (hadička k WC).

9. Z hlediska případné výměny hadičky je třeba především uvést, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní interval výměny hadičky (nadto jistě různých výrobců a provedení) a lze považovat především za podstatné, v jakém stavu je fakticky hadička. V daném případě byla tak především podstatná vizuální kontrola, kterou prováděl dle provedeného dokazování žalovaný 1. i svědek [adresa], který měl navíc živnostenské oprávnění v oboru vodoinstalatérství - topenářství a tedy nepochybně je osobou se znalostmi vyššími než průměrnými v daném směru. Se skutkovým závěrem okresního soudu, že kontrola prováděna byla, lze souhlasit, když výpověď žalovaného 1. je potvrzována výpovědí svědka Studeného. Žalobkyně zpochybňuje výpověď svědka poukazem na vztah k žalovaným, takový vztah však zjištěn nebyl, když samo bezplatné provádění kontroly takovou skutečností není. Ani shodnost výpovědi svědka a žalovaného 1., resp. že si pamatovali dny prohlídek, nevede k závěru, že by výpověď obou měla být nevěrohodná. Lze tak akceptovat i závěr okresního soudu učiněný z provedených důkazů, že kontrolovaná hadička nevykazovala úniky vody a vizuálně na ní nebyly známky, které by signalizovaly potřebu výměny.

10. Jestliže hadička byla pravidelně předmětem vizuální kontroly a nebyly zjištěny úniky vody, resp. signály selhání, pak není možno vytknout žalovaným, že zanedbali dohled. Již z těchto důvodů není možno žalobě vyhovět. Prokázání výměny hadičky v době několika měsíců před havárií, jak dovozuje okresní soud, pak přistupuje nadto jako další skutečnost, která potvrzuje nezanedbání dohledu nad věcí. Výměna hadičky svépomocí přitom není porušením žádného předpisu. Skutkový závěr o výměně hadičky (vyplývá z výpovědi žalovaného 1.) označuje pak krajský soud pro úplnost odůvodnění za akceptovatelný.

11. Další dokazování okresní soud provádět nemusel, když žalobkyní navržené důkazy jsou nadbytečné. Odborné vyjádření ke specifikovaným otázkám by nemohlo přinést nic podstatného k otázce náležitého dohledu, který byl prokázán provedeným dokazováním. Případná svědkyně, která by měla (mohla) vypovídat, že žalované neviděla (pokud nebyla po celou dobu přítomna v prostoru), nemůže vyvrátit zjištění učiněná okresním soudem o docházení do nemovitosti. V odvolání navržený důkaz dohodou o provedení práce je jednak nepřípustný z hlediska § 205a o. s. ř., jednak by nemohl vypovědět nic o tom, zda svědek [adresa] prováděl bezplatně kontrolu i pro žalované.

12. Krajský soud tak shodně s okresním soudem dospívá k závěru, že žalovaní prokázali, že nezanedbali náležitý dohled nad věcí dle § 2937 odst. 1 věta druhá a zprostili se tak povinnosti k náhradě škody.

13. Okresní soud proto rozhodl věcně správně, pokud žalobu z těchto důvodů zamítl. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. Krajský soud má za to, že okresní soud rozhodl též správně o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci. Úkony právní služby, za které přiznal náhradu, jsou úkony účelné. V případě zpochybňovaných vyjádření lze uvést, že se jednalo o akceptovatelná vyjádření k věci samé, a též nahlížení do spisu dne 13. 10. 2023 odpovídalo průběhu sporu, jak uvedl již okresní soud. Žalobkyně ostatně ani nespecifikuje, v čem by ona neúčelnost měla spočívat. Není pak důvod ani pro aplikaci § 150 o. s. ř., tedy nepřiznání náhrady nákladů řízení, když žalobkyně na žalobě setrvala a navrhovala vyhovění žalobě i po provedeném dokazování. Není tak důvod pro okolnosti případu nepřiznat náhradu nákladů řízení žalovaným.

15. Krajský soud proto potvrdil rozsudek okresního soudu též ve výroku II. o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř., když žalovaní měli v odvolacím řízení plný úspěch a mají právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 2 úkony právní služby (vyjádření, účast u jednání) dle § [právnická osoba] odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. při zastupování dvou žalobců po 17.760 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč, celkem [hodnota] Kč.

Poučení