69 CO 141/2022-339

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 71.549 Kč s příslušenstvím a částky 64.330,75 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 12. 2021, č. j. 210 C 14/2017-298,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., III. a IV. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku V. mění takto: „ Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku soudní poplatek ve výši 6.360 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.“

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1.493 Kč ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 127.102,75 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8.777 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení soud zamítl (výrok II.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9.640,41 Kč ve lhůtě 15 denní (výrok III.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku náhradu nákladů státu ve výši 37.581 Kč ve lhůtě 15 denní (výrok IV.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku soudní poplatek ve výši 6.794 Kč ve lhůtě 15 denní (výrok V.).

2. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, a to konkrétně do výroku I., III., IV. a V. Po rekapitulaci soudem uložené povinnosti žalovanému, vyvozené z bezdůvodného obohacení žalobce, ke kterému došlo v souvislosti s existencí vlastnického práva žalobkyně k určeným pozemkům odvolatel uvedl, že v rámci předmětného sporu mezi účastníky nebylo pochyb ohledně toho, že mezi nimi nebyla uzavřena žádná smlouva ohledně užívání zastavěných pozemků v majetku žalobkyně, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení tím, že užil svoji nemovitou věc umístěnou na jiné nemovité věci, přičemž žalovaný za bezdůvodné obohacení v předmětném období zaplatil částku, kterou považoval za adekvátní, a to 80 Kč/každý zastavěný m2 za žalobkyní vypočtený počet m2. Požadavek ze strany žalobkyně překračující tuto částku žalovaný odmítl. Odvolatel má za to, že okresní soud převzal argumentaci žalobkyně a v rámci rozhodnutí byla například zcela pominuta jak cena, za kterou se předmětný pozemek reálně prodával třetím osobám, stejně tak nebylo nikterak zohledněno ani bezdůvodné obohacení, které bylo požadováno ze strany žalobkyně vůči dalším spoluvlastníkům stavby na jednom z předmětných zastavěných pozemků a jimi dobrovolně zaplaceno a rovněž tak se soud přiklonil k závěrům dvou ze tří znalců, kteří nesprávně při určení obvyklého nájemného vycházely z ceny nezastavěných pozemků. Tyto dva znalecké posudky, ze kterých okresní soud vycházel nezohledňují ani známé a dohledatelné skutečnosti, nezachycují hodnotu předmětných pozemků ani odpovídající částku představující tvrzené bezdůvodné obohacení. Žalovaný nesouhlasí s postupem soudu, který bez ohledu na tvrzenou absenci srovnávacího materiálu u obou předmětných pozemků posuzoval stav jako by tyto předmětné pozemky vůbec nebyly zastavěny a následnou výši bezdůvodného obohacení stanovil tak, jako by byly užívány tyto pozemky ze strany žalovaného ke komerčním účelům, ač pro takový závěr neměl oporu. Znalec [příjmení] [příjmení] určil obvyklou cenu předmětných nemovitostí, ze které následně odvozoval výši obvyklého nájemného. Ačkoliv oba předmětné pozemky jsou zcela zastavěny, uvedený znalec pro účely svého určení jejich obvyklé ceny vycházel z prodejní ceny zcela nezastavěných pozemků a komparací určil, že cena těchto zastavěných pozemků činí [číslo] Kč/m2 a z této částky následně kombinací několika metod určoval výši obvyklého nájemného. Žalovaný v rámci námitek ke znaleckému posudku odmítal určení ceny pozemků tímto znalcem s ohledem na jeho nevypořádání se se zastavěností pozemků stavbou majetku osoby odlišné od majitele pozemku, jakož i s ohledem na fakt, že žalovaný je vlastníkem pouze jednotky - nebytového prostoru, ve kterém je provozovna prodejny potravin a která byla vyčleněna v bytovém domě. Opakovaně navrhoval, ať soud pro účely ocenění pozemku ustanoví znalecký ústav. Žalovaný v průběhu soudního sporu předložil kupní smlouvy, na základě kterých přímo žalobkyně převáděla podíly k jednomu z předmětných zastavěných pozemků a z toho dovozuje, že není možno odvozovat hodnotu zastavěných pozemků z jiných nezastavěných pozemků bez adekvátního ponížení, ale především je zcela nadbytečné tímto způsobem určovat cenu zastavěného pozemku v případě, pokud je konkrétní prodejní cena pozemků známa. Znalec [příjmení] [příjmení] a následně ani [anonymizováno] [příjmení] nepostupovali s užitím žádného z uvedených dat, soud obsah jejich závěrů bez ohledu na platnou judikaturu v rámci svého rozhodnutí převzal. Pokud soud víceméně přijal výsledky znaleckých zkoumání založených na těchto podkladech, pak dle názoru žalovaného předně nerespektoval relevantní judikaturu Nejvyššího soudu vyjádřenou v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 5223/2016, kdy při kvalifikaci bezdůvodného obohacení je třeba vycházet z pozemků obdobných, z čehož plyne i to, že by se mělo jednat o pozemky zastavěné stavbou jiného vlastníka. Jestliže se soud přes námitky žalovaného rozhodl odchýlit od tohoto judikatorního závěru a vysvětlit a odůvodnit, proč tak v konkrétním případě činí, a proč je v tomto případě zastavěný pozemek žalobkyně stejně hodnotný jako pozemek nezastavěný, považuje to za pochybení soudu, který nereflektoval důkazní návrh žalovaného přibrat ke stanovení výše bezdůvodného obohacení znalecký ústav, ač k tomu byly naplněny podmínky ustanovení § 127 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému není jasné, na základě čeho žalobkyně shodně se soudem dospěly k tomu, že samostatná stavba na pozemku [parcelní číslo] je určena a bez dalšího užívána ke komerčním účelům, přestože sama žalobkyně svůj návrh požadavku na vydání bezdůvodného obohacení vyvozovala z výše jeho podílového spoluvlastnictví ke stavbě [adresa]. Dále obsahem odvolání žalovaného je odkaz na zákon č. 72/1994 Sb. ve vztahu k nebytovým prostorám s předpokladem, že vlastnictví jednotky, jakožto nebytového prostoru nemůže zakládat odlišný nárok na vydání bezdůvodného obohacení oproti vlastnictví bytové jednotky, neboť v obojím případě se jedná toliko o soubor místností vyčleněných ve stavbě, kterou je bytový dům. Výše bezdůvodného obohacení se vždy určuje podle aktuální výše podílu ke stavbě jako jednoho celku a změnou výše podílu každého spoluvlastníka stavby dochází ke změně výše jeho bezdůvodného obohacení. Z vlastnictví podílu ke stejné nemovité věci musí vyplývat stejná práva a stejné povinnosti, které se liší pouze co do výše podílu. Žalovaný má za to, že soud pochybil i v rámci skutkových závěrů i v rámci právního hodnocení případu. Vyjádřil nesouhlas se závěry soudu ve vztahu k posudku vypracovaného znalcem [příjmení] [příjmení], kdy žalovanému není jasný žádný důvod, proč uzavírat smlouvu s vlastníkem zastavěného pozemku, pokud by tímto důvodem nebylo sjednocení vlastnického práva ke stavbě a pozemku pod ní, nákup pozemku s vidinou možnosti odstranit stávající stavbu a vybudovat zde novou stavbu dle libosti nového vlastníka pozemku či spekulativní koupi za účelem dalšího požadavku na zaplacení zákonného nájemného od vlastníka stavby i bez existence dohody. Žalovaný nevidí jakýkoliv důvod pro neakceptaci závěrů [anonymizována dvě slova] a výsledek jeho posudku je zcela správný a svým obsahem srozumitelný. Není zřejmé, z čeho soud vyvodil, že prostory žalovaného jsou prokazatelně užívány ke komerčním účelům. Žalovaný nemá ani v jedné stavbě zřízenou provozovnu ani své sídlo podnikání a prakticky se zde ani nevyskytuje. Dále odvolatel odkazuje na definici sídla ve smyslu zákona o DPH. Poslední výtka pak směřuje k závěrům soudu, že znalec [příjmení] se dostatečně vypořádal se zadaným znaleckým úkonem, dle odvolatele nejenom, že tento znalec, ale ani znalkyně [titul] [příjmení] nebyli schopni zjistit dostatečný vzorek obdobných případů a doloženými zcela totožnými případy se v posudcích vůbec nezaobírali, hned při určení jejich obvyklé ceny s pozemky srovnávali vesměs pozemky nezastavěné a již v tomto zjištění ohledně obvyklé ceny dospěli k nesprávnému závěru, ze kterého různými metodami určovali obvyklé nájemné. Tyto nezastavěné pozemky následně hodnotili jakožto zastavitelné stavbou v podobě, která zde nikdy nestála a stejně tak hodnotili osobu žalovaného a konkrétní způsob využití jeho nemovitosti, což je podle názoru odvolatele v rozporu s citovanou judikaturu. Ze všech těchto důvodů odvolatel navrhoval, aby rozhodnutí okresního soudu bylo změněno tak, že žaloba bude zamítnuta.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že pokud žalovaný polemizuje s využitím pozemku, pak komerční využití pozemku stavební par. [číslo] podílu o velikosti id. [číslo] na pozemku stavební parc. [číslo] k. ú. [obec] jednoznačně prokazují znalecké posudky a výslechy znalců. V revizním znaleckém posudku je konstatováno, že předmětné pozemky jsou zastavěny cizími výstavbami, nebytová jednotka na parcele č. st. [číslo] je využívána jako prodejna a na pozemku parcele č. st. [číslo] se nachází stavba bez č. p./č. ev. spojená s prodejnou, sloužící jako provozní prostory a zázemí prodejny. Znalkyně [titul] [příjmení], pak ohledně výše obvyklého nájemného dospěla k téměř totožnému závěru jako [anonymizováno] [příjmení], ohledně výše nájmu stanoveného v posudku Ing. [jméno] [příjmení] uvedla, že částka 91 Kč/m2 odpovídá podílu, který spadá do kategorie bydlení, tedy podílů vlastníků bytových jednotek. Obvyklé nájemné za užívání pozemku v k. ú. [obec], a to na stavební parc. [číslo] zastavěného stavbou občanské vybavenosti s komerčním využitím a podílu na pozemku stavební parc. [číslo] připadajícího na nebytový prostor využívaný jako prodejna potravin [anonymizováno], bylo stanoveno s tím, že je nutné rozlišovat, jakým způsobem je objekt a nebytový prostor žalovaného užíván, kdy je nutné odlišit komerční užívání a užívání za účelem bydlení. Za účelem stanovení obvyklého nájemného je nutné porovnávat obdobné případy využití nemovitostí. Prvoinstanční soud vycházeje ze závěrů dvou znaleckých posudků, vycházejících ze zcela kvalifikovaného vysvětlení svých postupů, dospěl k ceně obvyklého nájemného a přiznal žalobkyni téměř celou požadovanou částku. Ze všech těchto důvodů navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku, vyjma výroku II. je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a obsahuje všechny podstatné obsahové náležitosti, včetně uvedení způsobilých odvolacích důvodů, krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených částech, tj. ve výroku I. a na něm závislých výrocích (III. až V.) dle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

5. Krajský soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že základ nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je dán, neboť důkazy je jednoznačně prokázáno, že žalobkyně byla v katastru nemovitostí v období od 1. 7. 2014 do 28. 2. 2019 evidována jako vlastník p. č. st. [číslo] a p. č. st. [číslo] na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]. Žalovaný byl v uvedeném období evidován v katastru nemovitostí jako vlastník nebytového prostoru číslo jednotky [číslo] nacházejícím se v bytovém domě [adresa], zapsaných na LV [číslo] v k. ú. [obec] a podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu, který se nachází na pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [obec], který je tvořen 16 bytovými jednotkami a jedním nebytovým prostorem, a že žalovaný užíval v žalovaném období jako spoluvlastník společných částí bytového domu [adresa] a vlastník nebytového prostoru číslo jednotky [číslo] nacházejícím se v bytovém domě [adresa] k. ú. [obec] pozemky žalobkyně, parc. č. st. [číslo] a [číslo], aniž by byli žalobkyně a žalovaný smluvně dohodnuti ohledně užívání pozemku žalovaným. V rámci předmětného sporu mezi účastníky nebylo pochyb ohledně toho, že mezi žalobkyní a žalobcem žádná smlouva ohledně užívání zastavěných pozemků v majetku žalobkyně uzavřena nebyla a žalovaný v důsledku bezesmluvního užívání tak získává na úkor žalobkyně majetkový prospěch (plnění bez právního důvodu § 2991 o. z.), který je povinen žalobkyni vydat. Žalovaný vycházeje ze závěrů znaleckého posudku [anonymizována dvě slova], považoval za adekvátní nájemné 80 Kč/m2/rok a za období od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2016 uhradil žalobkyni částku 47.360 Kč, za období od 1. 1. 2017 do 28. 2. 2019 částku 41.041,25 Kč a požadavek ze strany žalobkyně překračující tuto částku žalovaný vydat odmítl.

6. Okresní soud při posuzování otázky, jaká je výše obvyklého nájemného, vycházel ze znalostí příslušejících k posouzení znalcům, v řízení měl k dispozici jednak znalecký posudek [anonymizována dvě slova], který byl předložen žalovaným, sám do řízení přibral znalce [příjmení] [příjmení] a přistoupil k provedení revizního znaleckého posudku obou výše uvedených znalců znaleckým posudkem [titul] [příjmení]. Jak [anonymizováno] [příjmení], tak [titul] [příjmení] vyslechl při jednání, a to i v návaznosti na námitky žalovaného podložené znaleckým posudkem [anonymizováno] Krajský soud podotýká, že znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl podkladem pro řízení mezi týmiž účastníky ohledně výše nájemného za totožné pozemky v období od 1. 6. 2013 do 30. 6. 2014, a v něm vydaný rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 5. 2017, č. j. 208 C 6/2015-222, ve znění potvrzujícího rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 1. 2018, č. j. 69 Co 525/2017-264 a navazující usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1427/2018, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalovaného.

7. Za rozhodný v projednávané věci zvolil okresní soud revizní znalecký posudek vypracovaný znalkyní [titul] [příjmení], která jednak přezkoumávala závěry zpracovaného znaleckého posudku na základě zadání žalovaného znalcem [příjmení] [příjmení], tak závěry znalce [příjmení] [příjmení] a jednak jí bylo uloženo určit obvyklé nájemné vzhledem k faktickému způsobu využití pozemku žalovaným a s přihlédnutím k přítomnosti stavby na pozemku (jeho zastavěnosti). Znalkyně [titul] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] stanovili výši obvyklé ceny pozemků, kterou dovodili porovnáním pozemků žalobkyně s obdobnými pozemky na trhu v daném místě a čase. Z vypočtené obvyklé ceny pozemků pak dovodili obvyklé nájemné, přičemž takovýto postup zvolili a odůvodnili důvody, které je k tomu vedly s tím, že nemohli použít porovnávací metodu, neboť na trhu s nemovitostmi nebyl dostatek pozemků, které by byly pronajímány jako zastavěné a jedná se o specifický segment trhu. Znalec [příjmení] [jméno] oproti tomu výši obvyklého nájemného stanovil porovnávací metodou se vzorkem smluv, které byly předloženy žalovaným a které byly uzavřeny s vlastníky bytových jednotek v bytovém domě na pozemku žalobkyně a znalec je neporovnával s žádnými jinými smlouvami. [příjmení] částku 91 Kč/m2, kterou zjistil znalec [příjmení] [jméno] pouze z kupních smluv uzavřených k předmětným pozemkům mezi žalobkyní a majiteli bytových jednotek, nelze brát dle okresního soudu v úvahu, neboť skutečnost, že komerční nájemné je vyšší jednoznačně vyplývá ze znaleckých posudků znalce [příjmení] [příjmení] a [titul] [příjmení] (například [územní celek] mělo vytvořený sazebník, kde komerční nájemné činilo 10 % z hodnoty pozemku). Ze Znaleckého standardu [anonymizováno] [číslo] vyplývá, že vliv na výši nájemného má druh podnikání, které je na pozemku např. územním plánem umožněno a uvádí, že roční podíl z ceny pozemku je u komerčních staveb v rozmezí 7 % až 15 % z ceny pozemku. O tom, že se jedná o pozemky užívané žalovaným ke komerčním účelům, nebylo pochyb, [parcelní číslo] slouží zcela ke komerčním účelům, stavba na pozemku p. č. st. [číslo] slouží z části ke komerčním účelům a částečně k bydlení, komerční část je dána výší spoluvlastnického podílu. Okresní soud vzal v úvahu dolní hranici nájemného dle znaleckých standardů, které k výpočtu použili znalci [příjmení] [příjmení] a [titul] [příjmení], které v případě bydlení činí 3 % z ceny pozemku a v případně komerčního nájemného 7 % z ceny pozemku, dle názoru okresního soudu se lze při nájemném za účelem bydlení ve výši 91 Kč za m2, kterým argumentoval žalovaný na základě posudku [anonymizována dvě slova], vypočteného ze smluv uzavřených s vlastníky bytových jednotek, tj. dle výše uvedeného cca 3 % z ceny pozemků, dopočíst ceny pozemku [číslo] Kč/m2, tomu odpovídá komerční nájemné cca 212 Kč jako 7 % ceny pozemků [číslo] Kč/m2, tedy nájemné, ke kterému další znalci víceméně dospěli.

8. Odvolací soud akceptuje, že okresní soud vycházel zásadně z revizního znaleckého posudku znalkyně [titul] [příjmení], když její znalecký posudek je základem pro skutkové závěry, přičemž vysvětlení relevantních skutečností podala znalkyně i při jednání ústně. Vytýká-li žalovaný okresnímu soudu, že tento znalecký posudek vyčíslující obvyklé nájemné nenechal okresní soud přezkoumat znaleckým ústavem a nenařídil znalecký posudek podle § 127 odst. 3 o. s. ř., pak je třeba zdůraznit, že za situace, kdy závěry znaleckého posudku inženýra [příjmení] (znalec, který zpracoval znalecký posudek i za předchozí období v předchozím řízení) a revizní znalecký posudek [titul] [příjmení], dospívají víceméně ke stejným závěrům a revizní znalecký posudek jednoznačně uvádí, proč k jiným závěrům dospěl ve svém znaleckém posudku Ing. [obec], nebylo třeba za této situace provádět další revizi těchto závěrů znaleckým ústavem.

9. Krajský soud tak z tohoto hlediska nevidí prostor pro odchýlení se od závěrů přijatých v rozhodnutí dříve vydaných (rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 25. 1. 2018, č. j. 69 Co 525/2017-264 a navazující usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1427/2018) a shodných v podstatných znacích (§ 13 o. z.), a to zejména v otázce způsobu (metody) určení bezdůvodného obohacení, třebaže samotná výše obvyklého nájemného se může do určité míry v čase vyvíjet v důsledku změny cen.

10. Pro neexistenci dostatečné databáze realizovaných a nabízených pronájmů pozemků v širším centru [obec] znalkyně zvolila metodu odvození obvyklého nájmu z obvyklé ceny pozemků a za období od 1. 7. 2014 ze dne 31. 12. 2016 tak na základě popsané metody stanovila poměrnou část odpovídající spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, poté co u pozemku p. č. st. [číslo] redukovala výši nájemného na spoluvlastnický podíl žalovaného o velikosti [číslo], částkou 110.132 Kč. Po odpočtu částky, kterou na nájemné uhradil žalovaný ve výši 47.360 Kč se jedná o bezdůvodné obohacení ve výši 62.772 Kč. Za další období od 1. 1. 2017 do 28. 2. 2019 dle závěrů znaleckého posudku [titul] [příjmení] by obvyklé nájemné činilo částku 106.360 Kč a po odečtení úhrad provedených žalovaným ve výši 41.041,25 Kč, by žalobkyni náležela částka ve výši 65.318,75 Kč, žalobkyně však požadovala částku 64.330,75 Kč a v této výši bylo uloženo žalovanému bezdůvodné obohacení uhradit. Z důvodu prodlení s plněním peněžitého závazku zavázal soud žalovaného i k úhradě zákonného příslušenství pohledávky počínaje prvním dnem prodlení na základě lhůt stanovených v písemných výzvách za jednotlivá období, a to až do jejího zaplacení.

11. Je nutno uvést, že v průběhu řízení před soudem prvého stupně žalovaný poukazoval na judikatorní závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu a okresní soud se s touto linií argumentace ve svém rozsudku bezezbytku vypořádal. Jádrem řízení bylo určení obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků. Jelikož není možné určit nějakou objektivně správnou výši nájemného, pro zjištění konkrétní částky se logicky okresní soud opřel o znalecké posudky, společně s posudkem dodaným žalovaným jich měl celkem 3; poslední revizní porovnal jejich odlišnosti, znalkyně obecně souhlasila s postupem Ing. [příjmení], který pro výpočet zvolil správný, byť mírně odlišný výpočet než ona. Se závěry znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] vyslovila nesouhlas s výtkou, že znalec nezvolil dostatečně velký vzorek smluv k určení obvyklého nájemného (nelze vycházet pouze z jedné nemovitosti), navíc za situace, kdy se jednalo o smlouvy související s bytovými potřebami, oproti komerčnímu využití nemovitostí žalovaným. Okresní soud dostatečně zdůvodnil, proč určil za rozhodný právě revizní znalecký posudek [titul] [příjmení], ta byla k jeho obsahu při jednání podrobně vyslechnuta, a to včetně vyjádření k námitkám k jejímu posudku žalovaným. Znalkyně i okresní soud při určení výše bezdůvodného obohacení zohlednili výši spoluvlastnického podílu žalovaného a výši bezdůvodného obohacení v tomto rozsahu při výpočtu redukovali. Způsob výpočtu obvyklého nájemného považuje odvolací soud za správný, zohledňující to, že nemovitosti jsou žalovaným využívány ke komerčním účelům.

12. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil a společně s tím potvrdil i správné výroky o náhradě nákladů účastníků, a to III. a IV.

13. Změněn byl výrok rozsudku okresního soudu V., kdy žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku soudní poplatek ve výši 6.360 Kč, a to jako poměrné části z 127.102,75 Kč, v níž byl žalovaný neúspěšný, nikoliv z celkové částky sporu 135.879,75 Kč, jak postupoval okresní soud.

14. Podle pravidla obsaženého v ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. krajský soud rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve stadiu odvolacího řízení, kdy žalovaný úspěšný nebyl. Výše těchto nákladů činí odměnu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za každý ze tří úkonů po 300 Kč a dále cestovní náhrada v celkové výši 593 Kč, celkem 1.493 Kč.